Archiv rubriky: lyžování

Naposledy skočil z můstku před třiceti lety. Přesto si jméno Pavla Ploce, držitele dvou olympijských medailí, mladší generace velmi dobře pamatují. Aby ne. Za své éry patřil harrachovský rodák k absolutní špičce, v 18 letech při domácím MS v letech (1983) dokonce překonal světový rekord. ,,To jsem byl ještě bažant. Vážil jsem nějakých šedesát kilo, teď o dvacet víc. Asi se mám dobře,“ nešetří humorem sedmapadesátiletá legenda.

Když se ale řeč stočí na současný nelichotivý stav českého skoku, rázem zvážní. ,,Jsem z toho samozřejmě smutný. Kluci trénují všude jinde jen ne doma. Mají to složitější než naše generace.“

Za Plocových časů bylo vše jinak. ,,V Dukle jsme vždycky měli výborné podmínky. A těžili z toho. Můstky byly upravené, všude to fungovalo. V Harrachově, v Liberci, jezdili jsme i na Štrbské pleso. Pro kvalitní přípravu naprosto ideální,“ vysvětluje.

Dosažené výsledky budiž nejlepší odpovědí. Ploc vlastní dvě olympijské medaile. Bronz z velkého můstku v Sarajevu (1984), stříbro ze středního z Calgary (1988). ,,V Sarajevu mi bylo 19 let, byl jsem na vojně. Zážitek na celý život a obrovská radost.“

V Calgary pak naplnil obrovská očekávání. ,,Obhajovat medaili je vždycky těžší. Čtyři roky ve vrcholovém sportu jsou strašná doba. O jedno místo jsem to naštěstí ještě vylepšil,“ těšilo ho.

Stříbro a bronz má i z mistrovství světa v letech v Harrachově a Planice (1983, 1985). S domácím mamutem jej pojí dva výjimečné okamžiky. Jeden nádherný, spojený s překonáním světového rekordu, druhý děsivý v podobě hrozivého pádu. ,,Těch 181 metrů mi v osmnácti letech pomohlo k druhému místu. Porazil jsem i Mattiho Nykänena. No a pád? Byl jsem rád, že jsem to ve zdraví přežil. Zpětně za to nahoru děkuju. Od té doby v sobě mám více pokory.“

Chátrající můstky v Harrachově, především ten mamutí, mu dělají starost. ,,Je to smutný pohled. Koukám na to každý den z baráku. Měli jsme největší skokanský stadion na světě. Na stodvacítce jsme pravidelně trénovali, konaly se tam vrcholné akce. Občas zaslechnu nějaké řeči, že se s tím konečně začne něco dělat. Pak to zase vyšumí. Jedná se o běh na dlouhou trať,“ má jasno.

Přesto věří, že se ještě nějakého významného závodu dočká. ,,Už nejsem nejmladší, šedesátka klepe na dveře. Ale pořád věřím, že to klapne. Sport je společenský fenomén. V Harrachově máme sklárnu, Mumlavský vodopád a mamutí můstek. Snad se letů ještě dožiju.“

Ve volných chvílích si Ploc užívá především rodiny. ,,Jsem už dědek, mám dvě vnučky. V životě jsem toho zažil opravdu hodně. Vím, co znamená být nahoře i na dně. Věci se snažím řešit s klidem a nadhledem. Hlavně, aby zdraví sloužilo.“

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Trénink nebo závod. Je to fuk. Tomáš Bank, jeden z lyžařských koučů Ester Ledecké, se během sezony nezastaví. Vstává brzy, třeba už v sedm ráno mašíruje s batohem a kamerou na svah. Vše musí být nachystané, jízda perfektně zmapovaná. ,,Ester pořád dělá velké pokroky, baví mě to s ní,“ říká bez váhání.

Uplynulou sezonu hodnotí jako velmi úspěšnou. ,,Jen škoda, že to necinklo na olympiádě. Jezdila tam opravdu dobře, stejně jako ve Světovém poháru.“

Takže spolupráce bude pokračovat?

Smlouva běží, zatím to neřeším. Nedávno proběhlo první testování materiálu, což je důležitá součást přípravy. Ester jezdila strašně rychle. Stál jsem na skále a viděl, jak to tam valí. Říkám si: to je nejlepší lyžař, jakého jsem viděl. Prostě jsem si to uvědomil.

Prý jste měl nabídky od zahraniční konkurence?

Ano byly, ale krystalizuje se to tak, že bych měl v týmu zůstat. Člověk má samozřejmě během sezony různé myšlenky, jsou tam určité krizové situace. S Ester je ale super práce a finančně to také není špatné.

Kromě vás figuruje v týmu další lyžařský odborník, Franz Gamper. Sedli jste si?

Spolupráce s ním je super. Nejenže se od něj mohu ještě něco naučit, ale je s ním taky sranda. Lišíme se jen v jednom: já bych více jezdil obřáky, on je pravověrný sjezdař. Rozhodně se nejedná o konflikt. Schází nám prostě čas.

Ester kromě snowboardu a lyží miluje také windsurfing. Měla by se zúčastnit vyhlášeného závodu v zátoce Le Défi ve Francii. Jste pro?

Každopádně přijde na jiné myšlenky. Windsurfing není tak nebezpečný jako kdyby někde skákala přes překážky. Pro pohybový aparát se nejedná o tak velkou zátěž. Jen ať surfuje. (směje se)

Na svahu mívá problémy se skoky. Řešíte tenhle menší handicap?

Malinko se přetáčí. Je tam reflex ve vzduchu, kdy se pravé rameno trochu otočí dozadu, rozhodí ji to a ve sjezdovém postoji je později. Musíme na tom zamakat.

Nezvažujete více startů v obřím slalomu?

Obřák je metoda, jak jezdit dobře ve sjezdu. Kvůli snowboardu na něj nemáme tolik času. Teď je nejdůležitější otestovat co nejvíce materiálu. Po olympiádě jsme měli kvůli velkému mrazu hodně lyží zničených. Na konci sezony jsme pak byli nuceni používat ty horší. Tomu chceme v další sezoně předejít.

Jen pro laickou představu. Kolik párů lyží máte k dispozici?

Na každou disciplínu jsme měli spoustu párů, ale jen dva tři byly opravdu rychlé. Potom je hrozně těžké přijmout fakt, že nemůžete jet na těch nejlepších, protože jsou spálené. Vždycky prostě chcete ty nejrychlejší.

Ester je velmi soutěživý typ. Určitě se bavíte i různými sázkami. V čem ji dokážete porazit?

Třeba v tenise. Sice hodně trénuje, ale stále nemá šanci. (směje se) A v bruslení na lyžích. Pořád mám ještě lepší techniku. Ale nesmí to být na dlouhou vzdálenost, mně už fyzička chybí.

Jsou tyto souboje hodně vyhecované?

Je to hlavně sranda. Atmosféře při tréninku to pomůže. Víc nás to pak baví.

Velkým přínosem by po dvouleté odmlce mělo být soustředění v Chile. Souhlasíte?

Určitě. Je tam velký časový prostor ke zlepšování. Třeba právě ve skocích. V Chile je terén hodně variabilní, vyzkoušíte si regulérní sjezdy. V létě na ledovcích jsou jen poloviční.

Co zisk malého křišťálového glóbu? Jde o jednu z motivací pro příští sezonu?

Nabízí se to. Přijde mi to i logické. V sezoně Ester vynechala dva sjezdy a stejně byla třetí. Znovu bude záležet na kombinaci programu se snowboardem. Když vyhraje první závod v Lake Louise, mohli bychom o tom uvažovat.

Posezónní relax Ester jsme už probrali. Čím si vyčistíte hlavu vy?

Dělá mi radost být s rodinou. Když je to na golfu, považuji to za dokonalé.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Zleva figurína se zlatými medailemi z olympijských her včetně té nejčerstvější snowboardové z Pekingu, zprava obří kravské zvonce za první a druhé místo v povedených sjezdech Světového poháru v Crans Montaně. A uprostřed? Kdo jiný než strůjkyně náramných úspěchů – sněhová obojživelnice Ester Ledecká. ,,Jo, jsem na sebe pyšná,“ smála se při hodnocení sezony na tiskové konferenci. ,,I po čtyřech letech jsem ve snowboardové špičce, na lyžích je to taky dobré,“ těšilo ji.

Členka armádního klubu Dukla si pořádně ještě nevydechla. Ten čas teprve nadchází. ,,Všechno bylo v běhu. Závody šly rychle za sebou. Sezonu zpětně projíždím až nyní.“

Zlato z Pekingu ční nade vším, o tom nemůže být pochyb. Ledecká v Pekingu konkurenci na snowboardu doslova zválcovala. A výborně si vedla i na lyžích. ,,Vážím si, že jsem na olympiádě bojovala o medaile ve dvou různých sportech a čtyřech disciplínách. Svému týmu ještě jednou moc děkuju, všichni odvedli skvělou práci.“ Jen pro připomenutí. V super-G dojela pátá, v kombinaci dokonce čtvrtá. Chybička, která ji stála lepší umístění, přišla jen ve sjezdu.

K velkým momentům sezony Ledecká řadí také povedený únorový víkend v Crans Montaně. V prvním sjezdu zvítězila, ve druhém byla druhá. Potěšil ji nejen vydatný bodový zisk do celkového hodnocení disciplíny, ale i tradiční ceny od pořadatelů v oblíbeném švýcarském středisku – obří kravské zvonce. ,,Strašně jsem ho toužila získat, nakonec mám hned dva,“ radovala se.

Proč takové nadšení? ,,Když jsem byla malá, přivezl děda (hokejová legenda – pozn.) jeden takový ze Švédska. Mamka na něj ve Špindlu vždycky zvonila. Líbilo se mi to, stejně jako když cinkají medaile. Taky jsem chtěla nějaký mít. A povedlo se.“

Opravdový relax v podání Ester Ledecké snad ani neexistuje. V tréninkovém úsilí však v následujících týdnech přeci jen zvolní. Od Red Bullu dostala pozvání na formuli 1 do Monaka, zvažuje nabídku startovat na windsurfingových závodech Défi Wind ve Francii a také hodlá ukončit poslední ročník magisterského studia na Vysoké škole finanční a správní. ,,Chci to nějak dokopat, snad to půjde.“

Výhledově má v plánu řadu testovacích kempů. Pěvně věří, že po dvouleté pauze vyjde i soustředění v Chile. ,,Je to tam skvělé, vše na jednom místě. Bez rozruchu.“

Méně příznivou zprávou je termínová kolize světových šampionátů na snowboardu (v Gruzii) a lyžích (v Itálii). ,,Snad se to nějak posune, abych to přeci jen stihla.“

A ještě jedno přání sedmadvacetiletá hvězda sněhových svahů vyslovila. Pokusí se vyhrát sjezd ve Val d’Isere. ,,Vítěz bere krávu. A když už mám ty obří zvonce… Bylo by to pěkné,“ pobavila novináře.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Čas zhojí všechny rány, říká se. Pochroumanou tělesnou schránku i bolavou duši. Eva Samková přišla kvůli zlomeninám nohou o zimní olympijské hry v Pekingu, i tak zůstává téměř pět měsíců od svého zranění veselá a dobrosrdečná. ,,Na vrcholné výkony to ještě není, ale začínám pomalu trénovat na nadlehčovacím běhátku a chodím do posilovny. Musím si nejprve vytvořit nějaký základ, pak do toho šlápnu,“ culí se hvězda snowboardcrossových svahů, kterou brzy čekají také státnice na FTVS.

K nešťastné události došlo 11. prosince při závodě Světového poháru smíšených týmů v Montafonu. V levé noze má tři šrouby, v pravé navíc i destičku. ,,Čtyři měsíce jsem se moc nehýbala. Teď už obstojně chodím, třikrát týdně rehabilituju a sama si cvičím. Někdy jsem unavená víc, někdy míň. Hlavně, že se to lepší,“ těší ji.

Nicméně i tak bude brzy muset zpět na operační stůl. Šrouby půjdou na začátku června ven. ,,Moc se mi do nemocnice nechce, ale musí to být. Cítím, že mi to tam trošku vadí,“ netají. ,,Obzvláště u levé nohy by po vyjmutí mohlo dojít k výraznému pohybovému zlepšení.“

Po zhojení tkání a jizev plánuje olympijská vítězka ze Soči a bronzová medailistka z Pchjongčchangu plnohodnotný návrat. Nic ale nehodlá uspěchat. ,,Rozhodně tu nejsou tlaky, abych krátce po operaci běhala maratony. Záležet bude na pocitu. Klidně vyrazím na sníh až v září.“

Samková má před sebou ještě jeden náročný úkol – ráda by úspěšně zakončila bakalářské studium na fakultě tělesné výchovy a sportu. I k tomu se pojí zajímavý příběh. Když byla v maturitním ročníku na gymnáziu, utrhla si křížový vaz v koleni. Nyní je to podobné. ,,Fakt zvláštní. Vždycky, když se ve škole blíží nějaké větší zakončení, tak se mi něco stane. Tenkrát jsem zvažovala rozložení studia, ale přišlo zranění a já v klidu odmaturovala. Teď mě čekají státnice a obhajoba bakalářské práce. Snad to taky zvládnu,“ přeje si.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: ASC Dukla

Byla jedinou z mála běžkyň na lyžích, která na zimních olympijských hrách v Pekingu absolvovala všechny disciplíny. Od sprintu po závěrečný maraton. Nyní už bude Petra Hynčicová své soupeřky sledovat z jiné pozice. Členka armádního klubu Dukla Liberec totiž na začátku dubna oznámila ukončení závodní kariéry. V sedmadvaceti letech…

V rozhovoru se rozmluvila nejen o životní filozofii či olympijských startech, ale i slastném vítězstvím na univerziádě v Krasnojarsku 2019, kdy to ve finále sprintu nandala ve finiši hned třem ruským soupeřkám!

Ale pěkně popořadě.

Co vás vedlo k ukončení kariéry?

Důvodů je hodně. Všechno se nasčítalo. Je na čase se posunout v životě dál, do světa dospělých. Chci si užívat i jiných radostí než je lyžování. Roli určitě sehrálo určité psychické vyčerpání, vždyť na nějaké úrovni závodím nějakých 18 let. Už to chtělo změnu. Lyžování chci mít pořád ráda, nechtěla jsem, aby to byla jenom práce a zprotivilo se mi. Tohle rozhodnutí jsem udělat musela.

Kterých jiných radostí si tedy začnete užívat?

(směje se) Nejprve jsem si vyhradila čas na cestování. Vyrazím za sestrou do Ameriky. Bude to taková odměna za náročnou sezonu. Pak začnu hledat práci.

Líbilo by se vám zůstat v Dukle na jiné pozici?

Sport miluju, samozřejmě bych to uvítala. Něco jsem lyžování obětovala, nastřádala řadu zkušeností. Uvidíme, jaké budou možnosti. Budoucnost je otevřená.

V květnu vám bude teprve 28 let. Nezvažovala jste přeci jen ještě olympijský start za čtyři roky v Turíně?

Trošku ano. Absolvovala jsem dvě asijské olympiády, v Evropě by to bylo jiné. Čtyři roky jsou ale moc. Je to dlouhá doba.

V Pekingu jste si splnila sen, když jste ve skiatlonu skončila do třicítky, konkrétně na 26. místě. Bude tento závod ve vaší kariéře navždy nezapomenutelným?

Asi určitě. Předcházelo tomu hodně věcí, hodně stresu. Měla jsem výsledkový cíl, a ten se povedlo splnit. Byl to velice těžký závod hlavně vzhledem k náročným podmínkám.

Absolvovala jste všechny disciplíny. Kolik sil vás to stálo?

Nedá se to snad ani popsat. Pro mě osobně se jednalo o nejhorší dvoutýdenní závodění.  V televizi to možná nevypadalo tak hrozně, jaké to ve skutečnosti bylo. Náročné tratě, mrazivé počasí…

Nepřemýšlela jste, že byste nějaký závod kvůli vyčerpání vynechala?

To zase vůbec. Mám to tak v hlavě nastavené. Jedu vždycky až do konce. Hrábla jsem si na dno, ale cílem na závěrečné třicítce jsem projet musela.

Jak jste v tomto kolotoči zvládala regenerovat?

Každý regeneruje jinak. Já se snažila dělat i nějaké činnosti okolo, aby se tělo a mozek nesoustředily jenom na závodění. První týden byl náročnější. Závodů tam bylo naskládaných víc. Vzalo to hodně sil.

Kdybyste měla porovnat vaše výkony z Pchjongčchangu a Pekingu. Pomohla zkušenost z před čtyř let?

Už jsem věděla, jak se dobře vypořádat s časovým posunem. Hlavní rozdíl vidím v tom, že jsem v Pekingu už byla plnohodnotná profesionálka. V Koreji jsem se věnovala ještě studiu na univerzitě v USA. Na Hry v Číně jsem rozhodně dřela víc.

Kombinovat studium s vrcholovým sportem muselo být jistě náročné…

Bylo, ale rozhodně méně než tady v Čechách. Univerzitní sport v Americe je braný úplně jinak. Škola si váží, že ji reprezentujete a vychází vám vstříc. V časových možnostech, výběrech předmětů. Tréninkový plán si pak nastavíte, jak potřebujete.

Zpět do současnosti. Světová špička je pořád o něco vpředu. Čím to?

Těžko se můžeme porovnávat se severskými zeměmi, které jsou napřed v mnoha směrech. Především v obrovské základně. U nás závodí pár stovek běžců, u nich tisíce. Pořád se musí zlepšovat, konkurence je k tomu nutí. Pokazíte jeden závod a jste mimo tým. Velkou roli hraje i odlišné mentální nastavení.

Myslíte, že v Čechách může někdy vyrůst nová Kateřina Neumannová?

Talenty tady máme. Teď hovořím za ženskou sekci. Budu holkám fandit, výkonnostní posun tu rozhodně je.

Vy máte na kontě také jedno velké vítězství. Na univerziádě v Krasnojarsku v roce 2019 jste opanovala sprint. Co víc, ve finále jste porazila tři ruské soupeřky. To musela být slast, že?

(směje se) Byla. Sportovní zážitek jako hrom. Konalo se to v Rusku, domácí závodníci do té doby všechno vyhrávali. A já jim to překazila.

Bylo to hodně těsné?

Na internetu k tomu koluje hezké video. Ve finále nás bylo šest, z toho čtyři Rusky. Do cílové rovinky jsem najížděla za nimi. Bylo to tam lehce z kopce, schovala jsem se v háku a v poslední zatáčce se díky rychlosti dostala na jejich úroveň. Oni najednou nevěděly, co se děje. Přesprintovala jsem je.

Ruští funkcionáři museli být na mrtvici…

Obličeje se jim protahovaly. Rozhodně jim to nebylo příjemné. (směje se) Já jsem naopak jásala štěstím.

Co vám kromě nespočtu závodů a zážitků přinesla do života kariéra vrcholové běžkyně na lyžích?

Naučila jsem se být cílevědomá, ctižádostivá. Formovaly se moje charakterové vlastnosti. Díky lyžování jsem mohla studovat na americké univerzitě, což se jen tak někomu nepoštěstí. Poznala jsem hodně kamarádů z různých koutů světa. A teď se těším na další životní kapitolu.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Když závodil v Pekingu, bylo to rok, co skokanovi na lyžích Dukly Liberec operovali zraněné koleno. Nedalo se moc čekat, že by se dvaatřicetiletý Roman Koudelka mohl letos výrazněji prosadit, i když 18. místo v olympijském závodě na středním můstku potěšilo. To bylo letošní maximum.

Nejlepší český závodník však věří, že na souboje s elitou pořád má.

Když se ohlédnete za skončenou sezonou, co byste o ní řekl?

Byla o deficitu ve skocích. Všechno se dělalo na poslední chvíli a před olympiádou nebylo na nic pořádně čas. Když jsem se před Pekingem zapojil do světového poháru, bylo to náročné. Pokud jsem nebyl na závodech, tak jsem trénoval v Planici. Doháněl jsem manko a domů se skoro nedostal.

Po olympiádě jste už sezonu uzavřel. Koleno ještě nefungovalo, jak by mělo?

Skákal jsem tam každý den – kvalifikace, závody, tréninky… Únava narůstala a koleno mě dost limitovalo. Sice bych rád pokračoval i při poolympijských startech, ale bylo jasné, že to nemá smysl. S reprezentačním trenérem Vasjou Bajcem jsme se dohodli, že bude lepší, když tohle období uzavřeme a soustředíme se na další sezonu.

Nesrážely vás názory, jestli má cenu s bolavým kolenem pokračovat v kariéře?

Kdepak. Jedu dál. Mám plnou podporu rodiny. Žena je ráda, že to nebalím. Když jsem minulou sezonu nemohl skákat, jen jsem seděl doma. Byl jsem celý nervózní a manželka z toho neměla vůbec radost…

Jaká je situace nyní půldruhého měsíce po olympiádě?

Vrátil jsem se doma k tréninku. Jedná se spíš o stabilizační cvičení, která jsou důležitá právě na koleno. Až při větší zátěži se ukáže, jak kloub zareaguje, ale jsem optimista. Myslím, že letos už to bude dobrý, a že se ukáže, že na souboje se světovou špičkou pořád mám.

Překvapilo vás, že kvůli zklamání ze špatných výsledků opustil skoky kolega z Dukly a reprezentace Viktor Polášek?

Úplně mě to nepřekvapilo. Byli jsme hodně spolu a věděl jsem, že o tom uvažuje.

Zkoušel jste mu to rozmlouvat?

Popravdě ani moc ne. V tuhle chvíli to nemělo cenu. Jeho důvody byly oprávněné, ale pevně doufám, že to nebylo jeho poslední slovo. Myslím, že až si Viktor odpočine a v klidu si všechno srovná v hlavě. Pak se možná za nějaký čas na můstcích znovu objeví.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: olympijskytym.cz

Udělal díru do světa. Ne, že ne. Dvě pátá místa v závodech Světového poháru jsou toho jasným důkazem. Michal Novák může v plné formě soupeřit s těmi nejlepšími. Pro běžecké lyžování se jedná o skvělou zprávu. Od dob Lukáše Bauera tak výrazných výsledků žádný český závodník nedosáhl.

V pětadvaceti letech by měl mít Novák, člen liberecké Dukly, nejlepší sezony teprve před sebou. ,,Snad dojde na trenérova slova, že TOP výsledky bych teprve zajíždět měl. Věřím tomu, budu makat,“ slibuje třiadvacátý muž celkového pořadí Světového poháru v ročníku 2021/22.

Michale, jak si užíváte první dny volna po náročné sezoně?

Moc ne. Ještě se léčím z covidu. Neměl jsem nijak těžký průběh, ale trvalo to delší dobu. Do sportovního rytmu se vracím opatrně.

Jaká z vašeho pohledu vůbec byla?

Mrzí mě, že jsem ji právě kvůli covidu musel ukončit předčasně. Přišel jsem o poslední závody ve Falunu, kde jsem chtěl ještě bojovat o vylepšení celkového umístění ve Světovém poháru. Tím, že jsem tam nestartoval, jsem se pořadím trochu propadl.

Dvě pátá místa v závodech na 15 kilometrů volnou technikou mají ohromný zvuk. Čekal jste sám od sebe tak dobré výsledky?

Musím říct, že ne. (směje se) Jakékoliv umístění v TOP 10 je pro mě pořád trochu překvapením. Samozřejmě jsem k tomu cílil. Jedná se vždy o krásný sen, když se to povede. Bylo fajn, že si člověk potvrdil, že je reálné být mezi nejlepšími. Kéž by se tak stávalo častěji.

Body do Světového poháru jste sbíral i ve sprintech. Po zvládnuté kvalifikaci ale zpravidla přicházela vyřazení ve čtvrtfinále. Nezvažujete, zda nadále intenzivně kombinovat tuhle disciplínu s normálními závody?

Je pravda, že se celkově začíná sprint a distance hodně diferencovat. Určitě do nějaké debaty půjdeme. S trenérem přemýšlíme, jak se k tomu postavit. Zatím v tom ale budu pokračovat. Na rozjížďkách je potřeba zapracovat. V týmu ale máme velký potenciál. Navzájem si můžeme pomoci a zlepšit se.

Na soustředění v Livignu při výšlapu do stopy s kolegy z Dukly: zleva Petr Knop, Michal Novák, Adam Fellner, Jan Pechoušek

Hodně se ve vašem případě řešilo načasování formy. V TOPu jste prý byl dva měsíce před olympiádou, která měla být vrcholem…

Řekl bych, že na začátku sezony jsme měli lepší lyže než zbytek závodního pelotonu. Na olympiádě, a nemyslím tím mazání, to už bylo horší. Je fakt, že forma přišla dříve. I to je jedna z věcí, nad níž se musíme zamyslet. Je potřeba předvádět nejlepší výkony, když je to nejdůležitější.

Udělal byste s odstupem času něco jinak?

Po bitvě je každý generál. Vše probíhalo podle nejlepšího vědomí.

Náročné tratě a podmínky vás v Číně překvapily. Co běželo hlavou, když jste poprvé nazul lyže a projel se přímo na místě?

Paradoxně jsem se na prvním tréninku cítil skvěle, svěže a lehce. Podle toho jsem hodnotil i tratě. Říkal jsem si, že to zase tak hrozné není. Postupem času jsem i s ohledem na nadmořskou výšku a pomalý sníh změnil názor. Nedalo se na tom moc lyžovat.

Neskrýval jste enormní vyčerpání. Tělo kolikrát samo vypnulo…

V mém případě sehrál nejvýraznější roli úvodní skiatlon. V něm jsem se fakt zavařil. Energetické zásoby byly pryč, jako kdybych absolvoval padesátikilometrový maraton. Dva dny nato jsem jel sprint a neměl vůbec sílu. Odnesl jsem to ještě víc. Další závody se už rovnaly katastrofě. Program v mém případě nebyl šťastně poskládaný.

Před Hrami jste absolvoval ještě Tour de Ski. Jak hodnotit další z vrcholů sezony, kde vás bohužel provázela obrovská smůla?

K tomu, abych vzdal, jsem neměl daleko. Naštěstí jsem to neudělal. Bylo dobře, že jsem to nakonec absolvoval celé. Do olympiády zbývalo ještě dost času. Smůlu jsem si ale vybral vrchovatě. Pád, pohmožděná žebra. S tím spojené dýchací potíže. Pak jsem zlomil hůl. Na výsledcích se to negativně projevilo. Ale bylo tam i desáté místo ve sprintu, které hodnotím velice kladně.

Jak tedy vypadají vize na příští sezonu?

Rovnat se nejlepším ve více závodech. V přípravě pro to udělám maximum.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: Bóša

Poslední sjezd sezony absolvovala Ester Ledecká ve finále Světového poháru ve francouzském Courchevelu. Se startovním číslem jedna obsadila šestadvacetiletá členka ASC Dukla velmi pěkné 7. místo, což jí v konečném hodnocení disciplíny vyneslo výbornou třetí pozici! Malý křišťálový glóbus obhájila Italka Sofia Goggiaová.

,,Strašně před ní smekám. Je to moje italská ségra. V sezoně ukázala, jak velká je bojovnice. Vrátila se po zranění. Jsem ráda, že jsem jí v zisku glóbu předstižením Suterové trochu pomohla,“ řekla Ledecká v nahrávce pro média.

V trénincích Češka patřila k nejrychlejším. Na trať vyrazila jako první. Nástrahy sjezdovky zvládla velmi dobře. ,,Jednička nebyla tentokrát tak nevýhodná. Byl v tom záměr. Obávali jsme se, že se stopa bude kvůli teplu horšit. Nakonec to ale tak hrozné nebylo.“

Lepší čas zajela až s číslem šest jedoucí Joana Haehlenová ze Švýcarska. V obrovsky vyrovnaném závodě se nakonec z vítězství radovala Mikaela Shiffrinová z USA. Ledecká na ni ztratila 28 setin sekundy. ,,Předvedla skvělý výkon,“ přikývla.

S tím svým byla také spokojena. ,,Bylo to hodně našlapané. Všechny jsme jely dost rychle. Proniknout na třetí místo v celkovém hodnocení byl jeden z cílů. Jsem ráda, že se mi to povedlo. Vyhrála jsem tím i sázku s fyzioterapeutem, který si teď bude muset obarvit hlavu. Minimálně půjde do melírů,“ těšilo ji.

Ve čtvrtek čeká sněhovou obojživelnici ve stejném středisku ještě superobří slalom. ,,Moc se těším. Je to krásný kopec. Jsem zvědavá, jak nám to postaví,“ doplnila. Startuje se v 10 hodin.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

ILUSTRAČNÍ FOTO: sport-invest

Byl nadějí českého skoku na lyžích. Kdysi slavné disciplíně měl Viktor Polášek pomoci vrátit se na výsluní. Jenže juniorského mistra světa z roku 2017 srážely v posledních sezonách neúspěchy, a tak závodník Dukly Liberec ve 24 letech ukončil kariéru.

„Bohužel už jsem v takovém rozpoložení, že na další pokračování nemám motivaci. Jsem z veškerého úsilí bez úspěchu fyzicky i psychicky unavený,“ vyprávěl skokan, který v letošní sezoně světového poháru na body vůbec nedosáhl.

Rozhodl se rozloučit v ještě probíhající sezoně. „Už jsem to v sobě nemohl déle držet…,“ přiznal s tím, že se jedná čistě o jeho volbu. „Pocity které momentálně mám, mi ukazují, že tohle je správný směr.“

Kariéru se prý často pokoušel znovu nastartovat. „Každý závodní víkend byl pro mě restart, vždycky šlo o naději, že mi skoky začnou vycházet. Bohužel to ani jednou nevyšlo. Dál už nemohu…,“ sdělil zklamaně.

Ke svému sportu se rodák z Nového Města na Moravě už nevrátí. „Je to definitivní. Kdybych řekl, že si dám rok pauzu, pořád by to byl nějaký závazek, který bych musel dodržet. S tím bych ale žít nechtěl,“ dodal.

TEXT: ASC Dukla/lan

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Juniorský mistr světa ve skocích na lyžích z roku 2017 Viktor Polášek ve 24 letech ukončil kariéru. Své rozhodnutí závodník Dukly Liberec oznámil po nedělním závodě světového poháru v Oslu na Instagramu poté, co nepostoupil z kvalifikace.

Rodák z Nového Města na Moravě v tomto ročníku SP nebodoval. Naposledy se mu to povedlo v prosinci 2020 v Engelbergu. Jeho nejlepším výsledkem v elitním seriálu bylo 12. místo v polské Wisle v listopadu 2018.

Zúčastnil se ZOH v Pchjongčchangu a Pekingu, kde však vinou nákazy covidem-19 zasáhl jen do soutěže družstev. Polášek byl jediným českým skokanem, který minulý týden absolvoval severskou minisérii Raw-Air v Lillehammeru a na Holmenkollenu.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA