Zprávy Archivy - Strana 37 z 219

S výkonem na veslařských kontrolkách je Podrazil spokojený. Byly to náročné tři dny, ale nakonec krásné závody, řekl

Tři dny Velikonočních svátků strávili nejlepší čeští veslaři ve znamení kontrolních závodů na kanálu v Račicích. Po první ostré prověrce trenéři rozhodnou o skladbě posádek pro nadcházející sezonu, jejíž prvním vrcholem bude evropský šampionát 26. – 31. května v bulharském Plovdivu.

Asi největší pozornost byla upřena na nově složenou posádku Dalibor Neděla – Jakub Podrazil, dvojky bez kormidelníka z Dukly Praha, která již absolvovala závody na společné lodi. Vloni Neděla seděl v jedné lodi s Tomášem Šišmou, Jakub Podrazil po neúspěšné olympijské kvalifikaci na dvojskifu s Janem Cincibuchem přesedal na skif. Nyní to ale vypadá, že by s Nedělou měli vytvořit kompaktní duo, které bude konkurenceschopné na mezinárodní scéně.

„Byly to hodně náročné tři dny. V pátek v dešti dva závody na dva kilometry, v sobotu to samé bylo ve větru a rychle za sebou a v neděli opět stejná porce, ale to konečně za pěkného počasí, takže na závěr krásné závody,“ zhodnotil průběh trojnásobný olympionik Jakub Podrazil.

„Všichni podali myslím dobré výkony. My jako dvojice jsme uhájili docela dobrý výsledek, ale uvidíme jak trenéři rozhodnou před mistrovstvím Evropy. Přesto si myslím, že to v našem případě vypadá asi na tu dvojku. Byli jsme tam sami, takže se čas přepočítával na procenta a podle nich jsme asi byli lepší než soupeři. Myslím, že to nebylo úplně špatné. Měřítkem ke konkurenci s nejlepšími ve světě je potřeba alespoň 93 procent, a to jsme s přehledem splnili,“ poukázal na výkonost nově složené posádky Jakub Podrazil.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Premiérový triumf ve Světovém poháru! Rampula zvítězil v Limě v rychlopalné pistoli

Střelec Matěj Rampula si v peruánské Limě připsal premiérový triumf ve Světovém poháru. V rychlopalné pistoli porazil ve finále Su Lien-po-fana z Číny 30:27.

Pětadvacetiletý člen Dukly Plzeň tak vylepšil své maximum, kterým bylo předloňské druhé místo rovněž z peruánské metropole.

Že je ve formě, ukázal už v kvalifikaci. Vyhrál ji nástřelem 585 bodů. Ve finále si rovněž počínal náramně. Číňana odrovnal v posledních dvou položkách, kdy z deseti ran minul jen jednou. Jeho soupeř naopak zaznamenal pět chyb a bylo rozhodnuto. Třetí místo obsadil Němec Christian Reitz.

,,Mám velkou radost, že se zlomilo prokletí z loňska, kdy jsem vytrvale končil čtvrtý nebo pátý. Vítězství by mi také mělo, podle nových nominačních podmínek, přímo zajistit účast v prosincovém finále Světového poháru. Bude to pro mě potřetí během tří let. Jsem vděčný, že můžu patřit mezi tak vybranou společnost,“ řekl s potěšením Matěj Rampula.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: Český střelecký svaz

Blažíčková dosáhla ve Světovém poháru svého nejlepšího výsledku, v Limě skončila v malorážce čtvrtá

Svého nejlepšího výsledku ve Světovém poháru dosáhla na střelnici v Peru jednadvacetiletá Veronika Blažíčková. V třípolohové malorážce skončila těsně pod stupni vítězů, když obsadila 4. příčku.

Mladá závodnice Dukly Plzeň postoupila do finále z kvalifikace z osmé pozice nástřelem 588 bodů. Ve finále jí pak bohužel nevyšla položka vkleče. ,,Jsem docela spokojena. Je to mé nejlepší umístění ve svěťáku. Čtvrté místo v takové konkurenci je pěkné,“ konstatovala.

Mezi muži skončil v téže disciplíně Petr Nymburský sedmnáctý. Závod opanoval jeho reprezentační kolega z Olympu Jiří Přívratský.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: Český střelecký svaz

Válečný veterán Lidinský se blýskl druhým místem v paratrapu při Grand Prix Francie

Krásným výkonem i výsledkem zahájil střeleckou sezonu válečný veterán Miroslav Lidinský. Na olympijská střelnici v Châteauroux obsadil při mezinárodních závodech Grand Prix Francie v disciplíně paratrap 2. místo.

V kategorii PT2 sestřelil v kvalifikaci 113 terčů ze 125, což znamenalo postup z druhé pozice do finále. Po dramatickém souboji o zlato na ní člen Dukly Hradec Králové zůstal, ale i tak mohl být velmi spokojen. ,,Míra absolvoval povedenou přípravu v Itálii. Ve Francii zaostal v kvalifikační části jen o dva terče za svým osobním maximem. Jeho vystoupení je pro sezonu, která bude vrcholit v září mistrovstvím světa v Brně, velkým příslibem,“ poznamenal trenér Kamil Ploc.

Dnes dvaapadesátiletý Lidinský býval policistou a příslušníkem Útvaru speciálních operací. V roce 2007 přišel při bojové akci v Afghánistánu o nohu při průzkumu zákopů. Protitanková střela mu pod ní explodovala. Kvůli hrozbě infektu došlo na řízenou amputaci. Jeho život se rázem proměnil. Byla mu vyrobena nadstandardní protéza, postupně si začal plnit sportovní touhy. Nejprve golfové (stal se i vicemistrem Evropy), poté lyžařské. V roce 2018 dokonce startoval na zimní paralympiádě v Pchjongčchangu!

Veškeré úsilí nyní vkládá držitel medaile Karla Kramáře za hrdinství do střelby. V Dukle si jej v roce 2019 vzal pod křídla Robin Daněk, posléze další bývalý reprezentant Kamil Ploc. Intenzivně se musel zaměřit na techniku, ale jak vidno úspěšně. Kromě stříbra ve Francii získal v loňském roce například bronz při Světovém poháru v Indii.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA a ASC Dukla

Snowboardcrossař Houser stabilizoval výkony, se špičkou už drží krok. Olympiádu má nadosah

U soupeřů si postupně zjednává pořádný respekt. Snowboardcrossař Radek Houser každou sezonou stabilizuje svou výkonnost, o čemž nejlépe vypovídá letošní konečné 13. místo v celkovém hodnocení Světového poháru i častá umístění v TOP 10 v jednotlivých závodech.

,,Už jsem se jim dostal do podvědomí. Bavíme se, dokonce se ptají, jestli si s nimi nechci zajet v tréninku. Za to jsem rád,“ říká na rovinu osmadvacetiletý člen Dukly Liberec.

Sezonu jste zakončil účastí ve velkém finále v kanadském Mont Sainte Anne. Platí tedy, že konec dobrý všechno dobré?

Je to tak. Po prvním závodě jsem nebyl v nejlepším rozpoložení (Houser skončil 22. – pozn.), ale dokázal jsem si do příštího dne ujasnit, co a jak mám dělat lépe. Vyšlo to parádně. Jen škoda, že necinkla medaile, k bronzu scházel kousíček. Francouz Bozzolo se za mnou vyvezl, měl před cílem větší rychlost.

Finále jste jel i v Cortině, malé pak v Gudauri. Cítíte, že jste už součástí světové špičky?

Byl to jeden z cílů a myslím, že se mi ho daří naplňovat. Až na prosincový výpadek v italské Cervinii jsem se soupeři držel krok. I v nabitých rozjížďkách bylo znát, že jim stačím.

Velký pokrok jste udělal také při startech…

Je to takový paradox. Tratě se momentálně staví tak, že se moc nevyplácí být po startu v čele. Na druhou stranu se z toho dá pořád vytěžit a první pozici udržet až do finiše. Je zajímavé, že v tréninku mi začátky moc nevycházely, trápil jsem se. S trenérem to vždycky rozebíráme, v závodě se mi pak daří najet na úplně jinou vlnu. Zpravidla mi to sedne. Umím se už dostat z psychické nepohody do pohody.

Kouč Jelínek zmínil, že ještě více musíte zapracovat na ,klopenkách‘ na frontside. Je to tak?

Mezery tam určitě jsou, ale jsem si vědom, že oblouky na frontside umím. Ve zmatku při závodě tam bohužel najíždím trošku s respektem. Spíš myslím na to, abych se soupeřům vyhnul, než na správné postavení v samotné zatáčce. Nesmím se bát, budeme na tom pracovat.

Vrcholem sezony bylo mistrovství světa ve Švýcarsku. Bohužel jste byl vyřazen už ve osmifinále. Cítil jste zklamání, přestože vaše jízda byla pořádně nabitá?

Měl jsem tam obhájce titulu Španěla Eguibara i budoucího šampiona Grondina z Kanady. Ale v postup jsem věřil. Dařilo se mi s nimi držet krok, ale vše jsem si pokazil vlastními chybami. Hlavně pak v závěru špatným pohybem na boulích. To se neodpouští.

Šlo o vrchol. Byla tréma trochu jiná než v závodech Světového poháru?

Snažil jsem se do hlavy dostat, že se jedná o běžný závod. Chtěl jsem být do TOP 16, což mi nevyšlo, ale pořád je 19. místo mým nejlepším výsledkem na mistrovství světa. Věřím, že s přibývajícími starty a zkušenostmi bude mé nastavení na vrcholy sezony lepší a lepší. Obzvlášť, když je za rok olympiáda.

Do žebříčku pro start na ZOH v Itálii jste nasbíral slušnou sumu bodů. Účast byste měl mít téměř jistou…

Nevím, co by se muselo stát, abych se propadl za postupovou třicítku. Zatím jsem třináctý, což je skvělá výchozí pozice. Závodů, které budou kvalifikační, už moc nezbývá.

O medaile se pojede v Livignu, kde se Světové poháry běžně nekonají. Máte už zprávy, jaký profil tratě se chystá?

Zatím toho moc nevíme. Snad by tam měl před olympiádou proběhnout tréninkový kemp. Uvidíme, jestli se tak stane. Já se každopádně hodlám připravovat tak, aby mě nelimitovala žádná trať. Nechci se na nic vymlouvat.

Stále se spekuluje o možném olympijském startu vaší reprezentační parťačky Evy Adamczykové. Scházela vám letos v týmu?

Evka vždycky dokáže šířit pozitivní náladu. Často jsme si volali nebo si píšeme. Vždycky to nějak zkonzultujeme. Má nadhled, člověka to uklidní. Byla si s námi dokonce zajezdit v Montafonu, když jí sestra hlídala syna Kryštofa.

Neprozradila, zda se pokusí o návrat?

Šťouchanců z okolí má dost. Já si to netroufnu. (směje se) Jestli se bude chtít v nové roli pustit do závodění, musí vědět ona sama. Každopádně na to má.

Vám bude v době olympiády 29 let, což je pro sportovce naprosto ideální věk. O čem sníte?

Každý chce dovézt medaili. Se snowboardcrossem jsem začínal až v jednadvaceti, tak mi pořád přijde, že jsem v začátcích. I kdyby se to v Itálii třeba nepovedlo, mám ještě čas. Chci jezdit co nejdéle, protože mě to ohromně baví a naplňuje. V našem sportu lze vyhrávat i po třicítce. Neteř mi dokonce říkala, že by bylo dobré, abych vydržel tak dlouho jako Američan Nick Baumgartner, a tomu je teď třiačtyřicet. (směje se)

TEXT: Pavel Král

FOTO: bobwithcamera

Neděla s Podrazilem v jedné lodi. Veslaře čekají kontrolní závody v Račicích

Velikonoční pátek, sobota i neděle budou pro veslaře ve znamení kontrolních závodů. V Račicích přijde po dlouhé zimní přípravě první opravdu ostrá výkonnostní prověrka, po níž se rozhodne o skladbě posádek pro nadcházející sezonu.

Menším testem bylo nedávné mistrovství České republiky na dlouhé dráze v Hoříně, na němž veslaři Dukly v elitních kategoriích potvrdili dominanci. Mezi skifaři zvítězil na šestikilometrové trati Michal Zindulka před Janem Čížkem a Filipem Zimou. Na dvojce bez kormidelníka si pro prvenství s přehledem doveslovala nově složená posádka Dalibor Neděla – Jakub Podrazil. ,,Je tu předpoklad, že by tuto disciplínu měli jezdit celou sezonu. Jsou z Dukly nejrychlejší,“ poznamenal Ondřej Synek, šéftrenér veslování v ASC.

Neděla seděl vloni v jedné lodi s Tomášem Šišmou, Jakub Podrazil po neúspěšné olympijské kvalifikaci na dvojskifu s Janem Cincibuchem přesedal na skif. Nyní to ale vypadá, že by s Nedělou měli vytvořit kompaktní duo, které bude konkurenceschopné na mezinárodní scéně. ,,Podrazil je momentálně lepší než Šišma, Neděla mu přes zimu také výkonnostně trošku odskočil. Kuba má s dvojkou bohaté zkušenosti. Startoval na ní i na olympiádě v Riu. Mohlo by jim to fungovat. Ve hře je i dvojskif. Uvidíme, v jaké disciplíně budou rychlejší,“ sdělil Synek.

Na výkony v Račicích je velmi zvědavý. Půjde o naprosto jiné pojetí než na vytrvalostním šampionátu v Hoříně. Dvoukilometrová distance vyžaduje zcela odlišné nasazení. ,,Někteří mladíci prokázali kvalitní výkonnost už vloni, například při mistrovství světa v Kanadě v kategorii do 23 let, kde skončili na párové čtyřce druzí. Stopkami ale můžete měřit, co chcete. Přímé porovnání je nejprůkaznější,“ má jasno nejúspěšnější veslař české historie.

I proto jej trápí skutečnost, že se mezi kontrolními závody a mistrovstvím Evropy v Plovdivu (26. – 31. května), které bude prvním vrcholem letošní sezony, nenaskytne pořádná možnost k mezinárodnímu porovnání. Žádný závod Světového poháru se v tomto období neuskuteční. ,,Těžko říci, jestli se něco doplánuje. To už záleží na vedení reprezentace. Teď jsou před námi Račice, pak se uvidí,“ doplnil Synek.

TEXT: Pavel Král

FOTO: Zdeněk Šišma

Slavný diskař Imrich Bugár, legenda Dukly, dnes slaví sedmdesátiny

Dnes je to sedmdesát let, co se v Dunajské Stredě narodila ikona československého disku Imrich Bugár. V roce 1980 na olympijských hrách v Moskvě získal stříbro, světovým šampionem se stal o tři roky později. Je patnáctinásobným mistrem ČSSR a ČR, zlato získal na ME (1982) a bronz v roce 1978. „Po skončení závodní kariéry zůstal věrný Dukle Praha, nejprve v roli trenéra a později až dosud působil na Dukle na zahraničním oddělení. Byl také manažerem diskařského mítinku Memoriál Ludvíka Daňka v Turnově.

Ve svém rodišti absolvoval maďarskou základní školu, a přestože byl rovněž nadaným házenkářem, začal se už tam věnovat hodu diskem, k němuž ho přitáhl tamní trenér Vincenc Vendégh. V 15 letech vyhrál okresní přebor v Dunajské Stredě a poté odešel do Bratislavy, kde se ve Slovnaftu vyučil. Když měl nastoupit vojenskou základní službu, očekávalo se, že půjde do Dukly Banská Bystrica, ale zamířil do Dukly Praha, oddílu, jemuž nakonec zůstal celoživotně věrný.

Jeho trenérem se v Dukle stal Miroslav Vlček, který pak léta stál v pozadí všech Bugárových úspěchů. Olympiáda v Moskvě pro něj prý je největší vzpomínka. „V pětadvaceti letech jsem se poprvé dostal na olympiádu a hned jsem v osobním rekordu získal medaili. A to jsem před odletem neměl bůh ví jakou formu,“ říká bez váhání dnes sedmdesátiletá ikona armádního klubu Dukla Praha.

Za čtyři roky bylo vše opačně. Stranické nařízení zakázalo sportovcům z východu účast v Los Angeles. „Vůbec jsem se s tím nechtěl smířit. Byl jsem v té době nejlepší na světě. Nemohl jsem tomu uvěřit. Něco se ve mně zlomilo. Od té doby jsem už žádnou velkou medaili nezískal.“ Jako jeden z mála československých sportovců se pokoušel tehdejšímu bojkotu vzdorovat. „Byl jsem na předolympijských závodech a vyhrál. Myslel jsem, že přijdu a udělám zlato, ale… Zklamalo mě to, olympiáda je svátek, a když se na něj připravujete a máte formu, tak je to nepříjemné.“

V roce 1988 byl Soulu dokonce vlajkonošem, ale závod mu nevyšel. „Někdy se to tak sejde. Bylo mi třiatřicet. Vůbec mi nesedla aklimatizace. Pokaždé, když jsem jel na východ, měl jsem s tím problém. Svých třetích a posledních Her se zúčastnil v roce 1992 v Barceloně. „To už jsem trénoval i Roberta Změlíka, který tam vyhrál desetiboj. Na poslední chvíli jsem v Ostravě hodil limit a jel si to tam spíše užít.“

Sportovní kariéru ukončil v září 1995. Krátce nato mu tehdejší prezident MOV Juan Antonio Samaranch v Praze udělil Olympijský řád. Jeho český rekord 71,26 z roku 1985 zatím nebyl překonán. „Já myslím, že ještě dlouho vydrží, pokud se ovšem nenajde nějaký takový hromotluk, jako jsem já,“ říká. „Vybral jsem si disk, protože jsem za mlada hrozně rád něčím házel. Tehdy mi můj učitel tělocviku říkal, že když tak dobře hážu, tak ať zkusím právě tohle náčiné,“ vzpomíná na své začátky.

A své působení v Dukle si stále pochvaluje. „Měl jsem všechno, co jsem potřeboval. O nic se nemusel starat. Dával jsem si postupné cíle a šel si za nimi. Když jsem pak poprvé v Zaragoze přehodil sedmdesát metrů, byl jsem šťastný. Celkem se mi to povedlo šestkrát,“ dodává oslavenec.

Tak všechno nejlepší Imrichu a hlavně hodně zdraví!

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Skvělý start do sezony! Oštěpařka Železná si v Botswaně hodila osobák 60,88 metru

Povedený start do sezony předvedly oštěpařky Armádního sportovního centra Dukla na mítinku Continental Tour Gold v Botswaně. Andrea Železná skončila druhá v osobním rekordu 60,88 metru, Nikol Tabačková byla třetí rovněž v osobním maximu (59,48).

Železná, manželka a svěřenkyně trojnásobného olympijského vítěze a světového rekordmana Jana Železného, si posunula osobák o 47 centimetrů. Do té doby byl jejím nejlepším výkonem hod z loňského mítinku Kladno hází.

V samotném závodě skončila druhá za Jihoafričankou Jo-Ané van Dykovou (61,23).

TEXT: ASC Dukla/pk

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Mistrovství Evropy v Račicích i narození syna. Do nemocnice by Dostál klidně spěchal i s číslem na zádech a pádlem

Čeká ho možná náročnější léto než to loňské, olympijské, kdy si na kajaku v Paříži splnil zlatý sen. Červnové mistrovství Evropy v Račicích (19. – 22. června) má pro Josefa Dostála velkou důležitost, ještě větší pak ale narození syna, kterého očekávají s partnerkou Anežkou Paloudovou.

Pokud by nastala termínová kolize, Dostál by ze závodů ihned odjel do porodnice. ,,Miminko by na svět mělo přijít až o prázdninách, ale nikdy nevíte. Stává se, že to může být dříve,“ krčí rameny. ,,Pokud by to přišlo v Račicích, tak klidně v trenkách, s číslem na zádech a třeba i s pádlem odjedu za Anežkou do nemocnice, abych ji podpořil,“ říká s naprostou vážností. ,,Nikdo by se za to na mě nesměl zlobit, ani trenér.“ Nijak netajil ani pohlaví budoucího potomka. ,,Bude to kluk, ne Pepa,“ poznamenal už rozverně.

Společné chvíle s Anežkou považuje momentálně za nejkrásnější období. Na roli otce se moc těší. ,,Bříško roste. Teď už tam není jen láska mezi mnou a Anežkou. Cítit pohyby je úžasné, mluvíme spolu. Zlepšuje mi to život.“

Jinak je boj o evropské medaile v račickém prostředí pro držitele pěti olympijských medailí velmi motivující. ,,Když uděláte pěkný výsledek před domácím publikem, máte mnohem větší radost, emoce mají pořádné grády. Cítíte se i trochu jako rocková hvězda. Zažil jsem to v roce 2017, kdy jsem v Račicích získal titul mistra světa na pětistovce. Pět tisíc fanoušků na tribuně mi doslova zobalo z ruky,“ zavzpomínal s úsměvem na velký úspěch před osmi lety. ,,Když pominu olympijské hry v Paříži, byl to do té doby můj nejkrásnější zážitek. Čeští fanoušci umí fandit bezvadně.“

Dostál letos zvolil podobný model přípravy jako vloni, kdy triumfoval na olympijských hrách v Paříži. Zároveň ale přiznal, že vše nešlo úplně podle plánu. Na soustředění v Kalifornii se potýkal s chřipkou a rozjížděl se tedy pomaleji. Pod kotel pořádně přiložil až v posledních týdnech.

,,Musel jsem se z toho lízat. Začátek na vodě je pro mě vždycky obtížnější, jezdím pomalu, všichni kluci mě předjíždějí. Prvními třemi týdny jsem se musel prohrabat a postupně se zlepšoval. Na závěr soustředění už jsem jezdil rychle, takže by to mohl být pro sezonu dobrý signál.“

První prověrka čeká Josefa Dostála na konci dubna, kdy proběhnou nominační závody. Pak by se měl objevit na Světových pohárech v Szegedu a Poznani. ,,Pokud na nich potvrdím dobrou výkonnost, budu se už výhradně soustředit jen na Račice.“

Sezona bude mít ještě jeden vrchol, srpnové mistrovství světa v Miláně. ,,Chci vyladit formu pro oba šampionáty. Jedno je jasné. Pětistovka se vzhledem k stanovenému programu mezinárodní federací nedá moc dobře kombinovat s kilometrem. Uvidíme, jak to s trenérem pojmeme a co vůbec pojedu,“ naznačila spletité rozhodování dvaatřicetiletá hvězda armádního klubu Dukla.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Olympijský šampion Fuksa chce letos kombinovat singla i debla. Na šampionáty v Račicích má krásné vzpomínky

Prvním vrcholem pro českého rychlostního kanoistu, olympijského vítěze z loňského roku z Paříže Martina Fuksu, bude domácí evropský šampionát v závěru června v Račicích. A představit se tam chce v co největším počtu disciplín i když přiznává, že hlavním vrcholem roku pro něj bude mistrovství světa.

,,Předchozí šampionáty v Račicích byly neuvěřitelné. Stále na to vzpomínám,“ říká v rozhovoru hvězda Armádního sportovního centra Dukla.

Můžete být konkrétnější?

Je to takové úsměvné. Na ME před deseti lety na té mělké vodě přede mnou Polák zabral a píchl si před finále do břehu a pak mě porazil. Na mistrovství světa v roce 2017 se mi podařilo vyhrát, v hlavě na to stále koukám jako na jeden z nejlepších závodů kariéry.

No a na domácí vodě budete letos bojovat o medaile potřetí…

Domácí akce po osmi letech. Ty předchozí šampionáty byly neuvěřitelné, stále na to vzpomínám, na ten rachot tribun. Moc rád bych byl, kdyby to letos bylo aspoň trochu podobné. Samozřejmě je to ME, trochu menší akce, ale doufám, že loni jsme výsledky udělali divákům radost a přijdou se na nás letos podívat.

Na sportovci roku Martin Fuksa říkal, že neví, zda na domácím ME bude startovat…

(úsměv) Přesně tak. Stále nevím, ještě jsem se nekvalifikoval. Ale určitě budu dělat vše pro to, abych tam jel. Trénuju, abych závodil, i když zcela upřímně pro mě je letos hlavním vrcholem mistrovství světa v Miláně. Tam bych chtěl být v nejlepší formě a chci uspět. Ale na druhou stranu domácí závody jsou pro mě speciální a cítím, že udělám všechno, abychom tam s bráchou byli.

Na domácí trati budete startovat v roli olympijského vítěze. Jak tuto skutečnost vnímate?

Doufám, že to moc hlásit nebudou, abych na to příliš nevzpomínal, spíše to nechci řešit. Prostě začínáme od nuly. To, co bylo, už nikoho ´zajímat nebude´. Jedeme nanovo a já se budu snažit na tom být co nejlépe.“

Jaká byla příprava?

Po olympiádě jsem si dal delší pauzu a pak si řekl, že to stačí. Bylo toho na mě hodně, takže jsem si povolil a do tréninku jsem naskočil nejpozději, co jsem kdy nastoupil. Na druhou stranu v roce 2016 po OH jsem byl na vojenském přijímači a pak až do Vánoc netrénoval a byla z toho pak jedna z nejlepších sezon. Myslím, že delší odpočinek mi může prospět a rok bude super. Jezdí se mi docela dobře, ale samozřejmě bude záležet, jak na tom bude konkurence. V Kolumbii se mi líbí nejvíc. Poprvé jsem tam byl v Covidu, kdy jsme to zkusili, a po čtrnácti dnech jsem ani do té Kalifornie nechtěl jet. Je to tam perfektní.

Hlavní disciplínou pro vás je singl, ale jezdíte i s bratrem Petrem debla. Na co se zaměříte více?

V letošní sezoně bych rád kombinoval obě disciplíny. Samozřejmě z mé pozice je to těžší, když prostě vím, že na tom singlu jsem již pronikl mezi světovou špičku, a vím, co od sebe mohu očekávat, jak to jezdit. Do budoucna se uvidí. Časový program pro Račice jsem ještě neviděl, ale předpokládám, že to bude podobné jako minulý rok, a to jsem jel singla na 500 metrů i s bráchou tu pětistovku. Před domácím publikem chci jet každopádně co největší počet disciplín.

Jaký budete mít před ME program?

Na konci dubna mě čekají české nominační závody a potom jsou dva závody Světového poháru v Maďarsku a v Poznani v Polsku. Ještě jsme se s trenérem úplně nebavili, zda pojedeme oba či některý vynecháme a budeme to směřovat na Evropu a na svět. Ale myslím, že pojedeme všechno. Osobně to mám tak, že závod je nejlepší trénink a já chci prostě závodit.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA