Archiv rubriky: Zprávy

Naposledy skočil z můstku před třiceti lety. Přesto si jméno Pavla Ploce, držitele dvou olympijských medailí, mladší generace velmi dobře pamatují. Aby ne. Za své éry patřil harrachovský rodák k absolutní špičce, v 18 letech při domácím MS v letech (1983) dokonce překonal světový rekord. ,,To jsem byl ještě bažant. Vážil jsem nějakých šedesát kilo, teď o dvacet víc. Asi se mám dobře,“ nešetří humorem sedmapadesátiletá legenda.

Když se ale řeč stočí na současný nelichotivý stav českého skoku, rázem zvážní. ,,Jsem z toho samozřejmě smutný. Kluci trénují všude jinde jen ne doma. Mají to složitější než naše generace.“

Za Plocových časů bylo vše jinak. ,,V Dukle jsme vždycky měli výborné podmínky. A těžili z toho. Můstky byly upravené, všude to fungovalo. V Harrachově, v Liberci, jezdili jsme i na Štrbské pleso. Pro kvalitní přípravu naprosto ideální,“ vysvětluje.

Dosažené výsledky budiž nejlepší odpovědí. Ploc vlastní dvě olympijské medaile. Bronz z velkého můstku v Sarajevu (1984), stříbro ze středního z Calgary (1988). ,,V Sarajevu mi bylo 19 let, byl jsem na vojně. Zážitek na celý život a obrovská radost.“

V Calgary pak naplnil obrovská očekávání. ,,Obhajovat medaili je vždycky těžší. Čtyři roky ve vrcholovém sportu jsou strašná doba. O jedno místo jsem to naštěstí ještě vylepšil,“ těšilo ho.

Stříbro a bronz má i z mistrovství světa v letech v Harrachově a Planice (1983, 1985). S domácím mamutem jej pojí dva výjimečné okamžiky. Jeden nádherný, spojený s překonáním světového rekordu, druhý děsivý v podobě hrozivého pádu. ,,Těch 181 metrů mi v osmnácti letech pomohlo k druhému místu. Porazil jsem i Mattiho Nykänena. No a pád? Byl jsem rád, že jsem to ve zdraví přežil. Zpětně za to nahoru děkuju. Od té doby v sobě mám více pokory.“

Chátrající můstky v Harrachově, především ten mamutí, mu dělají starost. ,,Je to smutný pohled. Koukám na to každý den z baráku. Měli jsme největší skokanský stadion na světě. Na stodvacítce jsme pravidelně trénovali, konaly se tam vrcholné akce. Občas zaslechnu nějaké řeči, že se s tím konečně začne něco dělat. Pak to zase vyšumí. Jedná se o běh na dlouhou trať,“ má jasno.

Přesto věří, že se ještě nějakého významného závodu dočká. ,,Už nejsem nejmladší, šedesátka klepe na dveře. Ale pořád věřím, že to klapne. Sport je společenský fenomén. V Harrachově máme sklárnu, Mumlavský vodopád a mamutí můstek. Snad se letů ještě dožiju.“

Ve volných chvílích si Ploc užívá především rodiny. ,,Jsem už dědek, mám dvě vnučky. V životě jsem toho zažil opravdu hodně. Vím, co znamená být nahoře i na dně. Věci se snažím řešit s klidem a nadhledem. Hlavně, aby zdraví sloužilo.“

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Trénink nebo závod. Je to fuk. Tomáš Bank, jeden z lyžařských koučů Ester Ledecké, se během sezony nezastaví. Vstává brzy, třeba už v sedm ráno mašíruje s batohem a kamerou na svah. Vše musí být nachystané, jízda perfektně zmapovaná. ,,Ester pořád dělá velké pokroky, baví mě to s ní,“ říká bez váhání.

Uplynulou sezonu hodnotí jako velmi úspěšnou. ,,Jen škoda, že to necinklo na olympiádě. Jezdila tam opravdu dobře, stejně jako ve Světovém poháru.“

Takže spolupráce bude pokračovat?

Smlouva běží, zatím to neřeším. Nedávno proběhlo první testování materiálu, což je důležitá součást přípravy. Ester jezdila strašně rychle. Stál jsem na skále a viděl, jak to tam valí. Říkám si: to je nejlepší lyžař, jakého jsem viděl. Prostě jsem si to uvědomil.

Prý jste měl nabídky od zahraniční konkurence?

Ano byly, ale krystalizuje se to tak, že bych měl v týmu zůstat. Člověk má samozřejmě během sezony různé myšlenky, jsou tam určité krizové situace. S Ester je ale super práce a finančně to také není špatné.

Kromě vás figuruje v týmu další lyžařský odborník, Franz Gamper. Sedli jste si?

Spolupráce s ním je super. Nejenže se od něj mohu ještě něco naučit, ale je s ním taky sranda. Lišíme se jen v jednom: já bych více jezdil obřáky, on je pravověrný sjezdař. Rozhodně se nejedná o konflikt. Schází nám prostě čas.

Ester kromě snowboardu a lyží miluje také windsurfing. Měla by se zúčastnit vyhlášeného závodu v zátoce Le Défi ve Francii. Jste pro?

Každopádně přijde na jiné myšlenky. Windsurfing není tak nebezpečný jako kdyby někde skákala přes překážky. Pro pohybový aparát se nejedná o tak velkou zátěž. Jen ať surfuje. (směje se)

Na svahu mívá problémy se skoky. Řešíte tenhle menší handicap?

Malinko se přetáčí. Je tam reflex ve vzduchu, kdy se pravé rameno trochu otočí dozadu, rozhodí ji to a ve sjezdovém postoji je později. Musíme na tom zamakat.

Nezvažujete více startů v obřím slalomu?

Obřák je metoda, jak jezdit dobře ve sjezdu. Kvůli snowboardu na něj nemáme tolik času. Teď je nejdůležitější otestovat co nejvíce materiálu. Po olympiádě jsme měli kvůli velkému mrazu hodně lyží zničených. Na konci sezony jsme pak byli nuceni používat ty horší. Tomu chceme v další sezoně předejít.

Jen pro laickou představu. Kolik párů lyží máte k dispozici?

Na každou disciplínu jsme měli spoustu párů, ale jen dva tři byly opravdu rychlé. Potom je hrozně těžké přijmout fakt, že nemůžete jet na těch nejlepších, protože jsou spálené. Vždycky prostě chcete ty nejrychlejší.

Ester je velmi soutěživý typ. Určitě se bavíte i různými sázkami. V čem ji dokážete porazit?

Třeba v tenise. Sice hodně trénuje, ale stále nemá šanci. (směje se) A v bruslení na lyžích. Pořád mám ještě lepší techniku. Ale nesmí to být na dlouhou vzdálenost, mně už fyzička chybí.

Jsou tyto souboje hodně vyhecované?

Je to hlavně sranda. Atmosféře při tréninku to pomůže. Víc nás to pak baví.

Velkým přínosem by po dvouleté odmlce mělo být soustředění v Chile. Souhlasíte?

Určitě. Je tam velký časový prostor ke zlepšování. Třeba právě ve skocích. V Chile je terén hodně variabilní, vyzkoušíte si regulérní sjezdy. V létě na ledovcích jsou jen poloviční.

Co zisk malého křišťálového glóbu? Jde o jednu z motivací pro příští sezonu?

Nabízí se to. Přijde mi to i logické. V sezoně Ester vynechala dva sjezdy a stejně byla třetí. Znovu bude záležet na kombinaci programu se snowboardem. Když vyhraje první závod v Lake Louise, mohli bychom o tom uvažovat.

Posezónní relax Ester jsme už probrali. Čím si vyčistíte hlavu vy?

Dělá mi radost být s rodinou. Když je to na golfu, považuji to za dokonalé.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Zleva figurína se zlatými medailemi z olympijských her včetně té nejčerstvější snowboardové z Pekingu, zprava obří kravské zvonce za první a druhé místo v povedených sjezdech Světového poháru v Crans Montaně. A uprostřed? Kdo jiný než strůjkyně náramných úspěchů – sněhová obojživelnice Ester Ledecká. ,,Jo, jsem na sebe pyšná,“ smála se při hodnocení sezony na tiskové konferenci. ,,I po čtyřech letech jsem ve snowboardové špičce, na lyžích je to taky dobré,“ těšilo ji.

Členka armádního klubu Dukla si pořádně ještě nevydechla. Ten čas teprve nadchází. ,,Všechno bylo v běhu. Závody šly rychle za sebou. Sezonu zpětně projíždím až nyní.“

Zlato z Pekingu ční nade vším, o tom nemůže být pochyb. Ledecká v Pekingu konkurenci na snowboardu doslova zválcovala. A výborně si vedla i na lyžích. ,,Vážím si, že jsem na olympiádě bojovala o medaile ve dvou různých sportech a čtyřech disciplínách. Svému týmu ještě jednou moc děkuju, všichni odvedli skvělou práci.“ Jen pro připomenutí. V super-G dojela pátá, v kombinaci dokonce čtvrtá. Chybička, která ji stála lepší umístění, přišla jen ve sjezdu.

K velkým momentům sezony Ledecká řadí také povedený únorový víkend v Crans Montaně. V prvním sjezdu zvítězila, ve druhém byla druhá. Potěšil ji nejen vydatný bodový zisk do celkového hodnocení disciplíny, ale i tradiční ceny od pořadatelů v oblíbeném švýcarském středisku – obří kravské zvonce. ,,Strašně jsem ho toužila získat, nakonec mám hned dva,“ radovala se.

Proč takové nadšení? ,,Když jsem byla malá, přivezl děda (hokejová legenda – pozn.) jeden takový ze Švédska. Mamka na něj ve Špindlu vždycky zvonila. Líbilo se mi to, stejně jako když cinkají medaile. Taky jsem chtěla nějaký mít. A povedlo se.“

Opravdový relax v podání Ester Ledecké snad ani neexistuje. V tréninkovém úsilí však v následujících týdnech přeci jen zvolní. Od Red Bullu dostala pozvání na formuli 1 do Monaka, zvažuje nabídku startovat na windsurfingových závodech Défi Wind ve Francii a také hodlá ukončit poslední ročník magisterského studia na Vysoké škole finanční a správní. ,,Chci to nějak dokopat, snad to půjde.“

Výhledově má v plánu řadu testovacích kempů. Pěvně věří, že po dvouleté pauze vyjde i soustředění v Chile. ,,Je to tam skvělé, vše na jednom místě. Bez rozruchu.“

Méně příznivou zprávou je termínová kolize světových šampionátů na snowboardu (v Gruzii) a lyžích (v Itálii). ,,Snad se to nějak posune, abych to přeci jen stihla.“

A ještě jedno přání sedmadvacetiletá hvězda sněhových svahů vyslovila. Pokusí se vyhrát sjezd ve Val d’Isere. ,,Vítěz bere krávu. A když už mám ty obří zvonce… Bylo by to pěkné,“ pobavila novináře.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Čas zhojí všechny rány, říká se. Pochroumanou tělesnou schránku i bolavou duši. Eva Samková přišla kvůli zlomeninám nohou o zimní olympijské hry v Pekingu, i tak zůstává téměř pět měsíců od svého zranění veselá a dobrosrdečná. ,,Na vrcholné výkony to ještě není, ale začínám pomalu trénovat na nadlehčovacím běhátku a chodím do posilovny. Musím si nejprve vytvořit nějaký základ, pak do toho šlápnu,“ culí se hvězda snowboardcrossových svahů, kterou brzy čekají také státnice na FTVS.

K nešťastné události došlo 11. prosince při závodě Světového poháru smíšených týmů v Montafonu. V levé noze má tři šrouby, v pravé navíc i destičku. ,,Čtyři měsíce jsem se moc nehýbala. Teď už obstojně chodím, třikrát týdně rehabilituju a sama si cvičím. Někdy jsem unavená víc, někdy míň. Hlavně, že se to lepší,“ těší ji.

Nicméně i tak bude brzy muset zpět na operační stůl. Šrouby půjdou na začátku června ven. ,,Moc se mi do nemocnice nechce, ale musí to být. Cítím, že mi to tam trošku vadí,“ netají. ,,Obzvláště u levé nohy by po vyjmutí mohlo dojít k výraznému pohybovému zlepšení.“

Po zhojení tkání a jizev plánuje olympijská vítězka ze Soči a bronzová medailistka z Pchjongčchangu plnohodnotný návrat. Nic ale nehodlá uspěchat. ,,Rozhodně tu nejsou tlaky, abych krátce po operaci běhala maratony. Záležet bude na pocitu. Klidně vyrazím na sníh až v září.“

Samková má před sebou ještě jeden náročný úkol – ráda by úspěšně zakončila bakalářské studium na fakultě tělesné výchovy a sportu. I k tomu se pojí zajímavý příběh. Když byla v maturitním ročníku na gymnáziu, utrhla si křížový vaz v koleni. Nyní je to podobné. ,,Fakt zvláštní. Vždycky, když se ve škole blíží nějaké větší zakončení, tak se mi něco stane. Tenkrát jsem zvažovala rozložení studia, ale přišlo zranění a já v klidu odmaturovala. Teď mě čekají státnice a obhajoba bakalářské práce. Snad to taky zvládnu,“ přeje si.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: ASC Dukla