Zprávy Archivy - Strana 9 z 213

Kanoista Heger je před odletem na mistrovství světa pozitivní. Ví, že soupeře ze špičky umí porazit

Do reprezentace se na jaře vrátil po dvou letech. Na konci srpna už znovu prokázal příslušnost k absolutní špičce, když si při Světovém poháru v Tacenu vyjel nečekaný bronz. Vodní slalomář Vojtěch Heger tak před blížícím se MS v Austrálii (29. září – 4. října) nabyl potřebné sebevědomí.

,,Po zdravotních komplikacích mi scházela vyježděnost. Teď jsem zpátky. Přes prázdniny jsme udělali kus dobré práce. Už to na trati nechci jen přežít, ale vyhrávat,“ řekl s odhodláním pětadvacetiletý kanoista Dukly před odletem do Sydney.

Při sobotním závodě SP v Augsburgu jste výborně zvládnul rozjížďku, rychlé bylo i semifinále, ale bohužel se dvěma šťouchy v závěru, které vás připravily o finále… Co k tomu říci?

I tak jsem to hodnotil pozitivně. Dotek na předposlední bráně mě stál sice postup, ale obě jízdy byly pocitově dobré. Trať byla opravdu náročná, k finále scházelo trochu i sportovního štěstí. Oba šťouchy byly takové hloupé. První trošku z nepozornosti, druhý po doteku špičky zespoda.

Takže jste před MS v Austrálii dobře naladěn?

Určitě. Při předcházejícím Světovém poháru v Tacenu jsem skončil třetí. Teď to také jelo. Vím, že se letní příprava povedla, přes prázdniny jsme vyladili dost věcí. V Augsburgu to sice nestačilo na finále, ale v rámci výkonu hodnotím i tohle vystoupení pozitivně.

Jaké parametry má kanál v Sydney?

Byl jsem tam už dvakrát. Známe ho dobře. Australani si tam jen hrají se startem a cílem. Uvidíme, jak to postaví a jak bude trať dlouhá. Je potřeba si říct, že kanál byl koncipován na rok 2000, kdy se tam konaly olympijské hry. Odpovídá spíše starším standardům. Je to podobné jako pražská Troja. Uvidíme na místě, jak to bude odsýpat. Záleží hodně na staviteli.

Rychlost by ale pro šampionát měla být určitě dobrým znamením…

Po jarních nominacích jsem byl trošku unavený. Navíc jsem do nich vstupoval s pouhými třemi měsíci tréninku. Ono se to pak vždycky projeví. Na Evropě i prvních Světových pohárech mi scházela vyježděnost. Dva roky jsem stál, potřeboval jsem se do toho znovu dostat. Teď už se cítím mnohem lépe. Více si samozřejmě i věřím. Závodění mě zase baví. Už to nechci jen přežít, ale vyhrávat. To je nejzásadnější změna oproti první části sezony.

V Tacenu jste po bronzu doslova zářil štěstím. Jak moc tohle pódium překvapilo vás samotného?

Byla to odměna za tvrdou práci. Když zjistíte, že byla smysluplná, jde o zadostiučinění. A pomůže to i po psychické stránce. Vím, že to tam je a mohu jet s těmi nejlepšími. Medaile mě nakopla.

S jakými ambicemi tedy poletíte na mistrovství světa?

Cíle jsou postupné. Tím prvním je účast ve finále. Pak se uvidí. Nesložitější bude kvalifikace, je to jen jedna jízda, chyby se neodpouštějí. Ve světové špičce jsou všechno kluci, s nimiž jsem jezdil v juniorech a třiadvacítkách. Vím, že je umím porazit.

I famózního Francouze Nicolase Gestina, který byl v Augsburgu vskutku suverénní?

(směje se) Je neskutečný. Když bychom se bavili o dokonalých kombinacích a ladnosti na vodě, tak to je hlavně on, kdo to dokáže provést. A hlavně v několika závodech po sobě. Má k tomu i vhodné proporce. Neskutečnou stavbu těla, sílu a vytrvalost. Připomíná stroj. Každá generace měla svého Toniho Estangueta či Michala Martikána, u nás je momentálně odskočený Gestin. Ale i on umí udělat chybu.

Takže se pojede jen o druhé a třetí místo?

Snad ne. Ale když má formu, tak se poráží těžko. Je fakt dobrej. S takovou ladností teď nejezdí nikdo. Radost se na něho koukat.

Vy prý nyní držíte lehkou dietu?

Věřím, že moje váha ještě trochu spadne. Nějaké kilo navíc je vždycky trochu znát. Ale na MS by to zase nemělo hrát tak velkou roli jako třeba v Tacenu, kde má lehčí závodník opravdu výhodu. V Sydney bude masa vody, není tam tolik probublaných pasáží, v nichž by člověk tolik ztrácel. Malinko shodit by se ještě hodilo.

Jak to máte s aklimatizací?

V únoru tam jsou šílená vedra. Teď tam bude takový přelom jara a léta. Teploty se budou točit kolem dvaceti stupňů, takže ideální pro závodění. Můj trenér Lukáš Kubričan tam byl na MS v roce 2005 v podobném období a zavzpomínal, že tehdy byla i dost zima. Pro mě dobré, extrémní vysoké teploty příliš nemusím.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Pistolář Dubový vystřílel na Světovém poháru v Číně stříbro v MIXu

Světový pohár v čínském Ningbo začal pro sportovní střelce výborně. Jindřich Dubový z Dukly Plzeň vybojoval společně s Veronikou Schejbalovou (Olymp) stříbro ve vzduchové pistoli.

V olympijské disciplíně Češi prošli do finále z druhého místa v kvalifikaci nástřelem 581 bodů. V souboji o zlato pak nestačili na domácí favority, čínskému MIXu podlehli 5:17. V konkurenci 21 družstev se však jedná o obrovský úspěch.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: ASC Dukla

Překážkář Müller věří, že v Tokiu využije znalost prostředí. Na plný plyn musí šlapat od rozběhů

Podívá se už na čtvrtý světový šampionát. Vít Müller však v Tokiu zažije úplně jinou atmosféru, než tomu bylo před čtyřmi roky při olympijských hrách v době covidu.

,,To jsme nesměli nikam. Věřím, že si užiju atmosféru na stadionu i návštěvu města jako takového,“ svěřil se ještě před odletem devětadvacetiletý atlet ASC Dukla specializující se na čtyřstovku překážek.

Jaké jsou sportovní vyhlídky?

Určitě se chci probojovat do semifinále. Nezdá se to, ale ani tenhle cíl nebude snadný. Startovní pole je nabité, ostrý limit (48,50 vteřiny) splnilo 34 soupeřů. Už v rozběhu se do toho musí jít na plný plyn, bez šetření sil.

Mohou být výhodou zkušenosti z olympiády?

Věřím v to. Hlavně co se týká věcí s tím souvisejících. Časový posun, klimatické podmínky. Tehdy se mi nedýchalo úplně dobře. Měl jsem vysokou tepovku. Teď snad přivyknu lépe. Věřím, že mě nic nepřekvapí.

Rozdíl bude i v atmosféře na stadionu. Závodit bez diváků nebo s nimi je obrovský rozdíl. Souhlasíte?

Mně to neuvěřitelně pomáhá. Vybičuju se. Prázdný obří stadion je k ničemu, diváci dělají divy. Řeknu klidně i třicet procent úspěchu.

Od Her v Tokiu jste zrychlil o více než vteřinu. Stejně tak absolutní špička. Čemu to přikládáte?

Konkurence dělá konkurenci. To je pro zrychlení to nejlepší. Ten skok byl enormní, ale myslím, že i my jsme dobře zareagovali. Snažíme se stačit, jak to nejlépe jde.

Ostrý limit jste splnil v červnu na Zlaté tretře. Mohl jste si tedy v červenci i v srpnu dopřát závodní pauzu. Jak jste ji vyplnil?

Byli jsme na soustředění v Chebu, kde byl prostor na odpočinek i přitrénování. Šli jsme do kvality. Celkově je těžké se udržet v absolutní formě takhle dlouho. Věřím, že jsme udělali dobře.

Povzbudil vás už osmý republikový titul v Jablonci, kde jste před čtrnácti dny zaostal za svým osobním rekordem jen o dvacet setin (48,61)? Berete tenhle čas jako dobré znamení narůstající formy?

Ano. Psychicky mi to po nepovedeném běhu na mítinku Diamantové ligy v Lausanne strašně pomohlo. Byl to strašák, kterého jsem se po Jablonci naštěstí zbavil.

V sezoně jste čtvrtku překážek běžel už jedenáctkrát. Hvězdný Nor Karsten Warholm má na kontě jen čtyři starty. Co o tomto měřítku soudit?

My jsme takoví zametáci. Musíme plnit limity. On se jednou proběhne a má vystaráno. (směje se) Je někde jinde. Mně osobně závodní intenzita schází. Každý to máme jinak.

Nosíte v hlavě čas, který by se vám nehledě na konečné umístění zamlouval?

Kdybych si posunul osobák o nějakou tu setinku, budu spokojený. V klidu bych si mohl říct, že jsem na konci sezony víc udělat nemohl.

Určitě se netěšíte jen na atletickou dráhu…

Za covidu jsme nemohli nikam. Z olympijské vesnice jsme putovali jen na stadion a zpět. Chci se podívat do města, nasát jeho atmosféru. Moc mě zajímá japonská kultura. Těším se.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Beková zazářila v Augsburgu v kayakcrossu. Ve finále nestačila jen na Funkovou z Německa

Výborný výkon odvedla na kanále v německém Augsburgu vodní slalomářka Kateřina Beková. Ve vyřazovacích jízdách kayakcrossu obsadila skvělé druhé místo! Lepší byla v posledním letošním závodě Světového poháru jen Ricarda Funková z Německa.

V dopolední časovce skončila závodnice armádního klubu Dukla desátá a velmi dobrou formu si přenesla i do odpoledního programu. Největší starosti s postupem měla v semifinále, v němž se dlouho pohybovala na čtvrté pozici. Úžasným manévrem těsně před cílem se však dokázala zbavit Němky Hercogové i Francouzsky Hugové a z druhé pozice se probojovala do bojů o medaile.

Podobný scénář nastal i po startu finále. Beková ale znovu prokázala úžasnou předvídavost. Na první protivodní brance lišácky předstihla obě Britky Leaverovou i Woodsovou a pohodlně si dopádlovala pro krásné stříbro.

,,Je to skvělé. V životě jsem neměla medaili ze svěťáku. Postupně jsem postupovala. Sama pro sebe jsem si říkala, že už můžu být nejhůře šestnáctá, pak osmá a najednou čtvrtá. To jsem ale nechtěla, visela tam medaile. Za druhé místo jsem extrémně spokojená,“ řekla Beková v nahrávce pro média. ,,Jsem víc vyždímaná psychicky než fyzicky. Byl to pro mě poslední závod sezony, o to je všechno hezčí. Je to můj největší výsledek v životě,“ poznamenala.

Dařilo se i Olze Samkové (8.) a mezi muži Matyáši Novákovi (9.).

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: Barbora Reichová

Mužská osma si v Račicích doveslovala pro evropské stříbro v kategorii do 23 let!

Mužská osma ve složení Matěj Muška, Matěj Smejkal, Martin Slavík, Maxim Kalina, Martin Čihák, Alex Novák, Lukáš Kolínek, František Novotný s kormidelnicí Zuzanou Vabrouškovou se v Račicích stala vicemistry Evropy do 23 let!

Nad síly posádky složené z veslařů ASC Dukla (mimo Mušky) byli ve finále pouze suverénní Rumuni. Na dvoukilometrové trati na ně Češi ztratili tři a půl vteřiny. Jednu pak měli v cíli k dobru před třetími Italy.

Dvojskif Tadeáš Macháček, Hynek Lambl opanoval finále B a celkově skončil sedmý.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: CPA

Běžec Vích jasně vyhrál pražský Grand Prix na 10 kilometrů

Jasným vítězstvím se prezentoval běžec ASC Dukla Damián Vích při Grand Prix na 10 km v Praze. Mezi ženami Tereza Hrochová posunula národní rekord na silniční desítce.

Čerstvý rekordman v běhu na 3000 metrů překážek nepokořil výkonnostní limit Českého svazu atletiky pro MS a přepnul do vytrvaleckého módu. Dlouho žila naděje i na pokoření vlastního národního maxima na této trati z ledna ve Valencii (28:21). Ale ve druhé polovině mu scházela společnost, ať už vodiče či soupeře, která by jej hnala ještě více. I tak z toho bylo pro svěřence Hakima Saleha kvalitních 28:46 čímž zlepšil dosud nejrychlejšího domácího vytrvalce v tomto závodě Pavla Faschingbauera 29:26 z roku 1999.

,,Bylo to náročné. Vodič to neodtáhl, běžel čtyři a půl kilometru, ale pak mi chyběl,“ řekl v cíli Damián Vích.

Třetí skončil další sportovec ASC Dukla Tomáš Křivda. Stříbrný orientační běžec z nedávných Světových her si o minutu posunul osobní rekord na 29:38 a poprvé se tak dostal pod půlhodinu.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: ASC Dukla

Dráhař Adam Křenek získal stříbro na ME v jízdě za vodiči

Velmi dobře si vedli dráhaři ASC Dukla Praha na evropském šampionátu v jízdě za vodiči, které se konalo v německém Erfurtu. Adam Křenek vybojoval stříbrnou medaili, když nestačil pouze na favorizovaného domácího jezdce Moritze Augensteina. Křenek byl jediným z finalistů, jemuž zlatý Augenstein nenadělil kolo náskoku.

Dařilo se i dvojici žen Petra Ševčíková – Gabriela Bártová, které obsadily páté resp. šesté místo, když až do posledních okruhů bojovaly o medaile. „Pro všechny to byla velmi dobrá příprava před blížícím se světovým šampionátem v dráhových disciplínách,“ řekl trenér Lukáš Thun. Viktor Padělek skončil ještě sedmý.

FOTO: Lukáš Thun

Kajakáři Krejčímu finále v Augsburgu podle představ nevyšlo, přesto skončil sedmý. V celkovém hodnocení SP je pátý

Kajakář Jakub Krejčí, vodní slalomář ASC Dukla, obsadil v pátečním závodě Světového poháru v německém Augsburgu 7. místo. Tato pozice mu v konečném účtování elitního seriálu pomohla k velmi pěkné 5. příčce.

Při závěrečném dílu SP se rozdělovaly dvojnásobné body. Nejrychlejší na trati byl Francouz Anatole Delassus, celkovým vítězem se mezi kajakáři stal jeho krajan Titouan Castryck.

Třiadvacetiletý Krejčí skončil v dopolední kvalifikaci čtvrtý, v semifinále i přes čtyřvteřinovou penalizaci osmý. Na kanále čítající 25 bran, z toho šest protivodních, mu bohužel finále podle představ vůbec nevyšlo. První dotyk zaznamenal už v brance číslo dvě a poté chyboval ještě čtyřikrát! ,,Nastřádal“ tak deset trestných vteřin. Nebylo tedy divu, že po projetí cílem jen nevěřícně kroutil hlavou.

,,Trať byla dost náročná. Jeli jsme za den tři jízdy, což samo o sobě není jednoduché. Pět šťouchů ve finále je moc. Naposledy jsem tohle udělal snad v žácích. Výsledek je lepší než to, co jsem předvedl. Mrzí mě to, protože jsem se cítil fakt dobře,“ řekl v nahrávce pro média svěřenec Jana Vondry.

Přesto rodák z Českých Budějovic opět potvrdil příslušnost k absolutní špičce. Z pěti startů ve Světovém poháru proměnil hned čtyři ve finálovou účast, což je v ohromné konkurenci skvělé vysvědčení.

,,K pódiu vždycky něco chybělo. Snad si to šetřím na mistrovství světa do Austrálie. Doufám, že to tam sjedu čistě a co nejrychleji. Být pátý v celkovém hodnocení Světového poháru je super výsledek. Vypovídá to o jisté stabilní výkonnosti. Příště to celé vyhraju,“ pronesl už s úsměvem Jakub Krejčí.

TEXT: ASC Dukla/pk

ILISTRAČNÍ FOTO: CPA

Na mistrovství světa chci ze sebe dostat to nejlepší, přeje si sprinter Němejc

Pětadvacetiletý sprinter Tomáš Němejc je jedním z pětadvaceti českých atletů, kteří budou ČR reprezentovat na světovém šampionátu v Tokiu. Rodák z Tábora vyrůstal v nedaleké Roudné a v dětství trénoval v blízké Soběslavi. Závodit začal na základní škole a později trénoval na sportovním gymnáziu v Českých Budějovicích. Nyní studuje práva v Plzni a hrdě hájí barvy ASC Dukla.

V roce 2024 v Ostravě se poprvé stal halovým mistrem republiky. V červnu téhož roku startoval na své první velké akci, a to na mistrovství Evropy v Římě. Jako první Čech po 55 letech zde postoupil až do finále běhu na 200 metrů, kde vybojoval šesté místo. Následně získal ve Zlíně titul mistra republiky v běhu na 200 metrů a na letošním šampionátu v Jablonci nad Nisou ovládl opět 200 metrů i poloviční trať. Startoval i na olympijských hrách v Paříži 2024.

Loňský rok byl pro vás takový přelomový. První titul ve Zlíně, poté start na ME v Římě. Co za tím bylo?

Dovolím si nesouhlasit. Osobně si myslím, že přelomový pro mě byl rok 2023, kdy došlo k mému největšímu zranění v kariéře. Jenom díky tomu jsem se začal mnohem víc aktivně zajímat o svoje tělo, zdraví a stravu. To napomohlo tomu, že jsem další rok zvládnul odzávodit bez jakéhokoliv zranění. Předchozí sezony jsem se totiž opakovaně potýkal s bolístkami, nemocemi a s natrženými svaly. A i když jsem každý rok trénoval usilovněji, tak jsem nebyl ve stavu, abych byl schopný prodat to, na co mám.

Co pro vás znamenal start na olympijských hrách?

Byl to splněný sen. Ale já vždycky snil o tom, že olympiádu vyhraju a ne, že se jí ´jenom´ zúčastním. Takže teď odpovím jinak: určitý osobní příslib pro příští olympiádu v Los Angeles.“

Letošní sezona byla opět skvělá, na domácím šampionátu jste dokonce získal dvě zlata, přišlo i další zrychlení. Dá se říci, že vstupujete do nejlepších sprinterských let?

Dalo by se to tak říct. Ale na jednu stranu, i když jsou to nejlepší sprinterská léta, tak jich na druhou stranu už moc nezbývá. Nejsem typ sprintera, který by za každou cenu musel závodit, dokud to půjde. Umím si říct, že už to stačilo.

Kam si myslíte, že dokážete časy na 100 i 200 m stlačit?

Myslím, že okolo 10,20 a 20,20. Ale zda se to dá běhat stabilně, je otázka druhá. Na tu zatím odpovědět nedokážu.

K nominaci na světový šampionát jste na MČR dokázal splnit limit Českého atletického svazu na dvoustovce časem 20,49. Byl to cíl před sezonou?

Cíl to byl, ale troufal jsem si na čas, který by byl ještě o desetinu lepší. Bohužel mě po mistrovství Evropy družstev v Madridu na dva týdny zastavil zánět břišního úponu. Díky tomu už jsem si prakticky nemyslel, že je stále v mých silách splnit kvalifikační požadavek od České atletického svazu. Takže za těchto okolností spokojený rozhodně jsem. Ale uvidíme, co všechno se ještě může stát. Sezona ještě nekončí.

S jakým předsevzetím do Japonska poletíte? Na jaký výkon si troufáte?

Předsevzetí žádné nemám. A co se týče nějakého konkrétního času, tak na ten tam cílit nechci. Moc se mi neosvědčilo honit konkrétní čas celou sezónu. Ukázalo se, že je mnohem lepší jít do samotného závodu s tím, že chci ze sebe dostat to nejlepší a dosáhnout na co možná nejlepší umístění.

V Tokiu bude skvělá konkurence. Ke kterým světovým sprinterům, současným i těm co již nezávodí, nejvíce vzhlížíte?

Vždycky jsem byl spíš v týmu Gatlin než Bolt. Teď ale nejvíc sleduji Noaha Lylese. I když je poněkud kontroverzní svým chováním nebo arogantními výstupy.

Je o vás známo, že hledáte nové cesty v tréninku. Můžete něco prozradit?

Snažím se spíše si rozšířit obzory ve věcech, v nichž mám určité rezervy a které mi pomohou více po zdravotní stránce, než v samotném tréninku. Já sám si tréninky nevymýšlím a nepíšu. To mají na starosti moji trenéři Tomáš Najbrt a Jaroslav Tobiška.

Studujete, jak zvládáte náročnou školu a ještě náročnější atletiku…

Co je náročnější? Na to jsem zatím asi nepřišel. Každé má svoje. Ale zatím se mi úspěšně dařilo oboje skloubit. Ne vždycky to bylo v uvozovkách tak jednoduché. Během druhého a třetího ročníku na vysoké škole jsem si prošel menší krizí v obojím, kdy jsem se snažil dávat sto procent obojímu. Tehdy jsem ještě nevěděl, co mě to bude stát. Respektive zvládnout se dá oboje, ale musíte znát svoje limity. Já je dřív neznal. Dřív jsem byl schopný v sedm hodin ráno vstát, do devíti se učit, potom 30 minut spát a v deset hodin jít na trénink. Vrátit se ve dvanáct nebo v jednu, jít znovu spát, potom se jít na dvě tři hodiny učit, a pokud byl odpolední trénink, tak znovu na trénink. V šest, sedm večer jsem se vrátil, do hodiny jsem se šel znovu učit a v deset spát. Ve zkouškovém se tohle dá chvíli vydržet, ale nedá se to dělat tři či čtyři měsíce v kuse. Měl jsem pak například problémy s příjmem potravy. Dřív jsem nerozuměl tomu, co jsou nějaké kalorie nebo sacharidy a bílkoviny. Moje snídaně se v tu dobu skládala z 50 gramů instantní ovesné kaše a kávy. Kdybych byl jenom student, tak je to asi v pořádku, ale rozhodně to není jídlo, které mě mělo nasytit a dát mi energii pro následující dvouhodinový trénink. S tím se po nějaké době začali objevovat právě i nemoce. Během jednoho půlroku jsem měl čtyřikrát nebo pětkrát antibiotika. Z antibiotik a chronických onemocnění jsem se dostal až po roce a půl. Do té doby mi stačilo, abych se během tréninku napil studenější vody a hned jsem byl nemocný. Pomohla mi z toho hlavně výživová poradkyně Jana Žídeková, se kterou jsem spolupracoval i letos před sezonou.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Šebrle coby kouč při závodech šediví. Kopecký je na mistrovství světa připraven, říká legenda

Tak trochu taktizovali, přitom hodně trénovali. Účast desetibojaře Ondřeje Kopeckého na mistrovství světa v Tokiu visela doslova na vlásku, na poslední chvíli byla ale potvrzena.

,,Věřili jsme, že to neuteče. Teď už to bude hlavně na Ondrovi, připravený je,“ říká jeho kouč Roman Šebrle, olympijský vítěz, legenda této nejnáročnější atletické disciplíny.

Spadl vám velký kámen ze srdce?

Tušili jsme, že by to mohlo klapnout. Byl druhý pod čarou. Je to dobře hlavně směrem k olympiádě. Jakmile se dostanete na mistrovství světa a ještě se vám podaří uspět, tak se vám to ohromně promítne v kvalifikačním systému na další období. Ten za mě ideálně nastavený není. Atleti, startující na vrcholných akcích, jsou oproti ostatním zvýhodněni. Nasbírají tučné body, k účasti pod pěti kruhy pak mají zákonitě blíž.

Je to trošku zvláštní, ale pro Ondru se bude jednat o první opravdu velký venkovní start na mezinárodní scéně. V minulosti mu je překazila buď zranění či smůla na již zmíněný žebříček. Půjde o těžkou premiéru?

Vyzkoušel si halovou Evropu i svět. Zkušenosti má. Ví, co ho čeká. Věřím, že si s tím poradí dobře.

Letos činí jeho maximum z polské Bydhošti 8254 bodů. On sám říká, že má na výkon nad 8400. Jak to vidíte vy?

(směje se) Rezervy jsou vždycky. Je pravda, že na zmíněném mítinku byly obrovské zejména v prvním dni. Tohle je ale především mistrovství světa. Je to jiný závod. Nervozita bude také jiná. Bude tam časový posun, jiné klimatické podmínky. Jde hlavně o to být v pořadí co nejvýše.

Může pomoci i nabitý stadion?

Zcela určitě. Mně to také pomáhalo. Čím víc lidí, tím lépe. Jen se s tím musíte porovnat.

Řešíte největší konkurenty?

Každý desetibojař se soustředí hlavně na svůj výkon. Soupeře sledujete jen po očku.

Co lze do šampionátu ještě vypilovat?

Hodně se zaměřujeme na tyč, dálku a disk. V těchto disciplínách je Ondra silný, nabírá body na ostatní. Bylo by fajn, kdyby se mu právě v Tokiu povedly.

Jak se mohou do výkonu promítnout náročné podmínky, tedy vedro a vysoká vlhkost?

Pro všechny to bude stejné. Nezbývá, než s tím pracovat přímo na místě.

Dokážete si závod z pozice trenéra užít víc?

Prožívám to intenzivně. Hlavně takové ty třetí pokusy, při nich doslova šedivím.

A vize na umístění?

Když Ondra předvede podobný výkon jako v Bydhošti, mohl by s tím být do 10. místa. Spíš se nechám překvapit.

TEXT: Pavel Král

FOTO: ASC Dukla