Archiv rubriky: Zprávy

Pětadvacetiletý sprinter Tomáš Němejc je jedním z pětadvaceti českých atletů, kteří budou ČR reprezentovat na světovém šampionátu v Tokiu. Rodák z Tábora vyrůstal v nedaleké Roudné a v dětství trénoval v blízké Soběslavi. Závodit začal na základní škole a později trénoval na sportovním gymnáziu v Českých Budějovicích. Nyní studuje práva v Plzni a hrdě hájí barvy ASC Dukla.

V roce 2024 v Ostravě se poprvé stal halovým mistrem republiky. V červnu téhož roku startoval na své první velké akci, a to na mistrovství Evropy v Římě. Jako první Čech po 55 letech zde postoupil až do finále běhu na 200 metrů, kde vybojoval šesté místo. Následně získal ve Zlíně titul mistra republiky v běhu na 200 metrů a na letošním šampionátu v Jablonci nad Nisou ovládl opět 200 metrů i poloviční trať. Startoval i na olympijských hrách v Paříži 2024.

Loňský rok byl pro vás takový přelomový. První titul ve Zlíně, poté start na ME v Římě. Co za tím bylo?

Dovolím si nesouhlasit. Osobně si myslím, že přelomový pro mě byl rok 2023, kdy došlo k mému největšímu zranění v kariéře. Jenom díky tomu jsem se začal mnohem víc aktivně zajímat o svoje tělo, zdraví a stravu. To napomohlo tomu, že jsem další rok zvládnul odzávodit bez jakéhokoliv zranění. Předchozí sezony jsem se totiž opakovaně potýkal s bolístkami, nemocemi a s natrženými svaly. A i když jsem každý rok trénoval usilovněji, tak jsem nebyl ve stavu, abych byl schopný prodat to, na co mám.

Co pro vás znamenal start na olympijských hrách?

Byl to splněný sen. Ale já vždycky snil o tom, že olympiádu vyhraju a ne, že se jí ´jenom´ zúčastním. Takže teď odpovím jinak: určitý osobní příslib pro příští olympiádu v Los Angeles.“

Letošní sezona byla opět skvělá, na domácím šampionátu jste dokonce získal dvě zlata, přišlo i další zrychlení. Dá se říci, že vstupujete do nejlepších sprinterských let?

Dalo by se to tak říct. Ale na jednu stranu, i když jsou to nejlepší sprinterská léta, tak jich na druhou stranu už moc nezbývá. Nejsem typ sprintera, který by za každou cenu musel závodit, dokud to půjde. Umím si říct, že už to stačilo.

Kam si myslíte, že dokážete časy na 100 i 200 m stlačit?

Myslím, že okolo 10,20 a 20,20. Ale zda se to dá běhat stabilně, je otázka druhá. Na tu zatím odpovědět nedokážu.

K nominaci na světový šampionát jste na MČR dokázal splnit limit Českého atletického svazu na dvoustovce časem 20,49. Byl to cíl před sezonou?

Cíl to byl, ale troufal jsem si na čas, který by byl ještě o desetinu lepší. Bohužel mě po mistrovství Evropy družstev v Madridu na dva týdny zastavil zánět břišního úponu. Díky tomu už jsem si prakticky nemyslel, že je stále v mých silách splnit kvalifikační požadavek od České atletického svazu. Takže za těchto okolností spokojený rozhodně jsem. Ale uvidíme, co všechno se ještě může stát. Sezona ještě nekončí.

S jakým předsevzetím do Japonska poletíte? Na jaký výkon si troufáte?

Předsevzetí žádné nemám. A co se týče nějakého konkrétního času, tak na ten tam cílit nechci. Moc se mi neosvědčilo honit konkrétní čas celou sezónu. Ukázalo se, že je mnohem lepší jít do samotného závodu s tím, že chci ze sebe dostat to nejlepší a dosáhnout na co možná nejlepší umístění.

V Tokiu bude skvělá konkurence. Ke kterým světovým sprinterům, současným i těm co již nezávodí, nejvíce vzhlížíte?

Vždycky jsem byl spíš v týmu Gatlin než Bolt. Teď ale nejvíc sleduji Noaha Lylese. I když je poněkud kontroverzní svým chováním nebo arogantními výstupy.

Je o vás známo, že hledáte nové cesty v tréninku. Můžete něco prozradit?

Snažím se spíše si rozšířit obzory ve věcech, v nichž mám určité rezervy a které mi pomohou více po zdravotní stránce, než v samotném tréninku. Já sám si tréninky nevymýšlím a nepíšu. To mají na starosti moji trenéři Tomáš Najbrt a Jaroslav Tobiška.

Studujete, jak zvládáte náročnou školu a ještě náročnější atletiku…

Co je náročnější? Na to jsem zatím asi nepřišel. Každé má svoje. Ale zatím se mi úspěšně dařilo oboje skloubit. Ne vždycky to bylo v uvozovkách tak jednoduché. Během druhého a třetího ročníku na vysoké škole jsem si prošel menší krizí v obojím, kdy jsem se snažil dávat sto procent obojímu. Tehdy jsem ještě nevěděl, co mě to bude stát. Respektive zvládnout se dá oboje, ale musíte znát svoje limity. Já je dřív neznal. Dřív jsem byl schopný v sedm hodin ráno vstát, do devíti se učit, potom 30 minut spát a v deset hodin jít na trénink. Vrátit se ve dvanáct nebo v jednu, jít znovu spát, potom se jít na dvě tři hodiny učit, a pokud byl odpolední trénink, tak znovu na trénink. V šest, sedm večer jsem se vrátil, do hodiny jsem se šel znovu učit a v deset spát. Ve zkouškovém se tohle dá chvíli vydržet, ale nedá se to dělat tři či čtyři měsíce v kuse. Měl jsem pak například problémy s příjmem potravy. Dřív jsem nerozuměl tomu, co jsou nějaké kalorie nebo sacharidy a bílkoviny. Moje snídaně se v tu dobu skládala z 50 gramů instantní ovesné kaše a kávy. Kdybych byl jenom student, tak je to asi v pořádku, ale rozhodně to není jídlo, které mě mělo nasytit a dát mi energii pro následující dvouhodinový trénink. S tím se po nějaké době začali objevovat právě i nemoce. Během jednoho půlroku jsem měl čtyřikrát nebo pětkrát antibiotika. Z antibiotik a chronických onemocnění jsem se dostal až po roce a půl. Do té doby mi stačilo, abych se během tréninku napil studenější vody a hned jsem byl nemocný. Pomohla mi z toho hlavně výživová poradkyně Jana Žídeková, se kterou jsem spolupracoval i letos před sezonou.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Tak trochu taktizovali, přitom hodně trénovali. Účast desetibojaře Ondřeje Kopeckého na mistrovství světa v Tokiu visela doslova na vlásku, na poslední chvíli byla ale potvrzena.

,,Věřili jsme, že to neuteče. Teď už to bude hlavně na Ondrovi, připravený je,“ říká jeho kouč Roman Šebrle, olympijský vítěz, legenda této nejnáročnější atletické disciplíny.

Spadl vám velký kámen ze srdce?

Tušili jsme, že by to mohlo klapnout. Byl druhý pod čarou. Je to dobře hlavně směrem k olympiádě. Jakmile se dostanete na mistrovství světa a ještě se vám podaří uspět, tak se vám to ohromně promítne v kvalifikačním systému na další období. Ten za mě ideálně nastavený není. Atleti, startující na vrcholných akcích, jsou oproti ostatním zvýhodněni. Nasbírají tučné body, k účasti pod pěti kruhy pak mají zákonitě blíž.

Je to trošku zvláštní, ale pro Ondru se bude jednat o první opravdu velký venkovní start na mezinárodní scéně. V minulosti mu je překazila buď zranění či smůla na již zmíněný žebříček. Půjde o těžkou premiéru?

Vyzkoušel si halovou Evropu i svět. Zkušenosti má. Ví, co ho čeká. Věřím, že si s tím poradí dobře.

Letos činí jeho maximum z polské Bydhošti 8254 bodů. On sám říká, že má na výkon nad 8400. Jak to vidíte vy?

(směje se) Rezervy jsou vždycky. Je pravda, že na zmíněném mítinku byly obrovské zejména v prvním dni. Tohle je ale především mistrovství světa. Je to jiný závod. Nervozita bude také jiná. Bude tam časový posun, jiné klimatické podmínky. Jde hlavně o to být v pořadí co nejvýše.

Může pomoci i nabitý stadion?

Zcela určitě. Mně to také pomáhalo. Čím víc lidí, tím lépe. Jen se s tím musíte porovnat.

Řešíte největší konkurenty?

Každý desetibojař se soustředí hlavně na svůj výkon. Soupeře sledujete jen po očku.

Co lze do šampionátu ještě vypilovat?

Hodně se zaměřujeme na tyč, dálku a disk. V těchto disciplínách je Ondra silný, nabírá body na ostatní. Bylo by fajn, kdyby se mu právě v Tokiu povedly.

Jak se mohou do výkonu promítnout náročné podmínky, tedy vedro a vysoká vlhkost?

Pro všechny to bude stejné. Nezbývá, než s tím pracovat přímo na místě.

Dokážete si závod z pozice trenéra užít víc?

Prožívám to intenzivně. Hlavně takové ty třetí pokusy, při nich doslova šedivím.

A vize na umístění?

Když Ondra předvede podobný výkon jako v Bydhošti, mohl by s tím být do 10. místa. Spíš se nechám překvapit.

TEXT: Pavel Král

FOTO: ASC Dukla

Pečlivě naslouchá radám svého kouče, společně ladí detaily. Andrea Železná je manželkou světového rekordmana a trojnásobného olympijského vítěze Jana Železného, který ji kromě rodinných závazků s pečlivostí a trpělivostí zasvěcuje do kouzel oštěpařského umění.

Vidina kvalitního výkonu na MS v Tokiu, na němž se již brzy Železná představí, je velmi lákavá. I proto ve středu létal nad trávníkem domovské Julisky jeden oštěp za druhým. ,,Postup z kvalifikace se bude točit kolem hranice mého osobního rekordu. Ráda bych závodní  formu prodala v pravý čas,“ říká dvaatřicetiletá atletka armádního klubu Dukla.

Čeká vás premiérový start na mistrovství světa. Jak se těšíte?

Moc. Beru to hlavně jako odměnu za celoroční snažení. Teď budou doufat, že dosáhnu na co nejlepší výsledek.

V srpnu jste v Jablonci získala svůj premiérový republikový titul. Má pro vás velký význam?

Za tohle zlato jsem opravdu ráda. Nezačala jsem nejlépe. První pokusy mi nevyšly, ale dokázala jsem se z toho vyhrabat. Tuhle skutečnost považuji za velmi povzbuzující i směrem k Tokiu. Vím, že umím pořádně zabojovat. Bylo z toho vítězství, i když bych si představovala ještě lepší výkon než necelých 58 metrů.

Po závodě jste přiznala, že se často perete s technikou. Dá se nyní ještě něco vyladit?

Technika je běh na dlouhou trať. Při tréninku se alespoň snažíme si určit styčné body, které dělat, aby to slušně letělo. Jde to ruku v ruce s tělem. Jak je uvolněné a připravené. Když bude dobře nastavené, přijde i technika.

Jak moc u vás s výkonem souvisí tréma? Obzvláště na vrcholných akcích se dostavuje ve velké míře. Máte to podobné?

V rozumné míře tréma není špatná. Nabudí vás k výkonu. Doufám, že to tak budu mít i na mistrovství světa.

Vloni jste startovala na ME v Římě, letos na kontinentálním šampionátu družstev v Madridu. Budou se hodit tyhle zkušenosti?

Vím, že do toho musím jít naplno. Není na co čekat. Člověk má v kvalifikaci jen tři pokusy. Tady leží základ úspěchu.

Šedesátimetrovou hranici jste letos přehodila dvakrát. Do jaké vzdálenosti by oštěp měl letět v Tokiu?

Při rozcvičení mi to lítá. Pak vždycky trochu ustrnu. Závod je vždycky specifický, nervozita občas udělá svoje. Fyzický fond na kvalitní výkon mám, teď to zbývá jen prodat v pravý čas. Postup se bude točit kolem hranice mého osobního rekordu, tedy kolem 61 metrů.

Vaším manželem a trenérem je světový rekordman Jan Železný. Jak prožívá vaše pokusy?

Honza je v tomhle směru v pohodě. Jen si přeje, abych byla spokojená hlavně já. Snaží se mi vytvořit ideální zázemí a měla čas na trénink. Je v tom i starost o malého syna. Hodně mi pomáhá a samozřejmě to se mnou i prožívá. O tom to ale asi je.

Nezmínil se vám o nepovedené kvalifikaci, kterou zažil v roce 1991 právě v Tokiu?

To jsme zatím neprobírali. (úsměv)

Bude vám sedět povrch stadionu?

Je tam Mondo, dráha bude tedy rychlá. Snad mi to pomůže, při svých hodech z rychlosti určitě těžím. Všichni mě spíše děsí teplem a vysokou vlhkostí. Snad se s tím dobře vypořádám.

Co jste stihla v posledních dnech ještě vyladit?

Byli jsme čtrnáct dní v Nymburku ve sportovním centru, teď v Praze. Do Japonska odlétáme v sobotu. Kvalifikace je na pořadu 19. září. Prostor na vyladění bude dostatečný ještě v Tokiu. Kéž by to letělo.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Na blížící se mistrovství světa v Tokiu (13. – 21. září) se nominovalo devět atletů Armádního sportovního centra Dukla. V Japonsku se představí na základě splněných limitů či postupů z žebříčku. Česká výprava jinak čítá celkem 25 jmen.

Z Dukly míří na vrchol sezony kladiváři Volodymyr Myslyvčuk s Patrikem Hájkem, oštěpaři Jakub Vadlejch a Andrea Železná, sprinter Tomáš Němejc, dálkař Radek Juška, překážkář Vít Müller a desetibojaři Vilém Stráský a Ondřej Kopecký.

Právě posledně jmenovaný trnul z hlediska nominace asi nejvíce. Ve světovém rankingu byl dlouho pod čarou, přesto doufal, že se do Tokia podívá a poctivě se připravoval jako by měl účast jistou.

,,S trenérem Romanem Šebrlem jsme v to pevně věřili. Trénovali jsme tak, abych tam udělal kvalitní výkon,“ řekl webu ASC Dukla.com sedmadvacetiletý Kopecký, jenž se v letošní sezoně může pochlubit ziskem 8254 bodů, čímž v polské Bydhošti vytvořil rekord mítinku. ,,Mám pořád velké rezervy. Rozhodně můžu pomýšlet i na výkon přes 8400,“ je přesvědčen.

Premiéru na světovém šampionátu zažijí rovněž Stráský, Myslyvčuk, Železná a Němejc.

Největší medailovou stálicí je v posledních letech Jakub Vadlejch. Ve své sbírce má jedno světové stříbro a dva bronzy. V letošní sezoně se však nad jeho oštěpařskou formou vznáší otazník z důvodů zdravotních komplikací. Hvězda ASC nedávno prozradila, že má problém s levým kolenem. ,,Při odhodu to prostě zabolí. Trošku mi to měnilo techniku. Je to boj,“ řekl na rovinu. Na jaře závodil jen dvakrát. Při Diamantové lize v Dauhá a na stříbrném mítinku v Banské Bystrici, kde hodem dlouhým 82,33 metru splnil potvrzovací limit Českého atletického svazu. Další vystoupení naplánoval až na Tokio, tak držme palce.

Nominace atletů ASC Dukla na MS v Tokiu: Jakub Vadlejch, Andrea Železná (oba oštěp), Vilém Stráský, Ondřej Kopecký (oba desetiboj), Volodymyr Myslyvčuk, Patrik Hájek (oba kladivo), Radek Juška (dálka), Vít Müller (400 m př.), Tomáš Němejc (200 m).

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: CPA