Archiv rubriky: veslování

Podobně jako na loňském mistrovství Evropy v Poznani i letos ve Varese je nejlepším výsledkem české výpravy 4. místo. Tentokrát se o něj postaral dvojskif lehkých vah mužů, Jiří Šimánek s Miroslavem Vraštilem. Ve finále nestačili jen na kompletní trojlístek medailistů z posledního mistrovství světa v Linci.

Kromě nejlepšího společného výsledku, který tato dvojice dosáhla na velkém šampionátu, si svěřenci Michala Vabrouška odvážejí dobré vyhlídky směrem k olympijské dokvalifikaci. Na evropském šampionátu totiž porazili všechny své potenciální soupeře pro květnovou kvalifikaci.

„Máme velkou radost. Je dobře odjíždět jako nejrychlejší nekvalifikovaná loď. Ssoupeři si budou muset lámat hlavu jak na nás. My mezitím ještě vylepšíme naše slabiny. A pak uvidíme jak to dopadne v Lucernu. Teď nás čeká ještě pět týdnů tvrdého ne pěkného tréninku,“ neskrýval radost Vraštil, který bude v Luzernu bojovat o svoji třetí olympijskou účast.

Zbylé české posádky startovaly ve finále B a C. Párová čtyřka mužů v posledním závodě na jezeře Varese získala cenný skalp dvojnásobného olympijského vítěze, Olafa Tufteho. Čtveřice Jan Fleissner, Jan Potůček, Tomáš Šišma, Filip Zima dojela ve finále B na 3. místě a celkově skončila devátá. Zatímco Norové s Tuftem v sestavě až 12. Druhé místo ve finále B a 8. celkově obsadila dvojka bez kormidelníka žen Anna Šantrůčková – Pavlína Flamíková.

Dlouho očekávaná premiéra dvojskifu Ondřej Synek – Jakub Podrazil se bohužel nevydařila podle představ. Po sobotním semifinálovém zklamání se dvojici nedařilo ani v nedělním finále B.

Celkové 11. místo je daleko za očekáváním zkušených veslařů a znamená návrat Synka zpět na skif, ve kterém si vyjel olympijskou místenku již na Mistrovství světa 2019 v Linci.

„Fyzicky jsme na tom, myslím, byli dobře, ale loď nám prostě nejela. Bojovali jsme spíš sami se sebou než se soupeři. S těmi jsme vůbec nebyli schopní jet v traťovém tempu,“ uvedl trojnásobný olympijský medailista v tiskové zprávě agentury Sport Invest.

„Moc nás mrzí, že se to nepotkalo, ale i to je sport. Měli jsme s Kubou předem jasně stanovená pravidla, kdy pokračování ve dvojskifu mělo být podmíněno bojem o medaili na mistrovství Evropy. K tomu jsme se bohužel vůbec nepřiblížili, před námi skončily i nekvalifikované posádky.“

Jan Cincibuch při svém debutu mezi skifaři těžkých vah skončil na 15. místě díky třetí příčce v nedělním závěrečném závodě.

FOTO: Detlev Seyb/ meinruderbild.de
TEXT: Český veslařský svaz

Jako kluk hrál fotbal, chodil na atletiku a závodil na kole. V roce 1960 ho však jeden kamarád přivedl do smíchovské loděnice, kde ho nejvíc lákal skif. Dlouho potom jezdil s Petrem Krátkým na dvojskifu.

„V roce 1965 i o dva roky později jsme si z evropských šampionátů přivezli bronzové medaile, ale když můj parťák po olympiádě v Mexiku emigroval, tak jsem se vrátil na skif. A v roce 1970 na mistrovství světa v Kanadě se mi podařilo díky třetímu místu najít cestu na stupně vítězů, což byl pro mě životní úspěch,“ netají Hellebrand i po mnoha letech své tehdejší pocity, ale zároveň s úsměvem dodává příběh, který s tímto triumfem souvisel.

„Půjčil jsem si tam starší loď, která už dost pamatovala, byla to prostě babička. Když potom jeden novinář napsal, že nebýt babičky, mohl jsem dosáhnout ještě lepšího výsledku, tak potom lidé chodili za mojí opravdovou babičkou s dotazy, co mi to provedla.“

Jednu stříbrnou a jednu bronzovou medaili ze světových šampionátů získal do své sbírky v polovině sedmdesátých let jako člen posádky párové čtyřky. V té době už měl za sebou účast na olympijských hrách v letech 1968 a 1972.

„V Mexiku jsme s Krátkým skončili dvanáctí a stejnou příčku jsem obsadil na skifu i v Mnichově. Podle představ se nedařilo, zato do třetice to vyšlo. V Montrealu si naše párová čtyřka – posádku tvořil s Vochoskou, Peckou a Lacinou – dojela pro bronz,“ vzpomíná vynikající závodník, který během své kariéry získal na velkých mezinárodních akcích sedm cenných kovů.

„Přitom start se nám vůbec nepovedl. Museli jsme dohánět manko, ale nakonec jsme byli moc rádi, že jsme na stupních vítězů nechyběli a podařilo se nám splnit původní medailové představy.“

Hezké vzpomínky má své působení v Dukle: „V lepším klubu jsem být nemohl. Měli jsme báječné podmínky, výborného trenéra, možnost zahraničních startů, a tedy i kontakt se svými největšími soupeři. Po skončení závodní činnosti jsem se mimo jiné věnoval paraglidingu.“

Při jednom letu se ale padák poškodil a Hellebrand spadl z výšky 30 metrů. „Vážně jsem si poranil páteř a už dvacet let trávím většinu času na vozíku. Bydlím na Smíchově se skvělou manželkou a na nic si nestěžuji,“ dodává jubilant, jenž se ještě v roce 2005 zúčastnil MS paraskifařů a skončil čtvrtý.

TEXT A FOTO: Iva Roháčková

Olympijský medailista a několikanásobný mistr světa a Evropy Ondřej Synek plánoval po OH v Tokiu ukončit vrcholovou kariéru. Touto dobou měl mít za sebou finále na hrách v Tokiu. Jenže vinou koronaviru je letos ve sportovním světě všechno jinak.

„Už týden jsem měl být v důchodu,“ zvesela pokřikoval na fotografy na račickém kanálu, kde si v rámci reprezentačních testů odbyl ve středu a ve čtvrtek obnovenou premiéru.

Sice si minulý rok vyjel olympiádu na skifu, rozhodl se a před letošní sezonou se domluvil s Jakubem Podrazilem, že zkusí spolu zabojovat o nominaci do Tokia na dvojskifu. Na společný závodní debut si ale museli počkali mnohem déle, než měli původně v plánu.

„Konečně jsme si zazávodili,“ oddechl si Podrazil. „Já vlastně jel ostrý závod naposledy vloni na mistrovství světa, takže teď skoro po roce. Taky mi ve středu chvíli trvalo, než jsem se rozjel,“ přiznával Synek.

V Račicích nešlo o úplně standardní závody, jezdily proti sobě různě početné posádky s časovými hendikepy. Synek s Podrazilem by potřebovali proti sobě někoho rychlého. Snad si své síly vyzkouší při říjnovém evropském šampionátu v Poznani. Pokud se nezruší.

Premiérové starty nového dvojskifu na kole bedlivě sledoval nejen její kouč Milan Doleček, ale také mentální kouč Marian Jelínek, který by měl hlavně pomoci „nastavit hlavu ve vypjatých situacích“ Kubovi Podrazilovi.

Po kontrolních závodech na skifech a dvojkách bez kormidelníka, které proběhly na začátku července, probíhají nyní v Račicích boje o reprezentační dresy veslařů. Všechny přihlášené posádky absolvují jednu jízdu ve středu a jednu ve čtvrtek. Lodě startují s časovými handicapy, které jsou uvedeny ve startovní listině.

Po sečtení obou jízd bude vyhodnocen nejen výsledný čas a odstup od nejlepší posádky, ale také odstup od světových časů. Úspěšné závodníky pak čeká účast na říjnovém mistrovství Evropy v Poznani nebo mistrovství Evropy do 23 let v Duisburgu, které se uskuteční na začátku září.

Hlavním tahákem celého programu jsou první závody nově složené posádky Ondřej Synek – Jakub Podrazil z Dukly Praha. Trojnásobný olympijský medailista se po dlouhých 16 letech vrací do dvojskifu a za svého kolegu si vybral Jakuba Podrazila.

Úřadující mistr Evropy v jízdě na veslařském trenažéru posledních devět let startoval v nepárových disciplínách, prožívá tak návrat ke dvěma veslům.

Svěřenci Milana Dolečka startují oba dva dny v 10:00 v jízdě proti osmiveslici žen U23 a dvojskifu lehkých vah mužů, do kterého ve středu usedne Jiří Šimánek s Janem Cincibuchem a ve čtvrtek s Miroslavem Vraštilem.

Netradičně ve všední dny proběhly kontrolní závody ve veslovaní seniorů 2020. Na skifech mužů vybojoval vítězství Jan Cincibuch z Dukly Praha. Finále dvojek bez kormidelníka mužů přineslo nejdramatičtější podívanou. O trochu vice štěstí se přiklonilo na stranu Matěje Macha s Gabrielem Mahlerem, kteří o pouhých 48 tisícin sekundy udolali dvojku Hamru ve složení Adama Kapa – Dmytro Baranivskyj.

Vysokou výkonnost prokázal i Jiří Šimánek a Miroslav Vraštil, velký posun ve výkonnosti zaznamenali Jan Fleissner…“ vyzdvihl Jakub Makovička závodníky, kteří se předvedli v nejlepší formě.

„Pro mě osobně byl velkým překvapením výkon Jaroslava Hellebranda v obou závodních dnech, naopak zklamáním byl pro mě výkon Jakuba Podrazila. Přestože ve všech jízdách dominoval, tak finálovou jízdu nezvládl. Závodník jeho úrovně by se i po technické chybě (chycení kraba) měl vrátit zpět do závodu a bojovat o co nejlepší umístění,“ vyzdvihl reprezentační trenér i největší překvapení a zklamání celých kontrolek.

Podle výsledku kontrolních závodů bude Jakub Makovička sestavovat reprezentační posádky pro letošní ME U23, které proběhne 5. – 6. září v Duisburgu a také říjnové ME seniorů.

Distanční závod ve skifu o cenu J. Ondráka a ve dvojce bez kormidelníka o cenu M. Suchopára odstartoval v sobotu veslařské závody před loděnicí VK Slavia Praha s netradiční otočkou po třech kilometrech hned za žlutou loděnicí Dukly na Smíchově. Po několika letech se tradiční závod s bohatou historií vrátil k jarnímu termínu, a jak bylo dříve dlouhé roky zvykem, otevřel veslařskou sezónu. V zamračeném, deštivém počasí s 13 stupni vzduchu a 11 stupni vody ve Vltavě s nástrahami 6km trati bojovalo 128 posádek.

Čeští reprezentanti měli původně nyní startovat na Světovém poháru v Lucernu, který však byl kvůli pandemii koronaviru zrušen. Cenu J. Ondráka podle očekávání vyhráli největší favorité: 51. ročník mužského závodu duklák Ondřej Synek, před Janem Cincibuchem a parťákem z dvojskifu Jakubem Podrazilem, 38. ženského Lenka Antošová.

„Tenhle závod jsem jel poprvé v roce 2000 jako čerstvý chlap. Několikrát jsem vyhrál, ale mockrát jsem ho nejezdil, protože normálně se jezdí na začátku dubna, a to se vždycky teprve rozjíždím. Teď byl termín mnohem lepší,“ řekl Synek. Pětinásobný mistr světa se stejně jako většina veslařů na závod těšil a bral ho jako příjemné zpestření tréninků.

„Super, že jsme mohli jet, nezávodní pauza byla dlouhá. Jak nám odložili olympiádu, tak to jednu chvíli vypadalo, že rok navíc bude nekonečný. Takhle aspoň máme šanci závodit u nás. Je dobré, že když člověk trénuje, může to vyzkoušet a prodat,“ uvedl Synek, který se chce letos i s ohledem na olympijské hry v Tokiu věnovat závodům na dvojskifu. Dnes změřil síly i se svým novým parťákem Jakubem Podrazilem, kterého porazil o 22 sekund.

„Startoval hned za mnou, tak jsem se bál, aby mě nedojel, což se naštěstí nestalo. Říkal mi, že jestli se to stane, tak už spolu do dvojskifu nesedneme,“ smál se Podrazil, který závodil na skifu po deseti letech. „Největší problém mi dělá balanc. Loď je uzoučká, doteď jsem jezdil na dvojce, která je mnohem širší. Musím najezdit tisíc kilometrů, abych se cítil komfortněji. Zatím se klepu, ale myslím, že to směřujeme dobře,“ řekl Podrazil, který nakonec obsadil třetí místo.

Veslaři z Dukly Praha na skifu obsadili v závodě i další čtyři místa: 4. Jan Fleissner, 5. Filip Zima, 6. Jan Potůček a 7. Jan Hájek. Výsledky zde.

FOTO: Iva Roháčková

Už dva týdny mohou i armádní veslaři trénovat na Vltavě a využívat okolí loděnice pražské Dukly. „Trénink na vodě jsem potřeboval jako sůl,“ zdůrazňuje skifař. „Sezona na trenažéru byla i kvůli koronaviru extrémně dlouhá. Teď mě veslování moc baví, i když mám rozsekané dlaně. Jsou samý mozol a puchýř,“ usmívá se „Sýňa“.

Sedmatřicetiletý rodák z Brandýsa nad Labem pochopitelně dodržuje nařízení, rozestupy. „Denně máme jednu hlavní fázi oproti minulým sezonám o něco objemnější. Odpoledne máme volno. Odtrénuji, a ještě si stihnu odpočinout. Vzhledem k pokročilejšímu sportovnímu věku mi to sedí.“
Všechny závody včetně olympiády jsou však zrušené, nebo přesunuté.

„Na podzim snad bude mistrovství republiky, Primátorky jsou zatím naplánovány na září a původně červnové mistrovství Evropy je přeloženo na půlku října. Stejně ale nikdo nedokáže odhadnout, jak se situace vyvine,“ krčí rameny pětinásobný mistr světa.

Co se týče her, dvoumetrový obr reflektuje nový termín her. „Účast jsem si vyjel a chci si na olympiádě ještě jednou zazávodit. Je to můj sen. V Tokiu jsem se byl už loni podívat a moc se mi tam líbilo. Nechtěl bych odejít do veslařského důchodu v době, kdy se nesmí závodit,“ líčí skifař. „Sice mě tělo někdy dost bolí, ale na druhou stranu udělám maximum, abych se dočkal páté olympiády.“

Před půldruhým měsícem Synek vyhlásil, že se chce do Tokia probojovat s Jakubem Podrazilem. „Pro dvojskif neznamená odsunutí her na rok 2021 problém. Je to naopak výhoda. Můžeme se v klidu sjet, máme mnohem více času si vše vyzkoušet a připravit se na dokvalifikaci. Nyní jsme ze skifů rozježděni a v týdnu si sedneme do jedné lodi,“ říká Synek.

„S Kubou jsme šli do projektu s tím, že pokud bychom se nekvalifikovali, pojedu na olympiádě skif. Je na tuto variantu připravený, ale věřím, že nám to půjde. Je teď v trénincích rychlý,“ chválí parťáka.

Rozhodovat bude příští sezona, která by měla mít stejný scénář jako letošní, než ji nezničila smrtící infekce. „Nezbývá než věřit, že se svět vrátí do normálu. Chtěl bych být ještě součástí velkých závodů,“ přeje si člen pražské Dukly.  „Bohužel se nic neděje a dít nebude. Je to nezvyk. Nikdy v kariéře jsem to nezažil,“ popisuje.

„Na druhou stranu mě těší, jak vše zvládám. Že mi nevadí trénovat naplno, i když jezdím bez konkrétního cíle. Je fajn, že mám teď víc času. Rekonstruuji byt, vyjedu si s dětmi na kole. A to je fajn,“ dodává nejlepší český veslař.

TEXT: Milan Novotný
FOTO: Iva Roháčková

Veslař Ondřej Synek plánuje po 16 letech opustit skif a na olympiádu v Tokiu se chce probojovat s Jakubem Podrazilem na dvojskifu. Pro pětinásobného mistra světa je to čtyři měsíce před olympiádou překvapivý úklon od disciplíny, kde se proslavil. V početnější lodi ale teď cítí větší šanci.

„Já mám poslední olympijskou šanci v mé kariéře, chci pro zlatou medaili udělat cokoli,“ říká Synek. „Jestli ze skifa, nebo dvojskifa, je jedno, ale byl bych rád, kdybych ji měl.“

Na skifu vybojoval 14 medailí z vrcholných šampionátů včetně tří olympijských, je pětinásobný mistr světa. Na loňském světovém šampionátu v Linci ale dojel ve finále šestý. A tak v zimě nabídl spolupráci Jakubu Podrazilovi, který se na dvojce bez kormidelníka ocitnul sám, když jeho parťák Lukáš Helešic překvapivě ukončil kariéru.

„Kuba je na tom fyzicky hodně dobře, jeho fyzická připravenost je výborná. Co se týče technické, je na tom taky dobře. Když jsme jeli trénink na skifu, zas tolik jsem mu neujížděl. Věřím, že to půjde,“ říká Synek.

Podrazil tvořil donedávna s Lukášem Helešicem velmi nadějnou posádku na dvojce bez kormidelníka. V několika závodech Světového poháru se dostali na stupně vítězů a před dvěma lety v Ottensheimu dokonce vyhráli. Právě tam ale vloni nezvládli olympijskou kvalifikaci. Helešic v zimě se závodním veslováním seknul a Podrazilovi se otevřela možnost nastoupit do lodi k Synkovi, svému dlouholetému tréninkovému partnerovi. Po čase se tak z nepárové disciplíny vrací do párové.

„Dvojskif je disciplína s dvěma vesly, je to změna. Ale když jsem byl mladší, na skifu jsem jezdil, to se nezapomíná,“ říká Podrazil. „Pro mě je to životní příležitost. Za roky, co spolu trénujeme, se snažím být Ondrovi blíž a blíž. Je to taková odměna. Rád bych Ondrovi pomohl, aby taky konečně vyhrál! Olympiádu teda myslím,“ neskrýval Jakub Podrazil radost z nové příležitosti.

Sedmatřicetiletý Synek je legendou světového veslování. Svou první medaili z mistrovství světa získal už v roce 2003, na dvojskifu s Milanem Dolečkem mladším. V roce 2005 vystřídal ve skifu svého slavného předchůdce Václava Chalupu a svými pěti zlatými medailemi z MS vyrovnal historické rekordy Němce Petera-Michaela Kolbeho a Mahého Drysdalea. V posledních dvou letech mu ale dorostli mladí soupeři, zejména Nor Kjetil Borch a Němec Oliver Zeidler.

„Je to pro mě nový vítr do plachet, nový impuls,“ vysvětluje Synek přesun na dvojskif. Pro úspěšný příklad podobné kampaně si může vzít příběh svého dlouholetého soupeře na skifu Olafa Tufteho, který přivezl z olympiády v Riu bronz právě z dvojskifu.

Nová posádka má podporu i ze strany svazu, kde v zimě odvolaného šéftrenéra Simona Coxe nahradil Jakub Makovička. Ten má z podobného projektu svou zkušenost, v roce 2009 pomohl na dvojce s kormidelníkem Václavu Chalupovi ke stříbru z mistrovství Evropy. „My jsme se s Ondrou potkali ve stejné hodině. Telefonoval jsem mu, že bych měl nápad, on říkal, že ho to napadlo už dávno,“ usmívá se Makovička. „Z Ondrovy strany to není únik, spíš nový náboj. Může mu to pomoct, aby udělal za olympiádou zlatou tečku.“

Dvojskif ale zatím nemá olympiádu jistou. Na květnové dokvalifikaci v Lucernu musí skončit do druhého místa. Bude to jejich první ostrý závod, protože úvodní dva závody Světového poháru byly zrušeny kvůli koronaviru. Posádce ale nepůjde jen o postup, ale také o důkaz, že má společný projekt smysl.

„Říkal jsem Kubovi, že je pro mě důležité, aby byl dvojskif tak rychlý, abychom jeli o co nejlepší výsledek na olympijských hrách, to je medaile. Pokud bychom měli jezdit na konci startovního pole, pro mě bude přednější vrátit se na skifa,“ říká Synek otevřeně.

FOTO: Iva Roháčková