Archiv rubriky: ASC Dukla

Ani jeden z kvarteta českých snowboardcrossařů neuspěl na mistrovství světa ve Svatém Mořici ve vyřazovací části individuálního závodu. Radek Houser, Jan Kubičík, Kryštof Choura i Karolína Hrůšová skončili ve svých jízdách na třetích nepostupových pozicích.

Nejlepšího umístění tak v konečném účtování dosáhla sedmnáctiletá Hrůšová (11.), Houser byl 19., Choura 20. a Kubičík 21.

Závodníci liberecké Dukly měli tak trochu smůlu na silné soupeře. Hrůšová ve čtvrtfinále narazila na vedoucí ženy průběžného pořadí Světového poháru Charlotte Bankesovou z Velké Británie a  Francouzku Leu Castovou. Houser na obhájce titulu Lucase Eguibara ze Španělska či pozdějšího vítěze Eliota Grondina z Kanady. Choura nestačil na finalisty z předchozího mistrovství světa Jakoba Duseka z Rakouska a Němce Martina Noerla. Kubičík pak projel cílem za Julianem Lueftnerem z Rakouska a Američanem Nickem Baumgartnerem.

Zítra je na programu závod smíšených týmů (11.00).

Muži: 1. Grondin (Kan.), 2. Bozzolo (Fr.), 3. Hämmerle (Rak.), …19. Houser, 20. Choura, 22. Kubičík, v kvalifikaci 42. Turinský (všichni ČR).

Ženy: 1. Moioliová (It.), 2. Bankesová (Brit.), 3. Pereiraová de Sousaová (Fr.), …11. Hrůšová (ČR).

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: Czech SBX Team

Běžec na lyžích Michal Novák může být s letošní sezonou spokojen, hlavně díky skvělým výkonům na mistrovství světa v klasickém lyžování v Trondheimu. Největším hvězdám byl naprosto rovnocenným soupeřem, a to jako jeden z mála absolvoval všech šest disciplín. Nejlépe si vedl ve sprintu (5.), týmovém sprintu (7.), na klasické desítce (8.) a volné padesátce s hromadným startem (11.).

,,Sice jsem nepřekonal 4. místo z předchozího šampionátu v Planici, ale přidal jsem další pěkné výsledky. Hodnotím to velmi pozitivně, obzvláště po všech trablech, které mě během léta a podzimu provázely. Šlo o velké zadostiučinění, jsem za to šťastný,“ poznamenal s upřímností při hodnocení nejdůležitější akce osmadvacetiletý rodák z Karlových Varů.

Čeho si nejvíce ceníte?

Že jsem odjel všechny závody, a hlavně ve vysoké kvalitě. Možná jsem byl společně s Norem Klaebem jediným, kdo tuhle náročnou porci absolvoval.

Klaebo vybojoval šest zlatých, čímž překonal rekord v zisku nejcennějších kovů na jediném šampionátu. Jak se na to koukalo z pozice soupeře?

Je neskutečné, co dokázal. Byly tam samozřejmě disciplíny, u nichž se dalo předpokládat, že vyhraje. Ale u některých to zase tak jasné nebylo. Třeba intervalová klasická desítka či závěrečná padesátka. Já sám jsem ten den v balíku cítil, že toho mám už plné kecky. Johannes navíc na této distanci není úplně silný, ale nějakým způsobem to vždycky uvisel a finiš si už pohlídal. Kdyby se jednalo o intervalovou padesátku, tak si troufám říci, že by z toho zlato nebylo. Tak jako tak se postaral o historický počin.

Před MS jste vynechal dvě zastávky Světového poháru a vsadil na tvrdou přípravu. Na náročných a dlouhých stoupáních na okruzích v Trondheimu jste dlouhý trénink zúročil. Nadprůměrná fyzická kondice jistě hrála velkou roli, že?

Oproti některým konkurentům máme ve vytrvalosti jistou výhodu. Naštěstí mě tentokrát neskolilo nějaké nachlazení či viróza. Povedlo se nám dokončit věci, které se musely vyladit. To bylo ohromně důležité. Vyšlo nám to. Teď víme, co a jak dělat i pro příští sezony.

To se může hodit i směrem k olympijským hrám v roce 2026…

Také mi to blesklo hlavou. Hodně bude záležet, jak bude poskládán celý kalendář závodů Světového poháru. Plán vytvoříme na jaře. Olympiáda bude jasnou prioritou.

Zpět k povedenému mistrovství světa. Zahájil jste ho skvělým 5. místem ve sprintu. Ve čtvrtfinále jste měl s postupem i notnou dávku štěstí, ale byl z toho nakonec skvělý výsledek. Jednalo se z hlediska sebevědomí o hodně důležitý start?

Nabudilo mě to velmi. Ten den byl celkově úžasný. A konečně přišlo i potřebné štěstí. Cítil jsem se silný, věděl jsem, že na to mám. Trošku nám jen habrovaly lyže oproti konkurenci, ale nějakým způsobem jsem to ubojoval. Jen ve finále mě to trošku mrzelo, reálně se dalo jet i o medaili. Určitě mě to naladilo na další dny.

Ve kterém závodě jste se ve stopě cítil nejlépe?

Na desítce, v tým sprintu a štafetě, kterou jsem rozjížděl. První úsek se mi fakt povedl.

A to jste vyrážel na startu až z patnácté pozice…

To byla trochu obtíž. Probít se do čela je hodně složité. Zkraje se nedá moc předjíždět. Celé první kolo jsem jel v balíku a nemohl s tím nic udělat. Chtěl jsem to víc tahat, ale musel čekat na vhodnou chvíli. Možná by i Nor Valnes neměl ve druhém kole tolik sil na soupaž, v níž mi pak malinko poodjel.

V týmovém sprintu jste v každém kole doháněl manko za mladíka Jiřího Tuže. Jak moc vás pobavila jeho hláška, když řekl, že jste jel jako zvíře?

(smích) Něco jsem zaslechl. V téhle disciplíně jsem se také cítil perfektně, užíval jsem si to, a Jirka také odvedl skvělou práci, což může být do budoucna dobrý příslib.

Musí pro tuhle náročnou disciplínu závodník vyzrát? Absolvovat opakované jízdy v abnormální zátěži na náročných okruzích jistě vyžaduje dlouhodobější trénink. Souhlasíte?

Ano, je to hodně o zkušenostech i o té síle. Někteří mladíci zvládnou přechod z juniorů mezi muže rychleji, ale není to zase tak častý jev. Můj ročník 1996 byl třeba abnormálně silný. Kluci co přestoupili, začali hned získávat medaile na vrcholných akcích mezi dospělými. Ať už to byli Norové, Švédové či Rusové. Rok před tím jsem s nimi soupeřil na MS juniorů a jezdil s nimi srovnatelně. Oni pak z ničeho nic udělali obrovské skoky, já to měl pozvolnější. Byla to svým způsobem výjimka. Jde o dlouhodobější proces.

Velmi specifickou byla klasická desítka s intervalovým startem. V náročných podmínkách složitých na odraz byli běžci nuceni zvolit méně používaný materiál s mikrokontaktem. Smazaly se tím rozdíly v servisu lyží?

To nedokážu říct. Co ale vím, že naši servismani na tyto podmínky umí namazat velice dobře. Někdy to je opravdu vabank. Když takové podmínky nastanou, tak se modlíte, aby na testu lyží vyšlo to, co jede. Je to i velký risk. Trať a její struktura se mohou rychle změnit a vy můžete být nahraní. To se naštěstí nestalo.

Váš závodní program byl nesmírně náročný. Probíhala regenerace bez problémů?

Primárně to člověk musí dojíždět energeticky. To se mi právě úplně nepovedlo po úvodním sprintu. V areálu lítáte celý den, nemáte pořádný oběd ani svačinu. Pak dokončíte závod, jste docela zdrchlaný, všechno je hektické. Navíc přišel i úspěch. Každý vám podává ruce, fotíte se… Pak vás čeká  antidopingová kontrola. To všechno bere hodně energie. Dva dny nato se jel skiatlon, v němž jsem právě cítil, že jsem se nestačil energeticky dojíst. A zcela určitě mě to stálo i lepší výsledek (Novák skončil šestnáctý – pozn. red.). Jídlo a spánek je priorita. Hodně nám pak pomohlo, že nám bylo zajištěno skvělé ubytování. Tým pronajal celý dům, měli jsme vlastního kuchaře a byli izolováni od dalších výprav. K dispozici byla i vířivá vana, což jsme také rádi využívali.

Na šampionátu jste zažili nevšední atmosféru. Norští fanoušci prokázali, jak velcí jsou milovníci klasického lyžování. Byly obrovské návštěvy i pro vás osobně pořádným hnacím motorem?

Dýchne to na vás už při rozjetí před závodem. Lidi skandují. Dodá vám to ještě větší sílu a energii. Bylo to něco neskutečného, na co nejsme zvyklí a možná to už ani nikdy v takové míře nezažijeme. Byla to ohromná a nádherná podpora.

Stále vám schází velká medaile. Nosíte ji v hlavě třeba i směrem k olympiádě?

Po všech těch výsledcích by mělo jít o logický cíl. Kdo by po ní netoužil. Veškeré úsilí k tomu bude směřováno. Pak ať se děje už jen vůle boží.

TEXT: Pavel Král

FOTO: Svaz lyžařů ČR/Tomáš Kříž

Česká běžkyně na lyžích z Dukly Liberec Kateřina Janatová zakončila sezonu Světového poháru v Lahti 15. místem v závodě na 50 km klasicky s hromadným startem. Na vítězku Therese Johaugovou z Norska doběhla osmadvacetiletá Janatová se ztrátou osmi minut a 15 sekund. Barbora Havlíčková dokázala bodovat, když závod dokončila na 29. místě.

Po pátečním sprintu se česká závodnice posunula v celkovém hodnocení Světového poháru a páté místo, ale o to ji dnes připravila právě vítězná Johaugová, ovšem i šestá příčka je pro Janatovou životním výsledkem a obrovským úspěchem českého běžeckého lyžování. Oproti minulé sezoně si  výrazně polepšila, před rokem byla třináctá. Zároveň se postarala o nejlepší český ženský výsledek od roku 2007, kdy Kateřina Neumannová obsadila třetí příčku. Celkovou vítězkou se stala Jessie Digginsová z USA.

„Bylo to hodně náročné, tempo se jelo hned od začátku. Zkoušela jsem hledat nějakou skupinu a našla ji za první desítkou. Já jsem ale již od poloviny závodu věděla, že nebudu v závěru nejsilnější. Věděla jsem, že ruce mám unavené a jsem ráda, že jsem zvládla patnáctku. Je to přece jen padesátka, mockrát jsem se s tím nesetkala. Poslední dvě kola byla pro mě hodně, hodně náročná. Ale je to dobrá zkušenost“ zhodnotila závod Kateřina Janatová.

„Se sezonou jsem moc spokojená, jsem za ni vděčná i za tým, jak se to povedlo. Myslím, že letos jsme to zvládli skvěle. Velký dík paří servisu a celému realizačním týmu co se o nás stará. Začátek sezony jsem možná měla trochu pomalejší, pak se cítila lépe a konec byl perfektní. Na mistrovství světa bych asi ty výsledky chtěla výše, ale někdy je to i štěstí, tak se to musí prostě bát a v Trondheimu mi to trochu nepřálo. Ale v týmových závodech jsem byla docela silná, takže asi celkově dobré. Nejvíce si asi cením šestého místa z Osla, na klasice je to skvělé. Pro mě je těžší prosadit se v něm, než v tom skate,“ zhodnotila přidala k celé sezoně Kateřina Janatová.

Nejlepší český muž Michal Novák dnes nestartoval, a tak nejvýše ze zbylého kvarteta doběhl Adam Fellner na velmi pěkném 25. místě. Matyáš Bauer obsadil 43. příčku, Tomáš Dufek doběhl na 46. pozici a Jiří Tuž závod nedokončil.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Sněhová obojživelnice Ester Ledecká dnes slaví kulaté 30. narozeniny! Nejhezčí dárky si nadělila ona sama, když ve čtvrtek a v sobotu vybojovala na snowboardovém mistrovství světa ve Svatém Mořici zlato a stříbro. Tím přepsala historii, když jako první získala v jedné sezoně medaili z MS ve dvou různých disciplínách v soutěžích mezinárodní lyžařské federace FIS. Kromě snowboardu také bronz ve sjezdu v Saalbachu na lyžích.

Pojďme si v krátkosti připomenout její dosavadní a hlavně úžasnou sportovní kariéru.

Sportovní geny má dané, jejím dědečkem je hokejista Jan Klapáč, který získal stříbro a bronz na OH a z MS má sedm medailí včetně zlata z roku 1972. A Ester jej již překonala, třeba třemi zlaty z olympiád. Od mala lyžuje a zároveň jezdí na snowboardu, kde mezi svými soupeřkami zpravidla kraluje.

Na olympijských hrách 2018 v Pchjongčchangu šokovala svět, když vyhrála nejprve superobří slalom v alpském lyžování a o týden později ovládla paralelní obří slalom na snowboardu. Jako první sportovec v olympijské historii tak zvítězila na jedné zimní olympiádě v disciplínách s různým vybavením.

V super-G se jednalo o šok. Ledecká vyrazila na trať s vysokým číslem 26 a dostala se o jedinou setinu sekundy před obhájkyni olympijského zlata Annu Veithovou. V prvním momentu v cíli Ledecká nevěřila, že se před rakouskou hvězdu i všechny další lyžařky dostala. „Jste první, vyhrála jste,“ oznamoval jí kameraman. Zmatená závodnice se zmohla na jediné slovo odpovědi: „Ne.“ A po chvíli pokračovala. „Já tomu vůbec nerozumím. Strašně ráda bych vám řekla něco jiného a ne takhle nervózního a zmateného, ale jsem tak příjemně překvapená, pořád to nedokážu pochopit,“ říkala.

Na olympiádě v Pekingu obhájila prvenství ve snowboardingovém paralelním obřím slalomu a třetí zlatou medailí vyrovnala český rekord rychlobruslařky Martiny Sáblíkové ze zimních her.

Ve snowboardingu je také mistryní světa z paralelního a obřího paralelního slalomu, v sezónách 2015/2016–2018/2019 čtyřikrát po sobě vyhrála celkové hodnocení paralelních disciplín ve SP. V letech 2016–2018, 2020 a 2024 vyhrála anketu Král bílé stopy.

Při letní přípravě v srpnu 2022 však utrpěla zlomeninu klíční kosti. Komplikovaná léčba a dvě operace ji na závodní dráhu pustily až březnu 2023, kdy však během několika dní obsadila na akcích Světového poháru druhé místo v paralelním obřím slalomu ve slovinské Rogle a vyhrála paralelní slalom v německém Berchtesgadenu. V následující sezóně 2023/2024 se věnovala především lyžování a to přineslo další medaili. Na světovém šampionátu letos v únoru vybojovala v rakouském Saalbachu bronz ve sjezdu, svůj první cenný kov na světových šampionátech v alpském lyžování.

V roce 2018 ji prezident republiky Miloš Zeman udělil Medaili Za zásluhy. V letech 2018 a 2022 se stala českým Sportovcem roku.

ASC Dukla tímto přeje STR hodně dalších úspěchů na zasněžených svazích, štěstí a samozřejmě pevné zdraví!

TEXT: ASC Dukla/jc, pk

FOTO: Czech Ski & Snowboard/Bóša

 

Ester Ledecká má další snowboardovou medaili z mistrovství světa. Po nesnázích v kvalifikaci si ve vyřazovací části v paralelním slalomu počínala stejně jako ve čtvrtečním „obřáku“ báječně, když na svahu ve Svatém Mořici vybojovala stříbro. Výborně si vedla i Zuzana Maděrová, která skončila sedmá. Šampionkou se stala Cubaki Mikiová z Japonska.

Oddechla si. Tedy alespoň po druhé kvalifikační jízdě, kterou si zajistila postup do odpoledních vyřazovacích bojů. V té první totiž trojnásobná olympijská vítězka Ester Ledecká chybovala a ocitla se pod čarou postupu. Pak ale potvrdila, jak skvělou snowboarďačkou je. V červené dráze předvedla bezchybný výkon a v součtu časů postoupila ze 6. pozice. Sedmá pak skončila její oddílová kolegyně z liberecké Dukly Zuzana Maděrová.

,,Těch dní na slalom bylo hrozně málo a bylo to znát. Soustředili jsme se hlavně na obřák, který je olympijskou disciplínou. Nedá se moc riskovat, a já to ani moc neumím. Slalom je těžký. Bylo to zavřený, spousta koryt a rýh. Po chlapech se to úplně rozsekalo. Těžký něco nahnat. Ale naštěstí se mi ve druhé jízdě povedlo zajet nejlepší čas, což mě posunulo do šestnáctky. Pak už to bylo v jiném rytmu. Většinou si můžu vybírat trať, tentokrát jsem se musela spoléhat, kam mě soupeřky pošlou. Ale ani mi to nějak nevadilo. Alespoň jsem měla o jedno rozhodnutí míň,“ vrátila se už s úsměvem Ledecká k ošidné kvalifikaci.

Na obě Češky čekaly v osmifinále soupeřky z Rakouska. Zatímco Ledecká suverénně převálcovala Martinu Ankeleovou, o postupu teprve jedenadvacetileté Maděrové musela rozhodnout až cílová fotografie.

,,Naštěstí jsem tam měla dřív helmu než ona ruku. Bylo to natěsno, ale vyšlo to,“ okomentovala dramatický okamžik.

Ve Svatém Mořici se závodilo v obtížných podmínkách. Viditelnost se kvůli padající mlze snižovala hlavně v horní pasáži. Maděrová čelila ve čtvrtfinále Polce Aleksandře Krol-Walasové. Po skvělém startu si v prvních brankách vytvořila nadějný náskok, jenže přišla chyba na backside a role se otočily. Zatímco zkušená polská snowboardistka zářila v cíli štěstím, Maděrové pocity musely být velmi hořké.

,,Jsme kamarádky. Před startem jsme si popřály, abychom si to užily. Bohužel jsem spadla. Ani nevím, jak se to stalo, ale najednou jsem byla na zemi. V cíli jsme se pak objímaly a trochu si poplakaly. U mě to byly slzičky neštěstí,“ přiznala Maděrová.

Těžkému kalibru čelila i Ledecká. Švýcarka Julie Zoggová šla do jízdy s ní coby obhájkyně titulu a na prvním mezičase dokonce vedla. STR ale předvedla skvělý závěr, nakonec byla rychlejší o 47 setin.

V semifinále devětadvacetiletá Ledecká svou krajanku pomstila. Krol-Walasové nadělila téměř vteřinu. Ale nadřela se. V horní pasáži nezvolila optimální stopu a měla co dělat, aby soupeřku v dolní polovině předstihla. V posledních brankách jí k tomu napomohlo výrazné zrychlení, po dojezdu si pak pořádně oddechla.

Souboj o zlato pak nabídl reprízu čtvrtečního finále super-G s Mikiovou, nejlepší ženou kvalifikace. Ledecká v páté brance bohužel upadla a poskytla tak vítězce letošního seriálu Světového poháru komfortní náskok, který Mikiová i přes drobné zaváhání pohodlně uhájila.

,,Vždycky bojuju do poslední chvíle. Naučil mě to můj děda a myslím, že se mi to v životě vyplácí. Byl to zajímavý závod a hlavně hrozně těžký. V těchto podmínkách to byla docela výzva. Všechny holky bojovaly. V semifinále se mi chybu napravit ještě povedlo, ve finále jsem to už dohnat nestihla,“ poznamenala STR v rozhovoru s novináři.

I tak je 2. místo nádherným výsledkem. V soutěžích FIS letos získala na MS bronz na lyžích, zlato a stříbro na snowboardu. Úžasné!

TEXT: Pavel Král

FOTO: Czech Ski & Snowboard/Bóša

FOTO: FIS/Miha Matavzs

Dva dny po dvanáctém místu ve sprintu volnou technikou ve Světovém poháru v estonském Tallinnu si závodnice liberecké Dukly Kateřina Janatová zopakovala ve stejné disciplíně své umístění i dnes ve finském Lahti. Ziskem 58 bodů se v celkovém hodnocení seriálu posunula ze sedmého na páté místo, když předstihla norský tandem Heidi Wengová – Therese Johaugová.

Závody opanovali Nor Johannes Hösflot Klaebo, který ani v jednom ze sprintů letošní sezony včetně mistrovství světa nenašel přemožitele, a Němka Coletta Rydzeková. Klaebo vyhrál devátý sprint v sezoně, do kterého nastoupil. Připsal si 97. individuální vítězství ve Světovém poháru v kariéře.

Z kvalifikace prošli mezi muži i dvanáctým časem Ondřej Černý a třináctým Michal Novák. Oba ovšem skončili ve čtvrtfinále na nepostupových místech a obsadili 21. resp. 18. místo. Z kvalifikace nepostoupili Tuž (44.), Šeller (71.) ani Bauer (75.). Mezi ženami byla Antošová osmatřicátá, Havlíčková padesátá.

Janatová byla v kvalifikaci šestnáctá. Ve čtvrtfinále závodu, který se jel za umělého osvětlení, po takticky zvládnuté jízdě a výborném finiši skončila na druhém místě za Švýcarkou Nadine Fähndrichovou, vítězkou z Tallinu a dnes nakonec třetí ženou pořadí. V semifinále ale na své soupeřky již nestačila, dojela šestá a to znamenalo konečnou dvanáctou pozici, ale i posun v průběžném hodnocení. Odstupy jsou ovšem minimální a česká reprezentantka skvělé pořadí bude muset hájit v nedělní závěrečné padesátce klasickou technikou.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: Svaz lyžařů ČR/Tomáš Kříž

Že je jedinečnou sportovkyní prokázala už nesčetněkrát. Svět jí ležel u nohou zejména v roce 2018, kdy na olympijských hrách v Pchjongčchangu vybojovala zlaté medaile v paralelním obřím slalomu na snowboardu i v lyžařském super-G. Dnes sněhová obojživelnice Ester Ledecká svou výjimečnost ještě znásobila. Na světovém šampionátu ve Svatém Mořici triumfovala na prkně v paralelním obřím slalomu, a protože v únoru získala i bronz na lyžích ve sjezdu na MS v Saalbachu, stala se prvním sportovcem, kterému se v soutěžích FIS něco takového povedlo v jedné sezoně ve dvou různých sportech.

Devětadvacetiletá Ledecká se na snowboardový šampionát vrátila po osmi letech. Hlad po zlaté medaili byl enormní. S přehledem ovládla už kvalifikaci. Ve vyřazovacích bojích si rovněž počínala naprosto suverénně. V osmifinále jasně předčila Jasminu Corattiovou z Itálie, ve čtvrtfinále teprve patnáctiletou Bulharku Malenu Zamfirovovou, v semifinále domácí Švýcarku Ladinu Caviezelovou a ve finále obhájkyni prvenství z roku 2023 Cubaki Mikiovou z Japonska, která letos opanovala i seriál Světového poháru. V cíli byla rychleji o 48 setin.

Hvězda ASC Dukla tak navázala na prvenství z MS 2017 v Sierra Nevadě, další tři šampionáty kvůli lyžařskému kalendáři či zdravotním problémům vynechala. ,,Jsem šťastná, že jsem se po delším čase mohla vrátit na snowboardový šampionát. Jsem ráda, že jsem jako první získala medaile na dvou odlišných mistrovstvích světa. Dík patří mému kouči Justinu Reiterovi, který se ve speciálních trénincích stará o mou snowboardovou formu, dále servismanovi, fyzioterapeutovi a samozřejmě rodině,“ sdělila v cílovém prostoru trojnásobná olympijská vítězka.

Pak už se rozpovídala také s novináři. ,,Vůbec jsem nevěděla, co čekat. Jak jsem celou sezonu jezdila na lyžích, tak jsem neměla porovnání. Trénovala jsem jen s Benjaminem Karlem (rakouský snowboardista – pozn.) při třídenní přípravě, protože jsem sem jela přímo ze Světového poháru v La Thuile. I během sezony jsem měla jen pár tréninků, abych nezapomněla, jak se to dělá,“ řekla s úsměvem.

Vítězství Ledecké bylo naprosto dominantní. O parník vyhrála už kvalifikaci, což byl dobrý signál. ,,Zvládla jsem ji fakt dobře. I pak jsem se snažila jet si to svoje a říkala si: tak ještě čtyři jízdy, tak ještě tři, ještě dvě a ještě tuhle a bude to. Moc jsem nad tím nepřemýšlela. Tyhle závody jsou složitější na koncentraci, je to úplně jiný rytmus než na lyžích. A bez závodní praxe to pro mě bylo trošku těžší. Musela jsem se pořádně koncentrovat a o pauzách trochu vypnout. Bylo fajn, že tu nebyly velké prostoje,“ libovala si.

Zlato pro ni má velkou cenu i z hlediska blížících se olympijských her, kde jí lyže a snowboard  termínově kolidují. ,,Doufala jsem, že to bude velká věc a ukořistím nějakou medaili, abych dala někomu tak trochu impuls a měla šanci závodit na olympiádě v obou sportech,“ naznačila své touhy.

Maděrová skončila desátá

Druhá česká reprezentantka Zuzana Maděrová skončila v kvalifikaci sedmá. V osmifinálové jízdě byla proti Rakušance Martině Ankeleové favoritkou, ale zaváhání v dolní části trati, kdy nezvládla nájezd do jedné z bran, ji připravilo o naděje bojovat o přední umístění. V konečném pořadí skončila desátá.

,,Najela jsem moc blízko k tyči. Vzala jsem to botou, což mě rozhodilo,“ komentovala klíčový okamžik jednadvacetiletá závodnice liberecké Dukly. ,,Musela jsem riskovat. V nejlepší šestnáctce už většina holek jezdí dobře. Chtěla jsem postoupit, snažila jsem se. I desáté místo je ale od minulého šampionátu posunem,“ poznamenala Maděrová.

Chuť si může spravit v sobotu, kdy se ve Svatém Mořici pojede o medaile v paralelním slalomu. Scházet u toho samozřejmě nebude ani Ester Ledecká.

TEXT: Pavel Král

FOTO: Czech Ski & Snowboard/Bóša