Zprávy Archivy - Strana 11 z 219

Dvanáct dráhařů ASC Dukla se představí na mistrovství světa v Chile. Šance na přední umístění jsou velké

Na světovém šampionátu v dráhové cyklistice se v dalekém Santiagu de Chile se představí dvanáct českých reprezentantů, všichni jsou členové ASC Dukla. Závodníci ve vytrvalostních disciplínách z Dukly Praha, sprinteři z Dukly Brno. Na Velódromo Penalolén se bude bojovat od 22. do 26. října.

„Letošní sezona je trochu specifická. Uskutečnil se jen jeden Světový pohár, takže možností srovnání se světem bylo minimum. Těžko se proto dělají nějaké prognózy. Ale i podle výsledků na jiných závodech si myslím, že forma je dobrá a otázkou je, jak to kdo dokáže prodat. Asi nebudeme dopředu vyhlašovat, že jedeme pro medaile, ale o umístění v první osmičce i třeba top 5 by se někteří měli rvát,“ řekl reprezentační trenér Milan Kadlec.

„Když se to sejde, třeba bude i šance na medaili. Podle mě je dost závodů otevřených a vzhledem k tomu, že se body do olympijské kvalifikace začnou počítat až od příští sezony, třeba ani obsazení nebude v některých disciplínách tak silné,“ přidal trenér.

Ze závodníků ve vytrvalostních disciplínách má podle něj každý šanci na dobrý výsledek. „Je to poměrně zkušená skupina. U Ševčíkové s Němcovou sázíme hlavně na scratch a vylučovací závod, jsou to jejich parádní disciplíny. Koblížek ukázal nedávno formu na závodě v Aigle, kde skončil třetí ve scratchi a zajel český rekord ve stíhačce,“ prozradil Kadlec.

Každý z cyklistů zvolil trochu jiný model finální přípravy. Jan Voneš s Adamem Křenkem trénovali ve vysoké nadmořské výšce v Coloradu, což by měli zúročit, Petra Ševčíková v Dánsku, Barbora Němcová měla skvělý silniční program. Jela mistrovství světa i Evropy a ještě teď, těsně před šampionátem, startuje ve skvělé konkurenci na WorldTour etapovém závodě v Číně.

Ve sprinterských disciplínách má český tým rovněž poměrně velké ambice. „U mužů bychom rádi v týmovém sprintu zabojovali o top 6, poslední výsledky nám dodávají optimismus. Peterka získal na letošním mistrovství Evropy bronz na kilometru a pokusí se to přetavit v úspěch i na mistrovství světa. Je velkým příslibem do budoucna. U žen bude pilířem sestavy Veronika Jaborníková, která by se v keirinu určitě mohla podívat do finále a pomoci týmu ve sprintu, kde holky chtějí zabojovat o top 8,“ uvedl Kadlec.

Nominace:

Muži:

Matyáš Koblížek (vylučovací závod, bodovací závod), Jan Voneš (scratch, madison), Adam Křenek (omnium, madison), Martin Čechman (keirin, sprint, týmový sprint), David Peterka (1 km s pevným startem, týmový sprint), Dominik Topinka (1 km s pevným startem, týmový sprint), Matěj Tamme (týmový sprint).

Ženy:

Barbora Němcová (vylučovací závod, bodovací závod, madison), Petra Ševčíková (omnium, scratch, madison), Veronika Jaborníková (keirin, 1 km s pevným startem, sprint, týmový sprint), Anna Jaborníková (1 km s pevným startem, týmový sprint), Sára Kateřina Peterková (týmový sprint).

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: Aneta Válková

Zdraví rozhodlo. Moderní pětibojař Vlach končí úspěšnou kariéru… Je čas se posunout dál, říká

Dlouholetý český reprezentant v moderním pětiboji Martin Vlach uzavřel ve 28 letech svou úspěšnou sportovní kariéru. Zásadní vliv na jeho rozhodnutí měly zdravotní komplikace.

„Na jaře mi na lékařské prohlídce některé věci nedopadly tak, jak měly. Nakonec jsem se rozhodl, že je čas se posunout dál,“ uvedl na vysvětlenou několikanásobný medailista ze světových a evropských šampionátů. „Samozřejmě bych si to raději ukončil podle svého, ne že mě k tomu dotlačí okolnosti. Pohrával jsem si s tou myšlenkou už vloni v létě. Začínal jsem s pětibojem, který se tomu dnešnímu už vůbec nepodobá. Těžko jsem to nesl.“

Z Vlachova sportovního pohledu šlo především o změnu formátu a hlavně nahrazení parkuru překážkovou dráhou. Přesto doufal, že novinku zvládne se ctí. „Je ale fakt, že to pro mě bylo složitější, než jsem čekal. Ale nevěnoval jsem se tomu dlouho. Nemohu tedy říci, jak by mi to šlo postupem času. V parkuru jsem se pohyboval mezi nejlepšími, v této disciplíně by tomu minimálně v této sezoně tak nebylo. Nejsem tak silově vybavený, ani tolik výbušný. Koně mi seděli hezky, překážková dráha by mezi mé silné stránky zřejmě nepatřila,“ říká na rovinu.

Přesto se snažil adaptovat. „Na podzim jsme absolvovali komplexní přípravu, bez výrazné specializace na tuhle novinku. V únoru jsem však s tréninkem nuceně musel přestat.“

Za svou kariéru nasbíral řadu cenných kovů – individuálních i týmových. Čtyřikrát byl vyhlášen Pětibojařem roku, na olympiádě v Tokiu obsadil páté místo. „Pár závodů mi v paměti zůstane navždy. Ale nikdy se mi v jednom závodě nepovedlo všech pět disciplín. Klíčové pro mě byly běh, střelba a jízda na koni. Když jsem dokázal všechny tyhle disciplíny vyhrát, bylo z toho vždycky něco pěkného.“

Vzpomíná i na svůj první triumf ve Světovém poháru. „Zašermoval jsem podprůměrně, ale nějak jsem se prokousal do finále a v něm jsem se posunul na nejvyšší příčky. To tak nějak charakterizuje celou moji kariéru. Všechno jsem stahoval v posledních disciplínách.“

Vzpomínky na OH

Olympiáda v Tokiu pro něj byla výjimečná, přestože se konala v covidu. On sám se navíc potýkal se zraněním ramene. S pomocí celého týmu se ale dokázal dát do přijatelného stavu a mohl závodit. V závěrečném běhu se střelbou zářil, k medaili mnoho nescházelo. Závod probíhal bez diváků, což mu paradoxně pomohlo. „Ten samotný stadion pro padesát tisíc diváků působil majestátně. Kdyby bylo plno, asi by mi to v daný moment na pohodě nepřidalo. Po dubnovém pádu s koněm a zranění se jednalo o první parkur. Měl poctivých 120 čísel a nebyl vůbec jednoduchý. Hodně kluků jej nezvládlo,“ vzpomíná.

Nepříjemnost jej potkala i před Hrami v Paříži 2024. „V přípravě jsem si uštípl kus obratle, ale zásadně mě to nelimitovalo. Byly tam jiné faktory, proč mi to tam nevyšlo,“ komentoval konečné 19. místo.

Plány a touhy

Co plánuje nyní? „Od sportu si potřebuji dát pauzu. S pětibojem jsem začal ve třinácti, takže jsem ho vlastně dělal půlku života. Teď nosím v hlavě jiné projekty, které chci vyzkoušet. V budoucnu se ale zapojení v nějaké podobě nebráním.“

V nejbližší době se chystá dokončit studium práv. „Na vysoké škole mě čeká poslední zkouška, konečně ze mě bude právník. Otec podniká, takže mu budu k ruce. Za pár dní navíc čekáme s partnerkou druhý přírůstek do rodiny. A doladit musím i svoje zdraví. Nudit se rozhodně nebudu.“

Těžké loučení s Duklou

Loučení s Duklou pro něho není snadné. Pětibojařská parta jej často držela nad vodou. „Vždycky mi přišlo hodně důležité, že mezi námi nepanovala animozita, přáli jsme si navzájem. Není to úplně standardní záležitost. Díky tomu jsem u pětiboje vydržel takhle dlouho. Těšil jsem se na tréninky, protože jsem tam měl kamarády, na závodech jsme se dokázali podpořit.“

I proto neopomene pochválit třiadvacetiletého parťáka Matěje Lukeše, kometu letošní pětibojařské sezony. „Je strašně šikovný. Zrovna on to měl se změnami nejtěžší. Na překážkovou dráhu přecházeli nejdříve dorostenci a junioři. On mezi ně ročníkově spadal a zároveň musel jezdit na koních. Skákal sem tam, což je tréninkově šílené. Teď se mu veškeré úsilí zhodnotilo. Nová disciplína mu jde, udělal velký pokrok. Když mu bude držet zdraví, bude pár let o český moderní pětiboj postaráno,“ má jasno o výkonnosti svého nástupce.

TEXT: Pavel Král

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA a Filip Komorous

Armádní sportovec roku. Prestižní anketa zná finálovou šestku

Už za týden, ve středu 22. října, poznáme vítěze 29. ročníku prestižní ankety Armádní sportovec roku! Slavnostní vyhlášení proběhne v Domě armády Praha. V užším výběru je šest jmen, která letos zářila na mezinárodní scéně. Vzešla z hlasování činovníků a trenérů ASC Dukla.

Ve hře jsou rychlostní kanoisté Martin Fuksa a Josef Dostál (loňský vítěz), sněhová obojživelnice Ester Ledecká, běžec na lyžích Michal Novák, moderní pětibojař Matěj Lukeš a vodní slalomář Jakub Krejčí.

Pojďme si jejich největší chvíle v sezoně připomenout…

TOP 6 (řazeno abecedně):

Josef Dostál: Ještě před narozením syna Jonatána stihl olympijský vítěz na kajaku vybojovat v Račicích na mistrovství Evropy bronz na pětistovce. Na téže trati pak v Miláně obhájil titul mistra světa, když Maďara Vargu porazil v dramatickém finiši o pouhých 9 setin. Celkově tak získal svou 14. medaili na MS! Na kilometru skončil na obou vrcholech sezony čtvrtý.

Martin Fuksa: Fenomenální kanoista si nejcennější triumf připsal na mistrovství světa v Miláně, kde suverénně vyhrál olympijský kilometr. K tomu přidal stříbro na pětistovce. Medaile stejné hodnoty získal také na evropském šampionátu v Račicích. Tam ale ovládl kratší distanci.

Jakub Krejčí: Do sezony vstoupil mladý kajakář jako uragán. Ve Francii si v kayakcrossu dopádloval pro titul mistra Evropy. Další sladké momenty přišly na světovém šampionátu v Austrálii. V Penrithu nejprve získal bronz v neolympijské časovce, poté přidal stříbro ve slalomu, čímž zaznamenal největší úspěch své kariéry.

Ester Ledecká: Sněhová obojživelnice letos zářila na obou světových šampionátech. Na snowboardu se stala světovou šampionkou v paralelním obřím slalomu, stříbro brala v paralelním slalomu. Na lyžích si na krk pověsila bronz ze sjezdu. Stala se tak prvním sportovcem, který v jednom roce vybojoval medaile na dvou různých šampionátech pod hlavičkou mezinárodní federace FIS.

Matěj Lukeš: Třiadvacetiletá kometa z Dukly prožila sezonu snů. Pochlubit se může individuálním bronzem z mistrovství světa, stříbrem z finále Světového poháru, štafetovým stříbrem z MS i týmovou medailí z mistrovství Evropy (3. místo).

Michal Novák: Po zdravotních trablech na začátku sezony načasoval skvěle formu na vrchol sezony v podobě mistrovství světa v Trondheimu. Největším hvězdám byl vždy vyrovnaným soupeřem. Jako jeden z mála absolvoval všech šest disciplín. Nejlépe si vedl ve sprintu (5.), týmovém sprintu (7.), na klasické desítce (8.) a volné padesátce s hromadným startem (11.).

TEXT: Pavel Král

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA a Svaz lyžařů ČR

Kanoistou roku je Martin Fuksa! Na lodi Tajemství byli oceněni i další dukláci

Divadelní loď bratří Formanů, kotvící na Vltavě na Rašínově nábřeží, se na jeden večer proměnila v chrám českého vodáckého sportu. Právě na ní zaznělo jméno vítěze letošní ankety Kanoista roku 2025. Stal se jím světový šampion Martin Fuksa z Armádního sportovního centra Dukla. Na trůn usedl po dvou letech.

Fuksa potvrdil svou dominanci v hlavní kategorii jednotlivců. Sezónu ozdobil titulem mistra světa v C1 na 1000 metrů, stříbrem z mistrovství Evropy a dalšími cennými kovy z neolympijských distancí. „Je to pro mě obrovská čest. Děkuji všem, kteří mě podporují – trenérům, rodině, celému týmu,“ řekl při přebírání ocenění.

Za ním se seřadily další hvězdy: druhý skončil vodní slalomář z Dukly Jakub Krejčí, třetí Jiří Prskavec z USK. Krejčí, evropský šampion v kayakcrossu a vicemistr světa na kajaku, svou sezonu označil za horskou dráhu plnou emocí, ale i vděčnosti za tým, který ho podržel.

Anketa byla letos mimořádně nabitá. Například olympijský vítěz Josef Dostál, čerstvý mistr světa na neolympijské pětistovce, obsadil páté místo. Čtvrtý byl jeho oddílový kolega z ASC Matyáš Novák, bronzový z MS v kayakcrossu.

Dukla zaznamenala triumf i mezi posádkami. Tou nejlepší byl vyhlášen stříbrný čtyřkajak z letošního mistrovství Evropy v Račicích ve složení Jakub Špicar, Daniel Havel, Radek Šlouf a Michal Kulich. Mezi trojící nejlepších se v kategorii do 23 let umístili z Dukly také rychlostní kanoista Adam Rudolf (2.) a vodní slalomářka Kateřina Beková (3.).

Výsledky:

Hlavní kategorie: 1. Martin Fuksa (rychlostní kanoistika), 2. Jakub Krejčí (vodní slalom) – oba ASC Dukla, 3. Jiří Prskavec (vodní slalom) – USK Praha

U23: 1. Lukáš Kratochvíl (vodní slalom) – USK Praha, 2. Adam Rudolf (rychlostní kanoistika), Kateřina Beková (vodní slalom) – oba ASC Dukla

Posádky: 1. Jakub Špicar, Daniel Havel, Radek Šlouf, Michal Kulich (rychlostní kanoistika – K4) – ASC Dukla

TEXT: Pavel Král

FOTO: Kanoe.cz/Matyáš Klápa

Cyklistka Němcová čtvrtá ve Worldtourové etapě v Číně

Na závěr silniční sezony vyrazily cyklistky ASC Dukla na závody do Číny. Nejprve startují ve tříetapovém podniku Tour of Chongming, který je v kalendáři UCI jako závod kategorie World Tour a hned v první etapě se dařilo Barboře Němcové, která ve spurtu obsadila výborné čtvrté místo.

Po 108,6 kilometrech byla nejrychlejší Australanka Georgia Bakerová. I ostatní závodnice ASC Dukla Praha Nicole Hartychová, Adéla Pittnerová, Gabriela Bártová i Jarmila Machačová přijely ve shodném čase jako vítězka.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Pět dukláků v nominaci na Atleta roku

V hlasování v anketě Atlet roku 2025 se vykrystalizovala desítka jmen, mezi kterými se rozhodne o královi či královně české atletiky pro letošní sezónu. Nechybí v ní ani držitel posledních čtyř ocenění oštěpař Jakub Vadlejch. Slavnostní vyhlášení tradiční ankety se uskuteční v sobotu 8. listopadu v přímém přenosu České televize.

V TOP 10 je celkem pět zástupců ASC Dukla. Dálkař Radek Juška zaznamenal poměrně vydařené vystoupení už na HME v Apeldoornu, kde si vyskákal šesté místo výkonem 797 centimetrů. V sezóně pak skočil dále už pouze v Košicích, kde zaznamenal své letošní maximum 798 centimetrů. Na mistrovství světa v Tokiu dolétl na 793 a k postupu do finále mu tak chybělo pouhých pět centimetrů. Celkově skončil šestnáctý.

Desetibojař Vilém Stráský se neztratil ani při jednom z reprezentačních vrcholů, kterých se zúčastnil. Na halovém mistrovství Evropy v Apeldoornu bral šesté místo v osobním sedmibojařském rekordu 6162 bodů. O několik týdnů později byl na HMS v Nanjingu dokonce pátý. Při své premiérové účasti na mistrovství světa pod otevřeným nebem pak obsadil jedenácté místo.

Jakub Vadlejch má za sebou složitou sezónu. Hlavní komplikací bylo poraněné koleno, a tak absolvoval pouze tři starty. Na mistrovství světa si v kvalifikaci vylepšil sezónní maximum na 84,11 metru, ale finále mu bohužel vůbec nevyšlo podle představ, když se musel jakožto obhájce bronzu spokojit s jedenáctou příčkou.

Štafeta žen na 4×400 metrů odjížděla na halové mistrovství Evropy do nizozemského Apeldoornu v silné sestavě a potvrdila medailové ambice, když vybojovala bronz. Sestava, v níž kromě členek ASC Dukla Nikolety Jíchové a Terezy Petržilkové byly ještě Lada Vondrová a Lurdes Gloria Manuel, si doběhla pro medaili v novém národním rekordu 3:25.31. Předešlý rekordní zápis naše čtvrtkařky vylepšily o více než tři vteřiny.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Parastřelec Kosek veze z mistrovství Evropy týmový bronz ze vzduchové pistole!

Čekal od sebe víc, ale medaile mu neunikla. Parastřelec Jakub Kosek se z mistrovství Evropy v chorvatském Osijeku vrací s týmovým bronzem v kategorii P1 ve vzduchové pistoli na 10 metrů! Nejlepším individuálním výsledkem závodníka Dukly Plzeň pak bylo 7. místo v disciplíně P5, tedy vzduchové pistoli na 40 ran.

Cenný kov přinesl Koskovi až závěrečný den, vybojoval ho společně s Tomášem Peškem a Jiřím Němcem. ,,Byla to taková hojivá náplast. Mezi jednotlivci jsem toužil po lepším výsledku. Hlavně ve sportovní pistoli, své nejsilnější disciplíně. Tu jsem absolvoval hned na začátku. Bohužel jsem byl přemotivovaný a pral se hlavně sám se sebou. Tenhle bronz mi však přinesl obrovskou radost a povzbuzení do dalších závodů. Odjel jsem nakonec se vztyčenou hlavou,“ hodnotil skromně své účinkování na šampionátu.

Příští týden čeká Koska soustředění na plzeňské střelnici, na konci října se pak vydá směr Spojené arabské emiráty. ,,Půjde o poslední světový pohár v sezoně. Rád bych tam ukázal, co jsem natrénoval,“ poznamenal odhodlaně.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: Ondřej Heczko

Kanoistka Martina Satková má za sebou nejlepší závodní rok, brzy také vstoupí do armády

Sedmadvacetiletá kanoistka Martina Satková z ASC Dukla má za sebou zřejmě svoji nejlepší závodní sezonu. Na nedávném mistrovství světa ve vodním slalomu v australském Penrithu získala zlatou medaili v závodě hlídek a jen těsně ji unikla i medaile mezi singlířkami. Obsadila páté místo, od bronzu jí dělila necelá vteřina.

O zlato v závodu hlídek se s ní zasloužily Adriana Morenová a její mladší sestra Gabriela. Češky porazily druhé Německo o více než tři vteřiny. Úspěšné trio tak navázalo na společný titul z letošního ME ve Francii. „Hned jak jsme protnuly cílovou linii, tak jsme byly strašně nadšené. Věděly jsme, že ta jízda byla super. Neudělaly jsme tam skoro žádnou chybu. Doufaly jsme, že to bude zlato, i když za námi ještě jeden tým startoval,“ vrací se k velkému úspěchu Martina Satková.

V individuálním závodě dlouho po finálové jízdě vysedávala mezi trojicí nejlepších. Pro sedmou ženu z letošního evropského šampionátu ve Francii, je i tak páté místo nejlepším umístěním na MS v kariéře. O pódium jí de facto připravil dotek v brance číslo 10, který rozhodčí velmi dlouho prozkoumávali. „Zpětně hodnotím páté místo dobře. Ale když jsem dojela do cíle a věděla, že jsem dostala dotek a kdo ještě stojí na startu, tak jsem nevěděla, zda vůbec doufat v nějaký dobrý výsledek. Nakonec to byla vteřina od medaile, tedy jen kousek,“ říká svěřenkyně Jakuba Jáněho.

„Mistrovství světa bylo podle představ, asi jsem ani nevěřila v páté místo, asi to dopadlo i lépe než jsem počítala. Ale když jsem jela, tak přišla i myšlenka na medaili, ale jsem spokojena.“

A jak hodnotí celý rok? „Ve světových pohárech jsem skončila jen jednou s medailí, loňská sezona byla z tohoto pohledu úspěšnější. Ale když hodnotím celou sezonu, tak jsem spokojena. S novým formátem to byla velká změna. Zvykly jsme si na to, ale zároveň chybí druhá disciplína, přidání krátkého slalomu. To by byla příjemná inovace i dobrá budoucnost,“ míní. „Do konce roku již nic na vodě nechystám. Plánuji absolvovat nějaké běžecké závody, chci si také užít i jiné sporty mimo vodní slalom.“

Martinu Satkovou čeká s největší pravděpodobností ještě jedna podstatná změna. „Ještě to není stoprocentní, ale od listopadu bych měla být oficiálně přijata do armády. Do té doby si chci užívat doma s rodinou, sportovat, jezdit na kole a využít čas pro sebe. Již když jsem šla do Dukly, tak má vize byla vstoupit i do armády a nyní ta příležitost přišla.“

V hlavě nosí i plány pro další sezonu. „Prioritou je dostat se do reprezentace. Mistrovství světa se koná již v červenci v USA, na podzim potom mistrovství Evropy v Itálii. To jsou zajímavé destinace a šampionát v Americe je velká výzva,“ poznamenala Martina Satková.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Syn v kočárku, máma v kajaku. Vodní slalomářka Michalová chystá comeback i s novým trenérem

Pomalu ale jistě nastává nová kapitola jejího sportovního života. Po svatbě a dubnovém narození syna plánuje Tereza Michalová, dříve Fišerová, plnohodnotný návrat na vodu. Jedna z nejlepších českých slalomářek poslední doby touží ve 27 letech po restartu kariéry. Pomoci jí v tom má rodina i nový trenér.

„Mám velkou chuť. Vlastně jsem ji měla už během těhotenství. Chci se vrátit v plné síle a kondici,“ řekla pro klubový web Dukly několikanásobná medailistka z mistrovství světa a Evropy.

Mateřství si užívá naplno, i když přiznává, že to není vždy jednoduché. „Je to náročné, ale skvělé. I když je člověk po noci vždycky vyřízený, tak mi energie neschází. Kubík je zlatíčko. Všemu se přizpůsobí, není ubrečené miminko. A po nás s manželem je také živější. O zábavu máme postaráno.“

Nedávné mistrovství světa v Austrálii bedlivě sledovala, i když noční vstávání nepřipadalo v úvahu. „Spánek je pro mě momentálně cennější než cokoliv jiného. Ranní přenosy z finále jsem si ale samozřejmě ujít nenechala.“

Stříbro Jakuba Krejčího na kajaku ji nadchlo. „Jedná se o neuvěřitelný úspěch. V sezoně se mu pódia ve slalomu vyhýbala. Jednoznačně už delší čas patří do absolutní špičky. Teď to unesl i v hlavě a je z toho medaile na nejdůležitější akci.“

Sama reprezentovala český kayakcross na olympijských hrách v Paříži, bronz Matyáše Nováka ji potěšil. „Nebyl to jen tenhle výsledek. V téhle disciplíně se dařilo po celou sezonu. Kuba Krejčí se stal mistrem Evropy, Olga Samková byla třetí. Hezké výsledky přišly i ve světových pohárech. U kluků byla výhoda, že spolu absolvují tréninky, které simulují závody. To jim hrozně pomáhá. Navíc jsou velmi mladí. Ať už jde o Krejčího či Nováka s Rudorferem. Zkušenosti z mezinárodních akcí je výkonnostně posouvají ještě více nahoru.“

Zákonitě se zajímala hlavně o výkony žen. „Opravdu jsem byla zvědavá, jak si holky povedou. Ve startovním poli scházelo několik velkých jmen. Třeba Mallory Franklinová či Jessica Foxová. Boj o medaile byl tak velmi otevřený. No a svou roli sehrálo i větrné počasí. Nejlépe se s tím popasovala Polka Klaudia Zwoliňská. Z ní jsem měla opravdu radost, protože vím, jak na singlu začínala a hlavně jak se trápila. No a nakonec je mistryní světa i na kajaku a bronz má i z kayakcrossu.“

Přípravu zahájí příští týden

V srpnu se Michalová představila na mistrovství republiky na Lipně. „Kvůli kojení jsem trénovala jen lehce. Nešla jsem do toho úplně po hlavě, ale i tak jsem byla mile překvapena, že jsem na nejlepší tolik neztrácela. Příští týden zahájím zimní přípravu.“

S půlročním synem to nebude jednoduché, ale věří, že to zvládne. „Časově si s tím samozřejmě budeme v rodině hrát, ale věřím, že to půjde. Mám velkou chuť. Změnila jsem i trenéra. Teď mě vede Michal Šrámek. On sám také říkal, že mi pomůže. Když budu na vodě, tak si Kubíka klidně vezme do kočáru. Do posilovny budu chodit na Duklu k Romanu Gomolovi, kde budu mít malého také pod dohledem,“ vysvětluje své plány.

Po olympiádě se cítila vyčerpaná, ale mateřství jí přineslo novou energii. „Ano, ale také jsem měla o dvanáct kilo víc,“ směje se. „Potápěla jsem se v každé protivodě. Teď je váha už dole. Slalom mi scházel už během těhotenství. Jen jsem čekala, jak si všechno sedne s malým. Ale půjde to. Soustředit se budu na kajak a kayakcross,“ prozradila.

Změna trenéra přišla přirozeně. „Po olympiádě jsem byla hodně zlomená. Na vodu se mi už vůbec nechtělo. O změně jsem sama uvažovala. Na své svatbě jsem se dozvěděla, že jsem byla od Lukáše Kubričana zařazená pod Michala Šrámka. Že se na tom sami dohodli. Jsem za to vděčná. Komunikujeme spolu výborně, tréninky jsou skvělé. Věřím, že se chytím a vrátím v plné síle a kondici.“

TEXT: Pavel Král

FOTO: Jakub Duřt a CPA

Vadlejch v sezoně bojoval s časem i vlastními limity. Odhodlaně ale říká: jede se dál

Místo se soupeři se v sezoně pral hlavně sám se sebou. Bojoval s časem i vlastními limity. Zranění kolene oštěpaře Jakuba Vadlejcha v ambicích velmi přibrzdilo a málem také připravilo o mistrovství světa v Tokiu, kde nakonec skončil jedenáctý.

I tak hledí hvězda ASC Dukla do budoucna pozitivně. ,,Nic pro mě neskončilo, jede se dál,“ říká odhodlaně.

V pátek 10. října oslavíte 35. narozeniny. Uděláte si nějakou radost?

Udělal jsem si ji s předstihem. Dva roky jsem neměl pořádnou dovolenou, teď na ni konečně došlo. S rodinou jsme v sobotu odletěli do Turecka. Jde o absolutní relax, tedy relax jaký je možný se dvěma malými dětmi. (směje se) Máme s sebou babičku, která nám nějaké chvíle ulehčuje hlídáním. Půjde o příjemných deset dní.

Když se vrátíme k oštěpařské sezoně… Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré. V přípravě jste úspěchu obětoval maximum. Bohužel nastaly okolnosti (nemoc, zranění), s nimiž nelze dopředu počítat. Nešel jste v tréninkové intenzitě trochu přes hranu?

Je fakt, že se zranění stalo i díky mé povaze. Tělo jsem vždycky tlačil na absolutní limit, a ač mi bylo 34 let, tak jsem pořád na dávkách přidával a přidával. Věcí, které jsou velmi náročné na pohybový aparát, bylo moc. Hlavně těch odrazů. No a tělo řeklo stop. Zbytečně jsem z něho tahal víc než je zdrávo. Nesčetněkrát mě podrželo, tentokrát bohužel ne. Natrhl jsem si patelární vaz, což se mi stalo také před sedmi lety na druhém koleni. Je to vždy nepříjemné. Musí se to pořádně zhojit. Tehdy se to přihodilo ještě v přípravě, teď bohužel na jejím konci. Scházel čas, i tak jsem se snažil vpravit do závodního stavu. Na MS v Tokiu jsem se už cítil moc hezky, ale byla škoda, že kvalifikace i finále proběhly během čtyřiadvaceti hodin. Po prvním večeru mi to lehounce nateklo. Koleno jsem za extrémně krátkou dobu už nestihl dát do provozu schopného stavu. Finále bylo zkrátka přes závit.

Po šampionátu jste řekl, že se cítíte uzdravený a jste rád, že můžete zahájit přípravu na novou sezonu bez limitů…

Cítím se fit. V polovině července to však bylo padesát na padesát. Málem jsem účast na mistrovství světa předčasně odpískal. Ale začalo se mi házet lépe a lépe. Tělo je limitované faktorem, kolik těch ran zvládne. Dva dny jsou na regeneraci málo. Výsledky finále to jasně ukázaly. Kluci, kteří neměli žádné extrémní problémy, tak v bojích o medaile nepředvedli nic moc. Ani mně se nepovedlo dostat do stavu jako před kvalifikací. Potřeboval jsem delší prostor, a ten bohužel nebyl.

Překvapila vás jména na stupních vítězů?

Ze špičky vám 88 metrů může hodit hodně lidí. Keshorn (Walcott) celou sezonu ukazoval, že se technicky ustálil. Často končil na pódiu a tady mu to také vyšlo. Druhý Peters naopak vypadal všelijak, ale na vrcholech se často dokáže vybičovat na svá maxima. No a třetí byl Američan, toho bych tak vysoko netipoval.

Curtis Thompson svým somatotypem mohl působit jako určité zjevení…

Závod mu vyšel nad očekávání. Vypadal v danou chvíli extrémně silný, přestože nemá figuru na devadesátimetrové vzdálenosti.

Favorité jako Julian Weber či Níradž Čopra naopak neuspěli…

U Juliana mě to velmi mrzelo. Jsme velcí kamarádi. Moc jsem mu úspěch přál, z mistrovství světa ještě nemá žádnou medaili. Před Tokiem vyhrával diamantovky, ale v Tokiu házel pět šest metrů pod své nejlepší sezónní výkony. To se stávat nemá. Nad vším asi až moc přemýšlel, což je pro nás oštěpaře vždycky špatně.

Vy jste svůj neúspěch bral velice sportovně. Na ploše stadionu jste zůstal až do konce závodu. O čem jste po vyřazení z dalších pokusů přemýšlel?

Že v tom nejsem sám. Julian hodil tři týdny před MS v jednom závodě dvakrát za 91 metrů a pak prožije takovéto finále. To je úplně něco jiného, než byl můj případ. Být v jeho kůži, přemýšlel bych o nezdaru mnohem hlouběji. Jenže já jsem celou sezonu bojoval proti času. S pokorou jsem uznal, že kluci byli lepší. Zároveň jsem se přesvědčoval, že v mém podání přijdou ještě lepší večery. Nic pro mě tímhle nezdarem nekončilo. Jede se dál.

Jedním z krásných večerů roku 2026 by mohlo být finále v Birminghamu, kde bude obhajovat titul mistra Evropy…

Je to rok s jedním vrcholem, což je vždycky z hlediska přípravy příjemnější. Moc se těším, motivace scházet rozhodně nebude.

Běží vám v hlavě i nyní na dovolené tréninkový plán na příští sezonu? Zvažujete změny?

Když ano, tak jen drobné. Na přelomu února a března každopádně znovu odletím do Afriky. Šest týdnů tam mi dá, co potřebuji. Jinak budu kombinovat Česko a Kanárské ostrovy.

TEXT: Pavel Král

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA