V žádném případě s veslařskými touhami a výzvami nekončí, byť by se tak ve dvaačtyřiceti letech mohlo zdát. Po veleúspěšné závodní kariéře, ozdobené čtyřnásobnou účastí na olympijských hrách a medailemi z mistrovství Evropy, zůstává Miroslav Vraštil ,,v oboru“. A ne na ledajaké pozici. Od 1. ledna 2025 se stane šéftrenérem Seeclubu Lucern, největšího veslařského oddílu ve Švýcarsku!
,,Dukle patří obrovský vděk za všechno, co pro nás za ty roky udělala. Podpora byla z její strany obrovská. Teď je přede mnou nová kapitola, na kterou se velmi těším,“ poznamenal na úvod Vraštil, jenž si kariéru zpestřil i populárními triatlonovými Ironmany.
Prozradíte, jak se český veslař stane šéftrenérem v zemi, kde je tento sport čím dál populárnější?
Nebyla to úplně přímá cesta. Nejprve to vypadalo na Estonsko. Náš bývalý finský trenér na Dukle Veikko Sinisalo tam vedl olympijský tým a protože končil, navrhl mě na své místo. Výborně se známe, měli jsme skvělý vztah. Absolvoval jsem různé pohovory, zkoušky. Až jsem se dostal do finále mezi poslední dva adepty. Nakonec to nevyšlo, protože si Estonci zvolili úplně jinou formu vedení.
Jak tedy vzniklo nasměrování na Švýcarsko?
Tato zkušenost mi dodala sebevědomí. Ukázala, že něco umím a znám. Ověřil jsem si, že ne nadarmo jsem během sportovní kariéry pracoval i na vzdělání. Rozhodil jsem tedy ještě sítě. Třeba i u kamarádů, kteří proti mně závodili. No a ozvali se z Lucernu.
Musel jste být nadšený…
Dostat se do Švýcarska jako trenér, byl vždycky můj sen. Je to krásná země, konkrétně ve veslování šli hodně nahoru. Za poslední roky jsou extrémně úspěšní. Jedná se pro mě o skvělý odrazový můstek.
Určitě pár dní trvalo, než jste měl jistotu kontraktu, že?
Pohovory byly náročné. Švýcaři jsou maximálně profesionální. Podobná jednání vedená do detailů jsem za svoji kariéru nezažil. Chvíli jsem si připadal, že se ucházím o práci vysokého manažera v nadnárodní firmě. (usmívá se) Dokázal jsem je ale přesvědčit, že se na tu funkci hodím, že jsem ten pravý.
Půjde o vaši první trenérskou štaci. Máte jasnou představu, jak tak velký klub vést?
Vzdělání jsem si během kariéry neustále doplňoval. Absolvoval jsem spoustu kurzů, i těch trenérských a nejen na veslování. Teď jsem ještě dokončil bakalářské studium, což mi také velmi pomohlo. Vždycky mě zajímaly novinky ve světě tréninku. Vím, do čeho jdu. Hodit se budou i zkušenosti z triatlonu.
Náročné přípravy na Ironmana jistě zahrnovaly pečlivé tréninkové plány. Dají se tedy aplikovat i do veslování?
Stoprocentně. Mám na sobě vyzkoušené různé metody. Mohu srovnávat. Bude to i o osobním přístupu a mojí energii. V klubu si právě slibují, že přinesu novou motivaci a inspiraci pro mladší kategorie.
Budete neomezeným pánem?
Čeká mě role šéftrenéra a zároveň manažera. Zodpovídat se budu klubovému představenstvu. Trenérům pode mnou se budu snažit předávat svoje zkušenosti, abychom talentované mládí více probudili ke sportovnímu životu.
Umíte dobře německy nebo si vystačíte s angličtinou?
Angličtina je ok, je na mě ale samozřejmě vyvíjen tlak, abych mluvil německy. Svým způsobem jde o pochopitelnou věc. Devět roků jsem měl němčinu ve škole, ale to je dvacet let zpátky. Teď ji doma oprašujeme. Ještě mám měsíc, abych se dostal na nějaký level. Ale jde to docela rychle. V hlavě je to někde schované, jen to potřebuje ven. Člověk se musí rozpovídat. Švýcarská němčina je specifičtější. Dobře rozumím, mluvení mi ještě není úplně přirozené jako v angličtině. Zpočátku na mě musí pomaleji.
Přijdete do styku i s reprezentanty?
Šest kluků bylo na olympiádě v Paříži. Ty ale uvidím málo. Švýcaři mají velmi tvrdý systém. Kdo chce reprezentovat, tráví čtyři pětiny z roku v blízkém Sarnenu, v tréninkovém centru. Přesto se s nimi budu snažit komunikovat a být jim k ruce.
Jsou před vás postaveny konkrétní cíle?
Především chceme povýšit výkonnost v mladších kategoriích. Hlavním cílem pak budou úspěchy na švýcarském národním šampionátu.
Co rodina? Je nakloněna nové životní etapě?
Svoji budoucnost jsem viděl spíše v zahraničí. Přál jsem si to. Mám skvělou rodinu, která to má podobně. Jsme pozitivně naladěni. Dcera tam bude chodit do školky, naučí se jazyk. Smlouvu mám na dobu neurčitou. Záleží jenom na mně, jak mi to půjde.
Zbude vám při spoustě povinností i čas se udržovat v kondici? Je o vás přeci jen známo, že bez pohybu nevydržíte snad ani den…
Snažím se neustále udržovat v nějaké formě. Mladí potřebují vzor, rád bych na ně udělal dojem. Pojedu si svůj režim. Možnosti mít budu, jen se donutit. Je dost možné, že s někým občas sednu i do lodě.
Dřinu tedy jen tak neopustíte…
S vrcholovým sportem jsem byl spjatý velmi dlouho. Nelze to jen tak přestřihnout a změnit myšlení. Zase ve mně hlodají myšlenky, že bych si toho Ironmana dal. Mám to prostě v sobě, nejde to úplně utnout.
Však jste i díky obrovské tréninkové vůli prožil úžasnou kariéru…
Všechno jsem dělal podle nejlepšího svědomí. Žádného rozhodnutí nelituju. I nepovedené závody vás formují. Teď nastal čas zkušenosti někomu předávat.
Vám je předávala také řada osobností. Koho byste rád zmínil?
Na dobré trenéry jsem měl štěstí. Fakt mi pomohli, protože jsem leckdy dokázal být dost nesnesitelný. Hlavně svou cílevědomostí. Výborný vztah jsem měl třeba s Rudou Kopřivou. Zažili jsme spoustu dobrých věcí, i spoustu neúspěchů. Dokázali jsme je ale společně sdílet. Třeba s bratry Vetešníkovými, Jirkou Kopáčem, ale i dalšími kluky v týmu lehkáčů. Pak tu byl Simon Cox, který přišel s jiným testováním a skládáním posádek. A samozřejmě Michal Vabroušek. Vážil jsem si, že byl otevřený k novým věcem. Dokázali jsme dlouhodobě a dobře pracovat.
Dvě olympiády jste absolvoval na čtyřce bez kormidelníka, dvě v lehkém dvojskifu. Jak se zrodil přerod, který v odlišných disciplínách není rozhodně jednoduchý?
V Riu byla lehká čtyřka v olympijském programu naposledy, v Tokiu figuroval už jen lehký dvojskif. Nezbývalo než se přetransformovat na dvě vesla, jinak by se cesta k pokračování kariéry uzavírala.
Do lodě jste usedl s o třináct let mladším Jiřím Šimánkem a byla z toho dvě olympijská finále…
Z tehdejšího testování pod Simonem Coxem jsme vyšli jako nejrychlejší. Dostali jsme šanci. A i když nám někteří kluci hodně dupali na paty, tak jsme tlaku dokázali odolat a hlavně se neustále zlepšovali. Beru jako své veliké vítězství, že se z Jirky stal tak výborný sportovec. Vzal vzájemnou spolupráci na sto procent, přizpůsobil se mé náročnosti. Abychom něco dokázali, tak se vzdal i některých svých radovánek. Extrémně jsme si to pak užili.
Silné pouto asi vydrží i po kariéře, že?
Voláme si. Jirka mi říkal, ať si v Lucernu pořídíme hlavně velký byt, že tam bude jezdit na lyže. (směje se)
TEXT: Pavel Král
FOTO: CPA
