Rychlostní kanoisté absolvovali nominační závody v Račicích. V kategorii K2 byla pozornost zákonitě upřena na Josefa Dostála s Radkem Šloufem, bronzovou posádku z Her v Tokiu. Svůj úkol splnili. Pětisetmetrovou trať, která nově střídá v olympijském programu kilometrovou, prolétli na deblkajaku v nejrychlejším čase před dalšími dukláky Jakubem Brabcem a Tomášem Sobíškem.
,,Jsem za tohle vítězství určitě rád, i když naši největší konkurenti Kuba Špicar s Danem Havlem nejeli. Na druhou stranu jsme odrazili mladé kluky, kteří po nás jdou a mají velkou motivaci se nám přiblížit nebo nás i předjet,“ poznamenal spokojeně sedmadvacetiletý Šlouf.
Brabce se Sobíškem jste porazili o necelou vteřinu…
Je potřeba hlavně říct, že se nejedná o žádné zajíce. Vždyť byli v loňském roce devátí v závodě Světového poháru, což je ukazatel vyšší kvality. A pro nás i dobré porovnání.
Pepa vás chválil za souhru a obrovskou sílu. Prý jste mu hodně pomohl?
Byl po nemoci. Zameškal všechny důležité tréninky, poslední dny proležel doma v posteli. To se v lodi projeví. Já to samozřejmě cítím. Máme toho spolu hodně naježděno. Poznám, kdy je v topu a kdy mu něco schází. Teď jsme na deblu měsíc neseděli, ale před závodem to tam automaticky naběhlo. Dokážeme zapnout, když je potřeba. Jsem rád, že jsem mu mohl pomoci a on to cítil.
Je těžké si zvykat na mnohem rychlejší frekvenci záběrů, než tomu bývalo na kilometrové trati?
Lehké to rozhodně není. Nesmiřuju se s tím snadno. Od nějakých dvanácti let jsme vychovávaní na kilometr. Byly tomu přizpůsobeny tréninky a všechno kolem. Holt to tak stanovili, tak se s tím člověk musí poprat. Není jiná možnost.
V ohromné formě se v Račicích představil Jakub Špicar, který vyhrál na singlkajaku pětistovku. Kvůli nemoci parťáka Daniela Havla nemohli na deblu startovat. Byl by tenhle souboj silných posádek Dukly pořádně vyhrocený?
V závodní moment asi ano, ale určitě bychom si rivalitu nepřenášeli mimo vodu. Pro ně i pro nás je vzájemný souboj vždycky extrémně zajímavý. Vloni jsme na sebe vůbec nenarazili, v covidovém roce 2020 nás na republice na kilometru o desetinu porazili. I teď by to bylo nesmírně vyrovnané, o tom jsem přesvědčen. Scházel by však odraz opravdové výkonnosti. Pepa i Dan by byli limitovaní prodělanou nemocí. Mě výsledek zajímá ve chvíli, kdy jsme všichni v topu.
Usednout byste měl i do čtyřkajaku. Má podle vás velkou perspektivu?
Určitě. Stejně jako deblkajak. Už vloni se povedlo získat na mistrovství světa bronz. Sám jsem zvědavý, jak se všechno poskládá. Potenciál má tato loď každopádně obrovský. Dá se to soudit i z individuálních výkonů dosažených právě na nominačních závodech v Račicích.
Začíná nový olympijský cyklus. Co považujete v této sezoně, v níž se ještě nebudou vyjíždět místa pro OH v Paříži, za nejdůležitější?
Mistrovství světa a Evropy. Půjde hlavně o test výkonnosti a zjištění, jaká cesta bude tou nejsprávnější pro další sezonu, kdy už půjde o kvalifikaci na olympiádu.
Jen pro zajímavost. Mrknete občas na bronzovou medaili z Tokia?
Mám ji v šuplíku, asi dva měsíce jsem ji neviděl. (směje se) Jinak se docela nacestovala, vozil jsem ji na nejrůznější akce. Podle toho taky vypadá. Osahaná, poškrábaná, stuha je ušmudlaná a natržená. Mně to ale nevadí. Jsem rád, když si ji lidé mohou prohlédnout a vyfotit se s ní. Hlavně, když je to potěší.
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: CPA
