Zprávy Archivy - Strana 63 z 219

Ředitel armádního centra Pavel Benc nepočítá jen olympijské medaile, ale i další hodnotná umístění

Tři medaile. Dvě zlaté, jedna bronzová. V celkovém kontextu pak deset umístění v TOP 10. Armádní klub Dukla na olympijských hrách v Paříži reprezentoval Českou republiku více než důstojně. Však byl také ředitel Pavel Benc spokojen. ,,Byla to pěkná olympiáda. Parádní atmosféra, plná sportoviště. Ke všemu naši sportovci podali hlavně v posledním týdnu skvělé výkony, z čehož jsem měl velikou radost,“ poznamenal po příletu z Her.

Ve francouzské metropoli pobýval se svým zástupcem Radkem Jančíkem od 6. srpna. Duklákům jakoby přivezl i potřebné štěstí. Do té chvíle se příliš dobrých výsledků neurodilo. Naživo pak viděl kanoistické triumfy Martina Fuksy a Josefa Dostála. ,,Přiznám se, že jsem přesně neznal postupové klíče. Martin vítězil v každé jízdě, Pepa malinko taktizoval. Chvíli jsem i trnul, jestli vůbec finále pojede. Ale nervovali jsme se zbytečně. Nakonec bylo vidět, jak skvěle byli oba připraveni,“ poukázal na úžasnou formu zlatého dua.

Roli fanouška si užíval. Fuksa s Dostálem finišovali s poměrně komfortním náskokem, na tribuně přesto trnul do poslední chvíle. ,,V kanoistice nikdy nevíte. Člověk vytuhne raz, dva. Znám to z doby, kdy jsem běhal na lyžích. Dokud nejste v cíli, není hotovo. Jak se ale ukázalo, kluci měli sil opravdu dost.“

Překvapivé bronzové vystoupení oštěpařky Nikoly Ogrodníkové sledoval za chůze na telefonu po cestě do Českého domu. ,,Na atletiku jsme ten den neměli lístky,“ vysvětloval svou absenci přímo na stadionu Stade de France. ,,Už postup do finále byl v jejím případě krásný a velmi povzbudivý. Přál jsem si, aby hlavně hodila hezký výkon. Bronz byl z říše snů.“

Velké věci se očekávaly od oštěpaře Jakuba Vadlejcha. Tomu naopak třetí místo uteklo o pouhé čtyři centimetry. ,,Kuby mi je líto. Duklu má v srdíčku. V červnu se stal mistrem Evropy, věřil si i v Paříži. Musí být zklamaný. Ve sportu to ale tak někdy chodí. Já osobně beru i čtvrté místo jako velký úspěch,“ zdůraznil Benc.

Další umístění v TOP 10 přidali veslaři Miroslav Vraštil s Jiřím Šimánkem (6.), posádky rychlostních kanoistů Martin Fuksa, Petr Fuksa (C2), Jakub Špicar, Daniel Havel (K2 – 7.), dráhaři Denis Rugovac s Janem Vonešem (7.), sportovní střelec Petr Nymburský (9.) a moderní pětibojařka Lucie Hlaváčková (10.).

,,Jsme resortní středisko. Všem naším sportovcům jsme se snažili zajistit co nejlepší podmínky v přípravě na tenhle sportovní svátek konající se jednou za čtyři roky. Nechtěli jsme nic zanedbat. Myslím, že jsme svůj úkol splnili. Někomu se samozřejmě vedlo lépe, někomu hůř. Tak to prostě je,“ řekl Benc.

Dukla vybojovala v Paříži tři z celkových pěti českých medailí. Všechny byly individuální. ,,Veřejnost a média vidí zpravidla jenom ta umístění na pódiu. Já počítám i další hodnotné výsledky. Kdo se může například pochlubit, že skončil na olympiádě šestý, sedmý nebo desátý? Kdo je na světě takhle dobrý ve svém oboru? Abyste byli mezi nejlepšími, musíte mezi světovou extratřídou podat nadstandardní výkon. Proto si vážím a vysoko cením i dalších pěkných úspěchů,“ doplnil s vážností.

Fuksa, Dostál i Ogrodníková patří ke starší generaci. Všem je přes třicet let. ,,Jsou výjimeční. Svému cíli podřídili všechno. Až jednou skončí, jen tak je někdo nenahradí. Můžete být nadějní, ale to nestačí. Cesta na vrchol je o dlouhodobé tvrdé práci, tréninku a odříkání. Ne každý vydrží. Pro mladší sportovce jsou každopádně velkými vzory. Měli by se jimi inspirovat,“ je přesvědčen šéf ASC Dukla.

TEXT: Pavel Král

FOTO: ASC Dukla

Úspěšní Dukláci přivezli do Prahy dvě zlata a bronz

Dlouho to vypadalo s českou medailovou sbírkou na olympijských hrách v Paříži velice bledě. Až v samém závěru to vylepšilo trio sportovců armádního klubu Dukla Praha. Martin Fuksa – zlato, Josef Dostál – zlato, Nikola Ogrodníková – bronz. Češti tak nakonec stáli na stupních vítězů pětkrát.

A dnes úspěšní reprezentanti dorazili domů s medailemi na krku. Ze všech povinností, které Martinu Fuksovi a Josefu Dostálovi z olympijského vítězství vyplynuly, si rychlostní kanoisté možná právě průchod pod sprškou šampaňského užívali nejvíc.

„Já doufám, že nějakým způsobem jsem už vzorem pro dospívající od nás z loděnice trošku byl. A jestli nějací přibudou, tak jedině dobře. Snad i díky tomu, že se Pepovi povedl úplně stejný úspěch, teď kanoistika vyroste a začne ji dělat mnohem víc dětí,“ přál si Fuksa.

Také Dostál bere svou novou pozici s klidem. „Od mala jsem zvyklý, že na mě lidi koukají, protože jsem už jako dítě narážel v metru hlavou do dveří,“ pobavil novináře.

Fuksa pospíchal domů do Nymburka, kde si pro něj přichystali přivítání na náměstí. A také se těšil na svou malou dcerku, kvůli které by klidně odjel z Paříže hned po svém triumfu. Jen zodpovědnost vlajkonoše na závěrečném ceremoniálu ho v dějišti her držela. „Těším se na to, jak na mě Emily bude naštvaná, že jsem nebyl dlouho doma. Umí to dát skvěle najevo, i když je jí teprve rok a čtvrt.“

Úplně poslední vyšla z terminálu oštěpařka Nikola Ogrodníková. „Jsem moc pyšná na to, co se mi povedlo. Ta medaile je vybojovaná. Vlastně jsem za ní stála jen já,“ připomněla Ogrodníková, že na začátku roku se ocitla bez trenéra. Nejen, že se v takové situaci dokázala probojovat do olympijského finále, ale také získala první velkou medaili z vrcholné akce po šesti letech hledání.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Další triumf Dukly na Světovém poháru v přesnosti přistání. Mezi jednotlivci se v Bellunu blýskl i Šorf

V italském Bellunu potvrdili parašutisté Dukly Prostějov v rámci Světového poháru v přesnosti přistání výbornou formu a navázali na nedávný úspěch ze Strakonic.

Mezi jednotlivci zazářil Oldřich Šorf, který zvítězil s dvoucentimetrovým náskokem před Němcem Stefanem Wiesnerem a Italem Tresoldim.

Soutěž družstev opanovala Dukla 1 s obrovským náskokem před Německem a Francií. Tým Dukla 2 obsadil 6. místo.

Další závod Světového poháru proběhne 22. – 25. srpna v rakouském Thalgau.

TEXT: ASC Dukla

FOTO: ASC Dukla

Olympiáda v Paříži skončila. Vlajku na zakončení nesli dukláci Martin Fuksa a Nikola Ogrodníková

Oheň zhasl, olympijské hry v Paříži skončily. Štafeta byla francouzskými organizátory předána Los Angeles, kde se uskuteční v roce 2028. Českou vlajku nesli na slavnostním zakončení dukláci, zlatý kanoista Martin Fuksa a bronzová oštěpařka Nikola Ogrodníková.

,,Bylo to úžasné. Odehrálo se to strašně rychle, najednou jsme byli tady na ploše. Ze začátku nám to trochu drhlo s tou vlajkou, protože jak foukal vítr, tak nám moc nepomáhal. Pak jsme to rozmávali a bylo to fajn,“ řekla Ogrodníková v nahrávce pro média.

Na rozdíl od zahájení na Seině proběhl tentokrát celý večer na Stade de France. Vyprodané ochozy tleskaly nejen sportovcům, ale i maratonkyním, jejichž medailový ceremoniál se uskutečnil jako součást zakončení.

Na řadu přišly samozřejmě i oficiality. Například předání olympijské vlajky do rukou starostky Los Angeles Karen Bassové i následné virtuální přemístění bílého praporu s pěti kruhy do místa příštího konání.

Hry v Paříži trvaly celkem devatenáct soutěžních dní. Začaly ve středu 24. července dva dny před slavnostním zahájením a skončily 11. srpna.

Česko na nich získalo pět medailí, což je nejchudší bilance v samostatné historii. V pořadí národů skončilo na 28. příčce. Dvě zlaté a jednu bronzovou obstarali sportovci armádního centra Dukla. Z triumfů se radovali kanoista Martin Fuksa a kajakář Josef Dostál, bronz získala v hodu oštěpem Nikola Ogrodníková.

Nejúspěšnější zemí byly Spojené státy americké se ziskem 126 cenný kovů, z toho bylo čtyřicet zlatých.

TEXT: ASC Dukla/pk

ILUSTRAČNÍ FOTO: olympijskytym.cz

Nejmladší moderní pětibojařka Hlaváčková obsadila v olympijském závodě skvělé 10. místo

Z čtveřice moderních pětibojařů Dukly Praha si o medaile ve finále zazávodila jen ta nejmladší z nich, osmnáctiletá Lucie Hlaváčková. Svěřenkyně někdejšího šampiona Davida Svobody obsadila výborné 10. místo. Ve finále chyběli čeští muži. Martin Vlach skončil v semifinále na první nepostupové devatenácté místo, Marek Grycz byl celkově klasifikován na 27. pozici.

Do finále měla nakročeno i Veronika Novotná, která však v areálu ve Versailles při závěrečném semifinálovém běhu těžce zkazila střelbu z laserové pistole a na hrách skončila. Čtyřiadvacetileté závodnici po úvodním kole šermu patřilo čtvrté místo. Skvěle zajela i parkur, kde přišla pouze o sedm bodů. Při plavání si sice vedla průměrně, ale v elitní devítce, která postupovala do finále, byla pátá a měla výhodu 22 sekund. Ty ale ztratila hned na první střelbě, kde nezvládla trefit pět terčů v maximálně vymezeném padesátivteřinovém limitu a propadla se za elitní desítku. Na třetí střelbě nepovedený výkon zopakovala a v semifinálové skupině obsadila nakonec až 14. místo.

Mladičká Hlaváčková si lehce negativní bilancí v šermu vytvořila poměrně dobrou výchozí třináctou pozici. A bezchybný parkur ji poté vystřelil do horní poloviny pořadí. Po plavání se mírně propadla, a tak do běhu se střelbou startovala na hraně postupu jako devátá. Potvrdila ale roli dobré běžkyně a navzdory drobným problémům na poslední položce bezpečně finálové místo jako šestá v pořadí uhájila.

Ve finále nejprve udělala na parkuru jednu chybu, což ji stálo sedm bodů a sedm trestných vteřin v konečném součtu. V bonusovém šermu nejprve porazila nejstarší finalistku Lauru Asadauskaiteovou z Litvy a poté i Annu Jurtovou ze Švýcarska. Ve třetím duelu ale nestačila na Němku Anniku Zillekensovou. V šestičlenné skupině doplavala čtvrtá v čase 2:20,54, tedy zhruba o sekundu pomaleji než v semifinále.

Do závěrečného tříkilometrového běhu s laserovou střelbou vyrážela ze čtrnácté pozice. Na vedoucí Elodie Clouvelovou z Francie ztrácel 1:13, k zisku bronzu potřeboval nahnat 42 vteřin. Ale ještě po třech střeleckých položkách byla stále čtrnáctá. Kupředu se posunula až v závěru. Cílem proběhla jedenáctá, ale po trestu pro Španělku Lauru Herediovou se posunula na desátou pozici a může tak být se svým výkonem na Hrách víc než spokojená.

,,Radost je velká. Top desítka v pětiboji znamená, že se všech pět disciplín poskládalo dobře. Úplně ze začátku bych byla spokojená s finále, což se podařilo. Dnes jsem si řekla, že top deset by bylo super, a vyšlo to,“ poznamenala po povedeném závodě.

Olympijským kláním ve Versailles skončila éra moderního pětiboje s parkurem, který nahradí překážkový závod.

TEXT: Jaroslav Cícha

FOTO: Filip Komorous

Úžasné výkony! Skeetaři Dukly přepisovali na mistrovství republiky rekordní zápisy

Být to na olympiádě, bojovali by o sady medailí. Skeetaři Dukly Hradec Králové se na víkendovém mistrovství republiky v Plzni představili v ohromné formě. V kvalifikaci se prezentovali rekordními výsledky.

V kategorii žen se o nové české maximum postarala Martina Kučerová, když sestřelila 124 ze 125 terčů. Radek Prokop dokonce vyrovnal rekord světový, když nechybil ani jednou! Společně s Milošem Slavíčkem (124) a Tomášem Nýdrlem (123) pak fantastickým součtem 372 bodů překonali český rekord v týmové soutěži. ,,Předvést tuhle parádu na mezinárodní akci, vylepšili by o jeden terč i stávající světový rekord Itálie. Ti ho drží od roku 2016,“ poznamenal šéftrenér královéhradecké Dukly Petr Luštický.

Kučerová korunovala formu i ve vyřazovací části, která následovala po kvalifikaci. Tomáš Nýdrle byl nakonec stříbrný a Miloš Slavíček bronzový.

Šampionát v disciplíně trap se konal v Brně. Mezi jednotlivci byl David Kostelecký třetí, v týmech se společně s Jakubem Kosteleckým a Pavlem Vaňkem umístili na 2. příčce.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: ASC Dukla

Cyklisté Rugovac a Voneš skončili sedmí v madisonu. Výborné vystoupení, poznamenal trenér Kadlec

V závěrečné třetině závodu v madisonu sahala dvojice dráhařů Dukly Praha Jan Voneš a Denis Rugovac po senzační medaili. Poté co nadělili soupeřům kolo se drželi na bronzové pozici. A v cíli nejrychlejšího bodovacího závodu dvojic v historii se radovali ze skvělého pátého místa. Ovšem po dodatečném zásahu rozhodčích pár minut po závodě a korekci výsledků brali nakonec sedmou příčku. Přesto jde o jejich nejlepší výsledek na vrcholné akci.

Olympijskými šampióny se stali Portugalci Iuri Leitao a Rui Oliveira. Stříbro brali Italové Simone Consonni s Eliou Vivianim, které v závěru závodu postihl pád, stejně jako v průběhu závodu další jezdce, třetí byli Dánové Michael Mörköv a Niklas Larsen.

,,I tak osmé místo musíme hodnotit jako výborné vystoupení. V průběhu olympijské kvalifikace jsme nebyli takhle konkurenceschopní jako v olympijském závodě. Prostě to byl výborný den obou kluků a na naše poměry skvělý závod,“ řekl reprezentační trenér Milan Kadlec.

Oba čeští reprezentanti si skvěle načasovali útok. Nejdřív získali dva body za devátý z 20 celkových sprintů, sprinty č. 14 a 15 dokonce vyhráli když jeli osamoceně před celým startovním polem. A po druhém vítězném bodování získali i 20 bodů za získané kolo na ostatní soupeře. Ale po skončení závodu jim zase rozhodčí po korekci odečetli 20 bodů za kolo ztráty.

TEXT: Jaroslav Cícha

FOTO: olympijskytym.cz

Ogrodníková slaví v oštěpařském finále nečekaný olympijský bronz! Syn jejího partnera to předpověděl

Byla v tom jistá symbolika. Národní dres s motivem oštěpů, vzdávající hold nejúspěšnější české atletické disciplíně, přinesl Nikole Ogrodníkové štěstí v pravou chvíli. Špičaté náčiní poslala v olympijském finále na vyprodaném Stade de France do vzdálenosti 63,68 metru, což ji v silné konkurenci vyneslo úžasný bronz! Ze zlata se radovala Japonka Haruka Kitagučiová, svěřenkyně českého trenéra Davida Sekeráka.

Ogrodníková přitom čelila hrozbě nepostupu mezi osmičku nejlepších. Po druhé sérii měla v listině výkonů zapsáno pouhých 58,13 metru a pořadí dvanáctičlenného finále uzavírala.

Poté přišel zlom.

Vítěz běhu na 5000 metrů Jakob Ingebrigtsen za mohutných ovací publika zazvonil na počest svého triumfu na zvon u dráhy, kde se v tu chvíli připravovala ke svému pokusu rovněž atletka Dukly. To jakoby ji probudilo. Rozběhla se a poslala oštěp v sezónním maximu na značku 63,68 metru!

Zkrátila si rozběh

Těsně před tím si zkrátila rozběh kvůli obavám z přešlapu. ,,Nějak jsem si to zjednodušila. Prostě jsem jen koukala před sebe, zavřela si vršek a hodila,“ komentovala své počínání v sektoru před klíčovým okamžikem soutěže.

Dále hodily jen Kitagučiová (65,80) a Jihoafričanka Jo-Ane Van Dyková (63,93). ,,Na medaile jsem nemyslela. V hlavě jsem měla limit na mistrovství světa v Tokiu (64 metrů). Chtěla jsem season best a to se mi podařilo.“

Třiatřicetiletá Češka se tak mohla radovat z životního úspěchu. Tím největším bylo dosud stříbro na mistrovství Evropy v Berlíně 2018. ,,Nevím, co mám říct. Ještě mně to nedochází,“ povídala po příchodu mezi novináře.

Svůj druhý start pod pěti kruhy okořenila nečekaným bronzem. Dojetí neskrývala. ,,Zní to úplně nádherně, snově.“ Úspěch byl dokonce předpovězen. Její partner, třinecký hokejista Petr Vrána, s nímž vychovává jeho syna Lea, jí říkal, že Leo věří, že skončí třetí. ,,Fakt se to stalo! Fakt se to stalo,“ říkala v euforii Ogrodníková.

Zazvonění před povedeným třetím pokusem prý nevnímala. ,,Jenom hrající hudbu. Říkala jsem si, jo, teď musím. Prostě to tam hodím.“

V zimě odešla ze skupiny Jana Železného, neprožívala zrovna lehké období. Připravovala se sama. No a předvedla svůj nejdelší hod od roku 2021, kdy na Zlaté tretře poslala oštěp do vzdálenosti 65,16.

Od čtvrté série byla jako na trní, zda ji některá ze soupeřek nepřehodí. Hlavně pak při posledním pokusu čtvrté Sáry Kolakové z Chorvatska, olympijské šampionky z Ria 2016. ,,Říkala jsem si, že by na mě mohla zatlačit, ale očekávala jsem, že když mě přehodí, tak jí to vrátím,“ usmívala se.

Věděla, že to v sobě má

Chorvatka předvedla výkon 63,03 a v tu chvíli Ogrodníková věděla, že ji vytouženou placku už nikdo nesebere. ,,Ještě jsem se soustředila, abych hodila. Strašně se mi chtělo brečet, když jsem se tam postavila a roztleskala si diváky. Říkala jsem si: ‚Ty jo, vždyť já už mám medaili.‘ Snažila jsem se zkoncentrovat, abych ještě hodila nějaký výkon, ale bylo to hrozně těžké,“ svěřila se.

Své blízké měla přímo na stadionu. ,,Jsem strašně ráda, že tady mohli být. Hodně pro mě znamenal už postup do finále. Já byla strašně ráda za ten celý rok, staly se mi strašně moc velké věci,“ vyprávěla se slzami na krajíčku. ,,Věděla jsem, že to v sobě pořád mám. Jen jsem hledala správnou cestu. Potřebovala jsem být hlavně zdravá, čímž strašně děkuji své fyzioterapeutce, která se o mě stará vlastně už druhým rokem. Vše se krásně spojilo a zapadlo do sebe. A je z toho tenhle nádherný bronz,“ neměla slov.

A přidala i vzkaz pro mladší generace. ,,Chtěla bych říct mladým atletům, ať to brzy nevzdávají a vydrží až do dospěláckého závodění. Tam je to teprve důležité. Do té doby výsledky roli nehrají. Byla to i část mé cesty. Tak jsem rostla.“

Prvenství Kitagučiové jinak očekávala. ,,Haruka byla favoritkou číslo jedna. Ale jsem strašně ráda, že na druhém místě skončila Jo (Van Dyková), protože měla skvělou sezonu. Je to moje velká kamarádka. Jsem šťastná i za ni. Budeme radost prožívat společně,“ doplnila.

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Další zlato! Dostál po skvělé jízdě ovládl na kajaku olympijský kilometr. Pomohl i smajlík na špičce lodi

Olympijský kanál v areálu Varne sur Marne přinesl české výpravě další velikánskou radost. Po kanoistickém zlatu Martina Fuksy si pro stejně cenný kov s kouskem Eiffelovy věže dopádloval na kilometru i kajakář Josef Dostál!

Právě zlato v jeho bohaté sbírce scházelo. Dosud se mohl pyšnit stříbrem a třemi bronzy. To už ale od 10. srpna 2024 neplatí. Josef Dostál se stal v jednatřiceti letech olympijským šampionem. Obdivuhodné.

Do závodu odstartoval ze druhé dráhy. Hlídat si musel především největší favority, trojnásobného mistra světa Fernanda Pimentu z Portugalska či obhájce olympijského zlata Maďara Bálinta Kopasze. Zpočátku se držel těsně za Pimentou, po pěti stech metrech však obdivuhodně nastoupil a první pozici před dotírající dvojicí Maďarů už nepustil.

V cíli ani nevěřil, co se mu povedlo. ,,Bylo mi taky dost zle. Byl jsem vyčerpaný. Když jedete olympijské finále, na které trénujete celý život, a necháte tam úplně všechno, tak to prostě bolí. Ale jde to,“ přiblížil prvotní pocity.

Ač zajel životní závod, působil chvíli udiveným dojmem. V mysli si možná přehrával, co se na trati odehrálo. ,,Byl jsem na finále hodně koncentrovaný. Věděl jsem, že když předjedu Pimentu, tak to bude na medaili. Když jsem pak zjistil, že jsou za ním i Maďaři, dalo mi to obrovský vítr do plachet a sílu na pádlo. Ale že bych mohl jet na zlato, to jsem opravdu netušil,“ poukazoval na jeden z klíčových momentů dvoumetrový obr z armádního klubu Dukla.

V těžké šichtě pomohla i zdánlivě nicotná drobnost. ,,V posledních pár metrech jsem se podíval na špičku lodi, kam jsem si namaloval lihovkou smajlíka. To proto, abych věděl, že nejde o život, ale abych tam nechal všechno. Nepokazil jsem nic,“ těšilo ho.

Před finále by bral jakýkoliv kov. Pimentu, Vargu ani Kopasze delší čas neporazil. ,,Od Tokia jsem si proti nim neškrtnul. Až dnes.“

Prospěla změna tréninku i stravování

V přípravě mu prospěla změna tréninku i stravování. Výrazně zhubl. ,,Cítím se silný a svěží,“ říkal spokojeně po jarních kempech v Kalifornii a Španělsku. A vyslal i jasný vzkaz soupeřům. ,,Tradičně lepší výkony podávám na konci sezony. Olympiáda do toho zapadne. Určitě budu jedním z těch, kterých by se měli bát.“

Jisté proroctví se v Paříži opravdu naplnilo. Už ráno, když vstal, cítil, že to půjde. ,,Snídaně byla bezvadná jako vždycky. Anežka (přítelkyně) udělala kafíčko, byla pohoda. Nejbližší tým se o mě postaral neuvěřitelně,“ liboval si.

Dostálovu formu pak odnesli i soupeři na vodě. Už v semifinále předvedl skvěle kontrolovanou jízdu. Chvíli to vypadalo, že ji nechce ani vyhrát. Tak ve finiši zvolnil, aby na sebe zbytečně neupozorňoval. No a finále bylo z jeho strany ještě fantastičtější.

V cílovém prostoru se nejvíce těšil právě na Anežku, rovněž vynikající kajakářku, s níž je zasnouben. ,,Chtěl jsem, aby byla první, s kým se uvidím. Že s ní pocity štěstí můžu sdílet právě na olympijských hrách, je něco naprosto neuvěřitelného. Stejně tak se sestrou i trenérem Pavlem Davídkem.“

Po převzetí medaile zapózoval českým fanouškům před tribunou, jednu osobu si však vyžádal speciálně. Svou mámu, bývalou československou reprezentantku ve volejbalu. ,,Hrozně dlouho se mnou žila můj sen. Olympiáda v Los Angeles jí utekla, protože ji komunisti bojkotovali. Tak jsem byl rád, že mám to zlato i pro ni,“ vyznal se novopečený šampion.

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Radost, slzy i strach. Tak prožíval na olympiádě zlatou Martinovu jízdu rodinný klan Fuksů

Strachovali se, protože jim o své taktice nic neřekl. Zkrátka se báli, aby kilometrové finále nepřepálil. Řeč je o rodinném klanu Fuksů, přesněji řečeno o otci Petrovi a dědovi Josefovi. Mladší bratr Petr byl naopak při odvážné jízdě Martina za olympijským zlatem naprosto klidný.

Nejemotivněji vše prožíval Josef, ten nejstarší. Přes slzy v očích posledních 200 metrů neviděl. ,,Věděli jsme, že je připravený dokonale. Ale už dvakrát mu to na olympiádě nevyšlo. Čekali jsme, jak to dopadne nyní,“ vysvětloval své obavy. Navíc, když Martin sebevědomě prohlašoval, že do Paříže jede vyhrát. ,,Nelíbí se mi, když tohle někdo říká. Ale on se na to asi cítil. A viděli jste, jakým způsobem to zvládl,“ zmínil vnukovu kilometrovou krasojízdu.

Nervózní byl i otec (trenér). Martin se mu s taktickým záměrem nesvěřil. ,,Když dal první pětistovku za 1:48, tak jsme si říkali: Pane bože. Ale nakonec to dopadlo výborně a jsme šťastní.“ Aby ne. Dva nezdary v Riu 2016 a Tokiu 2021 byly trochu varováním, aby se něco podobného nepřihodilo i v Paříži. Jenže na kanále ve Vaires sur Marne byl úřadující světový šampion v naprosto jiném rozpoložení. ,,Po loňském narození dcery Emily je jako vyměněný. Žije rodinou, zklidnil se,“ prozradil na syna.

Petr svému staršímu sourozenci bezmezně věřil. Zná ho jako své boty. ,,Trénuju s ním celý život, vím, jak jezdí. Už když jsem viděl ten projev na vodě, tak jsem věděl, že to je jeho den. Byl jsem nervózní, ale v duši jsem věděl, že to dá. Kdy taky jindy,“ poznamenal s jistotou Petr Fuksa mladší.

Poté, co Martin projel cílem, se rozbrečel. Ke všemu měl ten den (9. srpna) narozeniny. A dostal nejhezčí možný dárek. ,,Bude to jeden z mých nejšťastnějších dní, kdy brácha konečně vyhrál jedinou medaili, která mu chyběla, tu zlatou olympijskou. Jsem hrozně rád,“ vyznal se. Děda Josef si ještě přihodil. ,,Já mám narozeniny 12. srpna. Tohle je můj nejlepší dárek za celých 78 let! Štěstí jak hrom,“ zářil.

Po triumfu se debaty stočily i na možnost většího vytížení na deblkánoi, na níž v Paříži skončili bratři sedmí. ,,Chtěl bych s ním tuhle radost jednou zažít na deblu. Věřím, že se nám to může povést,“ domnívá se Petr. ,,Pořešíme to v klidu. Máme na to tři roky,“ upřesnil Petr Fuksa st. termín konání mistrovství světa, kde se pojede o olympijské místenky pro Los Angeles 2028.

TEXT: Pavel Král

ILUSTRAČNÍ: CPA