Archiv rubriky: moderní pětiboj

Moderní pětibojař Jan Kuf vybojoval v úvodním podniku Světového poháru v egyptské Káhiře velmi pěkné 10. místo. Mezi ženami zabodovala také jeho kolegyně z armádního klubu Dukla Karolína Křenková, která skončila osmnáctá.

Kuf si v novém formátu soutěže počínal jako zkušený mazák. Z kvalifikace si zajistil přímý postup, v základním kole šermu byl osmý nejlepší. Bez obtíží tak prošel do osmnáctičlenného finále. Pódium bylo blízko, vždyť do poslední kombinované disciplíny i díky zvládnutému parkuru a plavání startoval ze třetí pozice. Jenže mu nevyšla druhá střelecká položka, což v konečném výsledku znamenalo propad na 10. pozici.  „Byl to první závod od olympiády, takže jsem moc nevěděl, v jaké formě tady jsem. K nějaké vrcholné to má ještě hodně daleko, takže desáté místo beru. Bohužel jsem si neodpustil zase jednu špatnou střeleckou položku, kde jsem asi zahodil medailové pozice. Ale celkově to beru jako úspěšný závod,“ komentoval svůj výkon Kuf v tiskové zprávě pro media.

Pro Křenkovou se jednalo o kariérní maximum ve Světovém poháru. ,,Hodnotím to pozitivně. Škoda pádu z koně, ale i tak mám radost. Být ve finále mezi osmnácti nejlepšími je super výsledek,“ konstatovala spokojeně.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: Filip Komorous

Podobná rozhodnutí jsou šokující, zákonitě přinášejí negativní emoce. Nedivte se, když Mezinárodní unie moderního pětiboje (UIPM) vyšle do světa ,,novinku“, že z programu atraktivního sportu brzy zmizí historická disciplína – parkur. ,,Je to nemyslitelné,“ má jasno David Svoboda, olympijský vítěz z Londýna 2012. Není sám. Překvapivou informaci těžko koušou i další veličiny, šampiony poslední doby nevyjímaje. 

Oficiální stanovisko UIPM zní následovně: parkur bude součástí pětiboje už jen za necelé tři roky při OH v Paříži. ,,Chceme být flexibilní,“ uvádí světová organizace jeden z argumentů.

,,Bohužel jde o politiku. Teď se to hodně řeší. Jsem velmi zklamaný, ale jen tak to nenecháme,“ burcuje k obratu Svoboda. ,,S pětibojaři po celém světě jsme v kontaktu. Rozhodně budeme tlumočit náš nesouhlas. Už se chystají patřičné kroky,“ předesílá. ,,Změna ještě není definitivní, muselo by se to schválit na listopadovém kongresu. Naděje umírá poslední, nedáme se,“ ujišťuje nejúspěšnější český reprezentant v tomto odvětví.

Sportovci nehodlají přihlížet

Sportovci vskutku nehodlají jen tak přihlížet. Brzy odešlou dopis, v němž budou požadovat odstoupení současného vedení UIPM. ,,Všechno odůvodníme. Pětibojařské prostředí si už mnoho let stěžuje, jakým způsobem se Mezinárodní unie moderního pětiboje chová, jak řeší problémy respektive je neřeší,“ poukazuje Svoboda. ,,Ve vedení jsou bohužel stejní lidé třicet let. Prezident Klaus Schormann tedy jen osmadvacet,“ směje se. ,,Nikdy jsem ho neměl rád. Byly mezi námi problémy. Hlasitě jsem kritizoval jeho kroky už v době, kdy jsem ještě aktivně závodil,“ poukazuje.

Podle jeho slov se dá řada věcí řešit na úrovni úpravy pravidel, ne škrtu zásadní disciplíny. ,,Určitě se mohou podniknout kroky, aby byl parkur regulérnější. Je tam mnoho variant, jak to udělat. Jenže oni místo řešení akceptují nátlak zvenčí na škrtnutí disciplíny,“ štve Svobodu.

Pětiboj bez milovaných koníků si neumí představit. ,,Je to nesmysl. Nikdo to nechápe, alespoň z mého okolí. Obhajují to pouze členové výkonného výboru UIPM. Bohužel i bývalá pětibojařka z Egypta, zástupkyně samotných sportovců. Vydala za ně naprosto protichůdné stanovisko, aniž by s někým cokoliv konzultovala. Prostě zrada.“

O vtip se opravdu nejedná. David Svoboda přesto věří v lepší zítřky. ,,Lidé z UIPM napáchali mnoho škod. Bude nějakou dobu trvat, než se systém opraví a pětiboj znovu nabere správný směr. Doufám, že to dáme.“

Moderní pětiboj patří k tradičním olympijským sportům, poprvé se na Hrách objevil už v roce 1912 ve Stockholmu hlavně díky iniciativě  Pierrea de Coubertina. Pána, který se proslavil slavným citátem, že není důležité zvítězit, ale bojovat čestně a ze všech sil…

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Zařadila se mezi nejvýraznější osobnosti českého ženského moderního pětiboje. Nejzářivějších úspěchů dosáhla Eliška Přibylová po boku týmových kolegů v rámci soutěží smíšených štafet. Teď se chystá na novou životní roli.

V sezónách 2018 a 2019 nasbírala členka armádního klubu Dukla stříbro z mistrovství Evropy (David Kindl), první a druhé místo v závodech Světového poháru (Jan Kuf, Ondřej Polívka) či pátou příčku na mistrovství světa (Ondřej Polívka). Nyní reprezentaci opouští. Společně s partnerem Ondřejem Polívkou přivedou na prahu nového roku na svět syna.

Eliško, v posledních dvou letech jste závodila jen jednou. Vedle komplikované nákazy koronavirem vás sužovaly i další zdravotní problémy. Vnímáte oficiální ukončení kariéry jako vysvobození?

Asi trochu ano. Největší problém byly opakované záněty močového měchýře, které přešly do chronické fáze, kdy nepomáhala ani antibiotika. Nemohla jsem dělat vůbec nic, tělo nesneslo žádné otřesy. Až mi připadalo, že se jakémukoliv sportování zuby nehty brání a že si jen škodím. Taky jsme plánovali miminko. A jak je to tam všechno spojené, bála jsem se, aby to vůbec šlo, když to budu dál protahovat. I takhle jsem nad tím přemýšlela. Že to tělo mám jen jedno a že jsou přede mnou další roky, kdy se musím snažit být zdravá. A trénování mi nestojí za to, abych se zhuntovala úplně.

Jak se cítíte teď, v pátém měsíci?

Já mám hrozné štěstí, protože je mi pořád dobře. Ty první tři měsíce, kdy se říká, že je to nejhorší, jsem malinko cítila rozdíl od normálu. Ale od té doby nic, možná jsem trochu víc unavená. Takže si to užívám, protože je mi fakt dobře.

Připouštíte si myšlenku, že byste se po mateřské pauze k pětiboji vrátila?

Myslím, že končím definitivně. Určitě budu chtít sportovat dál, ale v pětiboji už se asi realizovat nebudu. Bylo to krásné, ale stačilo. Tím myslím, že je to tak náročné, že pokud si život s dítětem nějak představuji, tak to trénování s tím úplně nejde dohromady. Vím, že je v zahraničí spousta holek, co se vrátily. Mají miminko, jsou úspěšné. Ale myslím, že je to za strašnou cenu. Já radši budu s těmi dětmi, než abych trénovala a odjížděla na soustředění a to dítě někde nechávala.

Co bylo na vašich pětibojařských letech nejkrásnější?

Jsem taková cestovatelka a výletnice. Moc ráda objevuji nová místa a seznamuji se s novými lidmi. A pro tohle byl pětiboj úžasný. Často ta soustředění a závody bývaly na místech, kam by se člověk normálně nedostal. Měla jsem možnost poznat i země, které nejsou tolik turisticky vyhledávané, třeba Kazachstán. Tohle bylo určitě obrovské plus, které jsem si tehdy, když jsem s pětibojem začínala, ani nedokázala představit. Že by mě něco takového mohlo potkat. Taky je zajímavé, jak člověk skrze ten sport poznává sebe. Jak se vyvíjí nejen sportovně, ale i psychicky. Je to takový život nanečisto. Spoustu věcí si vyzkoušíte, a když se to pokazí, nic se nestane. Ale když vyjdou, má člověk skvělou zkušenost. I v tomhle vidím obrovský přínos. Člověk si častokrát sáhne na dno a zjistí o sobě spoustu věcí.

Jsou nějaké kariérní momenty, na které budete vzpomínat o něco víc?

Pro mě bylo moc hezké to, jak jsem postoupila do finále na mistrovství světa v Mexiku. Už to bylo po štafetě, a že to jako jen zkusím. Možná i díky tomu jsem byla úplně v klidu. Finále byl pak hezký závod, ale bohužel se mi rozbila pistole, to mě trošku mrzelo. Co se výsledků týče, všechny ty štafety byly moc hezký. Jak jsou ty vzdálenosti kratší a hlavně je tam ten druhý, tak si to člověk vždycky víc užívá. Asi mě to i mnohem víc bavilo. Ať to bylo s Pepkem na mistrovství Evropy, kde jsme byli druzí, nebo s Ondrou v Káhiře. Nebo s Honzou, když jsme vyhráli v Sofii. To byl vlastně můj první takový povedený závod.

Parťák z pátého mixu světového šampionátu v Mexiku a stříbrného na Světovém poháru v Káhiře Ondra Polívka je zároveň vaším životním partnerem. Byl díky tomu ten tlak něčím jiný?

Pokud nějaký, tak menší. Ale myslím, že obecně v pětiboji máme všichni ty vztahy docela dobré. Nebývá to tak, že by se někdo na někoho zlobil, nebo mu něco vyčítal. Čekala jsem, jaký to bude rozdíl, když budu závodit s Ondrou. Bylo to docela srovnatelné.

Co vám v souvislosti s pětibojem naopak chybět nebude?

Asi ta únava. Je to fyzicky i psychicky náročné. Zvlášť v tom závodním nebo předzávodním období, kdy se trénuje opravdu hodně a může to být až monotónní. Byla období, kdy mě to dokonce prostě nebavilo, byla jsem hrozně unavená a nedokázala jsem si pak užít už vůbec nic jiného. Přišla jsem domů a akorát jsem chtěla spát. Ale rozhodně to záleží na celkovém nastavení. Takhle jsem to měla spíš až v posledním roce, dvou. Určitě to bylo spojené i s těmi zdravotními problémy. Nemůžu zase říct, že celou tu dobu, co jsem pětiboj dělala, mi vadilo, že jsem byla pořád unavená, to vůbec ne.

Poprvé po mnoha letech vás možná čeká i nějaký ten volný čas. Čím ho zaplníte?

Na to se teď hrozně těším. Pořád jsem si říkala, že nebudu šít věci na miminko, které není. Ale teď už se to docela rychle blíží. Mám tu připravené nějaké projekty a už na to mám i látky. Taky doučuji angličtinu, mám kroužek. Učím triatlonisty plavání. Bála jsem se, že nebudu mít co dělat. Teď to ale spíš vypadá, že budu ráda, když nějaká volná chvíle zbude. (úsměv)

TEXT: Pentathlon.cz

FOTO: Filip Komorous

Pozitivní energii šíří i po veleúspěšné kariéře. David Svoboda, olympijský šampion v moderním pětiboji z Londýna 2012, bez sportu existovat nemůže. Je pro něho nepostradatelnou součástí života. V různých činnostech, trenéřinou počínaje a funkcionářskými povinnostmi konče, je zaháčkovaný od rána do večera.

Přesto jej neustále zdobí úsměv a dobrá nálada. Rád pracuje hlavně s dětmi. V Dukle vede skupinu talentovaných pětibojařů, s bratrem plánuje otevření soukromé sportovní základní školy, pro Český olympijský výbor funguje na dobrovolnické bázi coby předseda komise sportovců. ,,Je toho dost. Ale naplňujeme mě to,“ usmívá se. ,,Ještě taky zvládám inspirativně motivační přednášky s Honzou Mühlfeitem (známý kouč a mentor – pozn.) na témata mentální odolnosti,“ doplňuje dlouhý výčet aktivit šestatřicetiletý sympaťák.

Vypadáte stále svěží, přestože jste v jednom kole…

(úsměv) Možná tak působím, ale občas mě to samozřejmě zmáhá. Nedávno jsem přijel z Rakouska, kde jsme natáčeli pro televizi cestopisný seriál. S bráchou Tomem tím pořadem provázíme. Letní série má deset dílů, pravděpodobně do toho půjdeme i v zimě. Tvůrcům se hodila naše sportovní všestrannost. Šlo o zajímavé, byť náročné zpestření letního programu. Teď se vracím zpátky do běžného, poměrně náročného, koloběhu.

V Dukle se podílíte na přípravě vašich nástupců. Jak to vypadá s podhoubím moderního pětiboje?

Zaplaťpánbůh je dobré. Členská základna se neustále rozšiřuje. Posledních několik let máme nadstav.

Musíte selektovat?

Děláme to neradi. To říkám na rovinu. Jsme spíše pořád přeplnění. Každého šikovného sportovce se snažíme vzít a zkusit to s ním.

Máte svou tréninkovou skupinu?

Vedu kategorie U17 a U19.

Rýsuje se v ní nový David Svoboda?

Šikulové se najdou. Jsou ale i v mladší a starší kategorii. Šance, že se objeví někdo opravdu hodně dobrý, tu je veliká. Podobně jako tomu bylo v případech současných olympioniků Honzy Kufa a Martina Vlacha.

Jan Kuf vás vždycky zmiňoval jako velký vzor. V Tokiu byl blizoučko medaile. Jak jste prožíval vyvrcholení olympijského závodu, který jste spolukomentoval?

Snažil jsem se zachovat klid. Vnitřně jsem byl samozřejmě napnutý jako struna. Martin i Honza podali skvělé výkony v rámci svých možností. Páté a osmé místo je nádherným vysvědčením. Honza byl asi trochu zklamaný, klidně mohl běžet o zlato. Bohužel se mu nepovedla poslední střelecká položka, což se ale v pětiboji stává. Oba se však do české historie zapsali parádními výsledky. Na stupně to klidně může vyjít už třeba za tři roky v Paříži.

I vy jste si na medaili musel počkat. V Pekingu 2008 jste patřil k favoritům. Jenže vám nevyšel parkur. Zradil vás koník jménem Chun-Chun…

Tak už to někdy chodí. Koně si losujete. V závěrečné kombinaci běhu se střelbou to přeci jen máte více ve vlastních rukou. Hodně se pracuje s taktikou. Honza to risknul, chtěl běžet o první místo. Naprosto jsem ho chápal. Svou roli při poslední nešťastné položce mohla sehrát i únava.

Určitě cenná zkušenost s výhledem na další Hry v Paříži…

To každopádně. Když budou zdraví, mohou znovu myslet vysoko. Martin se může ještě hodně zlepšovat, Honza je už ohromně zkušeným závodníkem. Stačilo by mu ve správnou chvíli prodat to, co umí.

Martin Vlach necelé tři měsíce před olympiádou podstoupil operaci ramene. Z tohoto pohledu je konečné páté místo jakýmsi zázrakem. Souhlasíte?

Je opravdu něco úžasného, co se Martinovi a lékařskému týmu povedlo. Muselo ho to velmi bolet. Ale zvládl to skvěle. I já mám podobnou zkušenost. V Riu 2016 jsem závodil s poraněnou nohou a umotal z toho deváté místo. Před Martinem je třeba smeknout.

Mediálně se zasazujete o návrat dětí ke sportu. Byla pro vás výrazná omezení v pandemické době přijatelná?

Tato opatření byla největší překážkou. Zdůrazňuji opatření, nikoliv covid samotný. Některé děti tím ze sportu odpadly. Možná se už nevrátí. Ano, přijdou jiné. Lze jen doufat, že generační mezera nebude tak znatelná. Je potřeba v rámci celého českého sportovního prostředí jim pomáhat odstraňovat překážky. I hobíkům a dalším, kteří sport milují.

Asi není třeba zdůrazňovat, jak moc bylo z tohoto pohledu důležité, že se Hry v Tokiu i přes výrazná omezení uskutečnily…

Kdyby neproběhly, jednalo by se o ohromnou ztrátu. U leckoho šlo o vyvrcholení kariéry, touhu zúročit celoživotní snažení. Ti, kteří enormní počínání sportovců sledovali, by byli ochuzeni o možnou inspiraci. Vše by mělo dalekosáhlé důsledky. Pořádně to nelze ani domyslet.

Vy zřejmě nejlépe regenerujete také sportem, že?

Jasně. Hlavně někde o samotě v přírodě. Stačí mi den, dva a jsem zase fit. (směje se)

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Až závěrečná střelecká položka připravila moderního pětibojaře Jana Kufa o možnost získat jednu z olympijských medailí. Do té doby figuroval závodník armádního klubu Dukla na druhé až třetí pozici. Nakonec skončil osmý, ve finiši jej předstihl i jeho parťák Martin Vlach, který se fantastickým během posunul na pátou příčku! Vítězem se stal Joseph Choong z Velké Británie.

Před sobotním rozuzlením – kombinovaným během s laserovou střelbou – byl blízko velikého úspěchu hlavně Kuf. Výborně zvládl šerm i plavání, poté zajel čistě parkur. Vlach za ním startoval se ztrátou 46 sekund. Jeho běžecké kvality však dávaly tušit, že i on bude na trati dlouhé 3200 metrů atakovat přední pozice.

Tak se také stalo. Kuf doplatil na nepřesnosti na střelnici, Vlach si naopak výrazně polepšil. Umístění dukláků v první desítce je však bezesporu obrovským úspěchem.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Dobrý start. S úvodem olympijské soutěže v moderním pětiboji může být spokojený člen Dukly Praha Jan Kuf. Po základním kole šermu je v Tokiu šestý.

Vyhrál 23 z 35 zápasů, získal 238 bodů a na vedoucího Brita Josepha Choonga ztrácí 12 bodů. Dalšímu duklákovi Martinu Vlachovi patří za zisk 196 bodů 22. místo. Závod vyvrcholí v sobotu.

„Bylo to moc fajn. Moc lepší to nemohlo být,“ pochvaloval si Kuf. „Vydržel jsem soustředěný a dělal akce, které umím nejlíp. Mám strašnou radost. Celou sezonu se mi to takhle nepovedlo a jsem rád, že to vyšlo právě tady,“ oddechl si.

I Vlach začal slibně a zkraje patřil do elitní desítky. Nakonec si ale připsal zápornou bilanci 16-19. „Ve druhé půlce mi už bohužel došly síly,“ přiznal.

„Nemyslím si, že bych tam dělal nějaké hrubé chyby. Ale maličkosti, které mi na začátku pomáhaly, rozsvěcel jsem téměř všechno, co jsem zkusil, tak na konci už tam ty detaily chyběly. Skončit s pasivní bilancí, jsem si úplně nepřál.“

Díky malým bodovým rozdílům v čele závodu může o mnohém rozhodnout jízda na koni. Tokijský parkur je postavený na trávě, překážky jsou navíc na nejvyšší hranici povolené pro pětiboj, tedy sto dvaceti centimetrech.

„Parkur je relativně obtížný a takhle hraničně vysoký ho v průběhu sezony nikdo nejel. V sobotu mají přijít bouřky, celé je to na trávě. Je otázka, jak na to budou koně reagovat,“ vyjádřil obavy reprezentační kouč Kučera.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA a Filip Komorous

Ve čtvrtek 5. srpna vstoupí závodníci Dukly Praha Jan Kuf a Martin Vlach do olympijské soutěže v moderním pětiboji. Při této příležitosti nelze opomenout, že před devíti přivezl z Londýna David Svoboda zlatou medaili. Jeho následníci se budou snažit, aby se k tehdejšímu triumf co nejvíc přiblížili.

V základním kole šermu si oba čeští pětibojaři chtějí vybudovat dobrou výchozí pozici pro vlastní závod. Šermířský „předkrm“ se v Tokiu uskuteční od 9.30 SELČ. Finálová soutěž, která z šermu nabídne už jen bonusové kolo a z níž pak vzejdou medailisté, je na programu v sobotu 7. srpna.

Olympiádu Češi vnímají pozitivně a pochvalují si vydařenou aklimatizaci. Především Kuf, který se zvykáním na odlišné podmínky často bojuje a doplatil na to i při posledních hrách v Riu, si svůj stav tentokrát pochvaluje.

„Zaplať pánbůh je to úplně jiné než posledně. Spím v podstatě normálně. Díky tomu, že závodíme až odpoledne, tak chodíme spát později a zároveň můžeme později vstávat. Třeba i v deset dopoledne, což je fajn,“ oceňuje ostřílenější z českých pětibojařů.

Zároveň věří, že zúročí zkušenosti z předchozích her. „Jsem na olympiádě podruhé, takže už z toho nejsem tak vyjukaný. Z tohoto pohledu se cítím víc v klidu a doufám, že tomu bude odpovídat i výsledek,“ přeje si Kuf.

Jeho mladšího parťáka čeká olympijský křest ohněm. „Upřímně, přijde mi to tady mnohem příjemnější, než se původně podle zprostředkovaných informací zdálo. Samozřejmě jsou tu restrikce a hodně mě mrzí, že nemůžeme navštěvovat závody jiných českých reprezentantů,“ hlásí Vlach.

„Samozřejmě se závodí bez diváků. To jsem ještě nemohl úplně pocítit, ale myslím, že to bude velké mínus,“ přiznává závodník, který do Japonska vyrazil s čerstvou jizvou na pravém rameni coby památkou na nedávnou operaci potrhaných vazů.

„Omezovalo mě to ve všech disciplínách. Jako poslední jsem začal trénovat šerm a jezdectví. Momentálně ale cítím největší limit v plavání,“ uzavřel Vlach.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Po pádu z koně přišel kvůli poraněnému rameni o finále Světového poháru, mistrovství světa i Evropy. Přesto Martin Vlach, pětibojařská naděje pro Hry v Tokiu, hlavu nevěší. Naopak. Rád by na vrcholné akci uspěl. ,,Olympiáda je nejdůležitější. Jsem rád, že ji stihnu. Chci zabojovat o pěkný výsledek,“ poznamenal člen armádního klubu Dukla necelé tři týdny před startem závodu.

O medaile začnou moderní pětibojaři bojovat v Japonsku 5. srpna.

Tři měsíce před Hrami jste si poranil rameno a musel na operaci. Jak jste na tom byl psychicky?

Vzal jsem to jako fakt. Stalo se, co se stalo. Kdybych se tím ještě trápil, asi by mi to nepomohlo. Dělal jsem všechno, aby byl návrat co nejrychlejší. To se relativně povedlo. Doktoři mě ujišťovali, že pokud nenastane nějaká komplikace, bude to v pohodě.

Jak se tedy cítíte pár dní před startem?

Celkem dobře. Najel jsem do tréninkových dávek, rameno mě nelimituje. Se šermem jsem ale naplno začal teprve nedávno. Tady cítím trochu rezervu. Ve zbylých disciplínách je to v pohodě. Ruku ještě potřebuju doposilovat.

Vstup je vždycky ohromně důležitý. Stihnete formu na šermířské planši vyladit?

Dělám pro to maximum.  Měli jsme možnost trénovat i s českou šermířskou elitou. Tahle zkušenost se může hodit. V závodě pak budu doufat, že to klapne co nejlépe.

Premiéru pod pěti kruhy si odbudete ve čtyřiadvaceti letech. Půjde o splněný sen?

Nerad používám nějaká klišé. Je to veliká šance. Kvůli omezením nepůjde úplně o standardní Hry, ale všichni jsme na tom stejně. Moc rád bych dosáhl na nějaký pěkný výsledek. Favoritů je tam hodně. Špička je ohromně vyrovnaná. Do bojů o medaile může zasáhnout klidně polovina startovního pole.

Velmi bude záležet i na parkuru. Jak důležité bude vyfasovat dobrého koně?

S Honzou Kufem jsme v Tokiu závodili před dvěma lety na finále Světového poháru. Byl to asi můj první opravdu velký parkur. Do té doby jsem nic tak vysokého neskákal. Nikdy nebudete mít osmnáct výkonnostně stejných koní, ale žádný tehdy nebyl vyloženě slabý či problémový. Věřím, že i teď to pořadatelé zvládnou stejně dobře. Losovací loterie by tím měla odpadnout.

Závodní výpadek jste měl poměrně dlouhý. Ať už kvůli covidu či zranění. Přebije tento menší handicap určitá natěšenost?

Přišel jsem o tři velké akce. To ale nevadí. Olympiáda je rozhodně víc, nejdůležitější. Těším se moc.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

 

 

 

 

 

Bylo to o chlup. Moderní pětibojař Jan Kuf se na Hry do Tokia kvalifikoval na poslední možnou chvíli. Díky třináctému místu na červnovém mistrovství světa v Egyptě. Evropský šampion z roku 2016 se tak podívá na svoji druhou olympiádu.

,,Chtěl jsem mít klid už mnohem dřív, ulevilo se mi,“ nezastírá závodník armádního klubu Dukla.

Nedávno jste absolvoval soustředění ve Svatém Mořici. Zaměřeno bylo především na běh a plavání. Prospělo v nárůstu výkonnosti?

Zcela určitě. Na vysokohorská soustředění jezdíme poměrně pravidelně. Máme to vyzkoušené. Věděli jsme, co od toho očekávat. Zvládli jsme odtrénovat vše, co bylo v plánu. Takže plná spokojenost.

Doma přijdou na řadu jistě i ostatní disciplíny…

Trochu více se zaměříme na jízdu na koních. Ve Švýcarsku k tomu příležitost nebyla. Člověk se  do toho zase musí vpravit. Od mistrovství světa jsem nejezdil. Je to priorita na pár příštích dní.

Na předešlé olympiádě v Riu zhasly vaše naděje na dobré umístění právě při parkuru. Budou koně v Tokiu určitou loterií?

Doufám, že ne. Byli jsme tam před dvěma roky na finále Světového poháru. Šlo o jakýsi testovací závod na olympiádu. Parkur postavili nejvyšší možný, ale zároveň sehnali koně s adekvátní výkonností. Počítám, že to teď bude to samé.

Jak se vám celkově zamlouvalo prostředí pro moderní pětiboj?

Všechno voní novotou. Jsou tam obrovské haly. Stadion, kde se bude rozhodovat o medailích, je vážně nádherný. Škoda, že to podle posledních informací bude bez fanoušků.

V květnu jste oslavil třicáté narozeniny. Cítíte se fyzicky na vrcholu sil?

Člověk už má něco za sebou. Zkušenosti se vždycky hodí. Hlavně ale musí držet zdraví. Celý loňský rok mě provázely trable s kolenem. Nebýt toho, mohl jsem být s výkonností ještě někde jinde. Ale momentálně se cítím docela dobře.

Koleno už nezlobí?

V rámci možností to ujde. (směje se) Drží to.

Co největší soupeři? Červnové mistrovství světa vyhrál šestatřicetiletý Maďar Marosi. Je fakt tak dobrý?

Ono to zase tak překvapivé není. Tuhle jsme se o tom bavili a došli k závěru, že průměrný věk na mistra světa je kolem dvaatřiceti let. Smetanu slízávají ti starší, zkušenější. Umí se na velký závod připravit. To je i případ Marosiho. Dlouhodobě patří ke špičce.

Nikdy jste se netajil, že vaším vzorem je David Svoboda, olympijský vítěz z Londýna. Co ho v Tokiu napodobit?

(smích) Nebráním se. Ale vážně. Výkonnost mají slušnou všichni. Záleží, jak si to sedne. Vždycky je důležité dobře odstartovat. Šerm, plavání, koně, běh kombinovaný se střelbou. Je toho hodně, co musí klapnout. Pořád o něco jde. V tom je kouzlo pětiboje.

Jsme parťáci. Martin je na tom ve fyzických disciplínách skvěle, v běhu naprostá extratřída. Je skvělé, že spolu můžeme trénovat. Navíc chodíme šermovat s profesionály, i to nám dává strašně moc. Doufám, že se nám to v Tokiu povede.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Potvrzeno. Čeští moderní pětibojaři mají po skončení kvalifikačního období jasno. Účastnická místa na olympijské hry mají oficiálně potvrzeni dukláci Martin Vlach a Jan Kuf.

Zatímco čtyřiadvacetiletý Vlach si olympiádu zajistil už v roce 2019, když skončil bronzový na ME v Bathu, jeho o šest let starší kolega si své druhé hry definitivně vybojoval až letos. I Kuf v Bathu pátou příčkou v individuálním závodě kritéria splnil, účastnické místo však mohl získat na této akci pouze jeden závodník za zemi.

Celou uplynulou sezonu pak vynechal kvůli zranění kolene. Na právě skončeném MS v Káhiře obsadil třináctou příčku, čímž svou účast na OH definitivně potvrdil. Účastnické místo získal skrze olympijský světový žebříček. „Z tohoto pohledu nemůžu hodnotit mistrovství světa jinak než pozitivně. Třinácté místo mi zajistilo účast na hrách. Pojedu na svoji druhou olympiádu, což je úplně neskutečný,“ řekl spokojený Kuf.

Vlach musel šampionát podobně jako finále světového poháru kvůli potrhaným ramenním vazům vynechat. Vyloučen je i jeho start na červencovém mistrovství Evropy. Přesto k srpnovým olympijským hrám vzhlíží s optimismem. „Rameno se hojí, to je základ. Na jednu stranu to byl dost vážný úraz, ale teď už jde relativně všechno podle plánu rekonvalescence. Kdybych nevěřil, že budu na hry kvalitně připravený, tak bych tam nejel,“ prohlásil Vlach.

 Už v pátek se oba společně vydají na vysokohorské soustředění do Svatého Mořice. „Jedeme tam hlavně běhat a plavat. To jsou první dvě věci, s nimiž jsem po zranění začal. Když jsem pak začal rameno rozhýbávat, přidal jsem plavání. A postupně zvyšuju intenzitu,“ popsal Vlach.

 V uplynulých týdnech se také sžíval s novou životní rolí. Začátkem dubna se stal otcem syna Martina. „Máme zlaté miminko, co nezlobí a spí, tak je to zatím docela dávačka,“ usmál se Vlach.

 Závody moderních pětibojařů jsou na OH v Tokiu na programu od 5. do 7. srpna.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: Filip Komorous