Archiv rubriky: ASC Dukla

Vícebojař Vilém Stráský a dálkař Radek Juška jsou v nominaci na halový světový šampionát, který se v čínském Nankingu uskuteční od 21. do 23. března. Celkem bude Českou republiku reprezentovat jedenáct českých atletů.

Stráský skončil minulý víkend v sedmiboji na šestém místě na evropském šampionátu v Apeldoornu a umístění ozdobil osobní rekord, když se dokázal zlepšit na 6162 bodů. V Číně by tuto laťku rád posunul, bude obhajovat šestou příčku.

Nejzkušenějším členem výpravy bude dálkař Radek Juška, který na halovém mistrovství světa debutoval už v roce 2016 v Portlandu. Český rekordman, jenž skončil rovněž šestý v Apeldoornu výkonem 797 cm, touží poprvé v této halové sezoně překonat osmimetrovou hranici.

Šampionát v Číně se měl původně uskutečnit už v roce 2020, ale tehdy byl jednou z prvních sportovních akcí zrušených kvůli pandemii koronaviru. Pak byl několikrát znovu odložen a nakonec se bude konat s pětiletým zpožděním.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Jedenatřicetiletá Tereza Petržilková byla nejstarší z českého bronzového kvarteta na halovém evropském šampionátu ve štafetě na 4×400 metrů. I proto si zisk medaile náležitě užívala a zářila radostí. Opojné pocity si přivezla i domů do Prahy, ale již myslí i na letní sezonu.

Na hrudi se jí po příletu do Prahy leskla bronzová medaile, byť to chvíli vypadalo i na jiný kov, když Nizozemky byly diskvalifikované za neúmyslné bránění Britkám po předávce. Ale protest vše zvrátil. „Byl to asi ten nejlepší možný scénář, který jsem si představovala. Doufala jsem, že papírově máme na to pokořit národní rekord, to pro byla taková první meta. A když by se podařila nějaká medaile, tak by to bylo bombastické a to se povedlo. Jsem fakt nadšená,“ říkala.

Nebyla jste zklamaná, že individuální závod se vás netýká?

Věděla jsem, že se holky soustředí na svůj individuální start, takže jsem je nechala být a štafetu neřešila. Začaly jsme na ni myslet až v sobotu, kdy jsme už věděly, kdo jaký úsek půjde.“

Věřila jste v zisk medaile?

Věděla jsem, že papírové předpoklady na medaili máme. Strašně moc jsem si přála, aby nám to vyšlo. Ale říkaly jsme si: Je to poprvé, co jsme se takhle sešly, tak uvidíme, jak to půjde. A ono to vyšlo, jsem strašně šťastná.

Jak hodnotíte svůj osobní výkon?

Ten split nebyl úplně moc rychlý, ale byl to taktický běh, takže jsem se úplně nešťavila, ale zařadila se do vláčku a čekala až budu moci zaútočit. I to mělo vliv a poslední stovku jsme měla příležitost krásně předběhnout a zatáhnout před tou Francouzskou. Výkonu to pomohlo, vybudovalo to lepší pozici, aby Lu mohla atakovat třetí příčku. To si myslím bylo podstatné.

Halová sezona skončila, nyní vás čeká letní…

Spadne mi kámen ze srdce, protože mám za sebou půlrok plný změn. Stěhovala jsem se, změna trenéra, změna prostředí, bylo to pro hodně náročné i po psychické stránce. Bylo to těžké i tím, že jsem se musela smířit se čtvrtou příčkou na individuální scéně. Poprvé jsem se dostala do situace, kdy jsem byla žebříčkově na Evropu, ale nemohla jsem běžet, takže ta štafeta vlastně vykouzlila úsměv a jsem ráda, že mi to vynahradilo ten smutek. Nyní si chci odpočinout, dám si pár dní volno, zpracuji všechny emoce a začnu pořádně trénovat na venek. Hlavní vrchol pro mě bude MS v Tokiu. Takže se soustředím na to, abych se tam dostala a předvedla co nejlepší výkon.

Odpadne jedna soupeřka – Nikoleta Jíchová dá přednost překážkám. Bude to jednoduší?

Nikdy nevíte. Může se vyloupnout někdo mladý, musím se soustředit sama na sebe, věřit si a závodit co nejlépe a snažit se atakovat strašně těžký limit. V tuto chvíli nevím, zda na to budu reálně mít. Koukám na to reálně, minimálně budu bojovat o místo přes žebříček. Uvidíme, jak to dopadne.

Každý rok se výkonnostně posouváte, jaký máte časový cíl pro letošek?

Posouvám, ale myslím, že nyní po těch zásazích do tréninku, může chvilku trvat, než si to sedne. Projevilo se to i v hale. Těch závodů jsem měla hodně málo, takže jsem se nestihla pořádně rozzávodit a nedostala ani příležitost ukázat to, co jsme natrénovali. Chci se přiblížit ke svému osobnímu rekordu a hranici 51 vteřin.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

 

Ze smutku z diskvalifikace z individuálního závodu na evropském halovém šampionátu v nizozemském Apeldoornu, až k zisku bronzové medaile ve štafetovém závodu na 4×400 metrů. Tak lze nejvýstižněji popsat účinkování Nikolety Jíchové na jednom z vrcholů sezony. Ale nyní již myslí na své oblíbené překážky.

„Poprvé jsem takhle v hale pobíhala s vlajkou, bylo to skvělý, moc jsem si to užila,“ líčila nadšeně čtyřiadvacetiletá závodnice ASC Dukla, která se soustředí především na čtvrtku s překážkami. „S holkami byla sranda. Myslím si, že jsme měly fakt skvělou energii, což se prostě ukázalo.“

Spravila si tak dojem po individuálním závodě, kdy sice nejprve slavila postup i nové osobní maximum, záhy se však dozvěděla, že se kvůli vyšlápnutí z dráhy do semifinále nakonec nepodívá. „Mám velkou radost, že konečně přišel nějaký výsledek,“ dojímala se. „Z individuálního závodu jsem se radovala, ale nic z toho nebylo. Jsem ráda, že budeme mít něco doopravdy hmatatelného a moc za to holkám děkuju.“

Diskvalifikace vás asi hodně zasáhla…

Určitě jsem ji obrečela, ale krátce. Pár hodin po závodě jsem to uzavřela a druhý den jsem se soustředila na rozcvičení, vlastně s tím, že do dalšího závodu půjdu s čistou hlavou. Nemělo cenu to dál řešit.

Byla jste si vědoma porušení pravidel?

Ne, ne. Vůbec jsem to nevěděla.

Nastal pro vás konec halové sezony?

Ano. Jelikož ta letní byla dlouhá, tak bych se chtěla kvalitně připravit. Potřebuji čas na soustředění a ten svět v hale, který bude zanedlouho v Číně, se nám tam již prostě nehodil.

Jaký je tedy váš další program?

Nyní si dám týden volno, pak pojedu na týden do Itálie na hory. Budu běžkovat, nabíhat kilometry do kopce v nadmořské výšce a pak bych měla letět na měsíc na soustředění do Jihoafrické republiky.

Příprava bude jistě směřovat k zářijovému mistrovství světa, že?

Nejdříve plánuji ME družstev Madridu. Potom přijdou na řadu mítinky, snad i Diamantová liga. Hlavním cílem pak bude světový šampionát v Tokiu.

A s jakými vyhlídkami?

Doufám, že se tam dostanu a uspěju. Limit sice mám, ale nezaběhla jsem jej v tom správném období, takže doufám, že ho zaběhnu, případně se kvalifikuju ze světového žebříčku. Limit je 56,65, já běžela 54,59. Splnit bych ho chtěla co nejdříve. Uvidíme, jak se připravím, ale nemyslím si, že bych na to neměla. Věřím si. Budu ráda, když se takový závod povede brzo. Pak budu moci závodit s čistou hlavou.“

Hladká čtvrtka pro vás nyní skončila?

Asi bych si tam nějakou dala, ale v rámci tréninku. Mohl by to být dobrý závod, který by ukázal rychlostní formu. Překážky jsou prostě moje, již se na ně těším.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

 

 

Den po zisku bronzové medaile na halovém evropském šampionátu v nizozemském Apeldoornu ve štafetovém závodě na 4×400 metrů se v Praze pochlubily medailemi dvě členky ASC Dukla Praha Nikoleta Jíchová a Tereza Petržilková. Spolu s nimi běžely v kvartetu ještě Lada Vondrová a finišmanka Lurdes Gloria Manuel.

V hotelu Courtyard Marriott na pražském letišti Václava Havla je přivítalo i vedení armádního klubu, ředitel plk. Pavel Benc a jeho zástupce pplk. Radek Jančík. Scházet nemohl ani šéftrenér ASO atletiky Štěpán Janáček.

„Každá medaile je nesmírně cenná, ale získali jsme i další velmi dobrá umístění. Je vidět, že se naše atletika opět zvedá a mladí nadějní závodníci se začínají prosazovat i v mezinárodní konkurenci,“ poznamenal s hrdostí Benc.

„Byla to obrovská dávka emocí. Nejdříve radost z osobáku, potom diskvalifikace a pak radost ze štafety. Konečně to hodnotím velice kladně,“ říkal Nikoleta Jíchová. A její kolegyně Tereza Petržiková přidala. „Byl to asi ten nejlepší možný scénář, který jsem si představovala. Doufala jsem, že papírově máme na to pokořit národní rekord a když by se podařila nějaká medaile, tak by to bylo bombastické, a to se povedlo.“

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA