ASC Dukla Archivy - Strana 36 z 188

Olympijská šampionka Eva Adamczyková se vrací do snowboardcrossové reprezentace, v květnu vyrazí na soustředění

Má zlato ze Soči, bronz z Pchjongčchangu. Před Pekingem, ještě pod dívčím jménem Samková, neúspěšně bojovala s časem po zlomenině obou kotníků. Nyní má od prosince i syna Kryštofa a vyhlídky na účast za rok na olympiádě v Itálii nejsou beznadějné. Jedenatřicetiletá členka Dukly Liberec je s českým snowboardcrossovým týmem v pravidelném kontaktu. Už začala sportovat a zajezdila si i na prkně. Jestli znovu naskočí do světa vrcholového sportu, to se uvidí.

„Vše je otevřené, nevylučuji ani jednu možnost. Snowboardcross miluji. Tým a lidi v něm jsou pořád moje srdcovka, jejich výkony sleduji. Podle možností se udržuji ve formě. Uvidíme, jak se to celé vyvine,“ uvedla Eva Adamczyková v tiskové zprávě.

Reprezentační kouč Marek Jelínek prý byl na podzim relativně skeptický. „Rodičovství je nepredikovatelné. Ale Kryštof je fajn, navíc má doma plnou podporu od manžela Máry i své sestry, i když bez rodičů to má složitější,“ popisuje reprezentační kouč. Poté co napsal do společné týmové konverzace, že je v plánu květnové soustředění ve francouzském Les Deux Alpes, od Adamczykové přišla rychle odpověď: „Ano, jedu“.

„Jsme dohodnutí, že tam s námi bude týden. Jako aupairku si vezme ségru,“ řekl Jelínek. Hlavní část letní přípravy na sněhu by měli čeští snowboardcrossaři absolvovat znovu na jižní polokouli, tentokrát na Novém Zélandu. „Evka říkala, že i na Zéland by klidně znova jela. Tohle je otevřené. Je to o tom, co Kryštof zvládne, jestli bude zdravý,“ pokračoval Jelínek.

„Když ano a Evka se bude moc hýbat, budeme přípravu směrovat k závodům. S kočárkem je vyběhaná, váží teď asi šestnáct kilo. Bude třeba opět nabrat váhu, která bývá ve snowboardkrosu benefitem. Jsme jeden z mála sportů, kde se snažíme vyžrat,“ říká Jelínek.

Problém s olympiádou bude pro Adamczykovou v samotné kvalifikaci. Do ní se sčítají body z letošní sezony Světového poháru a mistrovství světa a té příští. Zatímco mladá Karolína Hrůšová či mezi muži Radek Houser mají start v Livignu prakticky jistý, Adamczyková má u svého jména na bodovém kontě nulu. „Proto by potřebovala hned jezdit skvěle, ale ještě není jasné, kolik bude závodů Světového poháru před uzavřením kvalifikace. Chtělo by to aspoň jednou zajet výsledek na úrovni stupňů vítězů, či dvakrát v elitní šestce. Určitě bychom Evku v týmu rádi měli,“ zdůraznil Jelínek.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Snowbardcrossaři po úspěšné sezoně myslí již na olympijské hry. Všichni mohou jezdit se špičkou, těší kouče Jelínka

Nedávno skončená snowboardcrossová sezona se českým jezdcům, členům Dukly Liberec, vydařila. Po dlouhé době bez Evy Adamczykové, přesto se stabilními výkony a s posunem k absolutní světové špičce. I proto reprezentační kouč Marek Jelínek uzavírá stávající období s optimismem a směle hledí k té následující – olympijské.

Vzestup výkonnosti ukázala již sezona předchozí, když Radek Houser přivezl třetí místo ze závěrečného závodu Světového poháru v Kanadě. To se mu sice letos nepodařilo, ale stabilizovala se výkonnost nejen jeho, ale i dalších členů týmu. A to je snad ještě cennější. Přes kvalifikační brány procházeli čeští jezdci s jistotou. Kromě Housera si v uplynulém ročníku na účast v malém či velkém finále sáhl také Kryštof Choura a po zranění se ukázal v Kanadě v dobrém světle také Jan Kubičík. Mladík Matyáš Turinský při své premiéře mezi dospělými sbíral cenné zkušenosti.

„Všichni jezdci potvrdili, že mohou soutěžit se světovou špičkou. A to nejen v kvalifikacích, ale taky ve vlastních závodech,“ říká reprezentační kouč Marek Jelínek. Zároveň ale ví, že český výběr čeká hodně práce a kus cesty a ví, kudy se po ní vydat. „Místo Evky nám do týmu přibyla mladá závodnice Kája Hrůšová. Je jí teprve sedmnáct, ale překvapila velmi pozitivně. Ačkoliv je věkem ještě juniorka, tak proháněla světovou špičku a páté a tři osmá místa v závodech Světového poháru ukazují, že je konkurence schopná. Budoucnost má před sebou,“ chválí ji Jelínek a podotýká, že ona i Houser již mají jistotu startu na olympijských hrách.

Karolína Hrůšová byla Mezinárodní lyžařskou federací vyhlášena druhým nejlepším nováčkem letošní sezony. „Tato sezona byla velkým překvapením nejen pro mě, ale asi taky pro trenéra, tým, moji rodinu i přátele. Chtěla jsem ji brát jako zkušební, sbírat zkušenosti, ale to že jsem se dokázala už od druhého závodu měřit s nejlepšími holkami nečekal nikdo z nás. Moc jsem si to užila,“ řekla Karolína, která si nejvíce cenní pátého místa z kvalifikace na závodě v Číně a výhry v malém finále v Gudauri.

Nyní mají závodníci zasloužený odpočinek, ne však dlouhý. Již za tři týdny vyráží reprezentace na první soustředění do francouzského střediska Les Deux Alpes. „V létě odletíme za dobrým sněhem na jižní polokouli, pravděpodobně na Nový Zéland. Budeme se snažit najezdit kilometry a naskákat velké množství skoků, ať pak v září můžeme na ledovcích v Evropě navázat na přípravu a kvalifikovat se na olympijské hry v co největším počtu,“ řekl Jelínek. Zda bude součástí týmu také Eva Adamczyková, která se v prosinci stala maminkou syna Kryštofa, není jasné, ale její návrat není rozhodně vyloučen.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Parašutisté Dukly pilovali individuální akrobacii. Kemp v USA se opět vyplatil. Vše sledoval aligátor!

Vloni tam pobývali na konci února a podmínky si nemohli vynachválit. Letos vyrazili do USA v dubnu a i tento termín se ukázal být správně zvolený. Parašutisté Dukly Prostějov znovu výrazně zapracovali na individuální akrobacii.

Na Floridě jim počasí přálo. Teploměr ukazoval zpravidla 32 stupňů, obloha byla modrá a jasná. ,,Šlo o dobrou volbu. I jsme se zasmáli, když kluci na sociálních sítích objevili příspěvek německého týmu ze soustředění v Itálii, kde je natáčel kameraman v zimní bundě. Pobavilo nás to,“ netajil Libor Jiroušek, vedoucí starší trenér ASO Dukla Prostějov.

Jeho svěřenci absolvovali během pár dní 45 seskoků, při přistání se však museli mít na pozoru. Na letišti v Lake Wales si jejich počínání nenechal ujít netradiční host. ,,Byl to menší aligátor, jen tak se tam občas procházel,“ poznamenal k nevšední události Jiroušek. ,,Jsem rád, že jsme splnili, co jsme si naplánovali,“ doplnil.

Výcviku v USA se zúčastnili Hynek Tábor, Ondřej Žák, Bonifác Hájek, Petr Směšný, Jakub Pavlíček, Miloslav Kříž, Oldřich Šorf, Petr Chládek, Jakub Rataj a Oldřich Zbíral.

Nyní se parašutisté Dukly budou připravovat v domácích podmínkách, prvního Světového poháru v přesnosti přistání se zúčastní na konci června ve Slovinsku. V červenci je pak čeká mistrovství Evropy v Klatovech.

TEXT: Pavel Král

FOTO: ASC Dukla

S výkonem na veslařských kontrolkách je Podrazil spokojený. Byly to náročné tři dny, ale nakonec krásné závody, řekl

Tři dny Velikonočních svátků strávili nejlepší čeští veslaři ve znamení kontrolních závodů na kanálu v Račicích. Po první ostré prověrce trenéři rozhodnou o skladbě posádek pro nadcházející sezonu, jejíž prvním vrcholem bude evropský šampionát 26. – 31. května v bulharském Plovdivu.

Asi největší pozornost byla upřena na nově složenou posádku Dalibor Neděla – Jakub Podrazil, dvojky bez kormidelníka z Dukly Praha, která již absolvovala závody na společné lodi. Vloni Neděla seděl v jedné lodi s Tomášem Šišmou, Jakub Podrazil po neúspěšné olympijské kvalifikaci na dvojskifu s Janem Cincibuchem přesedal na skif. Nyní to ale vypadá, že by s Nedělou měli vytvořit kompaktní duo, které bude konkurenceschopné na mezinárodní scéně.

„Byly to hodně náročné tři dny. V pátek v dešti dva závody na dva kilometry, v sobotu to samé bylo ve větru a rychle za sebou a v neděli opět stejná porce, ale to konečně za pěkného počasí, takže na závěr krásné závody,“ zhodnotil průběh trojnásobný olympionik Jakub Podrazil.

„Všichni podali myslím dobré výkony. My jako dvojice jsme uhájili docela dobrý výsledek, ale uvidíme jak trenéři rozhodnou před mistrovstvím Evropy. Přesto si myslím, že to v našem případě vypadá asi na tu dvojku. Byli jsme tam sami, takže se čas přepočítával na procenta a podle nich jsme asi byli lepší než soupeři. Myslím, že to nebylo úplně špatné. Měřítkem ke konkurenci s nejlepšími ve světě je potřeba alespoň 93 procent, a to jsme s přehledem splnili,“ poukázal na výkonost nově složené posádky Jakub Podrazil.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Premiérový triumf ve Světovém poháru! Rampula zvítězil v Limě v rychlopalné pistoli

Střelec Matěj Rampula si v peruánské Limě připsal premiérový triumf ve Světovém poháru. V rychlopalné pistoli porazil ve finále Su Lien-po-fana z Číny 30:27.

Pětadvacetiletý člen Dukly Plzeň tak vylepšil své maximum, kterým bylo předloňské druhé místo rovněž z peruánské metropole.

Že je ve formě, ukázal už v kvalifikaci. Vyhrál ji nástřelem 585 bodů. Ve finále si rovněž počínal náramně. Číňana odrovnal v posledních dvou položkách, kdy z deseti ran minul jen jednou. Jeho soupeř naopak zaznamenal pět chyb a bylo rozhodnuto. Třetí místo obsadil Němec Christian Reitz.

,,Mám velkou radost, že se zlomilo prokletí z loňska, kdy jsem vytrvale končil čtvrtý nebo pátý. Vítězství by mi také mělo, podle nových nominačních podmínek, přímo zajistit účast v prosincovém finále Světového poháru. Bude to pro mě potřetí během tří let. Jsem vděčný, že můžu patřit mezi tak vybranou společnost,“ řekl s potěšením Matěj Rampula.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: Český střelecký svaz

Blažíčková dosáhla ve Světovém poháru svého nejlepšího výsledku, v Limě skončila v malorážce čtvrtá

Svého nejlepšího výsledku ve Světovém poháru dosáhla na střelnici v Peru jednadvacetiletá Veronika Blažíčková. V třípolohové malorážce skončila těsně pod stupni vítězů, když obsadila 4. příčku.

Mladá závodnice Dukly Plzeň postoupila do finále z kvalifikace z osmé pozice nástřelem 588 bodů. Ve finále jí pak bohužel nevyšla položka vkleče. ,,Jsem docela spokojena. Je to mé nejlepší umístění ve svěťáku. Čtvrté místo v takové konkurenci je pěkné,“ konstatovala.

Mezi muži skončil v téže disciplíně Petr Nymburský sedmnáctý. Závod opanoval jeho reprezentační kolega z Olympu Jiří Přívratský.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: Český střelecký svaz

Válečný veterán Lidinský se blýskl druhým místem v paratrapu při Grand Prix Francie

Krásným výkonem i výsledkem zahájil střeleckou sezonu válečný veterán Miroslav Lidinský. Na olympijská střelnici v Châteauroux obsadil při mezinárodních závodech Grand Prix Francie v disciplíně paratrap 2. místo.

V kategorii PT2 sestřelil v kvalifikaci 113 terčů ze 125, což znamenalo postup z druhé pozice do finále. Po dramatickém souboji o zlato na ní člen Dukly Hradec Králové zůstal, ale i tak mohl být velmi spokojen. ,,Míra absolvoval povedenou přípravu v Itálii. Ve Francii zaostal v kvalifikační části jen o dva terče za svým osobním maximem. Jeho vystoupení je pro sezonu, která bude vrcholit v září mistrovstvím světa v Brně, velkým příslibem,“ poznamenal trenér Kamil Ploc.

Dnes dvaapadesátiletý Lidinský býval policistou a příslušníkem Útvaru speciálních operací. V roce 2007 přišel při bojové akci v Afghánistánu o nohu při průzkumu zákopů. Protitanková střela mu pod ní explodovala. Kvůli hrozbě infektu došlo na řízenou amputaci. Jeho život se rázem proměnil. Byla mu vyrobena nadstandardní protéza, postupně si začal plnit sportovní touhy. Nejprve golfové (stal se i vicemistrem Evropy), poté lyžařské. V roce 2018 dokonce startoval na zimní paralympiádě v Pchjongčchangu!

Veškeré úsilí nyní vkládá držitel medaile Karla Kramáře za hrdinství do střelby. V Dukle si jej v roce 2019 vzal pod křídla Robin Daněk, posléze další bývalý reprezentant Kamil Ploc. Intenzivně se musel zaměřit na techniku, ale jak vidno úspěšně. Kromě stříbra ve Francii získal v loňském roce například bronz při Světovém poháru v Indii.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA a ASC Dukla

Snowboardcrossař Houser stabilizoval výkony, se špičkou už drží krok. Olympiádu má nadosah

U soupeřů si postupně zjednává pořádný respekt. Snowboardcrossař Radek Houser každou sezonou stabilizuje svou výkonnost, o čemž nejlépe vypovídá letošní konečné 13. místo v celkovém hodnocení Světového poháru i častá umístění v TOP 10 v jednotlivých závodech.

,,Už jsem se jim dostal do podvědomí. Bavíme se, dokonce se ptají, jestli si s nimi nechci zajet v tréninku. Za to jsem rád,“ říká na rovinu osmadvacetiletý člen Dukly Liberec.

Sezonu jste zakončil účastí ve velkém finále v kanadském Mont Sainte Anne. Platí tedy, že konec dobrý všechno dobré?

Je to tak. Po prvním závodě jsem nebyl v nejlepším rozpoložení (Houser skončil 22. – pozn.), ale dokázal jsem si do příštího dne ujasnit, co a jak mám dělat lépe. Vyšlo to parádně. Jen škoda, že necinkla medaile, k bronzu scházel kousíček. Francouz Bozzolo se za mnou vyvezl, měl před cílem větší rychlost.

Finále jste jel i v Cortině, malé pak v Gudauri. Cítíte, že jste už součástí světové špičky?

Byl to jeden z cílů a myslím, že se mi ho daří naplňovat. Až na prosincový výpadek v italské Cervinii jsem se soupeři držel krok. I v nabitých rozjížďkách bylo znát, že jim stačím.

Velký pokrok jste udělal také při startech…

Je to takový paradox. Tratě se momentálně staví tak, že se moc nevyplácí být po startu v čele. Na druhou stranu se z toho dá pořád vytěžit a první pozici udržet až do finiše. Je zajímavé, že v tréninku mi začátky moc nevycházely, trápil jsem se. S trenérem to vždycky rozebíráme, v závodě se mi pak daří najet na úplně jinou vlnu. Zpravidla mi to sedne. Umím se už dostat z psychické nepohody do pohody.

Kouč Jelínek zmínil, že ještě více musíte zapracovat na ,klopenkách‘ na frontside. Je to tak?

Mezery tam určitě jsou, ale jsem si vědom, že oblouky na frontside umím. Ve zmatku při závodě tam bohužel najíždím trošku s respektem. Spíš myslím na to, abych se soupeřům vyhnul, než na správné postavení v samotné zatáčce. Nesmím se bát, budeme na tom pracovat.

Vrcholem sezony bylo mistrovství světa ve Švýcarsku. Bohužel jste byl vyřazen už ve osmifinále. Cítil jste zklamání, přestože vaše jízda byla pořádně nabitá?

Měl jsem tam obhájce titulu Španěla Eguibara i budoucího šampiona Grondina z Kanady. Ale v postup jsem věřil. Dařilo se mi s nimi držet krok, ale vše jsem si pokazil vlastními chybami. Hlavně pak v závěru špatným pohybem na boulích. To se neodpouští.

Šlo o vrchol. Byla tréma trochu jiná než v závodech Světového poháru?

Snažil jsem se do hlavy dostat, že se jedná o běžný závod. Chtěl jsem být do TOP 16, což mi nevyšlo, ale pořád je 19. místo mým nejlepším výsledkem na mistrovství světa. Věřím, že s přibývajícími starty a zkušenostmi bude mé nastavení na vrcholy sezony lepší a lepší. Obzvlášť, když je za rok olympiáda.

Do žebříčku pro start na ZOH v Itálii jste nasbíral slušnou sumu bodů. Účast byste měl mít téměř jistou…

Nevím, co by se muselo stát, abych se propadl za postupovou třicítku. Zatím jsem třináctý, což je skvělá výchozí pozice. Závodů, které budou kvalifikační, už moc nezbývá.

O medaile se pojede v Livignu, kde se Světové poháry běžně nekonají. Máte už zprávy, jaký profil tratě se chystá?

Zatím toho moc nevíme. Snad by tam měl před olympiádou proběhnout tréninkový kemp. Uvidíme, jestli se tak stane. Já se každopádně hodlám připravovat tak, aby mě nelimitovala žádná trať. Nechci se na nic vymlouvat.

Stále se spekuluje o možném olympijském startu vaší reprezentační parťačky Evy Adamczykové. Scházela vám letos v týmu?

Evka vždycky dokáže šířit pozitivní náladu. Často jsme si volali nebo si píšeme. Vždycky to nějak zkonzultujeme. Má nadhled, člověka to uklidní. Byla si s námi dokonce zajezdit v Montafonu, když jí sestra hlídala syna Kryštofa.

Neprozradila, zda se pokusí o návrat?

Šťouchanců z okolí má dost. Já si to netroufnu. (směje se) Jestli se bude chtít v nové roli pustit do závodění, musí vědět ona sama. Každopádně na to má.

Vám bude v době olympiády 29 let, což je pro sportovce naprosto ideální věk. O čem sníte?

Každý chce dovézt medaili. Se snowboardcrossem jsem začínal až v jednadvaceti, tak mi pořád přijde, že jsem v začátcích. I kdyby se to v Itálii třeba nepovedlo, mám ještě čas. Chci jezdit co nejdéle, protože mě to ohromně baví a naplňuje. V našem sportu lze vyhrávat i po třicítce. Neteř mi dokonce říkala, že by bylo dobré, abych vydržel tak dlouho jako Američan Nick Baumgartner, a tomu je teď třiačtyřicet. (směje se)

TEXT: Pavel Král

FOTO: bobwithcamera

Neděla s Podrazilem v jedné lodi. Veslaře čekají kontrolní závody v Račicích

Velikonoční pátek, sobota i neděle budou pro veslaře ve znamení kontrolních závodů. V Račicích přijde po dlouhé zimní přípravě první opravdu ostrá výkonnostní prověrka, po níž se rozhodne o skladbě posádek pro nadcházející sezonu.

Menším testem bylo nedávné mistrovství České republiky na dlouhé dráze v Hoříně, na němž veslaři Dukly v elitních kategoriích potvrdili dominanci. Mezi skifaři zvítězil na šestikilometrové trati Michal Zindulka před Janem Čížkem a Filipem Zimou. Na dvojce bez kormidelníka si pro prvenství s přehledem doveslovala nově složená posádka Dalibor Neděla – Jakub Podrazil. ,,Je tu předpoklad, že by tuto disciplínu měli jezdit celou sezonu. Jsou z Dukly nejrychlejší,“ poznamenal Ondřej Synek, šéftrenér veslování v ASC.

Neděla seděl vloni v jedné lodi s Tomášem Šišmou, Jakub Podrazil po neúspěšné olympijské kvalifikaci na dvojskifu s Janem Cincibuchem přesedal na skif. Nyní to ale vypadá, že by s Nedělou měli vytvořit kompaktní duo, které bude konkurenceschopné na mezinárodní scéně. ,,Podrazil je momentálně lepší než Šišma, Neděla mu přes zimu také výkonnostně trošku odskočil. Kuba má s dvojkou bohaté zkušenosti. Startoval na ní i na olympiádě v Riu. Mohlo by jim to fungovat. Ve hře je i dvojskif. Uvidíme, v jaké disciplíně budou rychlejší,“ sdělil Synek.

Na výkony v Račicích je velmi zvědavý. Půjde o naprosto jiné pojetí než na vytrvalostním šampionátu v Hoříně. Dvoukilometrová distance vyžaduje zcela odlišné nasazení. ,,Někteří mladíci prokázali kvalitní výkonnost už vloni, například při mistrovství světa v Kanadě v kategorii do 23 let, kde skončili na párové čtyřce druzí. Stopkami ale můžete měřit, co chcete. Přímé porovnání je nejprůkaznější,“ má jasno nejúspěšnější veslař české historie.

I proto jej trápí skutečnost, že se mezi kontrolními závody a mistrovstvím Evropy v Plovdivu (26. – 31. května), které bude prvním vrcholem letošní sezony, nenaskytne pořádná možnost k mezinárodnímu porovnání. Žádný závod Světového poháru se v tomto období neuskuteční. ,,Těžko říci, jestli se něco doplánuje. To už záleží na vedení reprezentace. Teď jsou před námi Račice, pak se uvidí,“ doplnil Synek.

TEXT: Pavel Král

FOTO: Zdeněk Šišma

Slavný diskař Imrich Bugár, legenda Dukly, dnes slaví sedmdesátiny

Dnes je to sedmdesát let, co se v Dunajské Stredě narodila ikona československého disku Imrich Bugár. V roce 1980 na olympijských hrách v Moskvě získal stříbro, světovým šampionem se stal o tři roky později. Je patnáctinásobným mistrem ČSSR a ČR, zlato získal na ME (1982) a bronz v roce 1978. „Po skončení závodní kariéry zůstal věrný Dukle Praha, nejprve v roli trenéra a později až dosud působil na Dukle na zahraničním oddělení. Byl také manažerem diskařského mítinku Memoriál Ludvíka Daňka v Turnově.

Ve svém rodišti absolvoval maďarskou základní školu, a přestože byl rovněž nadaným házenkářem, začal se už tam věnovat hodu diskem, k němuž ho přitáhl tamní trenér Vincenc Vendégh. V 15 letech vyhrál okresní přebor v Dunajské Stredě a poté odešel do Bratislavy, kde se ve Slovnaftu vyučil. Když měl nastoupit vojenskou základní službu, očekávalo se, že půjde do Dukly Banská Bystrica, ale zamířil do Dukly Praha, oddílu, jemuž nakonec zůstal celoživotně věrný.

Jeho trenérem se v Dukle stal Miroslav Vlček, který pak léta stál v pozadí všech Bugárových úspěchů. Olympiáda v Moskvě pro něj prý je největší vzpomínka. „V pětadvaceti letech jsem se poprvé dostal na olympiádu a hned jsem v osobním rekordu získal medaili. A to jsem před odletem neměl bůh ví jakou formu,“ říká bez váhání dnes sedmdesátiletá ikona armádního klubu Dukla Praha.

Za čtyři roky bylo vše opačně. Stranické nařízení zakázalo sportovcům z východu účast v Los Angeles. „Vůbec jsem se s tím nechtěl smířit. Byl jsem v té době nejlepší na světě. Nemohl jsem tomu uvěřit. Něco se ve mně zlomilo. Od té doby jsem už žádnou velkou medaili nezískal.“ Jako jeden z mála československých sportovců se pokoušel tehdejšímu bojkotu vzdorovat. „Byl jsem na předolympijských závodech a vyhrál. Myslel jsem, že přijdu a udělám zlato, ale… Zklamalo mě to, olympiáda je svátek, a když se na něj připravujete a máte formu, tak je to nepříjemné.“

V roce 1988 byl Soulu dokonce vlajkonošem, ale závod mu nevyšel. „Někdy se to tak sejde. Bylo mi třiatřicet. Vůbec mi nesedla aklimatizace. Pokaždé, když jsem jel na východ, měl jsem s tím problém. Svých třetích a posledních Her se zúčastnil v roce 1992 v Barceloně. „To už jsem trénoval i Roberta Změlíka, který tam vyhrál desetiboj. Na poslední chvíli jsem v Ostravě hodil limit a jel si to tam spíše užít.“

Sportovní kariéru ukončil v září 1995. Krátce nato mu tehdejší prezident MOV Juan Antonio Samaranch v Praze udělil Olympijský řád. Jeho český rekord 71,26 z roku 1985 zatím nebyl překonán. „Já myslím, že ještě dlouho vydrží, pokud se ovšem nenajde nějaký takový hromotluk, jako jsem já,“ říká. „Vybral jsem si disk, protože jsem za mlada hrozně rád něčím házel. Tehdy mi můj učitel tělocviku říkal, že když tak dobře hážu, tak ať zkusím právě tohle náčiné,“ vzpomíná na své začátky.

A své působení v Dukle si stále pochvaluje. „Měl jsem všechno, co jsem potřeboval. O nic se nemusel starat. Dával jsem si postupné cíle a šel si za nimi. Když jsem pak poprvé v Zaragoze přehodil sedmdesát metrů, byl jsem šťastný. Celkem se mi to povedlo šestkrát,“ dodává oslavenec.

Tak všechno nejlepší Imrichu a hlavně hodně zdraví!

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA