Vítězství si užíval plnými doušky. Podruhé v kariéře Dalibor Neděla vyhrál v osmě slavné Primátorky. Zároveň také přiznal, že letos byla posádka elitní duklácké lodi pod mnohem větším tlakem. Obstát musela před ,,rezervním béčkem“ a hlavně univerzitním vyzyvatelem z Bostonu.
,,Soupeři byli letos kvalitní, hlavně bych chtěl vyzdvihnout naši druhou osmiveslici, která urvala skvělé druhé místo,“ poznamenal s pokorou pětadvacetiletý strok.
Závod nabral grády v zatáčce pod vyšehradskou skálou. Jak jste viděl jeden z klíčových momentů?
Kluci v béčkové lodi měli od trenéra instrukce jet s námi co možná nejdéle. Od startu to napálili. Já ale ve své pozici kormidlo tolik nesleduji. Průjezd zatáčkou jsem viděl až ze záznamu. Ocenil bych práci naší kormidelnice Moniky Perglerové. Nastudovala si jízdu Bostonu z rozjížďky a nepustila je k výhodnému najetí. Tím tam nechala více místa naší druhé posádce, která toho díky Zuzce Vabrouškové využila. Všechno to byla taktika. Každopádně zafungovala.
Vaše vesla se s těmi bostonskými přibližovala. Nehrozil kontakt? Byl jste klidný v tomto okamžiku?
Byli jsme opravdu blízko. Dali jsme si pokyn, že jim nezastavíme, i kdybychom měli zlomit vesla. Trochu nervózní jsem z toho byl, ale z rytmu mě to naštěstí nevykolejilo.
Jeli jste tempo podle plánu?
V sobotu Boston semifinále hodně napálil. Měli opravdu rychlý start. Věděli jsme, že nám stoupá rychlost až po zatáčce, takže jsme si úsek před ní museli pohlídat, aby nám neujeli. Pak jsme nastoupili takzvaně ,na síňu’ a mířili za vítězstvím.
Co si má laik představit pod pojmem ,na síňu’?
V jednom z tréninků zaskakoval za Vítka Baldinuse, který měl zkoušku na vysoké škole, Ondra Synek, veslařská legenda. Když jsme s ním projížděli zmíněnou zatáčku, řekl si k tomu své. Zkušeností má obrovské a nám notně pomohly. Monika pak v závodě zavelela ,na síňu’, což znamenalo nástup ze všech sil. Ze 38 záběrů za minutu jsme přešli na čtyřicet. Byl to pěkný hukot.
Usednout do lodi s Ondřejem Synkem se nestává každý den. Užíval jste si to?
Ondra je borec. Samotného mě překvapilo, jak byl v lodi znát. Má ohromný cit pro vodu, i tím nám ukázal, jak se má správně veslovat.
Kdy jste nabyl přesvědčení, že vám vítězství neunikne?
Až za mostem. Nebyl jsem si úplně jistý, jestli Boston nepošetřil síly. I nám už ve finiši trochu docházelo, bylo to vskutku vyhrocené.
Příští ročník by měl být ještě kvalitnější. Vítáte další konkurenci?
Primátorky budou z diváckého hlediska atraktivnější, o tom žádná. Závodník to má trochu jinak. Jedná se o náročný program. Před týdnem jsme se vrátili z mistrovství Evropy a bez odpočinku se museli připravovat na osmě. Únava se stupňovala. Já konkrétně jsem si ji přenesl i do tohoto víkendu. Nejsme specialisté jako Boston, potřebovali bychom více času na odpočinek. Ale je vidět, že si s tím umíme poradit.
Jak jste si užil koupel nováčků ve Vltavě? Poprvé ji podstoupili Jan Zindulka, Martin Ježek, Miroslav Vokálek a Monika Perglerová…
(směje se) Mně osobně by se tam letos moc nechtělo. Na můj vkus je řeka moc studená, ale všichni říkali, že to bylo v pohodě. Výhra v roli nováčka je vždycky něco speciálního a hlavně krásného. Všichni chtějí ukázat, že do duklácké osmy patří, chtějí pokračovat v úspěšné tradici, za vítězstvím jdou ze všech sil.
V jakém duchu proběhne oslava na loděnici Dukly?
Je to jedinečné v tom, že mohou dorazit všichni z veslařské komunity. Griluje se, příjemně si posedíme a popovídáme.
Brzy vás s Jakubem Podrazilem čeká na dvojce bez kormidelníka vystoupení na Světovém poháru ve Varese. Budete při síle?
Snad ano. Odpočinek nepřichází v úvahu. Potřebujeme zapracovat více na vytrvalosti. Pozornost bude směřována spíše na další svěťák v Lucernu.
TEXT: Pavel Král
FOTO: CPA
