O účasti na olympijských hrách vždycky snila. Vůbec ale nečekala, že se jí velikánské přání splní už v patnácti letech! Talentovaná skokanka na lyžích Anežka Indráčková (nar. 30. července 2006) byla v Pekingu nejmladší členkou české výpravy.
A nejen to. Při svém mládí dokázala v individuálním závodě postoupit do finálového kola. Nakonec skončila třicátá, z čehož měla obrovskou radost. ,,Něco neuvěřitelného. Vůbec jsem nepočítala, že bych mohla jít dál. Pro mě krásný výsledek. Fakt jsem byla šťastná,“ netajila členka armádního klubu Dukla.
Jak jste vůbec vnímala atmosféru specifických Her?
Koronavirus je samozřejmě negativně ovlivnil. Za mě jinak byly moc fajn. Vždyť jsem na nich startovala i se starší sestrou Karolínou.
Ta je o devět let starší. Máte k sobě hodně blízko?
Jasně. Moc jsem jí držela pěsti, aby se vešla do nominace. A najednou jsem tam byla s ní. Nádhera.
Vy jste si o letenku řekla vyskákanými body na prosincovém Kontinentálním poháru v Číně, které vám otevřely cestu do Světového poháru. Hodila se před dalším pobytem v Pekingu tahle zkušenost?
Určitě jsem už nebyla ze všeho tak vyjukaná a překvapená. Ale olympijská atmosféra na vás dýchne vždycky.
Užívala jste si i pobyt ve vesnici?
Tam to bylo úžasné. Využívat jsme mohly herny, posilovnu, byly tam i obchůdky se suvenýry. Žádná nuda.
Řada sportovců se vzhledem k časovému posunu potýkala s problémy se spaním, co vy?
Taky trochu, ale z úplně jiného důvodu. Strašně nám tam v noci topili, nešlo s tím nic dělat. Ke všemu jsme dostaly obrovské peřiny. V tom vedru se fakt hodily. (směje se)
Jak to bylo se spánkem před závodem. Cítila jste trému?
Vůbec jsem na to nemyslela. Až ten den, když se závod blížil, přicházela menší nervozita. Skákaly jsme až večer, čekání bylo dlouhé.
Povedeným skokem dlouhým 79 metrů jste postoupila do finálového kola. Co se honilo hlavou?
Pocity štěstí. Že jsem postoupila, bylo neuvěřitelné. Pomohl i dobrý vítr. Pro mě krásný výsledek.
Sestra musela být nespokojena. V šestadvaceti letech pomýšlela zřejmě na lepší než 28. pozici…
Měla trochu smůlu na podmínky. Byla smutná, ale časem to přešlo.
Co jste říkala formě Ursi Bogatajové, olympijské vítězky ze Slovinska?
Předvedla dva úžasné skoky. Vůbec jsem nečekala, že by mohla vyhrát zrovna ona. Favorizovala jsem spíš Němku Althausovou nebo Japonku Takanašijovou. Ursu jsme potkaly další den v posilovně, pogratulovaly jsme ji.
Půjde to takhle jednou také vám?
Ráda bych. (směje se) Musím si dávat postupné cíle.
Do závodu smíšených týmů jste nominovaná nebyla. Nevadilo vám to?
Ne, ne. Navíc jsem měla menší problémy s váhou, takže bych mohla být diskvalifikována (skokanky mají danou váhu na délku lyží – pozn.). Tak jsem alespoň fandila.
Závod byl prapodivný. U dívek došlo k pěti diskvalifikacím kvůli špatným rozměrům kombinézy. Jev zřídka vídaný, že?
Trošku jsem se tomu v duchu smála. Říkala jsem si, jestli to, co vidím, je pravda. Jestli nejde o nějaké překliknutí v systému.
Vy jste se bála podváhy. V olympijské vesnici vám nechutnalo?
(směje se) Bylo to bez chuti. Tedy alespoň v naší jídelně. Ale výběr byl pestrý. Těstoviny a čínská kuchyně na různé způsoby. Já přežívala na krevetách se salátem a kuřecím mase.
Stihla jste se podívat i na jiné sporty?
Naživo jsme viděly Ester Ledeckou na snowboardu. Byl to zážitek. Po příletu jsem pak samozřejmě sledovala kluky na velkém můstku a třeba i hokej.
Máte individuální studijní plán na gymnáziu v Tanvaldu. Stíháte?
Teď jsem ve škole moc nebyla, poslední dobou hodně cestuju. Ale nějak to zvládám.
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO:@olympijskytym
