Archiv rubriky: cyklistika Brno

Nyní tak trochu odpočívá, ale v hlavě již přemýšlí o příštích olympijských hrách. A není se čemu divit. Veronika Jaborníková na závodech Nations Cupu v tureckém městě Konya ziskem stříbrné medaile v keirinu ukázala, že již skutečně patří do absolutní světové špičky.

Momentálně má volnější sportovní režim, ale jak sama říká, asi jí to dlouho nevydrží.

Vraťme se nejprve k Nations Cupu v Turecku…

Určitě ukázal to, že patřím mezi TOP závodnice, jsem schopná s nimi závodit a uspět i s těmi podmínkami, které máme (naráží na skutečnost, že v České republice není odpovídající hala s dřevěným oválem). Určitě mi to dalo motivaci do další práce. Jedná se o úspěch, kterého si moc vážím. Měla jsem medaile z malého ME do 23 let, ale tam zdaleka nejsou všichni nejlepší. Zde byla konkurence prakticky ta nejvíce možná. Chybělo jen pár lidí, kteří měli volno po olympiádě. Třeba Británie neposlala A tým, ale troufnu si říci, že mají hodně, hodně kvalitní i jakoby ten B tým.

Ve finále keirinu vás porazila jen Francouzka Grosová, jinak nikdo. Jaký ten den byl?

Od rána se mi jezdilo fakt dobře. A přestože jsem do semifinále postoupila až přes opravu, tak jsem zůstala klidná. S klidnou hlavou jsem šla i do finále a nakonec to vyšlo, takže jsem fakt moc šťastná. Celý víkend probíhal skvěle, zajely jsme rekord v týmovém sprintu, já individuální ve sprintu a medaile již byla jen taková třešnička na dortu.

Co takový výsledek pro vás znamená?

Kromě již zmíněné motivace to, že jsme spolu s trenérem odvedli skvělou práci. Po minulé sezoně jsme maličko některé věci změnili a vidíme, že to funguje. Z toho mám velkou radost. Mrzelo mě, že mi o kousíček utekla nominace na olympiádu v Paříži. Snažím se do toho jít nyní naplno a již nyní se snažíme, aby příští olympiáda klapla.

Jaký máte následující sportovní program?

Za měsíc jsou závody v Gentu, tam bych chtěla jet, ale trénovat budu volněji. Naposledy jsem měla nějaké volno před rokem, od té doby jsem jela, dá se říci, v kuse. Díky tomu úspěchu mám plno bodů v žebříčku pro kvalifikaci na světový šampionát, a tak si mohu dovolit nějaké závody vynechat. Po Gentu něco odjedu, hlavně na dřevě. Také GP Brno a potom se uvidí.

A dlouhodobější cíl?

Olympiáda. Je sice až za tři roky, ale. Počítá se tam jen jedno mistrovství světa, ale tam se musíte také dostat, to znamená jet i to předchozí, takže vlastně ta doba je dost krátká.

Sprint ale na Nantions Cupu nevyšel podle představ…

Z toho jsem byla trošičku zklamaná. Určitě jsem chtěla vyhrát tu první jízdu, a to i vzhledem k tomu co jsem předla měsíc zpět na ME. Já měla sice lepší čas jak soupeřka, ale jely jsme vlastně stejně. Prostě se to nepodařilo, osvědčená taktika nevyšla.

Dá se říci, že keirin je vaše hlavní disciplína?

Tak to bych neřekla, v poslední době jsem se v něm dost hledala, proměnných věcí je mnohem více, šest lidí v závodě a člověk neví, jak se to vyvine. Stále hledám nějaký záchytný bod. Ve sprintu mám silný nástup, v keirinu musím reagovat na to, co se stane. Po dlouhé době se mi podařilo keirin jet s klidnou hlavou.

A pak je tu také sprint. I v něm myslíte na olympiádu?

V první řadě jsem ráda, že jsem to začala jezdit. Každý start na tak významné akci je obrovský benefit. S holkama stále zkoušíme, hledáme složení, stále to není zcela vychytané. Chtěly bychom se dostat na úroveň, na níž to jezdí naši kluci. Netroufnu si uvažovat o olympiádě, ale bylo by to skvělé. Já již na dřevě něco odjela, holky na tom teprve začínají.  Sára (Peterková) byla na takové akci prvně, ty zkušenosti strašně chybí, potřebují se rozzávodit a věřím, že to bude dobré.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: Arne Mill

Takový úspěch potřebovala. Dráhová cyklistka ASC Dukla Brno Veronika Jaborníková v letošním jediném dílu seriálu Nations Cup ve městě Konya v Turecku vybojovala stříbrnou medaili v olympijské disciplíně keirin. Ve finále šesti nejlepších obsadila fantastický stříbrný stupeň, když před ní proťala pomyslnou cílovou čáru jen zlatá Mathilde Grosová z Francie, bronz získala mistryně světa Mina Satová z Japonska.

Ve sprintu mužů dokázal v kvalifikaci zajet Martin Čechman nový český rekord časem 9,533, což jej zařadilo na čtrnácté místo. V první jízdě si poradil s Tylerem Rorkem z Kanady, ale v dalším kole byl nad jeho síly Brit Harry Ledingham-Horn, který v Konyi již získal zlato v týmovém sprintu. Matěj Tamme zajel 9,602 a v prvním kole přešel přes Lucu Spiegela z Německa, v osmifinále ale nestačil na Leigha Hoffmana z Austrálie.

Veronika Jaborníková ani Sára Kateřina Peterková v keirinu neuspěly v prvním kole, z oprav postoupila Jaborníková. A přes úspěšné semifinále, v němž skončila třetí, nakonec ve finále zazářila a slavila svůj životní úspěch.

„Od rána se mi jezdilo fakt dobře. A přestože jsem do semifinále postoupila až přes opravu, tak jsem zůstala klidná. S  klidnou hlavou jsem šla i do finále a nakonec to vyšlo, takže jsem fakt moc šťastná. Celé závody tady probíhaly skvěle, zajely jsem si s holkama první den český rekord v tým sprintu, potom jsem si posunula český rekord na dvoustovku ve sprintu a tohle již byla jen taková třešnička na dortu,“ byla nadmíru spokojená Veronika Jaborníková.

Petra Ševčíková do závodu v omniu postoupila z kvalifikace. Samotný hlavní závod zahájila velmi slibným pátým místem ve scratchi, ale v tempo race byla až devatenáctá a stejné místo obsadila i ve vylučovacím závodu. Do závěrečné bodovačky šla tedy ze sedmnácté pozice.  Zvítězila hned v prvním bodovaném spurtu, další bod přidala ve druhém za čtvrté místo a hned v úvodu dokázala získat s některými soupeřkami i kolo náskoku ohodnocené 20 body. To ji v celkovém hodnocení posunulo do elitní desítky na 9. místo.

TEXT: ASC Dukla/jc

ILUSTRAČNÍ FOTO: Martin Straka

 

V roce 2020 byl David Peterka vyhlášen nejlepším starším žákem Plzeňského kraje, v tom roce vybojoval sedm mistrovských medailí. Nyní však již své dráhové schopnosti piluje v Dukle Brno. Dnes mu je přesně 19. Krátce před svými narozeninami již získal nečekaný bronz na mistrovství Evropy v belgickém Zolderu mezi elitními jezdci na kilometru s pevným startem.

Ale vše mohlo být jinak… Na velodromu v pražském Motole měl 11. prosince 2022 hrůzostrašný pád. Ve velké rychlosti narazil do bariéry, přes kterou spadl ze čtyř metrů na beton. Zranění byla velmi vážná. Každému, kdo karambol tehdy viděl, se zatajil dech. Mladý dráhový cyklistka podstoupil náročnou operaci, zlomil si žebra, klíční kost, měl pneumotorax, rozdrcené obratle.

Trenér české juniorské reprezentace i Dukly Brno Zdeněk Nosek pád viděl na vlastní oči. „David přeletěl bariéru, a jak padl asi ze čtyř metrů na beton, tak si rozdrtil obratle. Jeden mu museli udělat nový. Dost jsme se o něj tenkrát báli. Fakt mě to dostalo. Svůj největší závod už tedy asi vyhrál a teď už jenom překvapuje. Má obrovskou vůli a baví ho to,“ popisuje sled událostí.

Talentovaný mladík ukázal, jaký je bojovník. Uzdravil se, začal zase vyhrávat. Dvěma medailemi na juniorském ME v německé Chotěbuzi v loňském roce jen završil svůj obdivuhodný návrat. „Medaile mi udělaly hodně velkou radost. Na team sprint jsme se společně s klukama dlouho připravovali, a tak jsme rádi, že nám to takhle hezky vyšlo. Očekával jsem, že kilometr bych mohl zajet solidně, ale zase jsem v této disciplíně neměl moc porovnání proti soupeřům, takže to byla taková neznámá. Po čtvrtém místě v kvalifikaci jsem ve finálové jízdě byl schopen zlepšit svůj čas o skoro vteřinu a půl, a tak jsem se vyhoupnul na třetí příčku,“ říkal Peterka.

Duhový trikot v týmovém sprintu

A krátce na to na světovém juniorském šampionátu v čínském Luoyangu vybojoval dokonce duhový trikot. Na kilometru sice obsadil desáté místo, ale v týmovém sprintu spolu s Kryštofem Friedlem a Janem Pořízkem získali senzačně zlatou medaili, pro Českou republiku první v historii v této disciplíně.

V kvalifikaci zajeli Češi třetí nejlepší čas 44,767, v semifinále druhý 44,151, když ve své jízdě jasně porazili o téměř vteřinu Itálii a ve finále si nakonec poradili hladce i s Čínou. Souboj o zlato byl hodně vyrovnaný. „Zlomil to třetí úsek. Davidu to kluci dobře rozjeli a předali v dobré rychlosti. Ve finále jsme jeli o necelou desetinu pomaleji, jak v semifinále, ale na Čínu to jasně stačilo,“ konstatoval Zdeněk Nosek.

Přechod mezi elitu

Od podzimu se však již připravuje mezi elitními jezdci pod vedením Petra Klimeše. A na svém prvním šampionátu dospělých zazářil. Ve trojici s Matějem Tammem a Dominikem Topinkou skončili na vynikajícím čtvrtém místě v týmovém sprintu. V kvalifikaci zajeli nejrychlejší čas 43,337 ze všech týmů a vylepšilo tím stávající český rekord. V prvním kole sice Češi porazili Španěly, ale i přes další zlepšení na 43,297 byl jejich čas až pátý nejrychlejší, a to znamenalo boj o bronzovou medaili proti Británii, ovšem prohraný.

O den později se však již radoval z bronzu. „Od rána jsem se necítil úplně dobře. Měl jsem den předtím za sebou tři tým sprinty, přičemž ten poslední jsem jel vlastně za svý. Takže to byla taková docela dobrá příprava na dnešní den. V noci jsem moc nespal, ale kupodivu kvalifikaci jsem zajel výborně a svůj osobní rekord jsem si zlepšil skoro o dvě vteřiny. Ve finále jsem byl schopný udržet podobný čas, sice o půl vteřiny pomalejší, ale soupeři zrychlit nedokázali a porazil jsem čtvrtého o desetinu, a tak jsem si vyjel svoji první seniorskou medaili,“ říkal bezprostředně po zisku medaile David Peterka.

Na medaili nemyslel

Před mistrovství rozhodně tak vysoko nemyslel. „Na ME jsem nejel s tím, že bych měl dát na sto procent nějakou medaili. Nejblíž byla v týmovém sprintu, při kterém jsem bohužel ve finále udělal chybu. Nepovedlo se, s klukama nás to hodně mrzelo. V kilometru jsem si dával naděje na finále, když jsem byl po kvalifikaci třetí, tak jsem si říkal, že je tam nějaká šance. Věděl jsem, že tam jsou hrozně silní lidi, ale nakonec to vyšlo, mám neskutečnou radost.“

Prvním rokem je také ve třiadvacítce. „Rozhodně chci zajíždět co nejlepší výsledky. Můj největší cíl bude v létě mistrovství Evropy do 23 let v Portugalsku. Potom se uvidí, jak na tom budu, jestli pojedu další závody s elitou. Rozhodně je to snový nástup. Těším se na další spolupráci s Dominikem a Matějem v týmovém sprintu i v ostatních disciplínách. Doufáme, že týmový sprint doladíme a budeme bojovat o postupové příčky na olympiádu v Los Angeles.

Na těžký pád pořád myslí. „Ale posunul jsem se někam dál, už se nemůžu furt omezovat tím, co se stalo. Měl jsem v říjnu operaci, kdy mi vyndávali šrouby ze zad. Návrat na kolo nebyl úplně lehký. Říkal jsem si, že budu rád, jestli v létě pojedou na Evropu do třiadvaceti let. Už to, že jsem na ME jel v dobré formě, byl velký úspěch. Strach ale nemám, naštěstí jsem asi v těchto záležitostech odolný,“ těší ho.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: Martin Straka

Zranění dráhového cyklisty Dominika Topinky, které si přivodil v závěrečný den evropského šampionátu v Heusden-Zolderu v Belgii je vážnější, než se zpočátku zdálo. Po vyšetření v nemocnici se ukázalo, že má frakturu krčního obratle. Zranění si přivodil při pádu v keirinu.

„Mám prasklý krční obratel, ale jinak jsem v pohodě a můžu se hýbat,“ napsal závodník Dukly Brno k fotografii z nemocničního lůžka. Topinka bojoval v keirinu o postup do další fáze v opravné jízdě. Z postupové pozice ale skončil na zemi, kam ho poslali dva pod ním bojující soupeři. „Byla to jediná kaňka na celém našem vystoupení na šampionátu. Věřím, že Dominik bude brzy v pořádku,“ řekl v neděli reprezentační trenér Petr Klimeš.

Dnes přidal další informace. „Ráno jej naložila sanitka a odvezla jej do Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Pád to byl hodně škaredý, ale Dominik je tvrďák a vypadal, že je v pořádku. Několik rentgenů odhalilo zranění obratle c7. V první chvíli jsme měli obavy o jeho hlavu, protože helma byla totálně rozštípaná. To je ale v pořádku, problém je někde jinde.“

Nejlepším výsledkem na šampionátu je pro Topinku čtvrté místo z úvodního týmového sprintu, v němž spolu s Matějem Tammem a Davidem Peterkou dvakrát vylepšili český rekord a nakonec prohráli až souboj o bronz s Brity.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOPTO: Martin Straka