Archiv rubriky: atletika

Prapor Dukly chce na víkendovém halovém mistrovství světa v atletice nést vysoko. Patrik Šorm se posunul na post české jedničky v běhu na 400 metrů, o čemž svědčí jeho čas 46,25. Tak rychle letos z domácích konkurentů nikdo neběžel.

Základem úspěchu bude v Bělehradu uspět v rozběhu. „Na šampionátech se běhají spíš takticky. Je to někdy o štěstí, jestli se podaří chytit trochu rychlejší závod,“ říkal Šorm. „Někdy se stačí zaměřit na finiš, jindy je potřeba jít po seběhu ze zatáčky do ostrého souboje.“

Nezastírá, že rozběhem by své individuální účinkování v srbské metropoli nerad zakončil. „Cílem je semifinále a dostat se aspoň do top 10,“ pokyvoval hlavou.

Vytáhlý čahoun nepatří na rozdíl od svého tréninkového parťáka Pavla Masláka k halovým specialistům. „Hala mi popravdě moc nesedí. Raději závodím venku, kde je víc místa,“ poznamenal.

Na druhou stranu má ve 28 letech už dost halových zkušeností. Jednou z jeho prvních velkých akcí bylo v roce 2015 mistrovství Evropy v pražské O2 areně. „Tam jsme získali bronz ve štafetě a na čtvrtce jsem o jedno místo nepostoupil do finále,“ vzpomínal svěřenec trenéra Dalibora Kupky.

Spolu s Maslákem, dalším duklákem Vítem Müllerem a Michalem Desenským přivezli z loňského HME v Toruni krásné štafetové stříbro. Na OH v Tokiu usilovali o finále a do souboje o medaile by se rádi zapojili i v Bělehradu. „Šance na dobré umístění tam je. V hale je štafeta velká loterie. Běží se spousta kol, při předávkách dochází ke strkanicím,“ vyprávěl Patrik Šorm.

Před čtyřmi roky se s kolegy na mistrovství světa v Birminghamu vytáhl k pátému místu. „Bylo by pěkné ho minimálně vyrovnat,“ dodal.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

 

Halové mistrovství světa v atletice je za dveřmi (18. – 20. 3.). Do Bělehradu odletí patnáctičlenná česká výprava. Nejvýraznější postavou bude bezesporu čtvrtkař Pavel Maslák, jenž se na šampionátu představí už počtvrté! Co víc… Člen Dukly Praha půjde do závodu jako obhájce prvenství z HMS v Birminghamu 2018.

Od té doby se toho hodně změnilo. Maslák se oženil, založil rodinu. ,,A taky jsem zestárl,“ směje se. V jedenatřiceti letech každopádně nebude patřit k největším favoritům. ,,Nějakou super formu nemám. Cílem je postup do semifinále, startovní pole bude nabité,“ říká na rovinu.

Soupeřům však rozhodně nedá nic zadarmo. Spoléhá i na bohaté zkušenosti. ,,Když se závod nevyvíjí podle očekávání, dají se využít. V zatáčkách to bude velké maso. Přestože už moje výkony nejsou jako kdysi, chuť neztrácím. Rozhodně dokážu všem ještě zatopit.“

V Bělehradě se trojnásobný halový mistr světa na 400 metrů představí ještě ve štafetě. S kolegy Patrikem Šormem, Vítem Müllerem a Michalem Desenským hodlají zaútočit na jednu z medailí. ,,V našich silách to je. Rádi bychom to na ovále ukázali,“ neskrývá Maslák vysoké ambice.

Tak držme palce.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

O suverénní vystoupení se při druhém dnu mistrovství republiky atletů v ostravské hale postarali čtvrtkaři Dukly Praha. Zlatou medaili získal Patrik Šorm, který potvrdil roli letošní české jedničky.

Zvítězil díky výkonu 46,36 a ke třem venkovním titulům tak přidal první halový. „Přijel jsem do Ostravy vyhrát, a to se povedlo,“ vyprávěl.

„Titul se vždycky cení, ale s časem spokojený být nemohu. Měl jsem v plánu běžet o půl sekundy rychleji. Nevím, kde jsem to ztratil,“ neskrýval rozpaky svěřenec trenéra Dalibora Kupky.

Více než tři desetiny za ním se odehrál těsný souboj o druhé místo, v němž trojnásobný halový mistr světa Pavel Maslák (46,70) porazil Víta Müllera (46,73).

Prosadili se i další dukláci. Na dvoustovce brali stříbro a bronz Jiří Kubeš (21,24) a Ondřej Macík (21,27). Stejné obsazení na pódiu předvedli na patnáctistovce Jiří Sýkora (51,29) a Damián Vích (52,10).

Ve štafetě na 4×200 metrů postavila Dukla dvě kvarteta a obě vybojovala medaile. Pro zlato si dosprintoval kvartet Macík, Kubeš, Koška, Müller a pro bronz Škrland, Pešta, Rusek a Krenek.

Mezi ženami se ze stříbra na osmistovce radovala Kimberley Ficenec (2:12,08). Během dvoudenního programu získali atleti Dukly celkem patnáct cenných kovů, z nichž byly čtyři zlaté.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Na halovém mistrovství republiky v atletice zazářili první den ze závodníků Dukly Praha trojskokanka Emma Maštalířová a Damián Vích, který ovládl závod na 3000 metrů.

Pevně jmenovaná dokázala jako jediná překonat třináctimetrovou hranici, když její vítězný výkon měl hodnotu 13,09. Mužská trojka měla jednoznačnější průběh. Vích nedal soupeřům nejmenší šanci a jasně zvítězil v čase 8:11,21.

V rozběhu čtvrtkařů byl jasně nejrychlejší Patrik Šorm za 46,50. Také na dalších místech byli Dukláci. Do finále postoupili i Vít Müller (47,01) a Pavel Maslák (47,50).

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Byl stálicí, na níž bylo spolehnutí. Ale s tím už je konec. Po dlouhých letech v evropské špičce a s průniky mezi absolutní elitu opustil Jakub Holuša ve třiatřiceti letech bitvy na středních tratích.

Důvod? Přetrvávající zdravotní problémy s patou. Řešit by se musely operativně, ale český rekordman nechtěl bojovat o návrat kvůli jedné nebo dvěma sezonám. Navíc ho mrzí, že ho loni minuly olympijské hry v Tokiu. „Věk nezastavíš,“ říká už bývalý běžec, který si začal na Julisce z mladých atletů budovat tréninkovou skupinu.

Největším zážitkem bitva o halové zlato

Kariéru běžce Dukly provázely zářivé i bolestivé okamžiky. Tím nejvýraznějším bylo vítězství na halovém mistrovství Evropy v roce 2015 v pražské O2 areně na patnáctistovce. Má i dvě stříbra z halového MS v Oregonu 2016 na stejné trati a z Istanbulu 2012 na osmistovce.

„Moc si těch medailí vážím. Nejvíc ale budu vzpomínat na pražský šampionát,“ říká o finále, kdy ho hnala vyprodaná hala při stíhačce za odskočeným Turkem Özbilenem, který původně pod jménem William Tanui závodil za Keňu. Bitvu za ohlušujícího jásotu zaplněných tribun tehdy rozhodl na cílové čáře s náskokem šesti setin sekundy.

Nebyl však halovým specialistou. Třikrát startoval na olympijských hrách, ale nejvíc se zaskvěl před pěti lety na mistrovství světa v Londýně. Postoupil do finále patnáctistovky a v nejtěžší světové konkurenci oslavil životní triumf. Zaběhl čas 3:34,89 a od bronzu ho dělilo pouhých 36 setin.

Na londýnském šampionátu finišoval pátý

Možná ho trochu potkala smůla, ale každopádně podal vynikající výkon. „Páté místo je obrovský úspěch. Byl to ohromně těžký závod. Keňané za to hrozně vzali, byl to úprk až do cíle. Zkusil jsem je stahovat, protože jsem věděl, že budou tuhnout. Páté místo na světě je krásné,“ říkal po závodě ve městě na Temži odchovanec opavské atletiky.

V dalším období se rozhodl změnit trénink a začal se připravovat ve skupině polského kouče Tomasze Lewandowského. Pochvaloval si, že už neběhá sám, ale v grupě s tréninkovými parťáky. Zřejmě i díky tomu se v roce 2018 na Diamantové lize dočkal vylepšení český rekordu v běhu na 1500 metrů.

V Paříži doběhl v čase 3:32,85 pátý a porazil i norského mistra Evropy Filipa Ingebrigtsena. „Říkal jsem si, že by mohlo jít o kvalitní běh, ale tak rychlý výkon jsem nečekal,“ přiznal. Zazářil navzdory tomu, že si před pár týdny stěžoval na zdravotní potíže a v prognózách byl hodně opatrný.

„Koho nic nebolí, nežije…“ smál se tenkrát. „Nebylo by asi normální, kdyby mě při současné zátěži a intenzitě nic nebolelo. Obzvlášť, když už jsem třicátník. Nějaké bolístky mám, ale mohu říct, že nejde o nic, co by mě omezovalo v přípravě a ohrožovalo účast v dalších závodech.“

V sedle silničního kola se mu líbilo 

Jenže další zrychlení se už nedostavilo. Naopak zdravotních problémů přibývalo. Koronavirová pandemie v roce 2020 prakticky zastavila atletický život.

„Odpadla kvalifikace na olympiádu, zastavil se ranking a nakonec se Tokio o rok odsunulo. Vzhledem k dřívějším zdravotním problémům jsem se rozhodl, že si dám pauzu. Cítil jsem, že nastala vhodná chvíle na to, aby si tělo odpočinulo. Bylo to potřeba fyzicky i psychicky,“ vykládal.

Na sociálních sítích se pak záhy začaly objevovat fotky českého rekordmana v cyklistické přilbě a v sedle silničního kola. „Neskutečně jsem si to užil. Bavilo mě to a pořád mě to baví. Až jednou skončím, budu jezdit jenom na kole,“ hlásil nadšeně.

„U nás v Opavě je velká cyklistická komunita. Jezdili jsme i ostřejší tréninky, kopce, intervaly. Dával jsem si do těla, ale podle žádného plánu jsem netrénoval. V Beskydech nebo Krkonoších jsem objel i pár závodů pro hobíky,“ popsal svou cyklistickou odbočku, při níž na tachometru natočil neskutečných 12 500 kilometrů.

Konec urychlila bolavá pata

Protože se polská družina kvůli covidu rozpadla, vrátil se do skupiny Josefa Vedry, u nějž na Julisce začínal. Cílem bylo zazávodit si na své čtvrté olympiádě v Tokiu. Potřeboval buďto zaběhnout limit, což obnášelo dostat se pod hranici 3:35, anebo se mu dvakrát přiblížit, aby se ve světovém rankingu posunul na pozice, které by mu zaručily start v Japonsku.

Bohužel mu ani jedna varianta nevyšla, i když se na loňském Memoriálu Josefa Odložila prezentoval třetím místem a rychlým časem 3:36,19. Víc už toho Holub, jak se mu mezi atlety říkalo, v atletické kariéře nepřidá. S diváky se rozloučil v Ostravě při nedávném halovém mítinku Czech Indoor Gala.

„V říjnu jsem začal přípravu, ale znovu se ozvaly silné bolesti v patě. Nebyl jsem schopný trénovat dvoufázově. Způsobuje to ostruha a jediným řešením by byla operace. To by ale znamenalo roční pauzu a pak náročný návrat. V běžném životě mě to neobtěžuje, tak to už nechám být,“ konstatoval velký závodník.

 TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Ve vynikající formě zahájil Patrik Šorm v pražské Stromovce halovou sezonu. Hned v prvním startu s přehledem pokořil limit v závodě na 400 metrů pro start na halovém mistrovství světa v Bělehradu, když si časem 46,25 vylepšil osobní rekord.

„Závod jsem rozběhl, jak jsem potřeboval, ale bylo to poměrně náročné. Šlo o první čtvrtku, ale věřím, že příště bude běh po technické stránce vydařenější,“ sdělil atlet Dukly Praha, který se dosud připravoval na soustředění v Jihoafrické republice.

„Všechno tam vycházelo podle plánu. Zlepšoval jsem si tréninkové osobáky. Důležité je, že jsem se vrátil zdravý a mohu závodit,“ pochvaloval si svěřenec trenéra Dalibora Kupky.

Z předešlého dva roky starého maxima ukrojil Šorm 16 setin a stal se čtvrtým nejrychlejším čtvrtkařem české historie pod střechou. Lépe běželi pouze Pavel Maslák (45,24), Karel Kolář (46,21) a Jan Tesař (46,21). V průběžných evropských tabulkách mu momentálně patří třetí pozice.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Zřejmě nestárne. Ač je mu pětatřicet a zároveň už několik let trénuje, dokázal Jan Veleba triumfovat ve finále šedesátky na ostravském mítinku Czech Indoor Gala. Dosud byl na tomto podniku nejlépe druhý, letos se dočkal díky času 6,65 vítězství.

Ze svého výkonu, kterým si vyrovnal osobní rekord, měl radost. Úplně ale spokojený nebyl, protože mu k limitu na halové mistrovství světa v Bělehradě chyběly dvě setiny.

„Musím najít místo, kde mi utekly,“ přemýšlel. „Jinak jsem ale šťastný, že jsem vedl od startu až do cíle. Čekal jsem, že se na mě dotáhne Brit Amo-Dadzie, ale udržel jsem ho o setinku za sebou,“ vykládal sprinter z Julisky.

Spokojený musí být se stálostí formy. „Poprvé jsem 6,65 zaběhl před deseti lety. Loni jsem ho vyrovnal a teď znovu,“ dodal.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Bude to příští rok? Světová rekordmanka Barbora Špotáková připouští, že v nadcházející sezoně ukončí dlouhou a úspěšnou kariéru.

„Líbí se mi, že se mistrovství Evropy koná koncem srpna, což je období, kdy se mi – podle dlouholetých zkušeností – dobře závodí. Navíc se šampionát uskuteční v Mnichově, což je coby kamenem dohodil a moji nejen jablonečtí fans Bára ultras by tam mohli dojít i pěšky,“ smála se oštěpařka.

„V Mnichově jsem se navíc v roce 2002 na stejném podniku poprvé objevila jako oštěpařka. Vypadá to, že by se kruh mohl po dvaceti letech uzavřít,“ pokračovala čtyřicetiletá matka dvou synů, která na vrcholných akcích získala deset medailí včetně tří olympijských.

Na tehdejší dobu ráda vzpomíná. „Došlo tam ke zlomu mé kariéry. Honza Železný, který mě později trénoval, ale v té době ještě závodil, mi tenkrát řekl, ať se vykašlu na víceboj a začnu dělat oštěp. Chtěla bych se tam vrátit a s vrcholovou atletikou se hezky rozloučit. To je pro mě obrovský motiv a chci kvůli tomu obětovat ještě jeden rok,“ připustila.

Jestli to však bude skutečně poslední sezona, ještě nechce potvrdit. „Nikdy neříkej nikdy… Příští rok se chci rozloučit s vrcholovou atletikou. Ale protože jsem typ člověka, který sportovat určitě nepřestane, může se stát, že budu dál závodit jako veteránka, nebo budu něco hrát pro zábavu,“ dodala.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Olympijský vítěz a bývalý světový rekordman v desetiboji Roman Šebrle před osmi lety končil v Dukle veleúspěšnou kariéru, teď rozdává moudra v pozici trenéra.

,,Dukla vždycky byla desetibojařskou baštou a snad brzy zase bude,“ doufá sedmačtyřicetiletý Šebrle, jenž momentálně velí tříčlenné skupině. Taktéž jej stále můžete vídat na jedné z televizních stanic v roli populárního moderátora.

Jak se váš návrat k atletice upekl?

Chce se mi říct, že to byla náhoda. Ale já už na ně nevěřím, protože všechno vždycky do sebe tak nějak zapadá. Ondra Kopecký, kterého mám teď ve skupině, mě o pomoc žádal už dlouho. Já chtěl taky, jenže to pořád z nějakých důvodů nešlo skloubit. Teď už to klaplo.

Co vás tedy přesvědčilo?

Jeho možnosti. Pořádně jsem si poslechl, jakým způsobem trénuje. K ideálu to mělo daleko. Přesto dosahoval slušných výkonů. Byla by škoda, nechat tenhle talent bez dohledu. Dal jsem si pár dní na rozmyšlenou. Nakonec jsem se rozhodl, že do toho půjdu. Ondrovi je třiadvacet, má v sobě velký potenciál. Přibral jsem ještě další dva kluky a rozjelo se to.

V tříčlenné skupině jsou ještě Marek Lukáš a Lotyš Reinis Kregers. Ti však oblékají dres Olympu. To vám nevadí?

Všechno má své důvody. V Olympu skončil Josef Karas, jediný trenér pro desetiboj. Ondra potřeboval parťáky. Skupina je pro výkonnostní růst velmi důležitá, kluci si mohou navzájem pomáhat. A já můžu pomoci jim všem. Dukla vždycky byla desetibojařskou baštou a snad brzy zase bude. Určitě se časem porozhlédnu i v mládežnických kategoriích, další naděje se určitě objeví.

K jaké bodové hranici by mohly sahat Ondřejovi vícebojařské schopnosti? Stále je držitelem juniorského halového rekordu v sedmiboji…

Konkrétně to říci nelze. Trochu ho limitují bolístky s kolenem. Museli jsme tomu uzpůsobit trénink. Zdraví je vždycky nejdůležitější. Pokud odtrénuje, co bude potřeba a zůstane fit, půjde nahoru.

Pomohou i vaše tréninkové deníky z doby závodní kariéry?

Zkušenosti jsou vždycky k nezaplacení. Máte možnost se zpětně podívat, jak jste to dělal sám. Jestli to někam vedlo nebo se něco muselo změnit. Já měl na trenéry štěstí. Byli vlastně jen tři – Zdeněk Váňa, Dalibor Kupka a Jana Jílková. Z každého můžu čerpat něco.

Kdo vás ovlivnil nejvíce?

Zdeněk Váňa. Pod ním jsem dosáhl na světový rekord. Dalibor Kupka měl zase skvělé přípravy na hlavní závody sezony. Uměl to vyladit. Já pak vozil medaile.

Jakým směrem jste se ve skupině vydali?

Chci, aby kluci byli hlavně rychlí. Kvalitní čtvrtka je základem pro osm disciplín z deseti.

Jak rychle se člověk rozkouká, když naskočí zpátky do atletického kolotoče?

Kluky jsem hned upozornil, že je čeká pořádná dřina. Desetiboj je především o tom. Musí se hlavně běhat, pak se výsledky dostaví. Vzali si to rychle k srdci. Myslím, že to s nimi půjde.

V Dukle jste prožil nádherné časy. Je pro vás Juliska posvátným místem?

(směje se) Nevím, jestli bych to úplně nazval posvátným místem. Ale svým způsobem ano. Jedno jsem totiž věděl jistě: když se vrátím jako trenér, tak jedině do Dukly, v níž jsem prožil nejlepší sportovní roky života. Vždycky mi tady vyšli vstříc, já se jim to snažil splácet výkony. Kluci mají na Julisce nejlepší podmínky k tréninku.

V barvách Dukly jste získal osmnáct velkých medailí, z toho devět zlatých. Atletikou jste si splnil všechny sportovní sny, že?

Je to tak. Se svou kariérou jsem naprosto spokojený. Dosáhl jsem všeho, co jsem chtěl. Kdyby člověk předešel nějakým zraněním, mohlo být zlatých medailí i víc, ale to k tomu patří. Člověk se musí z chyb poučit. Když to dokáže, posune se dál.

Syn Štěpán i dcera Kateřina si místo atletiky vybrali fotbal. Oba jsou členy mládežnických reprezentací. Jste na ně pyšný?

Jsem pyšný hlavně na to, že dělají nějaký sport, mají ho rádi a jsou schopni kvůli němu obětovat spoustu věcí. Třeba dcera. Začínala také na Dukle, pak přešla na Slavii. Kvůli fotbalu jezdí sama přes celou Prahu. Tam a zpátky. Naštěstí ji to pořád baví, což vždycky pomůže k překonávání různých překážek. Chuť se zdokonalovat je náramně důležitá.

Určitě je chodíte bedlivě sledovat. Býváte na tribuně nervózní?

Docela jo. Více u Štěpána. Konkurence mezi chlapama je obrovská. Štěpánovi je devatenáct, o místo v sestavě tvrdě bojuje. Má chuť a vůli něco dokázat. To mě jako tátu těší.

Dá se i nějak poradit?

Fotbal spolu rozebíráme celý život. Sám jsem ho hrál šestnáct let, nejvýše divizi. Troufnu si tvrdit, že se v něm docela vyznám. Vždycky jsem mu říkal, co se mi líbí, co ne. Mám za to, že mu to vždycky pomáhalo. V zápasech ho nijak nestresuju, své mu řeknu třeba až v autě nebo doma.

Vy sám jste kdysi více než po atletice toužil po fotbalu, že?

Zpočátku ano.

Tehdy zasáhla náhoda v podobě těžkého zranění…

Stalo se to ve třinácti. Šlo o dvojnásobnou frakturu nohy – holenní i stehenní kosti. Naštěstí jsem nikdy nepřemýšlel způsobem, že bych se fotbalem či později atletikou živil. Z tohoto pohledu nešlo o totální zmar, že bych si to nějak moc bral. Zlomem byl až přechod k trenéru Čechákovi do Pardubic a pak ke Zdeňkovi Váňovi do Dukly. To byly dva milníky v kariéře, které rozhodly.

Z očí veřejnosti jste nezmizel ani po konci aktivní kariéry. Stal jste se úspěšným moderátorem a sledovanou osobností. Je komplikované obě profese kombinovat?

Taky jsem nad tím přemýšlel, ale vyřešilo se to samo. Moderátorské dvojice se rozšířily na tři, takže mám v měsíci jen deset relací. Stále je to ale pro mě práce číslo jedna. Ke všemu mám volná dopoledne. Kluci už nejsou úplní zelenáči, i kdybych ten čas někdy neměl, jsou schopni odtrénovat na čem se domluvíme sami.

Jaké byly vůbec ohlasy na váš návrat?

Setkal jsem se jen s pozitivními. Všichni to uvítali, včetně ředitele ASC Pavla Bence či Jirky Šimiceho, šéfa atletiky na Dukle. Slíbili, že mi vyjdou vstříc. Teď jen, aby to šlapalo.

Text: Pavel Král (ASC Dukla)

Foto: CPA