Proslavil se zlatou olympijskou medailí ze Soulu 1988, ale hlavně způsobem, jakým na ni dosáhl. V libovolné malorážce vleže na 50 metrů nastřílel 60 desítek z 60 ran za 27 minut, což byl při tehdejším časovém limitu (hodina a tři čtvrtě) počin vskutku unikátní. ,,Uteklo to jako voda. Některé věci už z paměti mizí, ale ten závod a ceremoniál v hlavě zůstávají,“ usmíval se na předvánočním setkání jubilantů Dukly pětašedesátiletý Miroslav Varga.
Soupeřům, kteří tehdy nebyli možná ani v polovině svého snažení, tím doslova vyrazil dech. Neměli prakticky žádný prostor, aby jej předstihli. Nadlidský Vargův počin navíc už při soutěži vnímali. ,,Byl to můj styl střílení. Přistupoval jsem k tomu podobně i v tréninku. Sázel jsem na intenzitu a rychlost. Prostoje jsem se snažil eliminovat, aby nepřišly nějaké krize,“ vysvětlil důvody své rychlopalby.
Že by jej dnes lidé poznávali na ulici a plácali coby olympijského šampiona po zádech, to je prý hudba minulosti. ,,Možná prvních čtrnáct dní po návratu,“ směje se. ,,Pak se vše vrátilo do starých kolejí. Náš sport není tak populární jako fotbal či hokej. Nejvíce se můžeme zviditelnit jednou za čtyři roky, když se konají olympijské hry,“ podotýká.
Střelba má přesto jednu velkou výhodu, na vysoké úrovni ji můžete provozovat i v pozdějším věku. Podobné to je ve Vargově případě. Zde je na místě připomenout jeho další husarský kousek, kdy se ještě ve 47 letech kvalifikoval na svou třetí olympiádu do Pekingu (2008)! ,,Víc se dívám dopředu než zpět. Pořád střílím i mezi seniory, přestože je to fyzicky náročnější a člověk kolikrát bojuje i se zdravím.“
Dodnes je členem amatérského klubu SSK Dukla Plzeň, o svých nástupcích mezi profesionály má proto dokonalý přehled. Některé i vedl. ,,Třeba Petr Nymburský byl u mě od osmi let. Sleduji ale všechny. Těší mě, že dosahují úspěchů na mistrovství světa či Evropy. Je jen otázka času, kdy to někomu cinkne i pod pěti kruhy. Potenciál tam rozhodně je,“ má jasno.
Pozvání na tradiční oceňování jubilantů Dukly jej moc potěšilo. ,,Velmi si toho cením. Duklákem jsem od roku 1979 a vždycky jím budu. Sešlo se tu mnoho osobností a já se mezi nimi cítím jako doma,“ vylíčil své pocity Miroslav Varga.
TEXT: Pavel Král
FOTO: CPA



































