Archiv rubriky: atletika

Jasným vítězstvím se prezentoval běžec ASC Dukla Damián Vích při Grand Prix na 10 km v Praze. Mezi ženami Tereza Hrochová posunula národní rekord na silniční desítce.

Čerstvý rekordman v běhu na 3000 metrů překážek nepokořil výkonnostní limit Českého svazu atletiky pro MS a přepnul do vytrvaleckého módu. Dlouho žila naděje i na pokoření vlastního národního maxima na této trati z ledna ve Valencii (28:21). Ale ve druhé polovině mu scházela společnost, ať už vodiče či soupeře, která by jej hnala ještě více. I tak z toho bylo pro svěřence Hakima Saleha kvalitních 28:46 čímž zlepšil dosud nejrychlejšího domácího vytrvalce v tomto závodě Pavla Faschingbauera 29:26 z roku 1999.

,,Bylo to náročné. Vodič to neodtáhl, běžel čtyři a půl kilometru, ale pak mi chyběl,“ řekl v cíli Damián Vích.

Třetí skončil další sportovec ASC Dukla Tomáš Křivda. Stříbrný orientační běžec z nedávných Světových her si o minutu posunul osobní rekord na 29:38 a poprvé se tak dostal pod půlhodinu.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: ASC Dukla

Pětadvacetiletý sprinter Tomáš Němejc je jedním z pětadvaceti českých atletů, kteří budou ČR reprezentovat na světovém šampionátu v Tokiu. Rodák z Tábora vyrůstal v nedaleké Roudné a v dětství trénoval v blízké Soběslavi. Závodit začal na základní škole a později trénoval na sportovním gymnáziu v Českých Budějovicích. Nyní studuje práva v Plzni a hrdě hájí barvy ASC Dukla.

V roce 2024 v Ostravě se poprvé stal halovým mistrem republiky. V červnu téhož roku startoval na své první velké akci, a to na mistrovství Evropy v Římě. Jako první Čech po 55 letech zde postoupil až do finále běhu na 200 metrů, kde vybojoval šesté místo. Následně získal ve Zlíně titul mistra republiky v běhu na 200 metrů a na letošním šampionátu v Jablonci nad Nisou ovládl opět 200 metrů i poloviční trať. Startoval i na olympijských hrách v Paříži 2024.

Loňský rok byl pro vás takový přelomový. První titul ve Zlíně, poté start na ME v Římě. Co za tím bylo?

Dovolím si nesouhlasit. Osobně si myslím, že přelomový pro mě byl rok 2023, kdy došlo k mému největšímu zranění v kariéře. Jenom díky tomu jsem se začal mnohem víc aktivně zajímat o svoje tělo, zdraví a stravu. To napomohlo tomu, že jsem další rok zvládnul odzávodit bez jakéhokoliv zranění. Předchozí sezony jsem se totiž opakovaně potýkal s bolístkami, nemocemi a s natrženými svaly. A i když jsem každý rok trénoval usilovněji, tak jsem nebyl ve stavu, abych byl schopný prodat to, na co mám.

Co pro vás znamenal start na olympijských hrách?

Byl to splněný sen. Ale já vždycky snil o tom, že olympiádu vyhraju a ne, že se jí ´jenom´ zúčastním. Takže teď odpovím jinak: určitý osobní příslib pro příští olympiádu v Los Angeles.“

Letošní sezona byla opět skvělá, na domácím šampionátu jste dokonce získal dvě zlata, přišlo i další zrychlení. Dá se říci, že vstupujete do nejlepších sprinterských let?

Dalo by se to tak říct. Ale na jednu stranu, i když jsou to nejlepší sprinterská léta, tak jich na druhou stranu už moc nezbývá. Nejsem typ sprintera, který by za každou cenu musel závodit, dokud to půjde. Umím si říct, že už to stačilo.

Kam si myslíte, že dokážete časy na 100 i 200 m stlačit?

Myslím, že okolo 10,20 a 20,20. Ale zda se to dá běhat stabilně, je otázka druhá. Na tu zatím odpovědět nedokážu.

K nominaci na světový šampionát jste na MČR dokázal splnit limit Českého atletického svazu na dvoustovce časem 20,49. Byl to cíl před sezonou?

Cíl to byl, ale troufal jsem si na čas, který by byl ještě o desetinu lepší. Bohužel mě po mistrovství Evropy družstev v Madridu na dva týdny zastavil zánět břišního úponu. Díky tomu už jsem si prakticky nemyslel, že je stále v mých silách splnit kvalifikační požadavek od České atletického svazu. Takže za těchto okolností spokojený rozhodně jsem. Ale uvidíme, co všechno se ještě může stát. Sezona ještě nekončí.

S jakým předsevzetím do Japonska poletíte? Na jaký výkon si troufáte?

Předsevzetí žádné nemám. A co se týče nějakého konkrétního času, tak na ten tam cílit nechci. Moc se mi neosvědčilo honit konkrétní čas celou sezónu. Ukázalo se, že je mnohem lepší jít do samotného závodu s tím, že chci ze sebe dostat to nejlepší a dosáhnout na co možná nejlepší umístění.

V Tokiu bude skvělá konkurence. Ke kterým světovým sprinterům, současným i těm co již nezávodí, nejvíce vzhlížíte?

Vždycky jsem byl spíš v týmu Gatlin než Bolt. Teď ale nejvíc sleduji Noaha Lylese. I když je poněkud kontroverzní svým chováním nebo arogantními výstupy.

Je o vás známo, že hledáte nové cesty v tréninku. Můžete něco prozradit?

Snažím se spíše si rozšířit obzory ve věcech, v nichž mám určité rezervy a které mi pomohou více po zdravotní stránce, než v samotném tréninku. Já sám si tréninky nevymýšlím a nepíšu. To mají na starosti moji trenéři Tomáš Najbrt a Jaroslav Tobiška.

Studujete, jak zvládáte náročnou školu a ještě náročnější atletiku…

Co je náročnější? Na to jsem zatím asi nepřišel. Každé má svoje. Ale zatím se mi úspěšně dařilo oboje skloubit. Ne vždycky to bylo v uvozovkách tak jednoduché. Během druhého a třetího ročníku na vysoké škole jsem si prošel menší krizí v obojím, kdy jsem se snažil dávat sto procent obojímu. Tehdy jsem ještě nevěděl, co mě to bude stát. Respektive zvládnout se dá oboje, ale musíte znát svoje limity. Já je dřív neznal. Dřív jsem byl schopný v sedm hodin ráno vstát, do devíti se učit, potom 30 minut spát a v deset hodin jít na trénink. Vrátit se ve dvanáct nebo v jednu, jít znovu spát, potom se jít na dvě tři hodiny učit, a pokud byl odpolední trénink, tak znovu na trénink. V šest, sedm večer jsem se vrátil, do hodiny jsem se šel znovu učit a v deset spát. Ve zkouškovém se tohle dá chvíli vydržet, ale nedá se to dělat tři či čtyři měsíce v kuse. Měl jsem pak například problémy s příjmem potravy. Dřív jsem nerozuměl tomu, co jsou nějaké kalorie nebo sacharidy a bílkoviny. Moje snídaně se v tu dobu skládala z 50 gramů instantní ovesné kaše a kávy. Kdybych byl jenom student, tak je to asi v pořádku, ale rozhodně to není jídlo, které mě mělo nasytit a dát mi energii pro následující dvouhodinový trénink. S tím se po nějaké době začali objevovat právě i nemoce. Během jednoho půlroku jsem měl čtyřikrát nebo pětkrát antibiotika. Z antibiotik a chronických onemocnění jsem se dostal až po roce a půl. Do té doby mi stačilo, abych se během tréninku napil studenější vody a hned jsem byl nemocný. Pomohla mi z toho hlavně výživová poradkyně Jana Žídeková, se kterou jsem spolupracoval i letos před sezonou.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Tak trochu taktizovali, přitom hodně trénovali. Účast desetibojaře Ondřeje Kopeckého na mistrovství světa v Tokiu visela doslova na vlásku, na poslední chvíli byla ale potvrzena.

,,Věřili jsme, že to neuteče. Teď už to bude hlavně na Ondrovi, připravený je,“ říká jeho kouč Roman Šebrle, olympijský vítěz, legenda této nejnáročnější atletické disciplíny.

Spadl vám velký kámen ze srdce?

Tušili jsme, že by to mohlo klapnout. Byl druhý pod čarou. Je to dobře hlavně směrem k olympiádě. Jakmile se dostanete na mistrovství světa a ještě se vám podaří uspět, tak se vám to ohromně promítne v kvalifikačním systému na další období. Ten za mě ideálně nastavený není. Atleti, startující na vrcholných akcích, jsou oproti ostatním zvýhodněni. Nasbírají tučné body, k účasti pod pěti kruhy pak mají zákonitě blíž.

Je to trošku zvláštní, ale pro Ondru se bude jednat o první opravdu velký venkovní start na mezinárodní scéně. V minulosti mu je překazila buď zranění či smůla na již zmíněný žebříček. Půjde o těžkou premiéru?

Vyzkoušel si halovou Evropu i svět. Zkušenosti má. Ví, co ho čeká. Věřím, že si s tím poradí dobře.

Letos činí jeho maximum z polské Bydhošti 8254 bodů. On sám říká, že má na výkon nad 8400. Jak to vidíte vy?

(směje se) Rezervy jsou vždycky. Je pravda, že na zmíněném mítinku byly obrovské zejména v prvním dni. Tohle je ale především mistrovství světa. Je to jiný závod. Nervozita bude také jiná. Bude tam časový posun, jiné klimatické podmínky. Jde hlavně o to být v pořadí co nejvýše.

Může pomoci i nabitý stadion?

Zcela určitě. Mně to také pomáhalo. Čím víc lidí, tím lépe. Jen se s tím musíte porovnat.

Řešíte největší konkurenty?

Každý desetibojař se soustředí hlavně na svůj výkon. Soupeře sledujete jen po očku.

Co lze do šampionátu ještě vypilovat?

Hodně se zaměřujeme na tyč, dálku a disk. V těchto disciplínách je Ondra silný, nabírá body na ostatní. Bylo by fajn, kdyby se mu právě v Tokiu povedly.

Jak se mohou do výkonu promítnout náročné podmínky, tedy vedro a vysoká vlhkost?

Pro všechny to bude stejné. Nezbývá, než s tím pracovat přímo na místě.

Dokážete si závod z pozice trenéra užít víc?

Prožívám to intenzivně. Hlavně takové ty třetí pokusy, při nich doslova šedivím.

A vize na umístění?

Když Ondra předvede podobný výkon jako v Bydhošti, mohl by s tím být do 10. místa. Spíš se nechám překvapit.

TEXT: Pavel Král

FOTO: ASC Dukla

Pečlivě naslouchá radám svého kouče, společně ladí detaily. Andrea Železná je manželkou světového rekordmana a trojnásobného olympijského vítěze Jana Železného, který ji kromě rodinných závazků s pečlivostí a trpělivostí zasvěcuje do kouzel oštěpařského umění.

Vidina kvalitního výkonu na MS v Tokiu, na němž se již brzy Železná představí, je velmi lákavá. I proto ve středu létal nad trávníkem domovské Julisky jeden oštěp za druhým. ,,Postup z kvalifikace se bude točit kolem hranice mého osobního rekordu. Ráda bych závodní  formu prodala v pravý čas,“ říká dvaatřicetiletá atletka armádního klubu Dukla.

Čeká vás premiérový start na mistrovství světa. Jak se těšíte?

Moc. Beru to hlavně jako odměnu za celoroční snažení. Teď budou doufat, že dosáhnu na co nejlepší výsledek.

V srpnu jste v Jablonci získala svůj premiérový republikový titul. Má pro vás velký význam?

Za tohle zlato jsem opravdu ráda. Nezačala jsem nejlépe. První pokusy mi nevyšly, ale dokázala jsem se z toho vyhrabat. Tuhle skutečnost považuji za velmi povzbuzující i směrem k Tokiu. Vím, že umím pořádně zabojovat. Bylo z toho vítězství, i když bych si představovala ještě lepší výkon než necelých 58 metrů.

Po závodě jste přiznala, že se často perete s technikou. Dá se nyní ještě něco vyladit?

Technika je běh na dlouhou trať. Při tréninku se alespoň snažíme si určit styčné body, které dělat, aby to slušně letělo. Jde to ruku v ruce s tělem. Jak je uvolněné a připravené. Když bude dobře nastavené, přijde i technika.

Jak moc u vás s výkonem souvisí tréma? Obzvláště na vrcholných akcích se dostavuje ve velké míře. Máte to podobné?

V rozumné míře tréma není špatná. Nabudí vás k výkonu. Doufám, že to tak budu mít i na mistrovství světa.

Vloni jste startovala na ME v Římě, letos na kontinentálním šampionátu družstev v Madridu. Budou se hodit tyhle zkušenosti?

Vím, že do toho musím jít naplno. Není na co čekat. Člověk má v kvalifikaci jen tři pokusy. Tady leží základ úspěchu.

Šedesátimetrovou hranici jste letos přehodila dvakrát. Do jaké vzdálenosti by oštěp měl letět v Tokiu?

Při rozcvičení mi to lítá. Pak vždycky trochu ustrnu. Závod je vždycky specifický, nervozita občas udělá svoje. Fyzický fond na kvalitní výkon mám, teď to zbývá jen prodat v pravý čas. Postup se bude točit kolem hranice mého osobního rekordu, tedy kolem 61 metrů.

Vaším manželem a trenérem je světový rekordman Jan Železný. Jak prožívá vaše pokusy?

Honza je v tomhle směru v pohodě. Jen si přeje, abych byla spokojená hlavně já. Snaží se mi vytvořit ideální zázemí a měla čas na trénink. Je v tom i starost o malého syna. Hodně mi pomáhá a samozřejmě to se mnou i prožívá. O tom to ale asi je.

Nezmínil se vám o nepovedené kvalifikaci, kterou zažil v roce 1991 právě v Tokiu?

To jsme zatím neprobírali. (úsměv)

Bude vám sedět povrch stadionu?

Je tam Mondo, dráha bude tedy rychlá. Snad mi to pomůže, při svých hodech z rychlosti určitě těžím. Všichni mě spíše děsí teplem a vysokou vlhkostí. Snad se s tím dobře vypořádám.

Co jste stihla v posledních dnech ještě vyladit?

Byli jsme čtrnáct dní v Nymburku ve sportovním centru, teď v Praze. Do Japonska odlétáme v sobotu. Kvalifikace je na pořadu 19. září. Prostor na vyladění bude dostatečný ještě v Tokiu. Kéž by to letělo.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Na blížící se mistrovství světa v Tokiu (13. – 21. září) se nominovalo devět atletů Armádního sportovního centra Dukla. V Japonsku se představí na základě splněných limitů či postupů z žebříčku. Česká výprava jinak čítá celkem 25 jmen.

Z Dukly míří na vrchol sezony kladiváři Volodymyr Myslyvčuk s Patrikem Hájkem, oštěpaři Jakub Vadlejch a Andrea Železná, sprinter Tomáš Němejc, dálkař Radek Juška, překážkář Vít Müller a desetibojaři Vilém Stráský a Ondřej Kopecký.

Právě posledně jmenovaný trnul z hlediska nominace asi nejvíce. Ve světovém rankingu byl dlouho pod čarou, přesto doufal, že se do Tokia podívá a poctivě se připravoval jako by měl účast jistou.

,,S trenérem Romanem Šebrlem jsme v to pevně věřili. Trénovali jsme tak, abych tam udělal kvalitní výkon,“ řekl webu ASC Dukla.com sedmadvacetiletý Kopecký, jenž se v letošní sezoně může pochlubit ziskem 8254 bodů, čímž v polské Bydhošti vytvořil rekord mítinku. ,,Mám pořád velké rezervy. Rozhodně můžu pomýšlet i na výkon přes 8400,“ je přesvědčen.

Premiéru na světovém šampionátu zažijí rovněž Stráský, Myslyvčuk, Železná a Němejc.

Největší medailovou stálicí je v posledních letech Jakub Vadlejch. Ve své sbírce má jedno světové stříbro a dva bronzy. V letošní sezoně se však nad jeho oštěpařskou formou vznáší otazník z důvodů zdravotních komplikací. Hvězda ASC nedávno prozradila, že má problém s levým kolenem. ,,Při odhodu to prostě zabolí. Trošku mi to měnilo techniku. Je to boj,“ řekl na rovinu. Na jaře závodil jen dvakrát. Při Diamantové lize v Dauhá a na stříbrném mítinku v Banské Bystrici, kde hodem dlouhým 82,33 metru splnil potvrzovací limit Českého atletického svazu. Další vystoupení naplánoval až na Tokio, tak držme palce.

Nominace atletů ASC Dukla na MS v Tokiu: Jakub Vadlejch, Andrea Železná (oba oštěp), Vilém Stráský, Ondřej Kopecký (oba desetiboj), Volodymyr Myslyvčuk, Patrik Hájek (oba kladivo), Radek Juška (dálka), Vít Müller (400 m př.), Tomáš Němejc (200 m).

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: CPA

 

Závěrečný den domácího atletického šampionátu v Jablonci na stadionu Střelnice přinesl pro závodníky a závodnice ASC Dukla další medaile. Již sedmé zlato v řadě a celkově osmé vybojoval v závodu na 400 metrů překážek Vít Müller když zaběhl čas 48,61. Další zlaté medaile vybojovali pro ASC Dukla Tomáš Němejc (200 m), oštěpařka Andrea Železná, Kimberley Ficenec v běhu na 800 metrů a Petr Meidlschmid ve skoku dalekém.

Závod nad překážkami byl jedním z vrcholů šampionátu a očekával se souboj Müllera s juniorským mistrem Evropy Michalem Radou. Ale nakonec byl jednoznačnou záležitostí zkušeného českého reprezentanta, který má jisté místo pro tokijský světový šampionát. Od prvních překážek šel do vedení a cílem proběhl o 78 setin vteřiny před Radou.

„Já jsem ten závod bral hodně prestižně. Michal běhá ve svém věku obdivuhodně, je to neskutečný běžec a jeho časy jsou skvělé. Já jsem rád, že je u nás n této trati konkurence, protože jen tak se oba můžeme posunout ještě k lepším výkonům. Počasí bohužel nebylo ideální, přispělo k horší časů,“ řekl Vít Müller.

První medaile oštěpařky Železné

Medaile na seniorském šampionátu se dočkala konečně Andrea Železná. Prvním hodem zaznamenala výkon 52,61, další dva pokusy měla neplatné a polovině závodu byla třetí. Čtvrtý pokus ji ale vyšel, své náčiní poslala na značku 57,91 a poté ji již žádná ze soupeřek překonat nedokázala, i když v pátém hodu se ji Petra Sičaková přiblížila na 57 centimetrů. Bronz vybojovala Martina Píšová z TJ Dukla Praha.

„V těch prvních třech hodech to nebylo ono, to ještě musíme před mistrovstvím světa vypilovat. Ale je to moje první seniorská medaile, takže to hodnotím pozitivně. Já se prostě s tou technikou peru. Já moc chci a ono je to někdy špatně. Mám moc síly a když to netrefím, tak to neletí,“ řekla Andrea Železná.

Titul Ficenec, stříbro Davidíka na 800 metrů

Jakub Davidík v běhu na 800 metrů se dlouho držel na třetí pozici. Prakticky celý závod vedl a nakonec zvítězil Jakub Dudycha a Davidík se v cílové rovince dokázal dostat před Danila Kotyzu a zajistil si stříbrnou medaili. Ještě úspěšnější na stejné trati byla Kimberley Ficenec. V náběhu do druhého okruhu šla do čela a startovního pole a svůj náskok neustále zvyšovala a v cíli se mohla radovat ze svého čtvrtého mistrovského titulku na této trati, když stejně jako před rokem zdolala Pavlu Štoudkovou. „Vždy když jdu na trať, tak jdu vyhrát. Limit pro MS 1:59, který jsem hodně chtěla, byl daleko. Ale tady to hodně fouká a to dobrým časům nenahrává,“ byla slova Kimberley Ficenec. Druhou medaili z Jablonce v běhu na 1500 metrů nepřidala. V závodu se ujala role vodičky ve snaze pomoci Kristýně Sasínek Mäki ke splnění limitu pro MS. Odtáhla kilometr a potom ze závodu odstoupila.

Po stovce zlato pro Němejce i na dvojnásobné trati

Ke druhému souboji našich dvou elitních sprinterů Tomáše Němejce a Ondřeje Macíka, dvou nejlepších ze stometrové trati, na dvoustovce nedošlo. Macík byl v rozběhu diskvalifikován, ale Němejc potvrdil roli favorita a o tři setiny vylepšeným osobním rekordem vyhrál naprosto jasně a mohl se radovat ze druhého zlata. „Forma se podařila načasovat. Do závodu jsem šel s čistou hlavou, limit pro mistrovství světa jsem spíše honil a nyní jsem to bral že buď padne nebo ne. Bylo to uvolněné a byl to můj nejlepší závod za celý rok. Čas je super, je to limit Českého atletického svazu a jsou to samozřejmě i body na příští rok na ME do Birminghamu,“ byl spokojení Tomáš Němejc.

V dálkařském sektoru desátý titul Juška nepřidal, vyhrál Meidlschmid

V dálkařském sektoru to byl opět, stejně jako před rokem ve Zlíně, souboj nastupujícího mladí a zkušenosti. A opět se radoval ten mladší Petr Meidlschmid. Měl sice jen dva platné pokusy, ale oba byly nejdelší v celé soutěži a zlato bral juniorský mistr Evropy za výkon 788 cm v posledním pokusu. Nedovolil svému soupeři Radku Juškovi dosáhnout na desátý domácí triumf, když zkušenější Juška dolétl nejdále na 779 cm. Čtvrtý skončil Tomas Järvinen a pátá Vilém Stráský.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

V sobotním dni domácího atletického šampionátu v Jablonci nad Nisou v areálu Střelnice dopadl skvěle pro sprintery ASC Dukla. Již své rozběhy vyhráli Tomáš Němejc i Ondřej Macík. Ve finále pak navzdory citelnému chladu oba předvedli velice slušné výkony, zlato obhájil a již třetí titul vybojoval Němejc časem 10,38, Macík za ním zaostal o pět setin sekundy.

„Je to báječné, je fajn, že jsem si otestoval svoji formu. V rozběhu to bylo rychlejší, ale ve zdejším hodně chladné a deštivém počasí běhat rychleji snad ani nešlo. Zlatá medaile je tak třešničkou na dortu,“ říkal po závodu Tomáš Němejc, jehož výkon 10,31 je nejlepším letošním českým výkonem.

V sobotu byly na programu převážně rozběhy. A v nich si vedli atleti armádního centra velmi dobře. Jakub Davidík jasně vyhrál časem 1:50,94 svůj rozběh na 800 metrů a postoupil do nedělního finále, stejně si na shodné trati vedla mezi ženami Kimberley Ficenec (2:06,88). Nejrychlejší ze všech byl v rozbězích na 400 m překážek také Vít Müller, kterému se časomíra zastavila na 51,87.

Na závodní dráze se neobjevil v běhu na 3000 m překážek Damián Vích, který řeší drobné zdravotní problémy. V trojskoku žen osadila Magdaléna Zídková výkonem 12,44 pátou příčku.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

 

Republikový atletický šampionát v Jablonci nad Nisou otevřely tradičně soutěže v hodu kladivem. A barvám ASC Dukla přinesly první medaile. Zásluhou Volodymyra Myslyvčuka zlatou, stříbrnou přidal další člen armádního sportu Patrik Hájek.

Zrekonstruovaný areál v Srnčím dole viděl dva hody kolem 76 metrů v podání našeho nejlepšího kladiváře. Ukrajinský rodák Myslyvčuk se stal naším občanem teprve loni, už má ale má po loňském triumfu ve Zlíně druhý český titul. V Jablonci si jej svěřenec Dušana Krále zajistil hned úvodním pokusem, jenž doletěl do vzdálenosti 75,82.

Pak se sice měřil až jeho závěrečný hod a ten byl ještě lepší. Myslyvčuk poslal své náčiní na značku 76,28. Jeho Hájek, který by měl rovněž reprezentovat Českou republiku na světovém šampionátu v Tokiu potvrdil dominanci Dukly. V jeho sérii je jediný křížek, v závěrečné sérii kladivo poslal do sítě. Předtím se postupně zlepšoval ze 70,34 až na takřka identický čtvrtý a pátý hod, 73,69, resp. 73,63. Pro čtyřnásobného mistra ČR je to sedmá medaile, třetí stříbrná.

TEXT: ASC Dukla/jc

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

 

Ti nejlepší atleti světa již ladí formu na zářijový světový šampionát v Tokiu, ti nejlepší čeští si ještě předtím, o nastávajícím víkendu, dají dostaveníčko v Jablonci nad Nisou. Od 22. do 24. srpna na stadionu Na Střelnici budou bojovat o domácí mistrovské tituly. Mezi nimi budou i atleti z ASC Dukla, z nichž většina myslí na zisk medailí. Startovat bude i  řada dalších z TJ Dukla Praha.

Organizátoři lákají diváky do Jablonce na nabité startovní pole. Na tamním tartanu se šampionát uskuteční již pošesté, ale naposledy se zde o medaile bojovalo v roce 2001. Již tehdy na něm startovala dvojnásobná olympijský vítězka v hodu oštěpem Barbora Špotáková, místní rodačka.

Špotáková tváří šampionátu, ale závodit nebude

Letos svoji sbírku 15 domácích titulů již nerozšíří, ale Na střelnici chybět nebude. Místopředsedkyně Českého svazu atletiky je tváří šampionátu. Mnozí se těšili, že by i na severu Čech mohla po týden starém prvenství v šampionátu družstev startovat. Ale rozhodla se, že nikoliv.

„Já jsem na mistrovství republiky vždy ráda závodila, pro mě to byl pokaždé vrchol sezony. I proto mám nejvíc titulů, je to pro atlety důležitý závod. A v poslední době důležitost umocňují body do světového žebříčku. Proto je to pro závodníky zajímavé a snaží se tam, podat ty nejlepší výkony,“ řekla Barbora Špotáková.

V Ostravě ukázala, že formu má i nyní. „Já se celý rok, jak trénuji ty mladé závodníky a s nimi něco dělám, udržuji. Nic mě letos zdravotně netrápilo, tak jsem si týden před mistrovství družstev zkusila hodit a viděla jsem, že to úplně trapný není. Takže jsem se odhodlala v Ostravě závodit, ale píchlo mě ve stehně, takže jsem si říkala, že to je přesně důkaz, že bych to již dělat neměla. Ale docela příjemně mě překvapilo, že to letělo k těm 55 metrům. Oštěp je hlavně o tom to umět trefit. To vypadá hrozně jednoduše, ale nějaké umění to je. Ostatní jsou třeba připraveni lépe, ale když to netrefí, tak nevyhrají.“

A start na mistrovství v Jablonci jste v hlavě neměla? „Úplně nějakou malou chvilku ano, ale pak jsem si řekla, že si to raději užiju s lidmi. Samozřejmě bude nějaký večírek s kamarády, v Jablonci to vždycky žilo. Abych si pořád něco odpírala, tak to se mi již nechtělo. Vítězství v Ostravě bylo nečekané, největší favoritka (Sičaková) nebyla ten den asi ve své kůži. Tak jsem byla překvapená, ona asi také, ale věřím, že ji to trochu namotivuje a bude chtít ukázat, že na těch 60 metrů má a právě v Jablonci to dokáže. Pro mě to bylo hrozně zvláštní, já netušila, že bych mohla vyhrát. Ale jsem spokojená s tím, že jsem chtěla hodit k těm 55 metrům a to se i podařilo. Já jsem ráda za ty metry a to vítězství přišlo jako třešnička na dortu,“ dodala Špotáková.

„Jsme hrdí, že můžeme tuto prestižní akci přivést zpět do Jablonce,“ zdůraznil Libor Varhaník, předseda Českého atletického svazu. „Fanoušci uvidí nejlepší české atlety v akci a budou svědky vrcholových výkonů, které mohou rozhodnout o cestě na světový šampionát,“ přidal.

Budou ale i absence

Určitě se na šampionátu neobjeví oštěpař Jakub Vadlejch. Největší českou naději v Tokiu od března trápí levé koleno a před vrcholem dal přednost léčení a přípravě. S největší pravděpodobností, pro drobné bolístky, nebude startovat ani výškař Jan Štefela. „A hodně mě mrzí, že nebude ani Manuel, která se už upíná na další sezonu.

Půjde o napínavé souboje nastupující generace se stálicemi. „Dosud má splněno dvacet atletů limit Světové atletiky,“ řekl šéftrenér reprezentace Pavel Sluka. „Mistrovství republiky napoví dalším atletům, jestli se tam dostanou. Dalších čtrnáct atletů má splněný náš potvrzovací limit, tak doufám, že se z nich třeba ještě dalších pět šest dostane a výprava bude mít kolem pětadvaceti jmen.“

Mistrovství začne v pátek odpoledne soutěží kladivářů, sobotní program vypukne v 10:10 a v neděli se závodí od 13:15.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

 

Atleti Dukly Praha se vrátili na domácí trůn na šampionátu družstev. V Ostravě získali 302 bodů, loňské mistry z Univerzity Brno porazili o 42 bodů a získali 63. titul v historii. Ženy obsadily čtvrté místo.

Vít Müller potvrdil bez potíží roli favorita čtvrtky překážek, i přes kontrolovaný závěr zvítězil v čase 49,74 přes Slovákem Matejem Baluchem, čtvrtý skončil Bořek Pešta (50,63). Závod na 3000 m překážek nástupem na posledním kilometru rozhodl Jáchym Kovář a zvítězil v čase 8:52,97. Do devíti minut stihl být v cíli i jeho oddílový kolega Maximilian Matolín (8:57,69).

Suverénním králem soutěže kladivářů byl podle očekávání Volodymyr Myslyvčuk. Týden před individuálním MČR potvrdil vysokou výkonnost dvěma hody za 75 metrů, z nichž ten delší měřil 76,37 metru. Na hladké čtvrtce formu potvrdil medailista z juniorského ME Ondřej Loupal, jenž pomohl Dukle vítězstvím časem 46,38, třetí navíc skončil ve velmi dobrém čase 47,27 Philip Krenek. Slušný bodový přínos zaznamenal Tomáš Tláskal, třetí na stovce a pátý na dvojnásobné trati.

Desetibojař Ondřej Kopecký skončil výkonem 712 cm druhý v dálce, tři body přidal za desáté místo i v oštěpu. V trojskoku Metoděj Holzer přistál na značce 14,60 a to znamenalo druhé místo. Ve skoku o tyči obsadil Dan Bárta třetí místo, Ladislav Sedláček byl čtvrtý a Adam Havlíček sedmý. Na osmistovce bodovali třetí Jakub Davidík (1:47,53), šestý Adam Malý i sedmý Nico Boketta. Třetí místo získal i oštěpař Martin Florián.

V běhu na 1500 metrů se dařilo dvojici Boketta a Adam Malý, kteří doběhli na třetím, resp. čtvrtém místě. V závěrečných štafetách jen sprinteři Dukly potvrdili své prvenství, když na 4x100m skončili třetí a 4×400 metrů vyhráli.

Ženy se Špotákovou čtvrté

Po delší pauze se v závodním oštěpařském sektoru objevila legendární Barbora Špotáková a nenašla přemožitelku, když hodila 54,57 a o téměř metr porazila Petru Sičakovou.

„Návrat to byl těžký, první dva hody jsem vůbec netrefila. Pořád jsem si ale věřila na 55 metrů. To se sice těsně nepovedlo, ale jedenáct bodů pro tým jsem přinesla,“ říkala spokojená světová rekordmanka, která po svém čtvrtém hodu závod ukončila. „Věděla jsem, že více již nedám, znám se,“ vysvětlila.

Ačkoli na ženské stovce překážek nestartovaly Ester Bendová s Helenou Jiranovou, které před týdnem pokořily 13 vteřin, přesto se tato hranice otřásla. Tereza Elena Šínová vyhrála a o setinu sekundy vylepšila pouhých deset dní starý osobní rekord na 13,04. Osamostatnila se tím na čtvrté pozici českých dlouhodobých tabulek.

Druhou příčku vybojovala Kimberley Ficenec časem 4:22,40 v běhu na 1500 metrů, Veronika Bártová byla třetí v diskařském sektoru, stejně jako v kladivu a také Lucie Dvořáková ve skoku o tyči či Magdaléna Zídková v trojskoku.

Ve štafetě na 4×100 metrů skončily závodnice Dukly druhé, na 4×400 metrů páté.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA