Archiv rubriky: atletika

Nic netrvá věčně… Přesto je zpráva o ukončení dlouholeté a úspěšné oštěpařské spolupráce mezi Jakubem Vadlejchem a jeho koučem Janem Železným velmi nečekaná. Armádní sportovní centrum Dukla, jehož jsou oba členy, tuto informaci potvrdilo. Rozchází se v dobrém, po vzájemné dohodě.

Je poměrně překvapivé, že se tak děje po velmi úspěšné sezoně, v níž Vadlejch konečně dosáhl na první velké zlato v kariéře, když se v Římě stal mistrem Evropy.

Ano. Hlavním cílem byla olympijská medaile z Paříže, nicméně i čtvrté místo zpod pěti kruhů se v rostoucí mezinárodní konkurenci musí počítat jako veliký úspěch.

„Po 14leté společné cestě jedna kapitola končí. Nastal čas jít vlastní cestou a budu dělat vše pro to, abych České republice i nadále vozil cenné kovy z vrcholných akcí. Trenérovi bych rád poděkoval za vše, co pro mě za tak dlouhou dobu udělal,“ řekl Vadlejch ve zprávě Českého atletického svazu.

„Při domlouvání další spolupráce jsem své svěřence informoval, že můj plán je vést vrcholovou tréninkovou skupinu ještě dva roky, a pak udělat změnu,“ poznamenal Železný. „S Jakubem jsme se dohodli, že na příští sezonu se nebude připravovat v mé skupině. Dospěli jsme k tomu také poté, kdy jsme nenašli shodu na zařazení olympijského vítěze Neeraje Chopry do našeho týmu.“

Do skupiny světového rekordmana přešel dnes čtyřiatřicetiletý Vadlejch v roce 2010. Postupně vyzrál, oštěp z jeho ruky začal létat opravdu daleko. Rekordním zápisem zůstává výkon 90,88 metru z květnového mítinku Diamantové ligy v Dauhá v roce 2022. V pátek třináctého se tak na stadionu Suhain Bin Hamada zapsal do klubu výjimečných.

Jeho medailová vitrína se cennými kovy z největších mezinárodních akcí plní od roku 2017, kdy se stal v Londýně vicemistrem světa. Ke stříbru přibyly bronzy z Eugene (2022) a Budapešti (2023). Z evropských šampionátů vlastní již zmíněné zlato z Říma (2024) a stříbro z Mnichova (2022). Je trojnásobným vítězem celkového hodnocení Diamantové ligy.

Největším úspěchem čtrnáctileté spolupráce je pak bezesporu olympijské stříbro z Tokia (2020).

Teď přichází odloučení. Hvězdy armádního klubu čekají nové výzvy.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

 

Při nedávném vyhlášení ankety o Atleta roku se jedenatřicetiletý Radek Juška, nejlepší český dálkař posledních doby, vyjádřil trochu nešťastně, když pronesl, že mu do konce kariéry už moc času nezbývá. ,,Vyznělo to blbě. Jako bych chtěl brzy končit. To ale v úmyslu rozhodně nemám. Když bude držet zdraví, chci vydržet minimálně do olympiády v Los Angeles,“ zdůraznil Juška, jenž do Dukly přestoupil v říjnu z Olympu.

Důvodem přesunu mezi resortními středisky byla osoba trenéra Josefa Karase, s nímž dlouhodobě spolupracuje, a který v Dukle rovněž povede talentovaného desetibojaře Tomase Järvinena. ,,Dukla mi dává i jiné možnosti. V budoucnu mám v plánu absolvovat základní výcvik a stát se vojákem z povolání,“ prozradil český rekordman.

Nejdelší skok kariéry předvedl v roce 2017 na Světové letní univerziádě v Tchajwanu výkonem 831 centimetrů. Svůj nejcennější kov pak vybojoval o dva roky dříve na halovém mistrovství Evropy v Praze, kde skončil stříbrný.

Pravidelně se účastní vrcholných mezinárodních soutěží. V létě se na olympijských hrách v Paříži blýskl povedenou kvalifikací (815 cm), ve finále nakonec skončil desátý. Pro Jušku jistě velmi pěkný výsledek vzhledem k faktu, že jej do startu pod pěti kruhy sužovaly zdravotní potíže. ,,Nejprve jsem měl problémy s lýtkem, pak přišel na řadu zánět zadních stehenních svalů. Bolest mi neumožnovala absolvovat kvalitnější tréninky, což se odráželo na mých výkonech,“ říká bez výmluv.

Na olympiádě si umístěním v TOP 10 spravil chuť. Tu si přenesl i do přípravy na nadcházející sezonu, kterou zahájil před necelým měsícem. ,,Hlavně jsem zcela zdravý. Jen aby to vydrželo,“ přeje si.

Čekají ho hned tři vrcholy – halové mistrovství světa a Evropy a venkovní světový šampionát v Tokiu. ,,V hale to půjde rychle po sobě. Evropa je na začátku března, svět na konci. Zvládnout se to dá,“ je přesvědčen. Každopádně by rád létal za osm metrů. ,,Potřeboval bych výkonnost ustálit. Pokud se to povede, jste na závodech žádaným zbožím. V mém případě hraje největší roli komplexní zdraví. Jedině pak lze pomýšlet na vyšší pozice. Když tohle není, můžete čarovat, jak chcete, ale daleko nepoletíte,“ vysvětluje.

S trenérem kladou největší důraz na rychlost. ,,Té není nikdy dost,“ usmívá se. ,,Ale snažíme se zdokonalovat vše,“ podotýká jedním dechem.

V Dukle se Juška potká také se svým potenciálním nástupcem, osmnáctiletým Petrem Meindlschmidem. Mají mezi sebou kamarádský vztah. ,,Myslím, že jsem toho pro český skok do dálky udělal dost, Péťa by tuhle štafetu mohl jednou převzít. Je to skvělý kluk, má toho hodně před sebou. Když bude potřebovat, jsem mu k ruce,“ vyslal jasný vzkaz Radek Juška.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Díky bronzovému hodu na olympijských hrách v Paříži se jméno oštěpařky Nikoly Ogrodníkové zákonitě objevuje v popředí sportovních anket. Po třetím místě mezi armádní elitou skončila v sobotu těsně druhá mezi atlety. Na galavečeru v hotelu Ambassador, během něhož uchvátila publikum také zpěvem a tancem, jí na vítězného Jakuba Vadlejcha scházelo pouhých 22 hlasů, nejméně v historii ankety.

,,Druhé místo beru, i to je velmi krásné,“ svěřila se se svými pocity. ,,Kuba si to zasloužil. Měl krásnou a stabilní sezonu,“ řekla po vyhlášení.

Na výsluní se chce čtyřiatřicetiletá závodnice Dukly Praha udržet i v sezoně příští, jejímž vrcholem bude záříjové mistrovství světa v Tokiu. ,,Musím si to dobře rozvrhnout. V době konání šampionátu už s házením zpravidla končím. Zpočátku plánuji více startů, pak přijde asi menší pauza, abych si odpočinula a chytila ten správný drajv. Je potřeba se pořádně namotivovat a MS v Japonsku si nastavit jako prioritu,“ má jasno.

Úspěch na olympiádě jí změnil život soukromý i veřejný. Účastnila se řady projektů a společenských akcí. ,,Poslední měsíc byl velmi náročný. Řadu pozvání jsem kvůli náročnému časovému programu musela i odříci. Trošku mě to samozřejmě mrzelo, ale nedá se zvládnout úplně vše. Už jsem z toho byla hodně vyčerpaná a unavená,“ přiznala.

Na relax jí příliš času nezbylo. První dovolenou dokonce proležela. ,,Ale na druhé jsem  si to vynahradila. V Egyptě jsem si zaplavala s delfíny, což bylo úžasné. Teď se už těším, až začnu trénovat.“

V přípravě velké změny neplánuje. ,,Pojedu ve stejném režimu, v jakém jsem fungovala minulý rok. Nějaké úpravy tam samozřejmě udělám, protože jsou jisté věci, které chci zlepšit. Každopádně budu pokračovat sama bez oficiálního trenéra. Takhle mi to vyhovuje.“

Olympijský bronz jí bezesporu zaručí účast na nejprestižnějších mítincích. Nabídky se určitě pohrnou. ,,Asi to bude jiné než před olympiádou. (směje se) Velmi bude také záležet, jak mi to půjde. Na konci sezony se házelo velmi kvalitně. Je to ustálené na 62, 63 metrech. Chci být na první závod připravena co nejlépe,“ podotkla zkušená oštěpařka.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Pět zástupců Armádního centra Dukla se bude ucházet o prvenství v tradiční anketě o Atleta roku. Jméno vítěze vejde ve známost 2. listopadu na galavečeru v pražském hotelu Ambassador Zlatá Husa.

V TOP 10 po hlasování atletických funkcionářů, trenérů a novinářů figurují oštěpaři Jakub Vadlejch a Nikola Ogrodníková, překážkářka Nikoleta Jíchová a také dálkaři Radek Juška s Petrem Meindlschmidem, kteří do Dukly přestoupili k 1. říjnu letošního roku.

Pojďme si připomenout jejich největší úspěchy.

Jakub Vadlejch

Atletem roku se může stát počtvrté v řadě. Na mistrovství Evropy v Římě konečně dosáhl na své první velké zlato, když zvítězil pokusem ze šesté série. Na olympijských hrách pak za nádherný výkon 88,50 metru skončil na nepopulární čtvrté příčce, když ho od bronzové medaile dělily pouhé čtyři centimetry.

Nikola Ogrodníková

Na olympiádě v Paříži prožila snové finále. Ve třetí sérii poslala oštěp do vzdálenosti 63,68 metru, což jí v konečném účtování vyneslo nádherný bronz a jedinou atletickou medaili z pod pěti kruhů pro českou atletiku. Na evropském šampionátu skončila pátá.

Nikoleta Jíchová

Na ME v Římě zaběhla v semifinále čas 54,59, což byl nejen její nový osobní rekord, ale zároveň splněný limit pro start na olympijských hrách. Ve finále dlouhovlasá blondýna rovněž předvedla skvělý běh, nakonec z toho bylo 4. místo.

Radek Juška

Zazářil především v kvalifikaci na olympijských hrách, v níž skočil 815 centimetrů. Ve finále pak obsadil 10. příčku.

Petr Meindlschmid

V osmnácti letech zaznamenal průlomovou sezonu mezi dospělými. Vyšlo mu především mistrovství Evropy v Římě, kde posunul juniorský národní rekord na 803 centimetrů. Ve finále z toho bylo  nádherné 7. místo.

TEXT: Pavel Král

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Talent má od pánaboha. Jinak by v osmnácti letech těžko létal v dálkařském sektoru za osm metrů. Držitel juniorského národního rekordu (8,03 m) Petr Meindlschmid letos zažil průlomovou sezonu i mezi dospělými. A své hranice touží posouvat dál. I díky armádnímu klubu Dukla, do něhož nedávno přestoupil.

,,Na Julisce je skvělé zázemí. Budu mít mnohem kvalitnější podmínky k přípravě. Od tréninku až po regeneraci. Vzhledem k mé atletické budoucnosti se jedná o obrovský krok dopředu. Mělo by se to projevit. Věřím, že budu ještě lepší, rád bych posunul svá halová i venkovní maxima,“ předeslal rodák z Uherského Hradiště.

Na červnovém mistrovství Evropy v Římě jste poprvé v kariéře překonal osmimetrovou hranici, ve finále jste pak obsadil skvělé 7. místo. Jak se vzpomíná na takhle povedenou premiéru na vrcholné mezinárodní akci?

Šlo vskutku o průlom. Formu jsem cítil už krátce před tím na Memoriálu Josefa Odložila. Tam mi k osmi metrům scházelo osm centimetrů. Škoda, že po Evropě přišel útlum. Olympiáda ani juniorské mistrovství světa mi nevyšly. Z toho jsem byl smutný. Vím, že i to špatné ale ke sportu patří.

Nehrála roli třeba i únava?

Je to možné. Závodů bylo hodně, na což jsem nebyl tolik zvyklý. Když jsem ještě hrával fotbal, skákal jsem tak jednou dvakrát do měsíce. Teď šel jeden závod za druhým. Také jsem asi zbytečně vyvíjel tlak sám na sebe. Psychicky jsem to pak úplně nezvládal.

Schází vám někdy fotbal, jemuž jste se dlouho věnoval a patřil k velkým talentům?

Ani ne. Rozhodl jsem se pro atletiku a ničeho nelituji. Užívám si každý trénink, každé závody. Baví mě mnohonásobně víc.

Dokázal jste se kvalifikovat na olympijské hry, což není vůbec snadné. Tahle zkušenost se jistě do budoucna bude hodit, nemyslíte?

Atmosféra na Stade de France byla neskutečná. Něco takového jsem po zkušenostech z jiných kvalifikací vůbec nečekal. Když jsem šel k sektoru, spadla mi pusa. Dívalo se na mě hrozně moc lidí. Dokázal jsem si je i roztleskat, což bylo úžasné. Po Evropě jsem rovněž myslel na nějaký hezký výkon, jenže jsem si to v hlavě špatně nastavil.

Sezonu jste ukončil teprve nedávno na MČR družstev juniorů. Jak dlouhý si dopřejete odpočinek?

Chvilku relaxovat musím. Budu koukat na filmy, zajdu do bazénu, do sauny i na masáže. Za pár dní ale pozvolna začneme s přípravou na halovou sezonu.

Příští rok budete v Uherském Hradišti maturovat. Jste pilný student?

Snažím se sport a učení skloubit, jak to jde. Samostudium mi velký problém nedělá. Na Julisce budu přes zimu trávit hodně času. I tak věřím, že to zvládnu.

Co spolužáci, obdivují vás?

Přes individuální plán se do školy snažím chodit co nejčastěji. Máme ve třídě skvělou partu lidí. Moc si rozumíme. Když jsem na nějakém větším závodě, tak se sejdou, společně se dívají, fandí mi a podporují. Moc si toho vážím. Mám štěstí, že jsou takoví, jací jsou.

Z jakých předmětů budete maturovat?

Čeština, angličtina, matematika a deskriptivní geometrie.

Počty tedy máte viditelně v oblibě…

Matematika a geometrie mi jdou tak nějak přirozeně. Nemusím je vyloženě biflovat.

Zpět k atletice. Do Armádního centra Dukla přestoupil i český dálkařský rekordman Radek Juška. Jak spolu vycházíte?

Máme velmi kamarádský vztah. Vždycky mi se vším rád pomůže. Díky jeho radám je můj vstup do dospělé kategorie snadnější.

Na co se s trenérem Jiřím Brázdilem v zimě nejvíce zaměříte?

Asi na všechno. (směje se) Nečeká nás jednoduchá práce. Trenér říkal, že tím, jak jsem hodně mladý, se budu ještě zrychlovat. Mohou tím nastat komplikace s rozběhem, pokazí se technika. S tím budeme bojovat asi nejvíce. Musí se to vyladit, aby mi to šlapalo hlavně ve venkovní sezoně.

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Ač ji sužovaly drobné zdravotní problémy, dokázala si Nikoleta Jíchová plnit svá atletická předsevzetí. Na červnovém mistrovství Evropy v Římě skončila na čtyřstovce překážek čtvrtá, už v semifinále navíc pokořila ostrý limit pro start na olympijských hrách v Paříži. ,,Šlo o nejhezčí zážitek, jaký jsem dosud na dráze prožila. Navíc byl umocněn i krásným výsledkem,“ poznamenala souhlasně při hodnocení sezony plné slastí i strastí čtyřiadvacetiletá závodnice armádního centra Dukla.

Osobní rekord stlačila na hodnotu 54,59, což jí dávalo slušné naděje i pro vystoupení pod pěti kruhy. ,,Měla jsem tehdy ohromnou radost. Nemusela jsem čekat na uzávěrku světového žebříčku a mohla se v klidu připravovat. Do Paříže jsem se těšila jako malá holka,“ netajila nadšení.

Premiérovou účast na olympiádě jí bohužel pokazilo zranění. Kvůli pichlavé bolesti musela rozběh i opravu absolvovat s tejpem na levém koleně. ,,Nejsem typ sportovce výletníka. Když někam jedu, chci podat co nejlepší výkon. Jsem v tomhle na sebe docela přísná. Proto jsem byla velmi smutná, když se tohle krátce před odjezdem do Paříže přihodilo. Nevěděla jsem, jestli tu čtvrtku vůbec dám. Ale alespoň jsem se naučila běhat pod tlakem, na který jsem nebyla zvyklá,“ hledala částečná pozitiva.

Vyšetření prokázalo otok na chrupavce. Lékaři doporučili klidový režim, přesto se Jíchová na dráze ještě objevila. Po třech týdnech premiérově zaklekla do bloků na Diamantové lize. V Chorzówě doběhla sedmá v kvalitním čase 54,92. ,,Koleno mě už tolik nebolelo, chtělo se mi strašně závodit. Navíc, když přišla taková příležitost. Dostala jsem se tam na poslední chvíli. Běžela jsem z euforie, celé to bylo magické. Diamantovka má obrovskou prestiž. Je to další splněný sen.“

Po návratu se bolesti při tréninku vrátily. Sezonu proto ukončila, přestože plánovala ještě start na extralize družstev. ,,Mrzelo mě, že jsem Dukle nemohla pomoci, už to ale nemělo cenu pokoušet. Odletěla jsem na dovolenou. Teď se cítím dobře, byl to správný krok,“ je přesvědčena.

Před pár dny začala s lehčí přípravou. ,,Není kam spěchat. Mistrovství světa v Tokiu je až v září. S trenérem máme čas vše důkladně promyslet. Rovněž se rozhodneme, zda halovou sezonu pojmout tréninkově nebo se víc zaměřit na mistrovství Evropy, kde bych mohla být na hladké čtyřstovce konkurenceschopná.“

Stejně jako letos bude muset i příští rok usilovat o splnění ostrého limitu pro světový šampionát (54,65). ,,Už jsem ho zaběhla. Jenže ne ve správném období. Počítají se časy od 1. srpna. Ale věřím, že to dám,“ říká sebevědomě. ,,Nestresuju se z toho. Kromě kolena jsem letos v květnu laborovala i se svalem. Rozjezd byl zákonitě pomalejší, přišel tréninkový výpadek. I proto věřím, že mohu být mnohem rychlejší. Potřebuji však zůstat zdravá. Bude řada příležitostí. Jak na mezinárodních mítincích, tak třeba na mistrovství Evropy družstev, na které se moc těším,“ doplnila ke svým plánům.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

 

Atletický oddíl ASC Dukla se dneškem rozrostl o čtyři vskutku velká jména. Do armádního klubu přestoupili hned čtyři reprezentanti! Dálkaři Radek Juška a Petr Meindlschmid, desetibojař Tomas Järvinen a běžkyně Tereza Petržilková. Trenérský štáb pak rozšířili Josef Karas a Ladislav Prášil.

Karas vede coby kouč právě Jušku s Järvinenem, proto se přestup českého dálkařského rekordmana z Olympu jevil jako logickým krokem. Mladík Järvinen, který nedávno na MS v Limě atakoval juniorský světový rekord, pouze vyměnil mateřskou adresu TJ za ASC.

V případě Terezy Petržilkové šlo rovněž o racionální rozhodnutí. Coby trenér ji nově povede Michal Novák, zákonitě tedy přešla z Victorie do Dukly. O talentovaného Petra Meindlschmida se klub z Julisky zajímal dlouhodobě. ,,Uvítaly to obě strany. Zabezpečíme mu špičkovou péči resortního centra. Ve spolupráci s Českým atletickým svazem jsme se dohodli, že bude zařazen u nás,“ poznamenal Štěpán Janáček, atletický šéftrenér na Dukle.

STRUČNÉ VIZITKY NOVÝCH TVÁŘÍ

Radek Juška (nar. 8. března 1993)

Je českým rekordmanem ve skoku do dálky, když na Univerziádě v Tchaj-pej (2017) dolétl na značku 831 centimetrů. Největším úspěchem je pak stříbro z halového mistrovství Evropy v Praze v roce 2015. Dvakrát se zúčastnil olympijských her (2016, 2024).

Petr Meindlschmid (nar. 15. ledna 2006)

Dlouho se rozhodoval mezi fotbalovou a atletickou kariérou. Zvítězila druhá varianta. V letošním roce zaznamenal obrovský průlom. Na memoriálu Josefa Odložila zvítězil v osmnácti letech v českém juniorském rekordu (792 cm). Ten pak ještě vylepšil na mistrovství Evropě v Římě (803), čímž si vysloužil dodatečnou nominaci na olympijské hry v Paříži.

Tomas Järvinen (nar. 21. října 2005)

Na nedávném juniorském MS vybojoval zlatou medaili v desetiboji. Syn několikanásobné mistryně ČR v sedmiboji Kateřiny Nekolné a finského otce Mika Järvinena dosáhl skvělého výkonu 8425 a postaral se tak o národní maximum v juniorské kategorii. Ke světovému maximu Němce Niklase Kaula mu scházelo pouhých 10 bodů…

Tereza Petržilková (nar. 10. září 1993)

Specialistka na hladkou čtyřstovku zatím své největší úspěchy posbírala ve smíšené štafetě na 4×400 metrů. Z Evropských her (2023) vlastní zlato, z MS v Budapešti (2023) pak bronz. V individuálním závodě se blýskla 6. místem na halovém ME v Istanbulu. V létě si v Paříži připsala svou premiérovou účast na olympijských hrách.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Už na začátku září ohlásil oštěpař Jakub Vadlejch, mistr Evropy z Říma a čtvrtý muž z olympijských her v Paříži, ukončení sezony. Důvodem byla únava a vyčerpání z velmi náročného programu. Přednost před finále Diamantové ligy dostal odpočinek.

,,Potřeboval jsem úplně vypnout. Chci, aby tělo i hlava byly připravené na další výzvy. Tou největší bude samozřejmě mistrovství světa v Japonsku,“ poznamenal svěřenec Jana Železného.

Sledoval jste sobotní vyvrcholení Diamantové ligy alespoň u obrazovky?

Ano. Čekal jsem, že si to o prvenství rozdají Peters, Weber a Čopra. Nejvíc jsem tedy věřil Čoprovi, ale těsně mu to nevyšlo.

Peters jej přehodil o jeden centimetr, vás na olympiádě o čtyři…

Jsou to titěrné rozdíly. Do pěti centimetrů je to opravdu i o štěstí. Petersovi přálo.

Nezalitoval jste na chvíli, že v Bruselu neobhajujete diamantovou trofej?

Nešlo o lítost. Cítil jsem, že sezonu musím ukončit dříve, přestože jsem po tělesné stránce víceméně stoprocentní. Letošní soutěžní rok jsem na sebe začal hodně brzy, tedy v březnu. Jde ale celkově o poslední čtyři roky, kdy jsem závodil od začátku do konce. Vloni jsem končil 20. září, a jelikož vím, že za rok je mistrovství světa ve druhé polovině září, tak mě opět čeká velmi dlouhá sezona. I proto jsem tu letošní potřeboval lehounce zkrátit. Alespoň o ty dva týdny.

Hrálo roli i psychické vytížení?

To se musí zažít. Každý závod vyžaduje velmi pečlivou psychickou přípravu. Po Diamantové lize v Lausanne jsem cítil, že už to úplně nedokážu. Zejména po olympiádě, kam bylo celoroční úsilí směřované a kde jsem za mě osobně předvedl snový výkon, i když jsem nakonec skončil čtvrtý.

Před vámi byly ještě dva podniky Diamantové ligy. Konzultoval jste své rozhodnutí s koučem Janem Železným?

Říkal, že to je čistě na mně. Sám byl také vždycky nastavený na vrchol sezony, pak se už závodí takříkajíc za odměnu. Letošní rok byl specifický tím, že měl dva vrcholy – mistrovství Evropy a olympijské hry. Na obou akcích se mi povedlo zaházet skvěle. Připravit se ještě na třetí, kterým bylo finále Diamantové ligy, reálně opravdu moc nejde.

Byli tedy mimoevropané Čopra, Peters či Nadím zvýhodněni, že se upínali výhradně na olympiádu?

Jedná se o jedinečnou akci. Já jsem před tím vyhrál Evropu, ale jak už jsem řekl, podat skvělé výkony na třech vrcholech, je téměř nemožné. Podívejte se na Němce Webera, kterému ve finále Diamantové ligy také došlo. Sám mi říkal, že toho má opravdu dost.

Jak jste si užíval volné chvíle bez oštěpu?

Jsem sportovní blázen. Odpočinek pro mě znamená třeba i túry na horách. Byl jsem v Tatrách, kde jsme chodili od rána do večera. Každý den z toho byly dva vertikální kilometry, takže takové horské soustředění. Hodně jsem jezdil i na kole. Vysadit úplně nemůžu. Finále olympiády ukázalo, že svět je hodně nahoře. Když chci bojovat s nejlepšími, musím se ještě o kousíček posunout.

Letos jste si naostro hodil devětkrát, z toho dvakrát v kvalifikacích. Šlo o pochopitelná omezení kvůli startu na olympijských hrách. Jaký model zvolíte v příštím roce?

Deset, dvanáct závodů je ideální počet. Jde hlavně o to, aby člověk neztratil tu chuť. Může se to zdát jako málo, ale když házíte nějakých dvacet let, víte, že tělo má omezený počet ran, které dokáže schytat a polknout.

Začnete vzhledem k pozdějšímu termínu mistrovství světa déle?

O něco ano.  I tak bych si rád na soustředění v Jihoafrické republice zase hodil. Jinak to ale směřuji na konec dubna. Rád bych objel mítinky Diamantové ligy, kterých bude pět. Určitě chci startovat také na Zlaté tretře. Vše jinak bude záviset na aktuálním zdraví. Za poslední dobu jsem našel klíč, jak trénovat a závodit, aby tělo fungovalo.

Vraťme se ještě k olympijskému vystoupení. Byl jste nastavený na medaili. Jak dlouho jste vstřebával nešťastnou čtvrtou příčku?

Samozřejmě jsem přemýšlel, jestli šlo udělat něco jinak nebo lépe. Ale s čistým svědomím mohu prohlásit, že ne. 88,50 je opravdu extrémně kvalitní výkon. O tom atletika je. Před sezonou jsem si říkal, že když na olympiádě hodím 88 metrů, bude z toho na 99 procent zlato. Tak jsem to měl nastavené. Historie ukazovala, že ve finále olympijských her se vždycky házelo málo. Souvisí to se spoustou faktorů. Například s mediální stránkou či nervozitou, která je úplně někde jinde. Že nakonec za 88,50 nebudu brát medaile, mě absolutně nenapadlo. Vždyť je to můj TOP 3 pokus kariéry na velké mezinárodní akci. V Tokiu jsem získal stříbro za vzdálenost kratší o téměř dva metry. Až budoucnost ukáže, zda v tomto trendu pojede mužský oštěp dál či se jednalo o ojedinělý závod. Od doby změny těžiště v roce 1986 by byl tento hod na olympijských hrách pětkrát zlatý. V Paříži na stupně bohužel nestačil. Oštěp byl jednou z absolutně nejsilnějších atletických disciplín. Mám nejvýše položené čtvrté místo v historii. Člověk se s tím musí vypořádat a jet dál. Časem budu možná vnímat jen ten krásný výkon.

Jistě jste po příletu toužil na chvilku vypnout a nevnímat okolí…

Máme chaloupku u Strakonic. Snažíme se tam s rodinou trávit co nejvíce volného času. Vždycky si tam hezky odpočinu.

Mediální tlak na vaši osobu byl enormní. Svědčilo vám pasování do nevděčné role medailisty?

Do závodů chodím s čistou hlavou. Vůbec si tyhle věci nepřipouštím, nevnímám je. Jsem maximálně soustředěný na den D. Tělo i hlava musí být v ideálním rozpoložení.

Při triumfu na červnovém mistrovství Evropy v Římě jste poslal oštěp do vzdálenosti 88,65 posledním pokusem. Takové vítězství se povede možná jednou za život, souhlasíte?

Byl to scénář, jaký jen tak nepřijde. Je hezké hodit v první sérii daleko, všem sebrat dech a pak to nějak doházet. Ale ty emoce, když se to povede tak, jak se to povedlo mně, jsou pak mnohem větší. Mají úplně jiné grády. Dát mat šestým hodem je neskutečné. Možná už nikdy nic podobného nezažiju. Myslím, že Bára Špotáková to během kariéry zažila také jen jednou – při olympiádě v Pekingu 2008. Je to opravdu specifická záležitost. Z těla vydolujete poslední zbytky, které v sobě máte. Je to přesně ten moment, kvůli němuž sport tak dlouho děláte.

Co pro vás znamená titul pro nejlepšího Evropana?

Jeden ze splněných snů. Už mi schází pouze zlata z mistrovství světa a olympiády. (usmívá se) Jsou to stále pořádné výzvy.

Myslíte, že se za rok při MS v Tokiu znovu objeví Pákistánec Nadím, jenž letos vyhrál olympiádu, ale jinak se na velkých akcích neobjevuje?

Dal bych za to ruku do ohně. Letos závodil jen jednou. Je to ojedinělý jev napříč sporty. Jelikož mu to vychází, tak nic asi měnit nebude. Nám ostatním nezbývá než hodit dál než on.

Bude vám 34 let. Co znamená tohle číslo v kariéře vrcholového oštěpaře?

Je to individuální. Někdo dokáže oštěp poslat k devadesáti metrům i v devětatřiceti. Tělo je neskutečný nástroj. Je v něm mnohem víc, než si většina lidí dokáže představit. Trenér Železný hodil v pětatřiceti skoro třiadevadesát metrů. Možné je všechno. Jen nesmí přijít fatální zranění. Dělám všechno, i díky skvělému týmu lidí kolem sebe, aby se mi tohle nestalo.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

 

Tři roky trvala spolupráce české rekordmanky ve skoku o tyči Amálie Švábíkové s koučem Štěpánem Janáčkem, jenž je zároveň šéftrenérem atletiky v Armádním sportovním centru Dukla. Od příští sezony už Švábíkovou povede bývalá reprezentantka Jiřina Kudličková (za svobodna Ptáčníková).

Ukončení spolupráce je poměrně překvapivé, vždyť pod Janáčkem udělala Švábíková velký výkonnostní skok. V srpnu na olympiádě v Paříži dosáhla na skvělé 5. místo, navíc přeskočila laťku ve výšce 480 centimetrů, čímž pokořila národní rekord právě své budoucí trenérky.

„Štěpánovi jsem vděčná za jeho veškerou práci, kterou jsme spolu za ty tři roky odvedli, a za to, kam až jsem se výkonnostně posunula. Nicméně už na začátku jsme se dohodli na tříleté spolupráci, která se datovala do letošní olympiády. Po třech letech jsem cítila potřebu udělat ještě jeden krok vpřed, získat novou energii a motivaci. Ráda bych ale podotkla, že jsme se rozešli v přátelském duchu a Štěpánovi v jeho další práci přeji mnoho štěstí a ať se mu daří,“ poznamenala.

Janáček mimo jiné zmínil i svou větší pracovní vytíženost v Dukle. ,,Změnil se mi úvazek na funkci šéftrenéra. Amálka je navíc členkou USK Praha, což bylo často organizačně docela složité. Věřím, že se jí bude v dalších letech dařit a bude vozit medaile z velkých akcí a bude tahounem české atletiky. Jsem přesvědčený, že potenciál na to má,“ uvedl.

Pro Kudličkovou bylo oslovení od Švábíkové poměrně překvapující. „Se Štěpánem se dobře známe, je to skvělý trenér a s Amálkou dokázali výjimečné věci. Od začátku jsem sledovala jejich výkonnostní progres, výsledky a úspěchy, takže mě překvapilo, že chtějí tuhle fungující spolupráci ukončit. Dlouho jsem její nabídku promýšlela a nebylo to jednoduché rozhodnutí. Beru tuhle svoji novu roli s pokorou a respektem. Věřím, že dokážeme navázat na úspěšnou vlnu a třeba ji ještě posunout o kousek dál,“ řekla bývalá vynikající závodnice a mistryně Evropy z roku 2012.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: CPA