Na rozdíl od Miroslava Vraštila, svého parťáka v lehkém dvojskifu, na svou první opravdu velkou medaili stále čeká. Jiří Šimánek (na titulním snímku vlevo) si z toho ani po mistrovství světa v Račicích hlavu nedělá. Je rád, že mu veslování pořád přináší hlavně radost. ,,Tato pravda samozřejmě platí, po pódiu ale samozřejmě dál moc toužíme,“ poznamenal bez okolků člen armádního klubu Dukla.
Kromě 5. místa mezi veslařskou elitou se může pochlubit také jiným, při svém vytížení vskutku parádním úspěchem. V červnu dokončil studium na Vysoké škole chemicko-technologické. Je z něho inženýr! ,,Kariéra profesionálního sportovce není dlouhá. Nelze dřít do nekonečna. Člověk musí myslet na zadní kolečka,“ má jasno v šestadvaceti letech.
Chemie k veslování. Dá se tím relaxovat?
Určitě. Začal jsem pracovat na částečný úvazek v chemicko-technologické firmě. Baví mě to, příjemně si od veslování oddechnu. Po škole jsem nechtěl profesně vyhnít. Jsem rád, že jsem si něco podobného našel a můžu dělat v oboru. Jedinou fyzickou aktivitou je nyní běhání.
Jak dlouho vydržíte bez vesel?
Už brzy si sednu na trenažér, abych úplně neztratil vše, co jsem do sebe za celou sezonu naládoval. Když si dáte dlouhé volno, spláchnete veškerou dřinu do záchodu. To nechci.
Téměř čtyřicátník Miroslav Vraštil zatím jede v jednom kuse. Ve čtvrtek si stoupne na start Ironmana na Havaji (obnáší 3,8 km plavání, 180 km na kole a běžecký maraton 42,2 km). Jak vnímáte tenhle brutální koníček svého kamaráda?
Je to hustý. Za mě nedosažitelné. Míra je bojovník, tohle má od přírody. Když si jde zaběhat, běží nesmyslně rychle. Tu vytrvalost a vůli má prostě v sobě.
Co jeho forma? Určitě jste v kontaktu…
Cítí se dobře, stejně jako na mistrovství světa v Račicích. Hlavně, aby se mu v závodě všechno sešlo.
Zpět k veslování. K pódiu bylo v letošní sezoně nejblíže na mistrovství světa v Račicích. Je duše pořád trochu bolavá?
Ani ne. Moc jsme tu medaili doma chtěli, to přiznávám. Hlavně vzhledem k okolnostem. V průběhu šampionátu se nám dařilo natolik, že jsme mysleli, že na ni můžeme dosáhnout. I tak je pro nás 5. místo super výsledek. Finále je vždycky těžký.
Běží vám někdy hlavou?
Rychle jsme to uzavřeli. Ten den jsme byli naladěni na něco jiného. Zpětně to ale hodnotíme jako povedené vystoupení.
Mluvilo se o jisté svázanosti. Prý to po hladině neklouzalo jako v suverénně zvládnutých jízdách ve čtvrtfinále a semifinále… Je to tak?
Že to není úplně ono, poznáte hned na první pětistovce. Prostě to cítíte. Žádná tragédie to nebyla, jen něco málo chybělo. Šlo o naše první finále na mistrovství světa, i tento fakt zřejmě sehrál svoji roli.
V Račicích jste byli českými tvářemi šampionátu. Zaznamenali jste nárůst popularity?
(úsměv) Chvilku asi jo. Mluvilo se o tom, dost se tato velká akce medializovala. Scházela jen ta medaile. Před domácím publikem by se jednalo o ještě větší prožitek.
Ze sportovního hlediska ale musí panovat radost. Výbornými výkony jste jasně prokázali příslušnost k absolutní špičce, což je asi velkým hnacím motorem směrem k olympiádě v Paříži…
Nějakou dobu už vesluju. Před čtyřmi pěti roky jsme jezdili spíše béčková finále. V duchu jsem si říkal, že se už nemáme kam moc zlepšit. Neposouvalo se to ani na trenažéru. Ale prokousali jsme se tam a teď věřím, že můžeme jít ještě výš. Když nezajedeme, skončíme maximálně v béčku. Pokud to ale vybrousíme, nemusíme řešit, zda se do Paříže kvalifikujeme, ale o jaké umístění tam pojedeme.
Trenér Michal Vabroušek říkal, že vám musí vydržet hlavně hlad po úspěchu. V tom asi nebude problém, že?
Je pořád velký. Oba ale veslování děláme, protože nás baví. Medaile by byla krásný bonus.
Brzy vám bude 27 let, Miroslavu Vraštilovi 40. Co společná oslava?
Sejdeme se. Každopádně. Nebude to oslava našich narozenin, ale úspěšné sezony.
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: CPA
