Nedávno zaběhl druhý čas historie. K pokoření letitého rekordu Dušana Moravčíka z roku 1972 scházelo Damiánu Víchovi na tříkilometrové trati s překážkami 1,2 vteřiny. Výkon 8:25,00 na mítinku Kontinentální tour v Záhřebu je pro atleta Dukly Praha obrovským povzbuzením do příští, olympijské sezony.
,,I pro mě osobně se jednalo o velké překvapení. Se zdravím jsem letos dost bojoval, tak dobrý čas jsem opravdu nečekal. Rozhodně mě tenhle výsledek nabíjí pozitivní energií do další práce. Chci se kvalitně připravit na vrcholy příštího roku,“ poznamenal pětadvacetiletý vytrvalec, jenž si osobní rekord posunul o více než sedm vteřin.
Jistou účast máte na evropském šampionátu v Římě. Jak trnitá cesta vede na olympijské hry do Paříže?
Mistrovství Evropy je na programu už v červnu. Vzhledem k tomu, že jsem splnil ostrý limit, půjde z hlediska přípravy o prioritu. Až poté budu sledovat situaci ve světovém žebříčku ohledně možného startu na olympiádě.
Vraťmě se ještě k závodu v Záhřebu. Rekord vám unikl o vlásek. Šlo si něco vyčítat?
Těžko říct. Nijak jsem čas během kroužení na oválu nesledoval. Myslel jsem, že běžím kolem hranice 8:35. Až na posledních deseti metrech jsem viděl, že probíhám cílem v mnohem rychlejším čase. Byl jsem obrovsky překvapený. Vím, že tam je i rezerva.
Ostrý limit pro OH v Paříži je 8:15,00…
Od mých možností je tenhle čas zatím hodně daleko. Kluci, kteří jej mají splněný, jsou pro mě spíše vzory. Člověk se snaží běžet co nejrychleji, ale tato hranice je spíše snem. Musím být nohama na zemi. Možnost se kvalifikovat do Paříže vidím jen přes ranking.
Sebevědomí ale narostlo, ne?
Určitě. Osobák jsem si letos vylepšil o více než sedm vteřin. To mě velmi potěšilo a nabudilo do další práce.
Po květnovém mítinku v Jokohamě přišla více než dvouměsíční závodní pauza. Co se přesně přihodilo?
Bojoval jsem s virovým onemocněním. Přesně jsme nevěděli, jak s tím naložit. Byl přede mnou start na letní světové univerziádě v Číně. Raději jsme do toho v tréninku tolik nešlapali. Potřeboval jsem být fit. Teď víme, že šlo o dobré rozhodnutí.
V Chengdu jste skončil těsně čtvrtý. K medaili scházelo 66 setin vteřiny. Byl jste zklamaný?
Mrzelo to. Nebudu říkat, že ne. Jde o velkou akci, takovou malou olympiádu. Zdraví ještě nebylo stoprocentní. Šel jsem si to hlavně užít. V takové umístění jsem ani nedoufal, medaile by samozřejmě byla úžasná. Někdo holt čtvrtý být musí.
V polovině září jste si ještě střihl půlmaraton v Ústí nad Labem a skončil druhý. Co bylo záměrem?
Šlo o přání sponzora i okolnost, že mě už jiný závod v sezoně nečeká. Na silnici si to užívám. Přestože se běželo v nepříjemném počasí, cítil jsem se fajn. Zároveň jde i o dobré zjišťování, na jaké distance bych se v budoucnu případně mohl přesunout.
Láká vás i maraton?
Ještě jsem si ho nevyzkoušel. Zůstaneme zatím jen u půlmaratonů. Vše naplánujeme až podle vývoje sezony. Prioritou je samozřejmě trojka s překážkami.
S trenérem Jakubem Holušou spolupracujete druhým rokem. V čem spatřujete největší přínos?
Kuba byl skvělý závodník. Za kariéru načerpal obrovské zkušenosti. Jeho psychické rady mi velmi pomáhají. Dokáže mě výborně nabudit. Progres vidím i v tréninkovém procesu. Věřím, že budu v příští sezoně zase o něco lepší.
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: CPA
