Archiv rubriky: atletika

Bronzová olympijská medailistka Nikola Ogrodníková má doma kromě velké oštěpařské medaile z Paříže další vzácnost. Z ní se však bude těšit den co den. V sobotu přivedla na svět syna Jáchyma. Čtyřiatřicetiletá hvězda Armádního klubu Dukla o tom informovala na sociálních sítích.

Hrdým tatínkem je kapitán třineckých hokejistů Petr Vrána, s nímž Ogrodníková již delší čas vychovává také jeho devítiletého syna Lea. Jáchym se narodil v ostravské porodnici.

Slavná česká oštěpařka již dříve prozradila, že s atletikou končit nehodlá. Napovídala tomu i soustředění v průběhu těhotenství, na nichž se cvičením udržovala v kondici. Házet by znovu měla začít v příští sezoně. Veškeré úsilí pak bude směřováno k olympijským hrám v Los Angeles v roce 2028.

TEXT: ASC Dukla/pk

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Potvrzeno, teď už oficiálně. Vycházející atletická hvězda Nikoleta Jíchová se dohodla na trenérské spolupráci se Zuzanou Hejnovou, českou rekordmankou v běhu na 400 metrů překážek. Stejné disciplíně se věnuje právě i Jíchová.  

Tajemství kolující atletickou společností již delší čas dnes definitivně vešlo ve známost. Čtyřiadvacetiletá Jíchová oslovila svou slavnou předchůdkyni z Dukly Praha po rozchodu s koučem Jiřím Šimánkem, s nímž se už názorově neshodovala. Hejnová si musela vše důkladně promyslet, možná i vzhledem k své účasti v populární televizní reality show Survivor.

,,Psali jsme si už na konci roku. Jsem ráda, že to Zuzka vzala. Byla pro mě jedinou volbou,“ prozradila Jíchová. ,,Mohu se učit od té nejlepší, má spoustu zkušeností,“ těší ji.

I o čtrnáct let starší Hejnová, stříbrná olympijská medailistka z Londýna 2012 a dvojnásobná mistryně světa, příliš neváhala. ,,Jen jsem si to musela pořádně nechat projít hlavou,“ narážela na fakt, že si plní i povinnosti  reprezentační trenérky pro sprinty a překážky. ,,Aktuálně jsme se domluvily na tuto sezónu, po které obě vyhodnotíme, zda je spolupráce oboustranně prospěšná. Budu se snažit předat Nikoletě vše, co jsem se v kariéře naučila,“ uvedla následně i v oficiální tiskové zprávě atletického svazu.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Dnes je to sedmdesát let, co se v Dunajské Stredě narodila ikona československého disku Imrich Bugár. V roce 1980 na olympijských hrách v Moskvě získal stříbro, světovým šampionem se stal o tři roky později. Je patnáctinásobným mistrem ČSSR a ČR, zlato získal na ME (1982) a bronz v roce 1978. „Po skončení závodní kariéry zůstal věrný Dukle Praha, nejprve v roli trenéra a později až dosud působil na Dukle na zahraničním oddělení. Byl také manažerem diskařského mítinku Memoriál Ludvíka Daňka v Turnově.

Ve svém rodišti absolvoval maďarskou základní školu, a přestože byl rovněž nadaným házenkářem, začal se už tam věnovat hodu diskem, k němuž ho přitáhl tamní trenér Vincenc Vendégh. V 15 letech vyhrál okresní přebor v Dunajské Stredě a poté odešel do Bratislavy, kde se ve Slovnaftu vyučil. Když měl nastoupit vojenskou základní službu, očekávalo se, že půjde do Dukly Banská Bystrica, ale zamířil do Dukly Praha, oddílu, jemuž nakonec zůstal celoživotně věrný.

Jeho trenérem se v Dukle stal Miroslav Vlček, který pak léta stál v pozadí všech Bugárových úspěchů. Olympiáda v Moskvě pro něj prý je největší vzpomínka. „V pětadvaceti letech jsem se poprvé dostal na olympiádu a hned jsem v osobním rekordu získal medaili. A to jsem před odletem neměl bůh ví jakou formu,“ říká bez váhání dnes sedmdesátiletá ikona armádního klubu Dukla Praha.

Za čtyři roky bylo vše opačně. Stranické nařízení zakázalo sportovcům z východu účast v Los Angeles. „Vůbec jsem se s tím nechtěl smířit. Byl jsem v té době nejlepší na světě. Nemohl jsem tomu uvěřit. Něco se ve mně zlomilo. Od té doby jsem už žádnou velkou medaili nezískal.“ Jako jeden z mála československých sportovců se pokoušel tehdejšímu bojkotu vzdorovat. „Byl jsem na předolympijských závodech a vyhrál. Myslel jsem, že přijdu a udělám zlato, ale… Zklamalo mě to, olympiáda je svátek, a když se na něj připravujete a máte formu, tak je to nepříjemné.“

V roce 1988 byl Soulu dokonce vlajkonošem, ale závod mu nevyšel. „Někdy se to tak sejde. Bylo mi třiatřicet. Vůbec mi nesedla aklimatizace. Pokaždé, když jsem jel na východ, měl jsem s tím problém. Svých třetích a posledních Her se zúčastnil v roce 1992 v Barceloně. „To už jsem trénoval i Roberta Změlíka, který tam vyhrál desetiboj. Na poslední chvíli jsem v Ostravě hodil limit a jel si to tam spíše užít.“

Sportovní kariéru ukončil v září 1995. Krátce nato mu tehdejší prezident MOV Juan Antonio Samaranch v Praze udělil Olympijský řád. Jeho český rekord 71,26  z roku 1985 zatím nebyl překonán. „Já myslím, že ještě dlouho vydrží, pokud se ovšem nenajde nějaký takový hromotluk, jako jsem já,“ říká. „Vybral  jsem si disk, protože jsem za mlada hrozně rád něčím házel. Tehdy mi můj učitel tělocviku říkal, že když tak dobře hážu, tak ať zkusím právě tohle náčiné,“ vzpomíná na své začátky.

A své působení v Dukle si stále pochvaluje. „Měl jsem všechno, co jsem potřeboval. O nic se nemusel starat. Dával jsem si postupné cíle a šel si za nimi. Když jsem pak poprvé v Zaragoze přehodil sedmdesát metrů, byl jsem šťastný. Celkem se mi to povedlo šestkrát,“ dodává oslavenec.

Tak všechno nejlepší Imrichu a hlavně hodně zdraví!

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

 

 

 

 

Povedený start do sezony předvedly oštěpařky Armádního sportovního centra Dukla na mítinku Continental Tour Gold v Botswaně. Andrea Železná skončila druhá v osobním rekordu 60,88 metru, Nikol Tabačková byla třetí rovněž v osobním maximu (59,48).

Železná, manželka a svěřenkyně trojnásobného olympijského vítěze a světového rekordmana Jana Železného, si posunula osobák o 47 centimetrů. Do té doby byl jejím nejlepším výkonem hod z loňského mítinku Kladno hází.

V samotném závodě skončila druhá za Jihoafričankou Jo-Ané van Dykovou (61,23).

TEXT: ASC Dukla/pk

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Atlet ASC Dukla Vilém Stráský má za sebou hodně povedený víceboj. Na druhém vrcholu sezony v čínském Nankingu, halovém světovém šampionátu, obsadil skvělé páté místo a oproti loňskému MS a letošnímu ME si o jedno místo polepšil. V sedmi disciplínách nasbíral 6104 bodů a postaral se o nejlepší český výsledek na šampionátu když se o něj podělí s tyčkařkou Amálií Švábíkovou.

Pětadvacetiletý Stráský nebyl zcela spokojen ze svého vystoupení z úvodního dne, když po čtyřech disciplínách měl na svém kontě 3268 bodů, o 65 méně než v této fázi při osobním rekordu na HME. Ale dnes začal dvěma osobními rekordy na 60 m překážek (7,87) a v tyči se přehoupl přes rovných pět metrů. Na závěrečném kilometru se ujal tempa, doběhl sice čtvrtý, ale díky času 2:36,65 se mu povedlo dostat se před Brazilce Josého Ferreiru, ovšem před Američana Heatha Baldwina to už nevyšlo. „Kilometr bolel víc, než čemu odpovídá čas,“ říkal v rozhovoru pro Českou televizi unavený ale spokojený Stráský.

O čtyři body se dostal podruhé v kariéře přes 6100 bodů, za osobním rekordem z letošního halového ME v Apeldoornu zaostal o 58 bodů. Svým umístěním napodobil Adama Sebastiana Helceleta z let 2012 a 2016. Lepší byl naposledy před 19 lety třetí Roman Šebrle, který je čerstvě bývalým Stráského koučem. Nově se Stráský bude připravovat ve skupině Josefa Karase.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Deset atletů bude Českou republiku reprezentovat na nadcházejícím halovém mistrovství světa v čínském Nanjingu (21. – 23. března). Jediným zástupcem Armádního sportovního centra v nominaci je vícebojař Vilém Stráský, šestý muž z nedávného halového mistrovství Evropy v Apeldoornu. Účast na šampionátu naopak musel na poslední chvíli kvůli nemoci zrušit dálkař Radek Juška.

Dnes krátce po poledni se reprezentanti sešli na Julisce, odkud klubovým autobusem Dukly vyrazili směr Mnichov. Odtud pak odletí do dějiště šampionátu.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: CPA

 

Vícebojař Vilém Stráský a dálkař Radek Juška jsou v nominaci na halový světový šampionát, který se v čínském Nankingu uskuteční od 21. do 23. března. Celkem bude Českou republiku reprezentovat jedenáct českých atletů.

Stráský skončil minulý víkend v sedmiboji na šestém místě na evropském šampionátu v Apeldoornu a umístění ozdobil osobní rekord, když se dokázal zlepšit na 6162 bodů. V Číně by tuto laťku rád posunul, bude obhajovat šestou příčku.

Nejzkušenějším členem výpravy bude dálkař Radek Juška, který na halovém mistrovství světa debutoval už v roce 2016 v Portlandu. Český rekordman, jenž skončil rovněž šestý v Apeldoornu výkonem 797 cm, touží poprvé v této halové sezoně překonat osmimetrovou hranici.

Šampionát v Číně se měl původně uskutečnit už v roce 2020, ale tehdy byl jednou z prvních sportovních akcí zrušených kvůli pandemii koronaviru. Pak byl několikrát znovu odložen a nakonec se bude konat s pětiletým zpožděním.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Jedenatřicetiletá Tereza Petržilková byla nejstarší z českého bronzového kvarteta na halovém evropském šampionátu ve štafetě na 4×400 metrů. I proto si zisk medaile náležitě užívala a zářila radostí. Opojné pocity si přivezla i domů do Prahy, ale již myslí i na letní sezonu.

Na hrudi se jí po příletu do Prahy leskla bronzová medaile, byť to chvíli vypadalo i na jiný kov, když Nizozemky byly diskvalifikované za neúmyslné bránění Britkám po předávce. Ale protest vše zvrátil. „Byl to asi ten nejlepší možný scénář, který jsem si představovala. Doufala jsem, že papírově máme na to pokořit národní rekord, to pro byla taková první meta. A když by se podařila nějaká medaile, tak by to bylo bombastické a to se povedlo. Jsem fakt nadšená,“ říkala.

Nebyla jste zklamaná, že individuální závod se vás netýká?

Věděla jsem, že se holky soustředí na svůj individuální start, takže jsem je nechala být a štafetu neřešila. Začaly jsme na ni myslet až v sobotu, kdy jsme už věděly, kdo jaký úsek půjde.“

Věřila jste v zisk medaile?

Věděla jsem, že papírové předpoklady na medaili máme. Strašně moc jsem si přála, aby nám to vyšlo. Ale říkaly jsme si: Je to poprvé, co jsme se takhle sešly, tak uvidíme, jak to půjde. A ono to vyšlo, jsem strašně šťastná.

Jak hodnotíte svůj osobní výkon?

Ten split nebyl úplně moc rychlý, ale byl to taktický běh, takže jsem se úplně nešťavila, ale zařadila se do vláčku a čekala až budu moci zaútočit. I to mělo vliv a poslední stovku jsme měla příležitost krásně předběhnout a zatáhnout před tou Francouzskou. Výkonu to pomohlo, vybudovalo to lepší pozici, aby Lu mohla atakovat třetí příčku. To si myslím bylo podstatné.

Halová sezona skončila, nyní vás čeká letní…

Spadne mi kámen ze srdce, protože mám za sebou půlrok plný změn. Stěhovala jsem se, změna trenéra, změna prostředí, bylo to pro hodně náročné i po psychické stránce. Bylo to těžké i tím, že jsem se musela smířit se čtvrtou příčkou na individuální scéně. Poprvé jsem se dostala do situace, kdy jsem byla žebříčkově na Evropu, ale nemohla jsem běžet, takže ta štafeta vlastně vykouzlila úsměv a jsem ráda, že mi to vynahradilo ten smutek. Nyní si chci odpočinout, dám si pár dní volno, zpracuji všechny emoce a začnu pořádně trénovat na venek. Hlavní vrchol pro mě bude MS v Tokiu. Takže se soustředím na to, abych se tam dostala a předvedla co nejlepší výkon.

Odpadne jedna soupeřka – Nikoleta Jíchová dá přednost překážkám. Bude to jednoduší?

Nikdy nevíte. Může se vyloupnout někdo mladý, musím se soustředit sama na sebe, věřit si a závodit co nejlépe a snažit se atakovat strašně těžký limit. V tuto chvíli nevím, zda na to budu reálně mít. Koukám na to reálně, minimálně budu bojovat o místo přes žebříček. Uvidíme, jak to dopadne.

Každý rok se výkonnostně posouváte, jaký máte časový cíl pro letošek?

Posouvám, ale myslím, že nyní po těch zásazích do tréninku, může chvilku trvat, než si to sedne. Projevilo se to i v hale. Těch závodů jsem měla hodně málo, takže jsem se nestihla pořádně rozzávodit a nedostala ani příležitost ukázat to, co jsme natrénovali. Chci se přiblížit ke svému osobnímu rekordu a hranici 51 vteřin.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

 

Ze smutku z diskvalifikace z individuálního závodu na evropském halovém šampionátu v nizozemském Apeldoornu, až k zisku bronzové medaile ve štafetovém závodu na 4×400 metrů. Tak lze nejvýstižněji popsat účinkování Nikolety Jíchové na jednom z vrcholů sezony. Ale nyní již myslí na své oblíbené překážky.

„Poprvé jsem takhle v hale pobíhala s vlajkou, bylo to skvělý, moc jsem si to užila,“ líčila nadšeně čtyřiadvacetiletá závodnice ASC Dukla, která se soustředí především na čtvrtku s překážkami. „S holkami byla sranda. Myslím si, že jsme měly fakt skvělou energii, což se prostě ukázalo.“

Spravila si tak dojem po individuálním závodě, kdy sice nejprve slavila postup i nové osobní maximum, záhy se však dozvěděla, že se kvůli vyšlápnutí z dráhy do semifinále nakonec nepodívá. „Mám velkou radost, že konečně přišel nějaký výsledek,“ dojímala se. „Z individuálního závodu jsem se radovala, ale nic z toho nebylo. Jsem ráda, že budeme mít něco doopravdy hmatatelného a moc za to holkám děkuju.“

Diskvalifikace vás asi hodně zasáhla…

Určitě jsem ji obrečela, ale krátce. Pár hodin po závodě jsem to uzavřela a druhý den jsem se soustředila na rozcvičení, vlastně s tím, že do dalšího závodu půjdu s čistou hlavou. Nemělo cenu to dál řešit.

Byla jste si vědoma porušení pravidel?

Ne, ne. Vůbec jsem to nevěděla.

Nastal pro vás konec halové sezony?

Ano. Jelikož ta letní byla dlouhá, tak bych se chtěla kvalitně připravit. Potřebuji čas na soustředění a ten svět v hale, který bude zanedlouho v Číně, se nám tam již prostě nehodil.

Jaký je tedy váš další program?

Nyní si dám týden volno, pak pojedu na týden do Itálie na hory. Budu běžkovat, nabíhat kilometry do kopce v nadmořské výšce a pak bych měla letět na měsíc na soustředění do Jihoafrické republiky.

Příprava bude jistě směřovat k zářijovému mistrovství světa, že?

Nejdříve plánuji ME družstev Madridu. Potom přijdou na řadu mítinky, snad i Diamantová liga. Hlavním cílem pak bude světový šampionát v Tokiu.

A s jakými vyhlídkami?

Doufám, že se tam dostanu a uspěju. Limit sice mám, ale nezaběhla jsem jej v tom správném období, takže doufám, že ho zaběhnu, případně se kvalifikuju ze světového žebříčku. Limit je 56,65, já běžela 54,59. Splnit bych ho chtěla co nejdříve. Uvidíme, jak se připravím, ale nemyslím si, že bych na to neměla. Věřím si. Budu ráda, když se takový závod povede brzo. Pak budu moci závodit s čistou hlavou.“

Hladká čtvrtka pro vás nyní skončila?

Asi bych si tam nějakou dala, ale v rámci tréninku. Mohl by to být dobrý závod, který by ukázal rychlostní formu. Překážky jsou prostě moje, již se na ně těším.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA