Archiv rubriky: ASC Dukla

První start v nové sezoně v závodech Světového poháru a hned parádní vystoupení. Devatenáctiletá Anežka Indráčková z Dukly Liberec odstartovala olympijskou sezonu svým nejlepším výsledkem v kariéře, když v norském Lillehammeru obsadila dvacáté místo. Dosud bylo jejím maximem 22. místo z velkého můstku v Garmisch-Partenkirchenu z prosince 2023.

Její oddílový kolega a jediný český zástupce v závodě mužů Roman Koudelka, skončil už v prvním kole. V kvalifikaci byl třicátý (118,5 metru), a i když se poté zlepšil na 126 metrů, obsadil 37. příčku a za postupem zaostal o 7,5 bodu.

Indráčková po úvodní kole figurovala se skokem dlouhým 115 metrů na 23. místě. Ve finále pak v sílícím větru zvládla i druhý pokus, zapsala 113 metrů a se ziskem 211,6 bodu se posunula o tři pozice.

„Stále tam jsou mezery a je na čem pracovat, ale vyskákala jsem si kariérní maximum, takže z toho jinak než nadšená být nemohu,“ radovala se Indráčková, které k vynikajícímu výsledku dopomohla i kvalitní letní příprava.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: Skoky.net

Skokanskou reprezentaci žen bude na úvodním podniku Světového poháru v Norsku (začíná zítra v Lillehammeru) zastupovat pouze devatenáctiletá Anežka Indráčková.

„Léto bylo povedené, zaměřovali jsme se především na fyzickou kondici, sílu a pracovali na technice na můstku a neabsolvovala jsem moc závodů, což byl právě důsledek suché přípravy. Teď je jen na mě, abych to, co jsem v létě natrénovala, předvedla i v zimě,“ řekla skokanka liberecké Dukly.

Ovšem v závodech v nichž startovala, tak vyhrála. „To je povzbuzující a je vidět že příprava přinesla ovoce. Mladší ze sesterského dua vynechala letní Grand Prix, zúčastnila se pouze Alpen Cupu v Oberstdorfu a domácího MČR. „Chyběla jsem právě z toho důvodu, že jsme dávali přednost kondičnímu tréninku a myslím si, že to rozhodně nebylo na škodu,“ pokračovala závodnice, jež netrpělivě vyhlíží vrcholy nadcházející sezony.

„Mým cílem je objet všechny závody ve zdraví. A hlavně abych byla připravena na olympijské hry v Cortině a juniorský šampionát, kterého se mohu naposledy zúčastnit,“ předestřela své plány. „Je těžké říci, jaké budou výsledky, žádná očekávání nemám. Nestartovala jsem v SP a nesrovnávala se holkami. Jdu do sezony s tím, co umím, a uvidíme. Natěšena a namotivována jsem dost.“

V týmu je v úvodu jediná (její sestra Karolína dnes oznámila přerušení kariéry kvůli těhotenství), ale sama se necítí. „S holkami z ostatních zemí jsem v pohodě, beru je jako kamarádky a navíc s trenérem Radkem Žídkem máme skvělý vztah a vytváří takovou atmosféru, že mi není smutno.“

Ulrichová doplní tým později, Jenčová si ještě počká

Anežku na dalších zastávkách Světového poháru doplní Klára Ulrichová. I její letní příprava se obešla bez výraznějších komplikací. „Musím zaklepat, že mě letos nezabrzdilo žádné zranění,“ pochvalovala si Ulrichová. V létě se zúčastnila všech pěti zastávek Grand Prix, čtyřikrát bodovala, na nejlepší výsledek pak dosáhla v rumunském Rasnově, kde si vyskákala na středním můstku 19. příčku. „Cílem pro zimu je sbírat co nejvíce bodových umístění ve Světovém poháru. Samozřejmě vše budeme směřovat k olympijským hrám. Už jsem se zúčastnila těch v Pekingu, ale tehdy jsem to brala spíše na zkušenou. Nyní bych se chtěla před fanoušky a možná i rodinou představit v co nejlepším světle. Udělám pro to maximum,“ ujistila.

Tým se v úvodních měsících sezony bude muset obejít bez Veroniky Jenčové. Ta si během březnového mistrovství ČR poranila koleno a musela podstoupit dvojici operací. Na můstek by se měla vrátit na přelomu prosince a ledna. „Vše jde správným směrem. V zimě bych se chtěla vrátit do závodního kolotoče. Samozřejmě je velkým snem i účast na olympijských hrách,“ netají 30. žena letošního mistrovství světa v norském Trondheimu.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: olympijskytym.cz

Zítra odstartuje v norském Lillehammeru nová sezona Světového poháru ve skoku na lyžích. V elitním seriálu nebude scházet šestatřicetiletý Roman Koudelka, který se připravoval po boku polské reprezentace. Vrcholem pak budou únorové olympijské hry v Itálii, pro Koudelku už páté v kariéře.

„S Poláky jsem absolvoval všechna soustředění. Byla to skvělá zkušenost – srovnávat se s těmi nejlepšími a být součástí jejich přípravy. Moc si té příležitosti vážím,“ říká zkušený reprezentant. „Na můstku se mi věnovali, konzultovali jsme tréninky. Jediné, co nemám, je přístup k jejich materiálu, ale s tím jsme do toho šli.“

Letní příprava však nebyla jednoduchá. „Bylo to nahoru dolů. Některá soustředění byla opravdu hrozná, chvílemi jsem byl nešťastný. Ale pak se to zlomilo. Teď jsem plný očekávání, i když si konkrétní cíle nedávám. Už několikrát jsem měl v létě formu a pak přišlo zklamání,“ přiznává Koudelka, jehož nejlepším letním výsledkem bylo 14. místo v Grand Prix ve Wisle.

Spolupráce s polským týmem by měla pokračovat i v zimě. Včetně servisu lyží, mazání, sledování větru i videoanalýz. „Tohle všechno je pro náš tým velký bonus,“ pochvaluje si člen liberecké Dukly před vstupem do své devatenácté sezony ve Světovém poháru.

Zásadní změnou letošní sezony jsou přísnější kontroly materiálu. „Věřím, že to bude férovější. Na mistrovství světa v Trondheimu to vyvrcholilo do dimenzí, které jsem vůbec nečekal, že by se mohly odehrát,“ zavzpomínal na podvod s upravenými kombinézami norských skokanů. ,,Pravidla jsou nyní hodně striktní. Stačí drobná chyba, třeba se méně najíst, a hrozí diskvalifikace. Ale jsem zastáncem těchto změn,“ říká Koudelka, který si nová pravidla vyzkoušel už v létě při Grand Prix v Courchevelu. „Před každým skokem si musím změřit obvod břicha i kombinézy. Tolerance jsou čtyři centimetry. Tělo ale reaguje na teplo, chlad… Kombinézu je třeba nastavit opravdu přesně.“

A olympiáda? „Zatím na ni nemyslím. Je to sen každého sportovce, ale vím, že ne všechno je tak růžové, jak to vypadá. Hlavně doufám, že bude od Italů všechno připravené a počasí nám bude přát.“

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Po vydařené přípravě mohla být aspirantkou na přední umístění na blížících se zimních olympijských hrách v Miláně a Cortině. Všechno je ale jinak. Momentálně nejlepší česká skokanka na lyžích Karolína Indráčková přerušuje kariéru. V květnu se stane maminkou.

„Neplánovala jsem to, ale stalo se. Bylo to překvapení, ale krásné,“ říká osmadvacetiletá členka Dukly Liberec s klidem a úsměvem. „Sportovní cíle směřovaly k olympiádě, ale teď je všechno jinak. V hlavě jsem už nějakou dobu nosila, že bych rodinu brzy chtěla.“

Její výkony v letní Grand Prix naznačovaly, že se blíží životní forma. Pohybovala se kolem TOP 10, vhod přišly úpravy pravidel i změny v tréninku. „Zúžily se kombinézy, což nám pomohlo. My jsme je měly úzké vždycky, jiné, silnější reprezentace, těžily ze širších. Teď se to srovnalo. A kontroly jsou mnohem přísnější, rozhodují milimetry. Každý závod bude spravedlivější,“ vysvětluje.

Závodní pauza ale neznamená odchod ze scény. Karolína zůstává v kontaktu s týmem a hlavně se svou mladší sestrou Anežkou, která už v pátek vstoupí do Světového poháru v Lillehammeru. „Jsme si hodně blízké, všechno spolu řešíme. Má jiného trenéra, spolupráci si chválí. Teď přijde to pravé porovnání.“

Až se v únoru rozběhne olympijský vrchol sezony, bude u toho. Ne v kombinéze, ale v hledišti. „Chci tam rozhodně vyrazit. V Pekingu jsem zažila covidové Hry, teď se těším na atmosféru i roli fanouška. A snad přijde i nějaký hezký český výsledek,“ přeje si.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Nadějnou sdruženářku Dukly Liberec Jolanu Hradilovou výrazně v minulosti přibrzdilo těžké zranění. Tehdy si v Seefeldu přetrhla při doskoku přední zkřížený svaz v koleni a musela na plastiku. Nyní se v jedenadvaceti letech vrací na závodní scénu a již se hodně těší na souboje se světovou špičkou.

Za sebou má letní přípravu a již za tři týdny ji v Trondheimu čeká první závod ve Světovém poháru. „S letní přípravou jsem letos hodně spokojená. Prakticky na dva roky mě to vyřadilo, před minulou sezonou jsem začínala po zranění a to nebylo ideální,“ říká natěšená na první závodní skoky Jolana Hradilová.

A jakou měla motivaci, co ji hnalo do tréninkového procesu? „Určitě touha vrátit se k tomu skoku, člověku ten pocit stát na můstku chybí. Já mohla běhat, jezdit na kole, ale to prostě není ono. Chybí adrenalin, takže určitě návrat na můstek byl tím největším hnacím motorem,“ říká.

Tak dlouhou dobu stát mimo je náročné na psychiku. „Pro mě to ani tak nebylo. Začínala jsem tak, že jsem jen sjížděla, ale to mě nebavilo, takže jsem se hned tlačila na ten můstek,“ vrací se ke svému zranění.

V létě získala mistrovský titul. „To ano, ale startovala jsem sama, takže nic. Ale zúčastnila jsem se závodů v Německu, a tam jsem byla relativně spokojena s tou běžeckou částí.“ A vidí i posun ve srovnání současnosti s dobou před zraněním. „Určitě jsem nějak dospěla, v hlavě přemýšlím jinak. Již to není tak, že vyrazím na závody a říkám si, jdu si to zkusit, uvidím. Moc jsem o té taktice nepřemýšlela, to se nyní určitě posunulo.“

Velmi jí prý pomáhá i příchod trenéra Tomáše Matury, který se výhradně věnuje ženské části reprezentace. „Jsem ráda, že máme trenéra, který se věnuje jenom nám dvěma a nemá do toho kluky. Vrátila jsem se po zranění, takže jsme začali od začátků. Cítím na sobě, že mi to obrovsky pomohlo, že mi to předtím chybělo,“ uvedla.

A s jakými cíli půjde Jolana Hradilová do nastávající sezony? „V posledním závodu než jsem si ty vazy přetrhla, tak jsem skončila dvacátá. Do dvacítky bych tedy chtěla i nyní. Chci se dostat nejméně do té samé formy, nebo ještě výše. Konkurence se posunula, přišly mladé Němky, Slovinky, které jsou silné a ne jako my, když přišly a rozkoukávaly se,“ uvědomuje si, že to nebude snadné.

Pochvaluje si i to, že má v týmu kolegyni Terezu Koldovskou. „Určitě je příjemnější, že nejsem sama, ale kdyby nás bylo ještě více, tak by to bylo ještě lepší. Určitě se lépe trénuje v nějaké větší skupině, ale alespoň, že jsme dvě,“ dodala Jolana Hradilová.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA