Zdobí ho nezlomné úsilí a odhodlání. Sedmatřicetiletý válečný veterán Lukáš Hirka se po střepinovém poranění mozku, které utrpěl 7. září 2012 na misi v Afghánistánu, dokáže prát s nelehkými výzvami jako lev. Nádavkem hází oštěpem. A velmi dobře. V kategorii svého zdravotního postižení je dokonce držitelem českého rekordu! ,,Není to jen o mně, ale o celém týmu. Lidech, kteří se mnou jsou a jdou po stejné cestě,“ podotýká s upřímností para atlet podporovaný ve svých snahách Armádním sportovním centrem Dukla.
Bývalý profesionální voják má srdce opravdového bojovníka. Po zásahu tlakové vlny při raketovém výbuchu balancoval delší čas mezi životem a smrtí. Ale nedal se. ,,Kde je vůle, tam je cesta,“ vyřkne oblíbené motto. Po řadě náročných operací, léčebných procedur a rehabilitací začal v roce 2021 znovu aktivně sportovat!
Kvůli těžkému zranění hlavy, velké spasticitě a špatnému zraku se ukázala být nejideálnějším odvětvím atletika. Do vrhačských disciplín se pustil s obrovskou vervou a zanícením, jak je ostatně jeho zvykem. Pod vedením trenérky Anety Inochovské v Para Athletics Teamu SSK Vítkovice zaznamenal během pár měsíců výrazný pokrok a přišly i hodnotné výkony. Hirka je už trojnásobným domácím šampionem v oštěpu, vicemistrem v kouli. ,,Od zranění jsem hodně věcí zapomněl. Ale dělám pokroky. Co mi nešlo, už nyní zvládám. Postavil jsem se na nohy, dovedu komunikovat v angličtině. Překonávám různé překážky a sportování mi v tom velmi pomáhá.“
To potvrzuje i otec Jiří, Lukášův asistent na plný úvazek. ,,Sport je jakýmsi vyústěním dlouhé rehabilitační cesty. Cvičili jsme s ním s manželkou už v době, kdy byl v kómatu. Poté i čtyři roky v Klimkovicích, v rehabilitačním ústavu. Znovu se učil jíst příborem, posadit se a jmenovat bych mohl další činnosti. Tím, že býval trénovaný voják, mu při navracení k běžným úkonům velmi pomáhalo. Pracovat musí i v hlavě. Je epileptik, limitují jej různá zdravotní omezení. Jedná se o pohyb jako takový, orientaci v prostoru. Vnímání vzruchů, vjemů, světla. Je toho hodně.“
Sport pro vás představuje prostředek k dalšímu rozvoji, posouvání hranic. Máte sen, kam byste to chtěl v atletice dotáhnout?
Lukáš Hirka (LH): Měl jsem splněný limit pro mistrovství světa, ale bohužel se ho kvůli zranění nemohl zúčastnit. Velmi mě samozřejmě láká také paralympiáda.
Jiří Hirka (JH): Lukáš se neustále posouvá. Není to nereálné. Ale my už vlastně na olympiádě, díky prodělanému progresu za posledních 12 let, jsme. Těší nás, že Lukášův příběh pomáhá i jiným lidem, kteří jsou po těžkých úrazech. Oslovují nás, žádají o rady. Nikdy to nevzdal. Neustále cvičil a třikrát po sobě se stal mistrem republiky v hodu oštěpem. Teď jsme bohužel museli v přípravě na sezonu zvolnit, aby nedošlo k přetížení organismu a poškození zdravotního stavu.
Je složité odhadnout reakci těla na tréninkovou zátěž?
JH: Lukáš je velký dříč. Situace musíme vyhodnocovat průběžně a obezřetně, aby si neublížil. Snažíme se vždy najít ideální řešení. Teď je potřeba více rehabilitovat.
Jak nabitá je konkurence v Lukášově kategorii?
JH: Velmi. Ve třídě F34 figurují vynikající Kolumbijci, mistr světa z Íránu, dále Marokánci či Izraelci. Lukáš s nimi na ploše stadionu dokáže i komunikovat, což je skvělé. Tím se také posouvá.
V roce 2022 jste vytvořil český rekord výkonem 21,05 metru. Vybaví se často tenhle slastný okamžik?
LH: Hodil jsem ho v Paříži a slastný byl hlavně z důvodu, že šlo o splněný limit pro mistrovství světa.
Oštěp vám sedí víc než koule či disk, čím to?
LH: Jsem na oštěp lépe konstitučně stavěný. A trénovat pod paní Inochovskou, bývalou oštěpařkou, je radost. Snaží se mi toho hodně předat, ale má i velké srdce, dokáže naslouchat. Toho si moc cením. Každý sportovec má svoje limity a ona s nimi musí pracovat. A dělá to velmi dobře, vždyť vítkovický klub patří mezi nejlepší v republice.
JH: Máme tam výborné zázemí. Klub nám částečně i některé výdaje uhradí, ale vesměs jsme závislí na podpoře partnerů. Tedy pokud chceme jezdit i po světových soutěžích. Proto se mi líbí, že Dukla přistoupila na skutečnost, že se Lukáš může připravovat ve Vítkovicích. Finančně i materiálně nás podporuje. Můžeme využívat její sportovní a ubytovací zařízení.
Na kolik vyjde sezona u špičkového para atleta?
JH: Náš rozpočet se pohybuje od 500 000 do 700 000 tisíc korun za rok. Bez partnerů se prostě neobejdete. Dukla patří k těm významnějším.
S některými slavnými dukláky se znáte osobně. Před časem vám Barbora Špotáková darovala boty a popřála, aby se v nich dobře chodilo. To jste už dokázal. Co jí nyní zavolat o nějakou radu ohledně oštěpu?
LH: Známe se, ale v kontaktu nejsme. Ale dobrou radou bych určitě nepohrdl, přestože para oštěp a ten normální jsou vzhledem k pojetí a provedení trochu odlišné. Hlavně co se týká dynamiky a techniky. Na okamžik, kdy mi slavní dukláci (Barbora Špotáková, David Svoboda, Jiří Ježek – pozn.) věnovali boty a dres, nikdy nezapomenu. Velmi mě to tehdy namotivovalo a psychicky pomohlo. Na nohy jsem se postavil.
JH: Určitě by bylo fajn spolupráci prohlubovat. Setkali jsme se třeba s Honzou Železným. Lukimu ohledně zranění říkal, že on byl mimo osmnáct měsíců a pak vyhrál olympiádu. Podobné věty jsou pro nás do další práce ohromně povzbuzující. Ani já ani syn jsme atletiku nikdy nedělali. Tíhli jsme k jiným sportům, proto máme pořád hodně co zlepšovat.
Jaké jsou vzhledem k omezení v přípravě prognózy k letní sezoně?
LH: Člověk musí být hlavně zdravý. Jedině pak se mohu dostat do formy, v jaké bych si přál být. Když nebude fungovat tělo, nepůjde to. Sportuju hlavně proto, že mi to dělá radost. Aby mi to dělalo radost, musím být fit. Teď se věnuju rehabilitaci. Mám domluvené i konzultace na lékařských pracovištích. Uvidíme.
JH: Letošními para atletickými vrcholy jsou mistrovství světa v Kóbe a paralympiáda v Paříži. Lukáš by nejprve musel splnit limit, tedy hodit v oficiálním závodě 21 metrů. Už jsou jen dvě možnosti – v Itálii a Maroku. Popravdě si nejsem úplně jistý, zda po zimním tréninkovém výpadku jsme schopni do náročného programu tak rychle naskočit. I vzhledem k tomu se upínáme spíše na příští čtyřletý cyklus, jehož vrcholem bude paralympiáda v Los Angeles.
Pozn.: Na titulní fotografii jsou (zleva) mjr. Jan Kinkor, vedoucí starší trenér ASO Dukla různé, Lukáš Hirka, Jiří Hirka a Radek Jančík, zástupce ředitele ASC Dukla.
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: ASC Dukla a Facebook Lukáše Hirky
Celý příběh válečného veterána a posléze para sportovce Lukáše Hirky si můžete přečíst na https://lukashirka.com/parasport
