Archiv rubriky: veslování

Vítězství si užíval plnými doušky. Potřetí v kariéře Dalibor Neděla vyhrál v osmě slavné Primátorky. Zároveň také přiznal, že letos byla posádka elitní duklácké lodi pod mnohem větším tlakem. Obstát musela před ,,rezervním béčkem“ a hlavně univerzitním vyzyvatelem z Bostonu.

,,Soupeři byli letos kvalitní, hlavně bych chtěl vyzdvihnout naši druhou osmiveslici, která urvala skvělé druhé místo,“ poznamenal s pokorou pětadvacetiletý strok.

Závod nabral grády v zatáčce pod vyšehradskou skálou. Jak jste viděl jeden z klíčových momentů?

Kluci v béčkové lodi měli od trenéra instrukce jet s námi co možná nejdéle. Od startu to napálili. Já ale ve své pozici kormidlo tolik nesleduji. Průjezd zatáčkou jsem viděl až ze záznamu. Ocenil bych práci naší kormidelnice Moniky Perglerové. Nastudovala si jízdu Bostonu z rozjížďky a nepustila je k výhodnému najetí. Tím tam nechala více místa naší druhé posádce, která toho díky Zuzce Vabrouškové využila. Všechno to byla taktika. Každopádně zafungovala.

Vaše vesla se s těmi bostonskými přibližovala. Nehrozil kontakt? Byl jste klidný v tomto okamžiku?

Byli jsme opravdu blízko. Dali jsme si pokyn, že jim nezastavíme, i kdybychom měli zlomit vesla. Trochu nervózní jsem z toho byl, ale z rytmu mě to naštěstí nevykolejilo.

Jeli jste tempo podle plánu?

V sobotu Boston semifinále hodně napálil. Měli opravdu rychlý start. Věděli jsme, že nám stoupá rychlost až po zatáčce, takže jsme si úsek před ní museli pohlídat, aby nám neujeli. Pak jsme nastoupili takzvaně ,na síňu’ a mířili za vítězstvím.

Co si má laik představit pod pojmem ,na síňu’?

V jednom z tréninků zaskakoval za Vítka Baldinuse, který měl zkoušku na vysoké škole, Ondra Synek, veslařská legenda. Když jsme s ním projížděli zmíněnou zatáčku, řekl si k tomu své. Zkušeností má obrovské a nám notně pomohly. Monika pak v závodě zavelela ,na síňu’, což znamenalo nástup ze všech sil. Ze 38 záběrů za minutu jsme přešli na čtyřicet. Byl to pěkný hukot.

Usednout do lodi s Ondřejem Synkem se nestává každý den. Užíval jste si to?

Ondra je borec. Samotného mě překvapilo, jak byl v lodi znát. Má ohromný cit pro vodu, i tím nám ukázal, jak se má správně veslovat.

Kdy jste nabyl přesvědčení, že vám vítězství neunikne?

Až za mostem. Nebyl jsem si úplně jistý, jestli Boston nepošetřil síly. I nám už ve finiši trochu docházelo, bylo to vskutku vyhrocené.

Příští ročník by měl být ještě kvalitnější. Vítáte další konkurenci?

Primátorky budou z diváckého hlediska atraktivnější, o tom žádná. Závodník to má trochu jinak. Jedná se o náročný program. Před týdnem jsme se vrátili z mistrovství Evropy a bez odpočinku se museli připravovat na osmě. Únava se stupňovala. Já konkrétně jsem si ji přenesl i do tohoto víkendu. Nejsme specialisté jako Boston, potřebovali bychom více času na odpočinek. Ale je vidět, že si s tím umíme poradit.

Jak jste si užil koupel nováčků ve Vltavě? Poprvé ji podstoupili Jan Zindulka, Martin Ježek, Miroslav Vokálek a Monika Perglerová…

(směje se) Mně osobně by se tam letos moc nechtělo. Na můj vkus je řeka moc studená, ale všichni říkali, že to bylo v pohodě. Výhra v roli nováčka je vždycky něco speciálního a hlavně krásného. Všichni chtějí ukázat, že do duklácké osmy patří, chtějí pokračovat v úspěšné tradici, za vítězstvím jdou ze všech sil.

V jakém duchu proběhne oslava na loděnici Dukly?

Je to jedinečné v tom, že mohou dorazit všichni z veslařské komunity. Griluje se, příjemně si posedíme a popovídáme.

Brzy vás s Jakubem Podrazilem čeká na dvojce bez kormidelníka vystoupení na Světovém poháru ve Varese. Budete při síle?

Snad ano. Odpočinek nepřichází v úvahu. Potřebujeme zapracovat více na vytrvalosti. Pozornost bude směřována spíše na další svěťák v Lucernu.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Startoval na třech olympiádách, na osmě získal evropské stříbro a bronz. Zkušeností má Jakub Podrazil na rozdávání. I proto bude již tradičně na populárních Primátorkách, které se letos uskuteční již postodvanácté, jednou z vůdčích postav osmiveslice Dukly a prahnout po 43. výhře pro armádní klub.

Premiéru si na nich střihl coby mladík už v roce 2011, teď mu je třiatřicet a prestižní závod považuje za srdeční záležitost. ,,Vrátili jsme se z mistrovství Evropy a hned šli na osmu. Byli jsme zpočátku týdne trochu unavenější, ale už jsme se pomalu srovnali. Na víkend se těšíme, obzvláště na soupeře z Ameriky,“ zmínil hned na úvod univerzitní posádku z Bostonu, která se s dukláky již delší čas špičkuje na sociálních sítích. ,,Sami jsme zvědaví, s čím na nás přijdou. Každopádně chceme obhájit prvenství a předvést co nejlepší výkon,“ říká bez váhání.

Intenzita vzájemného hecování se prý stupňuje. ,,V americké lodi sedí Kuba Kyncl a Kryštof Janáč, tak se trochu popichujeme. Je to normální. Stejně to máme s druhou posádkou Dukly sestavenou z mladíků.“

Po několika trénincích má ze souhry v lodi jen dobré pocity. ,,Z naší sestavy cítím sílu, mohli bychom se hezky svézt.“ Stejně jako vloni bude elitní dukláckou posádku řídit kormidelnice. Ale jiná. Devatenáctiletou Zuzanu Vabrouškovou střídá zkušenější Monika Perglerová. ,,Je opravdu velmi zkušená a jednou z nejlepších kormidelnic v republice. Primátorskou zatáčku jela už tolikrát, věříme ji. Zdobí ji zdravá odvaha, nebojí se zariskovat. Za mě se jedná o velmi dobrou volbu.“

Zatáčka pod vyšehradskou skálou by podle dlouholetého českého reprezentanta mohla univerzitní osmiveslici způsobit potíže. ,,Nemají to tak najeté, ztratit by tam klidně mohli,“ přikyvuje. ,,Neví, jak do toho najet, ani na kolik temp. Nicméně kvalitu na domácím univerzitním šampionátu prokázali velmi rychlým časem, takže žádné podcenění není na místě,“ upozorňuje.

Kvůli stavbě Dvoreckého mostu bude start posunutý níže, trať se o 150 metrů zkrátí. Podrazil bere tento fakt s nadhledem. ,,Je to výhoda, bude to kratší,“ pronese s úsměvem. ,,Tenhle závod se stejně rozhoduje už před železničním mostem, je tedy potřeba se před ostatní lodě prosadit dřív.“

Šnůru výher touží dvoumetrový veslař udržet ještě z jiného důvodu. ,,V lodi máme několik nováčků. Bylo by fajn, aby i oni zažili vítěznou koupel ve Vltavě,“ připomněl tradici po slavnostním dekorování nejlepší posádky na náplavce Rašínova nábřeží.

Rozjížďky osmiveslic jsou na programu v sobotu od 12.30 hodin, finále je tradičně v neděli v pravé poledne.

Více na: primatorky.cz/program

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Dvě osmiveslice, dvě kormidelnice. Dukla se od začátku týdne pečlivě chystá na slavné Primátorky (6. – 8. června). Na Vltavě se pojedou už postodvanácté! Veslaři Armádního sportovního centra budou usilovat o 43. vítězství a zároveň obhajovat to loňské. Konkurovat jim hodlá i netradiční vyzyvatel z USA, posádka univerzity Northeastern z Bostonu.

Trenéři si jsou kvality této lodě, v níž sedí mladí reprezentanti USA, Nového Zélandu, Velké Británie i Česka (Jakub Kyncl), vědomi. ,,Už nyní na dálku probíhá hecování přes sociální sítě. Tenhle souboj tím dostává šťávu. Naši kluci jsou těsně po mistrovství Evropy, únava je ještě znát. Nechceme nic podcenit, takže jsme místo volnějšího režimu šli hned na vodu. Oni jsou na osmu specialisté, my to jezdíme ojediněle,“ poznamenal trenér Josef Lukš. Silný zahraniční soupeř naznačil své kvality také dosaženými časy. ,,Klidně by s tím uspěli i na mezinárodní scéně. My je ale chceme porazit,“ pokyvuje uznale.

Touha po dalším triumfu je zákonitě enormní. ,,Tlak tam samozřejmě bude, ale půjdeme si za tím. Je důležité to také nepodcenit. Posádka se musí dobře sveslovat a naladit se. Tenhle závod je slavný, měli byste se veslováním bavit a zároveň se předvést. Vždyť na břehu stojí vaši nejbližší, přenáší to televize. Jde o jedinečný svátek veslování a Dukla je jeho nedílnou součástí,“ podotýká kouč.

Přihlášeny jsou dvě posádky. Silnější sestavu tvoří Dalibor Neděla, Jakub Podrazil, Martin Ježek, Jan Čížek, Vít Baldinus, Miroslav Vokálek, Jan Fleissner, Jan Zindulka a kormidelnice Monika Perglerová.

Ve druhé lodi sedí Tadeáš Macháček, Tomáš Šišma, Alex Novák, Hynek Lambl, František Novotný, Martin Slavík, Matěj Smejkal, Martin Čihák a kormidelnice Zuzana Vabroušková.

Perglerovou čeká za Duklu premiéra

Pozornost už na první pohled budí posty kormidelnic, kdy v elitní lodi střídá devatenáctiletou Vabrouškovou zkušenější Perglerová. ,,Moniku čeká za Duklu premiéra. V přípravě odvádí neskutečnou práci, všechno v lodi hezky vnímá, což mi jako trenérovi velmi pomáhá. Kluci od ní dostávají ideální zpětnou vazbu. Kormidlovala nám už na podzimní regatě v Basileji, kde kluci v neskutečné konkurenci skončili třetí. To byl i důvod, že jsme ji oslovili na letošní Primátorky,“ prozradil Lukš. Přípravu posádky má na starosti kolegou s Janem Gruberem. Té druhé šéfují Jan Navrátil s Jiřím Kopáčem.

Všichni tak momentálně spřádají plány, jak závod, který bude tradičně specifický nejen ikonickou zatáčkou pod vyšehradskou skálou, ale i posunutým startem z důvodu stavby Dvoreckého mostu, co nejlépe zvládnout. ,,Bude to náročnější i z důvodu, že se tentokrát nestartuje z bloků. Trať je o 150 metrů kratší. Na zatáčce bude tedy hodně záležet. Máme v posádkách několik kluků, kteří v takhle rychlé osmě ještě neseděli. Je potřeba tento specifický manévr nadrilovat, chyba se neodpouští,“ má jasno osmačtyřicetiletý kouč.

V podobném duchu hovoří i Jan Navrátil. ,,Vůbec nevíme, co čekat od americké lodi. Na univerzitním šampionátu byli druzí a jeli rychle. Ale nevíme, v jakých to bylo podmínkách. Na dálku vyzývají naši áčkovou loď. Papírově je nám tedy předurčeno třetí místo. Přesto si myslím, že Američané trochu přehánějí a budeme to my, s kým se budou mydlit o druhý flek. Jinak doufám, že by nás žádná jiná klubová posádka předjet neměla,“ sdělil k ambicím duklácké osmy č. 2.

Dojmy z tréninků jsou pozitivní, z mladé posádky je cítit energie. ,,Kluci mají za sebou úspěšnou regatu v Rensburgu, kde skončili třetí těsně za domácími Němci a prvními Holanďany. Základ je funkční a hlavně vyzkoušený. S kolegou Jirkou Kopáčem si přejeme, aby byli rychlí i na Vltavě. Pro pět z nich půjde na Primátorkách o premiéru,“ prozradil jednačtyřicetiletý Navrátil.

Finále v neděli v poledne

Finále hlavního závodu 112. ČEZ Primátorek je na programu tradičně v neděli v pravé poledne.

Kromě osmiveslic se těší velké přízni fanoušků i závod skifařů. Duklu v něm budou reprezentovat Filip Zima a Jan Potůček. Obstát však musí nejprve v rozjížďce, kterých je na pořadu šest!

Do akce půjde i Ondřej Synek, nejúspěšnější veslař české historie, v rámci sobotního závodu masters. V unikátní posádce složené z bývalých elitních světových veslařů, kteří byli nebo dnes jsou v rolích předsedů veslařských svazů či klubů, se potká například s Jiřím Kejvalem (předseda ČOV) či olympijským vítězem a současným prezidentem světové federace World Rowing – Francouzem Jean-Christophem Rollandem.

Kompletní program třídenních závodů naleznete na stránkách: primatorky.cz/program

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Jakub Podrazil s Daliborem Nedělou dosáhli na veslařském mistrovství Evropy v bulharském Plovdivu nejlepšího umístění z českých mužských posádek, když na dvojce bez kormidelníka vyhráli finále B a celkově skončili sedmí.

,,Povedlo se nám lépe vyrazit než v semifinále. S každým závodem se nám jezdí líp a líp. Věřím, že se to směrem k mistrovství světa bude stále zlepšovat,“ poznamenal při hodnocení třiatřicetiletý Podrazil, jenž za týden usedne do osmiveslice Dukly při slavných Primátorkách. ,,Na to se všichni moc těšíme. Letos nás čeká poměrně těžká šichta, protože se na startu objeví univerzitní loď z Bostonu. Sedí v ní bývalý duklák Kuba Kyncl. Jsou prý docela rychlí. My ale chceme další vítězství. Následně vyrazíme s Daliborem do Varese na Světový pohár. Uvidíme, kam se posuneme,“ objasnil nejbližší plány trojnásobný účastník olympijských her.

Ve finále B startovala i párová čtyřka ve složení Jan Fleissner, Filip Zima, Jan Čížek a Marek Diblík. Ti ve finiši nestačili pouze na Ukrajinu a Chorvatsko, což v konečném účtování znamenalo sympatickou 9. pozici. ,,V Plovdivu se mi závodí dobře. V béčkovém finále jsme předvedli to, na co máme momentálně natrénováno. Zjistili jsme, kde jsou rezervy a na čem je potřeba pracovat,“ řekl k výkonu Čížek.

Solidně si vedla i další nově poskládaná loď – čtyřka bez kormidelníka (Jan Chládek, Tomáš Šišma, Vít Baldinus a Miroslav Vokálek). Cílem projeli jako čtvrtí, celkově skončili desátí. ,,Určitě se nám jízda o umístění povedla lépe než ta předchozí. Trošku jsme se hledali, ale zlepšení tam bylo,“ konstatoval Vít Baldinus. Jeho parťák Miroslav Vokálek si premiéru na seniorském šampionátu užíval. ,,Na to, že to byly moje první takhle velké závody, tak se mi veslovalo super.“

Dvosjkif mladíků Martin Ježek – Michal Zindulka sbíral především zkušenosti. Ve finále C dojel druhý za Litevci. ,,V rozjížďce jsme nezvládli druhý kilometr. Teď jsme do toho šli už s větší rozvahou, tempo jsme stupňovali a bylo z toho druhé místo. Měli jsme i hezký čas. Od toho bychom se měli odrazit,“ sdělil pozitivně naladěný Zindulka.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: Český Veslařský Svaz

Půjde o velmi významný test. Po podzimních změnách v realizačních týmech a tréninkovém systému se veslaři z Dukly dočkají první opravdové prověrky výkonnosti. V bulharském Plovdivu bude dnes vpodvečer slavnostně zahájeno mistrovství Evropy.

Pro české mužské veslování tím de facto odstartuje nová éra. Poslední medaile z velkých mezinárodních akcí vozil skifař Ondřej Synek, do absolutní špičky následně patřili už jen lehkovážníci Miroslav Vraštil s Jiřím Šimánkem. Jejich kariéry se uzavřely. Přišel čas nástupců.

Tahounem by v tomto směru mohl být třiatřicetiletý Jakub Podrazil, trojnásobný účastník olympijských her. Předešlé dva cykly strávil na dvojskifu s Janem Cincibuchem, nyní se na mezinárodní scénu vrátí na dvojce bez kormidelníka s Daliborem Nedělou, jenž nedávno oslavil 25. narozeniny.

,,Této posádce věřím nejvíc, měli by mít na to se popasovat s nejlepšími. Snad to klapne. Z celkového hlediska bychom byli rádi, aby se alespoň jedna posádka probojovala do finále A, či mít alespoň dvě lodě do osmého místa,“ poznamenal k cílům Ondřej Synek, nynější šéftrenér veslování na Dukle.

Bez šancí na pěkný výsledek nemusí být ani párová čtyřka Jan Fleissner, Filip Zima, Jan Čížek a Marek Diblík (ČVK Brno). ,,Fyzicky jsme šli přes zimu nahoru, padlo i několik osobních rekordů. Naše posádka je čerstvě složená. A i když toho nemáme tolik naveslováno, pár kvalitních tréninků nám dodává důvěru, o kterou se chceme opřít“ svěřil se na webu Českého veslařského svazu Jan Fleissner.

Podobně to Synek vidí u čtyřky bez kormidelníka ve složení Tomáš Šišma, Miroslav Vokálek, Vít Baldinus, Jan Chládek (Bohemians). ,,Půjde spíše o testování a zjištění konkurenceschopnosti. Ale i oni mohou překvapit, výkonnostně se docela posunuli.“

Dvojskif Martin Ježek – Michal Zindulka spadá ještě do kategorie U23. Ti budou v Plovdivu především nabírat cenné zkušenosti.

,,Těším se. Doufám, že se oproti rokům předešlým výsledkově posuneme a kluci předvedou, co natrénovali,“ přeje si Synek, jenž se v bohaté kariéře stal i třikrát mistrem Evropy.

Šampionát startuje čtvrtečními rozjížďkami, o medaile se bude bojovat o víkendu.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Tři dny Velikonočních svátků strávili nejlepší čeští veslaři ve znamení kontrolních závodů na kanálu v Račicích. Po první ostré prověrce trenéři rozhodnou o skladbě posádek pro nadcházející sezonu, jejíž prvním vrcholem bude evropský šampionát 26. – 31. května v bulharském Plovdivu.

Asi největší pozornost byla upřena na nově složenou posádku Dalibor Neděla – Jakub Podrazil, dvojky bez kormidelníka z Dukly Praha, která již absolvovala závody na společné lodi. Vloni Neděla seděl v jedné lodi s Tomášem Šišmou, Jakub Podrazil po neúspěšné olympijské kvalifikaci na dvojskifu s Janem Cincibuchem přesedal na skif. Nyní to ale vypadá, že by s Nedělou měli vytvořit kompaktní duo, které bude konkurenceschopné na mezinárodní scéně. 

„Byly to hodně náročné tři dny. V pátek v dešti dva závody na dva kilometry, v sobotu to samé bylo ve větru a rychle za sebou a v neděli opět stejná porce, ale to konečně za pěkného počasí, takže na závěr krásné závody,“ zhodnotil průběh trojnásobný olympionik Jakub Podrazil.

„Všichni podali myslím dobré výkony. My jako dvojice jsme uhájili docela dobrý výsledek, ale uvidíme jak trenéři rozhodnou před mistrovstvím Evropy. Přesto si myslím, že to v našem případě vypadá asi na tu dvojku. Byli jsme tam sami, takže se čas přepočítával na procenta a podle nich jsme asi byli lepší než soupeři. Myslím, že to nebylo úplně špatné. Měřítkem ke konkurenci s nejlepšími ve světě je potřeba alespoň 93 procent, a to jsme s přehledem splnili,“ poukázal na výkonost nově složené posádky Jakub Podrazil.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Velikonoční pátek, sobota i neděle budou pro veslaře ve znamení kontrolních závodů. V Račicích přijde po dlouhé zimní přípravě první opravdu ostrá výkonnostní prověrka, po níž se rozhodne o  skladbě posádek pro nadcházející sezonu.

Menším testem bylo nedávné mistrovství České republiky na dlouhé dráze v Hoříně, na němž veslaři Dukly v elitních kategoriích potvrdili dominanci. Mezi skifaři zvítězil na šestikilometrové trati Michal Zindulka před Janem Čížkem a Filipem Zimou. Na dvojce bez kormidelníka si pro prvenství s přehledem doveslovala nově složená posádka Dalibor Neděla – Jakub Podrazil. ,,Je tu předpoklad, že by tuto disciplínu měli jezdit celou sezonu. Jsou z Dukly nejrychlejší,“ poznamenal Ondřej Synek, šéftrenér veslování v ASC.

Neděla seděl vloni v jedné lodi s Tomášem Šišmou, Jakub Podrazil po neúspěšné olympijské kvalifikaci na dvojskifu s Janem Cincibuchem přesedal na skif. Nyní to ale vypadá, že by s Nedělou měli vytvořit kompaktní duo, které bude konkurenceschopné na mezinárodní scéně. ,,Podrazil je momentálně lepší než Šišma, Neděla mu přes zimu také výkonnostně trošku odskočil. Kuba má s dvojkou bohaté zkušenosti. Startoval na ní i na olympiádě v Riu. Mohlo by jim to fungovat. Ve hře je i dvojskif. Uvidíme, v jaké disciplíně budou rychlejší,“ sdělil Synek.

Na výkony v Račicích je velmi zvědavý. Půjde o naprosto jiné pojetí než na vytrvalostním šampionátu v Hoříně. Dvoukilometrová distance vyžaduje zcela odlišné nasazení. ,,Někteří mladíci prokázali kvalitní výkonnost už vloni, například při mistrovství světa v Kanadě v kategorii do 23 let, kde skončili na párové čtyřce druzí. Stopkami ale můžete měřit, co chcete. Přímé porovnání je nejprůkaznější,“ má jasno nejúspěšnější veslař české historie.

I proto jej trápí skutečnost, že se mezi kontrolními závody a mistrovstvím Evropy v Plovdivu (26. – 31. května), které bude prvním vrcholem letošní sezony, nenaskytne pořádná možnost k mezinárodnímu  porovnání. Žádný závod Světového poháru se v tomto období neuskuteční. ,,Těžko říci, jestli se něco doplánuje. To už záleží na vedení reprezentace. Teď jsou před námi Račice, pak se uvidí,“ doplnil Synek.

TEXT: Pavel Král

FOTO: Zdeněk Šišma

V žádném případě s veslařskými touhami a výzvami nekončí, byť by se tak ve dvaačtyřiceti letech mohlo zdát. Po veleúspěšné závodní kariéře, ozdobené čtyřnásobnou účastí na olympijských hrách a medailemi z mistrovství Evropy, zůstává Miroslav Vraštil ,,v oboru“. A ne na ledajaké pozici. Od 1. ledna 2025 se stane šéftrenérem Seeclubu Lucern, největšího veslařského oddílu ve Švýcarsku!

,,Dukle patří obrovský vděk za všechno, co pro nás za ty roky udělala. Podpora byla z její strany obrovská. Teď je přede mnou nová kapitola, na kterou se velmi těším,“ poznamenal na úvod Vraštil, jenž si kariéru zpestřil i populárními triatlonovými Ironmany.

Prozradíte, jak se český veslař stane šéftrenérem v zemi, kde je tento sport čím dál populárnější?

Nebyla to úplně přímá cesta. Nejprve to vypadalo na Estonsko. Náš bývalý finský trenér na Dukle Veikko Sinisalo tam vedl olympijský tým a protože končil, navrhl mě na své místo. Výborně se známe, měli jsme skvělý vztah. Absolvoval jsem různé pohovory, zkoušky. Až jsem se dostal do finále mezi poslední dva adepty. Nakonec to nevyšlo, protože si Estonci zvolili úplně jinou formu vedení.

Jak tedy vzniklo nasměrování na Švýcarsko?

Tato zkušenost mi dodala sebevědomí. Ukázala, že něco umím a znám. Ověřil jsem si, že ne nadarmo jsem během sportovní kariéry pracoval i na vzdělání. Rozhodil jsem tedy ještě sítě. Třeba i u kamarádů, kteří proti mně závodili. No a ozvali se z Lucernu.

Musel jste být nadšený…

Dostat se do Švýcarska jako trenér, byl vždycky můj sen. Je to krásná země, konkrétně ve veslování šli hodně nahoru. Za poslední roky jsou extrémně úspěšní. Jedná se pro mě o skvělý odrazový můstek.

Určitě pár dní trvalo, než jste měl jistotu kontraktu, že?

Pohovory byly náročné. Švýcaři jsou maximálně profesionální. Podobná jednání vedená do detailů   jsem za svoji kariéru nezažil. Chvíli jsem si připadal, že se ucházím o práci vysokého manažera v nadnárodní firmě. (usmívá se) Dokázal jsem je ale přesvědčit, že se na tu funkci hodím, že jsem ten pravý.

Půjde o vaši první trenérskou štaci. Máte jasnou představu, jak tak velký klub vést?

Vzdělání jsem si během kariéry neustále doplňoval. Absolvoval jsem spoustu kurzů, i těch trenérských a nejen na veslování. Teď jsem ještě dokončil bakalářské studium, což mi také velmi pomohlo. Vždycky mě zajímaly novinky ve světě tréninku. Vím, do čeho jdu. Hodit se budou i zkušenosti z triatlonu.

Náročné přípravy na Ironmana jistě zahrnovaly pečlivé tréninkové plány. Dají se tedy aplikovat i do veslování?

Stoprocentně. Mám na sobě vyzkoušené různé metody. Mohu srovnávat. Bude to i o osobním přístupu a mojí energii. V klubu si právě slibují, že přinesu novou motivaci a inspiraci pro mladší kategorie.

Budete neomezeným pánem?

Čeká mě role šéftrenéra a zároveň manažera. Zodpovídat se budu klubovému představenstvu. Trenérům pode mnou se budu snažit předávat svoje zkušenosti, abychom talentované mládí více probudili ke sportovnímu životu.

Umíte dobře německy nebo si vystačíte s angličtinou?

Angličtina je ok, je na mě ale samozřejmě vyvíjen tlak, abych mluvil německy. Svým způsobem jde o pochopitelnou věc. Devět roků jsem měl němčinu ve škole, ale to je dvacet let zpátky. Teď ji doma oprašujeme. Ještě mám měsíc, abych se dostal na nějaký level. Ale jde to docela rychle. V hlavě je to někde schované, jen to potřebuje ven. Člověk se musí rozpovídat. Švýcarská němčina je specifičtější. Dobře rozumím, mluvení mi ještě není úplně přirozené jako v angličtině. Zpočátku na mě musí pomaleji.

Přijdete do styku i s reprezentanty?

Šest kluků bylo na olympiádě v Paříži. Ty ale uvidím málo. Švýcaři mají velmi tvrdý systém. Kdo chce reprezentovat, tráví čtyři pětiny z roku v blízkém Sarnenu, v tréninkovém centru. Přesto se s nimi budu snažit komunikovat a být jim k ruce.

Jsou před vás postaveny konkrétní cíle?

Především chceme povýšit výkonnost v mladších kategoriích. Hlavním cílem pak budou úspěchy na švýcarském národním šampionátu.

Co rodina? Je nakloněna nové životní etapě?

Svoji budoucnost jsem viděl spíše v zahraničí. Přál jsem si to. Mám skvělou rodinu, která to má  podobně. Jsme pozitivně naladěni. Dcera tam bude chodit do školky, naučí se jazyk. Smlouvu mám na dobu neurčitou. Záleží jenom na mně, jak mi to půjde.

Zbude vám při spoustě povinností i čas se udržovat v kondici? Je o vás přeci jen známo, že bez pohybu nevydržíte snad ani den…

Snažím se neustále udržovat v nějaké formě. Mladí potřebují vzor, rád bych na ně udělal dojem.  Pojedu si svůj režim. Možnosti mít budu, jen se donutit. Je dost možné, že s někým občas sednu i do lodě.

Dřinu tedy jen tak neopustíte…

S vrcholovým sportem jsem byl spjatý velmi dlouho. Nelze to jen tak přestřihnout a změnit myšlení. Zase ve mně hlodají myšlenky, že bych si toho Ironmana dal. Mám to prostě v sobě, nejde to úplně utnout.

Však jste i díky obrovské tréninkové vůli prožil úžasnou kariéru…

Všechno jsem dělal podle nejlepšího svědomí. Žádného rozhodnutí nelituju. I nepovedené závody vás formují. Teď nastal čas zkušenosti někomu předávat.

Vám je předávala také řada osobností. Koho byste rád zmínil?

Na dobré trenéry jsem měl štěstí. Fakt mi pomohli, protože jsem leckdy dokázal být dost nesnesitelný. Hlavně svou cílevědomostí. Výborný vztah jsem měl třeba s Rudou Kopřivou. Zažili jsme spoustu dobrých věcí, i spoustu neúspěchů. Dokázali jsme je ale společně sdílet. Třeba s bratry Vetešníkovými, Jirkou Kopáčem, ale i dalšími kluky v týmu lehkáčů. Pak tu byl Simon Cox, který přišel s jiným testováním a skládáním posádek. A samozřejmě Michal Vabroušek. Vážil jsem si, že byl otevřený k novým věcem. Dokázali jsme dlouhodobě a dobře pracovat.

Dvě olympiády jste absolvoval na čtyřce bez kormidelníka, dvě v lehkém dvojskifu. Jak se zrodil  přerod, který v odlišných disciplínách není rozhodně jednoduchý?

V Riu byla lehká čtyřka v olympijském programu naposledy, v Tokiu figuroval už jen lehký dvojskif. Nezbývalo než se přetransformovat na dvě vesla, jinak by se cesta k pokračování kariéry uzavírala.

Do lodě jste usedl s o třináct let mladším Jiřím Šimánkem a byla z toho dvě olympijská finále…

Z tehdejšího testování pod Simonem Coxem jsme vyšli jako nejrychlejší. Dostali jsme šanci. A i když nám někteří kluci hodně dupali na paty, tak jsme tlaku dokázali odolat a hlavně se neustále zlepšovali.  Beru jako své veliké vítězství, že se z Jirky stal tak výborný sportovec. Vzal vzájemnou spolupráci na sto procent, přizpůsobil se mé náročnosti. Abychom něco dokázali, tak se vzdal i některých svých radovánek. Extrémně jsme si to pak užili.

Silné pouto asi vydrží i po kariéře, že?

Voláme si. Jirka mi říkal, ať si v Lucernu pořídíme hlavně velký byt, že tam bude jezdit na lyže. (směje se)

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Roky tvrdé dřiny mu skončily. Při bilancování veslařské kariéry může Jiří Šimánek s klidným svědomím konstatovat, že si ji užil náramně. ,,Mám neskutečné vzpomínky. Hlavně na obě olympiády. Jsem za ty chvíle strašně vděčný,“ vyznal se devětadvacetiletý sympaťák.  

V lehkém dvojskifu zářil v lodi s o třináct let starším parťákem Miroslavem Vraštilem. Ten byl pro něho zároveň velkým vzorem. ,,Až on mi ukázal, jak být správným profesionálem. Do té doby byl můj vztah ke sportu trošku fádní. Míra mě namotivoval se mu věnovat naplno. Inspiroval mě k dosažení cílů, což snad zužitkuju i v následujícím životě,“ poznamenal Šimánek, pro něhož zůstanou nejlepšími výsledky 4. resp. 6. místo na olympijských hrách v Tokiu 2021 a Paříži 2024.

Není vám trochu líto, že všechno skončilo?

Možná jen v momentě, když vidím někoho veslovat na Vltavě. Byla to dlouhá, ale krásná cesta. Těším se na věci, které přijdou.

Máte vystudovanou Vysokou školu chemicko-technologickou. Zakotvíte v tomto oboru?

Už pracuju. Hezky to na sebe navázalo. Ač se může zdát, že v devětadvaceti je na ukončení kariéry poměrně brzy, tréninků a závodů jsem si užil do sytosti. Představa, že bych v říjnu byl ráno v sedm na na trenažéru nebo se v listopadu v pěti stupních projížděl po Vltavě, mě už nelákala. Hlava řekla dost.

Co hobby veslování?

Rád bych jednou týdně na vodu, když bude hezky. Jinak tomu moc nedám. Jsem už zpátky v mateřském oddíle ČVK Praha. Místní trenér mě dokonce lákal do osmiveslice, ale odmítl jsem. Chci si zajet jen občas pro zábavu.

V lehké kategorii jste si neustále musel hlídat váhu. Jste na sebe v tomto směru stále přísný?

Držím se. Mám totiž hrozný strach, že z těch sedmdesáti kil bude za chvíli devadesát. Proto se hlídám a rekreačně dost sportuju. Váha jde zatím spíše dolů, protože mi ochabují svaly. Také se snažím zdravěji jíst, abych rychle nepřibral.

Výčet předních umístění na mezinárodních vrcholech by byl velký. Nejvíce si ceníte startů na olympijských hrách v Tokiu a Paříži. Dají se porovnat?

Každá má svůj příběh. V Tokiu jsme závodili za covidu. Sice jsme nemohli navštívit jiná sportoviště, ale i tak to bylo fajn. Takové Jiříkovo vidění. Byl jsem pyšný, že jsem se tam vůbec probojoval. Závodili jsme odhodlaně. V Paříži už bylo všechno bez omezení. Jeli jsme tam s touhou udělat vysněnou medaili a možná kvůli tomu byli trošku víc ve stresu. Ale užili jsme si to.

Na kontě máte několik čtvrtých a pátých míst z mistrovství světa či Evropy. Jak moc vám ve sbírce schází velká medaile?

Ani moc ne. Jsem i tak strašně rád za to, co jsme s Mírou dokázali. Možná to nebude znít příliš ambiciózně, ale mně ty naše výsledky stačí. V patnácti jsem si vůbec nepomyslel, že bych třeba někdy vůbec jel na olympiádu. Teď si velmi cením, že jsem na ni byl hned dvakrát.

V olympijské šňůře jste úspěšně navázali na Ondřeje Synka. Kdo převeze štafetu po vás?

Potenciál vidím v párovce, v níž sedí tři dukláci. Ale celá ta skupina je poměrně dobrá. I trenéři jsou šikovní, snad z těch kluků něco vytřískají. Doufám, že se na olympijské pozice prosadí a v Los Angeles budou na startu.

Úspěchu v Paříži jste podřídili vše. Přesto pódium neklaplo. V čem byly ostatní posádky lepší?

Veslování má jednu výhodu. Je férové na výkon. Když hodně trénujete, není úspěch o náhodě. I my jsme měli hodně natrénováno, ale soupeři byli o nějaké procento výkonnější.

Lehkovážníci pod pěti kruhy končí. Půjde o velké ochuzení programu?

Je to škoda. Byla to krásná disciplína, která dala možnost i jiným somatotypům podívat se na vrcholné akce. Spousta lehkých veslařů teď bude závodit i v těžkých vahách. A obstojí, klidně mohou i vozit medaile.

Proč si to myslíte?

Je to historicky potvrzené. Přejdou do klasických posádek. Samozřejmě musí přibrat na váze i na svalech, ale furt dokážou být pořádně rychlí.

Jak se vy hodláte udržovat v kondici?

Začal jsem hodně jezdit na kole. Silniční cyklistika mě strašně baví, ale trošku narážím na skutečnost, že na ni nemám tolik času, kolik bych chtěl. Pětačtyřicet minut denně ze mě dobrého cyklistu neudělá. Vždycky mě bavilo, když jsem musel podat nějaký výkon a překonávat jisté hranice. Při veslování jsem to měl jako doplněk, teď už takovou fyzičku mít nebudu. Holt se zcela musím  přetransformovat do hobby.

Ironmana, oblíbený závod vašeho parťáka Miroslava Vraštila, tedy nezkusíte?

(směje se) Ne, ne. Musel bych na to jít teď, když mám z veslování ještě nějakou fyzičku. Pokud bych nedosáhl na sebou stanovený čas, neudělalo by mi to radost. Zaběhám si z domu, možná ze srandy zkusím cyklistický závod, ale na velké výkony už to nebude.

Jistě plánujete i pestřejší rodinný život…

Je mi 29. Asi přišel čas nad tím pořádně popřemýšlet. Na tuhle etapu se hrozně těším. Míra vrcholový sport s rodinou zvládal, ale pro manželky a děti, je život profesionála těžký. Až budu zakládat rodinu, chci si ty radosti i starosti maximálně užívat.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA