Velice příjemný pohled. Srdíčka fanoušků českého běžeckého lyžování při závodech Světového poháru po čase zase plesají. Díky Michalu Novákovi. Závodník liberecké Dukly vykazuje na začátku sezony obrovskou formu, ve stopě prohání absolutní elitu včetně ,,nedotknutelných“ norských hvězd. ,,Zraje nám jako víno,“ usmívá se Václav Korunka (na snímku), držitel olympijského štafetového bronzu z Calgary 1988.
Novák po druhém místě v závodu na 20 kilometrů s hromadným startem v Ruce v sobotu znovu bojoval o medaili. V Gällivare jej na volné desítce dělilo od bronzu pouhých 6,5 vteřiny. „V kariéře šel pozvolna nahoru, což je jenom dobře. Kdo rychle vyběhne, má tendenci brzy spadnout. U Michala je progres postupný, lepší se každým rokem. Teď už naskočil do úplné špičky,“ těší Korunku, v současnosti servisního pracovníka pro sport v Dukle Liberec.
Jde určitě o báječnou reklamu pro české běžecké lyžování, souhlasíte?
Bezpochyby. Mě, coby bývalého běžce na lyžích, jeho výkony obzvlášť baví. Když v každém závodě dokážete soupeřit se silnými Nory a ještě je porážet, je to fantazie. Michal může být krásnou inspirací a motivací pro další nadějné lyžaře, kteří jej mohou následovat.
Vzlet k absolutním výšinám není náhodný. Kolik práce za ním podle vás stojí?
Jedná se samozřejmě o dlouhodobý proces a hlavně práci celého týmu. Od trenérů, fyzioterapeutů až po servis. Výraznou stopu pak na jeho růstu podle mého soudu nese reprezentační šéftrenér Honza Franc. Šlo se víc do detailů, sehnal například norského specialistu na techniku. To jsou střípky, které jsou potřeba k dotvoření celé mozaiky.
Nováka jste měl možnost sledovat delší čas. Čišel z něho velký potenciál už po příchodu do Dukly v roce 2018?
Určitě. Vždyť zanedlouho získal stříbro na mistrovství světa do 23 let. Svědčilo to o jeho talentu, který však bylo potřeba rozvíjet. Když jste výborný junior, jsou tam předpoklady, že se později můžete prosadit i mezi dospělými. Michal tuhle pravdu potvrdil hlavně díky obrovské vůli a dřině. Ne každý něco podobného zvládne.
Blýskl se také letos v únoru na mistrovství světa, kde ve sprintu skončil čtvrtý. Teď drží s absolutní špičkou krok i v distančních závodech. Pomohly tomu i mrazivé podmínky, v nichž se ve Finsku a Švédsku jelo?
V těchto podmínkách mají lyže všichni podobné. Dáte tam parafín, ten funguje v mrazu nejlépe. Odskoky v kvalitě mázy proto nejsou výrazné. Horší je počasí kolem nuly. Tam je to o volbě co nejideálnější struktury. Když promažete, vyzuje vás to z bot. Nejede to, přepadáváte. Nastanou rozdíly, které neovlivníte.
Michal parádně rozběhl i nedělní štafetu. Ta nakonec skončila desátá. Jaký má podle vás kvartet Novák, Fellner, Lukeš a Šeller potenciál do budoucna?
Je to práce čtyř lidí. Bohužel se tam projevují i roky. Mladíci jako Lukeš výkonnostně teprve rostou. Běh na lyžích je vytrvalostní sport. Nic nejde hned. Musíte si to odtrénovat, teprve pak můžete být dobří. To se týká i štafety. Máme i jiné naděje. Jejich čas přijde, ale chvíli potrvá, než se posunou na patřičnou úroveň.
Zpět k Michalovi. Co byste mu popřál do dalších etapy slibně se vyvíjecí kariéry?
Aby své touhy přetavil v medaile na mistrovství světa či olympijských hrách.
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: ASC Dukla
