První cenný kov pro českou atletiku na mistrovství světa v Eugene získal Jakub Vadlejch. Oštěpař pražské Dukly poslal ve finále náčiní do vzdálenosti 88,09 a mohl se radovat z bronzu.
Jen čtyři centimetry ho nakonec dělily od stříbrného Níradže Čopry z Indie. Titul obhájil Anderson Peters z Grenady výkonem 90,54 metru.
Vadlejch stejně jako na loňských OH zachraňoval čest české atletiky, která zatím na MS marně čekala na cenný kov. Tentokrát na to byl sám, protože loňský bronzový olympijský medailista Vítězslav Veselý kvůli nemoci nemohl startovat. Vadlejch zahájil solidním pokusem za 85 metrů, a když ve třetí sérii poslal oštěp za 88 metrů, dostal se na druhou pozici.
Jeho bronz znamená, že na rozdíl od Dauhá 2019 Česko neskončí na šampionátu bez medaile. „Nevím, jestli je to nějaká záchrana české atletiky, ale jsem rád, že já se držím na takové úrovni a že dokážu každý velký závod bojovat o medaile. V Dauhá jsem byl pátý, těsně pod stupni, a už je to pár let, co se držím na vrcholu a za to jsem moc rád. Protože vydržet jednu dvě sezony je hezké, ale když člověk drží sedm a víc sezon, je to o to hezčí,“ vyprávěl jednatřicetiletý oštěpař.
Soutěži od začátku vládl Peters, který hned v první sérii poslal oštěp za 90 metrů. To se mu podařilo ještě druhým a šestým pokusem. Čtyřiadvacetiletý reprezentant Grenady potvrdil pozici tabulkového lídra a zopakoval titul z roku 2019. „Pořád jsem věřil, že Peterse můžu porazit, nebo aspoň ohrozit. Po 88 metrech jsem se snažil tlačit, ale byl nedobytný,“ uznal svěřenec Jana Železného.
Jeho výsledný výkon by mu na posledním MS i na loňské olympiádě stačil na zlato. „Letos hodilo šest kluků přes 89 metrů, proto jsem ani 88 nebral jako jistotu medaile. Pořád jsem byl ve střehu, snažil jsem se udržovat hlavou nahoře a hnát se kupředu. Za poslední roky se oštěp ohromně zvedl,“ připomněl aktuální kvalitu mužského oštěpu.
Od trenéra dostal pochvalu. „Říkal, že to byl skvělý závod. Sám ví, že na šampionátech a olympiádách se nehází daleko a je to spíš o pořadí. Ukázalo to, že mě připravil skvěle. Minimálně dva hody byly delší než ve finále olympiády, k tomu není moc co říct. Dneska byli dva kluci lepší, příště snad nebudou,“ usmál se.
Stejně jako ostatním úspěšným atletům na tomto MS mu medaili poprvé pověsili na krk hned na ploše. „Je to docela zvláštní, na druhou stranu je příjemné ji vidět takhle bezprostředně. Ptal jsem se, jestli je pravá a prý je, což mě překvapilo. Je totiž lehounká, tak jsem původně myslel, že to je atrapa. Třeba olympijská medaile opravdu tahá za krk,“ zmínil americkou novinku.
Poprvé získal medaili jako otec. „Malá je pro mě zázrak. Užívám si každou vteřinu, co s ní jsem. Těch vteřin bohužel není mnoho, protože jsem pořád pryč na soustředěních nebo na závodech, ale je to hrozně hezké. Snažím se i takhle na dálku volat si přes WhatsApp a vidět se s ní,“ svěřil se.
Doma na finále brzo ráno vstávali. „Žena určitě. Možná probudila i malou, ta to třeba prořvala,“ usmál se.
TEXT: ASC Dukla/lan
ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA
