ASC Dukla Archivy - Strana 131 z 153

Záchranáři z Dukly odvedli skvělou práci…

Drama se šťastným koncem, v němž šlo o život čtrnáctileté dráhové cyklistky, se odehrálo při nedělních závodech mistrovství České republiky v omniu. Všechno dobře dopadlo díky včasnému a profesionálnímu zákroku záchranářů ze zdravotnického týmu OZZ ASC Dukla – prap. Bc. Michaele Schmidtové a prap. Mgr. Václavu Hrdinovi. Dívka si sice v nemocnici ještě chvíli pobude, nicméně je už mimo nebezpečí ohrožení života.

Co se na oválu v Motole vlastně přihodilo? U mladé závodnice došlo při kontaktu se soupeřem k pádu. Záchranáři z OOZ ASC Dukla však byli nablízku a neprodleně poskytli resuscitační péči, díky které došlo k obnovení základních životních funkcí. Závodnice byla následně již při vědomí předána do další péče Zdravotnické záchranné službě HMP.

Skvělá práce!

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

Šebrle: Dukla vždycky byla desetibojařskou baštou a snad brzy zase bude

Olympijský vítěz a bývalý světový rekordman v desetiboji Roman Šebrle před osmi lety končil v Dukle veleúspěšnou kariéru, teď rozdává moudra v pozici trenéra.

,,Dukla vždycky byla desetibojařskou baštou a snad brzy zase bude,“ doufá sedmačtyřicetiletý Šebrle, jenž momentálně velí tříčlenné skupině. Taktéž jej stále můžete vídat na jedné z televizních stanic v roli populárního moderátora.

Jak se váš návrat k atletice upekl?

Chce se mi říct, že to byla náhoda. Ale já už na ně nevěřím, protože všechno vždycky do sebe tak nějak zapadá. Ondra Kopecký, kterého mám teď ve skupině, mě o pomoc žádal už dlouho. Já chtěl taky, jenže to pořád z nějakých důvodů nešlo skloubit. Teď už to klaplo.

Co vás tedy přesvědčilo?

Jeho možnosti. Pořádně jsem si poslechl, jakým způsobem trénuje. K ideálu to mělo daleko. Přesto dosahoval slušných výkonů. Byla by škoda, nechat tenhle talent bez dohledu. Dal jsem si pár dní na rozmyšlenou. Nakonec jsem se rozhodl, že do toho půjdu. Ondrovi je třiadvacet, má v sobě velký potenciál. Přibral jsem ještě další dva kluky a rozjelo se to.

V tříčlenné skupině jsou ještě Marek Lukáš a Lotyš Reinis Kregers. Ti však oblékají dres Olympu. To vám nevadí?

Všechno má své důvody. V Olympu skončil Josef Karas, jediný trenér pro desetiboj. Ondra potřeboval parťáky. Skupina je pro výkonnostní růst velmi důležitá, kluci si mohou navzájem pomáhat. A já můžu pomoci jim všem. Dukla vždycky byla desetibojařskou baštou a snad brzy zase bude. Určitě se časem porozhlédnu i v mládežnických kategoriích, další naděje se určitě objeví.

K jaké bodové hranici by mohly sahat Ondřejovi vícebojařské schopnosti? Stále je držitelem juniorského halového rekordu v sedmiboji…

Konkrétně to říci nelze. Trochu ho limitují bolístky s kolenem. Museli jsme tomu uzpůsobit trénink. Zdraví je vždycky nejdůležitější. Pokud odtrénuje, co bude potřeba a zůstane fit, půjde nahoru.

Pomohou i vaše tréninkové deníky z doby závodní kariéry?

Zkušenosti jsou vždycky k nezaplacení. Máte možnost se zpětně podívat, jak jste to dělal sám. Jestli to někam vedlo nebo se něco muselo změnit. Já měl na trenéry štěstí. Byli vlastně jen tři – Zdeněk Váňa, Dalibor Kupka a Jana Jílková. Z každého můžu čerpat něco.

Kdo vás ovlivnil nejvíce?

Zdeněk Váňa. Pod ním jsem dosáhl na světový rekord. Dalibor Kupka měl zase skvělé přípravy na hlavní závody sezony. Uměl to vyladit. Já pak vozil medaile.

Jakým směrem jste se ve skupině vydali?

Chci, aby kluci byli hlavně rychlí. Kvalitní čtvrtka je základem pro osm disciplín z deseti.

Jak rychle se člověk rozkouká, když naskočí zpátky do atletického kolotoče?

Kluky jsem hned upozornil, že je čeká pořádná dřina. Desetiboj je především o tom. Musí se hlavně běhat, pak se výsledky dostaví. Vzali si to rychle k srdci. Myslím, že to s nimi půjde.

V Dukle jste prožil nádherné časy. Je pro vás Juliska posvátným místem?

(směje se) Nevím, jestli bych to úplně nazval posvátným místem. Ale svým způsobem ano. Jedno jsem totiž věděl jistě: když se vrátím jako trenér, tak jedině do Dukly, v níž jsem prožil nejlepší sportovní roky života. Vždycky mi tady vyšli vstříc, já se jim to snažil splácet výkony. Kluci mají na Julisce nejlepší podmínky k tréninku.

V barvách Dukly jste získal osmnáct velkých medailí, z toho devět zlatých. Atletikou jste si splnil všechny sportovní sny, že?

Je to tak. Se svou kariérou jsem naprosto spokojený. Dosáhl jsem všeho, co jsem chtěl. Kdyby člověk předešel nějakým zraněním, mohlo být zlatých medailí i víc, ale to k tomu patří. Člověk se musí z chyb poučit. Když to dokáže, posune se dál.

Syn Štěpán i dcera Kateřina si místo atletiky vybrali fotbal. Oba jsou členy mládežnických reprezentací. Jste na ně pyšný?

Jsem pyšný hlavně na to, že dělají nějaký sport, mají ho rádi a jsou schopni kvůli němu obětovat spoustu věcí. Třeba dcera. Začínala také na Dukle, pak přešla na Slavii. Kvůli fotbalu jezdí sama přes celou Prahu. Tam a zpátky. Naštěstí ji to pořád baví, což vždycky pomůže k překonávání různých překážek. Chuť se zdokonalovat je náramně důležitá.

Určitě je chodíte bedlivě sledovat. Býváte na tribuně nervózní?

Docela jo. Více u Štěpána. Konkurence mezi chlapama je obrovská. Štěpánovi je devatenáct, o místo v sestavě tvrdě bojuje. Má chuť a vůli něco dokázat. To mě jako tátu těší.

Dá se i nějak poradit?

Fotbal spolu rozebíráme celý život. Sám jsem ho hrál šestnáct let, nejvýše divizi. Troufnu si tvrdit, že se v něm docela vyznám. Vždycky jsem mu říkal, co se mi líbí, co ne. Mám za to, že mu to vždycky pomáhalo. V zápasech ho nijak nestresuju, své mu řeknu třeba až v autě nebo doma.

Vy sám jste kdysi více než po atletice toužil po fotbalu, že?

Zpočátku ano.

Tehdy zasáhla náhoda v podobě těžkého zranění…

Stalo se to ve třinácti. Šlo o dvojnásobnou frakturu nohy – holenní i stehenní kosti. Naštěstí jsem nikdy nepřemýšlel způsobem, že bych se fotbalem či později atletikou živil. Z tohoto pohledu nešlo o totální zmar, že bych si to nějak moc bral. Zlomem byl až přechod k trenéru Čechákovi do Pardubic a pak ke Zdeňkovi Váňovi do Dukly. To byly dva milníky v kariéře, které rozhodly.

Z očí veřejnosti jste nezmizel ani po konci aktivní kariéry. Stal jste se úspěšným moderátorem a sledovanou osobností. Je komplikované obě profese kombinovat?

Taky jsem nad tím přemýšlel, ale vyřešilo se to samo. Moderátorské dvojice se rozšířily na tři, takže mám v měsíci jen deset relací. Stále je to ale pro mě práce číslo jedna. Ke všemu mám volná dopoledne. Kluci už nejsou úplní zelenáči, i kdybych ten čas někdy neměl, jsou schopni odtrénovat na čem se domluvíme sami.

Jaké byly vůbec ohlasy na váš návrat?

Setkal jsem se jen s pozitivními. Všichni to uvítali, včetně ředitele ASC Pavla Bence či Jirky Šimiceho, šéfa atletiky na Dukle. Slíbili, že mi vyjdou vstříc. Teď jen, aby to šlapalo.

Text: Pavel Král (ASC Dukla)

Foto: CPA

Parašutistická legenda Gečnuk. Proč to mladším pořád umí nandat a je stále jura?

Má za sebou 14 560 seskoků, na světových akcích získal spoustu medailí. Třiapadesátiletý Jiří Gečnuk, člen ASO Dukla Prostějov, je právem považován za parašutistickou legendu. Legendu, která to výrazně mladším kolegům stále umí nandat.

Bez přehánění. Gečnuk to potvrdil také na první významné akci sezony, v Rusku se stal absolutním mistrem světa (už podruhé)! Ke všemu obsadil stříbrnou příčku v přesnosti přistání. ,,Mrzí mě, že se toho nedožil Josef Pavlata, bývalý velitel na Dukle, protože se mi povedlo dorovnat jeho krásný výsledek,“ vzpomněl i po čase na velkého kamaráda. ,,I po tolika letech mě to baví. Je super, když je záliba vaším zaměstnáním. Velikým lékem po jakékoliv námaze je pro mě studená sprcha. Tělo nádherně schladím a jsem zase jako jura,“ směje se.

Poprvé jste se s padákem snesl na zem a ještě vám nebylo ani patnáct! Rodiče vám to nerozmlouvali?

Měl jsem výhodu, že na letišti už nějakou dobu fungoval můj starší bratr. Moc jsem to chtěl zkusit a od rodičů dostal souhlas.

Přeci jen se jedná o rizikový sport. Měl jste v mládí doma vždy zelenou?

Drobné komplikace také nastaly. To když si bratr po propagačním seskoku zlomil na prvního máje obě nohy. Šlo o vážné zranění, musel s tím skončit. V rodině se to samozřejmě řešilo. Tehdy mě vůbec nenapadlo, že bych to dělal celý život.

Jiné, méně nebezpečné, sporty vás nelákaly?

Je potřeba se zamyslet, co je a není nebezpečné. Lyžoval jsem, dělal gymnastiku. I v těchto odvětvích člověk létá vzduchem a musí správně dopadnout na zem. V parašutismu obzvláště. Ne všechny seskoky jsou krásné, pohodové a bezpečné. Abych se prosadil, musel jsem tvrdě dřít a spoustu věcí si odříci.

Parašutismus je rovněž o obrovské zodpovědnosti. Souhlasíte?

Jde hlavně o zodpovědnost k sobě samému. To je víceméně automatické. Kdyby lidi, kteří tenhle sport provozují, tuto skutečnost přehlíželi, byli by s bezpečností na štíru. Velmi odpovědní musíte být především ve skupinové akrobacii, kde současně s ostatními padáte dolů dvousetkilometrovou rychlostí. Otáčíte se kolem svých os, přeskakujete se, měníte pozice. Tam stačí sebemenší kontakt mimo dohodnutou konfiguraci a je zle. Nastat může srážka ve vzduchu, bezvědomí, zlomeniny.

A je tu ještě jedna komplikace – když se neotevře padák. Vám se tato lapálie stala v kariéře dokonce třikrát! Měl jste nahnáno?

Je to nepříjemnost. Musíte zachovat chladnou hlavu, protože jde o vteřiny. Za vámi vlaje pentle s malým padáčkem a vy musíte dobře vyhodnotit, kdy záložní padák otevřít, aby se to nezamotalo do sebe. Pak už by nebyla cesta zpátky. Člověk to řeší v posloupnostech. Nejdříve se musíte zbavit starého padáku a potom teprve otevřít ten druhý. I když to může trvat dlouho a jste už hodně blízko nad zemí, je důležité vše vykonat precizně.

V 53 letech jste se stal absolutním mistrem světa. Mladší generace asi musela koukat, že?

(úsměv) Mrzí mě, že se toho nedožil Josef Pavlata, bývalý velitel na Dukle a dvojnásobný absolutní mistr světa, protože se mi povedlo dorovnat jeho výsledek. Naši kluci jsou velmi dobří. Olda Šorf skončil hned za mnou a Libor Jiroušek vyhrál individuální akrobacii. Mohl bych jmenovat další. Miloš Kříž už se také může chlubit titulem mistra světa, Hynek Tábor se stal vítězem Světového poháru v sezoně 2019. Je na čem stavět.

Jak se udržujete v kondici? S přibývajícímu roky to musí být stále náročnější…

Na zdraví si momentálně stěžovat nemůžu. Velikým lékem po jakékoliv námaze je pro mě studená sprcha. Tělo nádherně schladím a jsem zase jako jura. (směje se) Poslední dva roky funguju bez jakéhokoliv zranění.

Do Dukly jste nastoupil coby voják základní služby. Je to už třiatřicet let. Zažil jste nespočet úspěchů. Vyniká některý z nich?

V roce 2005 jsem vyhrál první závod Světového poháru a nakonec opanoval celou sérii. Byl to moment, kdy jsem si uvědomil, že být dobrý a umět vítězit zase není tak těžké. Třeba i v horších podmínkách. Pak si vše užíváte ještě víc.

V Rusku jste opanovali také soutěž družstev. Ve váš prospěch hovořil pouhý centimetr…

Druzí Francouzi měli ke všemu výhodu, že skákali v lepších podmínkách. Hodinu a půl před námi. Měli jsme trochu štěstí.

Pomáhá v tréninku vzájemná rivalita?

Nikdy nechcete být tím nejhorším v týmu. Člověka to velmi motivuje se pořád zlepšovat. Partu máme dobrou, chemie v týmu funguje. Dokážeme si pomáhat. A hlavně: baví nás to. Je super, když je záliba vaším zaměstnáním.

Máte spočítané seskoky?

14 560.

Neberte to ve zlém, ale jak dlouho ještě hodláte v aktivní činnosti pokračovat?

Třiapadesát už samozřejmě nějaký věk je. Ještě bych se chtěl ucházet o nominaci na další mistrovství světa, které se příští rok uskuteční ve Strakonicích.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: ASC Dukla a CPA

Ledecká dojela v úvodním super-G sezony třináctá

V úvodním super-G letošního ročníku Světového poháru obsadila lyžařka Ester Ledecká třináctou příčku. Stejně jako ve dvou předchozích sjezdech v kanadském středisku Lake Louise kralovala na svahu italská hvězda Sofia Goggiaová. Ledecká, členka Dukly Liberec, na ni ztratila 1,1 vteřiny. Může ji však těšit, že časové manko na vítězku bylo mnohem menší než v předchozích dvou závodech.

K umístění v elitní desítce scházelo málo. Ledeckou od osmé Rakušanky Ramony Siebenhoferové dělilo jen deset setin. ,,Jsem spokojená, docela jsem si tu jízdu užila. Určitě se mám od čeho odrazit,“ řekla v nahrávce pro média. První ostrý test sezony jinak hodnotila s nadhledem. ,,I s chybami jsem byla schopná konkurovat. To se týká i předchozích sjezdů. Máme na čem pracovat. Brzy bych chtěla bojovat o nejvyšší příčky,“ doplnila.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CzechSki/ZoomAgence

Novákova fantazie. Na volné patnáctce doběhl pátý!

Další fantastický výsledek. Běžec na lyžích Michal Novák potvrdil vynikající formu. V závodě Světového poháru v Lillehammeru na 15 kilometrů volnou technikou obsadil člen Dukly Liberec skvělé 5. místo a navázal tak na předchozí úspěch ve finské Ruce, kde skončil v distančním závodě rovněž pátý. Nejrychlejší byl Nor Simen Hegstad Krüger, Novák na něho ztratil 21,1 vteřiny. Od bronzu jej však dělily jen necelé čtyři.

V konkurenci kompletní špičky je sobotní výsledek ještě cennější. Novák od startu útočil na stupně vítězů. Na prvních dvou mezičasech byl dokonce nejrychlejší! Nakonec dojel pátý. Český mladík ve výsledkové listině předčil světová esa, například Rusa Bolšunova, Francouze Magnificata či Nory Klaeba a Rötheho.

,,K medaili chybělo opravdu málo. Trochu mě to v cíli mrzelo. Ale jinak jsem nadšený, takový výsledek jsem nečekal. Pomohly k tomu i velmi dobře namazané lyže,“ uvedl na svazovém webu pětadvacetiletý závodník.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: Bóša

V nominaci na Sportovce roku také Kostelecký, Vadlejch a Ledecká

Tři zástupci armádního klubu Dukla figurují v nominaci na Sportovce roku 2021. V elitní desítce nescházejí střelec David Kostelecký, oštěpař Jakub Vadlejch či sněhová obojživelnice Ester Ledecká.

Výsledky tradiční ankety Klubu sportovních novinářů vejdou ve známost 22. prosince. Největší šance se dávají tenistce Barboře Krejčíkové – vítězce grandslamového French Open ve dvouhře a olympijské šampionce z Tokia ve čtyřhře s Kateřinou Siniakovou (vyhrály spolu i Turnaj mistryň a French Open). Mezi vyvolenými jsou dále judista Lukáš Krpálek, biatlonistka Markéta Davidová, vodní slalomář Jiří Prskavec, fotbalista Patrik Schick a sportovní střelec Jiří Lipták.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: CPA

Ledecká před závody v Lake Louise: Stojím nohama na zemi

První zatěžkávací zkoušky jsou tady. Ester Ledeckou čekají v kanadském středisku Lake Louise závody v oblíbených rychlostních disciplínách. V rámci pokračování Světového poháru se tu od pátka do neděle uskuteční dva sjezdy a super-G. ,,Má prý hodně mrznout, čeká se nějakých 25 stupňů pod nulou. Nemám moc ráda, když mi je zima. A to i přesto, že jsem Ledecká,“ šprýmovala ve vyjádření pro média členka liberecké Dukly.

Na sjezdovku má výborné vzpomínky. Vždyť tu před dvěma roky jeden sjezd vyhrála, ve druhém byla čtvrtá. Přílišný optimismus však Ledecká krotí. ,,Každý závod je jiný. Nikdy nemám velká očekávání. Přistupuju ke každému závodu stejně svědomitě a snažím se všechno to, co jsem natrénovala, předvést na trati. Nemůžu pro to udělat víc. Celý tým je připravený odevzdat co nejlepší výkon, ale stojím nohama na zemi. Mezi prvními dvaceti závodnicemi je jen minimální rozdíl ve výkonnosti, změřitelný na setiny, desetiny sekundy.“

Pořádný sjezd by měla absolvovat po dlouhých devíti měsících. ,,To čekání na závody je nekonečný. Ale já se nikdy nenudím, v létě jsem hodně surfovala a na podzim trénovala na ledovcích v Evropě, pracovala jsem na diplomce a tak.“

K největší soupeřkám řadí tradičně Goggiaovou, Suterovou, Gutovou-Behramiovou a samozřejmě Shiffrinovou. Dobře podle ní vypadají i Gagnonová a Ilka Štuhecová. ,,Špička je obrovsky vyrovnaná. Dělám outdoorové sporty, kde záleží na spoustě věcí, které se musejí potkat, aby všechno klaplo. Lyže na sjezd ještě nebyly mockrát na sněhu, takže se musí ještě trochu „rozjezdit“. V tomto ohledu jsou vždycky první závody „testovací“,“ prohlásila Ledecká.

TEXT: Pavel Král /ASC Dukla

FOTO: CPA

Novákovi po životní stíhačce přál i Bauer. Je to obrovské povzbuzení, říká mladý běžec

Mohl by se vznášet v oblacích. Ve stíhačce na 15 kilometrů volnou technikou Michal Novák srdnatě vzdoroval ruské přesile. Ve finské Ruce nakonec dojel v závodě Světového poháru pátý, což je nejlepší mužský výsledek běžeckého lyžování od dob, kdy ve stopě válel Lukáš Bauer. Jeho gratulace mezi spousty jinými nechyběla. ,,Přál mi osobně přímo na místě. Potkali jsme se v restauraci na večeři. Jinak jsem dostal celou řadu esemesek. Ani jsem na ně nestíhal odpovídat. Dává mi to pořádnou energii,“ netajil pětadvacetiletý člen Dukly Liberec.

Životní výsledek v žádném případě nesnižuje fakt, že na start kvůli vysokému mrazu nenastoupili Norové či vítěz klasické patnáctky livo Niskanen. Novák zkrátka prokázal formu, na trati letěl.

Dokázal jste si, že můžete závodit s nejlepšími. Byl jste sám sebou překvapen?

Každopádně se jedná o obrovské povzbuzení. Rozhodně to ale nechci moc přeceňovat. Sezona je teprve na začátku. To nejdůležitější mě teprve čeká.

Startovalo se v minus 20 stupních Celsia. Skoro až vražedné podmínky, že?

Naštěstí si to člověk v závodním transu moc neuvědomuje. Ani jsem necítil, že by se jelo nějak brutální tempo. Nejhorší to bylo těsně po projetí cílem. Klepal jsem se zimou ještě hodně dlouho. Bylo mi hrozně.

Horká sprcha by nepomohla?

(směje se) Člověk samozřejmě musí nějakým způsobem rozmrznout, ale spíš v pokojové teplotě. Důležité je se hned převléknout do suchého. Vypít teplejší čaj a ono si to postupně sedne.

Překvapilo vás, že závod vynechali Norové a Niskanen?

Jen na startu, protože to nikdo nevěděl. Všichni pátrali, kde je číslo jedna. Rozhodli se, jak se rozhodli. Je to jejich věc.

Vy jste odstartoval jako šestnáctý a v polovině závodu se dotáhl na čelo. Kolem vás bylo v jednu chvíli šest Rusů. Zvláštní situace, ne?

Stejné kombinézy, stejné čepičky, tempo i pro mě komfortní. Táhl jsem to s nimi dlouho, v závěru ale měli více sil. Stahování časového manka se nakonec projevilo, ve finiši jsem úplně zkapal.

Nyní se přesouváte do Lillehammeru, kde vás čeká mimo jiné i oblíbený sprint. Věříte si?

Každopádně by tam neměla panovat tak šílená zima. Prý se kvůli nedostatku sněhu pojede na jiných tratích, než bývalo zvykem. Ve sprintu je to vždycky ošidné. Záleží na mnoha okolnostech, rozhodují sebemenší detaily, potřebujete dobré lyže i štěstí. Vždycky je to boj. Uvidíme. Místo skiatlonu se pak pojede jen volná patnáctka, což také vítám. Každopádně se těším, i když tam bude obrovská konkurence. Domácí Norové postaví i závodníky z národní skupiny. A že těch mladých a silných, kteří se budou chtít ukázat, mají hodně.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: ASC Dukla archív

Podtrženo sečteno. Parašutisté Dukly vezou z armádního mistrovství světa CISM dvě medaile

Stříbro a bronz. S velmi solidní medailovou vizitkou se vracejí parašutisté prostějovské Dukly ze 44. armádního mistrovství světa (CISM), jež se ve druhé polovině listopadu uskutečnilo v katarském Dauhá. Účastníci 32 zemí světa se 152 závodníky tradičně změřili síly ve třech disciplínách – přesnosti přistání (PP), individuální (IA) a skupinové akrobacii (FS).

Český tým se ještě před odletem musel vypořádat s nepříjemnou okolností – PCR testování vystavilo stop jedné z hlavních opor – praporčíkovi Oldřichu Šorfovi. Byť očkován, bez příznaků a bez kontaktů se ukázal jako pozitivní na COVID-19. V realitě to znamenalo pořádnou komplikaci, zaskočit tak musel praporčík Jakub Pavlíček, jenž měl původně plnit jen roli kameramana.

V Dauhá se dukláci vyrovnávali se složitými podmínkami. Vítr, prach a kamenitá poušť účastníkům let a přistávání notně znepříjemňovaly.

Náročný denní režim vyžadoval absolutní disciplínu. Posuďte sami: 03:45 budíček, 04:15 odjezd do místa závodu, 06:00 první start, 17:00 konec soutěžního dne, 18:00 návrat na hotel. Večeře a hurá na kutě. Den co den. Téměř dva týdny v kuse.

O první radost v českém táboře se postaral nadporučík Libor Jiroušek. V individuální akrobacii za volného pádu vybojoval stříbrnou medaili. Po zisku civilního mistra světa z ruského Kemerova se stal nejúspěšnějším parašutistou světa v této disciplíně posledních dvou let. Velmi dobrého umístění dosáhl také praporčík Jakub Pavlíček (12.).

V přesnosti přistání se Dukle tolik nedařilo. V nabité konkurenci si nejlépe vedl rotmistr Petr Chládek (14.). Tentýž závodník dosáhl i na nejlepší kombinační výsledek těchto disciplín, když skončil dvanáctý.

Mezi týmy se Češi umístili čtvrtí v hodnocení individuální akrobacie (nevyhlašuje se jako samostatné hodnocení) a vynikající výkon předvedli ve skupinové akrobacii. Po téměř dvou letech bez seskoků a pouze dvěma absolvovanými kempy ve Španělsku těsně před šampionátem obsadili 6. místo! Zde je nutno poznamenat, že před dukláky se dostaly pouze tři týmy specialistů (Belgie, Katar, USA) a dlouhodobě vynikající Německo se Španělskem, které těží z výhody využívání větrného simulátoru. V přesnosti přistání se po deseti seskocích zrodilo solidní 5. místo, což v kombinačním součtu znamenalo druhou medailovou radost – tentokrát bronzovou! Jen o jediný bod za Ruskem a vítězným Německem.

Českou republiku na armádním mistrovství světa v parašutismu reprezentovali: npor. Libor Jiroušek (PP, IA, FS), prap. Petr Směšný (PP, IA, FS), nrtm. Miloslav Kříž (PP, IA, FS), rtm. Petr Chládek (PP, IA, FS) a prap. Jakub Pavlíček (PP, IAFS-kamera).

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král a Jiří Šafanda

FOTO: ASC Dukla

Samková triumfovala na olympijské trati!

Vládla na olympijské trati. Snowboardcrossařka Eva Samková vstoupila do sezony famózním způsobem. V úvodním závodu Světového poháru v čínském středisku Secret Garden, kde se v únoru uskuteční zimní Hry, členka armádního klubu Dukla ukázala všem soupeřkám záda a po osmnácté v kariéře slavila vítězství v seriálu SP.

Po vydařené páteční kvalifikaci si Samková počínala suverénně také v neděli. Skvěle zvládla čtvrtfinálovou i semifinálovou jízdu. V té finálové sice na chvíli vedení ztratila, nicméně Charlotte Bankesovou z Velké Británie opět předjela. Třetí skončila Italka Michele Moioliová.

V cíli Samková nikterak netajila, jak moc pro ni byl závod náročný. ,,Jsem hodně unavená. Bylo to tvrdé, ale jsem šťastná, že jsem vyhrála.“ Úspěšný test na olympijské trati přesto nepřeceňuje. ,,To bude zase trochu něco jiného,“ má jasno osmadvacetiletá závodnice.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA