Archiv rubriky: atletika

Atletické hvězdy si dají v české metropoli dostaveníčko první červnové pondělí. A půjde o hodně kulaté jubileum. Memoriál Josefa Odložila totiž oslaví už třicáté narozeniny. Mítink je zařazený do World Athletics Continental Tour.

Diváci uvidí 5. června na Julisce v hlavním programu sedmnáct disciplín. Hlavním závodem bude běh na 1500 metrů, ve kterém slavný Josef Odložil získal na OH 1964 stříbrnou medaili. Dalšími tradičními disciplínami budou Memoriál Dany Zátopkové v hodu oštěpem žen a Memoriál Jaroslava Brabce v mužském vrhu koulí.

Na startu se objeví řada atletů domácí Dukly Praha. Největším lákadlem bude oštěpař Jakub Vadlejch, který na nedávném mítinku Diamantové ligy skončil těsně druhý. Diváci mohou zafandit i čtvrtkaři Pavlu Maslákovi, mílaři Janu Frišovi nebo oštěpařce Nikole Ogrodníkové.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Už na začátku sezony má formu jako hrom. Na úvodním mítinku Diamantové ligy v katarském Dauhá předvedl Jakub Vadlejch skvostný výkon. Oštěp poslal do vzdálenosti 88,63 metru a obsadil výborné 2. místo. Lepší byl o pouhé čtyři centimetry Níradž Čopra z Indie, olympijský vítěz z Tokia.

Vadlejch, hvězda Dukly Praha, předvedl nejlepší pokus ve druhé sérii. Dalekým hodem tak potvrdil slova o vydařené přípravě i oblibě prostředí, kde vloni poprvé v kariéře překonal devadesátimetrovou hranici. ,,Podmínky jsou tam skvělé. Hlavně je tam teplo, které miluju,“ říkal před závodem.

Přehodil jej pouze Ind Čopra, jenž nejdelší hod 88,67 metru zaznamenal už v první sérii. Třetí příčku obsadil Anderson Peters z Grenady za 85,88 metru.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Dvakrát po sobě byl vyhlášen českým Atletem roku. Pravidelně vozí velké medaile, na vrcholné akce se umí skvěle připravit. Naladěn na stejnou vlnu je Jakub Vadlejch, stříbrný olympijský medailista v hodu oštěpem, i letos.

Zákonitě vzhlíží k srpnovému vrcholu, kterým je mistrovství světa v Budapešti. ,,Je to hlavní cíl. Všechno ostatní beru jako přípravu a rozzávodění,“ říká dvaatřicetiletý borec Dukly Praha.

Náročný závodní program zahájíte v pátek startem na mítinku Diamantové ligy v Dauhá. Kam oštěp doletí?

(usmívá se) Doufám, že daleko. Mám to tam rád. Moc se těším i kvůli extrémně teplému počasí, které miluju.

Zamíříte na oblíbený stadion, kde jste vloni poprvé v kariéře pokořil devadesátimetrovou hranici. Může se něco podobného opakovat?

Kdybych v to nedoufal, nikam nepoletím. Je ale pravda, že mi vloni k nadstandardnímu výkonu strašně moc pomohly skvělé povětrnostní podmínky. To se asi opakovat nebude. Vybičovat mě ale může konkurence, jež bude srovnatelná s finále mistrovství světa.

Jste hodně zvědavý na formu největších soupeřů – Níradže Čopri, Andersona Peterse či Keshorna Walcotta?

Jde o první velký závod, budou natěšeni jako já a připraveni na sto procent. Věřím, že se budeme bít na dalekých metrech.

Vzruch přinesl už váš první soutěžní hod na závěr soustředění v jihoafrickém Potchefstroomu za 88 metrů. Příprava zdá se vyšla náramně?

Úplně skvěle, musím to zaklepat. Byla jedna z nejlepších, co jsem kdy měl. Závod to jenom potvrdil. Nikdy jsem tam tak daleko nehodil. Cítím, že jsem se zase posunul.

Tři měsíce strávené v Jihoafrické republice se staly tréninkovou tradicí. Přišlo i nějaké zpestření?

Když něco funguje, nemá cenu to měnit. Fajn bylo, že jsem byl zdravý po celou dobu, což je základ.

V tréninkové skupině Jana Železného tedy všechno ladí…

Trenér vynakládá maximum úsilí, abychom byli co možná nejlepší. Ke všemu mám skvělého parťáka Jardu Jílka, který mi úskalí v tréninku pomáhá přežít. I jeho forma šla nahoru. Věřím, že má reálnou šanci se letos kvalifikovat na mistrovství světa.

V Potchefstroomu jste měl i rodinu, že?

Žena s dcerou jsou moje největší fanynky, jejich přítomnost mě strašně nabíjela. Dcerka nám tam rostla před očima. V jedenácti měsících začala chodit, teď ji už nezastavíme. (směje se)

Do mistrovství světa absolvujete řadu mítinků, je tu také mistrovství Evropy družstev v Chorzówě, které bude na konci června součástí Evropských her… Plánujete objet vše?

Mám tam o tři závody více než vloni. Věřím, že to ve zdraví přežiju. Do Polska se samozřejmě chystám. Je potřeba se udržet mezi elitou, ne zase hned sestoupit. K tomu bude potřeba co nejsilnější sestava.

V posledních době jste českou medailovou zárukou. Jde z hlediska očekávání o jednoduchou roli?

Nesmí to svazovat. Jsem strašně rád, že se mi daří už delší dobu a dělám maximum, aby to trvalo i nadále.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

 

Čeká ji mnohem pestřejší program než v minulosti. Nikoleta Jíchová, dvaadvacetiletá česká hvězdička v běhu na 400 metrů překážek, změnila před novou sezonou manažera a věří, že jí účast na kvalitnějších mítincích výkonnostně přiblíží absolutní světové špičce.

,,Toto rozhodnutí vyplynulo po mistrovství Evropy v Mnichově. Skončila jsem tam jedenáctá, zaběhla si osobní rekord. Doufala jsem, že do druhé části sezony přijdou vstupenky na lepší mítinky, ale narazila jsem tak trochu na svoji naivitu,“ říká zcela na rovinu. ,,Atletů je pořád spousta a dobrých manažerů, kteří je zastupují, ještě víc. Zjistila jsem, že to není jen o výkonech. Celý srpen a část září jsem vlastně ,,skejsla“ na čekacích listech. Nikam jsem se nedostala. Proto jsem začala pátrat po osobě, jež má v tomto prostředí ostřejší lokty,“ prozrazuje atletka Dukly důvody k angažování norského stratéga Jaspera Buitinka.

Program už máte pečlivě nalajnovaný. Kterým akcím přikládáte největší důležitost?

Závodů je tam docela dost. Soustředit se budu především na domácí šampionát, mistrovství Evropy družstev, červnový stříbrný mítink v Poznani a zlatý na Tretře v Ostravě.

Půjde hlavně o vydatnější zisky do světového žebříčku. Vloni vám účast na MS v Eugene utekla o pouhých sedm bodů…

A to jsem toho ani moc neobjela. Letos by to mělo klapnout, hlavně musím zůstat zdravá. Když se všechno povede, čeká mě dlouhá sezona.

Ostrý limit pro šampionát v Budapešti je 54,90. Zatím máte zaběhnuto 55,48. Pomýšlíte v koutku duše na přímou kvalifikaci?

Proč ne. Do přípravy jsme s trenérem zařadili řadu novinek. Všechno šlo nahoru. Síla, rychlost, vytrvalost. Teď se to jen musí projevit na dráze. (usmívá se) Doufám, že moje tělo, hlava i nohy větší vytížení zvládnou. Chci vyladit formu co možná nejlépe, něco předvést. Rozhodně se nehodlám jenom zúčastnit.

Nedávno jste se vrátila z měsíčního soustředění ve Španělsku. Vyšlo vše podle představ?

Podvrtla jsem si tam kotník, ale nic vážného. Za tři dny jsem byla fit. Mohli jsme jít do větší kvality a zúročit předchozí objemové dávky z hor, kde jsem hlavně naběhávala kilometry a běžkovala. Jsem teď plná sil a hladová po úspěchu. To mi musí vydržet.

Španělské stadiony jsou proslulé tvrdšími povrchy Mondo. Vy jste z Julisky zvyklá na tartan. Netrpěla jste?

Určitě by to nějaké následky mělo, ale vybruslili jsme z toho elegantně. Nakonec jsme vhodnou tartanovou dráhu objevili, i když hledání bylo poměrně složité.

Kdy si poprvé zaběhnete v ostřejším rytmu?

Půjde o tradiční akci 5. května na Slavii ve Vršovicích, kde jsem s atletikou začínala. Střihneme si tam takový dvojboj, tedy hladkou třístovku i třístovku s překážkami. Je to fajn, protože hned neběžíte svoji klasickou disciplínu. Ta přijde na řadu 20. května na přeborech Prahy.

 

 

 

 

 

 

 

 

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: ASC Dukla

 

Parádní začátek. Na úterním závodě místní univerzity v Potchefstroomu se zaskvěl nejlepší český atlet současnosti Jakub Vadlejch. Na závěr soustředění v Jihoafrické republice zaznamenal oštěpař Dukly Praha světový výkon roku 88,38 metru.

„Bral jsem to jako tréninkový závod, ale je to můj nejlepší africký start do sezony. Čtyři hody přes 86 metru, je jedna z mých nejkvalitnějších sérií v životě. Považuji to za skvělý signál před sezonou,“ vzkázal Vadlejch prostřednictvím svého manažera. Svěřence Jana Železného čeká premiérový mítink Diamantové ligy 5. května v Dauhá. Tam se utká s olympijským vítězem Níradžem Čoprou z Indie i mistrem světa Andersonem Petersem z Grenady.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Registračku milovaného klubu vlastní od roku 1986, na Julisce by mohl chodit poslepu. Štěpán Janáček (nar. 12. června 1977) prožil coby bývalý výborný skokan o tyči v barvách Dukly řadu krásných a plodných let. Během závodní kariéry se třikrát zúčastnil olympijských her, na domácí scéně získal čtyři tituly mistra republiky, na mistrovství Evropy 2002 skončil nejlépe pátý. To jen pro připomenutí zlomku dráhy, kdy býval vrcholovým sportovcem. Postupem času se proměnil v úspěšného kouče a od 1. listopadu 2022 zastává na Dukle pozici atletického šéftrenéra.

,,Není to práce jednoho člověka, ale celého týmu. Každý, kdo k ní přispívá, je důležitý. Je potřeba si zkušenosti a poznatky předávat, abychom vychovávali další kvalitní generace závodníků i trenérů,“ říká v rozhovoru.

Bylo složité bleskově naskočit na post vedoucího trenéra po nečekaném úmrtí Jiřího Šimiceho?

Člověk by si při nástupu do funkce představoval určitě lepší okolnosti. Jirka chybí celé atletice, o Dukle nemluvě. Svou práci dělal srdcem. Žil jak pro Armádní sportovní centrum, tak pro oddíl. O to víc nás jeho smrt zasáhla. Nebylo jednoduché se hned rozhodnout, zda do takto rozjetého vlaku naskočit a převzít ohromnou odpovědnost. Podporu jsem ale cítil ze všech stran. Od vedení Dukly i zkušenějších trenérů. Proto jsem kývl i v této situaci.

Zkušeností máte na rozdávání. Jistě jste si stanovil priority a představy o fungování oddílu… Naplňují se?

Vím, jak složité je v našem armádním prostředí určité věci co nejrychleji prosazovat. Mám na mysli třeba materiální zabezpečení. Proces je díky složitější administrativě zdlouhavější než v soukromém sektoru. S tím jsem ale počítal. Na Dukle působím od žákovských let, prošel jsem celým jejím řetězcem. Ať už jde o oddílový sport či ten vrcholový armádní. Všechno nejde hned. Za necelý půlrok ve funkci jsme si s trenéry nastínili směr, kterým chceme jít. Není to práce jednoho člověka, ale celého týmu. Každý, kdo k ní přispívá, je důležitý. Je potřeba si zkušenosti a poznatky předávat, abychom vychovávali další kvalitní generace závodníků i trenérů. Tohle už vlastně nastavil Jirka Šimice a já bych v tom rád pokračoval.

Mají atleti v Dukle stále špičkové podmínky k přípravě?

Snažíme se, aby zázemí pro sportovce bylo na topové úrovni. Náš venkovní areál na Julisce takovým parametrům odpovídá. Brzy bude k dispozici i rekonstruovaná budova s posilovnou, což nám velmi pomůže. Regenerace i rehabilitace je zajištěna na vysoké úrovni v hlavní budově. To, co by se dalo vylepšit, je krytý prostor pro naše oštěpaře s odhodovou sítí a zároveň hala pro vertikální skoky. O všem s vedením ASC jednáme a snažíme se dělat maximum, abychom zázemí měli špičkové.

V jednom z rozhovorů jste naznačil, že na sobě musí pracovat i trenéři. Jde o jejich sebevzdělávání, s čímž souvisí metodická činnost či nastavení tréninkového procesu, aby svět Čechům neutíkal… Co si pod tím představit?

Máme v tomto směru dostatečnou oporu v našem atletickém svazu, který pořádá řadu seminářů či vzdělávacích akcí. I Dukla sdílí napříč sporty dunovinky, které přispívají k rozšíření obzorů. Je potřeba moderní trendy zachytit, aby nám rychlík na světové a evropské scéně neujel. Jedině pak můžeme být konkurenceschopní. Už jsem o tom tady hovořil. U týmu není třeba jen trenérů, ale rovněž specialistů na různorodé pohybové činnosti, psychologů a tak dále.

Bude těžké vychovávat nové Špotákové či Hejnové?

Snažíme se atletické prostředí důkladně mapovat. Pokud se objeví talentovaný sportovec, je potřeba mu nabídnout co nejlepší podmínky, aby mohl své schopnosti rozvíjet a posunovat se na špičkovou úroveň. Pokud bude pod dohledem kvalitních trenérů, a my jako Dukla je nabídnout můžeme, pak je tu velká šance, že mladý závodník časem vynikne. Samozřejmě jen v případě poctivé dřiny.

Není žádným tajemstvím, že vedete úspěšnou reprezentantku ve skoku o tyči Amálii Švabíkovou, v současnosti členku USK Praha. Nechtěl byste ji vidět závodit v barvách Dukly?

Jsem rád, že se na sportovním růstu Amálky mohu podílet. Bylo by hezké, kdyby hájila barvy Dukly, nicméně jde hlavně o reprezentaci České republiky. Každé z resortních středisek je specifické. I závodník musí cítit, že v něm chce být. Nemá cenu někoho do něčeho nutit. Nemělo by to dobrý vliv ani na výkonnost. Amálka má v Dukle svého partnera Ondru Kopeckého. Nějaké naděje, že k nám přestoupí, tu být mohou. Uvidíme. (usmívá se)

Současné i bývalé tyčkaře musí zcela jistě fascinovat švédský fenomén Armand Duplantis. Co říkáte jeho světovému rekordu 622 cm, který vytvořil na konci února na halovém mítinku ve Francii?

V naší tyčkařské bublině se o něm samozřejmě pár let bavíme. Vždyť už v roce 2018 poprvé překonal šest metrů, a to byl věkem junior. Jsme rádi, že se jeho sportovní růst nezastavil. Je krásné zblízka pozorovat, co může člověk dokázat.

Rekord jste viděl na vlastní oči…

Ano, ano. Je fajn, že se světové rekordy neposouvají jen díky moderním technologiím. Sergej Bubka samozřejmě skákal na stejných tyčích. U Monda jde o skloubení výjimečných pohybových schopností  a vlastností. Vždyť už více než šedesátkrát překonal šestimetrovou hranici. Jsem přesvědčen, že rekord může ještě minimálně o osm centimetrů posunout až na 6,30 metru.

Prý na Julisce nejsou ani tak vysoké stojany…

(směje se) Teď by tam na rekord pomýšlet nemohl. Ale daly by se zapůjčit. Jsem rád, že ho letos uvidíme na Zlaté tretře v Ostravě. České publikum si přijde na své.

Pojďme k vrcholům letošní sezony, tedy hlavně Evropským hrám a mistrovství světa. Do koho vkládáte největší naděje?

Tradičně spoléháme na oštěpaře ze skupiny Honzy Železného. Po jeho boku trenérsky vyrůstá i Petr Frydrych, jehož dva svěřenci by mohli vyniknout na mistrovství Evropy do 22 let. Máme i nadějné běžecké, překážkářské a sprinterské skupiny. Přál bych si, aby i nastupující generace už letos vystrčila růžky a ukázala, že má na to v nejbližších letech následovat naše nejlepší v čele s Kubou Vadlejchem.

Trenérská práce je zároveň vaším koníčkem. Dokážete se od ní vůbec oprostit?

(úsměv) Vše je tak nějak propojené. Když zbude čas, rád se aktivně hýbu. Několik let jsem se podílel  na projektu Olympijského víceboje souvisejícím se sportováním mládeže. Když si můžu odlehčit prací s dětmi, třeba se žákovskou skupinou, v níž jsou moje dcery, jde o ideální relax. Nabíjí mě to.

Vaše manželka je bývalá špičková běžkyně. Zajdete k ní někdy pro radu?

Graža je mojí vrbou. Ačkoliv nikdy nechtěla, abych trénoval, tak se mi snaží ve všem pomáhat. Má velké zkušenosti, byla velmi úspěšná závodnice. Ví, co vrcholový sport obnáší. Její rady se často hodí.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Týdny útrap kvůli bolestivé ostruze v levé patě se zdají být pryč. Čtvrtkař Patrik Šorm konečně dostal od lékařů zelenou a postupně začíná s tréninkem. ,,Pro návrat jsem dělal všechno. Bral jsem i kortikoidy a chodil na rentgenové ozařování. Ale až postupem času se uvidí, zda je noha úplně v pořádku,“ říká devětadvacetiletý atlet pražské Dukly k aktuálnímu zdravotnímu stavu.

Kvůli nepříjemnému zranění byl nucen vynechat celou halovou sezonu, na dráze se naposledy objevil 20. prosince loňského roku. ,,Běhal jsem od doktora k doktorovi. Šlo o těžké období,“ přiznává. ,,Dívat se na halové závody jenom v televizi nebylo snadné. Ale nějak jsem to přežil,“ usmívá se.

Vloni v březnu doběhl Šorm na halovém mistrovství světa v Bělehradě pátý. V letní části měl našlápnuto k ohrožení českého rekordu Pavla Masláka a skvělých výsledků dosáhl i se štafetou. Nyní začíná od nuly. ,,Tréninkový handicap je výrazný. Než se do toho dostanu zpátky, bude chvíli trvat. Hlavně, aby zdraví drželo a bolesti se nevrátily,“ přeje si.

Pokud půjde vše podle plánu, měl by kolem Velikonoc odletět na měsíční soustředění do Jihoafrické republiky. ,,Teď je potřeba vydržet týden a půl trénovat bez bolestí. Když nepřijdou, budu na dobré cestě zátěž stupňovat.“

Ostrý závod je zatím v nedohledu. ,,Nechci raději nic předpovídat. Závodit začnu, až se se budu cítit zcela fit a připravený.“

Se čtvrtkařskou štafetou má jistý start na srpnovém mistrovství světa v Budapešti. ,,Pokusím se udělat maximum, abych u toho mohl být. V současnosti jde o sezónní prioritu. Individuální start by byl nadplán. Uvidíme.“

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Ve 27 letech si mílař Jan Friš připsal jeden z největších úspěchů dosavadní kariéry. Ve finále halového mistrovství Evropy v Istanbulu doběhl v závodě na 1500 metrů na velmi pěkném 8. místě.

Friš zaběhl čas 3:40,86 značící jeho sezónní maximum. Na trati si atlet Dukly Praha počínal takticky velmi dobře. Krátce po začátku se vyhnul pádu dvou soupeřů, v průběhu se držel nadohled nejlepším a v závěru ještě dva soky předběhl. ,,Možná to mohlo být ještě lepší, ale osmička se počítá,“ říkal radostně v televizním rozhovoru. ,,Nemůžu být nespokojený. Už účast ve finále byla úžasná a tohle je třešnička,“ poznamenal.

Závod podle předpokladů vyhrál norský favorit Jakob Ingebrigtsen v novém rekordu šampionátu 3:33,95.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Výborně si počínal v prvním kole závodu na 1500 metrů běžec Jan Friš. Závodník armádního klubu Dukla využil rychlého tempa třetího rozběhu, dokázal se udržet v klubku nejlepších a časem postoupil do pátečního finále.

,,Je to skvělý,“ říkal zvesela v televizním rozhovoru sedmadvacetiletý mílař, který sice doběhl šestý, ale na postup do finále mu stačil čas 3:41,57, což je jeho letošní nejlepší výkon. „Když jsme s klukama viděli, že předchozí dva běhy nebyly moc rychlé, řekli jsme si, že do toho jdeme naplno,“ líčil ochotu celého pole běžet rychle.

Finále ho čeká v pátek večer a Jan Friš si je vědomý, že ve vyhecovanému halovém závodě se může přihodit cokoliv. „Všichni poběží naplno, a tak bude nejdůležitější vyvarovat se kolizím,“ dodal.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA