Archiv rubriky: lyžování

Má zlato ze Soči, bronz z Pchjongčchangu. Před Pekingem, ještě pod dívčím jménem Samková, neúspěšně bojovala s časem po zlomenině obou kotníků. Nyní má od prosince i syna Kryštofa a vyhlídky na účast za rok na olympiádě v Itálii nejsou beznadějné. Jedenatřicetiletá členka Dukly Liberec je s českým snowboardcrossovým týmem v pravidelném kontaktu. Už začala sportovat a zajezdila si i na prkně. Jestli znovu naskočí do světa vrcholového sportu, to se uvidí.

„Vše je otevřené, nevylučuji ani jednu možnost. Snowboardcross miluji. Tým a lidi v něm jsou pořád moje srdcovka, jejich výkony sleduji. Podle možností se udržuji ve formě. Uvidíme, jak se to celé vyvine,“ uvedla Eva Adamczyková v tiskové zprávě.

Reprezentační kouč Marek Jelínek prý byl na podzim relativně skeptický. „Rodičovství je nepredikovatelné. Ale Kryštof je fajn, navíc má doma plnou podporu od manžela Máry i své sestry, i když bez rodičů to má složitější,“ popisuje reprezentační kouč. Poté co napsal do společné týmové konverzace, že je v plánu květnové soustředění ve francouzském Les Deux Alpes, od Adamczykové přišla rychle odpověď: „Ano, jedu“.

„Jsme dohodnutí, že tam s námi bude týden. Jako aupairku si vezme ségru,“ řekl Jelínek. Hlavní část letní přípravy na sněhu by měli čeští snowboardcrossaři absolvovat znovu na jižní polokouli, tentokrát na Novém Zélandu. „Evka říkala, že i na Zéland by klidně znova jela. Tohle je otevřené. Je to o tom, co Kryštof zvládne, jestli bude zdravý,“ pokračoval Jelínek.

„Když ano a Evka se bude moc hýbat, budeme přípravu směrovat k závodům. S kočárkem je vyběhaná, váží teď asi šestnáct kilo. Bude třeba opět nabrat váhu, která bývá ve snowboardkrosu benefitem. Jsme jeden z mála sportů, kde se snažíme vyžrat,“ říká Jelínek.

Problém s olympiádou bude pro Adamczykovou v samotné kvalifikaci. Do ní se sčítají body z letošní sezony Světového poháru a mistrovství světa a té příští. Zatímco mladá Karolína Hrůšová či mezi muži Radek Houser mají start v Livignu prakticky jistý, Adamczyková má u svého jména na bodovém kontě nulu. „Proto by potřebovala hned jezdit skvěle, ale ještě není jasné, kolik bude závodů Světového poháru před uzavřením kvalifikace. Chtělo by to aspoň jednou zajet výsledek na úrovni stupňů vítězů, či dvakrát v elitní šestce. Určitě bychom Evku v týmu rádi měli,“ zdůraznil Jelínek.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

U soupeřů si postupně zjednává pořádný respekt. Snowboardcrossař Radek Houser každou sezonou stabilizuje svou výkonnost, o čemž nejlépe vypovídá letošní konečné 13. místo v celkovém hodnocení Světového poháru i častá umístění v TOP 10 v jednotlivých závodech.

,,Už jsem se jim dostal do podvědomí. Bavíme se, dokonce se ptají, jestli si s nimi nechci zajet v tréninku. Za to jsem rád,“ říká na rovinu osmadvacetiletý člen Dukly Liberec.

Sezonu jste zakončil účastí ve velkém finále v kanadském Mont Sainte Anne. Platí tedy, že konec dobrý všechno dobré?

Je to tak. Po prvním závodě jsem nebyl v nejlepším rozpoložení (Houser skončil 22. – pozn.), ale dokázal jsem si do příštího dne ujasnit, co a jak mám dělat lépe. Vyšlo to parádně. Jen škoda, že necinkla medaile, k bronzu scházel kousíček. Francouz Bozzolo se za mnou vyvezl, měl před cílem větší rychlost.

Finále jste jel i v Cortině, malé pak v Gudauri. Cítíte, že jste už součástí světové špičky?

Byl to jeden z cílů a myslím, že se mi ho daří naplňovat. Až na prosincový výpadek v italské Cervinii jsem se soupeři držel krok. I v nabitých rozjížďkách bylo znát, že jim stačím.

Velký pokrok jste udělal také při startech…

Je to takový paradox. Tratě se momentálně staví tak, že se moc nevyplácí být po startu v čele. Na druhou stranu se z toho dá pořád vytěžit a první pozici udržet až do finiše. Je zajímavé, že v tréninku mi začátky moc nevycházely, trápil jsem se. S trenérem to vždycky rozebíráme, v závodě se mi pak daří najet na úplně jinou vlnu. Zpravidla mi to sedne. Umím se už dostat z psychické nepohody do pohody.

Kouč Jelínek zmínil, že ještě více musíte zapracovat na ,klopenkách‘ na frontside. Je to tak?

Mezery tam určitě jsou, ale jsem si vědom, že oblouky na frontside umím. Ve zmatku při závodě tam bohužel najíždím trošku s respektem. Spíš myslím na to, abych se soupeřům vyhnul, než na správné postavení v samotné zatáčce. Nesmím se bát, budeme na tom pracovat.

Vrcholem sezony bylo mistrovství světa ve Švýcarsku. Bohužel jste byl vyřazen už ve osmifinále. Cítil jste zklamání, přestože vaše jízda byla pořádně nabitá?

Měl jsem tam obhájce titulu Španěla Eguibara i budoucího šampiona Grondina z Kanady. Ale v postup jsem věřil. Dařilo se mi s nimi držet krok, ale vše jsem si pokazil vlastními chybami. Hlavně pak v závěru špatným pohybem na boulích. To se neodpouští.

Šlo o vrchol. Byla tréma trochu jiná než v závodech Světového poháru?

Snažil jsem se do hlavy dostat, že se jedná o běžný závod. Chtěl jsem být do TOP 16, což mi nevyšlo, ale pořád je 19. místo mým nejlepším výsledkem na mistrovství světa. Věřím, že s přibývajícími starty a zkušenostmi bude mé nastavení na vrcholy sezony lepší a lepší. Obzvlášť, když je za rok olympiáda.

Do žebříčku pro start na ZOH v Itálii jste nasbíral slušnou sumu bodů. Účast byste měl mít téměř jistou…

Nevím, co by se muselo stát, abych se propadl za postupovou třicítku. Zatím jsem třináctý, což je skvělá výchozí pozice. Závodů, které budou kvalifikační, už moc nezbývá.

O medaile se pojede v Livignu, kde se Světové poháry běžně nekonají. Máte už zprávy, jaký profil tratě se chystá?

Zatím toho moc nevíme. Snad by tam měl před olympiádou proběhnout tréninkový kemp. Uvidíme, jestli se tak stane. Já se každopádně hodlám připravovat tak, aby mě nelimitovala žádná trať. Nechci se na nic vymlouvat.

Stále se spekuluje o možném olympijském startu vaší reprezentační parťačky Evy Adamczykové. Scházela vám letos v týmu?

Evka vždycky dokáže šířit pozitivní náladu. Často jsme si volali nebo si píšeme. Vždycky to nějak zkonzultujeme. Má nadhled, člověka to uklidní. Byla si s námi dokonce zajezdit v Montafonu, když jí sestra hlídala syna Kryštofa.

Neprozradila, zda se pokusí o návrat?

Šťouchanců z okolí má dost. Já si to netroufnu. (směje se) Jestli se bude chtít v nové roli pustit do závodění, musí vědět ona sama. Každopádně na to má.

Vám bude v době olympiády 29 let, což je pro sportovce naprosto ideální věk. O čem sníte?

Každý chce dovézt medaili. Se snowboardcrossem jsem začínal až v jednadvaceti, tak mi pořád přijde, že jsem v začátcích. I kdyby se to v Itálii třeba nepovedlo, mám ještě čas. Chci jezdit co nejdéle, protože mě to ohromně baví a naplňuje. V našem sportu lze vyhrávat i po třicítce. Neteř mi dokonce říkala, že by bylo dobré, abych vydržel tak dlouho jako Američan Nick Baumgartner, a tomu je teď třiačtyřicet. (směje se)

TEXT: Pavel Král

FOTO: bobwithcamera

Nejdále se v devátém, předposledním, dílu Světového poháru ve snowbordcrossu v kanadském Mont Sainte Anne dostal z trojice závodníků Dukly Liberec Kryštof Choura, který vypadl ve čtvrtfinále. O jízdu dříve vypadli Radek Houser a Jan Kubičík.

Triu českých jezdců se skvěle vydařila páteční kvalifikace, poprvé v letošním roce z ní všichni prošli do vyřazovacích bojů. Kubičík v ní skončil čtvrtý, Choura jedenáctý a Houser osmnáctý, přestože měl v tréninku dva pády a trať projel celou prvně právě až v kvalifikaci.

V hlavní fázi závodu to již tak slavné nebylo. Ze své jízdy postoupil pouze Choura, ale ve čtvrtfinálové jízdě měl kontakt s Francouzem Thomasem a tím jeho naděje skončily.

Zítra se na stejné trati pojede závěreční díl seriálu v němž je zatím na tom nejlépe z našich závodníků Houser na 15. místě.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: Czech SBX Team

Velice dobré desáté místo vybojovali snowboardcrossaři Radek Houser a Karolína Hrůšová z Dukly Liberec na mistrovství světa ve Svatém Mořici v závodu smíšených dvojic. Jejich působení na MS skončilo ve čtvrtfinále, v němž osmadvacetiletý Houser svou jízdu vyhrál a sedmnáctiletá Hrůšová projela cílem třetí za čerstvou šampionkou Michelou Moioliovou a Leou Castaovou z Francie. Zlato získala jiná francouzská snowboardistka Julia Pereiraová de Sousaová a její týmový kolega Loan Bozzolo.

Houser projel cílem první a svou jízdu označil za super. „Povětrnostní podmínky jsou tady proměnlivé, občas foukne, občas ne, takže jsme se předjížděli až do finiše. Chvilku jsem byl první, pak druhý, chvilku čtvrtý… Vymazal jsem chyby z třetí zatáčky z předešlého dne, chytl dobrou rychlost a povedlo se mi soupeře předjet a udržet to až do cíle,“ řekl v nahrávce pro média.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: Czech SBX Team

Ani jeden z kvarteta českých snowboardcrossařů neuspěl na mistrovství světa ve Svatém Mořici ve vyřazovací části individuálního závodu. Radek Houser, Jan Kubičík, Kryštof Choura i Karolína Hrůšová skončili ve svých jízdách na třetích nepostupových pozicích.

Nejlepšího umístění tak v konečném účtování dosáhla sedmnáctiletá Hrůšová (11.), Houser byl 19., Choura 20. a Kubičík 21.

Závodníci liberecké Dukly měli tak trochu smůlu na silné soupeře. Hrůšová ve čtvrtfinále narazila na vedoucí ženy průběžného pořadí Světového poháru Charlotte Bankesovou z Velké Británie a  Francouzku Leu Castovou. Houser na obhájce titulu Lucase Eguibara ze Španělska či pozdějšího vítěze Eliota Grondina z Kanady. Choura nestačil na finalisty z předchozího mistrovství světa Jakoba Duseka z Rakouska a Němce Martina Noerla. Kubičík pak projel cílem za Julianem Lueftnerem z Rakouska a Američanem Nickem Baumgartnerem.

Zítra je na programu závod smíšených týmů (11.00).

Muži: 1. Grondin (Kan.), 2. Bozzolo (Fr.), 3. Hämmerle (Rak.), …19. Houser, 20. Choura, 22. Kubičík, v kvalifikaci 42. Turinský (všichni ČR).

Ženy: 1. Moioliová (It.), 2. Bankesová (Brit.), 3. Pereiraová de Sousaová (Fr.), …11. Hrůšová (ČR).

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: Czech SBX Team

Běžec na lyžích Michal Novák může být s letošní sezonou spokojen, hlavně díky skvělým výkonům na mistrovství světa v klasickém lyžování v Trondheimu. Největším hvězdám byl naprosto rovnocenným soupeřem, a to jako jeden z mála absolvoval všech šest disciplín. Nejlépe si vedl ve sprintu (5.), týmovém sprintu (7.), na klasické desítce (8.) a volné padesátce s hromadným startem (11.).

,,Sice jsem nepřekonal 4. místo z předchozího šampionátu v Planici, ale přidal jsem další pěkné výsledky. Hodnotím to velmi pozitivně, obzvláště po všech trablech, které mě během léta a podzimu provázely. Šlo o velké zadostiučinění, jsem za to šťastný,“ poznamenal s upřímností při hodnocení nejdůležitější akce osmadvacetiletý rodák z Karlových Varů.

Čeho si nejvíce ceníte?

Že jsem odjel všechny závody, a hlavně ve vysoké kvalitě. Možná jsem byl společně s Norem Klaebem jediným, kdo tuhle náročnou porci absolvoval.

Klaebo vybojoval šest zlatých, čímž překonal rekord v zisku nejcennějších kovů na jediném šampionátu. Jak se na to koukalo z pozice soupeře?

Je neskutečné, co dokázal. Byly tam samozřejmě disciplíny, u nichž se dalo předpokládat, že vyhraje. Ale u některých to zase tak jasné nebylo. Třeba intervalová klasická desítka či závěrečná padesátka. Já sám jsem ten den v balíku cítil, že toho mám už plné kecky. Johannes navíc na této distanci není úplně silný, ale nějakým způsobem to vždycky uvisel a finiš si už pohlídal. Kdyby se jednalo o intervalovou padesátku, tak si troufám říci, že by z toho zlato nebylo. Tak jako tak se postaral o historický počin.

Před MS jste vynechal dvě zastávky Světového poháru a vsadil na tvrdou přípravu. Na náročných a dlouhých stoupáních na okruzích v Trondheimu jste dlouhý trénink zúročil. Nadprůměrná fyzická kondice jistě hrála velkou roli, že?

Oproti některým konkurentům máme ve vytrvalosti jistou výhodu. Naštěstí mě tentokrát neskolilo nějaké nachlazení či viróza. Povedlo se nám dokončit věci, které se musely vyladit. To bylo ohromně důležité. Vyšlo nám to. Teď víme, co a jak dělat i pro příští sezony.

To se může hodit i směrem k olympijským hrám v roce 2026…

Také mi to blesklo hlavou. Hodně bude záležet, jak bude poskládán celý kalendář závodů Světového poháru. Plán vytvoříme na jaře. Olympiáda bude jasnou prioritou.

Zpět k povedenému mistrovství světa. Zahájil jste ho skvělým 5. místem ve sprintu. Ve čtvrtfinále jste měl s postupem i notnou dávku štěstí, ale byl z toho nakonec skvělý výsledek. Jednalo se z hlediska sebevědomí o hodně důležitý start?

Nabudilo mě to velmi. Ten den byl celkově úžasný. A konečně přišlo i potřebné štěstí. Cítil jsem se silný, věděl jsem, že na to mám. Trošku nám jen habrovaly lyže oproti konkurenci, ale nějakým způsobem jsem to ubojoval. Jen ve finále mě to trošku mrzelo, reálně se dalo jet i o medaili. Určitě mě to naladilo na další dny.

Ve kterém závodě jste se ve stopě cítil nejlépe?

Na desítce, v tým sprintu a štafetě, kterou jsem rozjížděl. První úsek se mi fakt povedl.

A to jste vyrážel na startu až z patnácté pozice…

To byla trochu obtíž. Probít se do čela je hodně složité. Zkraje se nedá moc předjíždět. Celé první kolo jsem jel v balíku a nemohl s tím nic udělat. Chtěl jsem to víc tahat, ale musel čekat na vhodnou chvíli. Možná by i Nor Valnes neměl ve druhém kole tolik sil na soupaž, v níž mi pak malinko poodjel.

V týmovém sprintu jste v každém kole doháněl manko za mladíka Jiřího Tuže. Jak moc vás pobavila jeho hláška, když řekl, že jste jel jako zvíře?

(smích) Něco jsem zaslechl. V téhle disciplíně jsem se také cítil perfektně, užíval jsem si to, a Jirka také odvedl skvělou práci, což může být do budoucna dobrý příslib.

Musí pro tuhle náročnou disciplínu závodník vyzrát? Absolvovat opakované jízdy v abnormální zátěži na náročných okruzích jistě vyžaduje dlouhodobější trénink. Souhlasíte?

Ano, je to hodně o zkušenostech i o té síle. Někteří mladíci zvládnou přechod z juniorů mezi muže rychleji, ale není to zase tak častý jev. Můj ročník 1996 byl třeba abnormálně silný. Kluci co přestoupili, začali hned získávat medaile na vrcholných akcích mezi dospělými. Ať už to byli Norové, Švédové či Rusové. Rok před tím jsem s nimi soupeřil na MS juniorů a jezdil s nimi srovnatelně. Oni pak z ničeho nic udělali obrovské skoky, já to měl pozvolnější. Byla to svým způsobem výjimka. Jde o dlouhodobější proces.

Velmi specifickou byla klasická desítka s intervalovým startem. V náročných podmínkách složitých na odraz byli běžci nuceni zvolit méně používaný materiál s mikrokontaktem. Smazaly se tím rozdíly v servisu lyží?

To nedokážu říct. Co ale vím, že naši servismani na tyto podmínky umí namazat velice dobře. Někdy to je opravdu vabank. Když takové podmínky nastanou, tak se modlíte, aby na testu lyží vyšlo to, co jede. Je to i velký risk. Trať a její struktura se mohou rychle změnit a vy můžete být nahraní. To se naštěstí nestalo.

Váš závodní program byl nesmírně náročný. Probíhala regenerace bez problémů?

Primárně to člověk musí dojíždět energeticky. To se mi právě úplně nepovedlo po úvodním sprintu. V areálu lítáte celý den, nemáte pořádný oběd ani svačinu. Pak dokončíte závod, jste docela zdrchlaný, všechno je hektické. Navíc přišel i úspěch. Každý vám podává ruce, fotíte se… Pak vás čeká  antidopingová kontrola. To všechno bere hodně energie. Dva dny nato se jel skiatlon, v němž jsem právě cítil, že jsem se nestačil energeticky dojíst. A zcela určitě mě to stálo i lepší výsledek (Novák skončil šestnáctý – pozn. red.). Jídlo a spánek je priorita. Hodně nám pak pomohlo, že nám bylo zajištěno skvělé ubytování. Tým pronajal celý dům, měli jsme vlastního kuchaře a byli izolováni od dalších výprav. K dispozici byla i vířivá vana, což jsme také rádi využívali.

Na šampionátu jste zažili nevšední atmosféru. Norští fanoušci prokázali, jak velcí jsou milovníci klasického lyžování. Byly obrovské návštěvy i pro vás osobně pořádným hnacím motorem?

Dýchne to na vás už při rozjetí před závodem. Lidi skandují. Dodá vám to ještě větší sílu a energii. Bylo to něco neskutečného, na co nejsme zvyklí a možná to už ani nikdy v takové míře nezažijeme. Byla to ohromná a nádherná podpora.

Stále vám schází velká medaile. Nosíte ji v hlavě třeba i směrem k olympiádě?

Po všech těch výsledcích by mělo jít o logický cíl. Kdo by po ní netoužil. Veškeré úsilí k tomu bude směřováno. Pak ať se děje už jen vůle boží.

TEXT: Pavel Král

FOTO: Svaz lyžařů ČR/Tomáš Kříž

Česká běžkyně na lyžích z Dukly Liberec Kateřina Janatová zakončila sezonu Světového poháru v Lahti 15. místem v závodě na 50 km klasicky s hromadným startem. Na vítězku Therese Johaugovou z Norska doběhla osmadvacetiletá Janatová se ztrátou osmi minut a 15 sekund. Barbora Havlíčková dokázala bodovat, když závod dokončila na 29. místě.

Po pátečním sprintu se česká závodnice posunula v celkovém hodnocení Světového poháru a páté místo, ale o to ji dnes připravila právě vítězná Johaugová, ovšem i šestá příčka je pro Janatovou životním výsledkem a obrovským úspěchem českého běžeckého lyžování. Oproti minulé sezoně si  výrazně polepšila, před rokem byla třináctá. Zároveň se postarala o nejlepší český ženský výsledek od roku 2007, kdy Kateřina Neumannová obsadila třetí příčku. Celkovou vítězkou se stala Jessie Digginsová z USA.

„Bylo to hodně náročné, tempo se jelo hned od začátku. Zkoušela jsem hledat nějakou skupinu a našla ji za první desítkou. Já jsem ale již od poloviny závodu věděla, že nebudu v závěru nejsilnější. Věděla jsem, že ruce mám unavené a jsem ráda, že jsem zvládla patnáctku. Je to přece jen padesátka, mockrát jsem se s tím nesetkala. Poslední dvě kola byla pro mě hodně, hodně náročná. Ale je to dobrá zkušenost“ zhodnotila závod Kateřina Janatová.

„Se sezonou jsem moc spokojená, jsem za ni vděčná i za tým, jak se to povedlo. Myslím, že letos jsme to zvládli skvěle. Velký dík paří servisu a celému realizačním týmu co se o nás stará. Začátek sezony jsem možná měla trochu pomalejší, pak se cítila lépe a konec byl perfektní. Na mistrovství světa bych asi ty výsledky chtěla výše, ale někdy je to i štěstí, tak se to musí prostě bát a v Trondheimu mi to trochu nepřálo. Ale v týmových závodech jsem byla docela silná, takže asi celkově dobré. Nejvíce si asi cením šestého místa z Osla, na klasice je to skvělé. Pro mě je těžší prosadit se v něm, než v tom skate,“ zhodnotila přidala k celé sezoně Kateřina Janatová.

Nejlepší český muž Michal Novák dnes nestartoval, a tak nejvýše ze zbylého kvarteta doběhl Adam Fellner na velmi pěkném 25. místě. Matyáš Bauer obsadil 43. příčku, Tomáš Dufek doběhl na 46. pozici a Jiří Tuž závod nedokončil.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Sněhová obojživelnice Ester Ledecká dnes slaví kulaté 30. narozeniny! Nejhezčí dárky si nadělila ona sama, když ve čtvrtek a v sobotu vybojovala na snowboardovém mistrovství světa ve Svatém Mořici zlato a stříbro. Tím přepsala historii, když jako první získala v jedné sezoně medaili z MS ve dvou různých disciplínách v soutěžích mezinárodní lyžařské federace FIS. Kromě snowboardu také bronz ve sjezdu v Saalbachu na lyžích.

Pojďme si v krátkosti připomenout její dosavadní a hlavně úžasnou sportovní kariéru.

Sportovní geny má dané, jejím dědečkem je hokejista Jan Klapáč, který získal stříbro a bronz na OH a z MS má sedm medailí včetně zlata z roku 1972. A Ester jej již překonala, třeba třemi zlaty z olympiád. Od mala lyžuje a zároveň jezdí na snowboardu, kde mezi svými soupeřkami zpravidla kraluje.

Na olympijských hrách 2018 v Pchjongčchangu šokovala svět, když vyhrála nejprve superobří slalom v alpském lyžování a o týden později ovládla paralelní obří slalom na snowboardu. Jako první sportovec v olympijské historii tak zvítězila na jedné zimní olympiádě v disciplínách s různým vybavením.

V super-G se jednalo o šok. Ledecká vyrazila na trať s vysokým číslem 26 a dostala se o jedinou setinu sekundy před obhájkyni olympijského zlata Annu Veithovou. V prvním momentu v cíli Ledecká nevěřila, že se před rakouskou hvězdu i všechny další lyžařky dostala. „Jste první, vyhrála jste,“ oznamoval jí kameraman. Zmatená závodnice se zmohla na jediné slovo odpovědi: „Ne.“ A po chvíli pokračovala. „Já tomu vůbec nerozumím. Strašně ráda bych vám řekla něco jiného a ne takhle nervózního a zmateného, ale jsem tak příjemně překvapená, pořád to nedokážu pochopit,“ říkala.

Na olympiádě v Pekingu obhájila prvenství ve snowboardingovém paralelním obřím slalomu a třetí zlatou medailí vyrovnala český rekord rychlobruslařky Martiny Sáblíkové ze zimních her.

Ve snowboardingu je také mistryní světa z paralelního a obřího paralelního slalomu, v sezónách 2015/2016–2018/2019 čtyřikrát po sobě vyhrála celkové hodnocení paralelních disciplín ve SP. V letech 2016–2018, 2020 a 2024 vyhrála anketu Král bílé stopy.

Při letní přípravě v srpnu 2022 však utrpěla zlomeninu klíční kosti. Komplikovaná léčba a dvě operace ji na závodní dráhu pustily až březnu 2023, kdy však během několika dní obsadila na akcích Světového poháru druhé místo v paralelním obřím slalomu ve slovinské Rogle a vyhrála paralelní slalom v německém Berchtesgadenu. V následující sezóně 2023/2024 se věnovala především lyžování a to přineslo další medaili. Na světovém šampionátu letos v únoru vybojovala v rakouském Saalbachu bronz ve sjezdu, svůj první cenný kov na světových šampionátech v alpském lyžování.

V roce 2018 ji prezident republiky Miloš Zeman udělil Medaili Za zásluhy. V letech 2018 a 2022 se stala českým Sportovcem roku.

ASC Dukla tímto přeje STR hodně dalších úspěchů na zasněžených svazích, štěstí a samozřejmě pevné zdraví!

TEXT: ASC Dukla/jc, pk

FOTO: Czech Ski & Snowboard/Bóša

 

Ester Ledecká má další snowboardovou medaili z mistrovství světa. Po nesnázích v kvalifikaci si ve vyřazovací části v paralelním slalomu počínala stejně jako ve čtvrtečním „obřáku“ báječně, když na svahu ve Svatém Mořici vybojovala stříbro. Výborně si vedla i Zuzana Maděrová, která skončila sedmá. Šampionkou se stala Cubaki Mikiová z Japonska.

Oddechla si. Tedy alespoň po druhé kvalifikační jízdě, kterou si zajistila postup do odpoledních vyřazovacích bojů. V té první totiž trojnásobná olympijská vítězka Ester Ledecká chybovala a ocitla se pod čarou postupu. Pak ale potvrdila, jak skvělou snowboarďačkou je. V červené dráze předvedla bezchybný výkon a v součtu časů postoupila ze 6. pozice. Sedmá pak skončila její oddílová kolegyně z liberecké Dukly Zuzana Maděrová.

,,Těch dní na slalom bylo hrozně málo a bylo to znát. Soustředili jsme se hlavně na obřák, který je olympijskou disciplínou. Nedá se moc riskovat, a já to ani moc neumím. Slalom je těžký. Bylo to zavřený, spousta koryt a rýh. Po chlapech se to úplně rozsekalo. Těžký něco nahnat. Ale naštěstí se mi ve druhé jízdě povedlo zajet nejlepší čas, což mě posunulo do šestnáctky. Pak už to bylo v jiném rytmu. Většinou si můžu vybírat trať, tentokrát jsem se musela spoléhat, kam mě soupeřky pošlou. Ale ani mi to nějak nevadilo. Alespoň jsem měla o jedno rozhodnutí míň,“ vrátila se už s úsměvem Ledecká k ošidné kvalifikaci.

Na obě Češky čekaly v osmifinále soupeřky z Rakouska. Zatímco Ledecká suverénně převálcovala Martinu Ankeleovou, o postupu teprve jedenadvacetileté Maděrové musela rozhodnout až cílová fotografie.

,,Naštěstí jsem tam měla dřív helmu než ona ruku. Bylo to natěsno, ale vyšlo to,“ okomentovala dramatický okamžik.

Ve Svatém Mořici se závodilo v obtížných podmínkách. Viditelnost se kvůli padající mlze snižovala hlavně v horní pasáži. Maděrová čelila ve čtvrtfinále Polce Aleksandře Krol-Walasové. Po skvělém startu si v prvních brankách vytvořila nadějný náskok, jenže přišla chyba na backside a role se otočily. Zatímco zkušená polská snowboardistka zářila v cíli štěstím, Maděrové pocity musely být velmi hořké.

,,Jsme kamarádky. Před startem jsme si popřály, abychom si to užily. Bohužel jsem spadla. Ani nevím, jak se to stalo, ale najednou jsem byla na zemi. V cíli jsme se pak objímaly a trochu si poplakaly. U mě to byly slzičky neštěstí,“ přiznala Maděrová.

Těžkému kalibru čelila i Ledecká. Švýcarka Julie Zoggová šla do jízdy s ní coby obhájkyně titulu a na prvním mezičase dokonce vedla. STR ale předvedla skvělý závěr, nakonec byla rychlejší o 47 setin.

V semifinále devětadvacetiletá Ledecká svou krajanku pomstila. Krol-Walasové nadělila téměř vteřinu. Ale nadřela se. V horní pasáži nezvolila optimální stopu a měla co dělat, aby soupeřku v dolní polovině předstihla. V posledních brankách jí k tomu napomohlo výrazné zrychlení, po dojezdu si pak pořádně oddechla.

Souboj o zlato pak nabídl reprízu čtvrtečního finále super-G s Mikiovou, nejlepší ženou kvalifikace. Ledecká v páté brance bohužel upadla a poskytla tak vítězce letošního seriálu Světového poháru komfortní náskok, který Mikiová i přes drobné zaváhání pohodlně uhájila.

,,Vždycky bojuju do poslední chvíle. Naučil mě to můj děda a myslím, že se mi to v životě vyplácí. Byl to zajímavý závod a hlavně hrozně těžký. V těchto podmínkách to byla docela výzva. Všechny holky bojovaly. V semifinále se mi chybu napravit ještě povedlo, ve finále jsem to už dohnat nestihla,“ poznamenala STR v rozhovoru s novináři.

I tak je 2. místo nádherným výsledkem. V soutěžích FIS letos získala na MS bronz na lyžích, zlato a stříbro na snowboardu. Úžasné!

TEXT: Pavel Král

FOTO: Czech Ski & Snowboard/Bóša