Archiv rubriky: veslování

V těchto dnech se měl na skifu prohánět po olympijském kanále a usilovat o další úspěch v bohaté kariéře. Legenda českého veslování Ondřej Synek však zůstal ze zdravotních důvodů doma. Pětinásobný mistr světa ani dnes netuší, zda bude ve vrcholové činnosti pokračovat. ,,Pořád sportovně pauzíruju. Je to takové posezónní volno. Do konce léta se rozhodnu, jak naložím se svým veslařským osudem. Nejprve se musím dát dohromady, nabrat sílu. Pak se uvidí.“

Osmatřicetiletý Synek si v Tokiu mohl připsat pátou olympijskou účast. ,,Když naši sportovci odlétali, zamáčkl jsem slzu. Bylo mi to v tu chvíli samozřejmě líto. Na druhou stranu jsem soudný a vím, že bych tam požadovaný výkon nepodal,“ říká na rovinu člen armádního klubu Dukla Praha.

Závody svých kamarádů samozřejmě bedlivě sleduje, fandí u televize. Brzké ranní vstávání mu nečiní potíže. ,,Nejde jen o veslování, ale i jiné sporty. Baví mě to,“ přitakává držitel tří olympijských kovů (dvě stříbra, jeden bronz).

Původně se měl na Hrách představit na dvojskifu s Jakubem Podrazilem. Spolupráce však byla ukončena po nezdaru na mistrovství Evropy ve Varese. Podrazil se nakonec na Hry dodatečně kvalifikoval s Janem Cincibuchem. V olympijské regatě obsadili 13. místo. ,,Před kluky je potřeba smeknout. Odvedli velký kus práce. Není jednoduché se mezi špičkovou konkurencí prosadit. Bohužel neměli v opravné jízdě dostatek sil. Snažili se, dělali maximum, ale holt to nevyšlo. Když vydrží, mohou na příští olympiádě v Paříži udělat pěkný výsledek.“

Synka zaskočil na skifu náhradník Jan Fleissner. Ve třiadvaceti letech nepostoupil ze čtvrtfinále. ,,I tak to pro něho bude úžasná zkušenost. Jde o jeho první opravdu velké závody. Může z toho do budoucna těžit,“ je přesvědčen.

Z veslařů Dukly tak zůstal ve hře už pouze dvojskif lehkých vah Miroslav Vraštil – Jiří Šimánek. Z rozjížďky si to namířili přímo do semifinále. ,,Kluci svou první jízdu zajeli výborně. Šance na velké finále je obrovská. Budu držet palce.“

Synek momentálně prožívá zvláštní léto. V těchto týdnech nebyl na závodní pauzu zvyklý. ,,Dovolenou v této době jsem neměl strašně dlouho. Buď mě čekalo mistrovství světa nebo olympiáda. Teď jsem si poprvé užil třeba prodloužený víkend, byl jsem i s dětmi na dovolené. Snažím se co nejvíce odpočívat. Dodělávám domácí resty. Věci, na které nebyl kvůli tréninkovému a závodnímu vytížení čas. Teď třeba potřebuju natřít garáž,“ směje se.

A komu z Dukly legendární skifař věří na medaili? ,,Klukům na rychlé vodě. V sezoně prokázali, že budou patřit k favoritům. Pepovi Dostálovi s Radkem Šloufem a samozřejmě bratrům Fuksovým. Velmi bude záležet také na počasí. Co mám zprávy, tak na kanále v Tokiu fouká hodně z boku, což je kolikrát fakt nepříjemné. Snad jim to vyjde.“

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Skifař Jan Fleissner zvládl na Hrách v Tokiu opravnou jízdu a postoupil do čtvrtfinále. Dvojskif Jakub Podrazil s Janem Cincibuchem bohužel ve veslařské regatě končí. Výborně naopak vstoupil do olympijských bojů dvojskif lehkých vah Miroslav Vraštil – Jiří Šimánek. Z druhého místa si borci armádního klubu Dukla Praha zajistili postup z rozjížďky přímo do semifinále!

Fleissner po pátečním nezdaru na dvoukilometrové trati dominoval. V čase 7:29,90 nedal svým soupeřům šanci. Vraštil se Šimánkem prokázali parádní formu. Velmi se tak přiblížili svému snu bojovat o medaile. Nad jejich síly byli jen úřadující mistři světa a Evropy Fintan McCarthy a Paul O´Donovan z Irska. Cincibuchovi s Podrazilem se naopak nevedlo, skončili až čtvrtí. V polovině trati ještě vedli, pak je ale silní soupeři předjeli.

Do programu Her zasáhla i střelkyně Nikola Šarounová. V kvalifikaci vzduchové pušky na 10 metrů však neuspěla. Obsadila až 41. pozici. Duklačka si bude moci vylepšit náladu ještě ve dvou disciplínách – ve vzduchové pušce smíšených družstev (27. července) a ve sportovní třípolohové malorážce (31. července).

TEXT a FOTO: ASC Dukla/Pavel Král

Na seznamu sportovců pro olympiádu v Tokiu patří jeho jméno bezesporu k nejpřekvapivějším. Jan Fleissner, veslař armádního klubu Dukla Praha, byl na Hry nominován až poté, co Ondřej Synek, česká jednička na skifu, zrušil účast kvůli zdravotním problémům. ,,Když mi řekli, že pojedu já, byl to hodně příjemný šok. Člověk si toho musí vážit,“ říká ve vší skromnosti třiadvacetiletý závodník.

Kromě splněného snu přinese Fleissnerovi olympijský start ještě jedno unikum. Do Tokia se totiž rovněž kvalifikovala jeho sestra Kristýna – na dvojskifu. Sourozenecký pár se na takto významné akci vídá opravdu zřídka (zapomenout nelze samozřejmě na kanoisty Martina a Petra Fuksovi – pozn.). ,,Doma si na to připili. Jsme sportovní rodina. Jet na olympiádu se ségrou je svým způsobem neuvěřitelné. Máme k sobě blízko. Rozebíráme všechny závody.“

Prvotní zpráva, že by mohl letět na Hry, zastihla Fleissnera na vysokohorském soustředění v Livignu, kde působil v roli sparingpartnera právě Ondřeji Synkovi. ,,On sám mi pak říkal, ať se těším a užiju si to.“

Přesto žil stále v nejistotě. Na potvrzení nominace musel pár dní čekat. ,,Nikde jsem to neměl moc prozrazovat, protože se jednalo o neoficiální informaci. Mou euforii krotili i doma. Říkali, ať jsem nohama pořád na zemi. Že se může stát ještě cokoliv. Naštěstí to klaplo,“ raduje se.

Účast pod pěti kruhy mu přinesla i změny v tréninkovém plánu. ,,Šlo ale jen o drobnosti. Šlápli jsme hodně do intenzity. Pro mě jedině dobře,“ je přesvědčen Fleissner.

Na Hrách ze sebe hodlá vyždímat maximum, i když ví, že v konkurenci světových hvězd půjde o náramně náročný úkol. ,,Na skifu pojedu teprve svůj třetí světový závod mezi dospělými. Rok zpátky jsem skončil na mistrovství Evropy do 23 let šestý. Teď to bude jiná liga. Poperu se o co nejlepší výsledek. Formu snad ještě vyladím,“ říká odhodlaně.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: ASC Dukla a veslo.cz

Šestkrát závodil pod pěti kruhy, vlastní olympijské stříbro z Barcelony 1992. Václav Chalupa je právem považován za veslařskou legendu, která dlouhé roky náramně reprezentovala také armádní klub Dukla Praha.

,,Vzpomínek je spousta. Kouzelné byly už první Hry v Soulu. Vždyť já tenkrát vyjel nejdál do Jugoslávie,“ usmívá se nejlepší český skifař devadesátých let, jenž v současnosti provozuje na Lipně svůj veslařský klub a coby expert spolukomentuje sportovní přenosy v České televizi.

Václave, vybaví se někdy stříbrný závod z Barcelony? Na Němce Langeho jste příliš neztratil. Po polovině trati jste dokonce vedl…

Pak ale přišly jeho chvíle. Nastoupil, ujel mi a náskok si už pohlídal. Měl síly dobře rozvržené. Celý rok jsem se připravoval, abych ho porazil. Dokonce jsem vynechal poslední závod Světového poháru v Lucernu. Jenže to nevyšlo. Zúročil své bohaté zkušenosti.

Probíhalo hlavou určité zklamání?

Pár vteřin ano. Bylo to nadějně rozjeté. Pak se mi to v hlavě rozleželo, stříbro bylo super. Člověk by měl být spokojen s tím, co se povedlo. Výraznou chybu jsem neudělal. Lange byl prostě lepší.

Má tahle medaile svoji speciální vitrínku?

Z olympiády v Sydney jsem si přivezl takovou pěknou krabici s emblémem Her. V ní mám všechny cennější medaile, tedy i tu z Barcelony. Každou chvilku ji vytahuju, občas ji chce někdo vidět. Putuje hlavně po různých besedách.

Velmi rád vzpomínáte na olympijskou premiéru v Soulu, přestože jste skončili na párové čtyřce až jedenáctí. Šlo v této spojitosti hlavně o celkovou atmosféru Her?

Především o první velký závod. Byl jsem dvacetiletý voják záklaďák, který nebyl dál než v Jugoslávii. Šlo o silný zážitek prakticky ze všeho. Hlavně tedy z atmosféry a olympijského ducha.

V Atlantě 1996 jste si užil také roli vlajkonoše. Jak příjemné je pro veslaře, zvyklého na pár stovek fanoušků u břehu, vcházet na stadion, kde jich jsou tisíce?

Úžasné. V tomhle mohou veslaři fotbalistům či atletům jenom závidět.  Vidět tu masu lidí je pořádný mazec.

Vám se ale přihodilo i něco úsměvného…

Byli jsme ve skluzu. Takže nás docela honili. Měl jsem jít tři kroky za hosteskou nesoucí ceduli s nápisem Česká republika a za mnou pak zbytek výpravy. Tunelem jsme skoro běželi, abychom to stíhali. No a vejdeme na stadion, začnu vnímat atmosféru, diváky, ale zároveň mám takový divný pocit. Otočil jsem se a zjistil, že naši jsou strašně daleko. Nechtíc jsme jim utekli, muselo to vypadat komicky. Jako kdyby nás tam reprezentoval jen jeden sportovec.

Olympiádu v Sydney jste proležel v horečkách. Co bylo příčinou?

Na žádné virózy či chřipky netrpím. Tam jsem najednou lehnul a měl čtyřicítky.

Jak moc to ovlivnilo váš výkon?

Pořád jsem věřil, že to zvládnu. Trenér mi říkal, ať tam v tomhle stavu nelezu. Rozjížďku jsem ještě nějak dal, stejně jako opravu. V semifinále jsem ale byl už úplně vyšťavený. Co jsem měl natrénováno, bylo pryč. Škoda, na medaili to tehdy být mohlo.

Co byste řekl k vystoupením v Aténách 2004 či Pekingu 2008?

V Aténách jsem se pod tlakem, že to bude moje poslední olympiáda, motivoval víc než bylo zdrávo. Vyrazil jsem jako střela, ale soupeři mě v závěru převálcovali. Tempo jsem prostě přehnal. Mrzelo to. S bronzovým Bulharem by se s chladnější hlavou klidně soupeřit dalo. V Pekingu jsem se loučil, ke všemu v jiné disciplíně. Na dvojce bez kormidelníka. Měl jsem skvělého parťáka Jakuba Makovičku,  skončili jsme druzí v béčku. Celkově tedy osmí, což zase tak špatné nebylo, protože jsme spolu jezdili první sezonu a člověk se musel v technice hodně přeučovat.

Po skončení bohaté kariéry jste kývl na spolukomentování přenosů v České televizi. Jde o příjemné odreagování od běžných starostí?

Zajímavá práce. Užívám si to. Těmi roky jsem se snad už odpoutal od stavu závodníka do role pozorovatele, který přidává vlastní postřehy.

Vyrazíte v této roli i do Tokia?

Ne, měli bychom komentovat z Čech ze studia. Jsem rád. V téhle době se mi cestovat vůbec nechce. (směje se)

Nelze se vás nezeptat na Ondřeje Synka, který nedávno oznámil, že se kvůli zdravotním problémům Her v Tokiu nezúčastní. Řada sportovců považuje tohle rozhodnutí za velké gesto velkého sportovce. Co vy? Dokážete se vžít do jeho situace?

Ondra je zkušený závodník. Asi ví, proč to udělal. Jde o velké a těžké rozhodnutí.

Synkovi je 38 let. Má ještě pokračovat?

Vždycky je lepší končit dobrým výsledkem. Když odcházíte a lidi vám tleskají. Ondrovi by měli tleskat i tak. Je to na něm. Hrozně bych mu přál, aby se ještě někde objevil a fanoušci na tribuně stáli a tleskali mu.

Vaše jméno je zákonitě velmi spojováno s Duklou Praha. Životní štace?

Prožil jsem v ní nějakých 22 let, tedy velký kus života. Dukla mi z něho nikdy nevymizí. Byl jsem součástí velké sportovní rodiny, potkal tam hrozně fajn lidi. Byla ohromná čest působit v klubu, za nějž závodili velké osobnosti. Třeba Zátopek. Být jejich kolegou bylo příjemné, jsem na to prostě hrdý.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Stojí před nimi ohromná výzva. Dvojskif lehkých vah Miroslav Vraštil – Jiří Šimánek nehodlá být na olympijských hrách v Tokiu jen tak do počtu. ,,Do šestého místa by se jednalo o skvělý úspěch, chceme jet finále,“ shodují se veslaři pražské Dukly.

Ač se na největší akci sezony kvalifikovali na poslední chvíli, věřili si. ,,Museli jsme potvrdit roli favoritů, což nikdy není jednoduché, ale naštěstí jsme to zvládli.“

K účasti na Hrách vám při závodu v Lucernu pomohl skvělý finiš. Na postupovou druhou příčku jste se posouvali zezadu. Byl to plán?

Miroslav Vraštil (MV): Ani ne. Bylo to o fous. Číňany jsme předjeli jen tak tak.

Jiří Šimánek (JŠ): Jezdíme spolu skoro pět let, ale finiš nikdy nebyl zvlášť silnou stránkou. Když jsme jeli vzadu, už jsme tam zpravidla zůstali. Proto jsem byl mile překvapen, že jsme velké manko nakonec stáhli.

MV: Když si na ten květnový závod vzpomenu, mám z toho pořád husí kůži. V jednu chvíli jsme ztráceli už nějakých sedmnáct metrů. Že jsme to otočili v náš prospěch, ve mně vyvolalo obrovské emoce. Dá se to přirovnat snad jen k narození dcery. Byl jsem dojatý jako malý kluk.

Parťáci: Miroslav Vraštil (vlevo) a Jiří Šimánek. Foto: Pavel Král

Míro, pojedete na svou třetí olympiádu, čímž jste dorovnal v počtu účastí svého otce (ten startoval na OH v Mnichově 1972, Montrealu 1976 a Moskvě 1980 – pozn. autora). Co na to říkal?

MV: Okomentoval to snad jenom na facebooku. Stručně, jednou větou: že to bylo dobře uděláno. (směje se) Ještě že nebyl přímo na místě. Přestože má docela silné srdce, dostal by možná infarkt. Je emotivní typ, musel to velmi prožívat.

Dává vám ještě rady?

MV:  Snaží se o to, ale nenápadně. Abych to nepoznal. (směje se) Nedávno to zkoušel přes našeho trenéra. Moc dobře ale ví, že pokud si to člověk sám nezažije, nepřijde si na to, tak se může radit cokoliv, ale je to k ničemu. Už to nechává zpravidla na nás.

Zpět k vaší posádce. Dělí vás od sebe třináct let! Má tenhle výrazný rozdíl občas vliv na vzájemnou komunikaci?

JŠ: Žádná bariéra tady není. Funguje tu spíše přirozený respekt. Spoustu věcí se od Míry naučím. A hlavně: on je duchem pořád mladej. S telefonem mu nepomáhám. (směje se)

Na jedné z velkých prověrek, mistrovství Evropy, jste dojeli čtvrtí. Jiní by truchlili, vy jste si ale ,,bramboru“ nesmírně užívali. Jak to vysvětlíte?

MV: Je dobře, že se umíme radovat i ze čtvrtého místa. Dříve jsem z toho míval kyselé pocity, ale teď se něco změnilo. Na první tři lodě jsme stejně neměli, tak proč neslavit čtvrtou příčku. Ostatním za námi jsme ukázali, že oni zase nemají na nás. Bylo to malé vítězství i vzhledem k tomu, že jsme závodili po dlouhé době. Dokázali jsme si, že máme na to jezdit s nejužší špičkou.

JŠ: V covidu jsme vlastně mohli jen trénovat, žádné srovnání neexistovalo. Jsme rádi, že jsme si tam zvedli sebevědomí.

Coby lehká váha (těsně před startem musí posádka vážit 70 kilogramů) máte limity. Je s uhlídáním kil někdy problém?

JŠ: Pořád. Měsíc před závodem najedu na nějaký režim a snažím se ho dodržovat. Samotné hubnutí je ale velice nepříjemné. V jídle se těsně před startem musíte dostat na minimum. Také se méně pije a ještě se musíte potit.

MV: Pro mě jsou to tři měsíce. Jirka je ještě mladej kluk. Moje starší tělo funguje z hlediska hubnutí pomaleji. Stravu musím mít dost pod kontrolou.

U Jirky půjde o první olympijský start. Dá se očekávat extrémní nával na psychiku…

JŠ: Neberu to tak, hrozně se těším. Spíš mě bude muset Míra klidnit z té druhé strany, abych nebyl moc rozjařenej. Kvalifikace byla také psychicky náročná a zvládli jsme to.

Co být po Tokiu za hvězdy?

(smích)

JŠ: Bylo by to hezký.

MV: Nemám nic proti.

Je tedy reálná i medaile?

JŠ: Muselo by se všechno sejít. Tři posádky jsou trochu odskočené, ale v našem sportu se může stát cokoliv. Důležité bude projít do finále, to bývá nejtěžší. Je tam i časový posun, každý zvládá aklimatizaci jinak. Kolikrát to s člověkem může pěkně zamávat a ne vždy se tomu dá předejít. Podobné to bude s podmínkami. Vítr sehraje také podstatnou roli. Třeba i v tomhle směru budeme mít štěstí. Uvidíme.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Veslař Ondřej Synek se svých pátých olympijských her nezúčastní. Na vině jsou zdravotní komplikace elitního českého skifaře. ,,Bylo to nejtěžší rozhodnutí v mojí sportovní kariéře. Můj stav teď není odpovídající tomu, abych závodil na vrcholové soutěži. Veslování je hlavně o fyzické kondici a já teď nejsem ve stavu, kdy bych mohl odjet závod, abych dobře reprezentoval Českou republiku,“ řekl na rovinu závodník pražské Dukly poté, co u něho lékaři diagnostikovali syndrom nejasného snížení výkonu.

,,Obrečel jsem to, ale je to asi nejlepší rozhodnutí, které teď můžu udělat. Nyní nemohu vůbec odvést maximální výkon. Bude lepší uvolnit místo někomu jinému,“ doplnil.

Synek si kvalifikační místo pro Tokio vyjel na skifu na mistrovství světa v roce 2019, přesto plánoval zúčastnit se Her na dvojskifu. Jenže společný projekt s Jakubem Podrazilem krachl v dubnu po neúspěšném vystoupení na mistrovství Evropy ve Varese. ,,Loď nám prostě nejela. Bojovali jsme spíš sami se sebou než se soupeři. Měli jsme s Kubou jasně stanovená pravidla, pokračování bylo podmíněno úspěchem na ME. Ale skončili jsme až jedenáctí,“ uvedl důvody rozvázání spolupráce.

Přesedlal tedy zpátky na skif. Disciplínu, v níž získal tři olympijské medaile. Stříbro v Pekingu a Londýně, bronz v Riu. Prvním testem ve staronové roli byl závod Světového poháru v Záhřebu na přelomu dubna a května. Tam Synek obsadil páté místo. Poměrně slušný výsledek po návratu. Jenže další květnová zastávka v Lucernu přinesla zklamání. Osmatřicetiletý reprezentant nejlepším nestačil. ,,Necítil jsem se vůbec dobře, proto jsem absolvoval lékařská vyšetření. Žádný zdravotní problém odhalen nebyl. Bohužel došlo ke ztrátě výkonnosti,“ nemlžil.

Hlavní příčinou se ukázal tzv. syndrom nejasného snížení výkonu. Synkovi byl naordinován klidový režim. Odpočíval, věnoval se koníčkům. K tréninku se měl vrátit na vysokohorském soustředění v Livignu, ale nestalo se. Co bude dál, zatím pětinásobný mistr světa neví. ,,Musím si všechno vyhodnotit, pak se uvidí.“

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA