Archiv rubriky: lyžování

Podle očekávání. Sněhová obojživelnice Ester Ledecká získala ocenění pro Krále bílé stopy za rok 2025. Tradiční anketu Svazu lyžařů ČR opanovala hvězda Armádního sportovního centra Dukla posedmé, čímž v počtu vítězství dorovnala legendární běžkyni na lyžích Kateřinu Neumannovou.

Třicetiletá Ledecká získala v uplynulé sezoně medaile na světových šampionátech ve snowboardingu i alpském lyžování, čímž se v soutěžích pořádaných Mezinárodní federací FIS postaralo o naprostý unikát. Na prkně si vyjela zlato v paralelním obřím slalomu, stříbro ve slalomu a na lyžích přidala bronz ve sjezdu. Na pódia vystoupila v obou sportech i ve Světovém poháru.

Druhý v anketě skončil alpský lyžař Jan Zabystřan a třetí běžkyně na lyžích Kateřina Janatová, jež má za sebou v barvách liberecké Dukly rovněž parádní sezonu. Vždyť ve Světovém poháru vybojovala v celkovém hodnocení výborné 6. místo.

Pátečního vyhlášení na slavnostním večeru v Radlické Kulturní Sportovně se Ledecká nezúčastnila kvůli přípravnému kempu v zahraničí, do sálu však poslala srdečný vzkaz. „Vím, že je ocenění Krále bílé stopy jen anketa, neměří se na setiny vteřin nebo počet salt ve vzduchu, i tak bych ale ráda poděkovala všem těm, kteří pro mě hlasovali. Vážím si toho,“ uvedla.

Neumannová ke skutečnosti, že ji Ledecká v počtu prvenství Krále bílé stopy dorovnala, poznamenala. „Samozřejmě mi dělá radost, že se Ester daří prosazovat se na světových soutěžích. Vůbec mi nevadí, že se na mě dotáhla. Přeji jí to a myslím, že to nemusí být její poslední korunka,“ podělila se o své dojmy olympijská šampionka z Turína 2006.

„Kateřině se omlouvám, že se s ní tlačím na trůnu. Přeji jí hodně zdraví a lásky,“ okomentovala s úsměvem dělbu v historických tabulkách Ester Ledecká. Zároveň musela mít radost i z ocenění svých lyžařských koučů Tomáše Banka a Franze Gampera.

Vyhlášeni byli rovněž závodníci v jednotlivých sportovních sekcích. Z Dukly byli oceněni sdruženář Jan Vytrval, skokanka na lyžích Anežka Indráčková a již zmíněné Ester Ledecká (alpské disciplíny a snowboarding) a Kateřina Janatová (běh na lyžích). Do Síně slávy českého lyžování byli uvedeni trenéři Stanislav Frühauf a Petr Záhrobský starší.

Král bílé stopy 2025: 1. Ester Ledecká, 2. Jan Zabystřan, 3. Kateřina Janatová
Trenér roku:      Tomáš Bank a Franz Gamper
Junior roku:       Matyáš Kroupa
Síň slávy:           Stanislav Frühauf, Petr Záhrobský st.

Jednotlivé disciplíny:
Alpské disciplíny – Ester Ledecká
Běh na lyžích – Kateřina Janatová
Freestyle lyžování – Matyáš Kroupa
Severská kombinace – Jan Vytrval
Skok na lyžích – Anežka Indráčková
Snowboarding – Ester Ledecká
Travní lyžování – Eliška Rejchrtová
Para lyžař – Simona Bubeníčková s trasérem Davidem Šrůtkem

TEXT: Pavel Král

FOTO: Jan Kasl/Svaz lyžařů ČR

Je historicky první, kdo získal medaile na světovém šampionátu alpského lyžování i snowboardingu v soutěžích FIS. A všem českým sportovním fanouškům je jasné, že řeč je o Ester Ledecké, člence ASC Dukla. „Je mi jasné, že je docela pozdě po sezoně, ale my jsme ji ještě neukončili,“ byla první slova trojnásobné olympijské vítězky na dnešní tiskové konferenci.

Po konci závodní sezony již testovala materiál pro tu příští, v níž ji čeká i olympiáda. A právě start na Hrách byl jedním z hlavních témat. Od oznámení programu v Turíně řeší střet dvou jejích parádních disciplín. Organizátoři zvolili stejné datum (8. února) pro ženský sjezd v Cortině, zatímco v Livignu by zase měly o medaile závodit snowboardistky v paralelním obřím slalomu. V něm Ledecká vybojovala již dvě olympijská zlata.

Boj o změnu pokračuje

Sněhová obojživelnice stále doufá a bojuje o změnu této časové kolize. Podporu jí vyjadřují samotní závodníci, ale i šéf Mezinárodní lyžařské organizace FIS. Nadějí může být i nedávno zvolená nová šéfka MOV Kirsty Coventryová.

„Rozeslala jsem dopisy na všechny strany. A vím, že ředitel FIS Johan Eliasch je na mé straně. Naštěstí pro nás to téma není uzavřené. V novinách jsem už četla, že se debaty uzavřely. Dostávám ale různé informace z mnoha stran, že tomu tak není. V blízké době budeme mít hovor s prezidentkou olympijského výboru a ředitelem soutěží FIS, se kterým jsem se už bavila,“ řekla Ester Ledecká. V úvahu přichází i rychlý přelet vrtulníkem a unikátní kombinace dvou závodů v jeden den, ale to brzdí bezletové zóny.

Ředitel FIS je změně otevřený, kdyby to bylo jen na něm, tak prý okamžitě závody přehodí. „I když nemá v rozhodování hlavní slovo, doufám, že jeho názor bude mít vliv. Řekl mi také, že v ten den by mohl posunout start. Sám je pilot a nabídl mi přelet z Cortiny do Livigna. Ale… Nechtěla bych se jen zúčastnit, ale přinést co nejlepší výsledky, což je těžké, když by se jel sjezd a za další hodinu vás vysadí na snowboardu, kde vás hned bez cvičné jízdy čeká kvalifikace,“ vidí v tom velký problém.

„Na přehození mezi lyžemi a snowboardem potřebuju dva tři dny, abych byla schopná něco zajet. Proto preferuji snowboard posunout. Dívali jsme se, že dva dny vycházejí docela dobře a byla by tam pro snowboardové závody mezera. Uvidíme, jaký budou mít názor ti, co budou rozhodovat.“ Šéfka MOV Coventryová má ráda příběhy, a ten Ledecké se nabízí. „Byla bych jediný sportovec, který na téhle, a vlastně jakékoli olympiádě, bude závodit ve dvou sportech. Kdyby to bylo v jeden den, zvažovala bych i ten přesun. Na druhou stranu musíme počítat s tím, že když bude mlha, přesun vrtulníkem nepřipadá v úvahu a nešlo by to stihnout a autem je to časově nereálné.“

S minulou sezonou spokojenost

Pochopitelně se Ledecká vrátila i k úspěšné sezoně. „Začali jsme lyžařským světovým šampionátem, kde mě potkala virózka. Jako vrcholový sportovec se ale musíte hlídat, aby se do těla nedostalo něco, co by se bralo za doping. Jsem moc ráda, že jsme za takového stavu urvali medaili. Sjezd byl napínavý až do konce, protože jsem jela s nízkým startovním číslem a za mnou startovaly téměř všechny favoritky a já musela jen čekat. Až do poslední závodnice bylo na co koukat,“ pokračoval Ledecká.

Na snowboardu vybojovala zlato v paralelním obřím slalomu a stříbro v paralelním slalomu. „Myslím, že nám to docela vyšlo. Museli jsme v sezoně překonat pár překážek, byla jsem dost nemocná, což řeším s naším doktorem. Mám nového imunologa a zapracovat musím i na dalších věcech, jsem ovšem spokojená.“

Před MS snowboardistek prý nevěděla co od toho čekat. „Naposledy jsem s holkama jela v listopadu a ony pak pořád závodily. Já taky, ale na lyžích. Až první kvalifikace na šampionátu mi prozradila, že by to mohlo být dobré. Byla jsem víc v klidu, jezdila to svoje.“

Snowboardový SP ve Špindlerově Mlýně?

Kromě olympiády ji v příští sezoně čeká (možná) i Světový pohár snowboardistek na české trati, pravděpodobně ve Špindlerově Mlýně. „To jsem se dozvěděla dnes ráno, moc vám o tom neřeknu. Je to ale skvělé a jsem ráda, že se to povedlo. Doufám, že se mi to nebude křížit s lyžařským závodem. Tohle bude téma, až budou plány přesnější,“ pokračovala.

A upozornila, že v roce 2026 není jen olympiáda. „My už to děláme nějaké roky a víme, že jsou důležité sezony i mimo ní. Připravujeme se nejlíp, jak můžeme. Bylo by pitomé měnit strategii, když víme, co nám funguje. Budeme se snažit jako každou sezonu být lepší. Nyní se již chystáme na letní přípravu. Bude v ní hodně běhání, skákání, zvedání věcí ze země, dřepování se závažím. Naštěstí tam zbude čas na i windsurfing. Podobný program jako minulé roky. Jediná změna nastane kvůli rozvrhu závodů. První lyžařský bude pro nás až 14. prosince, čili půjde o změny v lyžařském tréninku, že bychom zůstali déle v Americe. Možná Chile bude delší, více prostoru na trénink. Ale budou tu snowboardové závody, které bych si chtěla zajet. Ale o tom až na předsezonní tiskovce,“ uzavřela třicetiletá šampionka.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Má zlato ze Soči, bronz z Pchjongčchangu. Před Pekingem, ještě pod dívčím jménem Samková, neúspěšně bojovala s časem po zlomenině obou kotníků. Nyní má od prosince i syna Kryštofa a vyhlídky na účast za rok na olympiádě v Itálii nejsou beznadějné. Jedenatřicetiletá členka Dukly Liberec je s českým snowboardcrossovým týmem v pravidelném kontaktu. Už začala sportovat a zajezdila si i na prkně. Jestli znovu naskočí do světa vrcholového sportu, to se uvidí.

„Vše je otevřené, nevylučuji ani jednu možnost. Snowboardcross miluji. Tým a lidi v něm jsou pořád moje srdcovka, jejich výkony sleduji. Podle možností se udržuji ve formě. Uvidíme, jak se to celé vyvine,“ uvedla Eva Adamczyková v tiskové zprávě.

Reprezentační kouč Marek Jelínek prý byl na podzim relativně skeptický. „Rodičovství je nepredikovatelné. Ale Kryštof je fajn, navíc má doma plnou podporu od manžela Máry i své sestry, i když bez rodičů to má složitější,“ popisuje reprezentační kouč. Poté co napsal do společné týmové konverzace, že je v plánu květnové soustředění ve francouzském Les Deux Alpes, od Adamczykové přišla rychle odpověď: „Ano, jedu“.

„Jsme dohodnutí, že tam s námi bude týden. Jako aupairku si vezme ségru,“ řekl Jelínek. Hlavní část letní přípravy na sněhu by měli čeští snowboardcrossaři absolvovat znovu na jižní polokouli, tentokrát na Novém Zélandu. „Evka říkala, že i na Zéland by klidně znova jela. Tohle je otevřené. Je to o tom, co Kryštof zvládne, jestli bude zdravý,“ pokračoval Jelínek.

„Když ano a Evka se bude moc hýbat, budeme přípravu směrovat k závodům. S kočárkem je vyběhaná, váží teď asi šestnáct kilo. Bude třeba opět nabrat váhu, která bývá ve snowboardkrosu benefitem. Jsme jeden z mála sportů, kde se snažíme vyžrat,“ říká Jelínek.

Problém s olympiádou bude pro Adamczykovou v samotné kvalifikaci. Do ní se sčítají body z letošní sezony Světového poháru a mistrovství světa a té příští. Zatímco mladá Karolína Hrůšová či mezi muži Radek Houser mají start v Livignu prakticky jistý, Adamczyková má u svého jména na bodovém kontě nulu. „Proto by potřebovala hned jezdit skvěle, ale ještě není jasné, kolik bude závodů Světového poháru před uzavřením kvalifikace. Chtělo by to aspoň jednou zajet výsledek na úrovni stupňů vítězů, či dvakrát v elitní šestce. Určitě bychom Evku v týmu rádi měli,“ zdůraznil Jelínek.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

U soupeřů si postupně zjednává pořádný respekt. Snowboardcrossař Radek Houser každou sezonou stabilizuje svou výkonnost, o čemž nejlépe vypovídá letošní konečné 13. místo v celkovém hodnocení Světového poháru i častá umístění v TOP 10 v jednotlivých závodech.

,,Už jsem se jim dostal do podvědomí. Bavíme se, dokonce se ptají, jestli si s nimi nechci zajet v tréninku. Za to jsem rád,“ říká na rovinu osmadvacetiletý člen Dukly Liberec.

Sezonu jste zakončil účastí ve velkém finále v kanadském Mont Sainte Anne. Platí tedy, že konec dobrý všechno dobré?

Je to tak. Po prvním závodě jsem nebyl v nejlepším rozpoložení (Houser skončil 22. – pozn.), ale dokázal jsem si do příštího dne ujasnit, co a jak mám dělat lépe. Vyšlo to parádně. Jen škoda, že necinkla medaile, k bronzu scházel kousíček. Francouz Bozzolo se za mnou vyvezl, měl před cílem větší rychlost.

Finále jste jel i v Cortině, malé pak v Gudauri. Cítíte, že jste už součástí světové špičky?

Byl to jeden z cílů a myslím, že se mi ho daří naplňovat. Až na prosincový výpadek v italské Cervinii jsem se soupeři držel krok. I v nabitých rozjížďkách bylo znát, že jim stačím.

Velký pokrok jste udělal také při startech…

Je to takový paradox. Tratě se momentálně staví tak, že se moc nevyplácí být po startu v čele. Na druhou stranu se z toho dá pořád vytěžit a první pozici udržet až do finiše. Je zajímavé, že v tréninku mi začátky moc nevycházely, trápil jsem se. S trenérem to vždycky rozebíráme, v závodě se mi pak daří najet na úplně jinou vlnu. Zpravidla mi to sedne. Umím se už dostat z psychické nepohody do pohody.

Kouč Jelínek zmínil, že ještě více musíte zapracovat na ,klopenkách‘ na frontside. Je to tak?

Mezery tam určitě jsou, ale jsem si vědom, že oblouky na frontside umím. Ve zmatku při závodě tam bohužel najíždím trošku s respektem. Spíš myslím na to, abych se soupeřům vyhnul, než na správné postavení v samotné zatáčce. Nesmím se bát, budeme na tom pracovat.

Vrcholem sezony bylo mistrovství světa ve Švýcarsku. Bohužel jste byl vyřazen už ve osmifinále. Cítil jste zklamání, přestože vaše jízda byla pořádně nabitá?

Měl jsem tam obhájce titulu Španěla Eguibara i budoucího šampiona Grondina z Kanady. Ale v postup jsem věřil. Dařilo se mi s nimi držet krok, ale vše jsem si pokazil vlastními chybami. Hlavně pak v závěru špatným pohybem na boulích. To se neodpouští.

Šlo o vrchol. Byla tréma trochu jiná než v závodech Světového poháru?

Snažil jsem se do hlavy dostat, že se jedná o běžný závod. Chtěl jsem být do TOP 16, což mi nevyšlo, ale pořád je 19. místo mým nejlepším výsledkem na mistrovství světa. Věřím, že s přibývajícími starty a zkušenostmi bude mé nastavení na vrcholy sezony lepší a lepší. Obzvlášť, když je za rok olympiáda.

Do žebříčku pro start na ZOH v Itálii jste nasbíral slušnou sumu bodů. Účast byste měl mít téměř jistou…

Nevím, co by se muselo stát, abych se propadl za postupovou třicítku. Zatím jsem třináctý, což je skvělá výchozí pozice. Závodů, které budou kvalifikační, už moc nezbývá.

O medaile se pojede v Livignu, kde se Světové poháry běžně nekonají. Máte už zprávy, jaký profil tratě se chystá?

Zatím toho moc nevíme. Snad by tam měl před olympiádou proběhnout tréninkový kemp. Uvidíme, jestli se tak stane. Já se každopádně hodlám připravovat tak, aby mě nelimitovala žádná trať. Nechci se na nic vymlouvat.

Stále se spekuluje o možném olympijském startu vaší reprezentační parťačky Evy Adamczykové. Scházela vám letos v týmu?

Evka vždycky dokáže šířit pozitivní náladu. Často jsme si volali nebo si píšeme. Vždycky to nějak zkonzultujeme. Má nadhled, člověka to uklidní. Byla si s námi dokonce zajezdit v Montafonu, když jí sestra hlídala syna Kryštofa.

Neprozradila, zda se pokusí o návrat?

Šťouchanců z okolí má dost. Já si to netroufnu. (směje se) Jestli se bude chtít v nové roli pustit do závodění, musí vědět ona sama. Každopádně na to má.

Vám bude v době olympiády 29 let, což je pro sportovce naprosto ideální věk. O čem sníte?

Každý chce dovézt medaili. Se snowboardcrossem jsem začínal až v jednadvaceti, tak mi pořád přijde, že jsem v začátcích. I kdyby se to v Itálii třeba nepovedlo, mám ještě čas. Chci jezdit co nejdéle, protože mě to ohromně baví a naplňuje. V našem sportu lze vyhrávat i po třicítce. Neteř mi dokonce říkala, že by bylo dobré, abych vydržel tak dlouho jako Američan Nick Baumgartner, a tomu je teď třiačtyřicet. (směje se)

TEXT: Pavel Král

FOTO: bobwithcamera

Nejdále se v devátém, předposledním, dílu Světového poháru ve snowbordcrossu v kanadském Mont Sainte Anne dostal z trojice závodníků Dukly Liberec Kryštof Choura, který vypadl ve čtvrtfinále. O jízdu dříve vypadli Radek Houser a Jan Kubičík.

Triu českých jezdců se skvěle vydařila páteční kvalifikace, poprvé v letošním roce z ní všichni prošli do vyřazovacích bojů. Kubičík v ní skončil čtvrtý, Choura jedenáctý a Houser osmnáctý, přestože měl v tréninku dva pády a trať projel celou prvně právě až v kvalifikaci.

V hlavní fázi závodu to již tak slavné nebylo. Ze své jízdy postoupil pouze Choura, ale ve čtvrtfinálové jízdě měl kontakt s Francouzem Thomasem a tím jeho naděje skončily.

Zítra se na stejné trati pojede závěreční díl seriálu v němž je zatím na tom nejlépe z našich závodníků Houser na 15. místě.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: Czech SBX Team

Velice dobré desáté místo vybojovali snowboardcrossaři Radek Houser a Karolína Hrůšová z Dukly Liberec na mistrovství světa ve Svatém Mořici v závodu smíšených dvojic. Jejich působení na MS skončilo ve čtvrtfinále, v němž osmadvacetiletý Houser svou jízdu vyhrál a sedmnáctiletá Hrůšová projela cílem třetí za čerstvou šampionkou Michelou Moioliovou a Leou Castaovou z Francie. Zlato získala jiná francouzská snowboardistka Julia Pereiraová de Sousaová a její týmový kolega Loan Bozzolo.

Houser projel cílem první a svou jízdu označil za super. „Povětrnostní podmínky jsou tady proměnlivé, občas foukne, občas ne, takže jsme se předjížděli až do finiše. Chvilku jsem byl první, pak druhý, chvilku čtvrtý… Vymazal jsem chyby z třetí zatáčky z předešlého dne, chytl dobrou rychlost a povedlo se mi soupeře předjet a udržet to až do cíle,“ řekl v nahrávce pro média.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: Czech SBX Team

Ani jeden z kvarteta českých snowboardcrossařů neuspěl na mistrovství světa ve Svatém Mořici ve vyřazovací části individuálního závodu. Radek Houser, Jan Kubičík, Kryštof Choura i Karolína Hrůšová skončili ve svých jízdách na třetích nepostupových pozicích.

Nejlepšího umístění tak v konečném účtování dosáhla sedmnáctiletá Hrůšová (11.), Houser byl 19., Choura 20. a Kubičík 21.

Závodníci liberecké Dukly měli tak trochu smůlu na silné soupeře. Hrůšová ve čtvrtfinále narazila na vedoucí ženy průběžného pořadí Světového poháru Charlotte Bankesovou z Velké Británie a  Francouzku Leu Castovou. Houser na obhájce titulu Lucase Eguibara ze Španělska či pozdějšího vítěze Eliota Grondina z Kanady. Choura nestačil na finalisty z předchozího mistrovství světa Jakoba Duseka z Rakouska a Němce Martina Noerla. Kubičík pak projel cílem za Julianem Lueftnerem z Rakouska a Američanem Nickem Baumgartnerem.

Zítra je na programu závod smíšených týmů (11.00).

Muži: 1. Grondin (Kan.), 2. Bozzolo (Fr.), 3. Hämmerle (Rak.), …19. Houser, 20. Choura, 22. Kubičík, v kvalifikaci 42. Turinský (všichni ČR).

Ženy: 1. Moioliová (It.), 2. Bankesová (Brit.), 3. Pereiraová de Sousaová (Fr.), …11. Hrůšová (ČR).

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: Czech SBX Team

Běžec na lyžích Michal Novák může být s letošní sezonou spokojen, hlavně díky skvělým výkonům na mistrovství světa v klasickém lyžování v Trondheimu. Největším hvězdám byl naprosto rovnocenným soupeřem, a to jako jeden z mála absolvoval všech šest disciplín. Nejlépe si vedl ve sprintu (5.), týmovém sprintu (7.), na klasické desítce (8.) a volné padesátce s hromadným startem (11.).

,,Sice jsem nepřekonal 4. místo z předchozího šampionátu v Planici, ale přidal jsem další pěkné výsledky. Hodnotím to velmi pozitivně, obzvláště po všech trablech, které mě během léta a podzimu provázely. Šlo o velké zadostiučinění, jsem za to šťastný,“ poznamenal s upřímností při hodnocení nejdůležitější akce osmadvacetiletý rodák z Karlových Varů.

Čeho si nejvíce ceníte?

Že jsem odjel všechny závody, a hlavně ve vysoké kvalitě. Možná jsem byl společně s Norem Klaebem jediným, kdo tuhle náročnou porci absolvoval.

Klaebo vybojoval šest zlatých, čímž překonal rekord v zisku nejcennějších kovů na jediném šampionátu. Jak se na to koukalo z pozice soupeře?

Je neskutečné, co dokázal. Byly tam samozřejmě disciplíny, u nichž se dalo předpokládat, že vyhraje. Ale u některých to zase tak jasné nebylo. Třeba intervalová klasická desítka či závěrečná padesátka. Já sám jsem ten den v balíku cítil, že toho mám už plné kecky. Johannes navíc na této distanci není úplně silný, ale nějakým způsobem to vždycky uvisel a finiš si už pohlídal. Kdyby se jednalo o intervalovou padesátku, tak si troufám říci, že by z toho zlato nebylo. Tak jako tak se postaral o historický počin.

Před MS jste vynechal dvě zastávky Světového poháru a vsadil na tvrdou přípravu. Na náročných a dlouhých stoupáních na okruzích v Trondheimu jste dlouhý trénink zúročil. Nadprůměrná fyzická kondice jistě hrála velkou roli, že?

Oproti některým konkurentům máme ve vytrvalosti jistou výhodu. Naštěstí mě tentokrát neskolilo nějaké nachlazení či viróza. Povedlo se nám dokončit věci, které se musely vyladit. To bylo ohromně důležité. Vyšlo nám to. Teď víme, co a jak dělat i pro příští sezony.

To se může hodit i směrem k olympijským hrám v roce 2026…

Také mi to blesklo hlavou. Hodně bude záležet, jak bude poskládán celý kalendář závodů Světového poháru. Plán vytvoříme na jaře. Olympiáda bude jasnou prioritou.

Zpět k povedenému mistrovství světa. Zahájil jste ho skvělým 5. místem ve sprintu. Ve čtvrtfinále jste měl s postupem i notnou dávku štěstí, ale byl z toho nakonec skvělý výsledek. Jednalo se z hlediska sebevědomí o hodně důležitý start?

Nabudilo mě to velmi. Ten den byl celkově úžasný. A konečně přišlo i potřebné štěstí. Cítil jsem se silný, věděl jsem, že na to mám. Trošku nám jen habrovaly lyže oproti konkurenci, ale nějakým způsobem jsem to ubojoval. Jen ve finále mě to trošku mrzelo, reálně se dalo jet i o medaili. Určitě mě to naladilo na další dny.

Ve kterém závodě jste se ve stopě cítil nejlépe?

Na desítce, v tým sprintu a štafetě, kterou jsem rozjížděl. První úsek se mi fakt povedl.

A to jste vyrážel na startu až z patnácté pozice…

To byla trochu obtíž. Probít se do čela je hodně složité. Zkraje se nedá moc předjíždět. Celé první kolo jsem jel v balíku a nemohl s tím nic udělat. Chtěl jsem to víc tahat, ale musel čekat na vhodnou chvíli. Možná by i Nor Valnes neměl ve druhém kole tolik sil na soupaž, v níž mi pak malinko poodjel.

V týmovém sprintu jste v každém kole doháněl manko za mladíka Jiřího Tuže. Jak moc vás pobavila jeho hláška, když řekl, že jste jel jako zvíře?

(smích) Něco jsem zaslechl. V téhle disciplíně jsem se také cítil perfektně, užíval jsem si to, a Jirka také odvedl skvělou práci, což může být do budoucna dobrý příslib.

Musí pro tuhle náročnou disciplínu závodník vyzrát? Absolvovat opakované jízdy v abnormální zátěži na náročných okruzích jistě vyžaduje dlouhodobější trénink. Souhlasíte?

Ano, je to hodně o zkušenostech i o té síle. Někteří mladíci zvládnou přechod z juniorů mezi muže rychleji, ale není to zase tak častý jev. Můj ročník 1996 byl třeba abnormálně silný. Kluci co přestoupili, začali hned získávat medaile na vrcholných akcích mezi dospělými. Ať už to byli Norové, Švédové či Rusové. Rok před tím jsem s nimi soupeřil na MS juniorů a jezdil s nimi srovnatelně. Oni pak z ničeho nic udělali obrovské skoky, já to měl pozvolnější. Byla to svým způsobem výjimka. Jde o dlouhodobější proces.

Velmi specifickou byla klasická desítka s intervalovým startem. V náročných podmínkách složitých na odraz byli běžci nuceni zvolit méně používaný materiál s mikrokontaktem. Smazaly se tím rozdíly v servisu lyží?

To nedokážu říct. Co ale vím, že naši servismani na tyto podmínky umí namazat velice dobře. Někdy to je opravdu vabank. Když takové podmínky nastanou, tak se modlíte, aby na testu lyží vyšlo to, co jede. Je to i velký risk. Trať a její struktura se mohou rychle změnit a vy můžete být nahraní. To se naštěstí nestalo.

Váš závodní program byl nesmírně náročný. Probíhala regenerace bez problémů?

Primárně to člověk musí dojíždět energeticky. To se mi právě úplně nepovedlo po úvodním sprintu. V areálu lítáte celý den, nemáte pořádný oběd ani svačinu. Pak dokončíte závod, jste docela zdrchlaný, všechno je hektické. Navíc přišel i úspěch. Každý vám podává ruce, fotíte se… Pak vás čeká  antidopingová kontrola. To všechno bere hodně energie. Dva dny nato se jel skiatlon, v němž jsem právě cítil, že jsem se nestačil energeticky dojíst. A zcela určitě mě to stálo i lepší výsledek (Novák skončil šestnáctý – pozn. red.). Jídlo a spánek je priorita. Hodně nám pak pomohlo, že nám bylo zajištěno skvělé ubytování. Tým pronajal celý dům, měli jsme vlastního kuchaře a byli izolováni od dalších výprav. K dispozici byla i vířivá vana, což jsme také rádi využívali.

Na šampionátu jste zažili nevšední atmosféru. Norští fanoušci prokázali, jak velcí jsou milovníci klasického lyžování. Byly obrovské návštěvy i pro vás osobně pořádným hnacím motorem?

Dýchne to na vás už při rozjetí před závodem. Lidi skandují. Dodá vám to ještě větší sílu a energii. Bylo to něco neskutečného, na co nejsme zvyklí a možná to už ani nikdy v takové míře nezažijeme. Byla to ohromná a nádherná podpora.

Stále vám schází velká medaile. Nosíte ji v hlavě třeba i směrem k olympiádě?

Po všech těch výsledcích by mělo jít o logický cíl. Kdo by po ní netoužil. Veškeré úsilí k tomu bude směřováno. Pak ať se děje už jen vůle boží.

TEXT: Pavel Král

FOTO: Svaz lyžařů ČR/Tomáš Kříž