Zprávy Archivy - Strana 135 z 187

Samková je po operaci, postupy v léčbě se řeší

Olympijská šampionka Eva Samková je po operaci. Zákrok proběhl na klinice v Montafonu-Schruns. Převoz Evy zpět do České republiky se nyní intenzivně řeší stejně jako další postup v její léčbě. Na prognózy o návratu k tréninku je zatím příliš brzy.

Eva Samková absolvovala v sobotu večer operaci zraněných kotníků. Operatérem na klinice v Montafonu-Schruns byl vyhlášený lékař Dr. Christian Schenk. „Zákrok dopadl dobře. Evku teď čeká převoz z Rakouska do Prahy a postupná rehabilitace. Na jakékoliv prognózy je ještě brzo, je to ale otázka minimálně několika týdnů. Evka se jen tak nevzdává. Nehroutí se a věřím, že i to jí pomůže, aby se vrátila silná,“ říká Tomáš Kraus ze Snow Nomads, kteří Evu zastupují.

Samotná Eva z nemocnice v Rakousku vzkazuje: „Takhle jsem si průjezd cílem nepředstavovala, ale to je život. Když chcete být nejrychlejší na světě, někdy to hodně bolí. Díky všem za vzkazy a podporu. Děkuju lékařům za super péči. A navíc za pokoj s výhledem a spoustou světla. V nohách mám šrouby, které by měly kotníky zpevnit. Uvidíme, jak se to bude hojit, ale budu bojovat!“

V tuto chvíli se s určitostí nedá stanovit čas návratu Evy k tréninku a závodům. O dalších novinkách, včetně léčebného procesu, vás budeme průběžně informovat po jejím návratu do České republiky.

TEXT: Snow Nomads

FOTO: CPA

Záchranáři z Dukly odvedli skvělou práci…

Drama se šťastným koncem, v němž šlo o život čtrnáctileté dráhové cyklistky, se odehrálo při nedělních závodech mistrovství České republiky v omniu. Všechno dobře dopadlo díky včasnému a profesionálnímu zákroku záchranářů ze zdravotnického týmu OZZ ASC Dukla – prap. Bc. Michaele Schmidtové a prap. Mgr. Václavu Hrdinovi. Dívka si sice v nemocnici ještě chvíli pobude, nicméně je už mimo nebezpečí ohrožení života.

Co se na oválu v Motole vlastně přihodilo? U mladé závodnice došlo při kontaktu se soupeřem k pádu. Záchranáři z OOZ ASC Dukla však byli nablízku a neprodleně poskytli resuscitační péči, díky které došlo k obnovení základních životních funkcí. Závodnice byla následně již při vědomí předána do další péče Zdravotnické záchranné službě HMP.

Skvělá práce!

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

Koudelka začal nadějně. V Kontinentálním poháru ve Vikersundu doplachtil ve druhém závodě na třetí příčku

Návrat do závodního módu dopadl pro skokana na lyžích Romana Koudelku nadějně. Reprezentant Dukly Liberec se po těžkém zranění kolena a dlouhé rekonvalescenci blýskl ve druhém závodě Kontinentálního poháru ve Vikersundu třetím místem a naznačil, že se mohl vrátit do světového poháru.

V pátek se ještě trochu rozkoukával. Skočil rovných sto metrů, což na postup do druhého kola nestačilo a obsadil 36. místo. V sobotu se ovšemk výbornému výkonu nadechl už v prvním soutěžním skoku. Koudelka doletěl na značku 111 metrů a dostal se na čtvrtou příčku.

Ve druhé sérii přidal navíc půl metru, což nakonec stačilo na posun na medailovou pozici. Tím si po nepříliš vydařené páteční premiéře spravil chuť. Jak sám přiznal, trochu se na sebe naštval.

„Tentokrát mi vyšlo první kolo, a to mi dodalo sebevědomí. Je to krásný pocit stát na stupních vítězů,“ vykládal šťastný Koudelka, který má za sebou plastiku křížového vazu, měl poškozený i meniskus a čéšku.

„Po zranění jsem ušel velký kus cesty a tohle je první odměna. Musím ale makat dál, nejde usnout na vavřínech,“ okomentoval své vystoupení vítěz pěti závodů SP. (lan)

Michal Novák se v Davosu prosadil mezi elitu ve sprintu. Skončil čtrnáctý

Ve švýcarském Davosu si při světového poháru v běhu na lyžích ve sprintu volně vedl výborně Michal Novák z Dukly Liberec. Po dvou pátých místech v distančních závodech ve Skandinávii se dokázal prosadit i v kontaktním běhu. Vítězství si připsali Nor Johannes Klaebo a Švédka Maja Dahlqvistová.

V kvalifikaci skončil Novák jedenáctý. Pak nastoupil do první rozjížďky, v níž si první postupové místo pohlídal norský fenomén Klaebo. Novák se po celou dobu držel vepředu, předstihl už jen Rus Usťugov.

Nejlepší Čech doufal ještě v postup z pozice šťastného poraženého, ale účastníci poslední rozjížďky byli rychlejší. Nakonec obsadil čtrnáctou pozici. „Teď převládá zklamání, že to nevyšlo na semifinále. To je pro mě taková bariéra, přes kterou se snad brzy dostanu. Možná už za týden v Drážďanech,“ přál si Novák.

„Jinak jsem se cítil skvěle, byl jsem poměrně svěží. S lyžemi také nebyl problém, i když Klaebo je měl ještě o kousek lepší,“ přiznal.

V závodě žen si pro postup z kvalifikace dojela duklačka Kateřina Janatová, která v ní obsadila skvělé osmé místo. Nastoupila pak hned do prvního čtvrtfinále, které začala uprostřed malé skupinky.

V první zatáčce ale propadla na poslední pozici, ze které se na začátku druhého okruhu snažila posunout dopředu. V pozičním boji se jí ovšem podařilo předstihnout jen jednu soupeřku, a tak dojela pátá a celkově obsadila 21. místo.

„Nejelo se mi špatně, ale bohužel mi Norka na začátku v zatáčce přišlápla lyži a ztratila jsem rychlost. Pak už jsem se nedokázala dostat dopředu, i když jsem se o to na rovinách snažila,“ vykládala.

„Cítila jsem se lépe než před týdnem. Forma jde nahoru, ale chyběla mi ale trocha štěstí,“ dodala Janatová. (lan)

Foto: Bóša

Zlá zpráva. Snowboardcrossařka Eva Samková si dva měsíce před olympiádou zlomila oba kotníky

Eva Samková nebude sobotní závod světového poháru týmů v rakouském středisku Montafon vzpomínat vůbec v dobrém. Potkala ji tam totiž sportovní tragédie. S Janem Kubičíkem sice skončili druzí, ale při nešťastném dojezdovém manévru si hvězda Dukly zlomila oba kotníky.

Dva měsíce před zimními olympijskými hrami v Pekingu šla Samková na operaci a její účast na sportovním svátku je v ohrožení. Doba rekonvalescence není jasná, podrobnosti by měl tým kolem Samkové oznámit začátkem příštího týdne.

Vzhledem k závažnosti zranění se ale zdá být nereálné, že by olympijská šampionka ze Soči 2014 mohla v Číně obhajovat bronz z Pchjongčchangu 2018. Olympijský závod snowboardcrossařek se pojede 9. února.

„Eva při předkopnutí prkna v cíli, když chtěla zajet co nejlepší výsledek, pod sebe strčila snowboard, nějak se jí kousla hrana. Skřípla si kotníky. Když jsem k ní běžel, tak už byla v slzách. Odvezli ji do špitálu,“ sdělil Kubičík.

Vyšetření v nemocnici odhalilo závažnou diagnózu. „Evka si zlomila obě nohy v kotnících v hlavicích tibie (holenní kosti). Podstoupola operaci u specialistů v Rakousku a rekonvalescence bude samozřejmě nějakou dobu trvat. To je zatím vše, co v tuhle dobu víme. Doufejme, že bude v pohodě a že se z toho co nejdřív dostane hlavně mentálně. Samozřejmě je velmi nešťastná,“ uvedl trenér Marek Jelínek (lan)

Foto: FIS-SKI.com.

Snowboardcrossařka Eva Samková vyhrála malé finále. V Montafonu dojela pátá

Vítězka úvodního závodu sezony ve světovém poháru ve snowboardcrossu Eva Samková skončila ve druhém dílu seriálu pátá. V rakouském středisku Montafon závodnici Dukly těsně unikl postup ze semifinále a nastoupila do souboje o páté až osmé místo, v němž byla nejrychlejší.

„Jak je člověk zvyklý vyhrávat, tak to páté místo pak trošku zamrzí, ale měla jsem prostě jet líp,“ konstatovala dvojnásobná olympijská medailistka.

„Na trati je problematická dlouhá část mezi třetí a čtvrtou klopenkou. Holky se za mnou vyvezly, já byla na špatné straně. Měla jsem být spíš vpravo. Bylo to o pár centimetrů, musím se naučit líp předkopávat,“ pokračovala osmadvacetiletá česká reprezentantka.

V malém finále se krátce po startu ujala vedení a uhájila ho až do cíle. V čele pořadí elitního seriálu ji vystřídala úřadující mistryně světa Charlotte Bankesová z Británie, která se stala vítězkou závodu.

„Nechci říct, že udělala chybu, ale když vás někdo předjede na dlouhé rovince s protivětrem je těžké se pak před něj znovu dostat,“ ohodnotil výkon Samkové trenér Marek Jelínek a optimisticky dodal: „Z neúspěchu se dokážeme poučit mnohem víc než kdyby jezdila pořád první.“

Další Jelínkovi svěřenci Vendula Hopjáková a Jan Kubičík vypadli v prvním vyřazovacím kole. Právě s Kubinčíkem nastoupí Samková Eva v sobotu do týmového závodu. (lan)

Foto: FIS-SKI.com

Návrat po roce. Ester Ledecká naskočí příští týden do světového poháru na snowboardu

Hvězda Dukly Ester Ledecká plánuje návrat do světového poháru na snowboardu. Po vystoupení v rychlostních lyžařských disciplínách v kanadském Lake Louise se nyní přesune na prkno.

SP v paralelních disciplínách na snowboardu začne o tomto víkendu v ruském Bannoye. Tam ale Ledecká ještě nenastoupí. „Dlouho jsem teď na snowboardu nestála, a tak se chci dobře připravit a být ready na Carrezu a Cortinu,“ vzkázala po závodech v Lake Louise.

Příští týden už má ale v plánu paralelní obří slalom ve zmíněných italských střediscích. Ledecká startovala ve SP v paralelních slalomech na snowboardu naposledy loni v prosinci právě v Cortině d’Ampezzo, kde si připsala devatenácté vítězství v seriálu. Letos se začátkem března chystala v Rogle na MS, ale kvůli zdravotním problémům tam nakonec nestartovala.

Paralelní obří slalom, v němž bude v únoru obhajovat zlato na olympiádě v Pekingu, se v Carezze pojede ve čtvrtek 16. prosince a o dva dny později v Cortině. Další závod na snowboardu by měla Ledecká absolvovat 8. ledna ve švýcarském Scuolu.

Prkno tak nyní dostává přednost před alpskými lyžemi. Zlatá olympijská medailistka ze super-G ze ZOH 2018 v Pchjongčchangu vynechá o nadcházejícím víkendu dva superobří slalomy ve Svatém Mořici i sjezd a super-G příští týden ve Val d’Isere. Na lyže by se ve SP měla vrátit 13. ledna v rakouském Zauchensee a o týden později v Cortině. (lan)

Eva Samková byla v Montafonu nejrychlejší v kvalifikaci, i když ji nevyhrála

Vítězka prvního dílu světového poháru ve snowboardcrossu v Číně Eva Samková se kvalifikovala do dalšího závodu. Úvodní jízda jí sice v Montafonu úplně nevyšla, ale ve druhé předvedla nejrychlejší čas dne.

I když hvězda Dukly v rakouském středisku o dvě sekundy porazila vítězku kvalifikace Britku Charlotte Bankesovou, přesto byla klasifikována až na devátém místě.

Do pátečních vyřazovacích jízd postoupili i další dukláci Vendula Hopjáková a Jan Kubičík. (lan)

Šebrle: Dukla vždycky byla desetibojařskou baštou a snad brzy zase bude

Olympijský vítěz a bývalý světový rekordman v desetiboji Roman Šebrle před osmi lety končil v Dukle veleúspěšnou kariéru, teď rozdává moudra v pozici trenéra.

,,Dukla vždycky byla desetibojařskou baštou a snad brzy zase bude,“ doufá sedmačtyřicetiletý Šebrle, jenž momentálně velí tříčlenné skupině. Taktéž jej stále můžete vídat na jedné z televizních stanic v roli populárního moderátora.

Jak se váš návrat k atletice upekl?

Chce se mi říct, že to byla náhoda. Ale já už na ně nevěřím, protože všechno vždycky do sebe tak nějak zapadá. Ondra Kopecký, kterého mám teď ve skupině, mě o pomoc žádal už dlouho. Já chtěl taky, jenže to pořád z nějakých důvodů nešlo skloubit. Teď už to klaplo.

Co vás tedy přesvědčilo?

Jeho možnosti. Pořádně jsem si poslechl, jakým způsobem trénuje. K ideálu to mělo daleko. Přesto dosahoval slušných výkonů. Byla by škoda, nechat tenhle talent bez dohledu. Dal jsem si pár dní na rozmyšlenou. Nakonec jsem se rozhodl, že do toho půjdu. Ondrovi je třiadvacet, má v sobě velký potenciál. Přibral jsem ještě další dva kluky a rozjelo se to.

V tříčlenné skupině jsou ještě Marek Lukáš a Lotyš Reinis Kregers. Ti však oblékají dres Olympu. To vám nevadí?

Všechno má své důvody. V Olympu skončil Josef Karas, jediný trenér pro desetiboj. Ondra potřeboval parťáky. Skupina je pro výkonnostní růst velmi důležitá, kluci si mohou navzájem pomáhat. A já můžu pomoci jim všem. Dukla vždycky byla desetibojařskou baštou a snad brzy zase bude. Určitě se časem porozhlédnu i v mládežnických kategoriích, další naděje se určitě objeví.

K jaké bodové hranici by mohly sahat Ondřejovi vícebojařské schopnosti? Stále je držitelem juniorského halového rekordu v sedmiboji…

Konkrétně to říci nelze. Trochu ho limitují bolístky s kolenem. Museli jsme tomu uzpůsobit trénink. Zdraví je vždycky nejdůležitější. Pokud odtrénuje, co bude potřeba a zůstane fit, půjde nahoru.

Pomohou i vaše tréninkové deníky z doby závodní kariéry?

Zkušenosti jsou vždycky k nezaplacení. Máte možnost se zpětně podívat, jak jste to dělal sám. Jestli to někam vedlo nebo se něco muselo změnit. Já měl na trenéry štěstí. Byli vlastně jen tři – Zdeněk Váňa, Dalibor Kupka a Jana Jílková. Z každého můžu čerpat něco.

Kdo vás ovlivnil nejvíce?

Zdeněk Váňa. Pod ním jsem dosáhl na světový rekord. Dalibor Kupka měl zase skvělé přípravy na hlavní závody sezony. Uměl to vyladit. Já pak vozil medaile.

Jakým směrem jste se ve skupině vydali?

Chci, aby kluci byli hlavně rychlí. Kvalitní čtvrtka je základem pro osm disciplín z deseti.

Jak rychle se člověk rozkouká, když naskočí zpátky do atletického kolotoče?

Kluky jsem hned upozornil, že je čeká pořádná dřina. Desetiboj je především o tom. Musí se hlavně běhat, pak se výsledky dostaví. Vzali si to rychle k srdci. Myslím, že to s nimi půjde.

V Dukle jste prožil nádherné časy. Je pro vás Juliska posvátným místem?

(směje se) Nevím, jestli bych to úplně nazval posvátným místem. Ale svým způsobem ano. Jedno jsem totiž věděl jistě: když se vrátím jako trenér, tak jedině do Dukly, v níž jsem prožil nejlepší sportovní roky života. Vždycky mi tady vyšli vstříc, já se jim to snažil splácet výkony. Kluci mají na Julisce nejlepší podmínky k tréninku.

V barvách Dukly jste získal osmnáct velkých medailí, z toho devět zlatých. Atletikou jste si splnil všechny sportovní sny, že?

Je to tak. Se svou kariérou jsem naprosto spokojený. Dosáhl jsem všeho, co jsem chtěl. Kdyby člověk předešel nějakým zraněním, mohlo být zlatých medailí i víc, ale to k tomu patří. Člověk se musí z chyb poučit. Když to dokáže, posune se dál.

Syn Štěpán i dcera Kateřina si místo atletiky vybrali fotbal. Oba jsou členy mládežnických reprezentací. Jste na ně pyšný?

Jsem pyšný hlavně na to, že dělají nějaký sport, mají ho rádi a jsou schopni kvůli němu obětovat spoustu věcí. Třeba dcera. Začínala také na Dukle, pak přešla na Slavii. Kvůli fotbalu jezdí sama přes celou Prahu. Tam a zpátky. Naštěstí ji to pořád baví, což vždycky pomůže k překonávání různých překážek. Chuť se zdokonalovat je náramně důležitá.

Určitě je chodíte bedlivě sledovat. Býváte na tribuně nervózní?

Docela jo. Více u Štěpána. Konkurence mezi chlapama je obrovská. Štěpánovi je devatenáct, o místo v sestavě tvrdě bojuje. Má chuť a vůli něco dokázat. To mě jako tátu těší.

Dá se i nějak poradit?

Fotbal spolu rozebíráme celý život. Sám jsem ho hrál šestnáct let, nejvýše divizi. Troufnu si tvrdit, že se v něm docela vyznám. Vždycky jsem mu říkal, co se mi líbí, co ne. Mám za to, že mu to vždycky pomáhalo. V zápasech ho nijak nestresuju, své mu řeknu třeba až v autě nebo doma.

Vy sám jste kdysi více než po atletice toužil po fotbalu, že?

Zpočátku ano.

Tehdy zasáhla náhoda v podobě těžkého zranění…

Stalo se to ve třinácti. Šlo o dvojnásobnou frakturu nohy – holenní i stehenní kosti. Naštěstí jsem nikdy nepřemýšlel způsobem, že bych se fotbalem či později atletikou živil. Z tohoto pohledu nešlo o totální zmar, že bych si to nějak moc bral. Zlomem byl až přechod k trenéru Čechákovi do Pardubic a pak ke Zdeňkovi Váňovi do Dukly. To byly dva milníky v kariéře, které rozhodly.

Z očí veřejnosti jste nezmizel ani po konci aktivní kariéry. Stal jste se úspěšným moderátorem a sledovanou osobností. Je komplikované obě profese kombinovat?

Taky jsem nad tím přemýšlel, ale vyřešilo se to samo. Moderátorské dvojice se rozšířily na tři, takže mám v měsíci jen deset relací. Stále je to ale pro mě práce číslo jedna. Ke všemu mám volná dopoledne. Kluci už nejsou úplní zelenáči, i kdybych ten čas někdy neměl, jsou schopni odtrénovat na čem se domluvíme sami.

Jaké byly vůbec ohlasy na váš návrat?

Setkal jsem se jen s pozitivními. Všichni to uvítali, včetně ředitele ASC Pavla Bence či Jirky Šimiceho, šéfa atletiky na Dukle. Slíbili, že mi vyjdou vstříc. Teď jen, aby to šlapalo.

Text: Pavel Král (ASC Dukla)

Foto: CPA

Parašutistická legenda Gečnuk. Proč to mladším pořád umí nandat a je stále jura?

Má za sebou 14 560 seskoků, na světových akcích získal spoustu medailí. Třiapadesátiletý Jiří Gečnuk, člen ASO Dukla Prostějov, je právem považován za parašutistickou legendu. Legendu, která to výrazně mladším kolegům stále umí nandat.

Bez přehánění. Gečnuk to potvrdil také na první významné akci sezony, v Rusku se stal absolutním mistrem světa (už podruhé)! Ke všemu obsadil stříbrnou příčku v přesnosti přistání. ,,Mrzí mě, že se toho nedožil Josef Pavlata, bývalý velitel na Dukle, protože se mi povedlo dorovnat jeho krásný výsledek,“ vzpomněl i po čase na velkého kamaráda. ,,I po tolika letech mě to baví. Je super, když je záliba vaším zaměstnáním. Velikým lékem po jakékoliv námaze je pro mě studená sprcha. Tělo nádherně schladím a jsem zase jako jura,“ směje se.

Poprvé jste se s padákem snesl na zem a ještě vám nebylo ani patnáct! Rodiče vám to nerozmlouvali?

Měl jsem výhodu, že na letišti už nějakou dobu fungoval můj starší bratr. Moc jsem to chtěl zkusit a od rodičů dostal souhlas.

Přeci jen se jedná o rizikový sport. Měl jste v mládí doma vždy zelenou?

Drobné komplikace také nastaly. To když si bratr po propagačním seskoku zlomil na prvního máje obě nohy. Šlo o vážné zranění, musel s tím skončit. V rodině se to samozřejmě řešilo. Tehdy mě vůbec nenapadlo, že bych to dělal celý život.

Jiné, méně nebezpečné, sporty vás nelákaly?

Je potřeba se zamyslet, co je a není nebezpečné. Lyžoval jsem, dělal gymnastiku. I v těchto odvětvích člověk létá vzduchem a musí správně dopadnout na zem. V parašutismu obzvláště. Ne všechny seskoky jsou krásné, pohodové a bezpečné. Abych se prosadil, musel jsem tvrdě dřít a spoustu věcí si odříci.

Parašutismus je rovněž o obrovské zodpovědnosti. Souhlasíte?

Jde hlavně o zodpovědnost k sobě samému. To je víceméně automatické. Kdyby lidi, kteří tenhle sport provozují, tuto skutečnost přehlíželi, byli by s bezpečností na štíru. Velmi odpovědní musíte být především ve skupinové akrobacii, kde současně s ostatními padáte dolů dvousetkilometrovou rychlostí. Otáčíte se kolem svých os, přeskakujete se, měníte pozice. Tam stačí sebemenší kontakt mimo dohodnutou konfiguraci a je zle. Nastat může srážka ve vzduchu, bezvědomí, zlomeniny.

A je tu ještě jedna komplikace – když se neotevře padák. Vám se tato lapálie stala v kariéře dokonce třikrát! Měl jste nahnáno?

Je to nepříjemnost. Musíte zachovat chladnou hlavu, protože jde o vteřiny. Za vámi vlaje pentle s malým padáčkem a vy musíte dobře vyhodnotit, kdy záložní padák otevřít, aby se to nezamotalo do sebe. Pak už by nebyla cesta zpátky. Člověk to řeší v posloupnostech. Nejdříve se musíte zbavit starého padáku a potom teprve otevřít ten druhý. I když to může trvat dlouho a jste už hodně blízko nad zemí, je důležité vše vykonat precizně.

V 53 letech jste se stal absolutním mistrem světa. Mladší generace asi musela koukat, že?

(úsměv) Mrzí mě, že se toho nedožil Josef Pavlata, bývalý velitel na Dukle a dvojnásobný absolutní mistr světa, protože se mi povedlo dorovnat jeho výsledek. Naši kluci jsou velmi dobří. Olda Šorf skončil hned za mnou a Libor Jiroušek vyhrál individuální akrobacii. Mohl bych jmenovat další. Miloš Kříž už se také může chlubit titulem mistra světa, Hynek Tábor se stal vítězem Světového poháru v sezoně 2019. Je na čem stavět.

Jak se udržujete v kondici? S přibývajícímu roky to musí být stále náročnější…

Na zdraví si momentálně stěžovat nemůžu. Velikým lékem po jakékoliv námaze je pro mě studená sprcha. Tělo nádherně schladím a jsem zase jako jura. (směje se) Poslední dva roky funguju bez jakéhokoliv zranění.

Do Dukly jste nastoupil coby voják základní služby. Je to už třiatřicet let. Zažil jste nespočet úspěchů. Vyniká některý z nich?

V roce 2005 jsem vyhrál první závod Světového poháru a nakonec opanoval celou sérii. Byl to moment, kdy jsem si uvědomil, že být dobrý a umět vítězit zase není tak těžké. Třeba i v horších podmínkách. Pak si vše užíváte ještě víc.

V Rusku jste opanovali také soutěž družstev. Ve váš prospěch hovořil pouhý centimetr…

Druzí Francouzi měli ke všemu výhodu, že skákali v lepších podmínkách. Hodinu a půl před námi. Měli jsme trochu štěstí.

Pomáhá v tréninku vzájemná rivalita?

Nikdy nechcete být tím nejhorším v týmu. Člověka to velmi motivuje se pořád zlepšovat. Partu máme dobrou, chemie v týmu funguje. Dokážeme si pomáhat. A hlavně: baví nás to. Je super, když je záliba vaším zaměstnáním.

Máte spočítané seskoky?

14 560.

Neberte to ve zlém, ale jak dlouho ještě hodláte v aktivní činnosti pokračovat?

Třiapadesát už samozřejmě nějaký věk je. Ještě bych se chtěl ucházet o nominaci na další mistrovství světa, které se příští rok uskuteční ve Strakonicích.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: ASC Dukla a CPA