Skrývá se v něm ohromný potenciál, vždyť na kánoi zářil už jako dorostenec na olympijských hrách mládeže. Medaile Jiřímu Minaříkovi přibývají každým rokem a postupně se na mezinárodní scéně začíná prosazovat i v seniorské kategorii.
Důkazem budiž 4. příčka z pětisetmetrové trati na srpnovém mistrovství světa v Duisburgu. Při neúčasti české jedničky Martina Fuksy se pro mnohé odborníky jednalo o příjemné překvapení. ,,Měl jsem kvalitně natrénováno. V závodě jsem to jenom potvrdil,“ hodnotí zpětně velmi pěkné umístění jedenadvacetiletý kanoista armádního klubu Dukla.
Kam směřují vaše další touhy?
Jednou chci vyhrát olympiádu. Jiná odpověď neexistuje.
Na singlu jste si na mistrovství světa do 23 let dopádloval pro stříbro. Bylo to rovněž na pětistovce. Co olympijský kilometr, sedí vám?
Neměl by v tom být problém. V této sezoně jsem se mu ale vůbec nevěnoval, v tréninku na to nebyl prostor. Soustředili jsme se na pětistovku.
Fenoménem vaší disciplíny je Martin Fuksa. Vzhlížíte k němu?
Martin je momentálně nejlepší na světě. Jednou ho porazit, to by bylo něco. Každopádně se z mojí strany jedná o obrovskou motivaci něco takového dokázat. Až se mi to povede, bude jasné, že i já patřím do nejužší světové špičky.
Zařadíte do přípravy tedy i kilometrovou trať?
Ano, pro příští sezonu bude kilometr prioritou. Hlavně kvůli mistrovství světa do 23 let, které bych chtěl vyhrát. Pětistovka půjde trochu stranou a debla možná vynechám úplně. Ještě uvidíme.
Na deblu jste s Jiřím Zalubilem mistry Evropy do 23 let. Není to trochu škoda?
Všechno skloubit nelze. Není to ale úplně uzavřené, sedneme si nad tím s trenérem Liborem Dvořákem a uvidíme, k čemu dojdeme.
Žijete jenom kanoistikou?
Vůbec ne. Důležité ale je, že mě obrovsky baví.
Nyní pobýváte na soustředění v Livignu. Jak vám to jde na běžkách?
Na rozdíl od některých kluků ze skupiny si je užívám. (směje se) Jsme tu na dva a půl týdne, Livigno je nádherné, běžky jsou příjemným zpestřením přípravy.
Studujete vysokou školu zemědělskou. Asi ne náhodou…
V našem rodě to máme historicky dané. Neznám jediného člena rodiny z tátovi strany, který by nebyl zemědělcem. Šlo o jasnou volbu.
Časově stíháte?
Zatím žádný problém nenastal. Vždycky to nějak skloubím. Na fakultě snad ani neví, že dělám vrcholový sport. Třetí ročník jsem si ale rozložil, chci mít na kanoistiku v příští sezoně více času.
Byla od dětství jasnou sportovní volbou?
Jezdily mamka, teta i strejda. Když začali do loděnice chodit bratranci, zkusil jsem to i já. Pořádně mě to chytilo někdy v deseti. Do té doby jsem furt začínal a končil.
Co bylo impulsem, že jste vytrval?
Bavilo mě to čím dál víc. U vody se scházela dobrá parta a taky jsem začal vyhrávat. Když vyhráváte, končit nechcete.
Při závodech vám doma určitě pořádně drží palce…
Podporu samozřejmě mám. Ale jsou i důležitější věci než moje kanoistika. Máme skvělé rodinné vztahy, držíme pospolu. Toho si cením nejvíce.
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: Kanoe.cz a CPA