Jako sedmnáctiletý (druhý nejmladší člen české výpravy) se zúčastnil střelec Filip Nepejchal z ASC Dukla letních olympijských her 2016 v Rio de Janeiru, kde obsadil v disciplíně malorážka 3×40 ran 21. místo, v disciplíně malorážka 60 ran vleže 33. místo a v disciplíně vzduchová puška na 10 metrů 35. místo. V Tokiu (2020) a Paříži (2024) však chyběl. Z nejpřednějších pozic se vytratil, ale nyní se opět dere mezi světovou špičku a sní o startu na hrách v Los Angeles.
Na mistrovství Evropy juniorů ve sportovní střelbě vyhrál malorážku na 3×40 ran v letech 2016 a 2017 a vzduchovou pušku v roce 2019, kdy také překonal evropský juniorský rekord a byl vyhlášen nejlepším střelcem světa. Vyhrál tři závody Světového poháru, na Evropských hrách 2019 v běloruském Minsku získal dvě bronzové medaile – v individuální soutěži a spolu s Anetou Brabcovou ve dvojicích.
Co se stalo, že vaše jméno z nejvyšších příček zmizelo?
Úplně nebyla kondice, nechci o tom mluvit. Bylo to po stránce osobní i sportovní, nějak se to namixovalo. Ani jsem nevěděl, jestli budu chtít pokračovat.
Po velice slibném začátku kariéry přišel start na OH v Riu. Jak mrzela absence na dalších dvou olympiádách?
To ano, mrzelo to. Přes osobní problémy jsem přešel a hodně se snažil, ale již to nešlo jako předtím.
Nyní se zdá, že se forma i výsledky vrací. Také to tak vnímáte?
Ano, zase mě to chytlo. Pořádně nevím, co se změnilo. Ve vzduchovce se to minulý rok otočilo, trochu i v malorážce, ale upřímně nevím, čím to bylo. Měl jsem i brigádu, nyní je na plný úvazek zase střelba.
Loni zlato na ME v Osijeku s puškaři Petrem Nymburským a Jiřím Přívratským. To vás asi správně nakoplo…
Samozřejmě, bylo to hezké vítězství.
Jaká disciplína vás baví více?
Záleží na tom, co mi zrovna jde lépe. Ta třípolohovka je ale moje srdcovka, tu nic nevynahradí.
A letos v Osijeku další medaile – v týmové soutěži ve vzduchové pušce stříbro. Potom jste skončil na ME ve Francii pátý v třípolohové střelbě z malorážky a byl členem družstva, které obsadilo na olympijské střelnici v Chateauroux druhé místo. To se asi dobře poslouchá?
To ano, snažím se o návrat do světové špičky.
Jak vypadá takový den střelce?
Ráno vstát, nasnídat se a jde se na střelnici. Tam se střílí celé dopoledne, pak nějaký oběd a potom fyzické cvičení – jdu běhat, posilovat. Každý den se ale nedá, zničili bychom si záda, je tam potřeba aspoň jeden v týdnu si dát voraz. Za rok vystřílím tak 15000 malorážkových nábojů a stejný počet diabolek ze vzduchovky.
Co vás nyní čeká?
Příští týden jedu do Turecka na Prezident Cup, kde budou jen evropští střelci. Bude se střílet vzduchovka a výhledově potom MS v Egyptě. Tam budu střílet všechno až na mix a ležáka.
A v roce 2026?
Příští rok je mým cílem hlavně se nominovat na nějaké závody, kde se dají získat body do olympijské kvalifikace. Letošní sezona byla taková oddechová, kdy se kvóta místa neudělují, vše začíná pro olympiádu až příští sezonu. Doufám, že místo v reprezentaci mi neunikne. Nyní se cítím připraven, možná ne ještě ne zcela na vzduchovku, protože nyní jsem se zaměřil na malorážku.
Stále je vaším vzorem Matthew Emmons a kdo vás nyní trénuje?
Nevím jestli lze říci vzorem, ale určitě je to osoba, ke které vzhlížím. Nyní mě trénuje Jan Videcký, ale snažím se spíše přejít do pozice samotrénování.
Stále jste velmi mladý, jaké máte cíle?
Nějaká olympiáda, zúčastnit se. A samozřejmě, že cílem je i nějaká medaile. Musím ale ještě zpracovat na té mentální stránce. Mám na to psychologa, dá se říci, že je to jedna ze slabin. Doufejme, že je to investice, která by se měla vyplatit.
TEXT: ASC Dukla/jc
FOTO: CPA
