Zprávy Archivy - Strana 150 z 193

Měsíc po olympijském úspěchu: Vadlejcha čeká finále Diamantové ligy, Veselý plánuje potápění

7. srpna se oštěpaři Jakub Vadlejch s Vítězslavem Veselým postarali na olympijských hrách v Tokiu o slastnou medailovou tečku pro českou výpravu.

Jak úspěch v podobě stříbra a bronzu vstřebávají? Změnil se jejich obraz v očích veřejnosti? Stali se populárnějšími sportovci? Atleti armádního klubu Dukla odpovídali se vší upřímností i vtipem.

Pánové, je to přesně měsíc od vašeho japonského galapředstavení. Máte za sebou coby olympijští hrdinové hektické dny?

Vadlejch: Snažil jsem se plnit opravdu jen ty nejnutnější záležitosti. Zbytek plánuju až po sezoně a dovolené, kdy na to bude spousta času.

Veselý: Mám to podobně. Když ještě závodíte, chcete se udržovat v psychické i fyzické kondici. Na rozdíl od Kuby mám už od neděle padla.

Vadlejch: Taky se už těším. S manželkou vyrazíme do Turecka. Dovolenou jí slibuju dlouho. Čtyři roky jsme nikde nebyli, všechno jsem podřídil tréninku. Užijeme si to.

Určitě vnímáte nárůst popularity…

Vadlejch: Když jsem byl vicemistrem světa, nebylo to tak enormní. Olympiáda má úplně jiný přesah. Volala mi spousta lidí, nejen ze sportovní branže. Říkali, jak fandili, jak jim tekly slzy. Nejsem typ, který by vyhledával velkou společnost. Každopádně mě těší, že jsme oštěpu udělali pořádnou reklamu.

Veselý: Nejvíce jsme to pociťovali asi při mítinku v Ústí nad Orlicí. Šlo o první a zároveň poslední závod sezony v Česku po olympiádě. Přišlo hodně lidí. Bylo zvláštní, když jde člověk na pokus a kolem rozběhu stojí spousta fanoušků s fotoaparáty a mobily. Fotí vás, natáčejí. To se stane málokdy. Byl to moc pěkný zážitek.

Co na ulici v džínách a triku? Zastavil vás někdo a požádal o autogram?

Vadlejch: Snažím se to nevnímat. Ale jednu příhodu mám. Stál jsem u přechodu a pouštěl paní s dcerou. Oni ale zůstaly stát a pouze se dívaly do auta, kdo že to tam sedí. Vypadalo to, že mě poznaly. (směje se)

Veselý: Vnímají nás hlavně atletičtí fajnšmekři. Někdy je to potěšující.

Veřejnost jste oslnili. Už jste měli možnost si jedinečný závod vychutnat pěkně sami u televize ze záznamu?

Vadlejch: Ještě jsem to neviděl.

Veselý: Přenos byl v kombinaci s ostatními disciplínami. Mě tam prý zabrali snad dvakrát. Známí si to nahráli a poslali. Tedy jenom ten hod. Nejsem typ, který by si to celé detailně přehrával nad sklenkou whisky.

Jen pro zajímavost, kde momentálně skrýváte medailový poklad z olympiády?

Vadlejch: Mám ji v předsíni na poličce zavřenou v krabičce.

Veselý: Já ji měl docela dlouhou dobu na kuchyňské lince. Ani nevím proč. (směje se)

Po Hrách jste absolvovali několik dalších závodů. Doma i v zahraničí. Házelo vám to. Bylo to i tím, že opadl stres?

Vadlejch: Olympiáda bere všechno. Když vám nevyjde, hodnotí se špatně celý rok. A naopak. Tím, že jsme uspěli, bylo po ní závodění mnohem snadnější. Pořád ale hodně trénuju.

Veselý: Nejsou tam takové tlaky. V hlavě jsem se ale přenastavil už před sezonou. Chtěl jsem si ve svém věku užívat každý závod jako by to bylo naposledy.

Kubo, vás ještě ve čtvrtek čeká finále Diamantové ligy v Curychu (zúčastní se ho i oštěpařky Barbora Špotáková a Nikola Ogrodníková – pozn.). V jakém jste rozpoložení?

Je to důležitý závod. Rád bych tam hodil pěkný výsledek. Věřím, že formu ještě prodám. Cítím se opravdu hodně dobře. Favoritem bude samozřejmě Johannes (Vetter), ale další místa jsou otevřená.

Víťo, vám sezona skončila v neděli. Na řadu jistě přijde zasloužený odpočinek…

Teď to všechno dávám do kupy, plánuju. S olympijskou medailí přibyly různé povinnosti. Akcí s tím spojených je poměrně dost. Rád bych do volnočasových aktivit zakomponoval nějaké potápění. Osvědčilo se mi jako skvělý relax a zároveň regenerace po sezoně. Člověk při tom vědomě pracuje na uvolnění těla. Nějak to vymyslím.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Šedesátý titul mistrů republiky! Atleti Dukly Praha zakulatili své famózní tažení

Rok měli pauzu, ale rychle se dokázali vrátit nejvyšší piedestal. Atleti Dukly Praha po nedělním finále extraligy v Břeclavi slaví jubilejní šedesátý titul, přestože se museli obejít bez několika opor. Ženy z Julisky vyválčily bronz.

Dukláci vyhráli o 25,5 bodu před Univerzitou Brno, která loni po devíti letech ukončila jejich nadvládu. Klub z jihomoravské metropole šel do finále z vedoucí pozice, ale při rovnosti hlavních bodů rozhodlo lepší umístění Dukly ve finále.

O pořádný bodový zisk Pražanů se postarali sprinteři. Na stovce vyšel z duelu dvou ze tří českých spolurekordmanů vítězně Dominik Záleský, který v protivětru porazil výkonem 10,37 o desetinu svého trenéra Jana Velebu.

Pavel Maslák na čtyřstovce uhájil ve finiši náskok, když dosáhl času 46,39. Důležitá body přinesla i osmistovka. Zvítězil Jan Friš (1:52.82), druhou pozici kontroloval Lukáš Hodboď.

Ve stýplu se prosadil Jáchym Kovář díky zrychlení v posledních okruzích. Jasným triumfem Davida Ryby skončila stodesítka překážek, když v protivětru zaběhl 14,15. Mezi ženami triumfovala hostující britská diskařka Kirsty Law, která zvítězila díky výkonu 56,39 metru. Závod oštěpařek se i přes absenci tria reprezentantek stal kořistí Dukly zásluhou Martiny Píšové, která hodila 56,14.

Bába převzal bronz z ME

Český rekordman ve skoku do výšky Jaroslav Bába převzal při extraligovém finále v Břeclavi bronzovou medaili z mistrovství Evropy 2014 v Curychu. Cenný kov mu připadl kvůli dopingu původně třetího Rusa Ivana Uchova.

Bába před třemi roky v barvách pražské Dukly ukončil atletickou kariéru. Na svém kontě má tak pět z medailí z velkých soutěží, včetně olympijského bronzu z roku 2004 v Aténách.

Dodatečné dekorování považuje dnes sedmatřicetiletý bývalý výborný výškař za určité zadostiučinění. Ovšem emoce ze stupňů vítězů pochopitelně nic nahradit nemůže.

„Ty by člověk prožíval tam… Je to už trochu zvláštní, když už tři roky nezávodím a věnuji se trenéřině. Za medaili jsem rád, ale už to nikdy nebude jako tam,“ prohlásil v Břeclavi Bába. „Ivan Uchov se bohužel provinil. Koukám, že ta medaile asi není jeho, je úplně nová. Asi si ji nechám,“ culil se. „Cením si jí.“

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Brokaři Dukly ovládli Velkou cenu armády České republiky! Disciplínu trap vyhrál Kostelecký, skeet Slavíček

Stříbrný medailista z olympijských her v Tokiu David Kostelecký potvrdil roli favorita a stal se vítězem Velké ceny armády České republiky v brokové disciplíně trap. Na skeetu byl nejlepší jeho oddílový kolega z Dukly Miloš Slavíček. Mezi ženami se na střelnici v Malšovicích v Hradci Králové radovala z prvenství rovněž zástupkyně Dukly – Martina Skalická.

Kostelecký ve finále porazil Fabia Beccariho z Komety Brno. Vrátil mu tak porážku z nedávného mistrovství republiky. Oba závody absolvoval prakticky bez tréninku. ,,Na domácím šampionátu jsem startoval hlavně kvůli klubu, kterému jsem chtěl pomoci k co nejlepšímu umístění. Dukla mě velmi podporuje, tak jsem to chtěl taky nějakým výsledkem vrátit. To samé platilo při Velké ceně armády. Nezastírám, že mě vítězství potěšilo, protože je to náš závod, na naší střelnici,“ usmíval se úspěšný olympionik. ,,Vyhrát není nikdy jednoduché. Mladí střílejí čím dál lépe. Nechal jsem tomu volný průběh a ono to vyšlo,“ těšilo ho.

V kvalifikaci byl Kostelecký nejlepší, trefil 121 ze 125 terčů. Do vyřazovací části však šťastně nevstoupil, z prvních tří pokusů dvakrát minul. ,,Odpoledne se trochu změnily podmínky, musel jsem na to reagovat. Pak už to šlo dobře,“ liboval si.

Nyní si šampion z Her v Pekingu 2008 dopřeje opravdový odpočinek. Posledním jeho vystoupením by mělo být finále Světového poháru na Kypru. ,,Je to až v polovině října. Uvidíme, jak to tam bude vypadat. Možná se to celé kvůli covidu zruší. Čísla jsou tam nyní opravdu špatná.“

Radost z prvenství mezi skeetaři měl také Miloš Slavíček. Letos totiž neprožívá zrovna ideální sezonu. ,,Ještě to není úplně ono, po změně pažby si všechno sedá. Musím zabrat mnohem víc. Doufám, že hlavně v příštím roce budu podávat mnohem lepší výkony,“ řekl mistr Evropy z roku 2017.

Za zmínku stojí rovněž druhá pozice sedmapadesátiletého Leoše Hlaváčka! Trojnásobný účastník olympijských her se věnuje především výchově svých následovníků. Výkonem ale jasně demonstroval, jak skvělý je pořád také jako závodník.

V dobré formě se předvedla Martina Skalická. Duklačka opanovala skeet před sokyněmi z Komety Brno – Annou Šindelářovou a Barborou Šumovou.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA a ASC Dukla

Kanoistka Fišerová nestačila jen na famózní Australanku. Ze závodu Světového poháru bere stříbro!

Další skvělý výsledek si v letošní sezoně připsala kanoistka Tereza Fišerová. Vodní slalomářka armádního klubu Dukla si v závodě Světového poháru ve španělském Seu d‘Urgell dopádlovala pro druhé místo. Ve finále nestačila pouze na Australanku Jessicu Foxovou, olympijskou vítězku z Tokia.

Fišerová zvládla finálovou jízdu výborně. Ač si na trati připsala jeden šťouch, projela cílem ve skvělém čase 99,39. Pod stovku se dostala už jen famózní Foxová, která nakonec zvítězila s náskokem 6,32 vteřiny. Fišerová její počínání na trati bedlivě sledovala. Dominantní výkon vítězky také náležitě ocenila – pomyslným smeknutím klobouku a potleskem. ,,Jsem spokojená. Jessica jela skvěle, ale i já jsem finále zvládla velmi dobře. Trať je tady těžká, takže si tohoto výsledku moc cením,“ řekla šestá žena z olympiády v Tokiu.

Chlubit se v letošní sezoně může i druhým místem na mistrovství Evropy, nedávno získaným domácím titulem pod lipenskou přehradou, vítězstvím na ME do 23 let a samozřejmě výbornými výsledky ve Světovém poháru. V průběžném hodnocení jí patří druhé místo.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: Carlota Carillo

Vraštil po olympiádě neodpočívá. Vesla na čas mění za triatlon. Připravuje se na Ironmana!

Místo zaslouženého odpočinku po vydařeném vystoupení na Hrách v Tokiu se znovu opřel do tvrdého tréninku. Veslování už poněkolikáté v kariéře vyměnil Miroslav Vraštil za náročné dávky plavání, na kole a běhání. V osmatřiceti letech se člen armádního klubu Dukla připravuje na oblíbenou triatlonovou výzvu – Ironmana. Absolvuje ho v polovině září v Itálii.

Slovo absolvuje není přesné. Miroslav Vraštil je ve své ,,doplňkové“ disciplíně třída. Jen pro ilustraci. V roce 2016 si na Mallorce zajistil účastnický slot na světový šampionát na Havaji. 3,8 km plavání, dalších 180 na kole a běžecký maraton tehdy zvládl za necelých devět hodin! ,,Mám takový neduh. Neumím si závody užívat, vždycky jedu na výkon,“ usmívá se.

To potvrdil i na zmíněné Havaji, kde v roce 2017 obsadil mezi nejlepšími triatlonisty planety v kategorii 35 až 39 let neuvěřitelné 13. místo! Ke všemu se tak stalo pouhých čtrnáct dní po veslařském mistrovství světa na Floridě. ,,Zážitek skvělý, i když bylo těžké to tehdy dokončit. Člověk si hrábl až na dno. Hlavně při maratonu jsem si ve složitých podmínkách prožil peklo. Je to obrovská dřina, ale teď se znovu moc těším. Jsem zvědavý, jak to dopadne. Beru to jako vhodný impuls pro další trénink na vodě.“

Lásku k triatlonu podědil stejně jako veslování po otci, rovněž úspěšném olympionikovi. ,,Přivedl mě k tomu někdy v roce 2008. Prvního Ironmana jsem dal skoro bez tréninku. Docela mě to chytlo, přestože se z mého pohledu jedná o destruktivní sport.“

Vraštil jako malý pořádně neplaval. Tady cítí rezervy. ,,Není to z mé strany zase až tak pomalé, ale žádný komfort. Kraulařskou techniku jsem se učil později. V mase lidí, kteří po startu naskáčou do vody, neprožívá člověk žádnou slast. Naštěstí je to jen hodina,“ směje se. Kolo ho baví. Chleba se z jeho pohledu láme po 120 kilometrech. ,,Těch zbývajících šedesát je enormně náročných. Důležité je hodně a hlavně dobře občerstvovat.“ V závěrečném maratonu Vraštil zpravidla exceluje. ,,Vždycky se těším, až slezu z kola. Při běhu se můžu narovnat a jsem i poměrně rychlý,“ říká ve vší skromnosti. Co si pod tím představit? Elitní veslař zvládne 42,2 kilometru i za 2 hodiny 35 minut!

Polykat tvrdé tréninkové dávky v osmatřiceti letech není jednoduché, což také přiznává. ,,Nohy mě strašně bolí. Hlavní ale je, že drží záda. S nimi jsem dříve trochu laboroval,“ říká muž, jenž na nedávné olympijské regatě obsadil společně s Jiřím Šimánkem čtvrté místo na lehkém dvojskifu.

Dokončit triatlonový závod v Itálii, kde znovu bude možnost získání kvalifikačního místa pro mistrovství světa na Havaji, Vraštilovi nestačí. ,,Soutěživost mám v sobě. S tím nic nenadělám. Půjdu do toho naplno. Chci být spokojen hlavně sám se sebou. Nechat v závodě, co jsem natrénoval. Až to skončí, únavou a bolestí neslezu týden ze schodů. To vím už teď.“

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Oštěpařky si na mítinku v Roveretu vybojovaly účast ve finále Diamantové ligy

Atletka pražské Dukly Nikola Ogrodníková skončila třetí na mítinku v italském Roveretu. Ten byl pro oštěpařky náhradou za neuskutečněný závod Diamantové ligy v Číně. Její nejdelší pokus měřil 60,87 metru. Světová rekordmanka Barbora Špotáková byla šestá díky hodu ze třetí série, který doletěl na značku 59,59.

Ogrodníková tentokrát překonala šedesátimetrovou hranici jen jedenkrát. Hod ze čtvrté série ji posunul do finálové trojice. Tam ale zaznamenala pouze 55,27 metru a dopředu se už neposunula. Špotákové k finálové trojici chyběl víc než metr. Byl to její nejhorší výsledek ze čtyř letošních mítinků Diamantové ligy, z nichž ten v Monaku ozdobila výhrou.

Obě Češky ale mohou být spokojené s tím, že si vybojovaly účast ve finále lukrativního seriálu, které oštěpařky čeká 9. září v Curychu.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO:CPA

Olympijský šampion Svoboda rád pracuje s dětmi. Doufá, že generační mezera nebude kvůli pandemii tak znatelná

Pozitivní energii šíří i po veleúspěšné kariéře. David Svoboda, olympijský šampion v moderním pětiboji z Londýna 2012, bez sportu existovat nemůže. Je pro něho nepostradatelnou součástí života. V různých činnostech, trenéřinou počínaje a funkcionářskými povinnostmi konče, je zaháčkovaný od rána do večera.

Přesto jej neustále zdobí úsměv a dobrá nálada. Rád pracuje hlavně s dětmi. V Dukle vede skupinu talentovaných pětibojařů, s bratrem plánuje otevření soukromé sportovní základní školy, pro Český olympijský výbor funguje na dobrovolnické bázi coby předseda komise sportovců. ,,Je toho dost. Ale naplňujeme mě to,“ usmívá se. ,,Ještě taky zvládám inspirativně motivační přednášky s Honzou Mühlfeitem (známý kouč a mentor – pozn.) na témata mentální odolnosti,“ doplňuje dlouhý výčet aktivit šestatřicetiletý sympaťák.

Vypadáte stále svěží, přestože jste v jednom kole…

(úsměv) Možná tak působím, ale občas mě to samozřejmě zmáhá. Nedávno jsem přijel z Rakouska, kde jsme natáčeli pro televizi cestopisný seriál. S bráchou Tomem tím pořadem provázíme. Letní série má deset dílů, pravděpodobně do toho půjdeme i v zimě. Tvůrcům se hodila naše sportovní všestrannost. Šlo o zajímavé, byť náročné zpestření letního programu. Teď se vracím zpátky do běžného, poměrně náročného, koloběhu.

V Dukle se podílíte na přípravě vašich nástupců. Jak to vypadá s podhoubím moderního pětiboje?

Zaplaťpánbůh je dobré. Členská základna se neustále rozšiřuje. Posledních několik let máme nadstav.

Musíte selektovat?

Děláme to neradi. To říkám na rovinu. Jsme spíše pořád přeplnění. Každého šikovného sportovce se snažíme vzít a zkusit to s ním.

Máte svou tréninkovou skupinu?

Vedu kategorie U17 a U19.

Rýsuje se v ní nový David Svoboda?

Šikulové se najdou. Jsou ale i v mladší a starší kategorii. Šance, že se objeví někdo opravdu hodně dobrý, tu je veliká. Podobně jako tomu bylo v případech současných olympioniků Honzy Kufa a Martina Vlacha.

Jan Kuf vás vždycky zmiňoval jako velký vzor. V Tokiu byl blizoučko medaile. Jak jste prožíval vyvrcholení olympijského závodu, který jste spolukomentoval?

Snažil jsem se zachovat klid. Vnitřně jsem byl samozřejmě napnutý jako struna. Martin i Honza podali skvělé výkony v rámci svých možností. Páté a osmé místo je nádherným vysvědčením. Honza byl asi trochu zklamaný, klidně mohl běžet o zlato. Bohužel se mu nepovedla poslední střelecká položka, což se ale v pětiboji stává. Oba se však do české historie zapsali parádními výsledky. Na stupně to klidně může vyjít už třeba za tři roky v Paříži.

I vy jste si na medaili musel počkat. V Pekingu 2008 jste patřil k favoritům. Jenže vám nevyšel parkur. Zradil vás koník jménem Chun-Chun…

Tak už to někdy chodí. Koně si losujete. V závěrečné kombinaci běhu se střelbou to přeci jen máte více ve vlastních rukou. Hodně se pracuje s taktikou. Honza to risknul, chtěl běžet o první místo. Naprosto jsem ho chápal. Svou roli při poslední nešťastné položce mohla sehrát i únava.

Určitě cenná zkušenost s výhledem na další Hry v Paříži…

To každopádně. Když budou zdraví, mohou znovu myslet vysoko. Martin se může ještě hodně zlepšovat, Honza je už ohromně zkušeným závodníkem. Stačilo by mu ve správnou chvíli prodat to, co umí.

Martin Vlach necelé tři měsíce před olympiádou podstoupil operaci ramene. Z tohoto pohledu je konečné páté místo jakýmsi zázrakem. Souhlasíte?

Je opravdu něco úžasného, co se Martinovi a lékařskému týmu povedlo. Muselo ho to velmi bolet. Ale zvládl to skvěle. I já mám podobnou zkušenost. V Riu 2016 jsem závodil s poraněnou nohou a umotal z toho deváté místo. Před Martinem je třeba smeknout.

Mediálně se zasazujete o návrat dětí ke sportu. Byla pro vás výrazná omezení v pandemické době přijatelná?

Tato opatření byla největší překážkou. Zdůrazňuji opatření, nikoliv covid samotný. Některé děti tím ze sportu odpadly. Možná se už nevrátí. Ano, přijdou jiné. Lze jen doufat, že generační mezera nebude tak znatelná. Je potřeba v rámci celého českého sportovního prostředí jim pomáhat odstraňovat překážky. I hobíkům a dalším, kteří sport milují.

Asi není třeba zdůrazňovat, jak moc bylo z tohoto pohledu důležité, že se Hry v Tokiu i přes výrazná omezení uskutečnily…

Kdyby neproběhly, jednalo by se o ohromnou ztrátu. U leckoho šlo o vyvrcholení kariéry, touhu zúročit celoživotní snažení. Ti, kteří enormní počínání sportovců sledovali, by byli ochuzeni o možnou inspiraci. Vše by mělo dalekosáhlé důsledky. Pořádně to nelze ani domyslet.

Vy zřejmě nejlépe regenerujete také sportem, že?

Jasně. Hlavně někde o samotě v přírodě. Stačí mi den, dva a jsem zase fit. (směje se)

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Silná záloha. Atletické mládí Dukly vybojovalo na mistrovství ČR do 23 let deset medailí

Mladým duklákům se v Plzni při atletickém mistrovství ČR do 23 let dařilo. Vybojovali deset medailí, z nichž byly tři zlaté.

Jeden ze tří titulů pro Duklu Praha urval překážkář David Ryba. V závodě na 110 metrů útočil v posledních startech na hranici 14 vteřin. V Plzni za cílem nejdřív lomil rukama a prosil časomíru, neboť na ní svítila číslice 14,02. Jeho přání se nakonec vyplnilo. Po prozkoumání cílové fotografie rozhodčí čas vylepšili a Rybův výsledek a osobní rekord je tak 13,99.

Dramatickou bitvu o medaile předvedli překážkáři na čtyřistametrové trati. Překvapivým šampionem se stal Bořek Pešta, který si o víkendu posunul osobní rekord o 92 setin až na rovných 52 vteřin.

Talentem z Julisky je i Nikoleta Jíchová. Na červencovém ME atletů do 23 let v Tallinnu byla osmá na čtvrtce překážek. V Plzni ale blonďatá dlouhovláska zvolila závod na hladkých 400 metrů a časem 53,99 si zaběhla velký osobní rekord.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

FOTO.CPA

V devatenácti má domácí titul mezi elitou! Kajakář Jakub Krejčí ve vodním slalomu na Lipně oslnil

Všem vytřel zrak. Doslova a do písmene. Kajakář Jakub Krejčí se na Lipně postaral o největší senzaci v závodech mistrovství republiky ve vodním slalomu. V devatenácti letech získal člen armádního klubu Dukla premiérový titul, na náročné trati si podal i olympijského vítěze z Tokia Jiřího Prskavce!

,,Jířa je borec. Vyhrál olympiádu. Já bych se na ni chtěl jednou alespoň kvalifikovat. Že tenhle závod vyhraju, mě ve snu nenapadlo,“ říká Krejčí, který se v aktuální sezoně může pochlubit také dalšími skvělými výsledky – prvenstvími na mistrovství světa i Evropy do 23 let.

Kubo, co pro vás vítězství na domácím šampionátu mezi dospělými vůbec znamená?

Asi největší úspěch v kariéře. Zároveň jde o obrovskou motivaci do dalších tréninků a závodů.

Jen pro zajímavost. Přesně před měsícem jste Jiřího Prskavce sledoval při zlaté olympijské jízdě. Jak jste tenhle závod prožíval?

Na finále jsem se byl podívat na promítání v Troji na velkoplošné obrazovce. Panovala úžasná atmosféra. Prožíval jsem to moc. A fandil.

Co vám letělo hlavou?

Dostat se na olympiádu, je můj sen odmala. Co jsem začal pádlovat. Jířovi jsem to moc přál. Ty pocity musely být úžasné.

Teď jste Prskavce a spol. na Lipně porazil. Překvapil jste sám sebe?

Já s tím vůbec nepočítal. (směje se) V dobré umístění jsem doufal. Že to ale dopadne takhle, mě ve snu nenapadlo. V té jízdě byly chyby. Ostatní jich zřejmě udělali víc. (směje se) Fakt jsem nečekal, že by to mohlo dát na první místo.

Čím si vysvětlujete tak skvělou formu? Na odpočinek jste po vydařeném ME do 23 let ve slovinském Solkanu moc času neměl…

Možná mi to spíš nahrálo. Člověk o tom nemůže moc přemýšlet. Pořád jsem trénoval. Ještě mě čeká dost závodů.

Pod lipenskou přehradou jste zvítězil s náskokem necelé vteřiny před Vítem Přindišem. Jaké to bylo na trati mezi brankami?

Na Lipně to mám rád. Je to vodácký svátek. Občas mi to tam i vyjde. (směje se)

Řada závodníků netajila respekt z přírodní vody. Jak jste na tom byl vy?

Voda je jiná. Člověk musí počítat, že tam někde s lodí bouchne, narazí na kámen, zadrhne pádlem. Má to svoje kouzlo, musí se předvídat.

Gratulací přišlo mnoho, že?

Jo, bylo jich dost. Třeba od třídní z gymplu. To potěšilo. Pozadu nezůstala rodina a kamarádi. Moc si toho vážím.

Prožíváte báječnou sezonu. Spolupráce s trenérem Janem Vondrou funguje zřejmě bezvadně. V čem jste v přípravě udělali největší pokrok?

Ono to nějak plyne, zraje. Každý závod přináší nové zkušenosti. Dospívám i já. Vyvíjím se, posouvám. Každopádně už jezdím s klidnější hlavou. Velkých chyb už není tolik. Nervozita je tam ale samozřejmě pořád. To k tomu patří.

Každý má své velké sportovní sny. Jaké jsou ty vaše?

Cílem je účast na olympiádě. Pokud bych se tam nominoval, budu myslet dál. Na medaili.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: Kanoe.cz

Vadlejch v Paříži přehodil 85 metrů, Veselý zase osmdesátimetrovou hranici

Dva dny po mítinku v Lausanne pokračovala elitní atletická série Diamantová liga v Paříži a opět se dařilo oštěpařům Dukly Praha. Jakub Vadlejch sice skončil těsně pod stupni vítězů, ale připsal si kvalitní výkon 85,17 metru. Jeho parťák Vítězslav Veselý byl šestý hodem dlouhým 80,73.

Stříbrný z Tokia Vadlejch soutěž nedokončil. Po prvním zdařilém a svém nejdelším pokusu ve druhé sérii následující pokus vynechal a po dalším hodu do vzdálenosti 77,74 už nepokračoval. Přiznal, že únava po čtvrtečním Lausanne byla znát, ale zároveň na webu atletika.cz netajil, že ho výsledek potěšil. „Dvakrát přes 85 ve třech dnech, skvělý závod, paráda,“ líčil Vadlejch. „Ucítil jsem natržené tříslo, tak jsem to nechtěl pokoušet. Možná bych kluky přehodil, ale za deset dní je to důležitější,“ zmínil svěřenec Jana Železného finále seriálu v Curychu, kvůli němuž vynechal dva pokusy.

Veselý, který na nedávné olympiádě vybojoval bronz, v předposledním dílu letošní Diamantové ligy dvakrát přehodil osmdesátimetrovou hranici. Jeho druhý pokus měřil 80,71. „Váhal jsem, jestli všechno odházet, ale možná to byl letos můj poslední závod. Mám problém s třísly,“ vysvětloval Veselý, proč naopak nevynechal žádný z pěti hodů. „Je to zase za osmdesát, a to beru. Super sezona,“ usmíval se.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA