Musela toho hodně zkousnout, než se dostala na olympiádu. Sport dnes třiatřicetiletou maratonkyni Marcelu Joglovou vždycky bavil, obvykle se mu ale nemohla věnovat naplno.
Svého času současně s denním studiem na FTVS pracovala v Klatovech jako záchranářka. V Praze si vyzkoušela, jaké je to stát do rána za barem, být zdravotní sestrou na soukromé dermatologické klinice nebo si přivydělávat jako au pair. Vedle toho získala i licenci na fitness trenérku…
Bylo by to na napsání dlouhého příběhu, Marcela se totiž posléze v běhání našla a nyní je profesionální atletkou a olympioničkou. „Trvalo to pár let, než jsem se dostala tam, kde dneska jsem,“ pokyvuje hlavou dlouhovlasá duklačka.
Když rodačka z Plánice začala víc běhat, zprvu o žádném šampionátu natož o olympiádě vůbec neuvažovala. Byla typický hobík. Jenže pak skončila při Pražském mezinárodním maratonu druhá v mistrovství ČR a ozvali se trenéři. Tvrdili, že když do přípravy vnese řád a omezí další aktivity, dočká se lepších výsledků.
Poprvé dala o sobě vědět před necelými dvěma roky, když jako neznámá vytrvalkyně skončila dvacátá na MS v Dauhá, kde v extrémním nočním vedru vydržela na rozdíl od řady favoritek doslova pekelné podmínky.
„Doufám, že nic podobného jako Dauhá v Sapporu nezažiju. Extrémy mám prý ráda, ale určitě je záměrně nevyhledávám,“ usmívá se běžkyně, která místo uzavřené olympijské vesnice zažije tradiční hotelovou bublinu.
Ano, atletické disciplíny mimo dráhu (tedy maratony a chodecké závody) se neuskuteční v rozpáleném Tokiu, ale v hlavním městě ostrova Hokkaidó. „Mělo by tam být oproti Tokiu o deset stupňů chladněji, takže to odhaduji na nějakých pětadvacet.“
O maratonské trase má určité povědomí. „Není to placka, je to trochu zvlněné. Může se tam odehrát cokoliv. Na osobní rekord to asi nebude, ale budu spokojená, když v cíli padnu k zemi a bude mě hřát vědomí, že jsem na trati nechala všechny síly,“ pokračuje.
Do Tokia odletí 26. července. Tři dny stráví v aklimatizačním kempu v Koči a potom se už přesune do Sappora, které je jako dějiště zimní olympiády v roce 1972 spíš známé díky sněhu a ledu.
Olympijský maraton poběží kromě Marcely Joglové i další dvě Češky – domácí rekordmanka Eva Vrabcová Nývltová a Tereza Hrochová. Že by si ale mohly při závodě nějak vyhovět, není příliš reálné.
„Kdyby šlo o splnění limitu, tak si to dokážu představit, ale na olympiádě? To ne. Jsme každá jiná, každá se jinak připravujeme, každá poběžíme za svý. Bude to závod, každá budeme mít svou taktiku. Pochybuji, že by mi holky předem řekly, jak to chtějí zaběhnout. O žádné domluvě nevím a pochybuju, že by byla v plánu.“
Sama také neodkrývá karty. „Bereme to hodně komplexně. Kromě běhání i posiluju a jezdím na kole. Taktika se určí až podle toho, jak se povede závěrečná příprava v Livignu,“ dodává s úsměvem.
TEXT: ASC Dukla/lan
FOTO: CPA
