ASC Dukla Archivy - Strana 124 z 158

Vodní slalomáři bojují o reprezentaci. Fišerová a spol. chtějí uspět

Boje vodních slalomářů o reprezentační místa v letošní sezoně začínají. Rozhodne se o nich v následujících víkendech v rámci Českých pohárů skupiny ČEZ na kanálech v Trnávce (7. – 8. 5.) a v Praze-Troji (14. – 15. 5.). Armádní klub Dukla bude mít v kategoriích kanoistů a kajakářů početné zastoupení.

Role velké favoritky se chopí Tereza Fišerová. Vicemistryně Evropy a šestá žena z olympijských her v Tokiu se netají přáním uspět v obou disciplínách. ,,Připravená jsem, teď to jen zúročit. Neberu to tak, že půjde o samozřejmost. Zkrátka pojedu, jak nejlépe umím,“ pronesla ve vší skromnosti. Na přední umístění bude na kanoi zcela jistě pomýšlet i další duklačka Martina Satková, jejíž sestra Gabriela (USK Praha) má díky bronzu z loňského mistrovství světa reprezentaci jistou.

Mnohem napjatější situace panuje mezi kanoisty, kde je k dispozici už jen jediné místo. Olympijského medailistu Lukáše Rohana a mistra světa Václava Chaloupku (oba USK Praha) by rád doplnil Vojtěch Heger z Dukly. „O jedno místo je to vždycky zajímavé, ale nějak si to nepřipouštím. Beru to tak, že i kdyby se nejelo o jedno místo, tak musím předvést kvalitní výkon,“ vysvětlil Heger ve svazové zprávě. „Měl jsem malé potíže při návratu z tepla. Byl jsem nemocný a dlouho jsem se z toho dostával. Takže ten trénink nebyl úplně ideální, ale teď jsme se vrátili ze Slovenska z Liptovských slalomů a myslím, že tam už jsem předvedl celkem obstojný výkon, takže příprava pomalu graduje,“ komentoval svou aktuální formu. Prosadit se hodlají také jeho oddíloví kolegové – Tomáš Rak a Michal Jáně.

Mezi kajakáři jsou ve hře ještě dvě volné vstupenky. Fanoušci Dukly budou zvědaví především na výkony talentovaného Jakuba Krejčíka, loňského mistra světa a Evropy v kategorii do 23 let a zároveň překvapivého českého šampiona mezi dospělými. Prosadí se i tentokrát?

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: Jan Homolka, kanoe.cz

Petr Fuksa v račické Labe aréně při absenci bratra dominoval, debla letos vynechají

Suverénním způsobem opanoval nominační závody rychlostních kanoistů v kategoriích C1 Petr Fuksa. Při neúčasti slavnějšího bratra Martina, jehož do račické Labe arény nepustila chřipka, zajel nejrychlejší časy na dvoustovce, pětistovce i kilometru.

,,Jsem za to samozřejmě rád. Těsně před tím se mi totiž nejezdilo nejlíp. I já jsem se potýkal s nemocí. Ale nakonec všechno dopadlo parádně,“ liboval si třiadvacetiletý talent.

Bratr Martin kvůli nemoci nestartoval. Litoval jste jeho absence?

Jsem docela rád, že tam nebyl. Jinak bych asi nevyhrál a byl naštvanej. (směje se) Prostě o nervy míň.

Čistě hypoteticky. Jak by dopadlo porovnání?

Jenom řeknu, že v tréninku do toho chodíme na ostří nože furt. Jsme závoďáci. Na vodě si nenecháme ani metr. Pomáhá to oběma.

Není tajemstvím, že je pro vás velkým vzorem. Rozebíráte spolu jednotlivé výkony?

Bavíme se o tom často. Před závody mi psal, že drží palce, ať to zvládnu. Pak většinou mrkneme na video a řešíme detaily.

Na deblu jste zvažovali prohození v lodi. Martin na háčku, vy vpředu. Došlo k tomu?

Od olympiády v Tokiu jsme na deblu nebyli. Letošní sezonu tuto disciplínu vynecháme, budeme jezdit jenom singly. Pak se uvidí.

Pod dohledem otce jste absolvovali pětitýdenní soustředění v Kolumbii. Mělo svá specifika? Zkoušeli jste nějaké novinky?

Nic zvláštního. Vloni jsme tam před olympiádou hodně dřeli. Letos to bylo příjemnější. V této části přípravy šlo o vytrvalost jako vždycky. Je tam teplo a příjemná voda.

Loňskou sezonou jste zakončil úspěšné účinkování v kategorii do 23 let. Dokonce jste už startoval na olympijských hrách v Tokiu. S jakými ambicemi vstupujete na světovou scénu mezi dospělými?

V hlavě jsem to ještě neřešil. Všechno ukáží až samotné závody.

Prvním velkým testem bude Světový pohár v Račicích (20. – 22. května). Těšíte se na srovnání s mezinárodní konkurencí?

Jo a ne. (směje se) Tihle borci jsou opravdu hodně rychlí. Nepůjde to tak hladce. Bude pořádná fuška, aby člověk udělal dobrý výsledek.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Bikera Cinka čekají evropské závody. ,,Těším se na diváky ve Vysočina Areně,“ říká

Za sebou má dubnové vystoupení ve světovém poháru v brazilském Petrópolisu, kde člen ASC Dukla skončil v olympijské disciplíně cross country desátý. Nyní se české jednička v závodech na horských kolech Ondřej Cink představí v elitním seriálu na starém kontinentu.

Nejprve jednatřicetiletý biker pojede v německém Albstadtu, o týden později pak v dobře známém prostředí Vysočina Arény. Bohužel ho trápí zdravotní problémy. Nejde sice o žádné zranění, ale o nepříjemnou jarní alergii kvůli níž musel omezit trénink. „Beru nějaké léky. V Novém Městě snad už budu v pohodě,“ přeje si rodák z Rokycan, který si stěžuje na únavu, problémy s dýcháním a bolesti hlavy.

„Do Nového Města na Moravě se strašně těším. Dva roky se tam závodilo bez diváků, teď bude cítit jejich podpora. Atmosféra v areálu dělá hodně,“ pokyvuje hlavou závodník známý pod přezdívkou Cimbál.

V Albstadtu se mu v minulosti dařilo, tentokrát by byl spokojený s umístění v elitní desítce. V domácím prostředí však myslí na pódium. „Už by to chtělo se na něj doma podívat. Jenže zdravotní stav a silná konkurence v tom mohou sehrát roli. Uvidíme,“ dodává člen polského týmu Kross Orlen, jehož v průběhu sezony čeká narození potomka.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: CPA

Vlach dokázal, že patří do pětibojařské špičky. V Budapešti mi všechno sedlo, říká

U Dunaje si náramně spravil chuť. Po nešťastném vystoupení na prvním podniku světového poháru v Káhiře, kde byl Martin Vlach koncem března po problémech se zbraní diskvalifikován, tentokrát pětibojař ASC Dukla v Budapešti zazářil a vybojoval premiérový triumf v elitním seriálu.

Navázal tak na svého klubového předchůdce, olympijského vítěze Davida Svobodu, který stejný závod v maďarské metropoli vyhrál v roce 2011.

Jak těžká byla cesta k vítězství?

Velmi. Moderní pětiboj začíná základním kolem šermu, které se koná den po kvalifikaci a jehož výsledky si neseme ve zbytku závodu. Dlouho se mi dařilo držet se vysoko, až v závěru na mě trochu dolehla únava.

Co rozhodlo?

Ve finále jsem neudělal žádnou větší chybu. Všechno mi sedlo, jak jsem si představoval, a nakonec jsem to poskládal ze všech nejlíp.

Daří se vám zejména v kombinované disciplíně, skládající se z běhu a střelby. Čím to, že vám tak sedí?

Je potřeba si správně rozložit síly. Střelba je vždycky loterie, taky ji dokážu pokazit, nebo se mi může rozbít zbraň jako v Káhiře. Být nejlepší v jedné disciplíně ale v pětiboji moc neznamená. Důležitý je součet všech položek. Převahu v kombi nějak neprožívám. Sice před startem psychicky pomáhá, když vím, že jsem schopný ostatní porážet, ale není to nic zásadního.

Připomeňte, co vás postihlo v Káhiře?

Kvůli problému s pistolí jsem se nedostal do finále. Jinak bych s postupem asi neměl problém. Měl jsem to dobře rozjeté a mohl bojovat o pěkné umístění. Jenže před startem mi začal vynechávat zářič a na každé střelecké položce jsem strávil o deset vteřin víc, než bych měl. Situaci jsem vyhodnotil, že to není zbraní, ale terčem, a přesunul jsem se na rezervní. Ovšem nezvednutím ruky jsem nedodržel předepsanou proceduru. A za to jsem byl diskvalifikován.

Takže Budapešť byla sladkou odměnou…

Dá se říct, že jsem si tam spravil chuť. Před měsícem to byla obrovská smůla, ale tak to ve sportu chodí. Tentokrát jsem měl v něčem zase trochu štěstí.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: Filip Komorous

Zlatá tretra nabídne také oštěpařskou bitvu – Vetter vs. čeští medailisté z Tokia

Půjde vskutku o skvěle obsazený mítink. Na atletickou Zlatou tretru, která se uskuteční v úterý 31. května na Městském stadionu v Ostravě, se chystá řada hvězd.

Fanoušci se mohou těšit třeba na olympijské vítěze – výškaře Gianmarca Tamberiho z Itálie či skokana do dálky Miltiadise Tentogla z Řecka.

Z českého pohledu bude nejzajímavější disciplínou oštěp. Druhý muž historických tabulek Johannes Vetter, jenž vloni zaznamenal v Ostravě pokus dlouhý 94,20 metru, porovná formu s českými olympijskými medailisty – dukláky Jakubem Vadlejchem a Vítězslavem Veselým. ,,Oštěp patří tradičně k nejsilnějším disciplínám Tretry a ani letos tomu nebude jinak. Vetter, Vadlejch a Veselý nám věřím předvedou výkony, o kterých se bude v atletickém světě psát ještě dlouho po skončení mítinku,“ uvedl pro ČTK oštěpařský světový rekordman a zároveň ředitel mítinku Jan Železný.

Hlavní program začne v 17 hodin.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: CPA

Šloufa vítězství na deblkajaku potěšilo, přestože největší konkurenti v Račicích nejeli

Rychlostní kanoisté absolvovali nominační závody v Račicích. V kategorii K2 byla pozornost zákonitě upřena na Josefa Dostála s Radkem Šloufem, bronzovou posádku z Her v Tokiu. Svůj úkol splnili. Pětisetmetrovou trať, která nově střídá v olympijském programu kilometrovou, prolétli na deblkajaku v nejrychlejším čase před dalšími dukláky Jakubem Brabcem a Tomášem Sobíškem.

,,Jsem za tohle vítězství určitě rád, i když naši největší konkurenti Kuba Špicar s Danem Havlem nejeli. Na druhou stranu jsme odrazili mladé kluky, kteří po nás jdou a mají velkou motivaci se nám přiblížit nebo nás i předjet,“ poznamenal spokojeně sedmadvacetiletý Šlouf.

Brabce se Sobíškem jste porazili o necelou vteřinu…

Je potřeba hlavně říct, že se nejedná o žádné zajíce. Vždyť byli v loňském roce devátí v závodě Světového poháru, což je ukazatel vyšší kvality. A pro nás i dobré porovnání.

Pepa vás chválil za souhru a obrovskou sílu. Prý jste mu hodně pomohl?

Byl po nemoci. Zameškal všechny důležité tréninky, poslední dny proležel doma v posteli. To se v lodi projeví. Já to samozřejmě cítím. Máme toho spolu hodně naježděno. Poznám, kdy je v topu a kdy mu něco schází. Teď jsme na deblu měsíc neseděli, ale před závodem to tam automaticky naběhlo. Dokážeme zapnout, když je potřeba. Jsem rád, že jsem mu mohl pomoci a on to cítil.

Je těžké si zvykat na mnohem rychlejší frekvenci záběrů, než tomu bývalo na kilometrové trati?

Lehké to rozhodně není. Nesmiřuju se s tím snadno. Od nějakých dvanácti let jsme vychovávaní na kilometr. Byly tomu přizpůsobeny tréninky a všechno kolem. Holt to tak stanovili, tak se s tím člověk musí poprat. Není jiná možnost.

V ohromné formě se v Račicích představil Jakub Špicar, který vyhrál na singlkajaku pětistovku. Kvůli nemoci parťáka Daniela Havla nemohli na deblu startovat. Byl by tenhle souboj silných posádek Dukly pořádně vyhrocený?

V závodní moment asi ano, ale určitě bychom si rivalitu nepřenášeli mimo vodu. Pro ně i pro nás je vzájemný souboj vždycky extrémně zajímavý. Vloni jsme na sebe vůbec nenarazili, v covidovém roce 2020 nás na republice na kilometru o desetinu porazili. I teď by to bylo nesmírně vyrovnané, o tom jsem přesvědčen. Scházel by však odraz opravdové výkonnosti. Pepa i Dan by byli limitovaní prodělanou nemocí. Mě výsledek zajímá ve chvíli, kdy jsme všichni v topu.

Usednout byste měl i do čtyřkajaku. Má podle vás velkou perspektivu?

Určitě. Stejně jako deblkajak. Už vloni se povedlo získat na mistrovství světa bronz. Sám jsem zvědavý, jak se všechno poskládá. Potenciál má tato loď každopádně obrovský. Dá se to soudit i z individuálních výkonů dosažených právě na nominačních závodech v Račicích.

Začíná nový olympijský cyklus. Co považujete v této sezoně, v níž se ještě nebudou vyjíždět místa pro OH v Paříži, za nejdůležitější?

Mistrovství světa a Evropy. Půjde hlavně o test výkonnosti a zjištění, jaká cesta bude tou nejsprávnější pro další sezonu, kdy už půjde o kvalifikaci na olympiádu.

Jen pro zajímavost. Mrknete občas na bronzovou medaili z Tokia?

Mám ji v šuplíku, asi dva měsíce jsem ji neviděl. (směje se) Jinak se docela nacestovala, vozil jsem ji na nejrůznější akce. Podle toho taky vypadá. Osahaná, poškrábaná, stuha je ušmudlaná a natržená. Mně to ale nevadí. Jsem rád, když si ji lidé mohou prohlédnout a vyfotit se s ní. Hlavně, když je to potěší.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Moderní pětibojař Vlach ovládl Světový pohár v Budapešti! Grycz skončil jedenáctý

Moderním pětibojařům Dukly Praha se v Budapešti dařilo. Premiérové vítězství ve světovém poháru si připsal Martin Vlach. Ve finále vyhrál jízdu na koni, běh i střelbu a druhého Itala Parisiho v závěru předstihl o dvanáct bodů. Třetí doběhl Němec Zillekens. Marek Grycz skončil jedenáctý.

Celým závodem, který se konal v novém soutěžním formátu, postupoval Martin Vlach hladce. Suverénně se probil kvalifikací i semifinálovými boji. Do finálového klání si z předchozích dnů přinesl průměrný šermířský výsledek. S bilancí šestnácti výher a devatenácti proher ze základního kola zahájil český pětibojař finále až ve druhé polovině startovního pole.

Hned úvodní disciplínu – jízdu na koni, však vyhrál. Také v následujícím bonusovém kole šermu byl Vlach úspěšný a připsal si dvě vítězství nad Maďarem Szepem a Francouzem Dejardinem. V plavání pak stáhl oproti svému výkonu v semifinále dvě vteřiny. Do závěrečného běhu se střelbou startoval český závodník jako třináctý s téměř půlminutovou ztrátou na vedoucího Itala Parisiho.

Už v úvodním běžeckém okruhu však soupeře před sebou i díky perfektní střelbě stahoval a z poslední střelecké položky už vybíhal na prvním místě. „Všechno dneska vycházelo podle mých představ. Nejzásadnější chybu jsem udělal už v základním kole šermu, které bylo před třemi dny, takže na to už jsem trošku zapomněl,“ vyprávěl Vlach.

„Zajel jsem čistou jízdu na koni, což bylo super. Pak jsem dal dokonce dva zásahy na bonusu a plavání jsem šel zhruba tak rychle, jak jsem si představoval. A hlavně se mi povedlo se tolik neunavit před závěrečnou disciplínou. Protože ten čas mezi plaváním a během byl opravdu stlačený na minimum,“ shrnul svůj finálový den.

„To bylo to jediné, čeho jsme se báli. Aby v té extrémně krátké pauze před během stihl zregenerovat. A zjevně se mu to povedlo,“ mohl se po Vlachově heroickém výkonu v kombinované části usmívat reprezentační trenér Jakub Kučera.

Mezi ženami obstály i duklačky. Veronika Novotná obsadila jedenáctou a Karolína Křenková čtrnáctou pozici.

TEXT: ASC Dukla/lan

FOTO: Filip Komorous

Skokanská legenda Ploc: Snad se letů v Harrachově ještě dožiju

Naposledy skočil z můstku před třiceti lety. Přesto si jméno Pavla Ploce, držitele dvou olympijských medailí, mladší generace velmi dobře pamatují. Aby ne. Za své éry patřil harrachovský rodák k absolutní špičce, v 18 letech při domácím MS v letech (1983) dokonce překonal světový rekord. ,,To jsem byl ještě bažant. Vážil jsem nějakých šedesát kilo, teď o dvacet víc. Asi se mám dobře,“ nešetří humorem sedmapadesátiletá legenda.

Když se ale řeč stočí na současný nelichotivý stav českého skoku, rázem zvážní. ,,Jsem z toho samozřejmě smutný. Kluci trénují všude jinde jen ne doma. Mají to složitější než naše generace.“

Za Plocových časů bylo vše jinak. ,,V Dukle jsme vždycky měli výborné podmínky. A těžili z toho. Můstky byly upravené, všude to fungovalo. V Harrachově, v Liberci, jezdili jsme i na Štrbské pleso. Pro kvalitní přípravu naprosto ideální,“ vysvětluje.

Dosažené výsledky budiž nejlepší odpovědí. Ploc vlastní dvě olympijské medaile. Bronz z velkého můstku v Sarajevu (1984), stříbro ze středního z Calgary (1988). ,,V Sarajevu mi bylo 19 let, byl jsem na vojně. Zážitek na celý život a obrovská radost.“

V Calgary pak naplnil obrovská očekávání. ,,Obhajovat medaili je vždycky těžší. Čtyři roky ve vrcholovém sportu jsou strašná doba. O jedno místo jsem to naštěstí ještě vylepšil,“ těšilo ho.

Stříbro a bronz má i z mistrovství světa v letech v Harrachově a Planice (1983, 1985). S domácím mamutem jej pojí dva výjimečné okamžiky. Jeden nádherný, spojený s překonáním světového rekordu, druhý děsivý v podobě hrozivého pádu. ,,Těch 181 metrů mi v osmnácti letech pomohlo k druhému místu. Porazil jsem i Mattiho Nykänena. No a pád? Byl jsem rád, že jsem to ve zdraví přežil. Zpětně za to nahoru děkuju. Od té doby v sobě mám více pokory.“

Chátrající můstky v Harrachově, především ten mamutí, mu dělají starost. ,,Je to smutný pohled. Koukám na to každý den z baráku. Měli jsme největší skokanský stadion na světě. Na stodvacítce jsme pravidelně trénovali, konaly se tam vrcholné akce. Občas zaslechnu nějaké řeči, že se s tím konečně začne něco dělat. Pak to zase vyšumí. Jedná se o běh na dlouhou trať,“ má jasno.

Přesto věří, že se ještě nějakého významného závodu dočká. ,,Už nejsem nejmladší, šedesátka klepe na dveře. Ale pořád věřím, že to klapne. Sport je společenský fenomén. V Harrachově máme sklárnu, Mumlavský vodopád a mamutí můstek. Snad se letů ještě dožiju.“

Ve volných chvílích si Ploc užívá především rodiny. ,,Jsem už dědek, mám dvě vnučky. V životě jsem toho zažil opravdu hodně. Vím, co znamená být nahoře i na dně. Věci se snažím řešit s klidem a nadhledem. Hlavně, aby zdraví sloužilo.“

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Synek a trenérské řemeslo: Baví mě to, už si všechno sedá

Vloni touto dobou se Ondřej Synek ještě skálopevně připravoval na olympijský start v Tokiu. Záhy přišlo nečekané ukončení kariéry. Elitní skifař, jenž se v bohaté kariéře stal pětkrát mistrem světa a získal tři cenné kovy z Her v Pekingu, Londýně a Riu de Janeiro, přesídlil v armádním klubu Dukla do pozice vedoucího trenéra veslařů. Jak se mu nová role po čtyřech měsících ve funkci zamlouvá?

,,Baví mě to. Samozřejmě jsem se musel nějakým způsobem zapracovat, ale už si všechno sedá. Člověk se neustále učí, snažím se to zvládat, jak nejlépe umím,“ říká na rovinu nejlepší český veslař historie.

Ke všemu jste se stal sportovním ředitelem veslařského svazu. Jde o ideální kombinaci?

Za mě ano. Dukla je reprezentace, reprezentace je Dukla. Tím, že trénuju, mám dokonalý přehled o výkonnosti na vodě. S nikým se nemusím o ničem dohadovat.

První nominační závody už proběhly. Co vám ukázaly?

Skifařská skupina mě potěšila. Ze třiceti závodníků bylo prvních jedenáct z Dukly. Postavíme lehký a těžký dvojskif a dvě párové čtyřky. Jednu áčkovou, druhou do 23 let. Tady vidím velkou perspektivu. V rozpacích jsem trošku z nepárové skupiny. Tady zůstali veslaři za očekáváním. Musíme s tím něco udělat, prostor ke zlepšení je veliký.

Vy sám jste před rokem ještě bojoval o olympiádu. Neschází vám tréninková dřina a závodní napětí?

Když jsme byli na jaře na rozveslování v Itálii, tak jsem trošku zamáčkl slzu. V hlavě už jsem ale přehozený. Byly to krásné časy. Uvidíme, co se mnou udělá, až vyrazíme na Světový pohár nebo nějakou mezinárodní regatu. Trénink na vodě mi ale nějak extra nechybí a je to na mě i vidět. (směje se)

Přibral jste?

Hlavně jsem zpohodlněl. Na jakýkoliv pohyb nemám moc náladu ani chuť. Tělo řeklo dost, tak se tím řídím. A jestli jsem přibral? Ano, osmnáct kilo.

Zbývá v nové funkci čas i na koníčky?

Moc se nezastavím. Snažím si volné chvíle užívat hlavně s dětmi.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA

Kouč Tomáš Bank dokáže Ledeckou porazit… Ale jen v tenise a bruslení

Trénink nebo závod. Je to fuk. Tomáš Bank, jeden z lyžařských koučů Ester Ledecké, se během sezony nezastaví. Vstává brzy, třeba už v sedm ráno mašíruje s batohem a kamerou na svah. Vše musí být nachystané, jízda perfektně zmapovaná. ,,Ester pořád dělá velké pokroky, baví mě to s ní,“ říká bez váhání.

Uplynulou sezonu hodnotí jako velmi úspěšnou. ,,Jen škoda, že to necinklo na olympiádě. Jezdila tam opravdu dobře, stejně jako ve Světovém poháru.“

Takže spolupráce bude pokračovat?

Smlouva běží, zatím to neřeším. Nedávno proběhlo první testování materiálu, což je důležitá součást přípravy. Ester jezdila strašně rychle. Stál jsem na skále a viděl, jak to tam valí. Říkám si: to je nejlepší lyžař, jakého jsem viděl. Prostě jsem si to uvědomil.

Prý jste měl nabídky od zahraniční konkurence?

Ano byly, ale krystalizuje se to tak, že bych měl v týmu zůstat. Člověk má samozřejmě během sezony různé myšlenky, jsou tam určité krizové situace. S Ester je ale super práce a finančně to také není špatné.

Kromě vás figuruje v týmu další lyžařský odborník, Franz Gamper. Sedli jste si?

Spolupráce s ním je super. Nejenže se od něj mohu ještě něco naučit, ale je s ním taky sranda. Lišíme se jen v jednom: já bych více jezdil obřáky, on je pravověrný sjezdař. Rozhodně se nejedná o konflikt. Schází nám prostě čas.

Ester kromě snowboardu a lyží miluje také windsurfing. Měla by se zúčastnit vyhlášeného závodu v zátoce Le Défi ve Francii. Jste pro?

Každopádně přijde na jiné myšlenky. Windsurfing není tak nebezpečný jako kdyby někde skákala přes překážky. Pro pohybový aparát se nejedná o tak velkou zátěž. Jen ať surfuje. (směje se)

Na svahu mívá problémy se skoky. Řešíte tenhle menší handicap?

Malinko se přetáčí. Je tam reflex ve vzduchu, kdy se pravé rameno trochu otočí dozadu, rozhodí ji to a ve sjezdovém postoji je později. Musíme na tom zamakat.

Nezvažujete více startů v obřím slalomu?

Obřák je metoda, jak jezdit dobře ve sjezdu. Kvůli snowboardu na něj nemáme tolik času. Teď je nejdůležitější otestovat co nejvíce materiálu. Po olympiádě jsme měli kvůli velkému mrazu hodně lyží zničených. Na konci sezony jsme pak byli nuceni používat ty horší. Tomu chceme v další sezoně předejít.

Jen pro laickou představu. Kolik párů lyží máte k dispozici?

Na každou disciplínu jsme měli spoustu párů, ale jen dva tři byly opravdu rychlé. Potom je hrozně těžké přijmout fakt, že nemůžete jet na těch nejlepších, protože jsou spálené. Vždycky prostě chcete ty nejrychlejší.

Ester je velmi soutěživý typ. Určitě se bavíte i různými sázkami. V čem ji dokážete porazit?

Třeba v tenise. Sice hodně trénuje, ale stále nemá šanci. (směje se) A v bruslení na lyžích. Pořád mám ještě lepší techniku. Ale nesmí to být na dlouhou vzdálenost, mně už fyzička chybí.

Jsou tyto souboje hodně vyhecované?

Je to hlavně sranda. Atmosféře při tréninku to pomůže. Víc nás to pak baví.

Velkým přínosem by po dvouleté odmlce mělo být soustředění v Chile. Souhlasíte?

Určitě. Je tam velký časový prostor ke zlepšování. Třeba právě ve skocích. V Chile je terén hodně variabilní, vyzkoušíte si regulérní sjezdy. V létě na ledovcích jsou jen poloviční.

Co zisk malého křišťálového glóbu? Jde o jednu z motivací pro příští sezonu?

Nabízí se to. Přijde mi to i logické. V sezoně Ester vynechala dva sjezdy a stejně byla třetí. Znovu bude záležet na kombinaci programu se snowboardem. Když vyhraje první závod v Lake Louise, mohli bychom o tom uvažovat.

Posezónní relax Ester jsme už probrali. Čím si vyčistíte hlavu vy?

Dělá mi radost být s rodinou. Když je to na golfu, považuji to za dokonalé.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: CPA