Lyžování

HISTORIE ASO LYŽOVÁNÍ

Začátky armádního lyžování jsou dány vznikem ATK v roce 1948. Vedoucím tehdejšího odboru lyžování byl běžec a sdruženář Václav Mečíř. Ze známých jmen jsme se zde mohli setkat mj. se skokany Zdeňkem Remsou, Mojmírem Stuchlíkem, Drahošem Jebavým, běžci Josefem Prokešem, Jožou Stéblem, Miloslavem Weberem, Vlastimilem Krausem, sdruženáři Vlastimilem Melichem, Ladislavem Janatou, sjezdaři Milanem Špačkem, Josefem Jírou.

Po rozpuštění Oddílu reprezentantů v roce 1956 se náhradou stala Vojenská tělovýchovná jednota s posádkou v Liberci a názvem Dukla. Vzniklo Armádní sportovní družstvo lyžování, které sdružovalo 30 běžců včetně biatlonistů, skokany, sdruženáře a sjezdaře. Jediným trenérem byl do roku 1960 Miloslav Weber. Postupně přicházeli trenéři jednotlivých disciplin a nejlepší sportovci byli aktivováni do další služby.

Skok na lyžích

V roce 1960 přišel Zdeněk Remsa, dlouholetý a vynikající závodník vedl skokany, kteří byli prakticky všichni i v reprezentaci a prosadili se i mezinárodně: Miroslav Martiňák, Jaromír Nevlud, mladí Josef Matouš, Dalibor Motejlek, Zbyněk Hubač, Rudolf Höhnl, František Rydval, Ladislav Divila, Rudolf Doubek. Podmínky pro přípravu zlepšilo vybudování zimního střediska na Ještědu. K prvním úspěchům patřilo Matoušovo 4. místo na ZOH 1964 v Insbrucku, Motejlek se stal světovým rekordmanem v letech na lyžích v Oberstdorfu v roce 1964 výkonem 142 m.

Ve vedení skokanů pokračovali Miloslav Bělonožník a později Dalibor Motejlek, ten, začal družstvo doplňovat, nejvíce se postupně prosazovali Jaroslav Sláma, Leoš Škoda, Josef Samek, Jindřich a Jaroslav Balcarové a František a Břetislav Novákové. Rudolf Höhnl, v roce 1974 třetí na MS ve Falunu začal pečovat o výkonnost družstva mládeže. Starší z Balcarů – Jaroslav – byl 4. na ZOH 1976 v Innsbrucku. František Novák skočil v roce 1979 československý rekord 169 m v Planici. V letech 1980-1990 nastupuje mladá generace Vladimíra Podzimka, Bohuslava Vacka, Jiřího Malce, Jindřicha Mayera v čele s Pavlem Plocem. Do konce tohoto období spadají především úspěchy Pavla Ploce v letech 1983-1985. Vladimír Podzimek byl členem družstva, které v roce 1984 vyskákalo na Engelbergu na MS bronz. Jiří Malec – první ze skokanů, který začal po odrazu vést lyže v širší stopě a se špičkami dále od sebe – sekundoval Pavlu Plocovi na ZOH v Calgary 1988. Obsadil třetí místo, za budoucí „V“ styl mu tehdy rozhodčí body strhávali.

Znovu silné armádní družstvo v Liberci vzniklo po rozdělení republiky, z Banské Bystrice přišli František Jež, Jiří Parma, Ladislav Dluhoš. Z Frenštátu pod Radhoštěm přišel skvělý letec Jaroslav Sakala, vesměs již zralí a úspěšní závodníci. Na MS ve Falunu 1993 ČR získala tři medaile: dvě stříbrné medaile na velkém můstku – Sakala a družstvo, Sakala ještě přidal bronz na středním můstku. Sakalův titul mistra světa v letech z Planice 1994 je nadlouho posledním výrazným úspěchem.

Na tradiční úspěchy se skokanům nedaří navázat, k zlepšení nepřispěly ani časté trenérské změny. Ze skokanů dobře reprezentoval jen Michal Doležal na ZOH 1998 v Naganu. V sezóně 2002-2003 držel prapor českého skoku na lyžích nepříliš vysoko Jakub Janda.

Severská kombinace

I závod v severské kombinaci, dříve nazývaný závod sdružený, se může pyšnit vynikajícími závodníky z počátku armádního lyžování. V šedesátých letech to byli především Štefan Olekšák, Josef Kutheil, Libor Foltman, František Zeman, Jan Pospíšil, Jan Fejkl, Josef Kraus, Antonína Kučera a Tomáš Kučera. Dva z nejlepších závodníků – nejdříve Štefan Olekšák, později se k němu přidal Josef Kutheil, se stali trenéry. Pod jejich vedením skončil těsně před ziskem medaile Tomáš Kučera na ZOH 1968 a 1972 (na 4. resp. 6. místě).

V devadesátých letech začali dobývat medaile členové střediska vrcholového sportu, založeného v roce 1985. Mistry světa se stali junioři Radomír Skopek v roce 1988 a Milan Kučera v roce 1991, další medaile získali František Máka, Zbyněk Pánek, skokan Jan Balcar.

Poté co převzal taktovku severské kombinace Tomáš Kučera, kterému později asistoval Michael Georgiev, výkonnostní štafetu úspěchů držel jeho syn Milan. Družstvo tvořené ještě Františkem Mákou, Miroslavem Kopalem a Radomírem Skopkem, se na ZOH, MS a ve SP umísťoval okolo 5. místa. Milan Kučera v soutěži jednotlivců v Albertville skončil šestý, v Naganu pátý. Dvakrát skončil na MS na 4. místě.

Největší úspěch mezi závodníky v severské kombinaci dosahoval několik let Ladislav Rygl ml., který se po zranění nemůže dostat do bývalé formy, v sezóně 2002-2003 se nejlépe dařilo Pavlu Churavému.

Běžecké lyžování

Na rozvoji běžeckých disciplín se výrazně podepsal od roku 1961 trenér Jaroslav Honců. Podílel se na přípravě biatlonistů a spolu s Remsou připravoval i sdruženáře. Mezi nejlepší v biatlonu tehdy patřili Vladimír Jeřábek, Pavel Ploc st., Ladislav Mundil, Ladislav Žižka a Svatopluk Fencl. Cílevědomá práce a elán sportovců přinášely i dobré výsledky, v mezinárodních soutěžích se prosadili běžci Jan Fajstavr, Ján Ilavský, Václav Peřina, Karel Sacký, o něco později Stanislav Henych, František Šimon, Jiří Beran, Milan Jarý a Jiří Švub.

Po dvaceti letech práce nahradil Jaroslava Honců Milan Urbanec, později Stanislav Henych a Bohuslav Rázl. Pod jejich vedením se dařilo zejména Miloši Bečvářovi, Pavlu Bencovi, Václavu Korunkovi, Ladislavu Švandovi a Radimu Nyčovi. Vrcholem této etapy jsou výsledky na ZOH 1988 v kanadském Calgary – štafeta celá složená ze závodníků Dukly Liberec vybojovala zatím jedinou běžeckou mužskou medaili ze ZOH. Připravoval ji už Bohuslav Rázl. Výkon to nebyl náhodný, o rok později štafeta doplněná Radimem Nyčem a Martinem Petráskem skončila znovu třetí, finišman Korunka na pásce dokonce sahal po stříbru.

Další generaci závodníků – Stanislava Řezáče, Víta Fouska, Josefa Kučeru, Pavla Chluma a Lubomíra Buchtu – vystřídali koncem devadesátých let mladší Jiří Magál, Petr Michl, Oldřich Hakl, Milan Šperl. Družstvo vede Květoslav Žalčík, vedoucím servisního týmu je Jan Pešina. Ten pečuje o výběr a přípravu lyží na všech mezinárodních závodech od roku 1992, spolu se Stanislavem Frűhaufem testuje a připravuje vítězné lyže pro Kateřinu Neumannovou.

Jako prozíravé se u lyžování potvrdilo zařazování žen do některých armádních družstev. V roce 1994 přišla Kateřina Neumannová spolu s osobním trenérem Stanislavem Frűhaufem. Jako sparingpartnerka se s ní připravovala v letech 1997-1999 Kateřina Hanušová. Pod vedením Václava Korunka svého otce trénovala v Dukle od roku 1996 mladičká Zuzana Kocumová. Nadějná závodnice nenaplnila naděje z očekávané po výsledcích z MSJ (3. místo v Breitenwangu 1998 na 5 km volně, 1. místo v Saalfeldenu 1999 na 15 km volně). stala se i dvakrát armádní mistryní světa, ze zdravotních důvodů však skončila v roce 2002. Tato trojice byla základem štafety, která se několikrát umístila do 6. místa na vrcholné soutěži.

Jedním z vrcholů českého lyžování se staly ZOH 1998 v japonském Naganu. Kateřina Neumannová všem příznivcům lyžování udělala nesmírnou radost, když vybojovala dvě medaile a pomohla k 6. místu štafety, která byla ze tří čtvrtin postavena z lyžařek Dukly. Na následujících zimních olympijských hrách 2002 potvrdila, že patří do galerie nejlepších českých sportovců vůbec. Vybojovala znovu po jedné stříbrné a bronzové medaili! Spolu s Kateřinou Hanušovou se podílela na 4. místě štafety ČR. V roce 2005 se Katka stala mistryní světa. Třetím místem jí na šampionátu sekundoval Dušan Kožíšek.

Obrovským úspěchem byly pro Kateřinu Neumannovou olympijské hry 2006 v Turíně. Ve skiatlonu vybojovala Katka stříbro a ve svém posledním olympijském závodě, na 30 km volně, dokázala po neuvěřitelném finiši urvat olympijské zlato.

Po Věře Čáslavské byla Katka nejúspěšnější českou olympioničkou, startovala už na ZOH v Albertville a Lillehammeru. Je jedinou Češkou, která startovala na ZOH i LOH (1996 v Atlantě).

O rok později přidala Kateřina ještě zlato a stříbro z mistrovství světa. Kompletní sbírku medailí běžeckých lyžařů doplnili bronzem Dušan Kožíšek s Milanem Šperlem ve sprintu dvojic. V roce 2008 vybojoval titul mistra světa Martin Jakš, a to v závodě na 15 km klasicky.

Na olympijských hrách 2010 ve Vancouveru se podařilo zajet výborný závod štafetě mužů. Výsledkem bylo vynikající třetí místo.

Další informace včetně výsledků o armádním oddílu lyžování najdete na těchto webových stránkách, v časopisech Duklasport, ročenkách, kalendáři a dále na Facebooku, Twitteru a Instagramu.