Na prosincovém srazu jubilantů armádního klubu Dukla patřil pětaosmdesátiletý Zdeněk Váňa k nejstarším. Bývalý vynikající atlet a posléze trenér, jenž byl v 90. letech hlavním strůjcem úžasných desetibojařských úspěchů Tomáše Dvořáka či Romana Šebrleho, si setkání pochvaloval. ,,Je fajn si popovídat s lidmi, kteří něco dokázali a vidět se mnohdy i po pěkné řádce let,“ poznamenal s pokorou.
Mezi velikány patřil i on. Na vojnu narukoval v roce 1958, o dva roky později startoval na olympiádě v Římě. Běžel tam štafetu 4×400 metrů i hladkou čtyřstovku. ,,Bylo to nejvíc, co jsem mohl dokázat. Takový první výrazný mezník v mém atletickém životě,“ nezastíral.
Po závodní kariéře v Dukle zůstal, stal se trenérem vrcholového střediska mládeže. Postupem času se specializoval na sprint a překážky. Myšlenky na zapojení svých schopností pro víceboj však přišly až s příchodem všestranného šikuly Tomáše Dvořáka, pozdějšího trojnásobného mistra světa. ,,Byl výborný překážkář, ale během tréninků začal inklinovat i k ostatním disciplínám. Hlavně k oštěpu. Brzy si zkusil na mistrovství republiky první víceboj a skončil druhý, což byl signál, že by mohl být opravdu dobrý,“ vzpomíná na začátky spolupráce se svým budoucím zetěm. ,,Tomáš se tehdy vzhlédl v Robertu Změlíkovi, který v roce 1992 vyhrál olympiádu v Barceloně. Tak jsme do toho vlétli naplno.“
Váňa si rychle musel rozšířit obzory, aby svým svěřencům poskytoval co nejlepší trenérský servis. ,,Naštěstí bylo v Dukle dost dobrých kolegů, od nichž se dalo leccos pochytit. Zásadním zjištěním byl ale fakt, že musíme vycházet z rychlosti, jež byla důležitá prakticky ve všem. O disku či kouli nemluvě. Vyladili jsme to i silově. Díky tomu jsme začali opanovávat světovou špičku,“ zavzpomínal na klíčové období.
Do skupiny s Dvořákem, Poděbradským a Damaškem přibral ještě budoucího olympijského šampiona Šebrleho. ,,Roman k nám přišel trochu omylem. Před vojnou neměl žádné výsledky, byl nemocný a zraněný. Přesto jsme ho tam vzali. Nastoupil do rozjetého vlaku a strašně rychle se učil. Parta, která tam tehdy byla, mu velmi prospěla,“ je i dnes Váňa přesvědčen. O pozdějším rozchodu se mu hovořit příliš nechtělo. ,,Rivalita s Tomášem tam žádná nebyla. Vytvořila ji až média, která do toho vtahovala i jiné věci. Vše nakonec vyústilo v odchod Šebrleho s Poděbradským k trenéru Kupkovi. Víc bych to nerozebíral,“ říká rezolutně.
Dvořák si během úspěšné spolupráce stihl namluvit Váňovu dceru Gabrielu. Díky tomuto vztahu má legendární kouč tři vnučky. ,,Všechny dělaly atletiku, posléze studovaly. Mám z nich radost, vzdělání je pro další život ohromně důležité,“ zdůrazňuje.
S bývalým atletickým šéftrenérem české reprezentace je zákonitě v kontaktu, ale zase tak často se nevidí. ,,Tomášova firma dělá zahrady na klíč, což zahrnuje jak práci s kamenem, tak se dřevem. Maká jako šroub, vypadá unaveně. Má prý ale čistou hlavu a je spokojený. Tak mu to asi vyhovuje,“ krčí rameny.
Na atletiku se podívá jen občas. Zajímají ho pouze vrcholné akce typu mistrovství světa či olympijských her. ,,Tam jsou k vidění skvělé výkony. Češi mě těmi svými nijak extra nenaplňují. S manželkou nás teď nejvíce zajímá tenis, sledujeme biatlon a lyžování. U toho vždy rádi relaxujeme,“ prozradil na závěr trenérský mág.
TEXT: Pavel Král
FOTO: CPA
