Archiv rubriky: atletika

Je v nejlepších oštěpařských letech. Ví to moc dobře. I proto se už nyní svědomitě připravuje na příští, velmi nabitý rok. Irenu Gillarovou (nar. 19. ledna 1992) žene touha výrazněji se prosadit mezi elitou. Členka armádního klubu Dukla Praha si po olympijské sezoně, kterou z velké části promarodila, hodlá spravit chuť. Příležitost bude mít hlavně na mistrovství světa i Evropy.

,,Snažím se udržovat v kondici, než začneme s ostrými dávkami. Chodím hrát i volejbal,“ prozrazuje svěřenkyně Jana Železného.

Jste dobrá volejbalistka?

Kdysi jsem tenhle krásný sport hrála celkem intenzivně.

Takže nejde jen o nějaké pinkání přes síť?

Nastupuju v první lize s holkama s Dobřichovic. Mojí fyzičce to pomáhá.

Stačíte?

Docela jo. Snad jim to moc nekazím. (směje se)

Pojďme k oštěpu. V uplynulé sezoně jste se potýkala se zdravotními problémy. Modlila jste se, aby vyšla alespoň účast na olympijském vrcholu v Tokiu?

Do skoku mi nebylo. Musela jsem v duchu doufat, že si všechno včas sedne a budu schopná závodit. Naštěstí to klaplo.

V kvalifikaci jste poslala náčiní do vzdálenosti 59,16 metru, což byl vzhledem k okolnostem a tréninkovému výpadku velice slušný výkon, ne?

Byl. Ale v ten den jsem to tak nevnímala. Spíše převládal smutek, že jsem nepostoupila do finále. V daný moment jsem to nebrala s pokorou. Postupem času jsem ale všechno přehodnotila.

V jakém smyslu?

Že to není jen o samotném výsledku, ale hlavně o boji, který člověk svede se všemi možnými okolnostmi. Zpětně si říkám, že ta vzdálenost byla malým zázrakem.

Trenér Železný o vás tvrdí, že jste skvělá závodnice na velkou soutěž. Jen je potřeba dobře načasovat formu…

Tahle slova samozřejmě těší. Trenér mě do formy dostat umí, i když to má se mnou občas těžké.

Povídejte…

Před závody se už v tréninku zvolňuje. Já bych si ale nejraději přidávala. Tak hudruju. (směje se) On to pak musí všechno zmanipulovat, abych měla pocit, že makám. Úplně mi ale nenaloží. Ví, co dělá.

Jak jste vůbec pronikla do jeho skupiny?

V našem oštěpařském světě v rámci republiky se všichni známe hodně dlouho. Trenér má o všech povědomí. Jezdila jsem s ním na soustředění, ještě než jsem odešla studovat do USA. Lidsky jsme si sedli. Když jsem se po čtyřech letech vrátila, vzal mě do skupiny.

Prý si u toho trochu zavtipkoval?

Jo, jo. Říkal, že má plno, ale že mě zachrání.

Váš osobní rekord je 61 metrů. V možnostech je ale určitě větší vzdálenost…

Doufám, že jsem startem na olympiádě setřásla nežádaný stres, který občas při výkonech brzdí. Vím, že moje kariéra zatím není taková, jaká by mohla být. Snad už to brzy uletí. Alespoň někam k 63 metrům.

Vaše pozornost se určitě bude upínat k vrcholům sezony – mistrovství světa v Eugene a evropskému šampionátu v Mnichově, že?

Ráda bych se na obou akcích podívala do finále a v nich zanechala výraznější stopu.

Co máte v plánu v nejbližší době?

Brzy odjíždíme do Tater na soustředění. S klukama tam chodíme po kopcích, nabíráme kondici. Snažíme se jim stačit, takže u toho lehce umíráme. Ale moc se na to těšíme.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

 

Podobné zprávy jsou velmi příjemné. Mílař Jakub Holuša po delší pauze už zase trénuje. Bez úlev a naplno! Atlet armádního klubu Dukla přišel kvůli zdravotním komplikacím o možnost bojovat o olympijské hry v Tokiu. Mohly být jeho čtvrté v kariéře. Přesto myslí pozitivně, ve 33 letech má před sebou další cíle. ,,Hlavně musím být fit,“ podotýká držitel českého rekordu na 1500 metrů (jeho hodnota je 3:32,85!).  

V červnu na Odložilově memoriálu ještě mocně usiloval o účast na japonském vrcholu sezony. Následné komplikace ale veškeré plány zhatily. Sezonu nuceně předčasně ukončil. ,,V tomto věku nejsou podobná rozhodnutí jednoduchá. Zdraví ale dostalo zákonitě přednost,“ vysvětluje.

Běhal pod prášky

Co přesně Holušu trápilo? ,,Už poněkolikáté v kariéře jsem laboroval s ostruhou paty. Zvápnělé výrostky dělaly neplechu, každým závodem to bylo horší a horší. Po Odložilovi jsem téměř nemohl chodit,“ vypráví o nepříjemných chvílích.

Ač veřejně nedával nic najevo, běhal pod prášky na tlumení bolesti. ,,Dál už to opravdu nešlo. Trénink jsem musel přerušit, lítal jsem po doktorech. Nařídili mi klidový režim.“

V tu chvíli mu bylo jasné, že potřebné body do světového rankingu k účasti na OH v Tokiu nezíská. A nezaběhne ani požadovaný limit (3:35,00). ,,Mrzelo to hodně,“ nezastírá. ,,Našlápnuto jsem měl docela dobře. Měl jsem radost, že jsem se docela rozběhal a dosáhl i kvalitních časů. Ale nedalo se nic dělat,“ krčí rameny halový mistr Evropy z Prahy 2015.

Finále své disciplíny v Tokiu si samozřejmě ujít nenechal. Nor Jacob Ingebrigtsen vytvořil ve finále úžasný olympijský rekord. Cílem patnáctistovky proběhl v čase 3:28,32! Holuša z toho byl unešen. ,,Něco neskutečného. Koukal jsem s otevřenou pusou. Vypadalo to, že by mohl v podobném tempu běžet ještě dalších sto metrů. Ve dvaceti letech,“ rozplýval se.

On sám se naopak musel smířit s realitou. Ve fyzické kondici se udržoval cyklistikou. ,,Při jízdě na kole mě to nebolelo. Té ostruhy se asi úplně nezbavím, nicméně momentálně mě v tréninku neomezuje. Zánět je pryč, zkouším to rozběhat. Musím se ale hlídat, abych to nepřehnal.“

Halu zřejmě vynechá

Mílař pražské Dukly zvažuje, kam soustředit hlavní pozornost. S největší pravděpodobností vynechá halovou sezonu. ,,Bude to asi nejlepší,“ přemítá. V ostrém závodě by se měl poprvé představit v březnu na přespolním běhu v rámci armádního mistrovství světa. ,,Nechci nic uspěchat. Kéž by zdraví drželo. Světový šampionát je v Eugene (USA), Evropa v Mnichově. To jsou velká lákadla. Obzvláště když vím, že pořád můžu běhat rychle. Bez cílů by příprava neměla smysl. Musí vás to k něčemu hnát. Rád bych se tam podíval,“ má jasno. ,,Když vydrží zdraví, zaběhnu velmi dobré časy,“ věří si.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Byl to jeho rok a na čtyřstovce chce být ještě rychlejší. V Záhřebu se atlet ASC Dukla Pavel Šorm zlepšil na metu 45,41, čímž na této distanci posílil pozici druhého nejrychlejšího Čecha historie.

V uplynulé sezoně se rozjížděl pomaleji. Hledal formu a na červnovém mistrovství republiky ve Zlíně se musel spokojit se stříbrem. Se štafetou pak odjel na olympiádu, a i když kvarteto v Tokiu díru do světa neudělalo, u sedmadvacetiletého atleta došlo k proměně. „K postupu do finále jsme měli daleko, ale cítil jsem, že mi jde forma nahoru. Něco se ve mně zlomilo, olympijská atmosféra mě nakopla a pak jsem to prodal,“ vykládal téměř dvoumetrový Patrik Šorm.

Osobní rekord si vylepšil ještě před závěrečným zářijovým mítinkem v Chorvatsku. Tam pak doběhl na dohled hranice 45 sekund. „Přiznám se, že jsem doufal v ještě trochu kvalitnější čas,“ prohlásil s odstupem závodník z pražské Julisky. „I proto, že podmínky v Záhřebu nebyly úplně ideální. Běžel jsem v nevýhodné druhé dráze a panovalo úplné bezvětří. Myslím, že čas mohl být ještě o kousek lepší,“ pokračoval svěřenec trenéra Dalibora Kupky.

Hlavním cílem pro další sezonu bude srpnové mistrovství Evropy v Mnichově. „Chci být zase rychlejší,“ svěřil se světlovlasý rodák z Prahy, který se po odpočinku už zase vrátil do tréninkového procesu.

Příští sezona má netradičně dva vrcholy. „Tři týdny před Mnichovem se v americkém Eugene koná světový šampionát. Otvírá se tak víc možnosti. Jak to ale nakonec všechno dopadne, je ještě ve hvězdách,“ dodal s úsměvem.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

V polovině září atletická sezona na dráze pomalu ale jistě uzavírá svou kapitolu. Na několika mítincích se představili atleti pražské Dukly a nevedli si vůbec špatně.

Na mítinku v Záhřebu zazářil Patrik Šorm. V závodě na 400 metrů doběhl v Chorvatsku čtvrtý v novém osobním rekordu 45,41. Tím si o dvě desetiny vylepšil několik týdnů starý osobák z Julisky a zároveň si upevnil druhou příčku v českých historických tabulkách za svým tréninkovým parťákem Pavlem Maslákem. „Běželo se mi skvěle. Mám formu a cítil jsem, že mohu zaútočit na osobák. Přiznám se, že jsem doufal v ještě trošičku kvalitnější čas, ale i tak je to super. Do další sezony tak mohu jít s klidnější hlavou,“ radoval se svěřenec Dalibora Kupky.

V Chebu byla největší hvězdou světová rekordmanka v hodu oštěpem Barbora Špotáková, která soutěži jasně dominovala hodem dlouhým 61,29 metru. Druhá byla její kolegyně z Dukly Martina Píšová za 56,59.

Na Memoriálu Ludvíka Daňka v Turnově si ve stejné disciplíně nejlépe vedla Nikola Ogrodníková. Se sezonou se rozloučila výkonem 58,22 metru.

Sprinter Jan Veleba si v srdci Českého ráje vylepšil sezonní maxima na 100 i 200 metrů. Spoludržitel českého rekordu na stovce vyhrál kratší trať časem 10,33 sekundy, na delší skončil těsně druhý (21,16).

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Povedlo se. Oštěpaři pražské Dukly ve finálovém klání úspěšně zakončili své účinkování v letošním ročníku Diamantové ligy. Jakub Vadlejch, stříbrný medailista z olympijských her v Tokiu, obsadil při Weltklasse v Curychu třetí příčku. Na stejném stupínku skončila mezi ženami Nikola Ogrodníková. Světová rekordmanka Barbora Špotáková obsadila čtvrtou pozici.

Vadlejch předvedl výborný první hod o délce 85,22 metru. V souběžně konaném závodě žen skončila na bronzovém stupínku Nikola Ogrodníková díky pokusu o délce 61,54 metru. O jednu příčku tak za sebou nechala světovou rekordmanku Barboru Špotákovou, jejíž oštěp doletěl do vzdálenosti 61,43.

Dvojnásobný vítěz Diamantové ligy Vadlejch, kterého připravuje Jan Železný, se v první sérii ujal vedení, ale postupně se před něj dostali Němci Johannes Vetter (89,11) a Julian Weber (87,03). „Házelo se mi výborně. Skvělá atmosféra, výborní diváci. Téměř dokonalé. Stříbro v Tokiu, k tomu i třetí místo ve finále Diamantové ligy. Co víc si můžu přát. Výborná sezona se skvělým závěrem,“ rozplýval se Vadlejch.

Mezi ženami šla do čela Špotáková, která v minulosti diamantový seriál ovládla pětkrát. Jenže v dalších pokusech se už nezlepšila, a tak ji z pódia odsunuly kromě Ogrodníkové i Kelsey-Lee Barberová z Austrálie (62,68) a Němka Christin Hussongová (65,26).

I Ogrodníková  hodnotila své curyšské vystoupení pozitivně. „Jsem moc spokojena s třetím místem. Snažila jsme se útočit na lepší pozice, protože jsem si pořád věřila, že ještě hodím dál. Nakonec to dopadlo tak, jak mělo a výsledek je super. Byl to naprosto skvělý závod na stadionu plném lidí,“ líčila svoje dojmy další svěřenkyně trenéra Jana Železného.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Stříbrný olympijský medailista Lukáš Vadlejch i Nikola Ogrodníková s Barborou Špotákovou, které v Tokiu vypadly v kvalifikaci, se ve čtvrtek představí ve finále oštěpařských disciplín Diamantové ligy.

Dostali se do něho díky nasbíraným bodům. Házet budou ve společné soutěži, protože pořadatelé spojili mužský a ženský oštěp. Ogrodníková si tento formát vyzkoušela v neděli v Chorzówě, kde skončila čtvrtá výkonem 58,03 metru. „Jsem ráda, že jsem si před Curychem zkusila společnou soutěž s muži. Byla docela dlouhá a v Curychu bude startovní pole ještě početnější. Neměla jsem svůj den. Bojovala jsem s rychlým povrchem a nepodařilo se mi udržet pozici, jakou bych měla mít, a to pak nemůže letět daleko,“ uvedla Ogrodníková. V Polsku závodilo celkem deset oštěpařů, v Curychu jich bude třináct.

Mezi muži bude Vadlejch čelit německému lídrovi letošních tabulek Johannesi Vetterovi i mistru světa Andersi Petersovi z Grenady, kteří na rozdíl od něj neuspěli v Tokiu. Favoritkou ženské soutěže bude stříbrná olympijská medailistka Maria Andrejczyková z Polska.

 

TEXT: ASC Dukla/lan/pk

FOTO: CPA

7. srpna se oštěpaři Jakub Vadlejch s Vítězslavem Veselým postarali na olympijských hrách v Tokiu o slastnou medailovou tečku pro českou výpravu.

Jak úspěch v podobě stříbra a bronzu vstřebávají? Změnil se jejich obraz v očích veřejnosti? Stali se populárnějšími sportovci? Atleti armádního klubu Dukla odpovídali se vší upřímností i vtipem.

Pánové, je to přesně měsíc od vašeho japonského galapředstavení. Máte za sebou coby olympijští hrdinové hektické dny?

Vadlejch: Snažil jsem se plnit opravdu jen ty nejnutnější záležitosti. Zbytek plánuju až po sezoně a dovolené, kdy na to bude spousta času.

Veselý: Mám to podobně. Když ještě závodíte, chcete se udržovat v psychické i fyzické kondici. Na rozdíl od Kuby mám už od neděle padla.

Vadlejch: Taky se už těším. S manželkou vyrazíme do Turecka. Dovolenou jí slibuju dlouho. Čtyři roky jsme nikde nebyli, všechno jsem podřídil tréninku. Užijeme si to.

Určitě vnímáte nárůst popularity…

Vadlejch: Když jsem byl vicemistrem světa, nebylo to tak enormní. Olympiáda má úplně jiný přesah. Volala mi spousta lidí, nejen ze sportovní branže. Říkali, jak fandili, jak jim tekly slzy. Nejsem typ, který by vyhledával velkou společnost. Každopádně mě těší, že jsme oštěpu udělali pořádnou reklamu.

Veselý: Nejvíce jsme to pociťovali asi při mítinku v Ústí nad Orlicí. Šlo o první a zároveň poslední závod sezony v Česku po olympiádě. Přišlo hodně lidí. Bylo zvláštní, když jde člověk na pokus a kolem rozběhu stojí spousta fanoušků s fotoaparáty a mobily. Fotí vás, natáčejí. To se stane málokdy. Byl to moc pěkný zážitek.

Co na ulici v džínách a triku? Zastavil vás někdo a požádal o autogram?

Vadlejch: Snažím se to nevnímat. Ale jednu příhodu mám. Stál jsem u přechodu a pouštěl paní s dcerou. Oni ale zůstaly stát a pouze se dívaly do auta, kdo že to tam sedí. Vypadalo to, že mě poznaly. (směje se)

Veselý: Vnímají nás hlavně atletičtí fajnšmekři. Někdy je to potěšující.

Veřejnost jste oslnili. Už jste měli možnost si jedinečný závod vychutnat pěkně sami u televize ze záznamu?

Vadlejch: Ještě jsem to neviděl.

Veselý: Přenos byl v kombinaci s ostatními disciplínami. Mě tam prý zabrali snad dvakrát. Známí si to nahráli a poslali. Tedy jenom ten hod. Nejsem typ, který by si to celé detailně přehrával nad sklenkou whisky.

Jen pro zajímavost, kde momentálně skrýváte medailový poklad z olympiády?

Vadlejch: Mám ji v předsíni na poličce zavřenou v krabičce.

Veselý: Já ji měl docela dlouhou dobu na kuchyňské lince. Ani nevím proč. (směje se)

Po Hrách jste absolvovali několik dalších závodů. Doma i v zahraničí. Házelo vám to. Bylo to i tím, že opadl stres?

Vadlejch: Olympiáda bere všechno. Když vám nevyjde, hodnotí se špatně celý rok. A naopak. Tím, že jsme uspěli, bylo po ní závodění mnohem snadnější. Pořád ale hodně trénuju.

Veselý: Nejsou tam takové tlaky. V hlavě jsem se ale přenastavil už před sezonou. Chtěl jsem si ve svém věku užívat každý závod jako by to bylo naposledy.

Kubo, vás ještě ve čtvrtek čeká finále Diamantové ligy v Curychu (zúčastní se ho i oštěpařky Barbora Špotáková a Nikola Ogrodníková – pozn.). V jakém jste rozpoložení?

Je to důležitý závod. Rád bych tam hodil pěkný výsledek. Věřím, že formu ještě prodám. Cítím se opravdu hodně dobře. Favoritem bude samozřejmě Johannes (Vetter), ale další místa jsou otevřená.

Víťo, vám sezona skončila v neděli. Na řadu jistě přijde zasloužený odpočinek…

Teď to všechno dávám do kupy, plánuju. S olympijskou medailí přibyly různé povinnosti. Akcí s tím spojených je poměrně dost. Rád bych do volnočasových aktivit zakomponoval nějaké potápění. Osvědčilo se mi jako skvělý relax a zároveň regenerace po sezoně. Člověk při tom vědomě pracuje na uvolnění těla. Nějak to vymyslím.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Rok měli pauzu, ale rychle se dokázali vrátit nejvyšší piedestal. Atleti Dukly Praha po nedělním finále extraligy v Břeclavi slaví jubilejní šedesátý titul, přestože se museli obejít bez několika opor. Ženy z Julisky vyválčily bronz.

Dukláci vyhráli o 25,5 bodu před Univerzitou Brno, která loni po devíti letech ukončila jejich nadvládu. Klub z jihomoravské metropole šel do finále z vedoucí pozice, ale při rovnosti hlavních bodů rozhodlo lepší umístění Dukly ve finále.

O pořádný bodový zisk Pražanů se postarali sprinteři. Na stovce vyšel z duelu dvou ze tří českých spolurekordmanů vítězně Dominik Záleský, který v protivětru porazil výkonem 10,37 o desetinu svého trenéra Jana Velebu.

Pavel Maslák na čtyřstovce uhájil ve finiši náskok, když dosáhl času 46,39. Důležitá body přinesla i osmistovka. Zvítězil Jan Friš (1:52.82), druhou pozici kontroloval Lukáš Hodboď.

Ve stýplu se prosadil Jáchym Kovář díky zrychlení v posledních okruzích. Jasným triumfem Davida Ryby skončila stodesítka překážek, když v protivětru zaběhl 14,15. Mezi ženami triumfovala hostující britská diskařka Kirsty Law, která zvítězila díky výkonu 56,39 metru. Závod oštěpařek se i přes absenci tria reprezentantek stal kořistí Dukly zásluhou Martiny Píšové, která hodila 56,14.

Bába převzal bronz z ME 

Český rekordman ve skoku do výšky Jaroslav Bába převzal při extraligovém finále v Břeclavi bronzovou medaili z mistrovství Evropy 2014 v Curychu. Cenný kov mu připadl kvůli dopingu původně třetího Rusa Ivana Uchova.

Bába před třemi roky v barvách pražské Dukly ukončil atletickou kariéru. Na svém kontě má tak pět z medailí z velkých soutěží, včetně olympijského bronzu z roku 2004 v Aténách.

Dodatečné dekorování považuje dnes sedmatřicetiletý bývalý výborný výškař za určité zadostiučinění. Ovšem emoce ze stupňů vítězů pochopitelně nic nahradit nemůže.

„Ty by člověk prožíval tam… Je to už trochu zvláštní, když už tři roky nezávodím a věnuji se trenéřině. Za medaili jsem rád, ale už to nikdy nebude jako tam,“ prohlásil v Břeclavi Bába. „Ivan Uchov se bohužel provinil. Koukám, že ta medaile asi není jeho, je úplně nová. Asi si ji nechám,“ culil se. „Cením si jí.“

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Atletka pražské Dukly Nikola Ogrodníková skončila třetí na mítinku v italském Roveretu. Ten byl pro oštěpařky náhradou za neuskutečněný závod Diamantové ligy v Číně. Její nejdelší pokus měřil 60,87 metru. Světová rekordmanka Barbora Špotáková byla šestá díky hodu ze třetí série, který doletěl na značku 59,59.

Ogrodníková tentokrát překonala šedesátimetrovou hranici jen jedenkrát. Hod ze čtvrté série ji posunul do finálové trojice. Tam ale zaznamenala pouze 55,27 metru a dopředu se už neposunula. Špotákové k finálové trojici chyběl víc než metr. Byl to její nejhorší výsledek ze čtyř letošních mítinků Diamantové ligy, z nichž ten v Monaku ozdobila výhrou.

Obě Češky ale mohou být spokojené s tím, že si vybojovaly účast ve finále lukrativního seriálu, které oštěpařky čeká 9. září v Curychu.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO:CPA

Mladým duklákům se v Plzni při atletickém mistrovství ČR do 23 let dařilo. Vybojovali deset medailí, z nichž byly tři zlaté.

Jeden ze tří titulů pro Duklu Praha urval překážkář David Ryba. V závodě na 110 metrů útočil v posledních startech na hranici 14 vteřin. V Plzni za cílem nejdřív lomil rukama a prosil časomíru, neboť na ní svítila číslice 14,02. Jeho přání se nakonec vyplnilo. Po prozkoumání cílové fotografie rozhodčí čas vylepšili a Rybův výsledek a osobní rekord je tak 13,99.

Dramatickou bitvu o medaile předvedli překážkáři na čtyřistametrové trati. Překvapivým šampionem se stal Bořek Pešta, který si o víkendu posunul osobní rekord o 92 setin až na rovných 52 vteřin.

Talentem z Julisky je i Nikoleta Jíchová. Na červencovém ME atletů do 23 let v Tallinnu byla osmá na čtvrtce překážek. V Plzni ale blonďatá dlouhovláska zvolila závod na hladkých 400 metrů a časem 53,99 si zaběhla velký osobní rekord.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

FOTO.CPA