Archiv rubriky: sportovní střelba broková

Brzy mu bude sedmačtyřicet. Z hlediska dlouhověkosti a dosažených výsledků může být sportovní střelec David Kostelecký právem přirovnáván k hrající hokejové legendě Jaromíru Jágrovi. Na sportovní důchod zatím nepomýšlí, i když to vážně zvažoval.

,,Kdybych byl v Tokiu zlatý, asi by na to došlo. Těžko bych už hledal motivaci. Jsou jen dva lidé na světě, kterým se povedlo vyhrát trap na olympiádě dvakrát. V tomhle věku ale nikdy nevíte, letos to ještě dám, pak se uvidí,“ směje se šampion z Pekingu a stříbrný medailista z posledních letních Her, který nově bude zastupovat sportovce také v evropské střelecké federaci.

,,Poprvé se zúčastním jednání prezidia. Jsem na to moc zvědavý. Spousta otázek je momentálně nezodpovězena. Jde o nová pravidla, místo konání ME, které se původně mělo uskutečnit v Rusku, či udělování kvalifikačních míst pro další olympiádu v Paříži. V kontextu s válkou na Ukrajině by se také mohlo stát, že se o ně letos bojovat vůbec nebude. Ne všichni sportovci by tu možnost měli,“ přemítá hvězdný brokař Dukly Hradec Králové.

V přípravě Kostelecký spoléhal na osvědčené metody. ,,Jel jsem si podle svého nejlepšího svědomí. Hlavně mě to musí pořád bavit. Kdybych tohle necítil, tak se na to vykašlu. Jedině objevováním nových prvků mohu s těmi mladšími pořád soupeřit.“

Minulý týden absolvoval úvodní závod na Slovensku, kde skončil třetí. Jenže si ho kvůli zdravotním potížím vůbec neužil. ,,Do Trnavy jsem se těšil. Mám to tam rád. Navíc šlo o první ukazatel výkonnosti. Něco špatného jsem ale snědl, postihla mě střevní viróza, takže jsem mezi položkami ležel v autě a spal. Vyhrabal jsem se z toho teprve v pondělí,“ prozradil nejlepší armádní sportovec roku 2021.

Jeho mysl se nyní upíná především k dubnovému podniku Světového poháru v italském Lonatu. První dva „svěťáky“ na Kypru a v Peru s parťákem Jiřím Liptákem vynechali. ,,Místa pro Paříž se tam stejně neudělují. Chtěli jsme svazu ulevit. Víme, že bojuje s financemi. Vše jsme modelovali tak, aby nám peníze vyšly na hlavní akce. Tedy mistrovství světa a Evropy,“ poznamenal.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: ASC Dukla a CPA

Sportovní střelec David Kostelecký završil úspěšnou sezonu parádním způsobem – vítězstvím ve finálovém závodu Světového poháru na Kypru! Stříbrný medailista z olympijských her v Tokiu se blýskl i v doplňkové soutěži smíšených týmů. S Američankou Madelynn Ann Bernauovou si rovněž dokráčeli pro prvenství.  

Brokař armádního klubu Dukla odlétal směr Larnaka se smíšenými pocity. Systém soutěže, který světová federace pro významný podnik konající se jako Prezidentský pohár nastavila, se mu vůbec nezamlouval. ,,Bývalo zvykem, že finále kopírovalo pravidla z průběhu sezony. Tyto změny mi připadají jako nesmysl,“ reagoval olympijský šampion z Pekingu 2008 na skutečnost, že se v kvalifikační části střílelo místo 125 pouhých 50 terčů a po jejím absolvování rovnou dochází k částečné selekci. Nicméně se s novinkou porovnal skvěle.

Po úvodní padesátce z dvanácti nejlepších brokařů sezony čtyři vypadli. Kostelecký minul je jednou a postoupil jako šestý. A zářil i v dalším průběhu. Společně s Britem Cowardem-Holleyem (bronzový z Tokia) prošel do finálové čtyřky, kterou ze semifinále číslo 1 doplnili olympijský vítěz Jiří Lipták a Gennadij Mamkin z Ruska.

Ve finále se tak objevili všichni medailisté z olympiády. Brit bral znovu bronz. Mezi Čechy však došlo k výměně pořadí. Kostelecký sestřelil o dva terče více než jeho reprezentační kolega Lipták (31:29) a mohl se radovat z cenného triumfu.

Na závěrečném galavečeru byl pak vyhlášen nejlepším brokovým střelcem roku 2021.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA a ASC Dukla

Ještě jednu porci pořádného vypětí si v této sezoně užije David Kostelecký, stříbrný medailista z olympijských her v Tokiu v disciplíně trap. Brokař armádního klubu Dukla odlétá k finálovému podniku Světového poháru na Kypr, kde si to mezi sebou rozdají jenom ti nejlepší.

,,Jsem z toho trochu rozpačitý. V kvalifikační části se bude střílet pouze na padesát terčů. Z dvanácti účastníků postoupí do semifinále jen osm. Moc se mi tenhle narychlo zvolený systém nelíbí,“ říká bez okolků šestačtyřicetiletý matador.

Proč ta změna?

Mě se neptejte. (směje se) Sám jsem docela koukal.

Jak vidno, po chuti vám to příliš není…

Každopádně je to hodně zvláštní. Bývalo zvykem, že se finále střílelo stejným způsobem jako závody v sezoně. Teď to přejmenovali na President´s Cup a pozměnili pravidla. Prostě kontroverzní.

Přiblížíte tuhle novinku?

Kvalifikace se bude střílet pouze na padesát terčů místo 125. Z dvanáctky postoupí do semifinále jen osmička nejlepších. Pak přijde na řadu vyřazovací fáze. A finále je na pořadu až druhý den. Vemte si, že tam můžete cestovat kvůli padesáti ranám. Nevím, co tím sledují. V celé sezoně se závodí podle nějaké šablony, teď je to jinak. Možná zkoušejí nový model do budoucna. Ale měli zůstat u klasiky, tak by to bylo správné.

Bylo složité se po olympiádě v Tokiu pořádně připravit?

Tím, že tam je větší časový odstup, jsem stihl dva závody doma. Mistrovství republiky a Velkou cenu armády ČR. Kdyby se střílelo v klasickém formátu, těšil bych se. Finále Světového poháru je vždycky za odměnu. Jak to nastavili, se mi nelíbí. Byl jsem trénovat ještě v Itálii, dával dohromady zbraň. Uvidíme, co z toho bude.

Dlouho se spekulovalo, zda se tento podnik kvůli pandemii vůbec uskuteční. Budou panovat přísná opatření? Zjišťoval jste situaci na Kypru?

Pro očkované by to mělo být celkem v pohodě. Vyplníme jen nějaké papíry. V bublině se to konat nebude, dokonce by měl po skončení následovat galavečer. Ten, kdo vyhraje tenhle závod, bude zároveň vyhlášen střelcem roku.

Trochu podivné, ne?

Další zvláštnost. Olympiáda se vůbec nebere v potaz. Vždycky se tahle cena udělovala na základě pořadí ve světovém žebříčku. A bylo to logické.

Střelnice v Larnace je tradičním místem pro různá soustředění, máte ji asi dobře načtenou…

Trénovali jsme tam často. Mám na ni také dobré vzpomínky, co se týká výsledků. Vyhrál jsem tam závod Světového poháru a skončil druhý na mistrovství Evropy. I předpověď počasí vypadá dobře, což je pro závod fajn.

Které soupeře považujete za největší konkurenty?

Probojovalo se tam dvanáct střelců na základě světového žebříčku. Všichni to umí, vyhrát může kdokoliv.

Co Jiří Lipták, váš zlatý parťák z Tokia? Probírali jste spolu závěrečný podnik sezony?

Těší se. Oba ale bereme nastavená pravidla jako nesmysl. Jirka je úřadující šampion, bude chtít zastřílet co nejlépe. To ale všichni. Samozřejmě i já. (směje se)

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Stříbrný medailista z olympijských her v Tokiu David Kostelecký potvrdil roli favorita a stal se vítězem Velké ceny armády České republiky v brokové disciplíně trap. Na skeetu byl nejlepší jeho oddílový kolega z Dukly Miloš Slavíček. Mezi ženami se na střelnici v Malšovicích v Hradci Králové radovala z prvenství rovněž zástupkyně Dukly – Martina Skalická.

Kostelecký ve finále porazil Fabia Beccariho z Komety Brno. Vrátil mu tak porážku z nedávného mistrovství republiky. Oba závody absolvoval prakticky bez tréninku. ,,Na domácím šampionátu jsem startoval hlavně kvůli klubu, kterému jsem chtěl pomoci k co nejlepšímu umístění. Dukla mě velmi podporuje, tak jsem to chtěl taky nějakým výsledkem vrátit. To samé platilo při Velké ceně armády. Nezastírám, že mě vítězství potěšilo, protože je to náš závod, na naší střelnici,“ usmíval se úspěšný olympionik. ,,Vyhrát není nikdy jednoduché. Mladí střílejí čím dál lépe. Nechal jsem tomu volný průběh a ono to vyšlo,“ těšilo ho.

V kvalifikaci byl Kostelecký nejlepší, trefil 121 ze 125 terčů. Do vyřazovací části však šťastně nevstoupil, z prvních tří pokusů dvakrát minul. ,,Odpoledne se trochu změnily podmínky, musel jsem na to reagovat. Pak už to šlo dobře,“ liboval si.

Nyní si šampion z Her v Pekingu 2008 dopřeje opravdový odpočinek. Posledním jeho vystoupením by mělo být finále Světového poháru na Kypru. ,,Je to až v polovině října. Uvidíme, jak to tam bude vypadat. Možná se to celé kvůli covidu zruší. Čísla jsou tam nyní opravdu špatná.“

Radost z prvenství mezi skeetaři měl také Miloš Slavíček. Letos totiž neprožívá zrovna ideální sezonu. ,,Ještě to není úplně ono, po změně pažby si všechno sedá. Musím zabrat mnohem víc. Doufám, že hlavně v příštím roce budu podávat mnohem lepší výkony,“ řekl mistr Evropy z roku 2017.

Za zmínku stojí rovněž druhá pozice sedmapadesátiletého Leoše Hlaváčka! Trojnásobný účastník olympijských her se věnuje především výchově svých následovníků. Výkonem ale jasně demonstroval, jak skvělý je pořád také jako závodník.

V dobré formě se předvedla Martina Skalická. Duklačka opanovala skeet před sokyněmi z Komety Brno – Annou Šindelářovou a Barborou Šumovou.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA a ASC Dukla

Odpočatí, vysmátí! David Kostelecký s Jiřím Liptákem, majitelé nejcennějších olympijských kovů z brokové disciplíny trap, přiletěli v sobotu ráno na ruzyňské letiště jako praví šampioni – cestovali totiž byznys třídou.

Téměř dvoumetroví chlapáci tuhle výhodu velmi přivítali. Pohodlí a krátký spánek jim po náročném programu posledních dní přišly velice vhod.

Veliký úspěch v podobě zisku zlata a stříbra pořádně slavili už v Tokiu. ,,Jirkovi jsem říkal, že vítězné momenty je potřeba prodlužovat a dlouho si je pamatovat. Tak jsme se o to na našem balkonu snažili. Dali jsme si doutník a sledovali východ slunce. Byli jsme přeci v Japonsku,“ usmíval se Kostelecký.

Hned po příletu na Letiště Václava Havla je čekala tisková konference v kongresovém sále. Všetečné dotazy novinářů, fotografování. ,,Jsem moc rád, že jsme našemu sportu udělali pořádnou reklamu,“ těšilo Kosteleckého. ,,Střelba a zbraně se totiž do dnešní doby moc nehodí. Snad tímto úspěchem oslovíme mladší generaci, někteří se mohou stát našimi následovníky,“ doplnil myšlenku brokař armádního klubu Dukla Hradec Králové.

Přímo z letiště pak oba borci zamířili směr Brno, odkud pocházejí. Těšili se hlavně na rodinné příslušníky. Určitě prý bude i nějaká větší oslava. ,,Jirkovi kamarády trochu znám. Myslím, že si naivně myslí, že čtvrtého odjede na dovolenou,“ vtipkoval na účet velkého kamaráda Kostelecký, šampion z Her v Pekingu 2008.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Jeho vrstevníci se zpravidla baví životem. Sport provozují už jen rekreačně. Cestují, hodně času věnují rodině. Podobné radovánky si neodpírá ani David Kostelecký, nyní už dvojnásobný olympijský medailista ve sportovní střelbě v disciplíně trap. Zákonitě. Doma má manželku a tři syny. Jeho záběr je však v šestačtyřiceti letech mnohem širší. Když něco dělá, chce to dělat pořádně. To platilo i v přípravě na Hry v Tokiu. Už šesté v kariéře! Pouhá účast by šampiona z Pekingu 2008 neuspokojila. Dřel, v kondici se vlastními silami udržoval i ve složité pandemické době, kdy byly sportovní aktivity výrazně omezeny. Upravil také jídelníček. Po testech na potravinovou intoleranci z něho škrtl oblíbená rajčata či olivový olej. Tělu to prospělo. Navíc prokázal velmi silnou psychiku. Dva měsíce před olympiádou musel čelit problémům s pažbou. Nedařilo se mu. Ale nehroutil se, ačkoliv se jednalo o poměrně závažný zásah do přípravy. Kvůli její výměně vynechal mistrovství Evropy. ,,Kvalitní trénink mi dá mnohem víc, jde především o olympijské hry. Chci být dobře připraven,“ zdůvodnil lakonicky neúčast na kontinentálním šampionátu. Věděl, co dělá a proč to dělá. Stříbrné vystoupení v Tokiu dalo náležitou odpověď.

Je tu ale ještě jeden poutavý příběh. Ten kamarádský. Paradoxně je spojen s Jiřím Liptákem. Krajanem, který mu v rozstřelu vyfoukl zlatou medaili. Už před olympiádou Kostelecký zmínil, že ho za svého rivala nepovažuje. Trénují spolu, pomáhají si radami, objíždějí světové závody. Není tedy divu, že si navzájem přejí. Vidět je společně v olympijském finále bylo neskutečné. Objetí před rozhodujícím rozstřelem signalizovalo velikánskou radost a upřímnost. Jev ve vrcholovém sportu málo vídaný. Mnohé by měl tenhle příklad inspirovat. Vždyť sport není jen o vítězstvích…

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: ASC Dukla

Sportovní střelec David Kostelecký získal na olympijských hrách v Tokiu stříbrnou medaili v brokové disciplíně trap! Nad jeho síly byl pouze další český reprezentant Jiří Lipták. O zlatu se rozhodovalo až v dramatickém rozstřelu. Pro Kosteleckého, člena armádního klubu Dukla Hradec Králové, se jedná o druhý cenný kov z takto významné akce. V Pekingu 2008 se stal šampionem, nyní skončil druhý.

Pořád to všem můžu nandat. I těm dvacetiletým, prohlásil před odletem na olympijské hry šestačtyřicetiletý matador. Jak řekl, tak udělal. Ve finále dlouho vedl, před závěrečnými deseti ranami měl dokonce dvoubodový náskok, ale brzké chyby poslaly duel s Jiřím Liptákem do rozstřelu. V něm měl pevnější nervy brněnský střelec.

Kostelecký, nejstarší člen české výpravy v Tokiu, se probojoval do svého čtvrtého finále ze šesti účastí! V Pekingu 2008 triumfoval, v Sydney 2000 skončil šestý a v Riu 2016 čtvrtý. V dvoudenní kvalifikační části, kterou vyhrál jeho parťák Jiří Lipták, sestřelil 123 terčů ze 125.

Do finále šel Kostelecký ze čtvrtého místa. S Liptákem jej pojí velké přátelství. Před olympiádou dokonce prohlásil, že by mu přál velký úspěch. ,,V mnohých věcech si pomáháme. On de facto zaplnil generační díru mezi mnou a ostatními. Přál bych mu medaili,“ říkal před odletem.

Že se ale boj o nejcennější olympijské kovy stane výhradně českou záležitostí, pravděpodobně neočekával. Dramatický rozstřel rozhodla sedmá série. Lipták trefil, Kostelecký ne.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: ASC Dukla

Z dějiště Her se vrátil mezi prvními. Petr Luštický, trenér sportovních střelců ASC Dukla,  je zároveň reprezentačním koučem v disciplíně skeet. Jaké jsou jeho dojmy a zážitky z Tokia? Co klapalo, co ne? V čem je olympiáda s výraznými koronavirovými omezeními specifická? Tady jsou odpovědi.

Atmosféra:  Po příletu leteckého speciálu, kdy se vyskytl první problém s pozitivním testem na covid, nebyla situace v českém týmu vůbec dobrá. Hlavně, když nezůstalo u jediného případu a šířilo se to. Bohužel i mezi sportovce. Šlo v danou chvíli o nejhorší možný scénář. Nemoci startovat v soutěži, na niž se dlouhodobě připravujete, je strašné. Od té chvíle se Češi mezi sebou přestali dost navštěvovat. Báli se spolu jezdit ve výtahu. Každý byl raději sám. Nic příjemného. Nikdo netušil, co může ještě přijít.

Olympijská vesnice: Omezení byla na místě. Pořadatelé se snažili dělat vše pro absolutní bezpečnost účastníků. Roušky se nosily v průběhu celého dne. Sice otrava, ale vzhledem ke složité době se s tím člověk musel smířit. Ve volném čase bylo možné navštívit pouze posilovnu nebo relaxační zónu.

Strava: Standardní. Něco se povedlo něco méně. Nějaký pult byl občas prázdnější. Člověk se hůře orientoval, kdy bude co doplněno. Kolikrát se přihodilo, že jsme jedli rýži i maso studené. Ale celkově to bylo v pohodě. Šlo o obrovské mraveniště v rozlehlé dvoupatrové jídelně. Chápu, že není jednoduché mít pořád všechno skvěle připravené.

Sportoviště: Mohu mluvit pouze za náš sport. Na střelnici klapalo všechno bez problémů. I doprava tam a zpět fungovala bezvadně. Možná ale stálo za úvahu ji posílit. Autobusy jezdily podle řádu. Kolikrát však byly nacpané, bezpečnostní vzdálenosti nešlo dodržet. Na sedačce sedělo třeba pět lidí vedle sebe. Ale jinak klobouk dolů. Na sportovištích postavili klimatizované stany, zázemí pro závodníky bylo zajištěné opravdu na vysoké úrovni. Mohli si odpočinout a kvalitně se občerstvit. Kvůli vysoké teplotě a vlhkosti byly všude také kýble s ledem, pitná voda a další nápoje.

Klima: Pro sportovce obrovsky náročné v těchto podmínkách fungovat na sto procent. To si řekněme na rovinu. Ve sportovní střelbě to zase tak extrémní není, ale být v pětatřiceti stupních na sluníčku při vlhkosti 72 procent není nic moc. Fakt to pálí. I kolegové z Kuvajtu, kde jsou zvyklí na 45stupňová vedra říkali, že tohle je masakr. A to nemluvím o vytrvalostních odvětvích. Tyhle podmínky výkony a výsledky fakt výrazně ovlivňují.

Závod ve skeetu: Dukla v něm svého zástupce bohužel neměla. Přesto celý národ určitě držel palce Jakubovi Tomečkovi. I já si už myslel, že to dotáhne do šestičlenného finále. Celý závod se vyvíjel, jak jsme si přáli. Kuba střílel skvěle. Jenže v závěru udělal dvě zbytečné chyby na jednoduchých terčích a skončil sedmý. Bylo to hrozně blízko. To je na tom nejhorší. On i Bára Šumová ale udělali české republice dobré  jméno.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: ASC Dukla

Solidní generálka. David Kostelecký, olympijský vítěz z Pekingu 2008 v disciplíně trap, obsadil při závodě Světového poháru v Osijeku čtrnácté místo a ukázal, že se s ním i ve 46 letech musí na blížících se Hrách v Tokiu počítat. V závodě se brokař armádního klubu Dukla dlouho držel na dosah finále, minul čtyři terče ze 125.

Přesto se jedná o velice dobrou zprávu. Kostelecký ještě nedávno řešil problémy s pažbou. Kvůli její výměně vynechal i mistrovství Evropy. ,,Kvalitní trénink mi dá mnohem víc. Jde především o olympijské hry, chci být dobře připraven,“ zdůvodňoval absenci na šampionátu v Chorvatsku. Jak řekl, tak udělal. Na kempu v Itálii šel do velké intenzity. ,,Myslím, že se to vyplatilo. Měl jsem prostor a klid si řadu věcí vyzkoušet.“

Při generálce v Osijeku figuroval po prvním dnu s jedinou chybou na páté příčce. O účast v boji o medaile přišel ve čtvrté položce, kdy mu ulétli dva holubi. ,,Šel jsem do toho z plné přípravy. Výsledek není zase až tak špatný,“ pravil muž, který bude v Tokiu rekordmanem české výpravy v počtu účastí na olympijských hrách. Pojede už na šesté!

Pavel Vaněk skončil na 21. místě

Velmi dobře si v závodě vedl i jeho oddílový kolega Pavel Vaněk. Zasáhl 120 terčů a výrazně tak přispěl k nadějnému postavení v soutěži družstev. Češi mají před finálovým dnem náskok jednoho bodu před Chorvatskem. ,,Bude to zajímavé. Před námi je ještě 150 terčů. Stát se může cokoliv. Tuhle novinku budu střílet vůbec poprvé. Uvidíme, co přinese,“ nestresuje se ze čtvrtečního souboje Kostelecký.

TEXT a FOTO: ASC Dukla/Pavel Král

Srší z něho elán a svěžest. V šestačtyřiceti letech je sportovní střelec David Kostelecký, olympijský vítěz v disciplíně trap z Pekingu 2008, ve výborné kondici a správně naladěný na blížící se Hry v Tokiu. Brokař ASC Dukla vyrazí už na šesté v kariéře! V počtu startů je rekordmanem české výpravy. 

Cíle má, a stále ty nejvyšší. ,,Pořád to všem můžu nandat, i těm dvacetiletým,“ říká s úsměvem ve tváři.

Jedete na šestou olympiádu, což je svým způsobem unikát. Mají střelci ve sportovní dlouhověkosti jistou výhodu?

Když jsem byl mladý, za výhodu jsem to považoval. Člověk ale stárne, je opotřebovanější. Fyzicky se to dá samozřejmě zvládnout, ale stojí to mnohem víc sil. Udržovat se v dobré kondici není jen tak. A pak je tu samozřejmě psychika. U pětadvacetiletého střelce je jiná než u šestačtyřicetiletého chlapa, který má doma tři děti. Má jiné starosti, jiná životní kréda. Těžce se to popisuje. Ale těším se moc.

Olympijským vítězem jste se stal ve třiatřiceti. Jedná se pro střelce o ideální věk?

Za mě ano. Mezi třiceti čtyřiceti jste na vrcholu. Vyzrálý, zkušený. Přesto si myslím, že olympiáda v Tokiu bude určitě specifická. Všichni jsme kvůli covidu museli nějakým způsobem pozměnit tréninkový proces. Na stupních teď stojí i dvacetiletí kluci. Pořád jim to ale můžu nandat. (směje se)

 

Adrenalin musí zákonitě stoupat ze dne na den. Spíte před tak významným závodem klidně?

To asi nikdo. Jste rád, když alespoň na chvíli zaberete. Nervozita je velká. Tělo neobalamutíte. Samo cítí, že se děje něco neobvyklého. Při předešlých pěti startech jsem to vždycky zvládl solidně. Jednou z toho bylo zlato, dvakrát finále. Snad se dobře vyspím i na závod v Tokiu.

Žádal jste o postel na míru? Japonci přeci jen nejsou nejvyššího vzrůstu a vy měříte 190 centimetrů…

Žádné extra požadavky jsme neměli, hlavně abychom se vyspali. Spolupracujeme s panem doktorem Homolkou z Brna, který tam pojede za český olympijský tým jako doprovod. Probíráme hlavně věci spojené s aklimatizací, zkoušeli jsme i nějaké prášky na spaní, které jsou samozřejmě legální. Snažíme se to nepodcenit.

Budete pokoj sdílet s parťákem Jiřím Liptákem?

Uvidíme na místě. Ideální je být sám. Tak zněl i náš požadavek. Každý má zpravidla rád své soukromí. Za současných opatření by prostoru mohlo být dost.

Stejně jako vy je i Lipták světová extratřída. Jste kamarádi. Pomáhá vám vzájemná rivalita k udržení vysoké výkonnosti?

Jirku vůbec za rivala nepovažuji. Dokonce si myslím, že už mě dávno přerostl. V mnohých věcech si pomáháme. On de facto zaplnil generační díru mezi mnou a ostatními. Díky jeho výkonům už na mě nebyla upřená taková pozornost. Tlak trochu opadl. Navíc jsme měli sílu i v týmových soutěžích. Věřím, že i Jirka bude v Tokiu jeden z velkých favoritů na medaili.

Bude vám v dějišti scházet český olympijský dům?

Ani ne. Jsem trochu jiný typ. Potřebuji se pořádně soustředit. Na olympiády jsem vždycky jezdil hlavně kvůli výkonům na střelnici.

Nezúčastnil jste se nedávného mistrovství Evropy. Šlo o  záměr?

Ano. Nominaci na šampionát jsem měl jistou, jenže přišly problémy s pažbou. Po dohodě se státním trenérem jsem od účasti upustil. Věci kolem flinty byly potřeba vyladit. A to můžete jenom pořádným tréninkem. Nechtěl jsem ztrácet čas.

Bývalo zvykem, že jste si střelnici v dějišti Her mohli osahat při Světovém poháru. Teď k tomu kvůli zpřísněným opatřením nedošlo. Může jít o handicap?

Pro všechny to bude stejné. Tedy kromě domácích Japonců. Handicap to bude jen pro ty, kteří to jako handicap brát chtějí. V uvozovkách řečeno: zažil jsem miliony střelnic, kde jsem byl poprvé a střílelo se mi tam výborně. Byly samozřejmě i opačné případy. Budu se modlit, aby nastal ten první. (směje se)

Na fotce jste ji ale viděl, ne?

Mám samozřejmě určité zprávy. Mělo by jít o kopii té londýnské z roku 2012. Stavěla ji stejná firma. Asi by nás nic moc nemělo překvapit.

Jak jsou na tom v disciplíně trap Japonci?

Co si pamatuju, poslední dobrý Japonec se rozstřeloval o zlato s Petrem Hrdličkou, naším současným státním trenérem, na olympiádě v Barceloně 1992. Po světových pohárech ani moc nejezdí. Jenže v našem sportu nikdy nevíte, někdo se může klidně vynořit.

Vždycky jste razil krédo, že výsledek není otázka života a smrti. Platí to stále?

Nesmíte tím být svázaný. Je to sport. Sen jsem si splnil v Pekingu. Na olympiádě se ale každý úspěch hodí a počítá.  Obzvláště, když sportovní střelba není tak na očích jako třeba fotbal či hokej. Sponzoři jsou důležitou součástí našeho odvětví.

Vypadáte velice svěže. Jak to děláte?

Není to jednoduché. Váhu si musím držet de facto stejnou jako před dvaceti lety. I kvůli technice. S přibývajícím věkem se ale musím hlídat čím dál víc. Jde hlavně o jídlo. Spoustu věcí, které mám rád, jíst nemůžu.

Například?

Olivový olej a rajčata. Nechal jsem se pořádně proklepnout a udělal si test na potravinovou intoleranci. Výsledek mě překvapil. Dodržuju to, cítím se skvěle, stálo to za to. Ke všemu jsem se v covidu pustil do cvičení zaměřených na balanc a zpevnění těla. Je to dřina, ale strašně mi to pomohlo.

Zpátky k olympijskému dění. Atmosféra v Tokiu bude ochuzena o zahraniční fanoušky. Co vy na to?

Při střelbě to není tak markantní jako třeba v atletice. Když jdete na důležitou položku, nepotřebujete hlasité povzbuzování. Spíše naopak. Samozřejmě… Když střílíte olympijské finále a je tam pět tisíc lidí, tak to taky má něco do sebe. Motivuje vás to.

Čeká vás řada testování. Nechal jste se naočkovat?

Nechal. Věk na to už mám. (směje se)  Tenhle vir je opravdovou hrozbou. Vím o čem mluvím.

Před olympiádou v Riu jste měl dva syny, po ní se narodil třetí. Jak jste coby táta od pětičlenné rodiny zvládal koronavirové období?

Když jsem se vrátil sedřenej z Ria, manželka mi oznámila, že je těhotná. Týden jsem s ní nemluvil. (směje se) Teď je nás pět, všechno je pestřejší. V covidu jsem se rozhodně nenudil. Odpočinul jsem si od cestování a užíval si rodiny. Být doma s dětmi a nikam nechodit, není vůbec jednoduché. Ale zvládli jsme to. Byli jsme spolu a blbnuli. Takových chvil si člověk musí vážit.

TEXT a VIDEO: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA