Atletika

HISTORIE ASO ATLETIKY

Družstvo Dukly Praha dlouhá léta vévodí v královně sportu – atletice. Atleti ÚDA, ATK a Dukly byli a jsou základem reprezentačního celku země. V družstvech se  stali mistry republiky v roce 2016 už celkem po 56.

Ještě před založením ATK proslavil armádní sport Emil Zátopek. Jako posluchač a později důstojník Vojenské akademie v Hranicích začal po roce 1945 překonávat ve vytrvaleckých disciplinách jeden rekord za druhým. Už v roce 1946 vyhrál mistrovství spojeneckých armád v Berlíně, v následujícím roce se stalo armádními mistry světa družstvo ve složení Zátopek, Dolenský, Roudný, Kořán, Zabloudil. Vrchol tohoto období přišel v Londýně na OH 1948. Zátopek zde získal naše první olympijské zlato v běhu na 10 km a stříbro na 5 000 m.

Činnost atletů v armádě začala oficiálně v roce 1949 a již v prvním roce atleti dosahovali pozoruhodných výsledků. Okolo Emila Zátopka a Aleše Poděbrada vznikl kolektiv tvořený Františkem Brožem, Janem Mrázkem, Jaroslavem Přečkem, Aloisem Kormúthem, Jiřím Dadákem. Největším úspěchem byly Zátopkovy rekordy na 10 km a jeho jasná vítězství na ME 1950 v Bruselu na obou tratích. V roce 1951 nastoupila vojenskou službu řada předních atletů v čele se Stanislavem Jungwirthem a Jiřím Skoblou, dalšími byli Jiří David, Milan Tošnar, Ludvík Liška, Alfréd Stržínek, Miloš Tomis, Jindřich Roudný. Už tehdy bylo postavení atletů ATK v československé atletice suverénní.

Na OH 1952 v Helsinkách vynikl nezopakovatelným triumfem Zátopek, získal tři zlaté medaile v bězích na 5 000 m, 10 000 m a v maratonu (běžel ho na OH vůbec poprvé). Právem se stal nejlepším sportovcem světa.

Od roku 1952 se členkami oddílu mohly stát ženy – přišly Dana Zátopková, Olga Modrachová, Zlata Rozkošná, Dagmar Bosáková a další. Jejich přítomnost v armádě však skončila ještě před OH 1956. V roce 1954 atleti na ME v Bernu získali 4 zlaté medaile (Skobla v kouli, Zátopková v oštěpu, Zátopek na 10 000 m a Josef Doležal v chůzi na 10 0000 m), 1 stříbrnou přidal Doležal v chůzi na 50 km, 5 bronzových přidali Jungwirth v běhu na 1500 m, Zátopek v běhu na 5 000 m, Kovář ve výšce, Řehák v trojskoku a Modrachová v dálce. Zátopek pokračoval v překonávání světových rekordů na obou svých tratích – na 5 i 10 000 m. Na OH 1956 v Melbourne byl Jiří Skobla třetí, Dana tentokrát předčila Emila čtvrtým místem, Zátopek skončil v maratonu šestý stejně jako Jungwirth na 1500 m.

V následujících letech vynikl Stanislav Jungwirth – časem 3:38,1 min. zlepšil o dvě vteřiny světový rekord na 1500 m. Na OH v Tokiu 1964 vybojoval v souboji s novozélandskou dvojicí Josef Odložil stříbrnou medaili v běhu na 1500 m.

V roce 1969 na ME v Aténách čs. štafeta na 4x 100 m skončila třetí, v její sestavě se objevili dva sprinteři Dukly – Jiří Kynos a Dionýz Szőgedi. O dva roky později na ME v Helsinkách zaběhl skvěle závod na 3 000 m překážek Dušan Moravčík, časem 8:26,2 min. skončil druhý, tento čas je dosud českým rekordem. Sprinterská štafeta dokonce vyhrála, jejími členy byl opět Kynos spolu s Jurajem Demečem. V roce 1973 se stal nejlepším koulařem na ME v Rotterdamu v hale Jaroslav Brabec výkonem 20,29 m.

Na ME 1978 v Praze vybojoval svoji první v hodu diskem medaili Imrich Bugár. Miroslav Tulis A Josef Lomický startovali ve štafetě 4x 400 m a získali rovněž bronzovou medaili.

Další atletickou medaili Dukly na OH získal Imrich Bugár v roce 1980 v Moskvě výkonem 66,38 m – stříbrnou. Na ME v Aténách 1982 Bugár vybojoval první své vítězství a potvrdil je následující rok na MS v Helsinkách. Nositeli dalších úspěchů byli Jan Leitner na HME 1984 a HMS 1985 v dálce a Lubomír Tesáček v běhu na 3000 m na HME 1984 v Gőteborgu. Dalším koulařem v řadě, který se prosadil mezinárodně byl Remigius Machura, vítěz HME 1988 v Budapešti.

Po roce 1989 začala další etapa ve vývoji armádního sportu, nové podmínky rodícího se demokratického systému umožnily přípravu v lokalitách s lepším klimatickým nebo vysokohorském prostředí, starty v kvalitních závodech a soutěžích. Družstvo se jako vítěz domácí soutěže zúčastňovalo úspěšně PMEZ (navázalo na vítězství v roce 1981) a získalo tak v Evropě uznání a renomé, které jí náleželo. Šéftrenérem se stal Václav Fišer, ten začal uplatňovat nový prvek ve vedení – manažerské schopnosti. Složení družstva se měnilo, orientace se zaměřila na nové discipliny. To přineslo sérii dalších vynikajících úspěchů.

Na OH v Barceloně 1992 získali zlaté medaile v desetiboji Robert Změlík a v oštěpu Jan Železný. Ten svůj úspěch zopakoval na MS 1993 ve Stuttgartu. Na ME 1994 v Helsinkách skončil druhý v dálce Milan Gombala. Tomáš Dvořák byl druhý při HMS v sedmiboji v Barceloně 1995. Ve stejném roce přišla řada 10 světových rekordů tyčkařky Daniely Bártové. Krystalizovala se skupina desetibojařů okolo trenéra Váni, Tomáš Dvořák, Kamil Damašek a Jan Poděbradský zvítězili v superlize Evropského poháru vícebojařů. Že naše atletika se stala světovou vícebojařskou velmocí potvrzoval Dvořák – na OH 1996 v Atlantě ziskem bronzu, na HME 1996 ve Stockholmu ziskem stříbra v sedmiboji, na MS 1997 v Aténách ve stejném roce zlatem, v roce 1999 na MS v Seville znovu zlatem a v Praze světovým rekordem 8 994 bodů. V roce 2000 byl Dvořák v sedmiboji zlatý na HME a v roce 2001 se stal potřetí v Edmontonu mistrem světa v desetiboji. Počínaje rokem 1999 a HMS v Maebaši začal hromadit vícebojařské medaile Roman Šebrle, po bronzové v sedmiboji z Japonska přišla v následujícím roce stříbrná v sedmiboji z HME v Gentu a stříbrná v desetiboji z OH Sydney. Rok 2001 se stal jeho nejlepším, stal se v Lisabonu mistrem světa v hale a na slavném mítinku v Gőtzisu v květnu překonal hranici 9000 bodů a vytvořil světový rekord 9026 bodů. V roce 2002 přidal dvě zlata – z HME a ME.

V roce 2000 na HME se překvapivě prosadila štafeta na 4x 400 m složená z překážkářů Jiřího Mužíka a Štěpána Tesaříka, dříve desetibojaře Jana Poděbradského a klasického čtvrtkaře Karla Bláhy. Pavla Hamáčková nahradila v tyčkařském sektoru Danielu Bártovou, na stejném mistrovství vyhrála evropský halový titul, světový halový získala na HMS 2001. Jiří Mužík v roce 2002 na ME v Mnichově skončil druhý na 400 m překážek.

Od založení armádní atletiky se trenérská práce vyznačovala úsilím o vysokou odbornost, spojení praxe s vědeckými poznatky, přebíráním a využíváním zkušeností a náročností – měla skutečnou profesionální úroveň. Kolem osobností, které takové schopnosti měli, se vytvářely tréninkové skupiny, dosahující pozoruhodných výsledků.

První trenérskou legendou byl v začátcích dr. Ladislav Fišer, dnes ho lze označit za zakladatele naší běžecké školy. Kolem něho se soustředili běžci Stanislav Jungwirth, jeho mladší bratr Tomáš, mílaři Alexandr Zvolenský, Dušan Čikel, Ludvík Liška, Ivan Takáč, vytrvalci Ivan Ullsperger, Vojtěch Hec, Jiří Koller, Jaroslav Šourek, Jaroslav Bohatý a Miloš Tomis.

U vrhačů to byl na začátku sedmdesátých let populární Jiří Skobla zvaný „Bambas“, ten zformoval vrhačskou partu, v níž byli koulaři František Žemba, Jaroslav Brabec, Jaroslav Vlk, Jan Skoupý, Zdeněk Dvořák, František Novotný a kladiváři Jaroslav Charvát, Petr Horák, Stanislav Pluhař, Radomil Skoumal.

U skokanů byl takovou osobností novátor Zdeněk Melichárek. Skokanskou partu tvořili Jiří Vyčichlo, Václav Fišer, Jan Leitner, Zdeněk Mazur, Antonín Spěvák, Jiří Mužík st., Karel Hradil a další. Skokanská parta první poloviny osmdesátých let je spojena se jménem Václava Fišera, jejím leadrem byl Jan Leitner, dalšími členy Zdeněk Mazur, Jaroslav Priščák, Ivan Slanař, Karel Hradil, Zdeněk Hanáček, Pavel Malina, Vlastimil Mařinec, Roman Zrun, Milan Kořínek, Milan Gombala.

Světovou chloubou byla líheň desetibojařů kolem trenéra Zdeňka Váni. Teprve on vytvořil racionální systém přípravy, který přinesl největší úspěchy i světové rekordy. Sem patří jména Tomáše Dvořáka, Jana Poděbradského, Kamila Damaška a Romana Šebrleho.

Personálně, metodicky a organizačně řídilo atletiku jedenáct osobností – vedoucích trenérů (dříve velitelů):
1948-1952    Vojtěch Havlík
1952-1956    Milan Tošnar
1956-1981    Aleš Poděbrad
1982-1983    Miloslav Vlček
1983-1989    Jan Liška
1989-1997    Václav Fišer
1997-2001    Jaroslav Priščák
2002-2010    Radomil Skoumal
2010- 2013   Kateřina Janků

2013- 2022   Jiří Šimice

od 2022        Štěpán Janáček

Důležitou skutečností v životě atletické Dukly je spojení přípravy ke státní a armádní sportovní reprezentaci s přípravou všech kategorií mládeže, tedy spojení přípravy profesionálů s péčí o novou generaci. Řada funkcionářů Armádního sportovního oddílu DUKLA atletiky se podílí trenérsky a organizačně na práci tělovýchovné jednoty Dukla Praha.

Praha – Roztoky – Praha

V letech 1968 až 1997 byl atletický oddíl Dukly Praha pořadatelem 30 ročníků silničního závodu v běhu a chůzi se startem na Julisce a obrátkou v Roztokách.

Dukla mítink a Memoriál Josefa Odložila

V Praze v minulosti býval pořádán Rošického memoriál, v roce 1988 začala TJ Dukla ve spolupráci s ASVS DUKLA pořádat DUKLA mítink, mezinárodní závod, v jehož rámci byly vypsány memoriály Jiřího Skobly a Stanislava Jungwirtha. Konalo se sedm ročníků. Snaha uspořádat v Praze závod tak významný jako Zlatá tretra v Ostravě nebo Slovnaft v Bratislavě vedla ke spojení s organizátory memoriálu Josefa Odložila, vznikl tak jediný mítink – DUKLA mítink – Memoriál Josefa Odložila. V roce 2003 se podařilo tento závod prosadit do prestižní kategorie Grand Prix a uspořádat na stadionu na Julisce. Od té doby se chodí na kvalitní atletiku v Praze na Julisku, pouze v roce 2012 byl z důvodů rekonstrukce budovy lázní MJO uspořádán na strahovském stadionu. Od roku 2013 se opět vrátil s pořadatelstvím na stadion Dukly Julisku.

Další informace včetně výsledků o atletickém armádním oddílu Různé najdete na těchto webových stránkách, v časopisech Areport (sekce Duklasport), ročenkách, kalendáři a dále na Facebooku, Twitteru a Instagramu.