Parašutismus

Sportovní disciplíny a jejich popis

Přesnost přistání – jednotlivci / družstva

Jedná se o nejstarší parašutistickou disciplínu klasického parašutismu. Jejím smyslem je přistát na střed vyznačeného cíle, který představuje tzv. „nula“. Výška výskoku se postupně měnila od 600 do 1 500 m s dnešní normou 1 000 m. Velikost nuly i způsob měření se postupně rovněž měnil. V letech 1954–1960 byl nulou střed látkového kříže 10 × 1,5 m v kruhu o průměru 200 m a vzdálenost od středu se měřila pásmem.

Postupně se nula zmenšovala na 15 cm v letech 1960–1968, 10 cm v letech 1970–1981, 5 cm v letech 1982–94, 3 cm v letech 1995–2005. Rovněž 200m kruh se zmenšoval na 25m pískový kruh, který byl od roku 1990 nahrazen měkčeným umělým doskočištěm o průměru 5 m (molitan vysoký 30–50 cm či „vzduchový polštář“) a měření se začalo provádět elektronicky (od roku 1974) dotykem paty obuvi na elektronický měřící terč.

Dnes je nula 2cm střed v elektronickém disku o poloměru 16 cm. Hodnocení se provádí v rozmezí 0–16 cm.

Tento vývoj úzce navazoval na vývoj padákové techniky, kdy se začínalo na padácích s kruhovým vrchlíkem a postupně se přešlo na padáky typu křídlo (poprvé byl padák typu křídlo použit na ME v roce 1975).

Komplex figur / individuální akrobacie:

Jedná se o druhou disciplínu klasického parašutismu. Hodnotí se rychlost a preciznost provedení otáček a salt během volného pádu – jedná se o tzv. komplex figur.

Stejně tak jako disciplína na přesnost přistání i tato prošla postupným vývojem. Z počátku se jednalo o hodnocení dovednosti během volného pádu (držení polohy), postupně se přidaly otáčky a salta a vznikl komplex figur.

Dnes se komplex sestává ze šesti figur (př. 360° otáčka doprava, 360° otáčka doleva, salto vzad, 360° otáčka doprava, 360° otáčka doleva, salto vzad). Otáčky se provádějí v horizontální poloze a velikost polohy je individuální. Pořadí otáček se mění a je před startem losováno. Tímto vzniknou 4 možné varianty seskoků. Výskok se provádí z výšky 2 200 m a na provedení sestavy mají skokani 16 vteřin (ti nejlepší ji zvládají pod 6 vteřin). Sestava je hodnocena skupinou rozhodčích, a to do roku 1976 pomocí telemetru (dalekohledu), od roku 1976 podle videozáznamu speciální pozemní kamery.

 Za chyby v provedení sestavy (odchylky od horizontální a vertikální osy) jsou přidělovány trestné vteřiny.

Skupinová akrobacie:

Tato disciplína nepatří již mezi klasické, ale spolu s přesností a individuální akrobacií je jednou z nejstarších. Skupiny 4, 8, (10 dříve), 16 parašutistů se za volného pádu v prsní poloze vzájemně chytají za ruce a nohy a vytvářejí ze svých těl předem stanovené obrazce. Výška výskoku u 4členných týmů je 3 200 m a pracovní čas 35 vteřin, u 8 a 16členných je to 4 000 m a pracovní čas je 45 vteřin. Průběh celého seskoku je dnes natáčen kameramanem, který skáče s týmem (je jeho členem) a podle jeho záznamu je seskok hodnocen. Dříve se hodnotil opět pomocí telemetru. Rozhodčí hodnotí ze záznamu správné provedení sestav. Vítězí tým, který provede ve stanoveném čase nejvíce změn. Sestavy seskoku se před jeho provedením losují a jej jich několik set variant.

Armádní sportovní oddíl DUKLA parašutismu Prostějov

Vznik armádního sportovního oddílu parašutismu spadá do roku 1961, kdy byla rozkazem náměstka MNO č. 016 z 8. 11. 1961 ustanovena u 22. výsadkové brigády Prostějov reprezentační četa. Bezprostředním cílem založení čety byla reprezentace československé armády na letní spartakiádě spřátelených armád v parašutismu v roce 1962. Družstvo vedli trenér kpt. Stanislav Blažej, jeho zástupce por. Jindřich Starý a staršina pprap. Ladislav Laubert. V četě se připravovalo dvacet osm sportovců, a to jak vojáků z povolání, tak vojáků v základní službě. První velké vystoupení našich parašutistů skončilo ohromným úspěchem – prvenstvím v soutěži družstev i jednotlivců a ziskem celkem devíti medailí.

V návaznosti na tento úspěch bylo v březnu 1963 rozkazem MNO vytvořeno armádní sportovní družstvo parašutistů s cílem připravovat sportovce pro státní i armádní reprezentaci. Do této doby tvořili státní reprezentační družstvo výhradně členové civilních sportovních parašutistických oddílů Aeroklubu. K trenéru Stanislavu Blažejovi, který nadále zůstal v čele oddílu, přibyl mladší trenér kpt. Jaroslav Jehlička, jeden z nejodvážnějších světových parašutistů své doby, který byl pro výkon trenérské funkce aktivován ze zálohy. Do družstva byli vybráni bývalí příslušníci reprezentační čety por. Jaroslav Chromek, čet. Václav Kumbár, svob. Josef Pospíchal, voj. Václav Hynek, voj. Bedřich Chudoba, voj. Milan Gdovín, voj. Josef Havránek, voj. Josef Leibl a další.

Náročné požadavky, zejména na fyzickou připravenost a psychickou odolnost, vedly k značné migraci, postupně se však kádr závodníků stabilizoval a v letech 1963 až 1964 vytvořili příslušníci družstva čtrnáct světových rekordů. Sportovci ASD se postupně prosadili ve státní reprezentaci a záhy se stali jejím pilířem. Rtm. Václav Kumbár, čet. Josef Pospíchal, čet. Bedřich Chudoba a voj. Luboš Majer s trenérem kpt. Jaroslavem Jehličkou přispěli významnou měrou k tehdejším vynikajícím výsledkům ve světových soutěžích.

Družstvo postupně doplňovali noví nadějní sportovci – vojáci v základní službě voj. Ivan Hoššo (1967), voj. Jaroslavem Šlambor (1968), voj. Františkem Sležuk (1971), voj. Jaroslavem Svoboda (1972) a další. V roce 1969 nastoupil rovněž od 22. výsadkové brigády nrtm. Oldřich Varmuža.

Systematická, náročná příprava přinesla ovoce v podobě významného podílu armádních parašutistů na státní reprezentaci, zejména na z mistrovství světa v Jugoslávii (Bled) v roce 1970 – dva tituly mistra světa v družstvech v disciplíně přesnost přistání skupin a v kombinaci o které se zasloužili Václav Kumbár a Josef Pospíchal. V individuálních soutěžích – v přesnosti přistání a akrobacii – přidal dvě stříbrné medaile Pospíchal. V roce 1972 vybojoval v americkém Tahlequahu titul mistra svět Luboš Majer v přesnosti přistání jednotlivců, Pospíchal stříbrnou medaili v akrobacii jednotlivců a bronz v kombinaci jednotlivců a za celkové hodnocení družstev (Majer, Pospíchal, Kumbár, Chudoba) jsme si odváželi bronzovou medaili.

Po triumfálním návratu z USA odjelo téměř kompletní armádní družstvo na VI. mistrovství spřátelených armád do Bulharska. V průběhu konání mistrovství došlo 21. září 1972 k tragické nehodě autobusu naší výpravy. Při střetu s projíždějícím rychlíkem zahynulo 11 z 13 členné výpravy, přežili pouze rtm. Ivan Hoššo a por. Bedřich Cudoba.

Zahynuli: Stanislav Blažej – velitel a trenér ASD, Jaroslav Jehlička – trenér, legenda parašutismu, provedl 6045 seskoků, vytvořil 19 světových a 25 národních rekordů, v letech1955-1958 obsadil v anketě o nejlepšího sportovce u nás 1. místo, Václav Kumbár – několikaletá světová jednička, provedl 4540 seskoků, Josef Pospíchal – světová dvojka, provedl 4280 seskoků, Luboš Majer – poslední mistr světa, provedl 3188 seskoků, Oldřich Varmuža – provedl 1381 seskoků, František Sležuk – provedl 654 seskoků a Jaroslav Svoboda – provedl 898 seskoků oba vojáci v základní službě, Miloš Krška – vedoucí výpravy, funkcionář Ministerstva obrany, Jaroslav Havránek – pilot vysazovač, který provedl 5834 letů a nalétal 2727 hodin, Jiří Stárek – náčelník štábu výsadkové brigády v Prostějově, na závodech vystupující jako vedoucí družstva.

Po této nehodě, po které přestalo družstvo prakticky existovat, rozhodlo Ministerstvo národní obrany o vybudování nového týmu. Úkol byl svěřen zástupci velitele pro výsadkovou přípravu 22. výsadkové brigády pplk. Jiřímu Křivanovi, který si přizval k trenérské spolupráci bývalého sportovce ASD mjr. Jaroslava Chromka.

K torzu původního družstva – por. Bedřichu Chudobovi, rtm. Ivanu Hoššovi a nrtm. Jaroslavu Šlamborovi – se vrátil ze služby u výsadkové brigády nrtn. Václav Hynek, na další místa byli vybráni perspektivní vojáci v základní službě des. Jindřich Kubík, svob. Jaromír Florián, svob. Juraj Poláček, voj. Jiří Sudený, voj. Miroslav Žabokrecký a další.

Dnem 1. října 1974 byla na základě rozkazu MNO č. 04 ze dne 27. března 1974 a usnesení vlády ČSSR č. 96 z 11. dubna 1974 zřízena Správa vrcholového a výkonnostního sportu a Armádní středisko vrcholového sportu DUKLA Olomouc. Armádní sportovní družstvo parašutismu tak bylo přeřazeno od 22. výsadkové brigády do podřízenosti ASVS DUKLA Olomouc, se stávající dislokací v Prostějově. Překvapivě velmi brzy se podařilo navázat na předchozí úspěchy, už v roce 1974, kdy ČSSR získala na mistrovství světa v maďarském Szolnoku titul mistrů světa, přispěli k tomu významnému úspěchu dílem i příslušníci Dukly – nrtm.Ivan  Hoššo a por. Václav Hynek. V roce 1975 byl do týmu získán jeden z nejúspěšnějších reprezentantů, odchovanec brněnského aeroklubu ing. Ivo Skoták, později úspěšný trenér, který ještě téhož roku získal titul mistra Evropy v individuální přesnosti přistání. Tým, v němž startovali také Hoššo a Hynek, pak získal cennou stříbrnou medaili v celkovém hodnocení družstev.

Rokem 1975 začala v souvislosti s nástupem revolučního typu padáku „křídlo“ nová éra parašutismu. Nrtm. Ivan Hoššo a por. Ivo Skoták byli v republice první, kdo padáky americké provenience „Stratostar“ otestovali a posléze uvedli do sportovní praxe. Nrtm. Ivan Hoššo se stal posledním mistrem republiky na padáku s klasickým vrchlíkem i prvním mistrem republiky na padáku typu křídlo.  Do stálého kádru tehdy patřili ještě rtm.Jindřich Kubík, rtm. Jaromír Florián, rtm. Miroslav Žabokrecký, des. Jiří Sudený a další. Do týmu rychle pronikal voj. Josef Pavlata, v té době ještě voják v základní službě. Pro zdravotní komplikace spojené se zranění při nehodě v Bulharsku z týmu odešel npor. Bedřich Chudoba.

Na následujícím mistrovství světa v roce 1976 v italském Římě, získal pprap. Ivan Hoššo stříbrnou medaili v přesnosti přistání jednotlivců. Na světových šampionátech v jugoslávském Zagrabu, bulharském Kazanlaku a slovenském Lučenci tvořili armádní sportovci většinu reprezentace, které se však v těchto letech nedařilo. Přesto byly postupně zvládány technické změny jako hodnocení seskoku videem, elektronická nula či speciální úpravy výstroje.

V těchto letech začaly nastupovat do družstva pozdější výrazné osobnosti vojenského i československého a následně českého parašutismu – vojíni Jaroslav Koribský (1977), Vladimír Vacek (1978), Ivan Hovorka (1980) a Jan Wantula (1982).  Ke změnám došlo i na trenérských postech. Vedoucím starším trenérem se stal mjr. PaedDr. Jaroslav Šlambor, starším trenérem pplk. Ing. Ivo Skoták, mladšími trenéry npor. Jaromír Florián a čet. abs. PaedDr. Jiří Blaška.

V roce 1985 bylo Armádní sportovní družstvo parašutismu převeleno do podřízenosti Armádního střediska vrcholového sportu DUKLA Liberec a rok na to nastoupili do družstva vojáci v základní službě – vojíni Jindřich Vedmoch a voj. Čestmír Zítka, později jedni z  nejúspěšnějších reprezentantů mladé generace.

Na mistrovství světa 1986 v turecké Ankaře přišel jeden z největších úspěchů našeho parašutismu.Nprap. Josef Pavlata se stal absolutním mistrem světa a v individuálních soutěžích získal další dvě stříbrné medaile. Družstvo ve složení Pavlata, Koribský, Vacek skončilo třetí v absolutním hodnocení.

V červnu 1987 dostalo celé družstvo nové padáky Challenger, vojenskou základní službu nastoupil voj. Miloš Jurča a hned po něm jeden z nejlepších současných parašutistů světa voj. Jiří Gečnuk (1988). Došlo k opětovným posunům na trenérských funkcích. Velením byli pověřeni pplk. Ing. Ivo Skoták jako vedoucí starší trenér a por. PaedDr. Jiří Blaška jako starší trenér (1990 až 1991), po nich nastoupil zpět pplk. PaedDr. Jaroslav Šlambor jako vedoucí starší trenér (1991 až 1993)   a o.z. Mgr. Ctibor Vach jako mladší trenér.

Od roku 1990 se závodníci Dukly Prostějov téměř nikdy nevrátili z mistrovství světa bez medailí. Mistrem světa v absolutním hodnocení se v roce 1992 znovu stal kpt. Josef Pavlata, v přesnosti přistání jednotlivců zvítězil ppor. Jindřich Vedmoch. Mistrovství světa v roce 1992 se stalo i triumfem družstva ve složeníPavlata, Vacek, Koribský, Vedmoch a Adamčík (pozdější reprezentant bánskobystrické Dukly). Naši závodníci zde celkem získali čtyři z pěti zlatých medailí.

Po mistrovství světa v roce 1993 a odchodu Jaroslava Šlambora do zálohy se opět měnilo vedení družstva. Vedoucím trenérem se stal mjr. Mgr. Josef Pavlata a trenérem npor. Mgr. Ctibor Vach. V témže roce se do DUKLY prosadila další výrazná osobnost armádního i reprezentačního týmu voj. Hynek Tábor a zároveň došlo i ke střídání generací sportovců. Šanci uspět ve vrcholových soutěžích dostal zcela nový tým, který tvořili Wantula, Vedmoch, Gečnuk, Zítka a Jurča. Příležitost ihned využili a z armádního mistrovství v tureckém Keyserei přivezli titul mistrů světa v přesnosti přistání družstev.

V roce 1994 bylo ASD DUKLA opět organizačně převeleno, tentokrát přímo k Armádnímu sportovnímu centru DUKLA, v jehož podřízenosti je doposud.

Nový tým i jednotlivci potvrdil, že jsou dobře připraveni a pravidelně se úspěšně prosazovali ve vrcholných světových soutěžích. V roce 1994 se por. Jan Wantula stal mistrem světa a v roce 1995 mistrem Evropy v absolutním hodnocení. Na armádním mistrovství světa v italském Římě v roce 1995 získal tým opět zlatou medaili a titul mistrů světa v přesnosti přistání, který obhájil i v následujícím ve slovinském Cerklje. Vrcholem se stal rok 1996, kdy na mistrovství světa v maďarském Békésczaba získalo družstvo ve složení Vedmoch, Gečnuk, Jurča, Zítka, Hovorka dva tituly mistrů světa, a to v kombinaci a přesnosti přistání družstev. V  roce 1998 nastoupila další výrazná parašutistická osobnost – voj. Libor Jiroušek.

Po odchodu mjr. Mgr. Josefa Pavlaty na trenérský post do zahraničí byli vedením družstva pověřeni v letech 2001 až 2002 npor. Ctibor Vach a od poloviny roku 2002 nprap. Václav Martauz. V roce 2003 se vrací, tentokrát jako vedoucí trenér mjr. PaedDr. Jiří Blaška, kpt. Mgr. Ctibor Vach zůstává na trenérském postu, trenérem mládeže se stává o.z. Jan Wantula

                Úspěchy pokračovaly i pod jejich vedením. Hynek Tábor vytvořil v tomto roce světový rekord v přesnosti přistání. Prap. Jiří Gečnuk se stal v roce 2004 v rakouském Kremsu armádním mistrem světa v přesnosti přistání jednotlivců, stejný úspěch pak zopakoval v roce 2006 v ruské Rjazani, ale tentokrát v individuální akrobacii za volného pádu, mezi tím se třikrát po sobě (2003, 2004, 2006) stal vicemistrem světa v absolutním hodnocení jednotlivců. V roce 2005 zvítězil v Evropském poháru v přesnosti přistání jednotlivců, první místo zde obsadilo rovněž družstvo.

Následují další změny ve vedení družstva, po odchodu vedoucího trenéra mjr. PaedDr. Jiřího Bašky na konci roku 2006 převzal jeho funkci o.z. Ing. Jiří Šafanda. Již pod jeho vedením se úspěchem ASO parašutismu stalo vystoupení na IV. světových armádních hrách v indickém Hyderabadu v roce 2007. Parašutisté DUKLY se zde se třemi medailemi stali nejúspěšnějšími zástupci AČR – stříbro v kombinaci a bronz v přesnosti přistání vybojovalo družstvo ve složení Vemoch, Gečnuk, Jiroušek, Tábor a Zítka, bronz v přesnosti přistání jednotlivců získal Gečnuk.

V následujícím roce 2008 na mistrovství světa ve slovenském Lučenci přišel další velký úspěch v podobě titulu absolutního mistra světa v kombinaci, tentokrát v podání prap. Libora Jirouška. Jiří Gečnuk přidal bronz ve stejné kategorii a družstvo ve složení Vedmoch, Gečnuk, Jiroušek, Tábor a Hovorka rovněž bronz v celkovém hodnocení družstev. Následovaly tři úspěšné roky 2009 až 2011. Armádním mistrovství světa v roce 2009 přineslo hned čtyři medaile – družstvo se stalo armádními mistry světa v přesnosti přistání a přidalo stříbro v kombinaci. Prap. Libor Jiroušek vybojoval titul vicemistra světa v kombinaci a Jiří Gečnuk stejný titul v individuální akrobacii. Na konci roku po 27 letech sportovní kariéry odchází Ivan Hovorka. Rok 2010 začíná smutně, 9. 1. umírá po dlouhé těžké nemoci, jeden z nejlepších parašutistů světa své doby a úspěšný trenér Josef Pavlata. Na MS CISM ve švýcarském Buochs obhájilo družstvo oba tituly, armádních mistrů světa v přesnosti přistání i vícemistrů v kombinaci, rovněž Libor Jiroušek obhájil titul armádního vicemistra světa v kombinaci. Následovalo historicky nejúspěšnější mistrovství světa se ziskem šesti medailí. Jiří Gečnuk získal titul mistra světa v individuální akrobacii, Libor Jiroušek bronz. Čtyři bronzové medaile získali Hynek Tábor v přesnosti přistání a kombinaci, junior Bonifác Hájek v přesnosti přistání a konečně družstvo v kombinaci. V roce 2011 se opět po čtyřech letech konaly, tentokrát V., světové armádní hry a tým obhájil potřetí za sebou stříbrnou medaili v kombinaci. Následující mistrovství Evropy přineslo zisk čtyř z pěti možných zlatých medailí. Družstvo stejně jako Jiří Gečnuk získalo zlato v přesnosti přistání a kombinaci, on přidal ještě stříbrnou medaili v individuální akrobacii a byl vyhlášen nejlepším sportovcem mistrovství Evropy. Do oddílu nastupují Bonifác Hájek a Miloslav Kříž.

Vrcholem roku 2012 se stal v jeho samém závěru v Dubaji parašutistický mundial (mistrovství světa ve všech para disciplínách). Ve velké konkurenci jsme opět prokázali ziskem pěti medailí, že patříme dlouhodobě ke světové špičce. Naším nejúspěšnějším sportovcem se stal „čerstvý“ o.z. Jiří Gečnuk, který vybojoval stříbrnou medaili v individuální akrobacii a bronzovou v kombinaci jednotlivců. Další dvě bronzové individuální medaile přidali por. Libor Jiroušek v individuální akrobacii a junior Bonifác Hájek v přesnosti přistání. Stříbrnou medaili v kombinaci poté získalo družstvo ve složení Vedmoch, Gečnuk, Jiroušek, Šorf a Tábor.  Byl to skvělý závěr roku 2012, roku kdy jsme oslavili jubilejních 50 let od vzniku profesionálního armádního parašutistického oddílu a připomenuli si rovněž již 40. výročí bulharské tragédie.

Následující mistrovství Evropy v roce 2013 se stalo s osmi medailemi v pořadí druhým nejúspěšnějším podnikem historie. Por. Libor Jiroušek se stal mistrem Evropy v individuální akrobacii a o.z. Jiří Gečnuk obsadil v této disciplíně třetí místo. O další individuální umístění se podělili junioři, oba vybojovali po dvou třetích místech – shodné třetí místo v kombinaci, nrtm. Bonifác Hájek přidal další v individuální akrobacii a nrtm. Miloslav Kříž v přesnosti přistání. Dvě stříbrné medaile pak přidalo družstvo v kombinaci a přesnosti přistání. Osobní sportovní tragédii zde prožil des. Hynek Tábor, který se nepovedeným semifinálovým seskokem (9 seskok z 10) odsunul z 1. místa v přesnosti přistání jednotlivců do hloubi startovního pole.

Na armádním mistrovství světa jsme odjeli v obměněném družstvu, ale tentokrát nám štěstí a ani počasí vůbec nepřálo. Jediným medailistou byť tím nejvyšším se stal por. Libor Jiroušek, který vybojoval v ne plně dokončeném závodě titul armádního mistra světa v individuální akrobacii. Jako družstvo jsme zůstali těsně bez medailí.

V celé sérii SP na PP poté zazářili junioři nrtm. Bonifác Hájek a nrtm. Miloslav Kříž, kdy oba shodně zvítězili. V seniorské kategorii obsadil druhé místo o.z. Čestmír Zítka

Přicházejí další dva velmi úspěšné roky. Rok 2014 přináší pět medailí z mistrovství světa FAI z bosenské Banja Luky a čtyři z armádního z indonéského Sola. Npor. Libor Jiroušek vybojoval v novém světovém rekordu titul mistra světa v individuální akrobacii, Jiří Gečnuk třetí místo ve stejné disciplíně. Juniorský titul mistra světa v přesnosti přistání spolu se stříbrnou medailí v kombinaci získal Bonifác Hájek. Třetí světový titul získalo družstvo ve složení Vedmoch, Gečnuk, Jiroušek, Šorf a Tábor v kombinaci. Armádní tým přivezl čtyři stříbrné medaile zásluhou npor. Libora Jirouška v individuální akrobacii, prap. Oldřich Šorfa v přesnosti přistání a družstva ve složení Jiroušek, Pavlíček, Směšný, Šorf a Kříž v přesnosti přistání a kombinaci. V sérii světového poháru vítězství v juniorské kategorii obhájil Bonifác Hájek.

Mistrovství Evropy v bulharské Montaně v roce 2015 nám přináší sedm medailí, z toho čtyři tituly mistrů Evropy. Jiří Gečnuk se stává mistrem Evropy v kombinaci, npor. Libor Jiroušek ve vylepšeném vlastním světovém i evropském rekordu mistrem Evropy v individuální akrobacii, Petr Chládek juniorským mistrem Evropy v přesnosti přistání a konečně družstvo získává mistrovský titul v kombinaci. Následuje stříbro Jiřího Gečnuka v individuální akrobacii, bronz juniora Ondřeje Žáka v přesnosti přistání stejně jako družstva ve stejné disciplíně. VI. světové armádní hry v jihokorejském Pohangu nám poprvé v historii přináší titul armádních mistrů světa v kombinačním hodnocení zásluhou družstva ve složení Jiroušek, Pavlíček, Směšný, Šorf a Kříž. Dalšími dvěma stříbrnými medailemi přispívá v individuálním hodnocení v individuální akrobacii a kombinaci prap. Oldřich Šorf. Koncem roku odcházejí po dlouhé a úspěšné sportovní kariéře Jindřich Vedmoch a Čestmír Zítka.

Zatím posledním rokem byl se dvěma mistrostvími světa rok 2016. Armádní mistrovství světa hostila ruská Kubinka. Npor. Libor Jiroušek získává titul armádního mistra světa v individuální akrobacii a družstvo bronz v kombinačním hodnocení. Americká Ottawa hostila mistroství světa FAI, npor. Libor Jiroušek vylepšuje svůj světový a evropský rekord a k armádnímu titulu přidává i „civilní“ titul mistra světa v individuální akrobacii. Jiří Gečnuk získává již čtvrtý titul vicemistra světa v kombinaci, stříbrnou medaili v kombinačním hodnocení rovněž získává družstvo. Daří se i v sérii světového poháru, kdy vítězíme v hodnocení družstev a v jednotlivcích obsazuje stříbro Bonifác Hájek a bronz Hynek Tábor. Ke konci roku se loučíme s bývalým reprezentantem a trenérem Ivo Skotákem, který nečekaně umírá po krátké vážné nemoci.

Další informace včetně výsledků o armádním oddílu parašutismu najdete na těchto webových stránkách, v časopisech Duklasport, ročenkách, kalendáři a dále na Facebooku, Twitteru a Instagramu.