Archiv rubriky: kanoistika

Olympijský kanál v areálu Varne sur Marne přinesl české výpravě další velikánskou radost. Po kanoistickém zlatu Martina Fuksy si pro stejně cenný kov s kouskem Eiffelovy věže dopádloval na kilometru i kajakář Josef Dostál!

Právě zlato v jeho bohaté sbírce scházelo. Dosud se mohl pyšnit stříbrem a třemi bronzy. To už ale od 10. srpna 2024 neplatí. Josef Dostál se stal v jednatřiceti letech olympijským šampionem. Obdivuhodné.

Do závodu odstartoval ze druhé dráhy. Hlídat si musel především největší favority, trojnásobného mistra světa Fernanda Pimentu z Portugalska či obhájce olympijského zlata Maďara Bálinta Kopasze. Zpočátku se držel těsně za Pimentou, po pěti stech metrech však obdivuhodně nastoupil a první pozici před dotírající dvojicí Maďarů už nepustil.

V cíli ani nevěřil, co se mu povedlo. ,,Bylo mi taky dost zle. Byl jsem vyčerpaný. Když jedete olympijské finále, na které trénujete celý život, a necháte tam úplně všechno, tak to prostě bolí. Ale jde to,“ přiblížil prvotní pocity.

Ač zajel životní závod, působil chvíli udiveným dojmem. V mysli si možná přehrával, co se na trati odehrálo. ,,Byl jsem na finále hodně koncentrovaný. Věděl  jsem, že když předjedu Pimentu, tak to bude na medaili. Když jsem pak zjistil, že jsou za ním i Maďaři, dalo mi to obrovský vítr do plachet a sílu na pádlo. Ale že bych mohl jet na zlato, to jsem opravdu netušil,“ poukazoval na jeden z klíčových momentů dvoumetrový obr z armádního klubu Dukla.

V těžké šichtě pomohla i zdánlivě nicotná drobnost. ,,V posledních pár metrech jsem se podíval na špičku lodi, kam jsem si namaloval lihovkou smajlíka. To proto, abych věděl, že nejde o život, ale abych tam nechal všechno. Nepokazil jsem nic,“ těšilo ho.

Před finále by bral jakýkoliv kov. Pimentu, Vargu ani Kopasze delší čas neporazil. ,,Od Tokia jsem si proti nim neškrtnul. Až dnes.“

Prospěla změna tréninku i stravování

V přípravě mu prospěla změna tréninku i stravování. Výrazně zhubl. ,,Cítím se silný a svěží,“ říkal spokojeně po jarních kempech v Kalifornii a Španělsku. A vyslal i jasný vzkaz soupeřům. ,,Tradičně lepší výkony podávám na konci sezony. Olympiáda do toho zapadne. Určitě budu jedním z těch, kterých by se měli bát.“

Jisté proroctví se v Paříži opravdu naplnilo. Už ráno, když vstal, cítil, že to půjde. ,,Snídaně byla bezvadná jako vždycky. Anežka (přítelkyně) udělala kafíčko, byla pohoda. Nejbližší tým se o mě postaral neuvěřitelně,“ liboval si.

Dostálovu formu pak odnesli i soupeři na vodě. Už v semifinále předvedl skvěle kontrolovanou jízdu. Chvíli to vypadalo, že ji nechce ani vyhrát. Tak ve finiši zvolnil, aby na sebe zbytečně neupozorňoval. No a finále bylo z jeho strany ještě fantastičtější.

V cílovém prostoru se nejvíce těšil právě na Anežku, rovněž vynikající kajakářku, s níž je zasnouben. ,,Chtěl jsem, aby byla první, s kým se uvidím. Že s ní pocity štěstí můžu sdílet právě na olympijských hrách, je něco naprosto neuvěřitelného. Stejně tak se sestrou i trenérem Pavlem Davídkem.“

Po převzetí medaile zapózoval českým fanouškům před tribunou, jednu osobu si však vyžádal speciálně. Svou mámu, bývalou československou reprezentantku ve volejbalu. ,,Hrozně dlouho se mnou žila můj sen. Olympiáda v Los Angeles jí utekla, protože ji komunisti bojkotovali. Tak jsem byl rád, že mám to zlato i pro ni,“ vyznal se novopečený šampion.

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Strachovali se, protože jim o své taktice nic neřekl. Zkrátka se báli, aby kilometrové finále nepřepálil. Řeč je o rodinném klanu Fuksů, přesněji řečeno o otci Petrovi a dědovi Josefovi. Mladší bratr Petr byl naopak při odvážné jízdě Martina za olympijským zlatem naprosto klidný.

Nejemotivněji vše prožíval Josef, ten nejstarší. Přes slzy v očích posledních 200 metrů neviděl. ,,Věděli jsme, že je připravený dokonale. Ale už dvakrát mu to na olympiádě nevyšlo. Čekali jsme, jak to dopadne nyní,“ vysvětloval své obavy. Navíc, když Martin sebevědomě prohlašoval, že do Paříže jede vyhrát. ,,Nelíbí se mi, když tohle někdo říká. Ale on se na to asi cítil. A viděli jste, jakým způsobem to zvládl,“ zmínil vnukovu kilometrovou krasojízdu.

Nervózní byl i otec (trenér). Martin se mu s taktickým záměrem nesvěřil. ,,Když dal první pětistovku za 1:48, tak jsme si říkali: Pane bože. Ale nakonec to dopadlo výborně a jsme šťastní.“ Aby ne. Dva nezdary v Riu 2016 a Tokiu 2021 byly trochu varováním, aby se něco podobného nepřihodilo i v Paříži. Jenže na kanále ve Vaires sur Marne byl úřadující světový šampion v naprosto jiném rozpoložení. ,,Po loňském narození dcery Emily je jako vyměněný. Žije rodinou, zklidnil se,“ prozradil na syna.

Petr svému staršímu sourozenci bezmezně věřil. Zná ho jako své boty. ,,Trénuju s ním celý život, vím, jak jezdí. Už když jsem viděl ten projev na vodě, tak jsem věděl, že to je jeho den. Byl jsem nervózní, ale v duši jsem věděl, že to dá. Kdy taky jindy,“ poznamenal s jistotou Petr Fuksa mladší.

Poté, co Martin projel cílem, se rozbrečel. Ke všemu měl ten den (9. srpna) narozeniny. A dostal nejhezčí možný dárek. ,,Bude to jeden z mých nejšťastnějších dní, kdy brácha konečně vyhrál jedinou medaili, která mu chyběla, tu zlatou olympijskou. Jsem hrozně rád,“ vyznal se. Děda Josef si ještě přihodil. ,,Já mám narozeniny 12. srpna. Tohle je můj nejlepší dárek za celých 78 let! Štěstí jak hrom,“ zářil.

Po triumfu se debaty stočily i na možnost většího vytížení na deblkánoi, na níž v Paříži skončili bratři sedmí. ,,Chtěl bych s ním tuhle radost jednou zažít na deblu. Věřím, že se nám to může povést,“ domnívá se Petr. ,,Pořešíme to v klidu. Máme na to tři roky,“ upřesnil Petr Fuksa st. termín konání mistrovství světa, kde se pojede o olympijské místenky pro Los Angeles 2028.

TEXT: Pavel Král

ILUSTRAČNÍ: CPA

Na tuhle chvíli čekal dlouho. Do vitríny plné medailí z mistrovství světa či Evropy si nyní vloží tu nejcennější, olympijskou. A ke všemu zlatou! Po pátých místech v Riu 2016 a Tokiu 2021 kanoista Martin Fuksa konečně dosáhl na vrchol také pod pěti kruhy, když ve vodáckém areálu ve Vaires-sur-Marne s naprostou dominancí triumfoval na kilometrové trati. Druhý skončil Brazilec Isaquias Queiroz a třetí Sergej Tarnovskij z Moldavska.

,,Nikdo po té medaili netouží tak jako já,“ říkal jednatřicetiletý Fuksa už dříve. A na vodě se činil. Ve finále podal stejně jako v dopoledním semifinále naprosto dominantní výkon. S větrem v zádech ujížděl směr cíl, co to šlo. ,,Napálil jsem to od začátku. Bylo to tisíc metrů strachu, kdy mě někdo dojede. Naštěstí se tak nestalo. Jel jsem si podle svého, dokonce jsem i trochu šetřil síly, protože mě nikdo neohrožoval,“ poznamenal k průběhu finále. ,,Posledních sto metrů jsem si už užíval. Věděl jsem, že to nepustím a vyhraju.“

Soupeře raketovým startem možná překvapil. ,,Největší moje úspěchy přišly vždy, když jsem takhle vypálil. Řekl jsem si, tak to takhle udělej. Bůh ti seslal ty nejlepší podmínky, které sis mohl vysnít, tak mu to splať. Nahulil jsem to, ale byla tam i rezerva. Vždyť na to celý život trénuju.“

Z tribuny vidělo jeho triumf téměř 24 tisíc diváků. Však si také atmosféru při projetí cílem náramně vychutnával. Na počest svého vítězství zvedl levou ruku, zabušil si do prsou. Splnil svou dlouholetou misi. Konečně je olympijský vítěz.

S českou vlajkou pak hrdě nakráčel ke stupňům vítězů. ,,Je to skvělý pocit. Klidně bych si to i zopakoval. Tohle člověk zažije třeba jen jednou za život,“ povídal s úsměvem už se zlatou odměnou na krku. ,,Vlastně jsem tím dohrál kanoistiku. Sen se splnil. Je to nejvíc, čeho jsem mohl dosáhnout.“

Úřadující světový šampion zvládl v Paříži velmi náročný program noblesně. Vždyť včetně deblu s bratrem Petrem absolvoval na kanále během čtyř dní celkem sedm závodních jízd! V hlavě se na singlu musel vypořádat také s nevděčnou rolí favorita. ,,Už týdny před olympiádou jsem cítil, že je něco jinak. Byl jsem klidný. Nebydlel jsem ve vesnici, ale v baráku kousek od kanálu. Cítil jsem se jako doma. Byla mě navštívit rodina. Oprostilo mě to od stresu,“ má jasno.

Zlatý závod navíc přišel v den, kdy bratr Petr slaví narozeniny, tedy 9. srpna. ,,Věděl jsem rok dopředu, kdy se finále pojede. Nadělil jsem mu pěkný dárek. Doufám, že si jednou pověsíme něco na krk i společně. Třeba se teď na debla zaměříme více, v singlu mám splněno,“ poznamenal rodák z Nymburka.

Palce mu v ústraní drželi i děda Josef a táta Petr, kteří jej dlouhodobě v tréninku formují. ,,Máme velký tým. Pořádně to oslavíme. Vrcholu jsem dosáhl po třicítce. Moc se těším, až tu medaili pověsím na krk i své dceři Emily.“

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Pěkná zpráva letí do Česka z vodáckého kanálu Vaires sur Marne. Posádka deblkajaku Jakub Špicar, Daniel Havel si v něm dojela pro sympatické 7. místo. Vítězství slavilo německé duo Jacob Schopf, Max Lemke.

Kajakáři armádního klubu Dukla se s kvalitní konkurencí popasovali náramně. Samotný postup do finále byl velkým úspěchem. ,,Jsme rádi, že jsme se tam dostali. Užili jsme si tady vlastně všechny jízdy. V té poslední nám už bohužel trochu chyběla energie. Nebyl tam ten náš nástup, jaký bychom potřebovali. Alespoň, že jsme předjeli jednu loď,“ řekl s upřímností Havel.

Češi se prezentovali především skvělými finiši. Hlavně v semifinále ukázali pořádné turbo. ,,Jsme spíš tempaři s vlohami z kilometru, který se už bohužel nejezdí. Čelíme tak výbušnějším posádkám, je tam rychlostní deficit. Ale dokážeme v závěrech právě díky tempu mohutně dotahovat.“

Havel krásným výsledkem oslavil zítřejší 33. narozeniny. Z olympijských her vlastní už dva bronzy z kategorie K4 z Londýna 2012 i Ria 2016. Špicar je na největším sportovním svátku poprvé. ,,Je to pro mě splněný sen. Užil jsem si to tady nadmíru. Bydleli jsme ve vesnici, mohli pokecat s ostatními. Oprostili jsme se od závodů. Nervozita byla menší. A s tím, co jsme tady předvedli, můžeme být spokojeni,“ shrnul pozitiva.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: olympijskytym.cz

Těsně proklouzli do finále olympijské pětistovky, v souboji o medaile skončili sedmí. Bratři Martin a Petr Fuksové tak vylepšili svou pozici z před tří let v Tokiu, kde na deblkánoi obsadili desátou příčku. Tehdy ještě na kilometru. Nyní je od bronzové medaile dělilo pouhých 65 setin. V areálu Vaires-sur-Marne nedaleko Paříže triumfovala čínská posádka Hao Liu, Bowen Ji.  

Rodáci z Nymburka byli se svým výkonem spokojeni. ,,Šťastný jsem byl už za finále. A kdybychom udělali ještě jednu loď, bylo by to skvělé. To se povedlo, ale těsnější závod jsme ještě nejeli. Opravdu se nám to povedlo, konkurence je však obrovsky silná. Kdyby mi to někdo řekl před olympiádou, tak to beru,“ konstatoval starší Martin.

Češi z finálové osmičky pokořili ,,pouze“ Brazilce. V těsném finiši byli další soupeři o chlup rychlejší. ,,V krajní dráze jsem vůbec nevěděl, jak jsou na tom ostatní. Jen když jsme předjížděli Brazilce, tak jsem si přál, aby byli víc vpředu. Bohužel nebyli,“ přidal svůj postřeh Petr.

Od bronzu dělilo posádku armádního klubu Dukla jen 65 setin, od stříbra 75. ,,V koutku duše vždycky myslíte a makáte pro to, abyste si tu věc pověsili na krk. Tady se nic jiného neřeší. Na olympiádě ani mistrovství světa jsme se spolu lépe nikdy neumístili, takže super,“ poznamenal Martin.

Těšilo je i zvládnuté semifinále, které bylo opravdu nabité. Na Rumuny si věřili. ,,Počkali jsme si na ně a ke konci je jen předjeli. Zkušeně jsme si to pohlídali,“ vysvětlil strategii Petr.

,,Je důležité také zmínit, že spousta kluků v této kategorii se soustředí právě jen na debla. Jsou na něm každý trénink, u nás to je kvůli mému singlu jinak. Péťovi patří velký dík, že mě v tomhle toleruje. Byli jsme šest desetin od medaile. Je potřeba to brát pozitivně a vzít si z toho jenom to nejlepší,“ doplnil Martin, jehož zítra čeká start v kategorii C1 na 1000 metrů. ,,Potřebuju si teď co nejvíce odpočinout.“

Na singlu touží samozřejmě po olympijské medaili, která mu v bohaté sbírce schází. ,,Určitě bych si za ty roky dřiny nějakou zasloužil. Umím na ni jet. Semifinále a finále dělí jen dvě hodiny. Nikdy to takhle nejezdíme. Uvidíme, jak kdo dokáže pošetřit síly.“

Petr v ochozech scházet nebude. ,,Maximálně bráchu podpořím. Doufám, že dopadne tak, aby byl co nejvíce spokojený,“ pronesl lišácky.

TEXT: Pavel Král/ASC Dukla

FOTO: olympijskytym.cz