Zprávy Archivy - Strana 91 z 220

Kanoista Fuksa si užívá běžky v Jizerských horách. ,,Moc jsem si je oblíbil,“ říká. Denně najede 50 až 60 kilometrů!

Denně nazouvá běžky a polyká tvrdé objemové dávky. Po vysokohorském soustředění v italském Livignu si v tomto týdnu elitní kanoista Martin Fuksa užívá oblíbené tratě v Jizerských horách. V olympijské sezoně budou nastřádané kilometry velmi důležitým základem pro mimořádné výkony na vodě.

,,Jedeme podle plánu. Zdraví slouží, nemůžu si zatím na nic stěžovat,“ usmívá se šampion ze srpnového mistrovství světa v Duisburgu. ,,Je skvělé, že i tady je sníh. Běžky jsem si moc oblíbil. Chodím na ně ráno i odpoledne. Za den najedu kolem 50 až 60 kilometrů,“ přibližuje obdivuhodnou tréninkovou normu. Plní ji do puntíku, i když je v současných podmínkách těžký sníh a stopy se stávají z hlediska fyzické námahy náročnějšími. ,,Kvůli oblevě je podklad vodovější, moc to nejede, nohy z toho pěkně bolí. Večer jsem z toho hotovej. Dřina se ale později na kánoi vyplatí. Potřebuji být silný,“ říká nejlepší Armádní sportovec roku 2023.

Soustředění v malebném prostředí Janova nad Nisou má pro Fuksu i jiné kouzlo. Pobývá zde nejen s tréninkovou skupinou svého otce Petra, ale i s manželkou a dcerou. ,,Přes den trénuju, večer jsme spolu. Užíváme si různé hry a také mastíme karty. Turnaj v Prší má grády, i když se mi zpravidla nedaří,“ směje se. U penzionu si poprvé v životě vyzkoušel také práci se sněhovou frézou. ,,Zajímavá zkušenost. Taková těžší sekačka na trávu. Ale jinak pěkná fuška. Jsem rád, že se zatím můžu živit sportem,“ pobaví nadsázkou.

V předvánočním čase jej po návratu z hor čekají i společenské povinnosti. Fuksa figuruje v TOP 10, z níž 21. prosince vzejde v pražském hotelu Hilton vítěz 65. ročníku novinářské ankety Sportovec roku ČR a stihne i natáčení zábavného pořadu Máme rádi Česko.

V lednu opět vyrazí na kemp do Livigna. Už dvakrát si z něho odskočil na populární La Diagonelu, závod seriálu Ski Classics. ,,Jenže jsem po něm vždy onemocněl. Asi z vyčerpání. Takže do toho letos nepůjdu,“ předesílá. Vrcholem jeho snažení ve stopě se tak stane počátkem února Jizerská padesátka. ,,Poslední ročník jsem kvůli nemoci neabsolvoval. Těším se, že si to vynahradím. Pak už poletíme za teplem do Kolumbie,“ prozradil nejbližší program přípravy mnohonásobný mistr světa a Evropy v kategorii C1.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Posádka lehkovážného dvojskifu Jiří Šimánek a Miroslav Vraštil opět ovládla anketu Veslař roku

Veslaři Dukly Praha Jiří Šimánek a Miroslav Vraštil se potřetí za sebou stali nejlepší českou veslařskou posádkou.

Dvojskif lehkých vah sice obsadil na letošním mistrovství světa v Bělehradě neoblíbené čtvrté místo, ale kvalifikoval se na olympijské hry v Paříži 2024. A mimochodem – jednačtyřicetiletý Miroslav Vraštil bude ve města nad Seinou závodit pod olympijskými kruhy už počtvrté. Dodejme ještě, že suverenita této posádky se projevila i v trenérské anketě. Zvítězit v ní nemohl nikdo jiný než Michal Vabroušek, trenér lehkovážného dvojskifu.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Duklák tělem i duší. Šilhavého bych u nároďáku nechal, říká Ján Geleta, československý fotbalista roku 1967

Za Duklu nastupoval neuvěřitelných třináct sezon, odehrál v jejím dresu 284 ligových zápasů a nasázel 27 branek. Ján Geleta, fotbalista roku 1967, před pár týdny oslavil 80. narozeniny. Na setkání jubilantů Armádního sportovního centra se bývalý reprezentant rozpovídal o minulosti i svých názorech na současné dění kolem volby nového trenéra národního týmu.

A dostál své pověsti: co na srdci, to na jazyku. ,,Jardy Šilhavého bych se po úspěšné kvalifikaci zastal a přemluvil ho, aby zůstal. Ne proto, že ho znám jako dobrého chlapa a kamaráda, ale z vlastní zkušenosti,“ řekl rezolutně.

Co přesně máte na mysli?

Nepodrželi ho. Měli ho nechat dodělat svou práci. Když postoupil na šampionát, úkol splnil. Všichni si tady hrají na odborníky. Mluví do všeho, ale měli by se spíše chytit za hlavu. Kluci svého trenéra znají, vztahy se dlouho utváří. Když přijde nový kouč, tak nějaký čas trvá, než si všechno sedne. Půl roku před mistrovstvím Evropy to není dobré. Jsem zvědavý, jak tohle dopadne.

Co říkáte na složení skupiny, kde jistě narazíme na Portugalsko a Turecko?

Je těžká. Aby kluci něco uhráli, musí se pořádně stmelit. Hodně jich má zkušenosti za zahraničí, ale potřebují vystupovat jako pořádný tým. Makat jeden za druhého.

Podobně jste to měli na olympijských hrách v Tokiu 1964, kde jste získali nečekané stříbro, že?

Byl jsem tehdy bažant. V hlavě mi létala spousta věcí. Bylo mi jednadvacet, měl jsem těsně před svatbou. Ale sešla se tam tehdy právě skvělá parta. Zkušení matadoři jako Honza Brumovský či Pepík Vojta. A trenér Ruda Vytlačil nám viděl do duše, byli jsme propojeni. Proto jsme dosáhli velikého úspěchu.

Jak moc si po letech užíváte setkání bývalých slavných dukláků?

Moc, i když by nám ten věk neměli tolik připomínat. (směje se)

Zdraví slouží?

Mohlo by to být lepší. Začaly mě bolet kyčle. Smál jsem se Panenkovi s Dobiášem, a teď jsem na tom podobně.

Kdy jste byl naposledy na hřišti coby aktivní hráč?

V 58 letech za gardu internacionálů. Šlo o benefici, nastoupil jsem na postu obránce. Kdyby mě ale neštíplo klíště, tak jsem možná běhal ještě teď.

Vysvětlíte?

To štípnutí jsem přechodil. Začal jsem ztrácet orientaci, měl jsem zánět nervové soustavy. Skončil jsem v Benešově na kapačkách. Pak už to bylo celkem dobré.

Dukla je pro vás srdeční záležitostí. Určitě si někdy rád zavzpomínáte na staré dobré časy a nádherné zápasy na milované Julisce..

Každému sportovci bych přál, aby se mu stalo to, co mně. Když jsem do Dukly v roce 1963 přišel, dostal jsem se mezi dvacet učitelů fotbalu. Koukal jsem, protože jsem v té době uměl jenom běhat. Měl jsem taky kliku na trenéry. Chtěli naší hru uprostřed hřiště zrychlit a zjednodušit. Já byl pro ně díky výborné kondici ideálním řešením. Běhal jsem kolem Pepíka Masopusta. A postupem času mě kluci i ten fotbal hrát naučili. Byly to opravdu krásné časy.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Jubilanti z Dukly se opět sešli. Na pódiu se jich objevilo dvaadvacet

Konferenční sál Domu armády Praha znovu ožil při společenském setkání legend Armádního sportovního centra Dukla, které se v roce 2023 dožily významného životního jubilea. Bývalí vynikající sportovci, někteří posléze i dlouholetí armádní činovníci, převzali z rukou vedení ASC upomínkové dary. Na pódiu se jich objevilo dvaadvacet.

V úvodním proslovu neopomněl plukovník Pavel Benc, ředitel Armádního sportovního centra Dukla, zmínit jejich přínos pro armádní klub a vyzdvihnout výkony v reprezentaci na největších mezinárodních akcích typu olympijských her, mistrovství světa či Evropy. Zároveň připojil osobní přání. ,,Radujte se z každého dne. Žádná doba není jednoduchá, veselí sportovci ale vypadají mnohem lépe než ti, kteří si stěžují na všelijaké nepodstatné maličkosti,“ poznamenal.

Nejstaršími Dukláky byli pětaosmdesátiletí Bohuslav Rázl, úspěšný dlouholetý kouč běžeckého lyžování, a veslař Pavel Hoffmann, bronzový medailista z olympijských her z Tokia 1964 na dvojskifu. ,,Snažím se držet sloganu pohybem ke zdraví. Stále pravidelně chodím do loděnice, kde máme partu bývalých reprezentantů. Dnes jsem na skifu ujel pět kilometrů, a tak to dělám dvakrát až třikrát týdně celých padesát let,“ udivil Hoffmann přítomné v sále.

Štěpán Škorpil, který tradiční akci moderuje od roku 2001, vítal i další osobnosti. Na výročním shromáždění nescházel například osmdesátiletý Jan Kůrka, olympijský vítěz z Mexika 1968 ve střelbě z libovolné malorážky. ,,Ta tradice se mi líbí, i když je nám decentním způsobem připomenut náš věk,“ usmíval se rodák z Pelhřimova. ,,Dukle patří za organizaci tohoto krásného aktu velký dík. Stejně tak ministerstvu obrany, protože výborným způsobem sport v této zemi podporuje. Vidíme to právě i zde na legendách, které v armádě vyrostly,“ doplnil.

Z velkých jmen lze dále zmínit atleta Jiřího Kynose (80), sprintera, jenž slavil obrovské úspěchy se štafetou a podílel se i na sedmnácti československých rekordech! A nechyběly další legendy. Kupříkladu cyklisté Jaromír Doležal (70) a Michal Klasa (70), házenkář Ladislav Beneš (80), fotbalista Ján Geleta (80) či veslař Pavel Svojanovský (80).

V příjemné atmosféře se po oficiálním programu oslavenci dobře bavili, vzpomínali na výjimečné okamžiky svých sportovních životů a do nového roku si v předvánočním čase popřáli především pevné zdraví.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Veteránka Machačová získala na dráze v Motole svůj 54. a 55. český titul! ,,Úplně jsem to nečekala,“ svěřila se

Svou už tak úctyhodnou sbírku domácích elitních titulů navýšila o víkendu na dráze v Motole na neuvěřitelné číslo 55! V rámci Maxbike Mistrovství Planety nenašla sedmatřicetiletá Jarmila Machačová přemožitelku v bodovačce a omniu. ,,Úplně jsem to nečekala. Před závody jsme se vrátili z poměrně náročného soustředění. Ale nakonec jsem vše zvládla velmi dobře,“ libovala si.

Věkem už veteránka to pořád umí nandat mnohem mladším soupeřkám. Jen pro zajímavost. Svůj první triumf v elitní kategorii slavila ještě jako juniorka v roce 2004, kdy se teprve narodila její současná oddílová kolegyně z Dukly Barbora Němcová, třetí žena z omnia. ,,Na jednu stranu mě to těší, na druhou doufám, že mě mladší holky už začnou porážet,“ řekla s úsměvem. ,,Trénink mě pořád baví. Nejezdím už tolik pod stresem. Cyklistiku si mnohem víc užívám.“

Ve vylučovacím závodě skončila stříbrná za Petrou Ševčíkovou. ,,Tohle umístění beru jako krásný bonus. Specializuju se na bodovačku, s pódiem v eliminaci jsem moc nepočítala, protože se této disciplíně tolik nevěnuju,“ poznamenala.

Na republikovém šampionátu jako každoročně panovala báječná atmosféra. ,,Pořádá to Dukla, takže tu bylo hodně rodinných příslušníků i bývalých cyklistů a známých. Jsou to vždy příjemná setkání,“ konstatovala. V doprovodném programu se představil dokonce i Machačové roční syn Richard! ,,Děti závodily na odrážedlech, což je vždycky show. Ríša je ještě malej, ale babička s dědou mu trochu pomohli. Premiéru má za sebou, i když úplně celé kolo neobjeli,“ směje se. Mateřské povinnosti v kombinaci s vrcholovou cyklistikou zvládá úspěšně. ,,Vždycky musím sehnat nějaké hlídání. Rodiče mi ale hodně pomáhají.“

Někdejší mistryně světa v bodovačce (2013) získala v červnu mistrovský titul v silničním závodě, nyní přidala další dva na dráze. Dohromady jich má na kontě už 55! ,,Hezké číslo, ale kvůli tomu nezávodím. Kolo mě hlavně pořád baví. Vítězství je takovou třešničkou na dortu.“ V lednu Machačová oslaví 38. narozeniny a úspěšnou kariéru ještě končit nehodlá. ,,Pokud nebudu zraněná, měla bych v roce 2024 ještě pokračovat. V lednu mě čeká mistrovství Evropy v bodovačce, potom i jednorázové závody kategorie jedna na Mallorce,“ nastínila svůj nejbližší program legendární dráhařka armádního klubu Dukla.

Je pro úplnost. Dráhaři ASC na víkendovém mistrovství ČR získali deset titulů! Ve stíhacím závodě družstev (Jan Voneš, Radovan Štec, Matyáš Koblížek), v madisonu (Jan Voneš, Denis Rugovac), eliminaci (Adam Křenek, Petra Ševčíková), omniu (Adam Křenek, Jarmila Machačová) a bodovačce (Jarmila Machačová). Z juniorů slavili prvenství Filip Richter (eliminace) a Vendula Strakatá (eliminace a omnium).

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: Jan Brychta

Na světovém poháru v běžeckém lyžování v Östersundu bodovali osmnáctý Novák a dvaadvacátá Janatová

Běžec na lyžích Michal Novák na světovém poháru ve švédském Östersundu nenavázal na devátou příčku, na níž před týdnem dosáhl v jiném švédském středisku v Gällivare. V individuálním závodě na volné desítce tentokrát obsadil 18. místo. Kateřina Janatová skončila dvaadvacátá.

Závodník Dukly Liberec ztratil zhruba minutu a čtvrt na vítězného Nora Haralda Amundsena. Od umístění v první desítce dělilo Nováka deset sekund. Nedělní závod rozběhl rychle a ze začátku se na mezičasech pohyboval v popředí. Jenže nasazené tempo neudržel a začal se postupně prodat.

Nicméně v průběžném pořadí SP patří sedmadvacetiletému rodákovi z Karlových Varů páté místo, kam ho vynesla senzační druhá příčka ze závodu na 20 km s hromadným startem při úvodní podniku elitního seriálu ve finské Ruce.

Šestadvacetiletá Janatová si naopak umístění z Gällivare, kde před týdnem skončila čtyřiatřicátá, výrazně vylepšila. Královnou se stala opět Američanka Jessie Digginsová, za níž liberecká běžkařka na 22. místě zaostala o 1:31,8 minuty. Stejné pozice ji patří v průběžném pořadí SP.

TEXT: ASC Dukla/lan

ILUSTRAČNÍ FOTO: Barbora Reichová

Ledecká ve sjezdu Světového poháru dvaadvacátá. Přesto byla s výkonem poměrně spokojená

Stejně jako v pátečním super-G se Ester Ledecká i v sobotním sjezdu zařadila v konečném pořadí do třetí desítky. Se ztrátou 1,54 vteřiny na vítěznou Mikaelu Shiffrinovou z USA byla v závodě Světového poháru ve Svatém Mořici dvaadvacátá. Pořadatelé kvůli zhoršeným podmínkám závod po 35. závodnici ukončili.

Osmadvacetiletá členka armádního klubu Dukla od prvních mezičasů se startovním číslem 12 ztrácela. Přesto byla nakonec se svým výkonem poměrně spokojená. ,,Byla to zatím nejlepší jízda, kterou jsem tady včetně tréninků předvedla. Opravila jsem i nějaké chyby, z čehož mám radost,“ řekla v nahrávce pro média.

I nadále zůstává hladová, lyžařský adrenalin jí kvůli zranění klíční kosti a vynechání celé loňské sezony velmi scházel. ,,Jsem ráda za každou jízdu, kterou jedu. Doba bez takhle brutálních sjezdů byla dlouhá. Myslím, že jsem na dobré cestě, abych se do toho postupně zase dostávala,“ poznamenala trojnásobná olympijská šampionka.

TEXT: ASC Dukla/pk

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Ledecká při návratu do lyžařského Světového poháru 23. v super-G

Ester Ledecká obsadila při návratu do lyžařského kolotoče Světového poháru 23. místo v superobřím slalomu. Ve Svatém Mořici se z vítězství radovala favorizovaná Sofia Goggiaová z Itálie.

Ve švýcarském středisku vyrazila členka armádního klubu Dukla na trať s číslem 23. Stalo se tak po roce a tři čtvrtě od posledního startu ve francouzském Courchevelu. V minulé sezoně trojnásobná olympijská vítězka nezávodila kvůli zlomenině klíční kosti. Na vítěznou Italku a svou velkou kamarádku ztratila v cíli 3,44 vteřiny.

,,V podstatě jsem udělala všechno, co jsem byla schopná udělat. Trať byla hodně těžká, do toho špatná viditelnost a strašně moc horizontů. Ty mi v Mořici nejdou. Je tady minimálně deset bran, za které z pozice lyžaře vůbec nevidíte a nevíte, kam vás to za vlnou vyhoupne,“ konstatovala v hodnocení v nahrávce pro média osmadvacetiletá reprezentantka. ,,Mám za sebou první závod po tak dlouhé době, budu se mít od čeho odrazit,“ dodala.

Zítra se na stejném místě uskuteční sjezd a v neděli opět super-G.

TEXT: ASC Dukla/pk

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Touží porazit Martina Fuksu. Pak budu patřit do světové špičky, říká nadějný kanoista Minařík

Skrývá se v něm ohromný potenciál, vždyť na kánoi zářil už jako dorostenec na olympijských hrách mládeže. Medaile Jiřímu Minaříkovi přibývají každým rokem a postupně se na mezinárodní scéně začíná prosazovat i v seniorské kategorii.

Důkazem budiž 4. příčka z pětisetmetrové trati na srpnovém mistrovství světa v Duisburgu. Při neúčasti české jedničky Martina Fuksy se pro mnohé odborníky jednalo o příjemné překvapení. ,,Měl jsem kvalitně natrénováno. V závodě jsem to jenom potvrdil,“ hodnotí zpětně velmi pěkné umístění jedenadvacetiletý kanoista armádního klubu Dukla.

Kam směřují vaše další touhy?

Jednou chci vyhrát olympiádu. Jiná odpověď neexistuje.

Na singlu jste si na mistrovství světa do 23 let dopádloval pro stříbro. Bylo to rovněž na pětistovce. Co olympijský kilometr, sedí vám?

Neměl by v tom být problém. V této sezoně jsem se mu ale vůbec nevěnoval, v tréninku na to nebyl prostor. Soustředili jsme se na pětistovku.

Fenoménem vaší disciplíny je Martin Fuksa. Vzhlížíte k němu?

Martin je momentálně nejlepší na světě. Jednou ho porazit, to by bylo něco. Každopádně se z mojí strany jedná o obrovskou motivaci něco takového dokázat. Až se mi to povede, bude jasné, že i já patřím do nejužší světové špičky.

Zařadíte do přípravy tedy i kilometrovou trať?

Ano, pro příští sezonu bude kilometr prioritou. Hlavně kvůli mistrovství světa do 23 let, které bych chtěl vyhrát. Pětistovka půjde trochu stranou a debla možná vynechám úplně. Ještě uvidíme.

Na deblu jste s Jiřím Zalubilem mistry Evropy do 23 let. Není to trochu škoda?

Všechno skloubit nelze. Není to ale úplně uzavřené, sedneme si nad tím s trenérem Liborem Dvořákem a uvidíme, k čemu dojdeme.

Žijete jenom kanoistikou?

Vůbec ne. Důležité ale je, že mě obrovsky baví.

Nyní pobýváte na soustředění v Livignu. Jak vám to jde na běžkách?

Na rozdíl od některých kluků ze skupiny si je užívám. (směje se) Jsme tu na dva a půl týdne, Livigno je nádherné, běžky jsou příjemným zpestřením přípravy.

Studujete vysokou školu zemědělskou. Asi ne náhodou…

V našem rodě to máme historicky dané. Neznám jediného člena rodiny z tátovi strany, který by nebyl zemědělcem. Šlo o jasnou volbu.

Časově stíháte?

Zatím žádný problém nenastal. Vždycky to nějak skloubím. Na fakultě snad ani neví, že dělám vrcholový sport. Třetí ročník jsem si ale rozložil, chci mít na kanoistiku v příští sezoně více času.

Byla od dětství jasnou sportovní volbou?

Jezdily mamka, teta i strejda. Když začali do loděnice chodit bratranci, zkusil jsem to i já. Pořádně mě to chytilo někdy v deseti. Do té doby jsem furt začínal a končil.

Co bylo impulsem, že jste vytrval?

Bavilo mě to čím dál víc. U vody se scházela dobrá parta a taky jsem začal vyhrávat. Když vyhráváte, končit nechcete.

Při závodech vám doma určitě pořádně drží palce…

Podporu samozřejmě mám. Ale jsou i důležitější věci než moje kanoistika. Máme skvělé rodinné vztahy, držíme pospolu. Toho si cením nejvíce.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: Kanoe.cz a CPA

Vydaří se Ledecké konečně návrat? Ve Svatém Mořici by měly mít sjezdařky příznivé podmínky

V listopadu nedovolil příliš silný vítr lyžařkám v rychlostních disciplínách odjet dva sjezdy světového poháru na nové trati ve středisku Zermatt/Cervinia na pomezí Švýcarska a Itálie. Hvězda Dukly Praha Ester Ledecká tak musela svůj návrat na bíle svahy odložit.

Kvůli zranění a dvou operacích klíční kosti nezávodila na lyžích celou minulou sezonu. Čekání by měl být nyní konec, elitní seriál pokračuje o tomto víkendu. Ve Svatém Mořici, kde jsou na programu dva superobří slalomy a sjezd, panuje příznivé počasí.

Olympijská vítězka z Pchjongčchangu v super-G byla dobře připravená už na neuskutečněný program. Od té doby kvalitně trénovala. Ve Svatém Mořici zajela v úvodním sjezdařském tréninku čtrnáctý čas. Od nejrychlejší Rakušanky Christiny Agerové ji dělilo 1,23 sekundy a za sedmou příčkou zaostala jen patnáct setin.

Ester Ledecká nemá zdravotní problémy. Spolupracuje s novým fyzioterapeutem a hlavně má skvělého servismana Guntrama Mathise, který dřív působil u Američana Bode Millera nebo Francouze Alexise Pinturaulta. Poprvé bude závodit na lyžích od značky Kästle.

Ve Svatém Mořici se Ledecké v minulosti moc nedařilo. „Teď je dobrá šance si napravit reputaci. Kopec se mi hrozně líbí, doufám, že se konečně skamarádíme,“ přála si osmadvacetiletá pražská rodačka po neuskutečněných závodech.

Podle původních plánů by se měla česká obojživelnice ještě před Vánoci přesunout do Davosu a stihnout i světový pohár ve snowboardu.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA