Zprávy Archivy - Strana 124 z 186

Na mistrovství ČR ve veslování na dlouhé dráze se prosadili Cincibuch, Podrazil a Šimánek

Po čtyřech letech se mistrovství ČR ve veslování na dlouhé dráze vrátilo na Vraňansko-hořínský plavební kanál.

Na šestikilometrové trati se závodilo za velmi chladného a větrného počasí. V těžkých podmínkách se na vodě objevilo několik reprezentantů. Byli mezi nimi i účastníci OH 2020 v Tokiu nebo mistři světa a Evropy do 23 let na párové čtyřce.

Mezi skifaři se s aprílovým počasím nejlépe vypořádal Jan Cincibuch následovaný svým parťákem z olympijského dvojskifu Jakubem Podrazilem. Pódium kompletně obsazené veslaři Dukly Praha doplnil na třetím místě Tomáš Šišma.

V kategorii lehkých vah dominoval další duklák a člen veslařské posádky roku 2021 Jiří Šimánek.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: ČVS

Joglová neviděla cíl maratonu v Rotterdamu. Nedoběhla i ze zdravotních důvodů

V první polovině přepálila tempo. Marcela Joglová i kvůli zdravotním problémům nedokončila maraton v Rotterdamu. Elitní česká vytrvalkyně odstoupila na 28. kilometru.

Joglová odletěla do Nizozemska po desetitýdenním soustředění v Keni, kde se dostala do formy. Cílem byl čas 2:28. Jenže necelý týden před startem závodnice Dukly onemocněla a do poslední chvíle se rozhodovala, zda vůbec do závodu nastoupí.

„Nechci se úplně schovávat za nemoc. Něco mi nejspíš vzala, ale určitě mi nepřidala. Každopádně jsem trošku přestřelila start a kolem půlmaratonu jsem začala zpomalovat,” líčila Joglová, která právě první polovinu závodu zvládla v čase, který by jí o tři vteřiny stačil k vítězství na sobotním mistrovství ČR v půlmaratonu.

„Vím, co jsem odtrénovala, takže pro mě nemělo moc smysl dál pokračovat a vystřílet veškerou munici. Teď budeme muset s koučem přehodnotit mé další cíle,” pokračovala dvacátá maratonkyně z MS 2019.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Kanoistka Fišerová je plná sil. Těší se na souboje s famózní Foxovou

Kanoistka Tereza Fišerová je před nadcházející sezonou plná sil a odhodlání. Vítězka celkového hodnocení světového poháru vodního slalomu v kategorii C1 za rok 2021 má před sebou jasné cíle. ,,Ráda bych na dosažené výsledky navázala. Cítím, že výkonnost každým týdnem stoupá,“ poznamenala čtyřiadvacetiletá členka Dukly.

Loňský rok byl pro Fišerovou náročný, ale hlavně velmi úspěšný. Jen pro posouzení: šestá na olympijských hrách v Tokiu, stříbrná na mistrovství Evropy v Ivree, zlatá na ME do 23 let v Solkanu (získala i bronz na kajaku), zlatá na mistrovství republiky. K tomu je potřeba připočítat skvělé výsledky ve Světovém poháru (včetně vítězství ve finálovém závodě ve francouzském Pau) či medailová umístění v hlídkách (např. zlato z MS v Bratislavě) a extrémním slalomu.

Bude těžké obhájit loňské pozice?

Uplynulá sezona byla nejen náročná, ale také extrémně dlouhá. Proto jsem si dala větší pauzu, abych dostala zase tu správnou závodnickou chuť. Do přípravy jsem šla plná energie. Věřím, že na dosažené výsledky navážu. Dělám pro to maximum.

Jela jste v přípravě podle zajetých kolejí?

Vše probíhá podobně, jen jsme ještě zařadili speciální hodiny na air biku. Vytrvalostní schopnosti se tím zlepšují. Po čtyřech měsících tréninku se to také potvrdilo.

Co ještě ladíte?

Snažíme se být co nejvíce na vodě. To je v našem sportu zásadní. Absolvovali jsme soustředění na Réunionu, pak v Augsburgu, kde se uskuteční mistrovství světa. Trója ještě úplně neteče, takže se snažíme vymýšlet různé alternativy. Teď jsme třeba v Českých Budějovicích.

Brzy vás čekají nominační závody…

Půjde o dva víkendy po sobě. Měla bych být už slušně rozježděná. Cítím, že výkonnost stoupá.

Na mezinárodní scéně vše vypukne květnovým mistrovstvím Evropy v Liptovském Mikuláši. Obhajobu prvenství v seriálu Světového poháru načnete červnovým závodem v pražské Troji. Znamená pro vás tento domácí podnik něco víc?

Hlavně v tom, že může dorazit moje rodina, kamarádi a známí. Je to svým způsobem svátek. Člověk cítí obrovskou podporu.

Znovu přijdou souboje s australskou hvězdou Jessicou Foxovou…

Jessica je pořád na trošku jiné úrovni. Jenom si přeji, abych se k ní přibližovala víc a víc. Je malý zázrak, že jsem ji vloni v celkovém hodnocení SP porazila. Její výkony jsou komfortní. Na souboje s ní se moc těším.

Říkala jste, že na ni pořádně potrénujete. Posloužila i videa?

Částečně. Po každém závodě si pouštím svoji jízdu i jízdy svých konkurentek. Hlavně pasáže, v nichž byly rychlé. Dá se z toho hodně vyčíst.

Novou olympijskou kanoistickou disciplínou bude extrémní slalom. Co znamená tato skutečnost pro vás?

Nominační kritéria zatím nejsou úplně jasná. Pravidla se tam pořád trochu mění. Každopádně do toho půjdu. Není to pro mě úplně neznámá disciplína. Pravda. Od vodního slalomu se liší, i proto si bude žádat svůj čas na kvalitní trénink. Člověk si ale hlavně musí zvyknout na jinou loď. Určitě to půjde zkombinovat.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Kajakář Dostál v Kalifornii dřel. Na deblu si zvyká na rychlejší frekvenci

Žádná změna. Prosluněná Kalifornie rychlostnímu kanoistovi Josefu Dostálovi svědčí, tak proč v přípravě na další náročnou sezonu experimentovat. Čtyřnásobný mistr světa a držitel čtyř olympijských kovů se z měsíčního soustředění v USA vrátil počátkem dubna v dobré náladě.

,,Všechno klaplo, jenom to rybaření nebyla žádná sláva,“ smál se po příletu devětadvacetiletý kajakář armádního klubu Dukla.

Jistě jste dřel jako kůň. Splnil jste objemové plány?

Kvalitně jsme odmakali, co jsme si předsevzali. Bez únavových výpadků či zdravotních peripetií. Dokonce jsme nejezdili jen na singlkajacích, ale došlo i na posádky. Na deblu jsme s Radkem Šloufem trénovali na nové pětisetmetrové tempo, v různých složeních jsme pak pod vedením Honzy Štěrby vyzkoušeli i čtyřkajak.

Jak to šlo?

Na deblu je to oproti kilometrové trati hodně jiné. Průběh záběru je daný rozdílnou frekvencí, která je asi o dvacet záběrů na minutu rychlejší. Ještě v tom nejsme tak vyježdění jako někteří mladší kluci.

Bude tedy těžké se přeorientovat na novou a hlavně kratší olympijskou trať?

Společný trénink s mladými puškami Vorlem a Kukačkou nám leccos naznačil. Jsem ale přesvědčen, že se v průběhu sezony s Radkem zlepšíme a budeme je schopni porážet.

Pro zajímavost. Kolik jste na soustředění najel kilometrů?

Takhle z hlavy vám to neřeknu, musel bych to spočítat podle tréninkového deníku.

Asi jste jen nepádloval. Čím jste si pobyt na jihu v San Diegu zpestřil?

Pár dnů volna jsme využili s parťákem Pavlem Davídkem hlavně k rybaření. Objížděli jsme místní jezera, ale stejně jako vloni to žádná sláva nebyla. Se zlou jsme se potázali. Ryby nám nebraly. Furt nevíme, proč. (směje se) Příjemnější byl pro mě příjezd přítelkyně Anežky Paloudové (reprezentační kanoistka – pozn.). Díky ní jsem v průběhu soustředění neměl žádnou osobní krizi, fungovala jako bezvadná morální podpora a samozřejmě tam také trénovala.

Vloni jste ve stejném sportovním centru museli kvůli covidu nosit roušky a dodržovat přísná opatření. Co letos?

Atmosféra v Kalifornii je pozitivnější než u nás. Roušky jsme nosili do půlky soustředění. Poté vyšlo nové nařízení, vše se rozvolnilo.

Řeší tam lidé válku na Ukrajině?

O té tam moc slyšet není, je to přeci jenom daleko.

Zpět ke sportovnímu dění. Nyní vás čekají tréninkové cykly v Račicích…

Jsou tam pro závodníky regulérní podmínky. Kanál je ideální pro možnost se zlepšovat. Na přelomu dubna a května pak proběhnou nominace. Vyberou se posádky pro světový pohár na singlu, deblu a čtyřkajaku.

S čím do sezony jdete vy osobně?

Řečeno v uvozovkách, bude taková testovací. Jasně, vrcholem je mistrovství světa, ale nevyjíždějí se kvalifikační místa pro olympijské hry v Paříži. Je tu zkrátka prostor na menší experimenty. Rádi bychom třeba obnovili slávu českého čtyřkajaku.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Koudelka věří, že v příští sezoně bude skákat s elitou. Doma už začal trénovat

Když závodil v Pekingu, bylo to rok, co skokanovi na lyžích Dukly Liberec operovali zraněné koleno. Nedalo se moc čekat, že by se dvaatřicetiletý Roman Koudelka mohl letos výrazněji prosadit, i když 18. místo v olympijském závodě na středním můstku potěšilo. To bylo letošní maximum.

Nejlepší český závodník však věří, že na souboje s elitou pořád má.

Když se ohlédnete za skončenou sezonou, co byste o ní řekl?

Byla o deficitu ve skocích. Všechno se dělalo na poslední chvíli a před olympiádou nebylo na nic pořádně čas. Když jsem se před Pekingem zapojil do světového poháru, bylo to náročné. Pokud jsem nebyl na závodech, tak jsem trénoval v Planici. Doháněl jsem manko a domů se skoro nedostal.

Po olympiádě jste už sezonu uzavřel. Koleno ještě nefungovalo, jak by mělo?

Skákal jsem tam každý den – kvalifikace, závody, tréninky… Únava narůstala a koleno mě dost limitovalo. Sice bych rád pokračoval i při poolympijských startech, ale bylo jasné, že to nemá smysl. S reprezentačním trenérem Vasjou Bajcem jsme se dohodli, že bude lepší, když tohle období uzavřeme a soustředíme se na další sezonu.

Nesrážely vás názory, jestli má cenu s bolavým kolenem pokračovat v kariéře?

Kdepak. Jedu dál. Mám plnou podporu rodiny. Žena je ráda, že to nebalím. Když jsem minulou sezonu nemohl skákat, jen jsem seděl doma. Byl jsem celý nervózní a manželka z toho neměla vůbec radost…

Jaká je situace nyní půldruhého měsíce po olympiádě?

Vrátil jsem se doma k tréninku. Jedná se spíš o stabilizační cvičení, která jsou důležitá právě na koleno. Až při větší zátěži se ukáže, jak kloub zareaguje, ale jsem optimista. Myslím, že letos už to bude dobrý, a že se ukáže, že na souboje se světovou špičkou pořád mám.

Překvapilo vás, že kvůli zklamání ze špatných výsledků opustil skoky kolega z Dukly a reprezentace Viktor Polášek?

Úplně mě to nepřekvapilo. Byli jsme hodně spolu a věděl jsem, že o tom uvažuje.

Zkoušel jste mu to rozmlouvat?

Popravdě ani moc ne. V tuhle chvíli to nemělo cenu. Jeho důvody byly oprávněné, ale pevně doufám, že to nebylo jeho poslední slovo. Myslím, že až si Viktor odpočine a v klidu si všechno srovná v hlavě. Pak se možná za nějaký čas na můstcích znovu objeví.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: olympijskytym.cz

Cyklistka Machačová věk neřeší, znovu chce konkurovat nejlepším

Na další náročnou sezonu v profesionální kariéře se chystá cyklistka Jarmila Machačová. Mistryně světa v bodovacím závodě z roku 2013 bude opět kombinovat dráhu i silnici.

Členka armádního klubu Dukla je v šestatřiceti letech připravena znovu konkurovat těm nejlepším. ,,Věk neřeším. Kolo je můj život, pořád mě baví. Nové výzvy jsou velkou motivací. Ráda bych uspěla na mistrovství světa a Evropy, které se uskuteční ve druhé polovině roku. Umístění v TOP 10 by bylo super,“ netají ambice zkušená závodnice.

V bohaté kariéře Machačová dosáhla řady zajímavých výsledků. Kromě medailí z mistrovství světa (zlato v bodovačce v Minsku 2013, stříbro z Apeldoornu 2011) stála několikrát na pódiu v závodech Světového poháru, je dvojnásobnou mistryní České republiky v silniční cyklistice (2020, 2018) i časovce (2008, 2012).

K úplné spokojenosti jí možná schází start na olympijských hrách. V roce 2008 o něj smolně přišla. Do Pekingu se kvalifikovala, jenže Česká republika mohla využít pouze jedno místo, a přednost tehdy dostala zkušenější Lada Kozlíková, specialistka na stíhačku. ,,Samozřejmě to mrzelo. Tehdy jsem už na dráze konkurovala světové špičce, mohla jsem jet o medaili. Ale takhle to rozhodli,“ krčí rameny. ,,Nedalo se nic dělat.“

Na dalších Hrách v Londýně 2012 byl bodovací závod z programu vyřazen. Machačová se pokoušela kvalifikovat alespoň v omniu, leč neúspěšně. ,,Je škoda, že nám skoro v každém olympijském cyklu mění disciplíny i pravidla. Mě to zasáhlo v nejlepší formě. Vždyť jsem rok po Londýně vyhrála v bodovačce mistrovství světa.“ Vzpomínky na vybojované zlato se občas vrací. ,,Už je to delší dobu. Moc jsem tomu tehdy nemohla uvěřit, vyhrála jsem o pouhý bod před Mexičankou.“

Nyní je ve hře start na OH v Paříži 2024. ,,Všechny důležité závody jsou před námi. Uvidíme, jak to půjde. Potřebujeme s reprezentací vyjet co nejvíce kvalifikačních bodů. Šance tu každopádně je.“

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: Jan Brychta

Po osmdesátce najede za rok na kole 4000 kilometrů! Na mě je to strašně málo, směje se legenda Daler

Nedávno oslavil 82. narozeniny. Vitalitu a energii by mu však mladší generace mohly jenom závidět. Olympijský vítěz z Tokia 1964 ve stíhačce Jiří Daler stále velmi aktivně sportuje.

Kromě cyklistiky a turistiky populární duklák pravidelně vyráží na lyže či běžky. ,,Ale už to není ono. Třeba vloni jsem na kole najel jen čtyři tisíce kilometrů,“ usmívá se legendární cyklista.

Počkejte, takové kvantum nenastřádá leckterý hobík…

Před pár lety jsem toho zvládl mnohem víc. Čtyři tisíce za loňský rok je na mě strašně málo.

Sport je pro vás nejlepší drogou, že?

Bez pohybu to nejde. V zimě běžky, sjezdovky, v létě kolo a turistika. Sem tam si musím vzít nějaký ten prášek, ale jinak se cítím v pohodě.

Dráhovou cyklistiku jistě pořád bedlivě sledujete. Jak jsme na tom?

V dnešním vrcholovém sportu je všechno výrazně propojeno s financemi. Jedině pak ho můžete dělat na profesionální úrovni. Je trochu ostuda, když naši kluci musí jezdit trénovat do Bulharska. Tady tak kvalitní dráhu nemáme.

Zajdete občas v Brně na velodrom?

Občas ano, když není hezky a nechce se mi jet po silnici. Pár kol si na betonové dráze v Písárkách obkroužím. Rád se podívám i na závody.

Jste nesmírně skromný člověk. Jak vnímáte dlouholetou popularitu?

Podobných úspěchů dosáhlo vícero lidí. Když mi někdo tu moji medaili připomene, rád se o tom pobavím. Je škoda, že někteří olympionici z Tokia už nejsou mezi námi. Z toho mi je někdy smutno.

Nedávno jste oslavil narozeniny. Který dárek vás nejvíce potěšil?

Na dárky si nepotrpím. Vždycky v rodině říkám, ať mi nic nenosí, že všechno mám, že nic nepotřebuju. (směje se) Přesto si nedají říct. Pro mě je nejkrásnější, že společně posedíme.

Zavzpomínáte při tom i na vaše začátky?

Někdy se k tomu dostaneme. Mě v tomto směru nejvíce ovlivnil Závod míru. V té době byl ohromně populární. Hodně se o něm mluvilo, poslouchalo v rozhlase, psalo v novinách. Byly to krásné reportáže. Reportér Karel Malina o tom vždycky hodně vykecával. Měli jsme špičkové cyklisty. Veselý, Růžička a další. Ti mě inspirovali.

Chtěl jste být jako oni, že?

V té době mi bylo kolem třinácti, čtrnácti let. Ale rozkejval jsem se až v šestnácti.

Dnes by bylo na kariéru vrcholového cyklisty asi pozdě, ne?

Beru to jinak. Buďme rádi, když v dnešní době děti sportují. Mají tolik lákadel, že se spíš nehýbou a hnijí u mobilů a počítačů. Naše doba byla úplně jiná.

Krásnější?

Já to tak vnímám. Přišel jsem ze školy, kabelu hodil do ,,kóta“ a šlo se ven. Dělali jsme různé vylomeniny a taky si hráli na Zátopka, Doležala či Veselého. Rybníky byly zamrzlý. Mydlili jsme hokej a různě blbli na sněhu. Nádhera.

Později jste trénoval při zaměstnání. Šlo o těžkou řeholi?

Lehké to nebylo. V práci jsem byl v tehdejších Fučíkových závodech osm hodin denně. Dělal jsem od sedmi do tří. Jen v úterý a ve čtvrtek jsme mohli jako reprezentanti chodit o tři hodiny dřív a mohli trénovat o to víc.

Pořádnou dřinu jste zúročil právě při olympiádě v Tokiu. Vloni se do této metropole Hry vrátily a pro českou výpravu dopadly znovu velmi dobře. Byl jste pozorným divákem?

Samozřejmě. Hodně jsem přál Tomáši Bábkovi. Bohužel mu to nevyšlo. Z výsledků českých sportovců jsem jinak měl velkou radost. Za éry Československa bylo Tokio nejúspěšnější, za éry Česka také. Svědčí nám to tam.

Od vás se tehdy zlato nečekalo. Favoritem finále byl Giorgio Ursi z Itálie. Vy jste mu to ale pěkně nandal…

Překvapení to bylo. Věděl jsem, že medaili mám už jistou. Vůbec jsem se nestresoval. Porazil jsem ho a vůbec si v tu chvíli neuvědomoval, co jsem vlastně dokázal. Přivítání v Brně bylo veliké. Moc jsme si to tehdy s Ludvíkem Daňkem a Františkem Schmuckerem užili.

A byla také zajímavá odměna, že?

(směje se) Jo, jo. Dostal jsem 6 000 korun a plynovou ledničku.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Kostelecký na prahu nové sezony: závodník i zástupce sportovců v evropské střelecké federaci

Brzy mu bude sedmačtyřicet. Z hlediska dlouhověkosti a dosažených výsledků může být sportovní střelec David Kostelecký právem přirovnáván k hrající hokejové legendě Jaromíru Jágrovi. Na sportovní důchod zatím nepomýšlí, i když to vážně zvažoval.

,,Kdybych byl v Tokiu zlatý, asi by na to došlo. Těžko bych už hledal motivaci. Jsou jen dva lidé na světě, kterým se povedlo vyhrát trap na olympiádě dvakrát. V tomhle věku ale nikdy nevíte, letos to ještě dám, pak se uvidí,“ směje se šampion z Pekingu a stříbrný medailista z posledních letních Her, který nově bude zastupovat sportovce také v evropské střelecké federaci.

,,Poprvé se zúčastním jednání prezidia. Jsem na to moc zvědavý. Spousta otázek je momentálně nezodpovězena. Jde o nová pravidla, místo konání ME, které se původně mělo uskutečnit v Rusku, či udělování kvalifikačních míst pro další olympiádu v Paříži. V kontextu s válkou na Ukrajině by se také mohlo stát, že se o ně letos bojovat vůbec nebude. Ne všichni sportovci by tu možnost měli,“ přemítá hvězdný brokař Dukly Hradec Králové.

V přípravě Kostelecký spoléhal na osvědčené metody. ,,Jel jsem si podle svého nejlepšího svědomí. Hlavně mě to musí pořád bavit. Kdybych tohle necítil, tak se na to vykašlu. Jedině objevováním nových prvků mohu s těmi mladšími pořád soupeřit.“

Minulý týden absolvoval úvodní závod na Slovensku, kde skončil třetí. Jenže si ho kvůli zdravotním potížím vůbec neužil. ,,Do Trnavy jsem se těšil. Mám to tam rád. Navíc šlo o první ukazatel výkonnosti. Něco špatného jsem ale snědl, postihla mě střevní viróza, takže jsem mezi položkami ležel v autě a spal. Vyhrabal jsem se z toho teprve v pondělí,“ prozradil nejlepší armádní sportovec roku 2021.

Jeho mysl se nyní upíná především k dubnovému podniku Světového poháru v italském Lonatu. První dva „svěťáky“ na Kypru a v Peru s parťákem Jiřím Liptákem vynechali. ,,Místa pro Paříž se tam stejně neudělují. Chtěli jsme svazu ulevit. Víme, že bojuje s financemi. Vše jsme modelovali tak, aby nám peníze vyšly na hlavní akce. Tedy mistrovství světa a Evropy,“ poznamenal.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: ASC Dukla a CPA

Zemřel legendární Jaroslav Falta. O motokrosový titul ho připravili Rusové a zbabělí funkcionáři

Byl hvězdou Dukly a motokrosové reprezentace. Legendární Jaroslav Falta oslavil před týdnem jednasedmdesáté narozeniny, ale za šest dní odešel do motokrosového nebe. Čerstvého držitele medaile Za zásluhy I. stupně zradilo srdce.

Narodil se v Rumburku 23. března 1951. Vyrůstal v blízkém Jiříkově a po vzoru svého staršího bratra Jirky a svého strýce Jaroslava Čermáka se začal věnovat motokrosu.

V sedmdesátých letech byl Falta jedním z nejlepších motokrosařů světa. V sedmnácti debutoval v mezinárodní konkurenci, pak už byla jeho kariéra spojená s Duklou Praha, motocykly značky ČZ a světovým šampionátem.

V roce 1974 bojoval ve třídě do 250 ccm s Rusem Genadijem Mojsejevem. Po posledním závodě mistrovství světa ve Švýcarsku se stal mistrem světa, ale o titul nakonec přišel.

Nesportovní chování sovětských jezdců na trati ve Wohlenu, ani protesty po závodě, ho o titul nepřipravily. Vše dokonali až tuzemští motocykloví funkcionáři, kteří se báli pozvednout hlas proti východní velmoci, která Československo tenkrát okupovala.

Za deset let svého působení v mistrovství světa skončil Jaroslav Falta osmkrát v první desítce. Na domácích tratích zvítězil pětkrát v domácím šampionátu dvěstěpadesátek. S motokrosovým týmem Dukly Praha získal třikrát domácí titul.

Kromě toho, že byl vyhlášen nejlepším českým motokrosařem všech dob, dočkal se i ocenění v anketě o motocyklového závodníka 20. století. V ní se umístil druhý hned za Františkem Šťastným.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: BikeRacing.cz

Světový pohár v Káhiře: Pětibojař Kuf v elitní desítce, vidět byla i Křenková

Moderní pětibojař Jan Kuf vybojoval v úvodním podniku Světového poháru v egyptské Káhiře velmi pěkné 10. místo. Mezi ženami zabodovala také jeho kolegyně z armádního klubu Dukla Karolína Křenková, která skončila osmnáctá.

Kuf si v novém formátu soutěže počínal jako zkušený mazák. Z kvalifikace si zajistil přímý postup, v základním kole šermu byl osmý nejlepší. Bez obtíží tak prošel do osmnáctičlenného finále. Pódium bylo blízko, vždyť do poslední kombinované disciplíny i díky zvládnutému parkuru a plavání startoval ze třetí pozice. Jenže mu nevyšla druhá střelecká položka, což v konečném výsledku znamenalo propad na 10. pozici. „Byl to první závod od olympiády, takže jsem moc nevěděl, v jaké formě tady jsem. K nějaké vrcholné to má ještě hodně daleko, takže desáté místo beru. Bohužel jsem si neodpustil zase jednu špatnou střeleckou položku, kde jsem asi zahodil medailové pozice. Ale celkově to beru jako úspěšný závod,“ komentoval svůj výkon Kuf v tiskové zprávě pro media.

Pro Křenkovou se jednalo o kariérní maximum ve Světovém poháru. ,,Hodnotím to pozitivně. Škoda pádu z koně, ale i tak mám radost. Být ve finále mezi osmnácti nejlepšími je super výsledek,“ konstatovala spokojeně.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: Filip Komorous