Archiv rubriky: lyžování

První start v nové sezoně v závodech Světového poháru a hned parádní vystoupení. Devatenáctiletá Anežka Indráčková z Dukly Liberec odstartovala olympijskou sezonu svým nejlepším výsledkem v kariéře, když v norském Lillehammeru obsadila dvacáté místo. Dosud bylo jejím maximem 22. místo z velkého můstku v Garmisch-Partenkirchenu z prosince 2023.

Její oddílový kolega a jediný český zástupce v závodě mužů Roman Koudelka, skončil už v prvním kole. V kvalifikaci byl třicátý (118,5 metru), a i když se poté zlepšil na 126 metrů, obsadil 37. příčku a za postupem zaostal o 7,5 bodu.

Indráčková po úvodní kole figurovala se skokem dlouhým 115 metrů na 23. místě. Ve finále pak v sílícím větru zvládla i druhý pokus, zapsala 113 metrů a se ziskem 211,6 bodu se posunula o tři pozice.

„Stále tam jsou mezery a je na čem pracovat, ale vyskákala jsem si kariérní maximum, takže z toho jinak než nadšená být nemohu,“ radovala se Indráčková, které k vynikajícímu výsledku dopomohla i kvalitní letní příprava.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: Skoky.net

Skokanskou reprezentaci žen bude na úvodním podniku Světového poháru v Norsku (začíná zítra v Lillehammeru) zastupovat pouze devatenáctiletá Anežka Indráčková.

„Léto bylo povedené, zaměřovali jsme se především na fyzickou kondici, sílu a pracovali na technice na můstku a neabsolvovala jsem moc závodů, což byl právě důsledek suché přípravy. Teď je jen na mě, abych to, co jsem v létě natrénovala, předvedla i v zimě,“ řekla skokanka liberecké Dukly.

Ovšem v závodech v nichž startovala, tak vyhrála. „To je povzbuzující a je vidět že příprava přinesla ovoce. Mladší ze sesterského dua vynechala letní Grand Prix, zúčastnila se pouze Alpen Cupu v Oberstdorfu a domácího MČR. „Chyběla jsem právě z toho důvodu, že jsme dávali přednost kondičnímu tréninku a myslím si, že to rozhodně nebylo na škodu,“ pokračovala závodnice, jež netrpělivě vyhlíží vrcholy nadcházející sezony.

„Mým cílem je objet všechny závody ve zdraví. A hlavně abych byla připravena na olympijské hry v Cortině a juniorský šampionát, kterého se mohu naposledy zúčastnit,“ předestřela své plány. „Je těžké říci, jaké budou výsledky, žádná očekávání nemám. Nestartovala jsem v SP a nesrovnávala se holkami. Jdu do sezony s tím, co umím, a uvidíme. Natěšena a namotivována jsem dost.“

V týmu je v úvodu jediná (její sestra Karolína dnes oznámila přerušení kariéry kvůli těhotenství), ale sama se necítí. „S holkami z ostatních zemí jsem v pohodě, beru je jako kamarádky a navíc s trenérem Radkem Žídkem máme skvělý vztah a vytváří takovou atmosféru, že mi není smutno.“

Ulrichová doplní tým později, Jenčová si ještě počká

Anežku na dalších zastávkách Světového poháru doplní Klára Ulrichová. I její letní příprava se obešla bez výraznějších komplikací. „Musím zaklepat, že mě letos nezabrzdilo žádné zranění,“ pochvalovala si Ulrichová. V létě se zúčastnila všech pěti zastávek Grand Prix, čtyřikrát bodovala, na nejlepší výsledek pak dosáhla v rumunském Rasnově, kde si vyskákala na středním můstku 19. příčku. „Cílem pro zimu je sbírat co nejvíce bodových umístění ve Světovém poháru. Samozřejmě vše budeme směřovat k olympijským hrám. Už jsem se zúčastnila těch v Pekingu, ale tehdy jsem to brala spíše na zkušenou. Nyní bych se chtěla před fanoušky a možná i rodinou představit v co nejlepším světle. Udělám pro to maximum,“ ujistila.

Tým se v úvodních měsících sezony bude muset obejít bez Veroniky Jenčové. Ta si během březnového mistrovství ČR poranila koleno a musela podstoupit dvojici operací. Na můstek by se měla vrátit na přelomu prosince a ledna. „Vše jde správným směrem. V zimě bych se chtěla vrátit do závodního kolotoče. Samozřejmě je velkým snem i účast na olympijských hrách,“ netají 30. žena letošního mistrovství světa v norském Trondheimu.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: olympijskytym.cz

Zítra odstartuje v norském Lillehammeru nová sezona Světového poháru ve skoku na lyžích. V elitním seriálu nebude scházet šestatřicetiletý Roman Koudelka, který se připravoval po boku polské reprezentace. Vrcholem pak budou únorové olympijské hry v Itálii, pro Koudelku už páté v kariéře.

„S Poláky jsem absolvoval všechna soustředění. Byla to skvělá zkušenost – srovnávat se s těmi nejlepšími a být součástí jejich přípravy. Moc si té příležitosti vážím,“ říká zkušený reprezentant. „Na můstku se mi věnovali, konzultovali jsme tréninky. Jediné, co nemám, je přístup k jejich materiálu, ale s tím jsme do toho šli.“

Letní příprava však nebyla jednoduchá. „Bylo to nahoru dolů. Některá soustředění byla opravdu hrozná, chvílemi jsem byl nešťastný. Ale pak se to zlomilo. Teď jsem plný očekávání, i když si konkrétní cíle nedávám. Už několikrát jsem měl v létě formu a pak přišlo zklamání,“ přiznává Koudelka, jehož nejlepším letním výsledkem bylo 14. místo v Grand Prix ve Wisle.

Spolupráce s polským týmem by měla pokračovat i v zimě. Včetně servisu lyží, mazání, sledování větru i videoanalýz. „Tohle všechno je pro náš tým velký bonus,“ pochvaluje si člen liberecké Dukly před vstupem do své devatenácté sezony ve Světovém poháru.

Zásadní změnou letošní sezony jsou přísnější kontroly materiálu. „Věřím, že to bude férovější. Na mistrovství světa v Trondheimu to vyvrcholilo do dimenzí, které jsem vůbec nečekal, že by se mohly odehrát,“ zavzpomínal na podvod s upravenými kombinézami norských skokanů. ,,Pravidla jsou nyní hodně striktní. Stačí drobná chyba, třeba se méně najíst, a hrozí diskvalifikace. Ale jsem zastáncem těchto změn,“ říká Koudelka, který si nová pravidla vyzkoušel už v létě při Grand Prix v Courchevelu. „Před každým skokem si musím změřit obvod břicha i kombinézy. Tolerance jsou čtyři centimetry. Tělo ale reaguje na teplo, chlad… Kombinézu je třeba nastavit opravdu přesně.“

A olympiáda? „Zatím na ni nemyslím. Je to sen každého sportovce, ale vím, že ne všechno je tak růžové, jak to vypadá. Hlavně doufám, že bude od Italů všechno připravené a počasí nám bude přát.“

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Po vydařené přípravě mohla být aspirantkou na přední umístění na blížících se zimních olympijských hrách v Miláně a Cortině. Všechno je ale jinak. Momentálně nejlepší česká skokanka na lyžích Karolína Indráčková přerušuje kariéru. V květnu se stane maminkou.

„Neplánovala jsem to, ale stalo se. Bylo to překvapení, ale krásné,“ říká osmadvacetiletá členka Dukly Liberec s klidem a úsměvem. „Sportovní cíle směřovaly k olympiádě, ale teď je všechno jinak. V hlavě jsem už nějakou dobu nosila, že bych rodinu brzy chtěla.“

Její výkony v letní Grand Prix naznačovaly, že se blíží životní forma. Pohybovala se kolem TOP 10, vhod přišly úpravy pravidel i změny v tréninku. „Zúžily se kombinézy, což nám pomohlo. My jsme je měly úzké vždycky, jiné, silnější reprezentace, těžily ze širších. Teď se to srovnalo. A kontroly jsou mnohem přísnější, rozhodují milimetry. Každý závod bude spravedlivější,“ vysvětluje.

Závodní pauza ale neznamená odchod ze scény. Karolína zůstává v kontaktu s týmem a hlavně se svou mladší sestrou Anežkou, která už v pátek vstoupí do Světového poháru v Lillehammeru. „Jsme si hodně blízké, všechno spolu řešíme. Má jiného trenéra, spolupráci si chválí. Teď přijde to pravé porovnání.“

Až se v únoru rozběhne olympijský vrchol sezony, bude u toho. Ne v kombinéze, ale v hledišti. „Chci tam rozhodně vyrazit. V Pekingu jsem zažila covidové Hry, teď se těším na atmosféru i roli fanouška. A snad přijde i nějaký hezký český výsledek,“ přeje si.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Nadějnou sdruženářku Dukly Liberec Jolanu Hradilovou výrazně v minulosti přibrzdilo těžké zranění. Tehdy si v Seefeldu přetrhla při doskoku přední zkřížený svaz v koleni a musela na plastiku. Nyní se v jedenadvaceti letech vrací na závodní scénu a již se hodně těší na souboje se světovou špičkou.

Za sebou má letní přípravu a již za tři týdny ji v Trondheimu čeká první závod ve Světovém poháru. „S letní přípravou jsem letos hodně spokojená. Prakticky na dva roky mě to vyřadilo, před minulou sezonou jsem začínala po zranění a to nebylo ideální,“ říká natěšená na první závodní skoky Jolana Hradilová.

A jakou měla motivaci, co ji hnalo do tréninkového procesu? „Určitě touha vrátit se k tomu skoku, člověku ten pocit stát na můstku chybí. Já mohla běhat, jezdit na kole, ale to prostě není ono. Chybí adrenalin, takže určitě návrat na můstek byl tím největším hnacím motorem,“ říká.

Tak dlouhou dobu stát mimo je náročné na psychiku. „Pro mě to ani tak nebylo. Začínala jsem tak, že jsem jen sjížděla, ale to mě nebavilo, takže jsem se hned tlačila na ten můstek,“ vrací se ke svému zranění.

V létě získala mistrovský titul. „To ano, ale startovala jsem sama, takže nic. Ale zúčastnila jsem se závodů v Německu, a tam jsem byla relativně spokojena s tou běžeckou částí.“ A vidí i posun ve srovnání současnosti s dobou před zraněním. „Určitě jsem nějak dospěla, v hlavě přemýšlím jinak. Již to není tak, že vyrazím na závody a říkám si, jdu si to zkusit, uvidím. Moc jsem o té taktice nepřemýšlela, to se nyní určitě posunulo.“

Velmi jí prý pomáhá i příchod trenéra Tomáše Matury, který se výhradně věnuje ženské části reprezentace. „Jsem ráda, že máme trenéra, který se věnuje jenom nám dvěma a nemá do toho kluky. Vrátila jsem se po zranění, takže jsme začali od začátků. Cítím na sobě, že mi to obrovsky pomohlo, že mi to předtím chybělo,“ uvedla.

A s jakými cíli půjde Jolana Hradilová do nastávající sezony? „V posledním závodu než jsem si ty vazy přetrhla, tak jsem skončila dvacátá. Do dvacítky bych tedy chtěla i nyní. Chci se dostat nejméně do té samé formy, nebo ještě výše. Konkurence se posunula, přišly mladé Němky, Slovinky, které jsou silné a ne jako my, když přišly a rozkoukávaly se,“ uvědomuje si, že to nebude snadné.

Pochvaluje si i to, že má v týmu kolegyni Terezu Koldovskou. „Určitě je příjemnější, že nejsem sama, ale kdyby nás bylo ještě více, tak by to bylo ještě lepší. Určitě se lépe trénuje v nějaké větší skupině, ale alespoň, že jsme dvě,“ dodala Jolana Hradilová.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Z pozice nejlepšího českého sdruženáře půjde do té olympijské dvacetiletý závodník Dukly Liberec Jiří Konvalinka. Kromě snu o startu pod pěti kruhy by se rád zúčastnil i závodu na mamutím můstku v závěru sezony, kam se kvalifikuje jen omezený počet závodníků.

„Určitě jsem čekal od minulé sezony něco lepšího. Dost jsem si ji protrpěl, byla to moje první kompletní a cítil jsem na sobě únavu jak fyzickou, tak mentální. Měl jsem takovou tu frustraci, že jsem nedokázal navázat na povedený začátek, kdy jsem v Kuusamu předvedl své osobní maximum v podobě 24. místa. Prostředkem sezony jsem se protrápil a další výsledek přišel až na mistrovství světa v Trondheimu, kdy jsem po dlouhé době skočil do závodu dobře a dojel jsem osmadvacátý. Pak ale přišla nemoc, komplikace a vlastně povedené závody byly až ty poslední, takže jsem měl alespoň pocit, že ze Světového poháru neodcházím s hořkým pocitem,“ zhodnotil uplynulý závodní rok Jiří Konvalinka.

Letní příprava pro něj prý byla nadmíru úspěšná v podobě výborného závěru na německém mistrovství, nebo premiérovém umístění v Top 10 GP. Opět tak potvrzoval, že jeho silnou stránkou je zejména skokanská část. „Myslím, že příprava byla skvělá, cítím se dobře, i přestože tam toho bylo hodně. Měli jsme hodně kempů, hodně výjezdů do zahraničí a hodně tréninku. I přesto jsem si to užil a to samé na Grand Prix, kde byly dobré výkony a výsledky. To mi dodalo energii a motivaci. Myslím, že jsme na dobré cestě.“

A v čem vidí rezervy a možnosti se posunout? „Určitě se nejvíce dá hýbat s tím skokem, to je za mě alfa a omega toho sportu. Prostě já jsem bohužel předurčený k tomu, že běžec dobrý nikdy moc nebudu, protože jsem slabý a malý, takže musím těžit ze skokanské části. A tam cítím hodně posun i díky spolupráci s německými závodníky, trénujeme spolu a já mám čas vstřebat ty jejich návyky. Jejich nastavení, prostě jak fungují a myslím, že mi to hodně pomáhá. Jsem ve skokanské části sebevědomější. Cítím, že to můžu prodat i v závodech.“

Již 28. listopadu začne SP v Kuusamu, blíží se také olympijské hry. „Místo pro olympiádu zcela oficiálně ještě není určené. Já prostě dokud to nebudu mít černé na bílém, tak pro to budu dělat maximum. Je to můj sen, dětský sen. Jednak máme interní kvalifikaci v Česku, kde máme dvě místa, a pak je celosvětová a to je 36 míst celkově. Takže uvidíme.“

Ovšem sezona bude pokračovat i po olympijských hrách. „Je tam jeden velmi zajímavý závod se skoky na mamutím můstku, to bych si chtěl zkusit. Mamutí můstek je také jeden z mých snů, doufám, že se tam dostanu. Je to pouze pro nejlepších 40 skokanů v žebříčku. Jedná se o  speciální závod, který se ještě nikdy nekonal,“ dodal Jiří Konvalinka.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Již za dva týdny odstartuje novou, olympijskou sezonu, česká reprezentace složená převážně ze závodníků Dukly Liberec v severské kombinaci. Přes léto pracovala především na skokanské části a testovala nové materiály, které mají právě ve skoku dopomoci k lepším výkonům a kvalitnějším výsledkům nejen ve Světovém poháru, ale především na zimních olympijských hrách v Itálii. Zatímco složení trenérů u mužů zůstalo stejné, ženskou část nově povede Tomáš Matura, který se do České republiky vrací po deseti letech strávených trénováním v USA.

„V létě byl kladen důraz především na skokanskou část a stabilizaci výkonnosti.  A zároveň se po několika letech podařilo cíleně vytestovat skokanský materiál, velkým přínosem byl projekt Svazu lyžařů ČR na vývoji skokanských kombinéz i testování v aerodynamickém tunelu s podporou Dukly,“ řekl sportovní ředitel Tomáš Slavík.

Mezi hlavní úspěchy v letních závodech v rámci Grand Prix patří šesté místo Jiřího Konvalinky v Chaux Neuve ve Francii, kde také s Janem Vytrvalem vybojovali i deváté místo v týmovém sprintu. K výkonnostnímu posunu dochází i díky vyjednané spolupráci s německým týmem. „Ta spolupráce nese ovoce, v porovnání s loňským rokem je patrný posun v naší výkonnosti,“ přidal Slavík. Na olympijské hry má česká severská kombinace aktuálně vyjetá dvě místa.

Z pozice české jedničky půjde do sezony dvacetiletý Jiří Konvalinka. „S letní přípravou jsem spokojen a bavila mě. Absolvovali jsme hodně kempů v zahraničí a skoky byly konzistentně dobré,“ prozradil druhý muž celkového hodnocení v žebříčku nejlepšího skokana Grand Prix. I na zkušenějším Janu Vytrvalovi bylo vidět, že na skokanské části zapracoval, o to více jej mrzí, že v běhu to nebylo úplně ono. Dalšími členy družstva jsou Lukáš Daněk a nově i Lukáš Doležal, který ještě patří mezi juniory.

Ženy nově pod vedením trenéra Tomáše Matury

Ženskou část reprezentace dvoří duo Jolana Hradilová a Tereza Koldovská. Nový kouč Matura má být součástí dlouhodobé koncepce připravené pro ženské družstvo. „Věříme, že do mistrovství světa 2027 se projeví systematická příprava a budeme konkurenceschopní v této kategorii na mezinárodní scéně,“ zdůraznil Slavík.

„Severská kombinace žen jde strašným tempem dopředu. Na začátku byl na holky velký tlak, aby tento sport vůbec vyrostl.  Jasným cílem byla olympiáda v Itálii, to se bohužel nepodařilo, ale i tak holky dělaly mílové pokroky. Tím, že sdruženářky, které byly u zrodu této disciplíny, začínaly jako velmi mladé, byly ty pokroky na mezinárodní scéně rok od roku rapidní.  Teď už tam jsou stálice, ale zároveň se tlačí nahoru další mládí,“ vysvětluje Tomáš Matura.

„Náš sport mi hodně dal a dospěl jsem k rozhodnutí, že bych mohl být svými zkušenosti českému družstvu nápomocný. Nasazení obou děvčat je skvělé, chtějí se zlepšovat. Pro nás bude vrchol SP a MS a také to, abychom získali dobrý základ pro příští roky,“ zdůraznil Matura.

Nová sezona začne 27.listopadu ve finském Kuusamu, kde se představí Konvalinka s Vytrvalem, na dalším podniku v norském Trondheimu se pak připojí také Hradilová a Koldovská.  Ambicí českého týmu je v SP bojovat pravidelně o umístění v Top 20. Pro vrchol sezony v podobě olympijských her jsou hlavními cíli umístění mezi nejlepší patnáctkou v individuálním závodě a Top 8 v týmovém sprintu.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Na mistrovství světa v norském Trondheimu skončila Kateřina Janatová ve všech vystoupeních mezi dvaceti nejlepšími. Ve Světovém poháru obsadila členka Dukly Liberec v celkovém hodnocení skvělé šesté místo, když osmkrát doběhla v elitní desítce. V Cogne dokonce skončila na intervalových deseti kilometrech čtvrtá. Od dob Kateřiny Neumannové si žádná česká závodnice nevedla tak dobře.

Před osmadvacetiletou rodačku z Jilemnice nyní stojí další obrovská výzva, chce uspět na olympijských hrách v Itálii 2026. K tomu by ji měly přispět roky, kdy se připravuje v Norsku, v zemi, kde běžecké lyžování stojí mezi sporty nejvýše.

V přípravném období ji bohužel trochu přibrzdily nemoce, ale před startem SP ve finské Ruce věří, že bude vše v pořádku. „Trochu jsem v tréninku musela ubrat. Ale nic zásadního,“ říká klidně. Nedávno prý měla testy na běhátku, a ačkoliv se necítila stoprocentně, výsledky byly velmi dobré. „A to nás těžký tréninkový blok teprve čeká,“ ví česká reprezentantka.

V osmadvaceti je v ideálním sportovním věku, výsledky přináší tréninková dřina z předchozích let. Taky už má samozřejmě hodně zkušeností a za veliký plus považuje život v Norsku, kde se usadila v Lillehammeru. Nejprve tam jezdila za přítelem Jamesem Clugnetem, britským reprezentantem, a před třemi roky se rozhodla, že se zde usadí nastálo. Naplno tam poznává, co běžecké lyžování pro Nory znamená. „Nejde jen o sport, ale je to vysloveně životní styl,“ vysvětluje a dává tím i odpověď na to, proč Norové tomuto sportu historicky dominují. „Mají zástupy běžců a vždy je někdo, kdo může zastoupit ty nejlepší. Je to pro ně obrovská motivace.“

I ona se prý na této vlně veze. „Hledám maličkosti, které mi mohou pomoci ke zlepšení. Jsem již vyzrálejší a zkušenější než ve dvaceti. Třeba jsem si nařídila, že večer nebudu na mobilu, ale půjdu spát vždy v deset. Jde o malinké úpravy, ale ve výsledku tvoří efekt.“ V trénincích se může připojit k silným skupinám, hodně často trénuje s Lotty a Tiril Wengovými, pevnými členkami norské reprezentace. „Ty jsou moje nejoblíbenější. Jsou velmi rychlé, ale umějí zajet i distanc. Trénink mají hodně kontrolovaný, všechno probíhá tak, jak má, což se mi líbí,“ pochvaluje si přípravu podle norských plánů. Na ty najela poté, co přešla od trenéra Jana France ke kouči Josteinu Vinjeruimu. „Dostali jsme se s Honzou na nějaký limit a domluvili se, že už si nemáme co předat. Byla jsem rychlá, ale chyběla mi vytrvalost. V Norsku jsme navýšili počet hodin, mám lepší základ, z něhož můžu brát. Když jsem na limitu, tak dokáži vydržet o něco déle,“ vysvětluje.

Přísný režim

V hlavě má před nastávající sezonou především olympijské hry. I proto uvítala maximálně přísný režim. „Trenér Vasil Husák s týmem rozhodli, že budeme bydlet ve vlastním, se svým kuchařem, což jsme zažili už na mistrovství světa v Trondheimu. Pro mě to bylo super ze strany komfortu i toho, že nám vaří, na co zrovna máme chuť, všeho dostatek. To bude velká výhoda,“ je přesvědčena.

Navázat na minulou sezonu ale nebude snadné. Všichni od Janatové očekávají možná ještě více. „Nervozitu určitě cítím, ale pokud zajedu dobré výsledky předtím ve Světovém poháru, tak myslím, že se uklidním. Určitě bych na olympiádě nějaký top výsledek chtěla zajet. Jakékoliv pódium by bylo krásné,“ touží po úspěchu. V minulé sezoně si ověřila jak načasovat formu. „Ale letos asi udělám změnu, nejspíš vynechám poslední Světový pohár před olympiádou ve švýcarském Gomsu a nepojedu do vyšší nadmořské výšky,“ říká a naznačuje tím, že olympiáda bude jasná priorita.

A které tratě budou pro ni nejdůležitější? „Určitě desítka volně, k ní budu absolvovat specifické tréninky. Ale to neznamená, že bych třeba sprint klasicky odpískala, v rozjížďkách se může stát všechno. Chci jet všechno, samozřejmě pokud se do team sprintu nominuju, ale mám ho ráda. Pamatuju, když jsme jely s Adélkou Novákovou v Planici, že se necítila skvěle a přesto dokázala ze sebe dostat skoro nemožné a ta týmová radost byla skvělá.“

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Dvojice skikrossařů z ASC Dukla Diana Cholenská a Daniel Paulus cílí v nadcházející letošní sezoně své úsilí k hlavnímu, kterým budou olympijské hry v Turíně. Zatím vyjeté místo má Cholenská, Paulus je jednu příčku pod postupu. Ale oba musí své postavení uhájit či vylepšit v úvodu sezony na závodech Světového poháru. Ta pro oba začne prvním podnikem SP ve francouzském Val Thorens.

Oběma komplikovalo poslední zimu zdraví. Paulus se po operaci kýly vrátil rychle do tréninků i závodů a velký úspěch zaznamenal na SP v Kanadě, kde bral zatím  životní osmé místo.  Více takových výsledků bude chtít s ohledem na nadějně rozjetou olympijskou kvalifikaci přidat i letos.

Cholenská se potýkala na začátku sezony se zraněním ramene a nebylo jasné, kdy se elitního seriálu vrátí, Nakonec závodila pouze na SP v Gruzii, kde dojela na 17. místě a nastávající sezona by měla být ve znamení návratu. „Příprava probíhá zatím skvěle. měli jsme v plánu dvacet dní na sněhu a krom jednoho nám to celé vyšlo, což je skvělé. Počasí nám přálo. Momentálně máme rozhodně natrénováno víc než minulý rok na konci přípravy. Za tři týdny odjíždíme ještě na dva kempy před úvodním podnikem Světového poháru,“ pochvaluje si Cholenská předsezónní přípravu.

A spokojená je i se svým zdravím. „Protrápen nebyl jen ten loňský rok, nějak se to s mnou veze delší dobu. Bylo to náročné, podstupuji plnou přípravu a pak se něco stane. Doufáme, že jsme si již vybrali všechno to zlé a nyní to půjde již dobrým směrem. Nyní jsem úplně fit. Menší problémy tam jsou, ale ty už moc neřeším,“ pokračuje česká závodnice.

Stále pokračuje se svoji trenérkou Danou Jandovou a novým kondičním koučem Ondřejem Králíčkem. „Myslím, že jsem připravena dobře. Nabrala jsem více svalové hmoty, ale jinak se držíme toho, co jsme jeli minulou sezonu. Naštěstí dělám sport, kde ta váha, těch pár kilo navíc nedělá problém, když jsou to ty svaly, tak je to dokonce lepší.“

První ostrý závod ji čeká ve Val Thorens. „Abych popravdě řekla, tak z tý tratě mám dost respekt, ještě jsem na ní nikdy nebyla, viděla jen v televizi. Za mě asi nejtěžší trať co jsem viděla. Může to třeba ale mást a nebude to tak strašné, je to tam hodně o zatáčení a v tom ještě trochu plavu. Švýcarsko po mě určitě bude lepší.“

Hlavním cílem je pochopitelně olympiáda. „K tomu chybí ještě úspěšně zvládnou kvalifikaci. Proto je prvotní zajet dobrá umístění v těch třech prvních závodech Světového poháru abychom to měli odškrtnuté a mohli se zaměřit na olympiádu jako takovou a ne si dělat starosti a počítat body zda-li mi to vyjde. Z loňska těch bodů moc nemám, jen z Gruzie a věřím, že to nyní bude lepší. Důležité bude dostat se z kvalifikace do rozjížděk a pak by to mělo klapnout.“

V případě že do Itálie kvalifikuje, tak to bude považovat za splnění svého snu. „To je asi pro každého sportovce a udělám pro to všechno, co půjde. Před čtyřmi lety jsem na to byla hodně upjatá a pak přišlo zklamání. Nyní na sebe takový tlak, abych pak zase nebyla tak zklamaná, nevyvíjím. Prostě to v hlavě jistě bude, ale ne se úplně na to upínat, aby mě to pak třeba nepoložilo,“ připomněla dvaadvacetiletá závodnice Dukly Liberec situaci před čtyřmi lety, kdy si poranila křížový vaz v koleni a místo startu na olympiádě OH v Pekingu absolvovala operaci.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: jc

Před začátkem minulé sezony byl po operaci slepého střeva a trápily jej zdravotní problémy. Letos je běžec na lyžích Dukly Liberec Michal Novák zcela v pořádku, těší se na novou sezonu a především vše směřuje k olympijským hrám. Ty se uskuteční v Turíně, ale běžci o medaile budou bojovat ve Val di Fiemme.

„Když si vzpomenu minulý rok na tuto tiskovku, kdy já byl dva měsíce bez fyzické aktivity a chodil jen na procházky. Letos, třeba včera, jsem měl trénink totálně do krve, takže je to diametrálně odlišná situace. Takové tréninky bolí, ale mě to dělá dobře a jsem tam, kde bych chtěl a chci být.“

Formu, jak sám říkáte, zatím nijak nehrotíte? Jak ji tlumíte?

„Je to takové know how, nechci říkat všechno, ale je to takové zvolnění na jaře. A potom volíme takové tréninky, které cíli na jiné energetické systémy. Principiálně je snahou odejít takových tréninků co nejvíce, ale realita je trochu jiná. Člověk potřebuje tu regeneraci a je to takový balanc. Snažíme se tomu jít naproti.“

A to se někde inspirujete, či jsou to vaše nápady?

„Já se vlastně řídím věcmi jak jsou. Já se moc nekoukám kolem, to by mohlo vést ke špatnému postupu. Je to taková evoluce s tím jak nabíráme zkušenosti za tu dobu, co vrcholově závodím.“

A jak takový tvrdý trénink vypadá?

„Něco mezi životem a smrtí. Včera jsem šel opravdu laktátový trénink kde jedete fakt jako na max. A i po skončení, když by jste chtěli spadnout na zem a nic nedělat, tak musíte pořád pokračovat a pak to ještě opakujete. Je to šílené, je to bolest, jinak to nedokáži popsat. Zároveň je to něco, co mám rád. Ta hlavní část je krátká, může být třeba jen půl hodiny, ale když to všechno sečtu dohromady, tak to bývá kolem dvou hodin. Aktuálně takto trénuji čtyřkrát do týdne.“

A jak vypadá následná regenerace? Máte nějaké osvědčené postupy?

„Je to spíše taková meditace, hodně používám dechové cvičení, protože po tom tréninku, tak bolavém, má člověk laktát v těle, takže to jde vlastně samo, protože ten laktát, ten vás trochu jako uspává. Takže doporučuji, když jste někdy ve stresu, tak si dejte tvrdý laktátový trénink a perfektně tím zrelaxujete.“

Jednoznačnou prioritou je pro vás olympiáda. Budete tomu nějak přizpůsobovat přípravu?

„To je otázka. Samozřejmě prioritou jsou olympijské hry, ale bude záležet, kde se budu pohybovat v tom Světovém poháru celkově a podle toho potom budeme stanovovat zda nám stojí za to absolvovat ty závody. Ale určitě máme v plánu vynechat některé závody před olympiádou na začátku příštího roku.“

Na jaké disciplíny se zaměříte?

„To bude také podle situace. Já jsem takový všestranný běžec, někdy to může padnout ve sprintu, někdy v distanci. Nyní to nedokáži říci.“

Váš osobní trenér Vasil Husák se stal šéftrenérem celého úseku. Nebude to mít neblahý vliv na vás samotného?

„Má teď na mě míň času. Jak nejsme velký tým, spousta povinností, které by měly být podle mě spíš manažerské, spadá na něj. Není to úplně jednoduché a nemyslím, že to je dlouhodobě udržitelné,“ tuší Novák.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA