Archiv rubriky: sportovní střelba broková

V úchvatném souboji o třetí místo na mistrovství Evropy v Chateauroux minuli čeští skeetaři z 36 výstřelů pouze jediný terč! Díky této precizní palbě si Miloš Slavíček, Bohumil Vobr (oba ASC Dukla) a Jakub Tomeček suverénně poradili s favorizovanou Velkou Británií a v týmové disciplíně TRIO slaví zisk bronzu. Výsledné skóre 6:0 hovoří jasně, Česko vládlo.

Po prohře v semifinále s Ukrajinou (2:6) si naši reprezentanti náramně spravili chuť. V kvalifikaci skončili třetí za Brity a Ukrajinou, kdy každý ze střelců mířil na 50 terčů. Z celkových 150 ran padlo 144 zásahů, především díky formě Slavíčka a Tomečka.

Poté přišlo prohrané semifinále. V bronzové bitvě však Češi ukázali skvělou připravenost. A blýskl se i mladík Vobr. Při náročných dvojstřelech nezaváhal ani jednou, stejně jako Tomeček. Slavíček minul jen jednou. To vše pak vedlo ke krásnému výsledku.

Bronz z evropského šampionátu je zaslouženou odměnou, pro dvaadvacetiletého Vobra vůbec první velkou medailí v kariéře! Z triumfu se radovali Kypřané.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: CPA a ASC Dukla

Poprvé v historii evropských šampionátů se bojovalo o medaile v disciplíně Solo. Českým barvám přinesla hned dva bronzy. V Chateauroux se o ně postarali junioři Dukly Hradec Králové – Alex Petrášek a Eliška Lusková, svěřenci trenéra Jakuba Málka.

Solo se střílí vyřazovacím systémem na způsob tenisového pavouku na třech stanovištích. Do soutěže se probojovala šestnáctka nejlepších z individuálního závodu.

Osmnáctiletý Petrášek nejprve vyřadil Kypřana Kyriakose, poté i Němce Erdmanna (oba 6:0 na body). V semifinále narazil na Rumuna Mateie. Zrodila se remíza 5:5 a následoval rozstřel. Ten bohužel český reprezentant po 13. ráně prohrál. Poražení semifinalisté brali automaticky bronz. I s ním musel být Petrášek velmi spokojen.

Předvedla se i jednadvacetiletá Lusková. V dobrém na ni nebudou vzpomínat hlavně soupeřky z Velké Británie. Mladá Češka rozesmutnila jak Nortonovou, tak Russellovou. V souboji o finále ale bohužel podlehla pozdější vítězce Zajcevové, jež má na šampionátu status neutrálního sportovce.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: archív ASC Dukla

Zaskočil mnohé. I své parťáky z Dukly Hradec Králové. Bohumil Vobr si poměrně překvapivě vystřílel v nominačních závodech místenku na blížící se mistrovství Evropy ve francouzském Châteauroux. Dvaadvacetiletý skeetař tak vyrazí na svůj první šampionát mezi dospělou elitou. ,,Těším se moc. Budou tam ti nejlepší. I já chci ale udělat pěkný výsledek,“ říká s rozhodností.

V tlačenici o místo v reprezentaci vypálil rybník mnohem zkušenějším borcům. Například Tomáši Nýdrlemu, Miloši Slavíčkovi či Radku Prokopovi. ,,Úplně jsem nečekal, že by se to mohlo takhle povést. V hlavě jsem to ale nosil a vyšlo to,“ usmívá se.

Družstvo ve Francii vytvoří s Jakubem Tomečkem a Danielem Korčákem – duem z brněnské Komety, které nedávno zazářilo na Světovém poháru v Lonatu. Vobrovi naopak tento závod příliš nevyšel, v kvalifikaci chyboval celkem šestkrát. ,,Podle plánu se to úplně nepovedlo. Vím, jaké terče jsem nezvládl. Teď se na tyto situace zaměřuji v tréninku.“

Tým by mohl mít opravdu sílu a velkou šanci na zisk jedné z medaili. Korčák vystřílel v Lonatu nečekaný bronz, Tomeček byl čtvrtý. ,,Kluci jsou ve formě. Budu se snažit, aby mi to šlo jako jim. Chtěl bych se pohybovat na pozicích blízko finále. Uvidíme, co z toho vzejde.“

Nová disciplína

V Châteauroux se navíc představí nová soutěžní disciplína, tzv. „Solo“. Nejlepších dvaatřicet z individuálního závodu postoupí do vyřazovacího pavouka inspirovaného tenisem. „Rozhodně zajímavý formát, mohl by mít velký divácký potenciál. Střílí se na třech stanovištích, kdo získá jako první šest bodů, postupuje dál,“ popisuje Vobr ve stručnosti atraktivní model.

Nadějný skeetař se mezi elitou teprve rozkoukává. Jeho největším dosavadním úspěchem je 5. místo v chorvatském Osijeku z juniorského ME v roce 2023. Před odjezdem se připravuje na střelnici v Písku, která je svým profilem podobná dějišti ME. ,,Je tu val jako tam. Potřebuji si na to zvyknout,“ vysvětluje důvody.

Cenné rady od trenéra

Cenné rady čerpá také od svého trenéra Jana Sychry, brokařské legendy. Ten si Vobra vyhlédl před sedmi lety ve středisku mládeže. ,,Oba jsme leváci, což je spíše ojedinělé. Ví, jak mi poradit. Dokáže věci výborně analyzovat, ať už se jedná o postoj či samotnou techniku.“

Před velkými závody Vobr nervozitou netrpí. ,,Ale po prvních výstřelech se musím klidnit. Honza mi vždycky říká, ať zbytečně neblázním. Toho se jednoznačně musím držet,“ má jasno o nastavení před svým zatím nejdůležitějším startem v kariéře.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

 

Čtyři účasti na Memoriálu generálmajora Jana Ploce, bývalého velitele Velitelství letectva a protivzdušné obrany, proměnil Miloš Slavíček, skeetař pořádající Dukly Hradec Králové, ve třetí vítězství. V trapu slavil triumf jeho oddílový parťák Pavel Vaněk, který memoriál vyhrál podruhé.

Slavíček se v týdnu vrátil ze Světového poháru v italském Lonatu. Místo odpočinku se rozhodl závod absolvovat a nakonec své tažení dotáhl do vítězného konce. V kvalifikaci skončil až pátý, finále mu ale na domácí střelnici v Malšovicích vyšlo náramně. V souboji o první místo porazil kolegu z Dukly Radka Prokopa, když ze šedesáti ran minul jen dvakrát.

V trapu navázal na prvenství z roku 2022 Pavel Vaněk. Při neúčasti Davida Kosteleckého či reprezentantů z Komety Brno byl největším favoritem a svou roli splnil. Kvalifikaci však v nádherném výkonu 124 terčů opanoval veterán Robin Daněk z SSK Gunshot. Pak už přišlo na řadu finále. Po posledním výstřelu měl Vaněk stejné skóre jako Maďar Norbert Hegyi. Následoval rozstřel, v němž hradecký brokař prokázal pevnější nervy a mohl slavit.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: CPA a ASC Dukla

Je málo takových sportovců. Na domácí vrcholné scéně snad jen hokejista Jaromír Jágr a on. David Kostelecký, legenda brokové střelby, olympijský šampion z Pekingu v disciplíně trap, dnes slaví 50. narozeniny.

Co říkáte na srovnání s Jaromírem Jágrem?

Oba jsme vydrželi dlouho, že? (směje se) Hokej je mnohem populárnější než střelba, ale faktem zůstává, že se dlouhodobě pohybujeme mezi mladými lidmi, což vás nesmírně okysličuje. A když občas přijde nějaký ten úspěch, tak se vám končit ještě nechce. Ale na rovinu říkám, že jsem neplánoval, že bych střílel takhle dlouho. Mělo to svůj vývoj.

Máte zlato a stříbro z olympijských her. A to jste byl v mládí považován za neperspektivního, že?

Tady pozor. Média to trochu překroutila. Jako mladík jsem končil v tréninkovém středisku mládeže, které se bohužel rušilo. Měl jsem přejít do tehdejší Rudé hvězdy Brno, ale vzali syna řezníka, který to uplatil. Na mě místo nezbylo. Jen mi řekli, že mě vezmou za rok, pokud budu mít výsledky, což se potom i stalo. Byl jsem jen odložený případ.

Šestkrát jste startoval na olympiádě. Čtyřikrát z toho bylo finále a dvě nádherné medaile. Zlatá z Pekingu asi ale ve výčtu sladkých okamžiků vyčnívá, souhlasíte?

Jo, jo. Všechno se tam nádherně sešlo. Ve finále byli tehdy všichni největší hráči té doby. Že se mi je povedlo porazit zrovna v ten okamžik, považuji za něco unikátního. Nebyl jsem favorit a možná i to mi pomohlo. Na druhou stranu jsem typ člověka, jenž nevzpomíná na všechna ta finále, ale spíše na to, co pos..l. Místo, abych si užil, že se mi něco povedlo, tak přemýšlím nad tím, co jsem mohl udělat jinak.

Vždycky jste chtěl být olympijským šampionem. Říkal jste, že jedině tak se střelba, coby okrajové sportovní odvětví, může zpopularizovat a veřejnosti dostat pod kůži. Dnes každý ví, kdo je David Kostelecký. Máte odškrtnuto?

(úsměv) Spousta lidí si deštivé finále z Pekingu pamatuje. Tehdy jsem neminul ani jeden terč, asi jsem jim připravil pěkný zážitek. Naše disciplína podobné úspěchy potřebuje.

Deštivé podmínky vám nevyhovovaly. Přesto jste byl neomylný…

Modlil jsem se, aby nepršelo. Nestalo se. Když jsem nastupoval, začalo kapat. Ironicky jsem si říkal, že to je super. V tu chvíli jsem hlavně řešil, aby mi to nešlo do brýlí. Poslední terče jsem už trefoval v pořádném slejváku. Paradoxně mi to asi pomohlo, koncentroval jsem se ještě víc než normálně.

Stříbro v Tokiu zase bylo specifické v oslavě se zlatým parťákem Jiřím Liptákem…

Vůbec jsem nepočítal, že bych se tam mohl dostat do finále. Dokonce jsem zvažoval, že do Tokia vůbec nepoletím. Díky Radku Jančíkovi (současný zástupce ředitele ASC Dukla a bývalý vedoucí starší trenér ASO Dukla Hradec Králové – pozn. red.) jsem své rozhodnutí nakonec přehodnotil. Bylo to hop nebo trop. Kdyby mi někdo před závodem řekl, že budu mít medaili, vůbec bych mu nevěřil. Už samotné finále bylo úspěch, stříbro pak krásná nadstavba. A roli sehrála ještě jedna důležitá okolnost.

Povídejte…

Nebyly tam takové hvězdy. Většina kluků střílela olympijské finále poprvé. Ať už to byl Kuvajťan, Číňan i Mexičan, kterého jsme pomalu ani neznali. Ano, střílet uměli, ale tíhu podobného okamžiku ještě nezažili.

V bohaté sbírce vám chybí snad jen zlato z mistrovství světa. Vlastníte stříbro z roku 2011. Schází vám tenhle titul?

Vůbec. Čím jsem starší, tím mi to chybí míň. Vždycky jsem to měl v plánu, ale teď se musím chlácholit, že jsem ho získal alespoň v juniorech. Člověk musí stát nohama na zemi. Když se ohlédnu za medailemi, které mám, tak nemůžu být naštvaný.

Velkou podporu jste měl vždycky v rodině. Máte tři syny. Jsou také sportovními nadšenci?

Nejstarší Denis hraje basketbal. Strašně ho to baví. Vidím na něm, že je podobný magor do sportu, jako jsem býval já. Alan a Daniel to zatím pojímají rekreačně, dělají tenis a judo.

Co střelba?

Alan se vyjádřil, že by to zkusit chtěl. Teď hrozně vyrostl, je mu jedenáct. Uvidíme.

Stíháte si jako táta při svém vytížení plnit své povinnosti?

Je to náročné, ale mám skvělou manželku, která to zvládá. Povinnosti si rozdělujeme. Ona sama mi říká, ať to ještě nebalím. Také závodně střílela, mám v ní neskutečnou podporu.

Jak se trap změnil od počátků vaší kariéry?

Velmi. Dříve ta špička byla užší. Deset lidí čnělo nade všemi. Teď v ní figuruje možná čtyřicet až padesát střelců. Hodně se náš sport zprofesionalizoval. Vyrábí se pažby na míru, chodí se do detailů, řeší se kvalita nábojů i způsob přípravy. Ať fyzické či mentální. V Paříži jsem spolukomentoval olympijské finále. Bylo obrovské vedro. Ale nikdo neměl nadváhu, což u střelby nikdy moc nebývalo. Pár medvídků se vždy objevilo, teď jsou všichni v topu.

Bude letošní sezona vaše poslední?

To řeknu až na jejím konci. (směje se) Záleží, jak se bude vyvíjet.

Tak jinak. Jak se vám povedla příprava?

Byla skvělá. Nikam jsme nemuseli cestovat. Olympijská místa letos získat nemůžeme, tak jsme stříleli v domácích podmínkách. Na podzim jsem ještě stihl operaci kolene, měl jsem čas na rehabilitaci, teď můžu více sportovat, nic mě nelimituje. Během zimy nám přálo i počasí, objemy jsme splnili, aniž bychom letěli třeba na Kypr či do Itálie.

Už delší čas působíte v roli mentora pro Pavla Vaňka, vašeho parťáka z Dukly Hradec Králové, který by rovněž mohl ze světa vozit velké medaile. Naplňuje vás to?

Pavel je už dlouho hotový střelec, má za sebou medaile v juniorské kategorii, a je to určitě budoucnost Dukly na trapu. Hledat detaily, které zlepšují výkonost, mě vždy bavilo, a tak to cítím i směrem k  Pavlovi a budu doufat, že mu to pomůže k velké seniorské medaili.

Bude střelba vaší náplní i po aktivní kariéře?

Uvidíme. Už teď jsem v technické komisi ISSF (mezinárodní střelecká federace – pozn. red.), byl jsem za sportovce i v evropské federaci. Snažím se našemu sportu něco vrátit, změnit podmínky pro střelce, které se mi nelíbí. Bojoval jsem za to celou kariéru, ale po prvních zkušenostech cítím, že je to trochu utopie.

Buďte konkrétnější….

Chybí mi větší vliv. Vztahy s významnými lidmi nestačí. Osobně mě nejvíce trápí nízká profesionalita rozhodčích a jury. Přehmatů na velkých akcích a třeba i na olympiádě je pácháno strašně moc. To by se stávat nemělo. Federace rozhodčí neplatí. Na těchto pozicích jsou starší páni, kteří vám za šera v šest hodin večer, rozhodují finále. Nemají střelecké brýle ani certifikáty na zrak. Vy trefíte terč, oni to nepostřehnou. A to třeba bojujete o kvalifikační místo na olympijské hry. Schází prostě mladá krev. Několikadenní brigádu za padesát euro vám zpravidla vezme jen důchodce. Chtěl jsem, aby se tato činnost zprofesionalizovala, ale peníze se nenašly. Další věcí je nastavování terčů, kde se rovněž daná pravidla nedodržují. Změny bychom potřebovali, ale je to jako v politice. Prostě bordel.

Vraťme se na příjemnější notu. Jakou roli sehrála ve vaší kariéře Dukla, do níž jste přišel v roce 2004?

Obrovskou. Tehdy jsem myslel, že skončím. Díky paní Šauerové, která znala tehdejšího šéfa Dukly pana Přiščáka, jsem dostal novou šanci. Mohl jsem se připravovat doma v Brně a měl individuální plán. Dali mi důvěru, já toho využil. Dukle za všechny ty roky podpory musím poděkovat.

Když se ohlédnete za tím, co jste dokázal. Řeknete si: mám splněno?

Nikdy neoslavuju sám sebe, ale svědomí mám čisté. Rozhodně netrpím komplexy z nesplněných cílů. Jak už jsem řekl, vždycky se zamýšlím spíše nad tím, co jsem mohl udělat jinak. Pak mi z toho vyjde, že jsem toho v kariéře devadesát procent pos..l. U té střelby to tak je. Procento toho, že se vám něco nepovede, je v naší disciplíně fakt vysoké. Pokažených závodů jsou mraky, nelze je z hlavy vymazat.

Máte cennou radu pro vaše nástupce?

Ať jsou trpěliví a pracovití. Mládí má výhodu, že se může pokusit o všechno. A i když budete poslední, tak nejde o život, ale o ho… S přibývajícím věkem řešíte úplně jiné starosti. Přichází více komplikací, nemoci blízkých atd. Proto se nesmí zapomínat na skutečnost, že jde pořád jenom sport. Když to nevyjde, tak se nic neděje. Jsou důležitější věci.

Co byste popřál sám sobě do dalších let?

V mém věku, kdy mě čekají návštěvy urologa či kolonoskopická vyšetření, tak hlavně to zdraví. (směje se)

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Ne, ne. Do starého železa ještě rozhodně nepatří. Dva dny před svými padesátými narozeninami potvrdil David Kostelecký, olympijský šampion v disciplíně trap, že stále umí. V závodě Světového poháru na Kypru obsadil velmi pěkné 8. místo.

K šestičlennému finále ze 117 startujících nescházelo brokařské legendě z Dukly Hradec Králové mnoho. O jedno volné místo se rozstřeloval s dalšími čtyřmi soupeři, kteří stejně jako on trefili v kvalifikaci 121 terčů ze 125. Kostelecký bohužel vypadl jako třetí, přesto si připsal velmi cenné body do světového žebříčku.

,,Těžký závod, jen na čtyřech střelištích a na dva dny. Bylo i dost větrno, na takové podmínky byly vysoké výsledky. Střílelo se mi dobře, jen bohužel nevyšel ten rozstřel o finále,“ poznamenal k průběhu Kostelecký, dvojnásobný olympijský medailista.

Závod v Nikósii vyhrál poprvé v kariéře Španěl Manuel Murcia. Vítěz kvalifikace Jan Palacký z Komety Brno skončil čtvrtý.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: CPA

Změna zbraně. U špičkových střelců záležitost vskutku zásadní, svým způsobem i riskantní. V zimě se k ní odhodlal Tomáš Nýdrle, mistr světa v disciplíně skeet z roku 2019. Berettu vyměnil za další světoznámou značku Perazzi. ,,Pořád si zvykám, není to jen tak,“ říká na rovinu šestatřicetiletý člen Dukly Hradec Králové.

Za sebou má úvodní dva závody Českého poháru. V prvním těsně nepostoupil do finále, druhý vyhrál. Nástřely v kvalifikaci (116, 117) ale zatím zůstávají za očekáváním, chyb produkuje více než by si představoval. ,,Tohle jsou juniorské výsledky, musím to vylepšit. Na úvodním soustředění na Kypru šlo všechno skvěle, na druhém v Itálii mi jisté automatismy přestaly fungovat. I teď se v tom trošku plácám,“ přiznává několikanásobný medailista z velkých mezinárodních akcí.

Žádné skepsi ale rozhodně nepodléhá. ,,Je to spíš zmatek v hlavě. Jsou tam chyby, které jsem s Berettou nedělal. Dříve jsem měl problém s prvními terči, byl jsem moc rychlý. Teď je trefuju, ale trápí mě přechody v další fázi položky. Platí to hlavně o dvojstřelech. Techniku musím ještě vypilovat,“ vysvětluje.

Přechod k nové flintě byl poměrně vynucenou záležitostí. S Berettou skončila dlouholetému českému reprezentantovi čtyřletá smlouva a vedení italské firmy mu prodloužení nenabídlo. ,,Razí teorii, že budou více podporovat mladé střelce, což já vzhledem ke svému věku nejsem. Tak jsme se s trenérem Honzou Sychrou jen tak zeptali u Maura Perazziho, majitele ,,peračky“. Ten v ničem problém neviděl, nyní mám tedy smlouvu s nimi,“ objasnil důvody přechodu brokař armádního klubu Dukla.

Nýdrleho provází pověst střelce, který dosahuje lepších výsledků až ve druhé polovině sezony. Víkendové vítězství v Hradci Králové, tedy hlavně povedené finále, kdy trefil 56 terčů ze šedesáti, jej tedy zákonitě povzbudilo.

V pátek odlétá spolu s oddílovými kolegy Milošem Slavíčkem a Radkem Prokopem na Světový pohár  do Nikósie, který je prvním nominačním závodem směrem k prvnímu letošnímu vrcholu – červencovému mistrovství Evropy ve Francii. ,,Je tam horizont, proto ještě pojedeme ve čtvrtek trénovat do Pardubic, kde je pozadí podobné. Snad nám to všem pomůže.“

V letošní sezoně se ještě nebojuje o kvalifikační místa pro olympijské hry v Los Angeles 2028. Nýdrle tuto skutečnost považuje za výhodu. ,,I kvůli tomu jsme provedli změnu zbraně. Je víc času, abych se s ní sžil a pak to na nejdůležitějších akcích ukázal. Hlad po úspěchu mám pořád, olympiáda je sen, jinak bych už nestřílel,“ říká rezolutně.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Krásným výkonem i výsledkem zahájil střeleckou sezonu válečný veterán Miroslav Lidinský. Na olympijská střelnici v Châteauroux obsadil při mezinárodních závodech Grand Prix Francie v disciplíně paratrap 2. místo.

V kategorii PT2 sestřelil v kvalifikaci 113 terčů ze 125, což znamenalo postup z druhé pozice do finále. Po dramatickém souboji o zlato na ní člen Dukly Hradec Králové zůstal, ale i tak mohl být velmi spokojen. ,,Míra absolvoval povedenou přípravu v Itálii. Ve Francii zaostal v kvalifikační části jen o dva terče za svým osobním maximem. Jeho vystoupení je pro sezonu, která bude vrcholit v září mistrovstvím světa v Brně, velkým příslibem,“ poznamenal trenér Kamil Ploc.

Dnes dvaapadesátiletý Lidinský býval policistou a příslušníkem Útvaru speciálních operací. V roce 2007 přišel při bojové akci v Afghánistánu o nohu při průzkumu zákopů. Protitanková střela mu pod ní explodovala. Kvůli hrozbě infektu došlo na řízenou amputaci. Jeho život se rázem proměnil. Byla mu vyrobena nadstandardní protéza, postupně si začal plnit sportovní touhy. Nejprve golfové (stal se i vicemistrem Evropy), poté lyžařské. V roce 2018 dokonce startoval na zimní paralympiádě v Pchjongčchangu!

Veškeré úsilí nyní vkládá držitel medaile Karla Kramáře za hrdinství do střelby. V Dukle si jej v roce 2019 vzal pod křídla Robin Daněk, posléze další bývalý reprezentant Kamil Ploc. Intenzivně se musel zaměřit na techniku, ale jak vidno úspěšně. Kromě stříbra ve Francii získal v loňském roce například bronz při Světovém poháru v Indii.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA a ASC Dukla

 

Už to nebude tak dlouho trvat, a stane se maminkou. Reprezentační skeetařka Martina Kučerová v květnu očekává narození holčičky. ,,S manželem jsme si to moc přáli. Teď se to i krásně hodilo. Nový olympijský cyklus teprve začne, čas na návrat bude tedy dostatečný,“ nastínila své představy ohledně možného pokračování střelecké kariéry devětadvacetiletá členka Dukly Hradec Králové.

V letošní sezoně půjde opravdu pouze jen o tituly na evropské a světové scéně. Kvalifikační místa pro olympijské hry v Los Angeles 2028 se ještě neudělují. ,,Plány jsou jedna věc, realita druhá. Na roli maminky se moc těším, chci si ji užívat. Střelba mě ale pořád ohromně baví, tak snad zvládnu obojí,“ usmívá se.

V rodině má absolutní podporu. Manžel Jakub ji dokonce z legrace popichuje, že by mohla stihnout už říjnové mistrovství světa v Řecku. Ona je opatrnější. Nicméně důvod, aby znovu kosila asfaltové terče, má patřičný. Právě na konci loňské sezony se jí začalo enormně dařit, v kvalifikační části vytvořila na republikovém šampionátu v Plzni dokonce český rekord, když trefila 124 terčů ze 125 (!). Jednalo se o výkon, který málokdy svedou i muži.

Kučerová na mezinárodní scéně zatím získala jen týmové medaile. Vlastní bronz z Evropských her a stříbra z ME ze závodu smíšených dvojic a v soutěži TRIO. Ráda by jednou dosáhla i individuálního úspěchu. ,,Myslím, že jsem hodně zapracovala na technice. V naší disciplíně to není otázka jednoho roku, člověk zraje časem. Vše má svůj vývoj, začalo to fungovat. Doufám, že mi to půjde i po návratu a budu střílet podobně vysoká čísla. Velká medaile je mým snem,“ potvrzuje.

I proto se přes těhotenský stav udržuje v relativní kondici. Navštěvuje hlavně posilovnu. ,,Není to už v žádné velké intenzitě. Cvičím v omezeném režimu, střílení jsem přerušila. Blíží se to, bříško roste. Mimčo je teď nejdůležitější,“ ubezpečuje Kučerová.

TEXT: Pavel Král

FOTO: ASC Dukla