Zprávy Archivy - Strana 157 z 193

Veslařská legenda Václav Chalupa startoval na šesti Hrách. Vzpomíná i na úsměvnou historku v roli vlajkonoše

Šestkrát závodil pod pěti kruhy, vlastní olympijské stříbro z Barcelony 1992. Václav Chalupa je právem považován za veslařskou legendu, která dlouhé roky náramně reprezentovala také armádní klub Dukla Praha.

,,Vzpomínek je spousta. Kouzelné byly už první Hry v Soulu. Vždyť já tenkrát vyjel nejdál do Jugoslávie,“ usmívá se nejlepší český skifař devadesátých let, jenž v současnosti provozuje na Lipně svůj veslařský klub a coby expert spolukomentuje sportovní přenosy v České televizi.

Václave, vybaví se někdy stříbrný závod z Barcelony? Na Němce Langeho jste příliš neztratil. Po polovině trati jste dokonce vedl…

Pak ale přišly jeho chvíle. Nastoupil, ujel mi a náskok si už pohlídal. Měl síly dobře rozvržené. Celý rok jsem se připravoval, abych ho porazil. Dokonce jsem vynechal poslední závod Světového poháru v Lucernu. Jenže to nevyšlo. Zúročil své bohaté zkušenosti.

Probíhalo hlavou určité zklamání?

Pár vteřin ano. Bylo to nadějně rozjeté. Pak se mi to v hlavě rozleželo, stříbro bylo super. Člověk by měl být spokojen s tím, co se povedlo. Výraznou chybu jsem neudělal. Lange byl prostě lepší.

Má tahle medaile svoji speciální vitrínku?

Z olympiády v Sydney jsem si přivezl takovou pěknou krabici s emblémem Her. V ní mám všechny cennější medaile, tedy i tu z Barcelony. Každou chvilku ji vytahuju, občas ji chce někdo vidět. Putuje hlavně po různých besedách.

Velmi rád vzpomínáte na olympijskou premiéru v Soulu, přestože jste skončili na párové čtyřce až jedenáctí. Šlo v této spojitosti hlavně o celkovou atmosféru Her?

Především o první velký závod. Byl jsem dvacetiletý voják záklaďák, který nebyl dál než v Jugoslávii. Šlo o silný zážitek prakticky ze všeho. Hlavně tedy z atmosféry a olympijského ducha.

V Atlantě 1996 jste si užil také roli vlajkonoše. Jak příjemné je pro veslaře, zvyklého na pár stovek fanoušků u břehu, vcházet na stadion, kde jich jsou tisíce?

Úžasné. V tomhle mohou veslaři fotbalistům či atletům jenom závidět. Vidět tu masu lidí je pořádný mazec.

Vám se ale přihodilo i něco úsměvného…

Byli jsme ve skluzu. Takže nás docela honili. Měl jsem jít tři kroky za hosteskou nesoucí ceduli s nápisem Česká republika a za mnou pak zbytek výpravy. Tunelem jsme skoro běželi, abychom to stíhali. No a vejdeme na stadion, začnu vnímat atmosféru, diváky, ale zároveň mám takový divný pocit. Otočil jsem se a zjistil, že naši jsou strašně daleko. Nechtíc jsme jim utekli, muselo to vypadat komicky. Jako kdyby nás tam reprezentoval jen jeden sportovec.

Olympiádu v Sydney jste proležel v horečkách. Co bylo příčinou?

Na žádné virózy či chřipky netrpím. Tam jsem najednou lehnul a měl čtyřicítky.

Jak moc to ovlivnilo váš výkon?

Pořád jsem věřil, že to zvládnu. Trenér mi říkal, ať tam v tomhle stavu nelezu. Rozjížďku jsem ještě nějak dal, stejně jako opravu. V semifinále jsem ale byl už úplně vyšťavený. Co jsem měl natrénováno, bylo pryč. Škoda, na medaili to tehdy být mohlo.

Co byste řekl k vystoupením v Aténách 2004 či Pekingu 2008?

V Aténách jsem se pod tlakem, že to bude moje poslední olympiáda, motivoval víc než bylo zdrávo. Vyrazil jsem jako střela, ale soupeři mě v závěru převálcovali. Tempo jsem prostě přehnal. Mrzelo to. S bronzovým Bulharem by se s chladnější hlavou klidně soupeřit dalo. V Pekingu jsem se loučil, ke všemu v jiné disciplíně. Na dvojce bez kormidelníka. Měl jsem skvělého parťáka Jakuba Makovičku, skončili jsme druzí v béčku. Celkově tedy osmí, což zase tak špatné nebylo, protože jsme spolu jezdili první sezonu a člověk se musel v technice hodně přeučovat.

Po skončení bohaté kariéry jste kývl na spolukomentování přenosů v České televizi. Jde o příjemné odreagování od běžných starostí?

Zajímavá práce. Užívám si to. Těmi roky jsem se snad už odpoutal od stavu závodníka do role pozorovatele, který přidává vlastní postřehy.

Vyrazíte v této roli i do Tokia?

Ne, měli bychom komentovat z Čech ze studia. Jsem rád. V téhle době se mi cestovat vůbec nechce. (směje se)

Nelze se vás nezeptat na Ondřeje Synka, který nedávno oznámil, že se kvůli zdravotním problémům Her v Tokiu nezúčastní. Řada sportovců považuje tohle rozhodnutí za velké gesto velkého sportovce. Co vy? Dokážete se vžít do jeho situace?

Ondra je zkušený závodník. Asi ví, proč to udělal. Jde o velké a těžké rozhodnutí.

Synkovi je 38 let. Má ještě pokračovat?

Vždycky je lepší končit dobrým výsledkem. Když odcházíte a lidi vám tleskají. Ondrovi by měli tleskat i tak. Je to na něm. Hrozně bych mu přál, aby se ještě někde objevil a fanoušci na tribuně stáli a tleskali mu.

Vaše jméno je zákonitě velmi spojováno s Duklou Praha. Životní štace?

Prožil jsem v ní nějakých 22 let, tedy velký kus života. Dukla mi z něho nikdy nevymizí. Byl jsem součástí velké sportovní rodiny, potkal tam hrozně fajn lidi. Byla ohromná čest působit v klubu, za nějž závodili velké osobnosti. Třeba Zátopek. Být jejich kolegou bylo příjemné, jsem na to prostě hrdý.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Diamantová liga: Špotáková byla v Oslu čtvrtá. Dvakrát přehodila hranici šedesáti metrů

V konfrontaci s největšími soupeřkami světová rekordmanka v hodu oštěpem obstála. Den po svých 40. narozeninách hodila dvojnásobná olympijská šampionka Barbora Špotáková na mítinku Diamantové ligy v Oslu 60,38 metru.

Vítězná Němka Christin Hussongová předvedla výkon 62,62, druhá byla Maria Andrejczyková z Polska (62,67) a třetí AustralankaKelsey-Lee Barberová (60,86).

Trojnásobná mistryně světa, která si o víkendu ve Zlíně vylepšila sezonní maximum na 61,38 a na mistrovství republiky získala 14. titul, předvedla v Norsku kromě svého nejlepšího hodu ještě jeden platný pokus o délce 60, 24.

Špotáková, která by měla za měsíc startovat na OH v Tokiu, v minulosti vyhrála 20 mítinků Diamantové ligy. Na stupních vítězů stála naposledy předloni po třetím místě v Lausanne.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Střelec Kostelecký v generálce na Hry čtrnáctý. Dnes budou Češi při SP bojovat o týmovou medaili

Solidní generálka. David Kostelecký, olympijský vítěz z Pekingu 2008 v disciplíně trap, obsadil při závodě Světového poháru v Osijeku čtrnácté místo a ukázal, že se s ním i ve 46 letech musí na blížících se Hrách v Tokiu počítat. V závodě se brokař armádního klubu Dukla dlouho držel na dosah finále, minul čtyři terče ze 125.

Přesto se jedná o velice dobrou zprávu. Kostelecký ještě nedávno řešil problémy s pažbou. Kvůli její výměně vynechal i mistrovství Evropy. ,,Kvalitní trénink mi dá mnohem víc. Jde především o olympijské hry, chci být dobře připraven,“ zdůvodňoval absenci na šampionátu v Chorvatsku. Jak řekl, tak udělal. Na kempu v Itálii šel do velké intenzity. ,,Myslím, že se to vyplatilo. Měl jsem prostor a klid si řadu věcí vyzkoušet.“

Při generálce v Osijeku figuroval po prvním dnu s jedinou chybou na páté příčce. O účast v boji o medaile přišel ve čtvrté položce, kdy mu ulétli dva holubi. ,,Šel jsem do toho z plné přípravy. Výsledek není zase až tak špatný,“ pravil muž, který bude v Tokiu rekordmanem české výpravy v počtu účastí na olympijských hrách. Pojede už na šesté!

Pavel Vaněk skončil na 21. místě

Velmi dobře si v závodě vedl i jeho oddílový kolega Pavel Vaněk. Zasáhl 120 terčů a výrazně tak přispěl k nadějnému postavení v soutěži družstev. Češi mají před finálovým dnem náskok jednoho bodu před Chorvatskem. ,,Bude to zajímavé. Před námi je ještě 150 terčů. Stát se může cokoliv. Tuhle novinku budu střílet vůbec poprvé. Uvidíme, co přinese,“ nestresuje se ze čtvrtečního souboje Kostelecký.

TEXT a FOTO: ASC Dukla/Pavel Král

Oštěpařka Barbora Špotáková dnes slaví kulatiny. Všechno nejlepší!

Dvojnásobná olympijská vítězka, trojnásobná mistryně světa a světová rekordmanka v hodu oštěpem Barbora Špotáková dnes slaví 40. narozeniny!

Členka armádního klubu Dukla a desetinásobná medailistka z top velkých akcí za pár dní vyrazí na své páté olympijské hry. Debut prožila v Aténách 2004, v Pekingu 2008 a Londýně 2012 triumfovala, z Ria 2016 přivezla bronz. Teď ji čeká vystoupení v Tokiu. Už nyní je po právu považována za sportovní legendu. Její světový rekord 72,28 je v platnosti od 13. září 2008! ,,Taková osobnost, jako je v oštěpu Bára, tady nebude dalších třicet čtyřicet let,“ je přesvědčen Jan Železný, legendární oštěpař a Špotákové bývalý trenér. ,,Řadí se opravdu k výjimečným lidem,“ doplnil.

Sama Špotáková, maminka dvou synů, příznává, že se pomalu, ale jistě blíží konec její bohaté kariéry. ,,I proto se snažím každý závod si užívat,“ říká bez váhání. To koneckonců nedávno potvrdila na Julisce při Odložilově memoriálu. Vítězství měla v kapse, přesto šla i přes bolest na závěrečný šestý pokus. Kvůli divákům. ,,Když jsem viděla ty lidi na tribuně, tak mi to prostě nedalo. Měla jsem slzy v očích. Byla jsem na domácím stadionu, mockrát se to už opakovat nebude,“ povídala s dojetím.

Zcela jistě by na ni v tomto okamžiku byla hrdá již zesnulá oštěpařská legenda a Špotákové velká přítelkyně Dana Zátopková. ,,Často si na ni vzpomenu. Byla to úžasná žena.“

Brzy přijde do kin film Zátopek, mapující život jednoho z nejslavnějších sportovních párů na světě. Ten si Špotáková ujít nenechá. Vždyť i ona na něm zanechala nepatrnou stopu, když na Julisce sledovala při tréninku hlavní představitelku Dany, herečku Marthu Issovou a pomohla cennými radami. ,,Martha je fajn. Snad se film povedl,“ doufá před srpnovou premiérou.

Momentálně se však její pozornost zákonitě upíná k největšímu sportovnímu svátku na planetě – olympiádě v Tokiu. Při mistrovství republiky ve Zlíně si v neděli vylepšila sezónní maximum na 61,38 metru. Zítra poměří síly s konkurencí při Diamantové lize v Oslu, poté ještě v Monte Carlu. Na Hry by měla odletět dobře připravená. Tak držme palce.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Šlouf vyrazí na první Hry. Na Dostála nedá dopustit: Je nejlepší kajakář na světě, říká o svém parťákovi

Tvrdí, že má ohromné štěstí, protože kryje záda Josefu Dostálovi, nejlepšímu kajakáři na světě. Společně si členové armádního klubu Dukla Praha v Tokiu střihnou na deblu olympijský kilometr.

A myslí vysoko, vždyť při posledním ostrém testu nestačili při závodu Světového poháru pouze na jedinou posádku. ,,Vědomí, že mám v lodi takového borce, je vskutku ulevující. Nemusím se tolik nervovat,“ říká na rovinu Dostálův parťák Radek Šlouf, plzeňský odchovanec, jenž v šestadvaceti letech vyrazí na své první Hry.

Rád si hrajete na jasnovidce. Předpověděl jste svůj titul ve třiadvacítkách v roce 2016 i to, že s Josefem Dostálem skončíte na mistrovství světa 2019 čtvrtí a kvalifikujete se na olympiádu. Jak to dopadne v Tokiu?

(směje se) Takhle to nefunguje. Stává se to až ke konci přípravy, když je více prostoru a tolik netrénuju. S přítelkyní chodíme na procházky. Ona také dříve pádlovala, všechno rozebíráme. Je profík na startovní listinu, soupeře má načtené. Říkáme si, co je možné, co ne. Dvakrát mi ten tip vyšel. Teď nějaký nosím v hlavě, ale ještě počkám. Uvidím i podle formy. Nahlas to raději říkat nebudu.

V cíli každého závodu umíte pořádně vypustit emoce. Stejně tak váš parťák. Jsou tyhle chvilky svým způsobem jedinečné?

Hlavně na deblu nebo čtyřkajaku. Když to zkrátka můžete sdílet s ostatními. Jde o vyvrcholení společného úsilí, dlouhodobé práce.

Pepa na počest vašeho domovského klubu při povedeném závodě na Světovém poháru v Szegedu radostí křičel: ,,Plzeňský expres!“. Rozesmál vás?

Ale jo. Smál jsem se spíš v duchu. Pár sekund poté, co projedete cílem, vám do zpěvu moc není. Na kameře to možná tak vypadá, ale je to spíš křeč. Sotva se v tu chvíli můžu nadechnout.

Napadlo ho to jen tak?

Ne, ne. Na tréninku se často špičkujeme. Vždyť jsme spolu přes dvě stě dní v roce. Občas se Pepovi snažím stačit nebo ho v nějakém úseku i předjet. Když teda zrovna nemá den. (směje se) Prostě mu to nechci dát zadarmo. Vždycky mu pak říkám: Ti to nandal plzeňský expres, co? Tak si na to v cíli asi vzpomněl.

Sranda musí být, že?

Bez ní to nejde. Někdy to navzájem přeženeme nebo spíš neodhadneme. Nálada na vtipy nemusí být každý den. I my máme své starosti. Jak už jsem řekl, jsme spolu víc než s našimi blízkými. Známe se ale čím dál víc, takže víme, kdy je čas nechat toho druhého na pokoji. A naopak…

Pepa je vášnivý rybář. Taky chytáte?

Druh tohoto relaxu se mi začíná líbit čím dál víc. S Pepou ale chodím tak třikrát za rok. Většinou na delších soustředěních. Má radost, že tam není sám, já zase, že mu to psychicky pomůže. Stojí tam a furt nahazuje. Mě to nudí, on je z toho nabitej. (smích) Ale nedávno v Livignu jsme to krásně spojili. Pepa si na jezeře rybařil, já se hodinu a půl procházel po kopečkách a kochal se přírodou. Bylo to fajn.

Co na kajaku? Tam vám to šlape náramně. Dá se vůbec na kilometrové trati improvizovat?

Asi nejvíce z tratí, které se jezdí. Nějakým způsobem se reagovat dá. Ideální je, když jedete svůj vlastní závod. To, co máte natrénované. Zkrátka se snažíte podat svůj maximální výkon. Lepší než reagovat na soupeře.

Taktika je asi předem stanovená… Musíte se coby druhý vzadu podřizovat?

Mám hrozné štěstí, vždyť přede mnou sedí nejlepší kajakář na světě. Věřím mu tolik, že tlak nebo nervy nejsou tak enormní. Vědomí, že mám v lodi takového borce, je vskutku ulevující. On volí tempo, stanovuje taktiku. Musím být stoprocentně soustředěný, abych jeho pohyb kopíroval a dával stejnou energii do záběru. To je moje práce.

V Tokiu se pojede na krev. Užíváte si podobně vypjaté závody?

Těžko to s něčím srovnávat, na olympiádě jsem ještě nebyl. Pojede se ve dvou dnech. Nejprve rozjížďka a opravná jízda, poté semifinále a finále. Bude to náročné. Snažíme se na to připravit a nepřipouštět si, že se jedná o takhle významný závod. Budou tam stejné tváře jako při Světovém poháru. Hrozně se těším. Jde o vyvrcholení celoročního úsilí.

Co vám trenér Karel Leština nejvíce vtlouká do hlavy?

(smích) Něco na způsob: hlavně buď v klidu ventilku. (Ventil je přezdívka Radka Šloufa – pozn.) Ví, že když něco udělám v tréninku na sto procent, tak zpravidla nejsem úplně spokojený. Rád trénuju víc než je potřeba. Ne vždy to je dobře, může se toho tím hodně pokazit. Musí mě zkrátka krotit a já poslouchat, abych byl na Tokio v topu jako na Světovém poháru v Szegedu.

Mírní i Josefa Dostála?

Pepa je přesvědčený, že u chytání ryb relaxuje. Trenér je nervózní, když na ně chodí často, protože si jde místo kvalitního odpočinku nahazovat. To ho trošku straší. Pepa sám sobě důvěřuje, stejně tak tréninkovému programu. Jejich spolupráce trvá nějakých deset let a pořád jsou z toho parádní výsledky. I když má někdy pocit, že by chtěl něco udělat jinak, tak si všechno včas vyhodnotí. Ví, že to takhle dělal každý rok a nikdy nelitoval. Tak proč to měnit.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Překážkář Vít Müller byl z osobního rekordu překvapený. Teď bude sledovat žebříček pro Tokio

V neděli zaběhl ve Zlíně při mistrovství republiky svůj nejlepší čas, čtyřstovku překážek prolétl v osobním rekordu za 49,26. Vít Müller, závodník armádního klubu Dukla Praha, získal nejen svůj čtvrtý domácí titul, ale zároveň výrazně oživil naděje na postup přes světový žebříček v této disciplíně na olympijské hry v Tokiu.

,,Sám jsem byl překvapený. S trenérem jsme stanovili plán, že poběžím spíše na jistotu. Důležité bylo vyhrát a zapsat 100 bodů do žebříčku. Vyšlo to nad očekávání,“ poznamenal čtyřiadvacetiletý atlet.

Už víte, kam vás vítězství a čas v rankingu posunuly?

Tabulky bývají aktualizované až s odstupem, budeme to vědět až na konci týdne.

Určitě se ale modlíte, aby to vyšlo…

Bylo by to super. To ano. Nechám se překvapit.

Na Hry poletí nejlepší čtyřicítka, vy jste byl těsně nad hranou. Dokážete alespoň odhadnout, kam by vás výsledek ze Zlína mohl posunout?

Myslím, že tak o sedm míst. Uvidíme, co na národních šampionátech předvedli ostatní závodníci.

Prý jste se před závodem necítil vůbec dobře?

U mě je to poměrně normální. Skoro taková tradice. (směje se) Vědomí, že bych měl potvrdit roli favorita, mi moc dobře nedělá. Jsem pak zbytečně nervózní.

Před pár dny v Kluži jste překážky běžel za 50,09. Teď jste se zlepšil téměř o vteřinu. Pomohly i zlínské prostředí a atmosféra na stadionu?

Každopádně. Ale i ta Kluž. Tam jsem totiž šel nejen překážky, ale i štafetu. Šlo o poměrně rychlé časy, dobře jsem se rozzávodil.

Výkon ze štafety samozřejmě nejde opomenout. Národním rekordem jste si řekli o letenku do Tokia. Cítíte úlevu, když nejste na dráze sám?

Štafety mám hrozně rád. S klukama si to moc užíváme. Ale na hlavu je to možná o něco těžší. Vědomí, že neběžíte jen za sebe, je zavazující.

Zpět k překážkám. Co říkáte na výkon Raie Benjamina na americkém šampionátu, který na této trati zaběhl čas 46,83 a zaostal o pouhých pět setin za světovým rekordem Kevina Younga z OH v Barceloně?

Je to výkon z jiné planety. Běhá to jako my hladkou čtvrtku. (směje se) On a Karsten Warholm jsou odskočení, světový rekord mohou brzy překonat.

Co vy? Před časem jste plánoval stlačit čas pod padesát. Kdy pokoříte hranici 49 vteřin?

(úsměv) Pracuju na tom. Pod 49 u nás běžel jen Jirka Mužík. Bylo by hezké být druhým Čechem, kterému by se to povedlo. Hlavní je zůstat zdravý.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Oštěpařka Barbora Špotáková získala ve Zlíně svůj 14. republikový titul!

Nabitým nedělním programem vyvrcholilo ve Zlíně atletické mistrovství České republiky. Výrazně se znovu prosadili členové armádního klubu Dukla Praha. Za zmínku stojí zejména 14. titul oštěpařky Barbory Špotákové či výborný čas Víta Müllera na 400 metrů překážek, jež by ho mohl posunout k účasti v této disciplíně na Hry v Tokiu.

Světová rekordmanka Barbora Špotáková odrovnala soupeřky hned prvním hodem měřícím 61,38 metru, který rovněž znamenal sezónní maximum. ,,Další titul samozřejmě těší. Jsem také ráda, že jsem o něco posunula své letošní metry. Na první pokus jsem se absolutně soustředila, povedl se,“ poznamenala Špotáková v rozhovoru pro Českou televizi. I druhé a třetí místo obsadily duklačky – Martina Píšová předvedla výkon 56,99 m, Irena Gillarová 55,70 m.

V mužské kategorii poslal 800 gramů vážící náčiní nejdále Jakub Vadlejch. S výkonem 82,04 metru musel být po delší závodnické pauze zaviněné zraněním třísla spokojen. Stejně tak se ziskem pátého titulu. Druhou příčku obsadil hodem dlouhým 81,38 metru Vítězslav Veselý.

Vít Müller si na čtyřstovce překážek musel připadat jako sám voják v poli. Bojoval pouze s časem. Ten byl nakonec skvělý – 49,26! ,,Necítil jsem se vůbec dobře. Ale zlínské publikum bylo skvělé. Díky tomuto výkonu bych se v žebříčku pro Tokio mohl velmi posunout. Uvidíme, zda to bude stačit,“ uvedl atlet Dukly. Stejnou trať mezi ženami ovládla jeho oddílová kolegyně Nikoleta Jíchová (57,17).

Hodně zajímavé obsazení přinesla hladká čtyřstovka. Velkými ambicemi se netajil Patrik Šorm, k favoritům patřil také Pavel Maslák. Oběma však vypálil rybník kladenský Matěj Krsek. Šorm doběhl druhý (46,47), Maslák třetí (46,60). ,,Jsem rád i za bronz. Ukázal jsem, že ještě nepatřím do starého železa. S časem spokojen nejsem, škoda mírného protivětru na první dvoustovce,“ litoval Maslák v cíli.

Na osmistovce žen kralovala Kimberley Ficenec (2:04,52).

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Tyčkař Jan Kudlička třináctým titulem dorovnal rekord! První gratulace? Samozřejmě od manželky, směje se

Zápis do rekordních tabulek v počtu domácích titulů se na probíhajícím atletickém mistrovství republiky ve Zlíně zdařil tyčkaři Janu Kudličkovi. Člen armádního klubu Dukla Praha zvítězil výkonem 555 centimetrů, potřinácté vyhrál domácí šampionát a dostihl tak diskaře Libora Malinu.

Kudličkovi se v týdnu narodila druhá dcera Barbora. Její příchod na svět tak oslavil nejlepším možným způsobem. K absolutní spokojenosti možná schází neúspěšný atak hranice 560 centimetrů, znamenající ve světovém žebříčku šanci k účasti na olympijských hrách v Tokiu. ,,V mých současných silách to je. Dokonce si myslím, že bych dal i 570. Trošku to samozřejmě mrzí, ale pozitiva převládají,“ řekl krátce po závodě.

Český rekordman se jinak z titulu velmi radoval. Nejenže zvítězil potřinácté, ale i proto, že měl velice náročný týden. V pondělí se vrátil z mistrovství Evropy družstev v Kluži, kde přispěl k návratu mezi elitu, následně stihl být u porodu a obstál i ve Zlíně. ,,Když se na to podívám zpětně, tak jsem šťastný, že jsem to všechno zvládl. Z mého pohledu to bylo náročné hlavně před odletem do Kluže, protože jsem se rozmýšlel, jestli mám jet nebo ne. Manželku to každou chvilku mohlo začít lehtat v bříšku a pocit, že u porodu nebudu, mě tak trochu děsil,“ přiznal. Všechno ale dobře dopadlo. ,,Týmu jsem chtěl v Kluži pomoci. Hrálo se o Superligu. Risknul jsem to, ale úplně v pohodě jsem nebyl,“ dodává nyní již s úsměvem.

Samotný závod ve Zlíně pro Kudličku nebyl vůbec jednoduchý. ,,Nohy mi nešly, rozjížděl jsem se pomalu. Strašně jsem se do toho musel nutit hlavou. Ve výsledku 555 beru všemi deseti.“

A kdo byl prvním gratulantem? ,,Samozřejmě manželka. Ještě je v porodnici, koukali na to na facebooku. Hned mi psala. Moc to potěšilo.“

Jen pro úplnost. Na druhé příčce skončil výkonem 545 centimetrů další duklák Dan Bárta.

Hladkou stovku vyhrál jeho oddílový kolega Dominik Záleský v čase 10,31.

Zlato získala i kladivářka Kateřina Šafránková výkonem 68,28 metru. Do sbírky jí tak přibyl šestý domácí titul.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Zátopek. Film o životě nejslavnějšího sportovního páru světa se začne promítat za dva měsíce

Premiéra se blíží. Krátce po skončení olympijských her v Tokiu se konečně dočká diváků film Zátopek. Dílo režiséra a scenáristy Davida Ondříčka mělo jít do kin už před rokem. Když však byla kvůli pandemii odložena olympiáda, filmaři uvedení díla pozdrželi.

Hlavní roli v životopisném díle o slavném československém běžci, čtyřnásobném olympijském vítězi, osmnáctinásobném světovém rekordmanovi a členu ATK Praha, který byl předchůdcem Dukly, dostal Václav Neužil.

Herec Dejvického divadla kvůli natáčení prošel skutečnou proměnou vzhledu, ale podstoupil i tvrdý běžecký trénink. To všechno kvůli tomu, aby věrně ztvárnil nezdolného dříče, jemuž se na světových kolbištích přezdívalo „Česká lokomotiva“.

„Četl jsem knížky, sháněl materiály, hovořil s lidmi, kteří Emila znali,“ vyprávěl před časem Neužil. Stejně tak na sobě zapracovala Martha Issová v roli oštěpařky a Zátopkovy manželky Dany.

Ta se na Julisce učila házet s trenérem Rudolfem Černým a její počínání sledovala a radou nejednou přispěla i světová rekordmanka Barbora Špotáková. S paní Danou se herečka během natáčení seznámila a konzultovala s ní některé situace.

„Pamatuji si, že mi při jednom setkání řekla: Hlavně musíš dávat pozor, abys u hodu nevypadala jako zlomená lilie,“ vzpomněla Issová s úsměvem na legendární sportovkyni, která strávila ve vojenském klubu, který se přejmenoval na ÚDA Praha, čtyři roky.

Film o životě nejslavnějšího sportovního páru světa, který se narodil před 99 lety ve stejný rok i den, se začne promítat 26. srpna.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Druhá dcera. Tyčkařský pár Kudlička-Ptáčníková se raduje z dalšího přírůstku

Rodinka se třemi ženskými. Nejlepší český tyčkař Jan Kudlička se bude muset pořádně ohánět. Jeho žena Jiřina Ptáčníková, rovněž elitní skokanka o tyči, přivedla nyní na svět k dvouapůlleté Tereze malou sestřičku Barboru.

Oba manželé se stali v barvách Dukly českými rekordmany a jejich výkony jsou v tabulkách stále na prvním místě. Jan se dostal nejvýš na metu 583 centimetrů, Jiřina skočila nejvíc 476 cm.

Maminka a druhorozená dcera jsou v pořádku, na což v pražské porodnici u Apolináře dohlížel tým profesora Antonína Pařízka. U něj ostatně přichází na svět většina potomků českých atletických reprezentantů.

Dukla přeje celé rodině hodně zdraví a štěstí.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: FCB Jana Kudličky a CPA