ASC Dukla Archivy - Strana 136 z 153

Bez úlev a naplno. Mílař Jakub Holuša už opět trénuje!

Podobné zprávy jsou velmi příjemné. Mílař Jakub Holuša po delší pauze už zase trénuje. Bez úlev a naplno! Atlet armádního klubu Dukla přišel kvůli zdravotním komplikacím o možnost bojovat o olympijské hry v Tokiu. Mohly být jeho čtvrté v kariéře. Přesto myslí pozitivně, ve 33 letech má před sebou další cíle. ,,Hlavně musím být fit,“ podotýká držitel českého rekordu na 1500 metrů (jeho hodnota je 3:32,85!).

V červnu na Odložilově memoriálu ještě mocně usiloval o účast na japonském vrcholu sezony. Následné komplikace ale veškeré plány zhatily. Sezonu nuceně předčasně ukončil. ,,V tomto věku nejsou podobná rozhodnutí jednoduchá. Zdraví ale dostalo zákonitě přednost,“ vysvětluje.

Běhal pod prášky

Co přesně Holušu trápilo? ,,Už poněkolikáté v kariéře jsem laboroval s ostruhou paty. Zvápnělé výrostky dělaly neplechu, každým závodem to bylo horší a horší. Po Odložilovi jsem téměř nemohl chodit,“ vypráví o nepříjemných chvílích.

*Na 28. ročníku Memoriálu Josefa Odložila skončil Jakub Holuša třetí v kvalitním čase 3:36,19. Foto: CPA*

Ač veřejně nedával nic najevo, běhal pod prášky na tlumení bolesti. ,,Dál už to opravdu nešlo. Trénink jsem musel přerušit, lítal jsem po doktorech. Nařídili mi klidový režim.“

V tu chvíli mu bylo jasné, že potřebné body do světového rankingu k účasti na OH v Tokiu nezíská. A nezaběhne ani požadovaný limit (3:35,00). ,,Mrzelo to hodně,“ nezastírá. ,,Našlápnuto jsem měl docela dobře. Měl jsem radost, že jsem se docela rozběhal a dosáhl i kvalitních časů. Ale nedalo se nic dělat,“ krčí rameny halový mistr Evropy z Prahy 2015.

*Co s tím? Zdravotní trable připravily Jakuba Holušu o možnost bojovat o olympijské hry v Tokiu. Foto: CPA*

Finále své disciplíny v Tokiu si samozřejmě ujít nenechal. Nor Jacob Ingebrigtsen vytvořil ve finále úžasný olympijský rekord. Cílem patnáctistovky proběhl v čase 3:28,32! Holuša z toho byl unešen. ,,Něco neskutečného. Koukal jsem s otevřenou pusou. Vypadalo to, že by mohl v podobném tempu běžet ještě dalších sto metrů. Ve dvaceti letech,“ rozplýval se.

On sám se naopak musel smířit s realitou. Ve fyzické kondici se udržoval cyklistikou. ,,Při jízdě na kole mě to nebolelo. Té ostruhy se asi úplně nezbavím, nicméně momentálně mě v tréninku neomezuje. Zánět je pryč, zkouším to rozběhat. Musím se ale hlídat, abych to nepřehnal.“

Halu zřejmě vynechá

Mílař pražské Dukly zvažuje, kam soustředit hlavní pozornost. S největší pravděpodobností vynechá halovou sezonu. ,,Bude to asi nejlepší,“ přemítá. V ostrém závodě by se měl poprvé představit v březnu na přespolním běhu v rámci armádního mistrovství světa. ,,Nechci nic uspěchat. Kéž by zdraví drželo. Světový šampionát je v Eugene (USA), Evropa v Mnichově. To jsou velká lákadla. Obzvláště když vím, že pořád můžu běhat rychle. Bez cílů by příprava neměla smysl. Musí vás to k něčemu hnát. Rád bych se tam podíval,“ má jasno. ,,Když vydrží zdraví, zaběhnu velmi dobré časy,“ věří si.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Šorma láká další zlepšení. V příští sezoně by se měl zaměřit na ME v Mnichově

Byl to jeho rok a na čtyřstovce chce být ještě rychlejší. V Záhřebu se atlet ASC Dukla Pavel Šorm zlepšil na metu 45,41, čímž na této distanci posílil pozici druhého nejrychlejšího Čecha historie.

V uplynulé sezoně se rozjížděl pomaleji. Hledal formu a na červnovém mistrovství republiky ve Zlíně se musel spokojit se stříbrem. Se štafetou pak odjel na olympiádu, a i když kvarteto v Tokiu díru do světa neudělalo, u sedmadvacetiletého atleta došlo k proměně. „K postupu do finále jsme měli daleko, ale cítil jsem, že mi jde forma nahoru. Něco se ve mně zlomilo, olympijská atmosféra mě nakopla a pak jsem to prodal,“ vykládal téměř dvoumetrový Patrik Šorm.

Osobní rekord si vylepšil ještě před závěrečným zářijovým mítinkem v Chorvatsku. Tam pak doběhl na dohled hranice 45 sekund. „Přiznám se, že jsem doufal v ještě trochu kvalitnější čas,“ prohlásil s odstupem závodník z pražské Julisky. „I proto, že podmínky v Záhřebu nebyly úplně ideální. Běžel jsem v nevýhodné druhé dráze a panovalo úplné bezvětří. Myslím, že čas mohl být ještě o kousek lepší,“ pokračoval svěřenec trenéra Dalibora Kupky.

Hlavním cílem pro další sezonu bude srpnové mistrovství Evropy v Mnichově. „Chci být zase rychlejší,“ svěřil se světlovlasý rodák z Prahy, který se po odpočinku už zase vrátil do tréninkového procesu.

Příští sezona má netradičně dva vrcholy. „Tři týdny před Mnichovem se v americkém Eugene koná světový šampionát. Otvírá se tak víc možnosti. Jak to ale nakonec všechno dopadne, je ještě ve hvězdách,“ dodal s úsměvem.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Oštěpař Vadlejch o vojenském výcviku: Bylo to parádní. Lecčemu jsme se přiučili

Ve vyškovských Dědicích absolvoval první výcvik od doby, kdy se stal vojákem z povolání (2018). Jakub Vadlejch, stříbrný oštěpař z Her v Tokiu, si dvoudenní akci určenou sportovcům Armádního klubu Dukla užil náramně. ,,Bylo to parádní. Potkali jsme se s klukama z jiných sportů. Často se nevídáme, měli jsme si co říct. Panovala úplně skvělá nálada. A taky jsme se lecčemu přiučili,“ nezapomíná zmínit hlavní účel setkání třicetiletý atlet s hodností nadrotmistra.

Vojenský program byl pestrý, což Vadlejch kvitoval. ,,Bavilo mě to. Třeba jízda na propojených trenažerech, kdy jeden řídil a druhý střílel. Podle toho jak jel, se hýbala i kabina se střelcem. Bylo těžké cokoliv trefit. Měli jsme ale dobré instruktory, ti nás vždy správně navedli,“ povídá se zaujetím.

Zajímavou zkušeností se rovněž staly další činnosti. Sportovci měli možnost sledovat v akci simulátor na zatopení tanku, pronikli také do bojových situací. ,,Stříleli jsme slepými náboji, po skupinkách jsme dobývali určené cíle,“ přikyvuje elitní oštěpař.

A jaký je Jakub Vadlejch střelec? ,,Byl jsem ve dvojici s Honzou Kufem. Tu simulaci jsme zrovna vyhráli, takže to se mnou nebude tak špatné. Je ale pravda, že mě několikrát zachránil. Měli jsme nejrychlejší čas a nezastřelili žádného civilistu. To potěšilo,“ usmíval se po výcviku.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: Monika Nováková a Vladimír Bezděk

Bikerka Čábelická myslí na mezinárodní scéně výš. Pomoci může i bratr

Na domácích tratích nemá konkurenci. Důkazem budiž čtyři tituly v řadě. Bikerka Jitka Čábelická by přesto chtěla víc. Nakročeno má – je pravidelnou účastnicí závodů Světového poháru, splněným snem byla rovněž účast na olympijských hrách v Tokiu, kde v cross country dojela při premiéře dvaadvacátá.

,,Ráda bych ale v příští sezoně dosáhla na mezinárodní scéně mnohem lepších výsledků,“ plánuje jedenatřicetiletá závodnice armádního klubu Dukla. ,,Ženská špička se strašně srovnala. Když jste do dvacítky, je to skoro úspěch.“

Mezi světovou elitou se letos Čábelická nejvýrazněji prosadila při SP v Les Gets, kde v doplňkové disciplíně, short tracku, skončila desátá. ,,Tam to bylo super. Jinde mi scházelo trošku štěstí i více klidu.“

Co si pod tím představit? ,,Víte, není jednoduché cestovat, závodit a pořád myslet na různá opatření spojená s covidem. Některé podniky se odkládaly, jiné rušily. Do toho testy, různé papírování, sledování aktuální situace. Člověku to nepřidá, kolikrát je to dost vyčerpávající,“ vysvětluje.

Čtvrté vítězství v řadě na mistrovství republiky v Harrachově udělalo Čábelické radost. ,,Navíc jsem vyhrála i short track, což také potěšilo,“ doplňuje. ,,Obhajovat tituly je čím dál těžší. Na závodech se objevuje více a více mladších holek, jsou lepší a lepší. Konkurence roste.“

Od nové sezony se v civilním týmu po letech znovu potká se svým bratrem Janem Škarnitzlem, dlouholetým reprezentantem, což považuje za velikánské plus. ,,Má obrovské zkušenosti. Umí poradit. Určitě mi v lecčems pomůže. Strašně se na působení v jednom týmu s ním těším.“

Dlouhodobý cíl je daný – účast na olympijských hrách v Paříži 2024. ,,Doufám, že bude držet hlavně zdraví. Chtěla bych tam startovat a užít si normálnější olympiádu, než byla ta v Tokiu,“ dodává Čábelická.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Parašutisté Dukly druzí v celkovém hodnocení Světového poháru. Teď je čeká příprava na armádní mistrovství světa

Švýcarské Locarno bylo dějištěm finále Světového poháru parašutistů v přesnosti přistání. ASC Dukla měl ve hře dva týmy, které po konečném zúčtování obsadily se stejným počtem bodů dělené druhé místo.

Parašutisté z Prostějova figurovali před vyvrcholením seriálu ještě výše. Po čtyřech závodech Dukla 1 vedla, Dukla 2 byla v těsném závěsu.

Během prvních dvou dnů se podařilo odskákat sedm kol ve slunečném počasí. Kvůli velice špatné předpovědi se rozhodovalo, zda dojde i na závěrečné kolo. V té chvíli Dukla 1 ztrácela na třetím místě dva centimetry na první místo a zároveň vedla celkové pořadí Světového poháru. Bohužel pro ni se pokračovalo. Kvůli dešti či velmi nízké oblačnosti docházelo k častému přerušování. Výsledkem bylo až čtvrté místo Dukly 1 a sedmé Dukly 2. V konečném účtování to znamenalo jediné – před týmy ASC se o pouhých pět bodů dostali Němci.

V jednotlivcích obsadil Miloslav Kříž třetí příčku, stejně jako Jiří Gečnuk v kategorii Master. V sérii Světového poháru bylo hodnoceno celkem 91 týmů s 302 závodníky z 25 států světa.

Miloslav Kříž

Pro parašutisty Dukly však sezona zdaleka nekončí. V říjnu absolvují dva tréninkové kempy ve španělském středisku Empuria Brava, kde se budou připravovat na listopadové armádní mistrovství světa v katarském Dauhá.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: ASC Dukla

Dukláci zažívají vojenský výcvik. Ve Vyškově se sešly největší hvězdy

V barvách Armádního sportovního centra Dukla jsou hvězdami, ale zároveň patří mezi vojáky z povolání. Jako obvykle v podzimním čase, kdy mají po sezoně, se olympijští medailisté a šampioni oblékající dresy Dukly, schází na pravidelném dvoudenním výcviku.

Nazuli si kanady a navlékli uniformy. V kasárnách Dědice ve Vyškově nechybí například oštěpaři Barbora Špotáková, Jakub Vadlejch a Vítězslav Veselý, sprinter Pavel Maslák, kanoista Martin Fuksa či kajakář Josef Dostál. Celkem se výcviku zúčastní přes dvě desítky sportovců.

Olympionici si na trenažeru například vyzkoušeli, jak se jezdí s bojovým vozidlem Pandur. Dostál uvedl, že vždycky miloval jízdu v autech na počítači. Trenažér se ale podle něj mnohem víc podobá realitě.

„Zážitek to byl bezvadný. Bylo zajímavé vyzkoušet si zaměřování cíle, pálit na pěší i pohybující se cíle,“ vykládal kajakář, který na nedávných OH v Tokiu vybojoval bronz na deblu s Radkem Šloufem.

„My se na výcvik těšíme, je to takové zpestření,“ poznamenal Veselý, který má v medailové sbírce olympijský bronz z Londýna i Tokia. „Vždycky se to pro nás snaží udělat zajímavé, abychom poznali, co má armáda za možnosti, třeba výcviková střediska nebo simulátory. Každý rok si pro nás připraví něco jiného,“ dodal.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: ASC Dukla/archív

Fleissner, Potůček, Podrazil a Cincibuch mají stříbro z mistrovství světa v příbřežním veslování!

Historicky druhou medaili z mistrovství světa v příbřežním veslování vybojovala v portugalském Oeiras posádka České republiky. Na stříbrné příčce se výrazně podíleli členové armádního klubu Dukla – Jan Feissner, Jan Potůček, Jakub Podrazil a Jan Cincibuch.

Do párové čtyřky s nimi usedla ještě kormidelnice Monika Perglerová. V konkurenci čtyřiceti posádek nestačili Češi pouze na vítězné Ukrajince. Ti byli suverénní. Pro bronz si doveslovala Velká Británie.

Jan Fleissner

Fleissner, Potůček, Podrazil a Cincibuch tak parádním způsobem zakončili letošní sezonu. A to i přesto, že na trať vyráželi s desetivteřinovou penalizací za chybné postavení na startu. ,,Do první bojky jsme museli předjet většinu lodí. Povedlo se to hlavně díky velké šikovnosti naší kormidelnice,“ vyzdvihl Jakub Podrazil skvělou práci Perglerové. Rozjetou párovou čtyřku ale jednoduchý finiš zdaleka nečekal. ,,Necelé dva kilometry před cílem jsem začal mít technické problémy s veslem, nemohl jsem zabrat naplno, ale naštěstí to na výborné umístění nemělo vliv,“ oddechl si Podrazil.

Po zlatých medailích v roce 2016 v Monaku tak Češi na své předchůdce navázali krásným stříbrem. Na pláži Praia de Torre měli důvod k velké radosti.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: ASC Dukla a CPA

Martin Fuksa si na mistrovství světa spravil chuť, v deblu se úspěšní bratři prohodí

Dvě zlata z mistrovství Evropy, dvě stříbra ze světového šampionátu. Přesto chybí třešnička na dortu, olympijský kov z Tokia. ,,Byl to hlavní cíl, ale bohužel to necinklo“ netají menší zklamání po skončené sezoně Martin Fuksa, veleúspěšný rychlostní kanoista armádního klubu Dukla.

Páté místo na vrcholu sezony v Japonsku jej nenaplnilo, i proto si hodlal spravit chuť na nedávném MS v Kodani. Na kilometru i pětistovce dojel druhý. ,,Jedno zlato jsem přivézt chtěl. Zpětně to ale hodnotím jako velmi povedený šampionát,“ říká osmadvacetiletý závodník.

Kanoista Martin Fuksa. Foto: CPA

Nyní už najel na odpočinkový program. S výpravou se z Dánska nevracel. S kamarády z Nymburka si dopřál poznávací pobyt, poté vyrazil s manželkou do Barcelony. ,,Nohy mě bolí ještě teď,“ směje se. ,,Je to fakt nádherné město, památek je tam nepočítaně.“ Na slavný stadion Camp Nou, kde mimochodem v neděli nastoupila ,,Barca“ proti Levante, však nezavítal. ,,Dřív jsem hrál hokej. Fotbal tolik neřeším. Brácha se ale ptal, proč jsme se tam nešli podívat. Že by si to ujít nenechal. Nás ale více zajímala architektura a španělská kuchyně,“ vysvětluje.

V relaxačním období hodlá ještě nějakou chvíli pokračovat. ,,Na vodu chvíli chodit nebudu. Plánujeme výlety po České republice a dovolenou někde v teple,“ prozradil.

Vrcholem příští sezony bude pro Martina Fuksu, stejně jako pro bratra Petra, srpnové mistrovství světa v kanadském Halifaxu. Krátce poté následuje ME v Mnichově. ,,Svět má samozřejmě přednost. Budeme ladit hlavně na něj,“ předesílá.

Otec o sezoně: Mám velmi dobré pocity

Rodinná schůze ještě neproběhla. Šéf slavného klanu Fuksů, otec Petr, má ohledně vyhodnocení sezony jasno. ,,Moje pocity jsou velmi dobré. Pořád figurujeme ve světové špičce. Není tam sice olympijská medaile, ale jsem spokojen.“

Bratři Martin a Petr na mezinárodním poli zářili. Martin dojel na olympiádě pátý v singlu, s bratrem byli na deblu desátí. Z ME si přivezl dvě zlata, z MS dvě stříbra. Petr zakončil účinkování v kategorii do 23 let rovněž čtyřmi medailemi (dvakrát 2. místo z ME, dvakrát 3. místo z MS). ,,Neuspěcháváme to. Péťa jde postupnými kroky, zraje jako víno,“ těší tátu. ,,Pomalu se z něho stává chlap. Jeho velké chvíle teprve přijdou,“ je přesvědčen.

A jak v týmu, čítajícím i dědu Josefa, jenž v loděnici na břehu Labe před lety s kanoistikou začínal, funguje chemie? ,,Někdy to samozřejmě vře. I hodně,“ směje se Petr Fuksa starší. ,,Kluci odmlouvají. Ani se neptají, jestli můžou. To se pak seberu a raději odejdu. Jinak jsou moc fajn.“

Klan Fuksů: zleva Josef (děda), Petr (otec), Martin a Petr. Foto: CPA

Sám bude velmi zvědavý, co synové předvedou také na deblkanoi. Oficiální tratí už nebude kilometr, ale pětistovka. ,,Šance na výrazný úspěch by mohly vzrůst. V lodi je asi prohodíme. Martina zkusíme na háčka, Petr by to odřídil. Uvidíme, co to přinese,“ odtajnil zajímavou novinku Fuksa starší.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

Foto: CPA

Odpočatý Dostál si pauzu zpestřil také komentováním. Šloufovi vysekl poklonu: Letos byl nejlepším kanoistou, má jasno

Odpočatý a znovu při chuti. Závodní pauza byla pro Josefa Dostála po Hrách v Tokiu balzámem na duši. ,,Potřeboval jsem uniknout od stresového světa, a to se povedlo,“ těšilo elitního kajakáře armádního klubu Dukla.

Místo pádlování se tak věnoval čistě relaxu. Za sluníčkem letěl na Mallorku, delší čas pobyl v Chorvatsku. A samozřejmě… Chytal u toho ryby. ,,Teď začnu postupně s tréninkem. Měl bych vyrazit na soustředění do Sabaudie. Nebude to ale jen o vodě. V plánu mám i kolo a posilovnu,“ prozradil nejbližší plány.

Čtyřnásobný olympijský medailista vynechal kvůli únavě nedávné mistrovství světa v Dánsku. Šampionát ale bedlivě sledoval, premiérově v roli spolukomentátora České televize. ,,Snad jsem to zvládnul se ctí. Měl jsem problémy se zubem, bolela mě hlava, jinak bych do toho dal ještě více entuziasmu,“ usmívá se. ,,Snažil jsem se o věcnost a chtěl divákovi náš sport, který zase není tolik na očích, co nejvíce přiblížit.“ Dostál každopádně zaujal. ,,Při loučení mi říkali, že si mě pozvou znovu. Ale že očekávají, že budu ještě závodit. Tak až po konci kariéry.“

Jeho parťák z bronzového olympijského deblu Radek Šlouf v Kodani startoval, se čtyřkajakem vybojoval výbornou třetí příčku. ,,Moc jsem mu to přál. Hodně toho ze sebe vyždímal. Za mě je letos naším nejlepším závodníkem v rychlostní kanoistice,“ prohlásil Dostál sebejistě.

Sám byl rád, že zvolil volno, v Dánsku by mu podmínky stejně jako na singlu v Tokiu příliš nevyhovovaly. ,,Závod probíhal v poměrně chladném počasí, což obecně nemám rád. Stejně jako vítr do zad, který zvýhodňuje lehčí závodníky. Je to pak pro ně o dost jednodušší,“ vysvětluje hlavní důvod.

Společně se Šloufem hodlá usednout na deblkajak i v příští sezoně. Trať se zkrátí z kilometru na polovinu. ,,Byla by škoda nepokračovat, jezdilo se nám spolu dobře. Snad to klapne. Jen bude potřeba nacvičit trošičku rychlejší tempo. Ale problém by to být neměl,“ má jasno.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Trenér Milan Doleček vzpomíná na kariéru Ondřeje Synka. Nejvíc si cení titulu na Novém Zélandu

O Ondřeji Synkovi, který minulý týden kvůli únavě uzavřel veslařskou kariéru, ví nejvíc duklácký trenér Milan Doleček starší.

Ve skifu ho dovedl k neuvěřitelným čtrnácti medailím z mistrovsví světa a olympijských her.

Zkoušel jste mu konec kariéry rozmluvit?

To ne. Ale ještě než bylo rozhodnuto, jestli pojede na olympiádu, jsme se na soustředění v Livignu pokusili o test. Tam se ukázalo, že výkonnost je špatná, nemá na to, a ani na to nemá chuť. Takže jsem mu konec vůbec nerozmlouval.

V čem byla jeho výjimečnost?

Na začátku spolupráce jsem brzy poznal, že se jedná o výjimečného veslaře. Řekl jsem mu, že z něj může být olympijský vítěz, protože má fantasticky nastavené tělo. Snažil jsem se ho nepřetěžovat. Aby ho to bavilo, zpestřovali jsme trénink vytrvalosti jízdou na kole nebo na lyžích. Doplňoval si ho i sám. Třeba boxoval nebo hrál hokej, ale při něm si dost rozbil koleno. Udělal si to pestré, a tím pádem vydržel tak dlouho.

Jaký byl největší moment v jeho kariéře?

Asi rok 2010, kdy na mistrovství světa na Novém Zélandu porazil legendárního Mahého Drysdala. Vyhrál na jeho domácí dráze, což to bylo něco fantastického.

Nemohla mít vliv na poklesu Synkovy výkonnosti loňská sezona, kdy se kvůli epidemii prakticky nezávodilo?

První pokles se objevil už o rok dřív. Na šampionátu v Linci na cenný kov nedosáhl. Šesté místo těžko skousával, ale účastí ve finále se nominoval do Tokia. Tím splnil cíl, ulevilo se mu, ale jako by mu to bylo jedno. To jsem u něj dřív nepozoroval.

Jak hodnotíte loňský pokus, kdy se na dvojskifu spojil s Jakubem Podrazilem, ale letos na jaře to předčasně skončilo nezdarem?

Už neměl takovou chuť do tréninku, ale když se dali s Kubou dohromady a měl k sobě parťáka, tak to ještě vydržel. Ondra měl okolo sebe rád lidi. Nebavilo ho trénovat sám. Hlavně v zimě. Vždycky jsem k němu měl další dva kluky.

Nyní se přesouvá na pozici vedoucího trenéra v Dukle, budete kolegové…

V Dukle mi bude dělat šéfa. Prohodíme si role. Doufám, že ocení, že jsem se k němu vždycky choval slušně a nedá mi to sežrat. (smál se)

Jaký bude trenér?

Myslím, že výborný. Je sice trochu pedant, ale myslím, že mu to bude šlapat.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA