Zprávy Archivy - Strana 161 z 193

Odměna za dvě zlaté? Kanoista Fuksa si dopřál oblíbený hamburger

Když získáte zlatý double na mistrovství Evropy, máte samozřejmě pořádný důvod k oslavě. Kanoista Martin Fuksa tenhle kousek dokázal o uplynulém víkendu v Poznani, kde zvítězil na olympijském kilometru i pětistovce.

Co si dopřál za odměnu? ,,Dal jsem si oblíbený hamburger,“ rozesměje se závodník armádního klubu Dukla. ,,Ale až po pětihodinové cestě autem domů.“

Takže jste po závodě nezašel ani na dobrý oběd?

Užíval jsem si hlavně vnitřní pocit, že jsem to dobře odmakal a ještě všechny porazil. Menší oběd jsem si na závodišti dal. Ušlo to. Ten hambáč po pětihodinové jízdě byl ale mnohem lepší. (směje se)

Žilo to po příjezdu na domovské loděnici v Nymburku? Gratulací jste si zřejmě užil až až…

Já tam v ten den ani nedorazil. Nechal jsem se vyhodit u rodičů, kde mě čekala manželka a děda s babičkou. Chtěl jsem být hlavně s rodinou. Na loděnici jsem dorazil až v pondělí. Všichni mi samozřejmě gratulovali. Máme tam výbornou partu. Těm mladým vždycky říkám, že musejí makat, abych jednou mohl zase gratulovat já jim.

Co bratr Petr? Vysekl vám poklonu?

Byl samozřejmě rád. Jsme spolu hodně, všechno rozebíráme prakticky denně. Vyzvídal, jak to v Poznani probíhalo. Já zase, jak se tady připravoval, protože ho brzy čeká mistrovství Evropy do 23 let.

Společně pojedete na olympiádě závod na deblu. Nebyla škoda, kvůli porovnání s konkurencí, že jste šampionát vynechali? Je pro Petra start na ME třiadvacítek důležitější?

Chtěl by tam dokázat to samé co já. Jede se také v Poznani. Je v této kategorii posledním rokem, šance na medaili má velké. Proto jsme se takto rozhodli.

Konkurenci jste měl možnost sledovat alespoň ze břehu…

Naši výkonnost jsme otestovali hlavně na květnovém závodu Světového poháru v Szegedu. Tam byli všichni, co budou startovat na olympiádě. Skončili jsme těsně čtvrtí, byli jsme z toho oba nadšení. Ukázalo se, že pracujeme dobře. Na Evropě jsem to samozřejmě sledoval, v Tokiu můžeme zabojovat o hodně dobrý výsledek.

Vám olympijský kilometr vyšel náramně. Soupeřům jste pořádně nahnal strach…

Chtěl jsem v Poznani podat lepší výkon než při SP v Szegedu, kde se závodilo poprvé po dlouhé době a člověk z toho byl i malinko vyplašený. Záměr vyšel, přestože jsem byl opravdu hodně nervózní. A to i během závodu, když byl favorizovaný Němec dlouho přede mnou. Pořád jsem si v duchu říkal, jestli to může vydržet. Naštěstí mi ale moc neujížděl. Postupně jsem ho začal stahovat, což mi do finiše dodalo hroznou sílu. Pro sebevědomí skvělé.

Bavíte se s největšími rivaly po závodě?

Pár slovo prohodíme. Hlavně o pocitech z jízdy.

Do Her zbývá už jen měsíc a půl. Dá se ještě vůbec po dvou zlatých něco vyladit?

Furt si myslím, že nějakou rezervu v sobě mám. Díky tomu se držím nohama pevně na zemi. Vím, že to ještě může jít nahoru. Teď si jenom přát, aby to tak bylo.

Odpočíváte vůbec?

Teď je to potřeba. Alespoň trochu, aby člověk zase dostal tu správnou chuť na závěrečnou přípravu.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: Kanoe.cz

Legenda u zpovědi: Zlaté olympijské příběhy Štěpánky Hilgertové. V čem se lišily?

Jako jedné z mála sportovkyň na světě se jí povedla věc málo vídaná – obhájit zlato na olympijských hrách. Kajakářská legenda Štěpánka Hilgertová dokázala být nejrychlejší mezi slalomovými brankami v Atlantě 1996 a Sydney 2000.

,,Slovo obhajoba, v kontextu s olympiádou, ráda nemám. Jede se jednou za čtyři roky. Hodně se toho v životě sportovce za tu dobu může změnit,“ říká mimo jiné v obsáhlém rozhovoru.

Máte dvě olympijská zlata. Z Atlanty a Sydney. Každé má svůj velký příběh…

Šlo o naprosto rozdílné závody. Do Atlanty jsem odjížděla nezatížená povinností, mohla jsem jen příjemně překvapit. V Sydney jsem už byla pod mnohem větším tlakem. Obhajovala jsem zlato, fanoušci ode mě coby velké favoritky hodně očekávali. Na rovinu ale musím říci, že slovo obhajoba, v kontextu s olympiádou, ráda nemám. Jede se jednou za čtyři roky. Ta doba je hrozně dlouhá, natož v životě sportovce. Hodně se toho může změnit.

V Atlantě to bylo těsné. Pomohlo vám psychicky i vítězství na stejné trati v rámci Světového poháru tři měsíce před Hrami?

Určitě. Věřila jsem si, přestože se závod Světového poháru dá s tím olympijským jen těžko porovnávat. Jsou to úplně jiné nervy. Rozhodně jsem ale cítila, že bych mohla pomýšlet vysoko. Měla jsem natrénováno, trať mi seděla. Byla jsem tam i na podzim na dvoutýdenním kempu. I to mi hodně pomohlo.

Tehdy se jely ještě dvě jízdy, započítávala se jen jedna. V té lepší z nich jste ke všemu dosáhla na setinu stejný čas jako domácí Dana Chladek. Co v tu chvíli běželo hlavou?

Po projetí cílem jsem vůbec netušila, jak na tom jsem. Byl tam silný proud, který mě odnesl deset patnáct metrů od místa, kde se normálně vylézalo. Než jsem se vyškrábala na břeh a došla zpátky, bylo po závodě. No a všichni na mě začali křičet, že jsem zlatá. Hlavou mi letělo jediné: to není možné. (směje se)

V Sydney se už časy z obou jízd sčítaly. Byla jste favoritkou a konkurenci zválcovala o parník. Lidově řečeno…

Ale jednoduché to nebylo. Stres je tam pořád. Pouze se ho musíte umět včas zbavit. Mně se to povedlo. Navíc jsem cítila formu. Obě jízdy jsem zvládla velmi dobře.

Vítězný polibek od manžela Luboše, který za vámi skočil do vody hned po dojezdu, musel být tou nejlepší odměnou, že?

Dá se říci, že to je z velké části Lubošovo zlato. Perfektně mě připravil. A ten polibek? Jasně: šlo o jeden nejemotivnějších momentů kariéry. V Sydney jsem si radost z vítězství vychutnala mnohem více, přestože jsem založením spíše introvert. Jak s manželem, tak s fanoušky a lidmi z olympijského týmu.

Jestli se nepletu, čekala vás také koupel v plné vaně šampaňského. Šlo o sázku?

To vymyslela švagrová. Má ráda podobné výzvy. Opravdu zajímavé překvapení po návratu. Všichni jsme měli stejné plavky. Já si vlezla do vany, oni mě obklopili a začali to na mě stříkat. Šlo to ze všech stran. Hezky se na to vzpomíná.

Na OH jste startovala celkem šestkrát! Co pro vás měly společného?

Je vždycky fajn, když se na jednom místě můžete potkávat s různými sportovci. Z tohoto pohledu jsem si nejvíce užila Hry v Londýně 2012. Bydleli jsme ve vesnici, měli to blízko do města, do českého domu. Parádní atmosféra.

Malinko odbočíme. Na šesté Hry vyrazí i brokař David Kostelecký. Bude rekordmanem české výpravy pro Tokio 2021. Prozraďte, budete po očku sledovat i tuhle legendu?

Davida samozřejmě znám. Vím jaký je člověk, jaké jsou jeho priority. Je zkušený. Půjde do závodu s klidnou myslí, vždyť už má za ty roky splněno. A když mu to sedne, budu jen ráda.

Končila jste coby legenda těsně před padesátkou. Bylo těžké se neustále přizpůsobovat novým trendům a rovnat se s elánem dravého mládí?

Jsem na sebe poměrně pyšná, že jsem všechny ty změny nějakým způsobem ustála. Ať už šlo o lodě, techniku či pravidla. Není vůbec jednoduché hlavu po čtyřicítce přenastavit. Najednou musíte najíždět do branek mnohem blíž, více riskovat.

Barvy Dukly jste hájila dlouhých 21 let. Na nabídku jste kývla po olympiádě v Atlantě. Spojení vzhledem k dosaženým úspěchům muselo fungovat báječně…

Katka Neumannová byla vstupem do Dukly takovou pionýrkou v dobrém slova smyslu. Průkopnicí. Já jsem se rovněž snažila, abych tu cestičku dalším holkám v armádním klubu ještě více prošlapala. Snad se to povedlo.

Nadějí pro Hry v Tokiu je Tereza Fišerová, vodní slalomářka Dukly Brandýs nad Labem. Věříte jí?

Celkem ano. Terka je úplně jiná povaha, než jsem byla já. Má v sobě dravost i potřebnou sebedůvěru. Budu jí držet palce. Rozhodně se může poprat o nejvyšší příčky.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Patrik Šorm se radoval z výhry nad rivaly. Pavel Maslák se neporáží každý den, říkal za cílem

Závody na 400 metrů byly dlouho hájenstvím jediného muže. Pavel Maslák kraloval doma, ale často i ve světě. Svědčí o tom jeho šest halových titulů ze šampionátů, další medaile a rekordy. Na pondělním Memoriálu Josefa Odložila se od dukláka čekal před domácím publikem útok na hranici 46 sekund. „Věřím, že se vyšvihnu k pěknému výkonu,“ přál si český rekordman.

Závod na Julisce ovládl v čase 46,40 Rabah Yousif. Za ním se mezi čtveřicí českých reprezentantů odehrála bitva o české žezlo. Nejrychlejší byl domácí závodník Patrik Šorm (46,69), pak se poskládali Jan Tesař (46,84) a Michal Desenský (46,85). Na Pavla Masláka zbylo páté místo a výkon 46,91.

Na jedné straně rozpaky, na druhé úsměvy. Šorm si vítězství nad českými soky o týden dřív předpověděl. „Věřil jsem, že mohu být z našich nejrychlejší. Pavel Maslák se neporáží každý den. Trénujeme spolu a před závody se pokaždé hecujeme, tak to bylo i tentokrát. Je to vždycky příjemný, když se mi ho povede porazit,“ usmíval se Šorm. „Akorát by výsledkům slušely lepší časy, jenže na protilehlé rovince nás zbrzdil vítr. Vzal mi víc sil, než jsem čekal,“ přiznal.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Tyčkař Kudlička cítil pohodu, brzy chce zapsat lepší výkon

V rámci pondělního Dukla mítinku proběhla na Julisce soutěž tyčkařů. Podle očekávání ji ovládli závodníci Dukly Praha. Zvítězil Jan Kudlička, druhý skončil jeho oddílový parťák Dan Bárta.

Oba se přenesli přes laťku ve výšce 541 centimetrů. Kudlička se pak marně pokoušel o 561 cm. ,,Byl to záměr. Skákal jsem ve velké pohodě, 525 i 541 jsem dal snadno, tak proč to nezkusit. Podmínky byly celkem slušné, nechybělo moc,“ konstatoval Kudlička. ,,Po roce a půl jsem si zase vyzkoušel dlouhý rozběh. Vůbec jsem nečekal, že bych se při něm mohl cítit tak komfortně. Považuji to za velké pozitivum,“ říkal s nadějí v hlase velezkušený třiatřicetiletý závodník. ,,Nějaký lepší výkon zatím zapsaný nemám. Potřeboval bych ho. I proto jsme šli na 561. Nevyšlo to. Snad příště,“ doplnil atlet s osobním rekordem 583 centimetrů.

I druhý Bárta byl poměrně spokojen, vždyť zapsal sezónní maximum. ,,Zhruba za tři týdny je mistrovství republiky. Tam se nyní upíná moje pozornost. Osobák mám 552, rád bych ho v průběhu sezony posunul na 560,“ odtajnil svůj cíl pro letošní sezonu.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Odložilův memoriál bavil. Holuša doběhl třetí

Osmadvacátý ročník Memoriálu Josefa Odložila tradičně bavil. Světové hvězdy i domácí elita přispěly ke kvalitní podívané v řadě disciplín. Cestu na Julisku si v pandemické době našli konečně i diváci, mezi nimiž nechyběly osobnosti české atletiky či představitelka legendární oštěpařky Dany Zátopkové ve filmu Zátopek (přijde do kin 26. srpna), herečka Martha Issová.

Hlavní disciplínu pondělního mítinku, závod mužů na 1500 metrů, vyhrál Keňan Boaz Kiprugut v čase 3:35,26. Druhý doběhl Maročan Brahim Kaazouzi (3:36,01) a třetí Jakub Holuša (3:36,19). Český rekordman se pokoušel o zdolání olympijského limitu (3:35,0) pro blížící se Hry v Tokiu, ale záměr nevyšel. Těšilo ho tak alespoň třetí místo, za nějž získá do světového žebříčku 40 bodů. ,,Kdyby to z mé strany bylo o sekundu lepší, získal bych jich jen čtrnáct, což by nic neřešilo. Těch čtyřicet je důležitý krok k Tokiu, ale bude to ještě hodně těžké,“ povídal poměrně vyčerpaný. ,,Tentokrát to nebylo úplně ono. Před pár dny v Paříži jsem běžel asi líp. Tady jsem se musel více kousnout,“ řekl po pravdě.

ŠPOTÁKOVÁ ZA ŠEDESÁT

Velkou pozornost poutaly oštěpařské soutěže. V závodu žen, konaném podruhé jako Memoriál Dany Zátopkové, potvrdila nárůst formy světová rekordmanka a dvojnásobná olympijská vítězka Barbora Špotáková. Zvítězila výkonem ze druhé série, kdy poslala náčiní do vzdálenosti 60,21 metru. ,,Vítězství mě velice těší, přestože se některé silné soupeřky ze zdravotních důvodů odhlásily. Já jsem mohla taky, protože jsem ještě ráno měla zablokovaný krk. Ale přemohla jsem se,“ těšilo Špotákovou. I výkon těsně za hranici šedesáti metrů hodnotí kladně. ,,Nedávno jsem házela v Plzni, cítila jsem se ještě unavená. Až budu fit, mohlo by to letět i o tři čtyři metry dál,“ je přesvědčená závodnice pražské Dukly. Při vyhlášení pak sklidila velký aplaus hlavní tribuny. ,,Mám to tady moc ráda. Snažím si své poslední závody užívat. Závěrečný pokus byl pro diváky se slzami v očích,“ přiznala.

Mužům kraloval Bělorus Pavel Mjaleška (85,06), Vítězslav Veselý si výkonem 82,63 vytvořil sezónní maximum a skončil třetí.

Hladkou čtvrtku proběhl v nejrychlejším čase Brit Rabah Yousif (46,40), z borců Dukly byl tentokrát nejlepší Patrik Šorm na druhém místě (46,69). Český rekordman Pavel Maslák obsadil až pátou příčku (46,91).

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Pětibojař Kuf zabojuje na MS o Tokio. Dukláky čekají v Káhiře tropy, vezou si sebou vlastní jídlo

Čtyřicetistupňová vedra, riziko střevní infekce a stále platící přísná protiepidemická opatření. Mistrovství světa v moderním pětiboji, které v egyptské Káhiře začíná v úterý 8. června, přinese závodníkům mimořádně těžké podmínky. Česká výprava, která čítá devět reprezentantů a skládá se ze závodníků Dukly, si po špatných zkušenostech z minulosti veze do Egypta vlastní jídlo.

Mistrovství světa je zároveň poslední možnost přímé kvalifikace na olympiádu v Tokiu. Tu už má zajištěnou Martin Vlach, který ale momentálně léčí zraněné rameno. Kvalifikační limity napřímo splní pouze medailisté. Pokud už budou mít kritéria splněna z předchozích závodů, přechází místa přímo do olympijského žebříčku.

Z Čechů má největší šanci na splnění kvalifikačních podmínek Jan Kuf. „Příprava proběhla dobře. Vypadá to, že tělo už funguje tak, jak bych si představoval. Zlepšilo se to jak ve vodě, tak na běhu. I na šermu jsem snad udělal nějakou práci,“ věří.

K olympijské kvalifikaci se ale nijak neupíná. „Spokojený budu s tím, když vyloženě nepokazím žádnou disciplínu. Věřím, že když neudělám nějakou zbytečnou chybu, bude to dobré. O umístění teď představu nemám. Ale samozřejmě je to mistrovství světa, takže čím výš, tím líp. Bez ohledu na to, že je to stále součást kvalifikace na olympiádu.“

Přehnanou nervozitu kvůli blížící se uzávěrce olympijského žebříčku nepociťuje ani reprezentační trenér Jakub Kučera. „Honza výkonnostně na olympiádu určitě patří, ale nerad bych, aby se závod omezil jen na to, že jde o kvalifikaci. Pořád je to mistrovství světa, jeden z největších závodů vůbec,“ připomíná.

A závod to bude extrémně náročný. Předpověď počasí hlásí čtyřicetistupňová vedra. „Aspoň bylo teď pár dnů teplo i u nás, abychom se trochu připravili. I když pořád tu bylo o deset stupňů míň,“ zamýšlí se Kuf a dodává, že s vysokými teplotami se vypořádat umí. „Rozhodně závodím radši, když je teplo. Tohle je samozřejmě už trochu extrém. Ale věřím, že jsem relativně schopný ty podmínky přežít. Pokud nenastanou nějaké střevní potíže, což je v Egyptě pravidelné. Ale s touhle situací ani nechci počítat,“ kroutí hlavou.

Pobyt závodníků je v Egyptě nastavený tak, aby se v dějišti šampionátu nikdo nemusel zdržovat déle, než je nezbytně nutné. Češi si s sebou také přivezli lyofilizované jídlo. „Strava, kterou bude poskytovat pořadatel, bude téměř s jistotou opět nejen nutričně nevhodná, ale bojím se, že ve vysokých teplotách i zdravotně riziková,“ dodává Kučera.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: archív ASC Dukla

Dukláky čekají při Odložilově memoriálu silní soupeři. Prověří je šampioni a rekordmani

Atletická paráda na stadionu pražské Dukly je tu. Při Memoriálu Josefa Odložila se bude rozhodně na co koukat.

Hlavní disciplínou je na Julisce tradičně závod mužů na 1500 metrů, který uctívá památku stříbrného medailisty z OH v Tokiu 1964 Josefa Odložila. Největším českým želízkem v ohni bude český rekordman Jakub Holuša (3:32,49). Závod slibuje kvalitní výkony. Na start se postaví velice rychlí mílaři. Maročan Brahim Kaazouzi už dokázal patnáctistovku zaběhnout za 3:31,62, maximum Španěla Kevina Lopeze je 3:34,83. Holušovi by mohlo ke zdolání olympijského limitu (3:35,0) nebo k posunu ve světovém rankingu pomoci rychlé tempo.

Silné soupeře budou mít i další atleti Dukly. Jan Veleba se na stovce střetne nejen se svým domácím vyzyvatelem a spoludržitelem českého rekordu Zdeňkem Stromšíkem, ale do bloků zaklekne i se skutečnými hvězdami. Jednak s držitelem několika štafetových světových medailí Mikem Rodgersem z USA, ale i někdejším stříbrným z dvoustovky na mistrovství světa Alonso Edwardem z Panamy.

Pavel Maslák se na čtvrtce utká s Američanem Kahmarim Montgomerym, který v minulosti vyhrál mítink Diamantové ligy, nebo členem úspěšných britských štafet Rabahem Yousifem.

Zvláštní důraz mívají kvůli silnému českému zastoupení oštěpařské soutěže. V tom ženském, který se druhým rokem uskuteční jako Memoriál Dany Zátopkové, bude mít světová rekordmanka a dvojnásobná olympijská vítězka Barbora Špotáková známé a úspěšné oštěpařky. Jsou jimi někdejší mistryně Evropy Taťána Chaladovičová z Běloruska a stříbrná z OH v Riu Jihoafričanka Sunette Viljoenová.

Velká podívaná se dá očekávat i v mužském oštěpu. Světový šampion z roku 2013 Vítězslav Veselý a bronzový z MS 2017 Petr Frydrych si poměří síly s plejádou silných rivalů. V první řadě se jedná o indického rekordmana Neeraje Chopru (88,02). Kvalitní bude i běloruské duo Aleksej Katkavets (86,05) a Pavel Mialeška (85,01).

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Martin Fuksa přidal na mistrovství Evropy další zlato! Má double

Kanoista Martin Fuksa získal v Poznani na mistrovství Evropy další zlatou medaili! Po sobotním triumfu na olympijském kilometru vyhrál v neděli i svou oblíbenou pětistovku. Zlatý double se mu povedl už v letech 2013 a 2018. Celkem už nastřádal deset evropských titulů.

Ve finále pětistovky Fuksa potvrdil skvělou formu. Druhému v pořadí Sergeji Tarnovschému z Moldavska nadělil více než sekundu, třetí dojel Němec Conrad Scheibner. ,,Hlavně jsem chtěl být v kontaktu s Moldavcem, věděl jsem, že vystřelí. Sílu na finiš jsem měl a když jsem šel před něho, dalo mi to hroznou sílu. Dokonce jsem věděl, že si jedu pro svůj desátý titul mistra Evropy,“ usmíval se po triumfu. ,,Pořád myslím do budoucna. Teď si užiju tenhle den, pak se zase zaměřím na trénink a na olympiádu,“ má jasno osmadvacetiletý reprezentant o nejbližším programu. ,,Každá medaile je motorem v přípravě. Tato je i pro strejdu, který bojuje s těžkou nemocí. Soupeřům jsem se dostal do hlav a nahnal jim strach,“ těšilo ho.

Deblkajak Jakub Špicar, Daniel Havel dojel v nedělním finále čtvrtý. Od třetí příčky dělilo posádku Dukly Praha půl sekundy.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: Kanoe.cz

Kanoista Martin Fuksa má z mistrovství Evropy už deváté zlato!

Kanoista Martin Fuksa slaví další velký úspěch v kariéře. V Poznani se stal už podeváté mistrem Evropy, z toho potřetí na olympijském kilometru.

Závodník pražské Dukly ovládl závod suverénním způsobem. Navíc si výrazně zvedl sebevědomí, dalšího z favoritů Němce Conrada Scheibnera, který v květnu vyhrál závod Světového poháru v Szegedu, porazil o 1,4 vteřiny. Rivala odrovnal nástupem v poslední čtvrtině závodu. Třetí v cíli byl Rus Kirill Šamšurin. Ten na Fuksu ztratil téměř dvě vteřiny. ,,Před finále jsem byl nervózní, protože jsem na velké akci medaili dlouho nezískal. Naposledy v roce 2018. Po zlaté jsem moc toužil,“ svěřil se v nahrávce pro média. Famózní finiš, v němž setřásl Scheibnera, pro Fuksu hodně znamená. ,,Měl jsem radost, že můžu být ještě strašně rychlej,“ poznamenal.

Českého šampiona čeká ještě v neděli finále pětistovky.

Blizoučko pódia byl čtyřkajak ve složení Jakub Špicar, Vilém Kukačka, Daniel Havel a Jan Vorel, který na trati 500 metrů obsadil páté místo. Posádku Dukly dělily od medaile necelé čtyři desetiny sekundy.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: Kanoe.cz

Samuraj na dráze! Cyklista Bábek se vrátí na místo činu, touží po olympijské medaili

Je mu čerstvě čtyřiatřicet. Na špičkového sportovce pokročilejší věk, řečeno s nadsázkou. Dráhový cyklista Tomáš Bábek, česká naděje pro olympiádu v Tokiu v keirinu, ale tuhle malichernou skutečnost absolutně neřeší. Má před sebou jasnou vizi: ,,Chtěl bych medaili a dělám pro to maximum,“ podotýká s bojovností sobě vlastní člen armádního klubu Dukla Brno, jenž před časem strávil v Japonsku dva roky života v roli zahraničního profesionála.

Brzy se vrátí na místo činu. Coby samuraj, který na dřevěném oválu nechá všechny síly.

Olympiáda se kvapem blíží. Do závodu zbývají de facto dva měsíce. Příprava se prý ale rapidně pozměnila…

Je to tak. Touto dobou jsem měl být už v Kolumbii na závodě Světového poháru. Jenže byl zrušen. Přesunuli ho až na září. Neuskuteční se ani červnové mistrovství Evropy. Ladili jsme formu na team sprint s Dominikem Topinkou a Martinem Čechmanem, byla by to výborná prověrka výkonnosti. Nedá se nic dělat. Na dřevěné dráze už do olympiády asi nepojedu ani jeden závod, což považuji za mírný handicap. Nicméně se s tím musím popasovat.

Kdy jste vůbec naposledy závodil?

(směje se) Vloni na mistrovství Evropy. Je to dlouho. Ale zase jsem měl čas na kvalitní trénink. V rámci přípravy se musím dívat i na videa, abych si připomněl některé důležité prvky a na betonu se alespoň malinko rozzávodil.

Bylo pro vás covidové období v lecčems limitující nebo jste si tréninkové komplikace nepřipouštěl?

Jsem přeci jen už starší sportovec. Kdyby mi bylo dvacet, asi bych se z toho lámal víc. Život to tak přinesl, tak se to musí brát.

Kvůli odložení Her jste si prodloužil kariéru. Čerstvě vám je čtyřiatřicet. Sníte pořád o medaili?

Určitě. V keirinu ale nikdy nevíte. Strašně ošidná disciplína. Můžu se vrátit oslavován nebo jako spráskaný pes. Rozhodujete se v mžiku, v rámci nanovteřiny. Je to kolikrát veliká loterie. Zůstanu ale pozitivně naladěn. Co se má stát se stane.

Co bude na téhle cestě nejtěžší? Sledujete konkurenci?

Některé západní národy do toho šlapou po svém. Uspořádaly si tajné závody. Tři země mezi sebou. Takový triumvirát. Sázejí na dobrou kondici, tu mám ale i já.

Jste svým způsobem také v utajení. Chystáte nějaké překvápko?

(směje se) Něco šiju. Se špičkou si do olympiády nezazávodím, musím být připraven po všech stránkách. Taktika je důležitá.

Japonci keirin zbožňují. Dají se očekávat emoce a pokřikování v hledišti?

Pokud jim umožní vstup, budou šťastní. Keirin je disciplína, kterou vymysleli. Dali ji světu. Když pojede Japonec, bude to mazec.

Prostředí znáte výtečně. Co dráha a stadion? Vyhovuje?

Tamní velodrom příliš v lásce nemám. Jsou tam krátké zatáčky, velmi těžko se předjíždí. Ale něco jsem tam odjel, což považuji za výhodu. Právě tyhle zkušenosti je potřeba využít. Po příjezdu si všechno musím rychle vybavit. Jsou to přeci jen už dva roky, co jsem tam působil.

Tamní keirinová liga je velmi ostrou soutěží. Hodně se na ni sází, závodníci jsou pod obrovským tlakem. Pravidla jsou oproti evropským zvyklostem diametrálně rozdílná. Zážitků máte mraky. Ční některý nade všemi?

Legračních věcí jsem prožil spoustu. Jeden okamžik je však poměrně zásadní a může se hodit i směrem k olympiádě. Byl jsem přetrénovaný, nedařilo se mi. Převažovalo ve mně zklamání. Ale jel jsem na poměrně významný závod jako jediný z gaidžinů (japonský výraz pro cizince). Pro mě úplně nová zkušenost. Jenom já a samí Japonci. Musíte si zvyknout na roli jakéhosi samuraje, neohlížet se napravo, nalevo. Šlo o čtyřdenní závod. Najednou jsem byl ve finále. Co teď? Hodně si mě hlídali, musel jsem něco vymyslet, jinak by mě vytlačili dozadu. Tak jsem to kolo a půl před koncem napálil. Vůbec jsem nepřemýšlel a jel, co to dalo. Byli šokovaní, vůbec mě nemohli sjet. Až na cílové pásce mě jeden z nich začal brousit tretru. Slyším to ještě dnes. (směje se) Ale nestihl to. Krásný pocit, nádherné vítězství. Sáhl jsem si na hranu, fyzickou i psychickou. Skvělý zážitek.

Sportovci budou v dějišti v jakési bublině. Mrzí vás, že se nepodíváte na známá místa?

V Japonsku jsem strávil nádherné chvíle. Dokonce jsem tam při odjezdu nechal svoje auto. Kdyby to šlo, svoje místa bych si určitě projel. Pláž, hory. Jedním slovem nádhera. I návštěva místního pivovaru měla své kouzlo.

Pivo chutnalo?

Jo, jo. Vůbec není špatné. Oblíbil jsem si dvě značky. Mají ho dobré, o tom žádná.

Jste obrovský bojovník. Vždycky jste říkal, že vás pobyt v téhle zemi pořádně zocelil…

Byla to vojna se vším všudy. Odjížděl jsem tam coby keirinová světová jednička a na místě zjistil, že to neznamená vůbec nic. Začínal jsem úplně od nuly. Jezdí se na kolech z oceli, platí úplně jiná pravidla. Všechno gradovalo nepřátelským prostředím. Jde o velké peníze. I způsob života nebyl luxusní, naopak.

Můžete být konkrétnější?

První rok jsme bydleli v takové džungli kousek od velodromu. V domě plném švábů a pavouků. Těžké to vstřebat. Pral jsem se s tím. Do toho střet našich kultur. Pokud žijete v Japonsku delší čas, jsou pro vás coby Evropana jejich životní přesvědčení velmi těžko přijatelná. Vše má svůj řád. A pravidla mnohdy nedávají smysl. Těžký to ustát.

Co tetování? S ,,ozdobami“ na těle se prý na leckterá místa nesmí…

Pro Japonce se jedná o symbol yakuzy (mafie). Je pravda, že potetovaní závodníci tam mají dveře zavřené.

Řada sportovců řeší problém s aklimatizací. Jak jste na tom vy?

V rámci působení v Japonsku jsem tam létal častěji. Jednou jsem dokonce přiletěl na závod jen tři dny před zahájením. Dospával jsem to, ale sedlo si to. Zadařilo se. Doufám, že to klapne i tentokrát.

Vraťme se do reality. Covidové období leckteré špičkové sportovce stmelilo s rodinou. Platí to i u vás?

Rozhodně. Máme malou dcerku, díky covidu jsem s ní mohl strávit mnohem více času než by bylo možné za normálních okolností. Závody pro mě znamenají hodně, rodina ale úplně všechno.

TEXT a VIDEO: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: archív ASC Dukla