ASC Dukla Archivy - Strana 135 z 153

V anketě Kanoista roku vyhrál kategorii posádek deblkajak Josef Dostál, Radek Šlouf. Mezi jednotlivci Martin Fuksa třetí

Za účasti nejlepších vodáků Dukly a ředitele Armádního sportovního centra Dukla plk. Pavla Bence proběhlo v Praze vyhlášení ankety Kanoistou roku.

Třetí příčku mezi jednotlivci obsadil Martin Fuksa. Rychlostní kanoista skončil na OH v Tokiu pátý a na vytouženou medaili nedosáhl. Vybojoval však evropské tituly na 500 i 1000 metrů, navíc se na obou distancích stal vicemistrem světa.

Dukla měla své zástupce pochopitelně i v hodnocení posádek, kterou v podstatě ovládla. Nejlepší byl bronzový deblkajak z olympijského závodu v Tokiu ve složení Josef Dostál, Radek Šlouf.

Posledně jmenovaný byl členem i druhé nejlepší posádky sezony, kterou se stal bronzový čtyřkajak z MS a z Dukly v něm závodili také Jakub Špicar a Daniel Havel. Třetí příčka patřila hlídce vodních slalomářek, v níž byl armádní klub zastoupený Terezou Fišerovou a Martinou Satkovou.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Kostelecký, Vadlejch nebo někdo další? Vyhlášení ankety Armádní sportovec roku se blíží

Přesně za týden vejde ve známost nový vítěz tradiční ankety Armádní sportovec roku 2021. Kdo se jím stane? Ve hře je řada jmen.

K velkým favoritům patří zákonitě medailisté z letních olympijských her v Tokiu. Stříbro získali střelec David Kostelecký a oštěpař Jakub Vadlejch. Bronz vlastní jeho atletický kolega Vítězslav Veselý a deblkajak ve složení Josef Dostál – Radek Šlouf.

Jsou tu ale i další kandidáti: parašutista Jiří Gečnuk se stal ve třiapadesáti letech absolutním mistrem světa. Kanoista Martin Fuksa přivezl z mistrovství Evropy dvě zlata, na světovém šampionátu byl dvakrát druhý. Snowboardcrossařka Eva Samková ovládla celkové hodnocení Světového poháru, z MS má bronz. Parádní sezonu prožila také vodní slalomářka Tereza Fišerová. I ona vyhrála celkové hodnocení Světového poháru, na ME skončila druhá, na OH šestá. Skvělé čtvrté místo vyjel na olympiádě dvojskif lehkých vah Miroslav Vraštil – Jiří Šimánek, cení se i pátá příčka moderního pětibojaře Martina Vlacha či ,,rychlostňáků“ Martina Fuksy a Josefa Dostála.

,,Moc to neřeším. Jedná se hlavně o příjemnou společenskou událost, kde se uvidím s ostatními sportovci. Dukla se každý rok může chlubit řadou úspěchů. Když se v anketě dostanete do desítky, je to zpravidla velký úspěch. Já byl zatím nejlépe druhý. A to jsem se stal tehdy v Pekingu olympijským vítězem,“ usmívá se šestačtyřicetiletý Kostelecký.

,,Dukláka roku bych klidně přirovnal ke Sportovci roku. Může to vypadat jako míchání jablek s hruškami, ale kdokoliv se dostane do finálové desítky, je ve svém odvětví špičkový sportovec. Značí to jeho vysokou výkonnost,“ má jasno Vadlejch. ,,Prožil jsem třeba skvělou sezonu 2017. Víc jsem udělat fakt nemohl a v anketě skončil šestý. V Dukle jsou prostě veliká esa, vždycky je to nabité. Uvidíme,“ doplňuje hvězdný oštěpař.

Populární anketa se vyhlašuje od roku 1996. Nejvíce prvenství (3) mají na kontě desetibojař Tomáš Dvořák, lyžařka Kateřina Neumannová a rychlobruslařka Martina Sáblíková.

Kdo letos od funkcionářů Dukly a zástupců armády dostane nejvíce hlasů? Nechme se překvapit.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Střelec Kostelecký změny před finále Světového poháru nechápe. Nevím, co tím sledují, říká stříbrný olympionik

Ještě jednu porci pořádného vypětí si v této sezoně užije David Kostelecký, stříbrný medailista z olympijských her v Tokiu v disciplíně trap. Brokař armádního klubu Dukla odlétá k finálovému podniku Světového poháru na Kypr, kde si to mezi sebou rozdají jenom ti nejlepší.

,,Jsem z toho trochu rozpačitý. V kvalifikační části se bude střílet pouze na padesát terčů. Z dvanácti účastníků postoupí do semifinále jen osm. Moc se mi tenhle narychlo zvolený systém nelíbí,“ říká bez okolků šestačtyřicetiletý matador.

Proč ta změna?

Mě se neptejte. (směje se) Sám jsem docela koukal.

Jak vidno, po chuti vám to příliš není…

Každopádně je to hodně zvláštní. Bývalo zvykem, že se finále střílelo stejným způsobem jako závody v sezoně. Teď to přejmenovali na President´s Cup a pozměnili pravidla. Prostě kontroverzní.

Přiblížíte tuhle novinku?

Kvalifikace se bude střílet pouze na padesát terčů místo 125. Z dvanáctky postoupí do semifinále jen osmička nejlepších. Pak přijde na řadu vyřazovací fáze. A finále je na pořadu až druhý den. Vemte si, že tam můžete cestovat kvůli padesáti ranám. Nevím, co tím sledují. V celé sezoně se závodí podle nějaké šablony, teď je to jinak. Možná zkoušejí nový model do budoucna. Ale měli zůstat u klasiky, tak by to bylo správné.

Bylo složité se po olympiádě v Tokiu pořádně připravit?

Tím, že tam je větší časový odstup, jsem stihl dva závody doma. Mistrovství republiky a Velkou cenu armády ČR. Kdyby se střílelo v klasickém formátu, těšil bych se. Finále Světového poháru je vždycky za odměnu. Jak to nastavili, se mi nelíbí. Byl jsem trénovat ještě v Itálii, dával dohromady zbraň. Uvidíme, co z toho bude.

Dlouho se spekulovalo, zda se tento podnik kvůli pandemii vůbec uskuteční. Budou panovat přísná opatření? Zjišťoval jste situaci na Kypru?

Pro očkované by to mělo být celkem v pohodě. Vyplníme jen nějaké papíry. V bublině se to konat nebude, dokonce by měl po skončení následovat galavečer. Ten, kdo vyhraje tenhle závod, bude zároveň vyhlášen střelcem roku.

Trochu podivné, ne?

Další zvláštnost. Olympiáda se vůbec nebere v potaz. Vždycky se tahle cena udělovala na základě pořadí ve světovém žebříčku. A bylo to logické.

Střelnice v Larnace je tradičním místem pro různá soustředění, máte ji asi dobře načtenou…

Trénovali jsme tam často. Mám na ni také dobré vzpomínky, co se týká výsledků. Vyhrál jsem tam závod Světového poháru a skončil druhý na mistrovství Evropy. I předpověď počasí vypadá dobře, což je pro závod fajn.

Které soupeře považujete za největší konkurenty?

Probojovalo se tam dvanáct střelců na základě světového žebříčku. Všichni to umí, vyhrát může kdokoliv.

Co Jiří Lipták, váš zlatý parťák z Tokia? Probírali jste spolu závěrečný podnik sezony?

Těší se. Oba ale bereme nastavená pravidla jako nesmysl. Jirka je úřadující šampion, bude chtít zastřílet co nejlépe. To ale všichni. Samozřejmě i já. (směje se)

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Další výzva. Ondřej Synek se stane sportovním ředitelem veslařského svazu

Nebude jen vedoucím trenérem veslování v Dukle. Bývalý skifař Ondřej Synek, který v září ohlásil konec famózní kariéry, přijal další výzvu.

Medailista z olympijských her, mistrovství světa i Evropy nastoupí 1. ledna na pozici sportovního ředitele Českého veslařského svazu. Na starosti bude mít českou reprezentaci.

„Nabídka veslařského svazu mě velmi potěšila. Tuto příležitost beru jako velkou výzvu nové kariéry,“ prohlásil pětinásobný mistra světa.

České veslování nový impuls potřebuje a duklácká legenda se ho pokusí posunout k vyšším cílům. „Ondra má mezi veslaři velkou autoritu a jeho projekt způsobu řízení reprezentačního úseku nás velmi oslovil,“ uvedl předseda ČVS Ondřej Šebek. „Od spolupráce očekáváme velkou energii a chuť nasměrovat českou reprezentaci do světové špičky,“ zdůraznil svazový boss.

Trojnásobný olympijský medailista si je vědomý velké odpovědnosti. „Věřím, že mé zkušenosti budou pro české veslování přínosem,“ dodal Ondřej Synek.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Ledecká nenudila. V přípravě se zaměřila na zadek, vyzdvihla trenéra-kuchaře a se vší vážností také Duklu

Sršela vtipem a dobrou náladou. Sněhová obojživelnice Ester Ledecká je před blížícím se zahájením nabité sezony ve velmi dobrém rozpoložení. Členka armádního klubu Dukla by v únoru na olympijských hrách v Pekingu měla startovat podle předpokladů na lyžích i snowboardu. Obhajovat bude dvě zlata z Pchjongčchangu.

Prvním testem výkonnosti se stane 23. října závod Světového poháru v rakouském Söldenu. Na programu je obří slalom. ,,Těším se moc. Jsem závodní typ. Už chci vidět sníh a pořádné soupeřky. Doufám, že tahle sezona bude krásná a dlouhá. Chci si ji užít.“

Na čtvrtečním setkání novináře bavila od samého začátku. To když se řeč zkraje stočila na tradiční téma: letní přípravu. ,,Co bych vám tak asi řekla. Kdybyste si pustili loňskou tiskovku, budou moje odpovědi dost podobné. Nerada bych vás nudila,“ povídala rozesmátá. ,,Zase jsem byla v Řecku, zase si užila krásné dny. Na kondici jsme pracovali hodně. Myslím, že jsme odvedli dobrou práci.“

*Na servismana Miloše Machytku (zcela vlevo) a trenéry Justina Reitera s Tomášem Bankem nedá Ester dopustit. Foto: CPA*

V čem nejvíce? ,,Zaměřili jsme se na zadek,“ pravila bez ostychu. ,,Mám ho oproti jiným sjezdařkám pořád malej. Řešili jsme, jakým způsobem ho nejlépe zapojovat.“ Trenér Tomáš Bank si příležitost vložit se do zábavné diskuze ujít samozřejmě nenechal. Kdyby Ledecká přibrala, byl by jenom rád. Na nových lyžích a s více kily by to z kopce zákonitě svištělo rychleji. ,,Na soustředění v Zermattu jsem vařil já sám, do jídla jsem jí dával více smetany,“ vtipkoval. Ester ihned reagovala. ,,Kuchař je fakt fantastickej. Jeho manželka může být ráda, že ho má.“ Bank si jen zlehka ulevil: ,,Že ho má ve světě.“

*Prkno a lyže. Ester Ledecká by na únorových olympijských hrách v Pekingu ráda obstála v obou odvětvích. Foto: CPA*

Konkurenci Ledecká vnímá v obou odvětvích. Přehled i patřičné sebevědomí jí neschází. Zde je důkaz ze snowboardového prostředí. ,,Nikdy jsem neříkala, že kam přijedu, tam vyhraju. Ale zatím to tak vypadá. I když tu ta mladá krev je.“ Záhy rychle doplnila: ,,To jsem ale já taky. Tady trenér mě ale trochu naštval. Řekl, že jsem pro juniory už taková babička. Strašně mě to urazilo,“ zlobila se na oko. ,,Oni se připravují, já se připravuju. Když nic, tak je alespoň proženu.“

Po závodě či tréninku Ester odpočívá po svém. Jak sama prozradila, spíše čučí do zdi. Nebo… ,,Nemám energii už vytvářet nějaké hodnoty. Když jí malinko zbude, učím se do školy. Někdy si k tomu pustím teleshopping,“ směje se. ,,Nemám totiž sílu kanály přepínat. Občas je to zajímavé. To byste koukali, co se tam dá všechno sehnat a ty ceny… Jsou neskutečné. Kdybych nebyla tak unavená, tak tam snad zavolám a něco si objednám. Naštěstí ty síly nemám, jinak bych měla už strašně moc věcí,“ řehtala se.

Velmi hezky a se vší vážností naopak hovořila o armádním klubu Dukla. Reprezentuje ho už dlouhých jedenáct let. ,,Doufám, že si mě Dukla nevybrala kvůli slavnému dědečkovi (hokejista Jan Klapáč), ale taky proto, že jezdím dobře z kopce. Od dědy jsem na ni vždycky slýchávala jenom největší chválu. Motivovalo mě se tam jednou dostat. Jsem moc ráda, že mohu být její součástí.“

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

Foto: CPA

Šampion Šebrle hlásí návrat do Dukly! V roli trenéra

V Dukle získal 18 medailí. Ne ledajakých. Zmiňme třeba zlato z olympiády či mistrovství světa. O kom je řeč? Hádanka musí být poměrně brzy vyřešena. Samozřejmě. Jedná se o Romana Šebrleho, olympijského vítěze v desetiboji z Atén 2004 a bývalého světového rekordmana v nejnáročnější atletické disciplíně. Na scénu armádního klubu se vrací jako trenér! Po osmi letech.

Šebrle, který se po veleúspěšné aktivní kariéře vrhl na pozici televizního moderátora, se v Dukle bude podílet mimo jiné i na přípravě Ondřeje Kopeckého, držitele juniorského evropského rekordu z roku 2017.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Tituly pro sdruženáře Daňka a skokana Poláška

Souběžně konané republikové šampionáty v severské kombinaci a skocích na lyžích přinesly ve Frenštátu pod Radhoštěm triumfy závodníků armádního klubu Dukla Liberec. Mezi sdruženáři kraloval poprvé v kariéře Lukáš Daněk, na můstku byl nejlepší Viktor Polášek.

Prvenství čtyřiadvacetiletého Daňka je poměrně překvapením. Po skokanské části byl až čtvrtý, v běhu na trati dlouhé 7,5 kilometru ale zabral, téměř minutovou ztrátu stáhl a obstál i ve finiši, v němž vyzrál na svého oddílového kolegu Jana Vytrvala. Třetí příčku brala také Dukla, zásluhou juniora Jana Šimka.

Polášek zvítězil mezi skokany pokusy dlouhými 100 a 96 metrů. Druhý skončil Čestmír Kožíšek, třetí příčku mezi specialisty obsadil sdruženář Jan Vytrval.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: CPA

Oštěpařka Gillarová věří, že jí to brzy uletí. Teď se baví i volejbalem

Je v nejlepších oštěpařských letech. Ví to moc dobře. I proto se už nyní svědomitě připravuje na příští, velmi nabitý rok. Irenu Gillarovou (nar. 19. ledna 1992) žene touha výrazněji se prosadit mezi elitou. Členka armádního klubu Dukla Praha si po olympijské sezoně, kterou z velké části promarodila, hodlá spravit chuť. Příležitost bude mít hlavně na mistrovství světa i Evropy.

,,Snažím se udržovat v kondici, než začneme s ostrými dávkami. Chodím hrát i volejbal,“ prozrazuje svěřenkyně Jana Železného.

Jste dobrá volejbalistka?

Kdysi jsem tenhle krásný sport hrála celkem intenzivně.

Takže nejde jen o nějaké pinkání přes síť?

Nastupuju v první lize s holkama s Dobřichovic. Mojí fyzičce to pomáhá.

Stačíte?

Docela jo. Snad jim to moc nekazím. (směje se)

Pojďme k oštěpu. V uplynulé sezoně jste se potýkala se zdravotními problémy. Modlila jste se, aby vyšla alespoň účast na olympijském vrcholu v Tokiu?

Do skoku mi nebylo. Musela jsem v duchu doufat, že si všechno včas sedne a budu schopná závodit. Naštěstí to klaplo.

*Irena Gillarová v akci na Zlaté tretře. Foto: CPA*

V kvalifikaci jste poslala náčiní do vzdálenosti 59,16 metru, což byl vzhledem k okolnostem a tréninkovému výpadku velice slušný výkon, ne?

Byl. Ale v ten den jsem to tak nevnímala. Spíše převládal smutek, že jsem nepostoupila do finále. V daný moment jsem to nebrala s pokorou. Postupem času jsem ale všechno přehodnotila.

V jakém smyslu?

Že to není jen o samotném výsledku, ale hlavně o boji, který člověk svede se všemi možnými okolnostmi. Zpětně si říkám, že ta vzdálenost byla malým zázrakem.

Trenér Železný o vás tvrdí, že jste skvělá závodnice na velkou soutěž. Jen je potřeba dobře načasovat formu…

Tahle slova samozřejmě těší. Trenér mě do formy dostat umí, i když to má se mnou občas těžké.

Povídejte…

Před závody se už v tréninku zvolňuje. Já bych si ale nejraději přidávala. Tak hudruju. (směje se) On to pak musí všechno zmanipulovat, abych měla pocit, že makám. Úplně mi ale nenaloží. Ví, co dělá.

Jak jste vůbec pronikla do jeho skupiny?

V našem oštěpařském světě v rámci republiky se všichni známe hodně dlouho. Trenér má o všech povědomí. Jezdila jsem s ním na soustředění, ještě než jsem odešla studovat do USA. Lidsky jsme si sedli. Když jsem se po čtyřech letech vrátila, vzal mě do skupiny.

Prý si u toho trochu zavtipkoval?

Jo, jo. Říkal, že má plno, ale že mě zachrání.

Váš osobní rekord je 61 metrů. V možnostech je ale určitě větší vzdálenost…

Doufám, že jsem startem na olympiádě setřásla nežádaný stres, který občas při výkonech brzdí. Vím, že moje kariéra zatím není taková, jaká by mohla být. Snad už to brzy uletí. Alespoň někam k 63 metrům.

*Kam v příští sezoně doletí oštěp z ruky Ireny Gillarové? Nechme se překvapit. Foto: CPA*

Vaše pozornost se určitě bude upínat k vrcholům sezony – mistrovství světa v Eugene a evropskému šampionátu v Mnichově, že?

Ráda bych se na obou akcích podívala do finále a v nich zanechala výraznější stopu.

Co máte v plánu v nejbližší době?

Brzy odjíždíme do Tater na soustředění. S klukama tam chodíme po kopcích, nabíráme kondici. Snažíme se jim stačit, takže u toho lehce umíráme. Ale moc se na to těšíme.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Eliška Přibylová se rozloučila s pětibojem. Čeká ji nová životní role…

Zařadila se mezi nejvýraznější osobnosti českého ženského moderního pětiboje. Nejzářivějších úspěchů dosáhla Eliška Přibylová po boku týmových kolegů v rámci soutěží smíšených štafet. Teď se chystá na novou životní roli.

V sezónách 2018 a 2019 nasbírala členka armádního klubu Dukla stříbro z mistrovství Evropy (David Kindl), první a druhé místo v závodech Světového poháru (Jan Kuf, Ondřej Polívka) či pátou příčku na mistrovství světa (Ondřej Polívka). Nyní reprezentaci opouští. Společně s partnerem Ondřejem Polívkou přivedou na prahu nového roku na svět syna.

Eliško, v posledních dvou letech jste závodila jen jednou. Vedle komplikované nákazy koronavirem vás sužovaly i další zdravotní problémy. Vnímáte oficiální ukončení kariéry jako vysvobození?

Asi trochu ano. Největší problém byly opakované záněty močového měchýře, které přešly do chronické fáze, kdy nepomáhala ani antibiotika. Nemohla jsem dělat vůbec nic, tělo nesneslo žádné otřesy. Až mi připadalo, že se jakémukoliv sportování zuby nehty brání a že si jen škodím. Taky jsme plánovali miminko. A jak je to tam všechno spojené, bála jsem se, aby to vůbec šlo, když to budu dál protahovat. I takhle jsem nad tím přemýšlela. Že to tělo mám jen jedno a že jsou přede mnou další roky, kdy se musím snažit být zdravá. A trénování mi nestojí za to, abych se zhuntovala úplně.

Jak se cítíte teď, v pátém měsíci?

Já mám hrozné štěstí, protože je mi pořád dobře. Ty první tři měsíce, kdy se říká, že je to nejhorší, jsem malinko cítila rozdíl od normálu. Ale od té doby nic, možná jsem trochu víc unavená. Takže si to užívám, protože je mi fakt dobře.

Připouštíte si myšlenku, že byste se po mateřské pauze k pětiboji vrátila?

Myslím, že končím definitivně. Určitě budu chtít sportovat dál, ale v pětiboji už se asi realizovat nebudu. Bylo to krásné, ale stačilo. Tím myslím, že je to tak náročné, že pokud si život s dítětem nějak představuji, tak to trénování s tím úplně nejde dohromady. Vím, že je v zahraničí spousta holek, co se vrátily. Mají miminko, jsou úspěšné. Ale myslím, že je to za strašnou cenu. Já radši budu s těmi dětmi, než abych trénovala a odjížděla na soustředění a to dítě někde nechávala.

Co bylo na vašich pětibojařských letech nejkrásnější?

Jsem taková cestovatelka a výletnice. Moc ráda objevuji nová místa a seznamuji se s novými lidmi. A pro tohle byl pětiboj úžasný. Často ta soustředění a závody bývaly na místech, kam by se člověk normálně nedostal. Měla jsem možnost poznat i země, které nejsou tolik turisticky vyhledávané, třeba Kazachstán. Tohle bylo určitě obrovské plus, které jsem si tehdy, když jsem s pětibojem začínala, ani nedokázala představit. Že by mě něco takového mohlo potkat. Taky je zajímavé, jak člověk skrze ten sport poznává sebe. Jak se vyvíjí nejen sportovně, ale i psychicky. Je to takový život nanečisto. Spoustu věcí si vyzkoušíte, a když se to pokazí, nic se nestane. Ale když vyjdou, má člověk skvělou zkušenost. I v tomhle vidím obrovský přínos. Člověk si častokrát sáhne na dno a zjistí o sobě spoustu věcí.

Jsou nějaké kariérní momenty, na které budete vzpomínat o něco víc?

Pro mě bylo moc hezké to, jak jsem postoupila do finále na mistrovství světa v Mexiku. Už to bylo po štafetě, a že to jako jen zkusím. Možná i díky tomu jsem byla úplně v klidu. Finále byl pak hezký závod, ale bohužel se mi rozbila pistole, to mě trošku mrzelo. Co se výsledků týče, všechny ty štafety byly moc hezký. Jak jsou ty vzdálenosti kratší a hlavně je tam ten druhý, tak si to člověk vždycky víc užívá. Asi mě to i mnohem víc bavilo. Ať to bylo s Pepkem na mistrovství Evropy, kde jsme byli druzí, nebo s Ondrou v Káhiře. Nebo s Honzou, když jsme vyhráli v Sofii. To byl vlastně můj první takový povedený závod.

Parťák z pátého mixu světového šampionátu v Mexiku a stříbrného na Světovém poháru v Káhiře Ondra Polívka je zároveň vaším životním partnerem. Byl díky tomu ten tlak něčím jiný?

Pokud nějaký, tak menší. Ale myslím, že obecně v pětiboji máme všichni ty vztahy docela dobré. Nebývá to tak, že by se někdo na někoho zlobil, nebo mu něco vyčítal. Čekala jsem, jaký to bude rozdíl, když budu závodit s Ondrou. Bylo to docela srovnatelné.

Co vám v souvislosti s pětibojem naopak chybět nebude?

Asi ta únava. Je to fyzicky i psychicky náročné. Zvlášť v tom závodním nebo předzávodním období, kdy se trénuje opravdu hodně a může to být až monotónní. Byla období, kdy mě to dokonce prostě nebavilo, byla jsem hrozně unavená a nedokázala jsem si pak užít už vůbec nic jiného. Přišla jsem domů a akorát jsem chtěla spát. Ale rozhodně to záleží na celkovém nastavení. Takhle jsem to měla spíš až v posledním roce, dvou. Určitě to bylo spojené i s těmi zdravotními problémy. Nemůžu zase říct, že celou tu dobu, co jsem pětiboj dělala, mi vadilo, že jsem byla pořád unavená, to vůbec ne.

Poprvé po mnoha letech vás možná čeká i nějaký ten volný čas. Čím ho zaplníte?

Na to se teď hrozně těším. Pořád jsem si říkala, že nebudu šít věci na miminko, které není. Ale teď už se to docela rychle blíží. Mám tu připravené nějaké projekty a už na to mám i látky. Taky doučuji angličtinu, mám kroužek. Učím triatlonisty plavání. Bála jsem se, že nebudu mít co dělat. Teď to ale spíš vypadá, že budu ráda, když nějaká volná chvíle zbude. (úsměv)

TEXT: Pentathlon.cz

FOTO: Filip Komorous

Bez úlev a naplno. Mílař Jakub Holuša už opět trénuje!

Podobné zprávy jsou velmi příjemné. Mílař Jakub Holuša po delší pauze už zase trénuje. Bez úlev a naplno! Atlet armádního klubu Dukla přišel kvůli zdravotním komplikacím o možnost bojovat o olympijské hry v Tokiu. Mohly být jeho čtvrté v kariéře. Přesto myslí pozitivně, ve 33 letech má před sebou další cíle. ,,Hlavně musím být fit,“ podotýká držitel českého rekordu na 1500 metrů (jeho hodnota je 3:32,85!).

V červnu na Odložilově memoriálu ještě mocně usiloval o účast na japonském vrcholu sezony. Následné komplikace ale veškeré plány zhatily. Sezonu nuceně předčasně ukončil. ,,V tomto věku nejsou podobná rozhodnutí jednoduchá. Zdraví ale dostalo zákonitě přednost,“ vysvětluje.

Běhal pod prášky

Co přesně Holušu trápilo? ,,Už poněkolikáté v kariéře jsem laboroval s ostruhou paty. Zvápnělé výrostky dělaly neplechu, každým závodem to bylo horší a horší. Po Odložilovi jsem téměř nemohl chodit,“ vypráví o nepříjemných chvílích.

*Na 28. ročníku Memoriálu Josefa Odložila skončil Jakub Holuša třetí v kvalitním čase 3:36,19. Foto: CPA*

Ač veřejně nedával nic najevo, běhal pod prášky na tlumení bolesti. ,,Dál už to opravdu nešlo. Trénink jsem musel přerušit, lítal jsem po doktorech. Nařídili mi klidový režim.“

V tu chvíli mu bylo jasné, že potřebné body do světového rankingu k účasti na OH v Tokiu nezíská. A nezaběhne ani požadovaný limit (3:35,00). ,,Mrzelo to hodně,“ nezastírá. ,,Našlápnuto jsem měl docela dobře. Měl jsem radost, že jsem se docela rozběhal a dosáhl i kvalitních časů. Ale nedalo se nic dělat,“ krčí rameny halový mistr Evropy z Prahy 2015.

*Co s tím? Zdravotní trable připravily Jakuba Holušu o možnost bojovat o olympijské hry v Tokiu. Foto: CPA*

Finále své disciplíny v Tokiu si samozřejmě ujít nenechal. Nor Jacob Ingebrigtsen vytvořil ve finále úžasný olympijský rekord. Cílem patnáctistovky proběhl v čase 3:28,32! Holuša z toho byl unešen. ,,Něco neskutečného. Koukal jsem s otevřenou pusou. Vypadalo to, že by mohl v podobném tempu běžet ještě dalších sto metrů. Ve dvaceti letech,“ rozplýval se.

On sám se naopak musel smířit s realitou. Ve fyzické kondici se udržoval cyklistikou. ,,Při jízdě na kole mě to nebolelo. Té ostruhy se asi úplně nezbavím, nicméně momentálně mě v tréninku neomezuje. Zánět je pryč, zkouším to rozběhat. Musím se ale hlídat, abych to nepřehnal.“

Halu zřejmě vynechá

Mílař pražské Dukly zvažuje, kam soustředit hlavní pozornost. S největší pravděpodobností vynechá halovou sezonu. ,,Bude to asi nejlepší,“ přemítá. V ostrém závodě by se měl poprvé představit v březnu na přespolním běhu v rámci armádního mistrovství světa. ,,Nechci nic uspěchat. Kéž by zdraví drželo. Světový šampionát je v Eugene (USA), Evropa v Mnichově. To jsou velká lákadla. Obzvláště když vím, že pořád můžu běhat rychle. Bez cílů by příprava neměla smysl. Musí vás to k něčemu hnát. Rád bych se tam podíval,“ má jasno. ,,Když vydrží zdraví, zaběhnu velmi dobré časy,“ věří si.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA